Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 37, No. 14, Ed. 1 Friday, April 2, 1948 Page: 2 of 6
This newspaper is part of the collection entitled: Texas Digital Newspaper Program and was provided to The Portal to Texas History by the UT San Antonio Libraries Special Collections.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
V ifcteř, ité 2 dui** 12.
sr
CHARLES ALDEN 8ELTZER:
Randovo Vítězství
ROMÁN
PítELOŽIL W P WALLEft
Tato nenávist nespočívala na žádné®
důvodu, ale trvala.Rand nenáviděl Comp-
tona na první pohled — když se š nim
setkal v Ocate krátce po svém příjezdu do
Three Baru — a zahlédl tenkrát v jeho
n.i Seddon nebo jtíio dcera úmyslně ne-
dbali jeho, zaklepání, ■' "
Když však prošil <?elým dóme m a Shle-
dal, že jeho nizké podezření je neodůvod-
néno, vyšol ojrft ven, zavřev za sebou pec-
tOba koně přebrodili mélčlnu na pokraji
kotli uy a počali vystupovatl do povlovné*
ho svahu. zaéiii&Jieiho u kotliny a tá-
hnoucího se na západ k jakési pláni.
Kdyí vyjeli na vrchol výšiny, spatřila dív-
ka f pozadí budovy Three Baru, stojící
na pokraji lesíka, skládajícího se z boro-
vic a košatých topolů. Budovy vypadaly
talc jako před jejím odjezdem do Denve-
ru, j věřila jen stiií, že v nieh bydlí psa-
né*.
Neboť dívka méla dobrou paměť; me-
zitíjn co jela k budovám ranche, předsta-
vovala sl Halseyovy — HaUeye sam* a Je-
ho poety — kteié byly jejími přítelkyně-
mi.; Viděla v duchu i domácí život Hal-
seypvýcfe —' jenl by) jeginý a ideální.
Byla tak velice zaujata svými předsta-
vami, že skoro zapomněla na muže, který
Ji (^provázel na cestě z lesa; teprve když
se Její kůň zastavil z vlastni vůle, zdvihla
očL.Pflk sebou trhla a rozhlédla se kolem
sebp, neboť její průvodce sestoupil s ko-
ně » pravil s úsměvem:
"Naleznete Beaudryho Randa doma."
Vzaiděla se; teď, když byla zde a za
pomněla na své představy, uvědomila sl,
že její návštěva je smělá a neslušná.
Pravila tedy:
"Já — já celkem nestojím o to, abych
se seznámila s panem Randem. Myslila
Jsein, že kdyby byl náhodou v okolí — to-
tlž.venku — te bych ho ráda poznala. Ale
Jít4o domu! Nemůžete ho přivést sem?"
"Když Jsem posledně viděl psance Be-
audryho Randa, nemohl chodit," odpo-
věděl Její průvodce. Jeho oči měly bystrý,
posměšný výraz. Všiml sl nejspíše jejího
náhlého zaleknutí.
"Chcete snad říci, že je raněn?" tázala
se Eleanor. "Nuže, nepůjdu na žádný
způsob dovnitř."
"Bojíte se?" odpověděl posměšně cizi-
nec.
Ujsawlěla se Ještě více a pravila vyzý-
vané:
"Ne, nebojím se."
A zasmála se, když zahlédla v očích
svého průvodce záblesk obdivu.
Sestoupila s koně — přehodivši mu
tentokrát otěže přes hlavu — a kráčela
za člzlncem širokou verandou do veliké-
ho, šerého předního pokoje, který, Jak
věděla, býval obytným pokojem Halsey-
ových.
Jejl průvodce zastavil se uprostřed mí-
stnosti a ukázal na obrázek na zdi — fo-
tografii muže v cowboyském oděvu s ve-
likými, splývajícími kníry a s krutými,
svislými ůs(y. ,
Dívka pohlédla v rozpacích na fotogra-
fii, pak na svého průvodce a pravila
chladně:
"Má to být žert? Přišla jsem sem, a-
byqh spatřila Beaudryho Randa a vy mi
ukazujete fotografii!"
Pohlédl na nl vážně a odpověděl:
"Myslím, ie to není žert, slečno. To Je
obriiz Beaudryho Randa, psance. Beau-
dry Rand, psanec, je mrtev; to je všecko,
co zůstalo na památku po něm — vyjma
shaU několik nesmírné rozčilujících při-
bélnk, které vám povědí lidé — většinou
lži,'myslím."
