Obzor. (Hallettsville, Tex.), Vol. 15, No. 4, Ed. 1 Friday, September 15, 1905 Page: 3 of 16
This newspaper is part of the collection entitled: Texas Digital Newspaper Program and was provided to The Portal to Texas History by the UT San Antonio Libraries Special Collections.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
— 51
Na vinohradě.
Salih-agův vinohrad byl ve čtvr-
ti městské z nejlepších, a bylo ho
na dvacet "motyk." Trs jeden
krásnější než druhý, hrozny, že ne-
mohlo býti krásnějších.
Hrozny se již zapalovaly — ale
Salih-aga nemohl toho nechati, aby
nechodil stále na svůj vinohrad.
Srdce mu až poskakovalo, když se
po něm rozhlížel. Nejraději chodil
do něho už za jitra, dokud se ještě
rosa třpytila v ranním slunci na li-
stech. Prohlížel každý trs, ohlížel
se za plnými, hustými hrozny, ne-
maje ani kdy,aby jen okem pohlédl
na třešeň nebo na smokvoň (fíkov-
ník), švestku nebo broskev. Tisíce
smokvoní tu bylo nadarmo, jemu se
srdce třáslo, kdykoliv pohlédl na
plod révy.
Hrozny konečně dozrály, a při-
blížila se doba vinobraní. Tu Salih-
aga něco zpozoroval. Jelikož už
znal, kde jaký hrozen mu visí, po-
znal hned, že mu někdo chodí na
vinohrad krásti.
"Pane Bože!"
Povážlivě potřásal hlavou a shý-
bal se blíže k zemi. Odkrýval listí,
prohlédával — vskutku utrhnuty
hrozny, révy polámány, listí urvá-
no, ba bylo viděti i stopy nohou!
"Musím jej polapiti!" zaklínal
Potom — jednoho dne si vyšel
časněji než kdykoliv dříve. Právě
se rozednívalo, do slunce východu
bylo času ještě dost, ale bylo už
velmi jasno. Salih-aga se dal po-
malu na cestu k vinohradu, vypou-
štěje dýmové obláčky z jasmínové-
ho čibuku. Hlavu trochu sklopil,
rukou mával — a o bok mu tloukl
tabákový pytlík z červené látky.
Cesta na jeho vinohrad stoupala
vzhuru a byla dosti vysoko i hustě
obrostlá hložím, divokými růžemi a
dřínovím. Šel rovnou na pahorek
právě naproti jeho vinohradu a na-
tahoval krk,aby přes hloží a ostruži-
ny se mohl po něm rozhlednouti.
Zaslechl, že někde něco šustí.
Očima hledal tu a tam — dá-li se
kde něco spatíiti. Tři lidé ukryli se
za trsy a trhali jako o závod. Vedle
každého bylo po objemnějším koši
Salih-aga potřásl ramenama, zaký-
val hlavou, rychle vložil,a zase vy-
ňal čibuk z úst — as hlavou sklo-
penou vstoupil do vinohradu.Zvol-
na se rozhlížeje na jednu i na dru-
hou stranu, ale najednou zamířil k
i oné trojici, která m tak záhy při-
vstala k vinobraní. v.t -*
Šel tak polehounku a opatrně, že
trhači ihned jej nezpozorovali. Za-
bavili se úplně svojí prací. Teprvé
když už byl dosti blízko, zakašlal
nahlas, že ho mohli uslyšeti. Obrá-
tili se uprostřed práce a ustrašeně
pohlíželi na sebe. Očima hledali
kolem sebe jako zajíci, kudy by
mohli utéci — než Salih aga poky-
nul jim čibukem.
"Nic, nic — dělejte jako ve
svém," pravil jim přívětivě, a když
pak už byl až u nich, dal jim dobré
jitro, že se to přívětivěji ani mysliti
nedá. Ranní, nezvaní hosté hleděli
udiveně a jako zmateni na Saliha-
agu, a nevěděli ani, co by odpově-
děli.
"Nu, nic, nic, lidé, berte si!" do-
dával jim srdce Salih-aga a před-
stavoval se každému zvlášť jmé-
nem. Znal všechny tři a oni jeho:
dva byli Turci a třetí cikán.
"Což, nejsou-li hrozny krásné?
Jenom berte! Ale tamhle — tam
jsou krásnější," upozorňoval je a
šel sám a trhal pro ně a házel hroz-
ny do košů. Potom si o smokvoň
opřel čibuk.
"Vidíte, kdybyste byli rozumni,
mohli byste si přijíti každého rána
a nabrati si — komu pak mám po-
moci, ne-li svým bratřím!"
Najednou se Salih-aga vzpřímil
a t>el pod třešeň.
"Mujo, i ty, Maho — pojďte
sem!" volal je dva sobě.
Mujo i Maho šli rychle k němu.
"Co je."
"1 ptejte se! Jste-li pak muži,
nebo děti? — nemohu se vám dosti
nadiviti! Vy jste moji bratři Turci,
a v každou dobu račte, vinohrad je
pro vás otevřen. Ale jak můžete jen
jiti s bídným cikánem? Turci s ci-
káněni!"
"Ja, co máme dělati?"
"Máte-li pak rozum. Co je vám
po něm— což nemáte pěsti na ně-
ho? Není vám on roven — sbijte
cikána."
A Mujo a Maho se obrátili a ja-
ko na povel se dali pěstěma do ci-
kána. Cikán se svíjel a křičel, pfc-
stě dopadaly a bušily do něho, jako
když se sud natlouká, — až cikán
použil prvního vhodného okamži-
ku a vzal nohy na ramena, ani se
neobrátil, jenom si hřbet chvílemi
ohmatával.