"Ále já — já jsem myslila, že je Beau-
dry Rund živ! Otec pravil, že je živ." A
dodala, vzpřímivši se a změřivši ho hně-
vivým pohledem: "Vždyť vy sám jste mi
řelá, že Je živ! A řekl jste, že je asi třicet
let stár!"
"Beaudry Rand, psanec, je mrtev, sleč
no;" opakoval vážné. "Ale Beaudry Rond.
Jeho syn, Je zcela Jisté živ. A je mu kolení
třiceti let, slečno — jak Jsem vám řekl. A
chtěl bych odpřisáhnoutl, že neum rudé
vlasy — ledaže by byly tyto vlasy rudé.'
A pVoJel sl prsty krátce přlstřižené, tem-
něfthědé vlasy, kryjící jeho hlavu.
''Nejsem sice marnivý, ale přece nemo-
uctivého výrazu; na jeho rtech objevil se
něžný úsměv, pojící se k vzpomínce. Po-
očích jedovatou, doutnající nechuť, jež livé přední dveře, aby jeho návštěva zů-
Se uchovala ai do dnešního dne. i stála utajena.
A když se Rand nějakou náhodou octl • Sestoupiv s verandy, odešel do příbytku
v Comptonové přítomností, rnusíl zdolá- mužstva: pak do stáje a ohrady. Když
vall nejúporněji divoký popud, vyzývftji-í pohlédl přes -plot a shledal, že je Silver
cl ho k zabíjení. Věděl, že vydráidí-ll ho : nepřítomen. íismál se slabé, vrátil se na
jednou Coiripton k vytržení revolveru, u- j verandu a posadil se na Židli.
smrtí ho a vystaví se tím nebezpečí, že
podlehne úplné své vášni. To, co slyšel od
líbil několikrát zbožné fotografii, při dívky, stačilo k přesvědčení, že Seddon a
čemž Jeho tvář zbledla touhou věrnéhoCompton kují proti němu pikle, bylo však
syna po zemřelé matce. podlvno, že když teď hleděl na obé foto-
Tatn ho spatřila o liodljiii později Elea-
nor Seddonova, přijíždějící rychle poříč-
ní stezkou.
Dívka se téměř vzpamatovala z otřesu,
Ale jeho oči nabyly, tvrdého výrazu a j erafíe, uklidnil se a počal mysliti na div- vzniklého z vědomi, že^ztrávila éást od po-
rty se pevné sevřely, když položil obraz; ku.
své matky do klína a pohlédl na fotogra-
Po?oroval ji vskutku, když jela lesejn.
Slyšel od jednoho ze svých cowboyů, že
se vrátila ze školy a chtěl ji opét spatřitl.
Před čtyřmi lety totiž — právé když kou-
pil Three Bar — viděl ji, když vstupovala
do dostavníku v Ocate, aby se vydala na
Nebylo to po prvé, kdy takto srovnával j cestu do Denveru a její Obrázek utkvěl
fii muže. Svaly mu ztrnuly, brada se vy
sunula výboj ně vpřed a zrak zaplanul
chladným ohněm. Seděl zde ztrnule a ne-
hybně, mezitím co v Jeho nitru bouřily,
prudké vášně.
rot
-ír
hu přlpustiti, že bych měl úzká prsa a noa
jaio orlí zobák — a Jsem zcela jist, že
nejsem plazlvá kočka! Pokud se týká mé
nerfiotomosti a jiných vlastností, na kte-
ré si nemohu vzpomenoutl — poněvadž
je jich příliš mnoho — ty můžete posou-
dltl' "nejlépe sama, slečno, poněvadž Jste
si irine dnešního dopoledne řádně pro-
hlédla!"
Eleanor sebou trhla a pohlédla na ně-
htfv rozpacích a úžasu, pravic:
"Vyl Vy jste Beaudry Rand?"
"Jsem Beaudry Rand, slečno," odpově-
děl Jemně mladý muž. A stanul upro-
střed pokoje, pozoruje s vážným úsrně-
veift' dívku, ustupující pozpátku dveřmi
a Verandou až k schůdkům. Tam se obrá-
tila, vsedla kvapně na Sllvera a rozjela se
pořiční stezce.
III.
MUŽ SAM
Po náhlém odjezdu Eleanořlné stál
Beaudry Rand asi deset minut na veliké
verandě a pozoroval dívku, sjíždějící vy-
tmle dolů k poříční stezce. Viděl, jak še-
dáte projel rozsáhlou plání, začínající u
obytného domu ranche; pozoroval, jak
přelétl několik holých pahorků. A když
posléze kůň i Jezdkyně narýsovali se na
okamžik na vrcholu táhlé výšiny, tvořící
jiihí obzor, usmál se Rand nevesele, vešel
do . velikého předního pokoje, sňal foto-
grafii svého oteče se stěny, vzal ji pod
paží a odešel do jiného pokoje — své
ložnice.
Tam sňal se stěny fotografii ženy, visí-
cí 6Uže Jeho loie, načež se vrátil s oběma
fotografiemi na verandu a posadil se na
židli.
Kdyby ho byla v této chvíli spatřila
Elasjtior Seddonova, byla by se podivila
rychle se měnícímu výraiu Jeho tváře.
Kfe-í totlí Jeho o6i spočinuly na fptqpra-
fli íeny, nabyly zadumaného, Jrnného a
obé fotografie; nebyl také po prvé za-
chvácen vášni. TatQ trpká, zlobná vášeft
byla dědictvím po. Jeho otci — muži na
fotografii — a zachvátila ho, když byl
yelml mlád — k jejímu prvnímu projevu
T3ošlo v Jeho patnáctém roce v kraji Du-
raiiBo, kdež se narodil — nepohodl se s
hochem se sousední ranche. Hoch vytáhl
revolver a namířil jej zpola žertem, zpo-
la vážné na Randa.
Mladý Randi nenosil revolveru — mat-
ka mu to zakázala. A přece podlehl prv-
nímu trpkému, záchvatu višně, když
spatřil zbraň v ruce svého protivníka.
Přistoupil přímo k hochu — ačkoliv jeho
prst spočíval na spoušti — a vyzval ho k
výstřelu.
Když však si všiml nerozhodného výra-
zu v jeho očich, vyrazil mu zbraň z ruky
a vrhl se na něho s démonickou zuřivo-
sti.
Toho dne ho zachránila jeho matka —
zachránila ho před vraždou, jež by ho u-
činila psancem, jakým býval jeho otec —
nesvédomitým zabijákem lidí.
Tenkrát ovšem nevěděl, že zdědil prud-
ké vášně po svém otci; že onen podivný,
cynický a zlovolný pocit, který se ho
zmocnil, kdykoliv spatřil muže s revolve-
rem, byla touha po zabíjení — touha, kte-
rou mu odkázal jeho otec. Zdolával ji lás-
kou k ženě na fotografii, vzpomínkami
na její něhu a dobrotu a soustředěním
myšlenek na to, čemu ho naučila.
Když totiž dospěl po smrti svého otce
do té míry, že mohl všecko pochoplti, da-
la mu výstrahu. Zpozorovala u něho pří-
znaky oněch prudkých, divokých popu-
dů, Jež učinily jeho otce psancem a řekla
mu, že Vytáhne-11 jednou revolver, aby
usmrtil svého bližního, bude ztracen —
poněvadž zdědil strašnou krvelačnost
svého otce.
Pravila mu, že Jsou muži, kteří zdolá-
vají pevnou vůlí touhu po zabíjeni, že
,yšak on k tomuto typu nepatří. A on vě«*
dél, že pronesla pravdu.
Znal "zabijáky" — muže to, kteří ne-
mohli odolat! vražedné touze, Jakmile Ji
bylí jednou zachváceni. Věděl, ie jsou to
krutl, záštiplní muži, kteří vydražďují
své nastávající oběti k nějakému činu,
Jenž by Jim mohl poskytnouti záminku k
výstřelu.
Nesnažil se omlouvatl Jejich činy — o-
povrhovaí jejich typem. A přece védél,
že on sám má sklon k téže vášui jako oni;
několikrát, když ho muži vyprovokovali
a když byl nucen vytáhonuti revolver na
svoji obranu, téměř jí podlehl.
Ale v těch chvílích tanula mu na mysli
tvář jeho matky a myšlenky n» nl ho za-
chránily. Od té doby, kdy koupil Three
Bar, srazil se dvakrát — jednou v Ocate a
Jednou přímo u města — s muži, kteří
chtěli úmyslně vyvolatl boj s nim. A v o-
bou případech Je jen zranil, ačkoliv poci-
ťoval mocnou touhu zabiti Je.