"Tak! Psí syn—kampak cikán s
Turky!" spokojeně pronesl Salih-
aga. "Nyní si berte vy!" A sám
počal znova pomáhati Majovi a
Mahovi, kteří si vybírali hrozay,
oddalujíce se jeden od druhého.
Salih-aga se postavil za Mahu a u-
kazoval mu čibukem, kde jaký vět-
ší hrozen.
"Valahi — víš co, Maho? Milým
jsi mi jako bratr a vždy vítán. Po-
ctivý a řádný.— Mujo ani z daleka
se ti nevyrovná. Darebák a lump,
ani mi není milým, ani se k tobě
nehodí. Jdi, nebuď hloupým, sbij
ho — a pak si přicházej sám, kdy
se ti zlíbí. Co jest moje, nechť je
ti otevřeno jako tvoje—nač má tedy
on odnésti, co by mělo být tvým!
Nu, což?"
Salih-aga mluvil k němu potichu,
důvěrně a tak přesvědčivě, že si
Maho zlobně měřil Muju očima.
"Máš pravdu, Salih-ago!" Maho
zaťal pěsti a vrhl se na Muju.Mujo
se dal do křiku a chtěl se také na
Mahu vrhnouti, ale nemohl. Maho
byl silnější.
"Ouvej, ty zloději!" — konečně
se Mujo vytrhl,jedva že živ vyvázl.
"Tak, tak!" — chválil Salih-aga
Mahu a přiblížil se ruku za zády u-
krytou, k Mahovi.
"Tak se to patří — a ty si nyní
pěkně ber sám. Můžeš si odnésti
všechny tři koše. Nu—"
Salih-aga mu přivlekl ještě jeden
—koš— "do toho můžeš ještě mno-
ho naložiti, naplň ho!"
Maho sehnul se nad trsy a Salih-
aga za ním. Pořád si Mahu měřil
očima.
Maho právě chce utrhnouti hro-
zen — v tom tu Salih-aga se od za-
du vrhl na něho s holí. Bil, bil po
hlavě a po zádech, až se Maho na
zem svalil.
"Tož ty tak, zloději, chodit do
cizího vinohradu! To jsi Turčín?
Jest-li tě ještě jednou zastihnu —
dám ti na pamětnou, že se živ ne-
hneš odsud— a teď táhni!"
Maho byl sbit úplně — sotva se
odvlékl z vinohradu.
Když Salih-aga osaměl, sladce
se usmíval. Měl proč! Pěkně odbyl
nezvané hosty, kteří mu tu nechali
tři plné koše nejkrásnějších hroznů,
Bude moci něco přinésti domů a
nepotřeboval se plahočit.
Drahu žena.
"To je už k nevydržení, co mne
stojí má žena peněz!"
"Jak to myslíte?"
"lnu, dozlobí mne každý den
tak, že musím pak k uklidnění my-
sli vypit nejmíň deset litrů! A to
dělá už zá jediný týden hezkou su-
mičku!"
Prostořeká.
Pětatřicítiletá "slečna" přišla st?
svou malou sestřičkou Bertou na
návštěvu k tetě.
Teta předložila jim zákusky, ale
slečna vzdor všemu pobízení ne-
jedla, pročež se tetinka tázala, ja-
ká je toho příčina. Než však mohla
slečna odpověděti,prohodila Berta:
"Inu, tetičko, Elsa zapomněla zu-
by doma!"
ťištronádu.
Vyšetřující soudce: "Nyní pra-
víte, že jste nevinnen, a do proto-
kolu jste udal, že se přiznáváte."
Obžalovaný: "Račte dovolit, mi-
lostpane, tenkráte byl jsem opilý a
to js&m se snad přiznal, ale dnes
nemohu přece nic takového učinit."
Winternitz k Winternitzové: "Po-
hleď, Ráchel, dříve byl soused Do-
pita milostphán a já mu poňženě
nalejval khořalky.a teď jsem já mi-
lostphán a soused Dopita je khapo-
res. Nu, a oběma nám k tomu do-
pomohla khořalka."
Baletka: "Ach, pane doktore,
pozoruji na sobě známky tučnění a
jsem na nejlepší cestě ztratiti svou
štíhlost a ohebnost, nemáte pro-
mne žádné rady?"
Lékař: "I zajisté, zkuste to a
žijte půl roku jen od své gáže."
Jistý člověk urazil druhého. "To
jest jistě nějaký boháč," pravil na
to kdosi. "Proč to myslíš?" tázal
jeho známý.
"Inu proč, poněvadž jest takový
velký hrubián."
Pan mistr: "Dovolte, odpusťte,
ale vy jste řekl,že budete platit ho-
tovými, a teď mi dáváte jen dolar."
Zákazník: "Nu, a není snad ten
dolar hotový? Prosím, co jest na
něm nedodělaného?"
Generál se vadil s poddůstojní-
kem, že má tuze dlouhé vousy. "Ta-
kové jako vy, Excelence, pravil
poddůstojník. "Co já si smím do-
volit, to si nesmí dovolit každý ji-
ný osel."
Sedlák dal si pojistiti statek pro-
ti ohni. V pojišťovně tázali se ho,
jaké u nich mají prostředky k ha-
šení.
"Prosím, někdy za čas zaprší,"
odpověděl tázaný.
Soudce: "Jaké jest vaše zaměst-
nání? Jakého jste řemesla?"
Trhán: "Ráčejí mne nechat vzpo-
menout, já UŽ osmatřicet let nepra-
Icaval!"
4
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Obzor. (Hallettsville, Tex.), Vol. 15, No. 4, Ed. 1 Friday, September 15, 1905, newspaper, September 15, 1905; Halletsville, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth395087/m1/3/: accessed April 24, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.