Neusmrtíl sice dosud ahí jednoho mu-
že, přece však věděl, že v území, kde do-
sud nezavládl zákon a pořádek, může se
člověk udržetl při životě Jen na základě
svého obratného zacházení s revolve-
rem. Při svých srážkách s oběma muži o-
catskýml dal najevo tak neobyčejnou
zručnost v tomto ohledu, že sl to obyva-
telé města zapamatovali.
Když se teď díval na obě fotografie, u-
vědomll sl, že dosud nezvítězil ve svém
boji proti zděděným zlým popudům. Ně-
kolikrát Je zdolal, když by jim jlž málem
podlehl, věděl však, že se jim jednoho
dne neubrání, bude-11 vydráždén. A pro-
to, když byl roztrpčen — jako dnes —
sňal obyčejně obraz své matky se stěny
a díval se naň u vědomi, že mu dodá po-
třebného povzbuzeni.
A v tomto okamžiku měl zapotřebí ve-
škerého povzbuzení, jež mu mohl po-
skytnout! obraz jeho matky. Neměl Amo-
sa Seddona nikdy rád; teď, když se do-
věděl, že o něm šíří lži, byl zachvácen
prudkým hněvem.
Věděl, proč Seddon lhal. Seddon ho
znal vždycky jako poctivého muže; neby-
lo mu neznámo, že mužstvo Three Baru
— jeho sama v to čítaje — se skládá z
lidi neméně poctivých, než byli cowboy-
ové z jiných ranchú. Ale Seddon se ne-
pochybné obával, že jeho dcera objevi
tajemství, týkající se hocha — že se pro-
střednictvím Randovým doví o jeho vlně
a proto ho úmyslné oóernll u své dcery.
Z toho důvodu neodhalil Rand svoji
totožnost dívce dříve. Právé se k tomu
chystal, když se o něm zmínila jako o
"psanci". A poněvadž Rand věděl, ie v ce-
lém okolí nezná nikdo pověst jeho otce —
byl by to jisté vypátral za svého čtyřleté-
ho pobytu v Three Baru — byl teď pře-
svědčen o tom, že dívka považuje jeho
sama za psance.
Nechal ji mluvlti, poněvadž byl zvědav
na to, Jak se 9 pém Seddon vyjádřil. A
nebyl příliš překvapen, když mu dívka ře-
kla, že Link Compton sestavil sbor vlgl-
lantů jen proto, aby zjedná důkazy pre-
tl němu. Věděl totiž, že ho Unk Compton
neuvidí touž měrou jako Seddon.
mu živé v paměti.
Nemlčel Jisté k vůli Seddonovi. A také
nebyl přesvědčen o tom, "že uchoval ta-
jemství ze šetrnosti k dceři, pro kterouž
by bylo velikou ranou, kdyby se dověděla
i vině otcové. Nabýval stále pevnějšího
přesvědčení, že přijetím hocha za vlastní-
ho podlehl sobeckému popudu, neboť po
smrtí své matky toužil nevýslovně po ně-
jaké bytosti, kterou by mohl milovati, po
bytosti nevinné a bezmocné — jaké ne-
mohl nalézti mezi ženami, jež poznal.
ledne projížďkou s Beaudrym Randem,
neprominula však Randovi, že ji po celou
jíadu ponechal v klamu, že je otcovým
zaínéstnancein, jehož úkolem je míti ji
pod dozorem.'
A také mu neodpustila, že jí dovolil, aby
se tnu svěřila —• aby mu sdělovala otcovy
názoryí týkající se jeho a opakovala mu
otcův groteskní popis jeho osoby. To bylo
ohavné!
Při své jízdě do Three Baru pohlédla
několikrát na Randa se zájmem, který
podnítil její mozek k romantickým fan-
tasiím, v nichž byl Rand a ona sama
hlavními postavami — neboť Rand byl
romantickou postavou! či spíše býval ro-
mantickou postavou, poněvadž teď byla
na ného Eleanor rozzuřena a proklínala
ho velmi energicky při zpáteční jízdě k
domovu.
A proto, když dojela k přední verandě
A když pro něho poslala tanečnice — | obytného domu ranche Bar S a spatřila
vybravši se vzácnou přesností nejspoleh-
llvějáiho z mužů, ji známých — přijal bez
námitek dité, které mu svěřila.
Netázal se ani na jméno otce hochova
— Jeho matka řekla mu je dobrovolně
velikého muže, sedícího pohodlné na židli
a hledícího na ni s netajeným zájmem
— a nesporným obdivem — uzarděla se a
zajiskřila očima. Když na ni Compton po-
hlédl, rozvířila se mu krev a líce se mu
val ani 11a okamžik Amosů Scddonovi.
To se stalo před vice než čtyřmi lety —
právě po smrti manželky Seddonovy;
Rand se dověděl o jeho vině než Eleanor
Seddonova odjela do Denveru. A již ten-
krát tázal se v duchu jako teď, co by asi
řekla, kdyby vypátrala, čím se její otec
prohřešil.
Když si Rand vzpomněl na hošíka,
zmírnily se na nějakou dobu divoké váš-
ně, zmítající jeho nitrem; chvíli seděl
mlčky 11a židli, usmívaje se a zapomínaje
na fotografie. O několik minut později
vstal, vešel do domu a pověsil fotogralie
na stěnu. Pak vstoupil dosud se usmívaje
do kuchyně, kdež hošík v čisté modré zá-
stěrce střílel dětskou pistoli na dřevěné
Indiány, volaje při každém
spoušti: "Pu!"
Na židli blíže stolu seděla starší žena
vlídné tváře. Když Rand vešel do kuchy-
ně, škrábala právé brambory a hleděla
laskavě na hošíka přes okraj brejlí. V
kuchyni seděl též muž, o něco starší než
žena, který svíral ve svraštělých rtech
dřevěnou dýmku a mluvil s hochem.
Když Rand víešel, usmál se na Všecky,
ulehl však ihned vedle hošíka na podla-
hu a pravil:
"Ty je střílíš, Bude? Ilrbm do nich, oni
to,zaslouží, jsou-li podobni Apačům, Jež)
s'e ho zmocnila.
Vstal, když se Silver zastavil, smekl ši-
roký, měkký klobouk, půvabně se jí uklo-
nil a pravil:
"Vtírám se k vám ovšem — a prosím
vás za prominuti. Ale přijel jsem zdaleka
— ze vzdálenosti dvaceti mil — a nena-
lezl jsem nikoho doma. Dovolil jsem si te-
dy posaditi se. Ujišťuji vás, že jsem jiné
škody nezpůsobil. Jsem Compton z Two
Lánku dolé na řece."
Eleanor se zasmála, vzpomenuvši si —
a opětovala jeho poklonu. "Pan Compton!
Ach ano; otec o vás mluvil! Je mi líto, že
vás zde nikdo nepřivital. Ale otec odjel
za mužstvem a hospodyně je ve městě.
! Rozhodla jsem se, že se podívám na les
stisknuti [ blíže Three Baru. Nebyla jsem v něm čty-
I ři léta — a mívala jsem jej ráda!"
Obrátila se v sedle, chtěj ic sestoupiti s
koně, než však vyprostila nohy z třme-
nu, přistoupil Compton k Silverově hla-
vě a galantně ji pomohl, potom, ještě než
mohla něco namitnouti, . odváděl koně k
ohradě, pravě tlumeným hlasem:
"Pustaswn s# o Silvera."
"Vy ho tedy znáte?" volala za níiji dív-
ka.
Ohlédl se s úsměvem přes rameno a od-
pověděl :
"Velmi dobře: věděl jsem. že si ho vy-
jsem žnával!" A dokud mu žena, kterou
nazýval "tetou Betsey" neoznámila, že je
večeře připravena, pomáhal hošíku vraž-
dili rudé divochy, ačkoliv při tom nebyl
zmítán krutými vášněmi, jež ho zachva-
covaly, když si prohlížel na verandě fo-
tografie.
IV.
ŽENSKÁ ZVRÁCENOST
Asi tou dobou, kdy Rand a Eleanor Sed-
donova vsedali na koně, chystajíce se k
jízdě do Three Baru — když byl před tím
Rand zastřelil vlka — jel Link Compton
jižním směrem po pastvinách Three Ba-
ru.
Compton věděl, že Eleanor Seddonova
přijela před několika dny do Ocate a
chtěl ji spatřiti — vyslechl totiž tolik
chvalořeči Seddonových o ní, že se o ni
počínal zajímali. Odložil však svoji ná-
vštěvu, poněvadž chtěl přijeti na Bar S
hned po dívčině návratu.
Link Compton vůbec nespěchal — v ni-
čem. Byl veliký, mohutný a pěkně urost-
lý,' těšil se výbornému zdraví a z drženi
jeho hlavy bylo možno soudlti, že má ne-
obyčejnou sebedůvěru.
Byl hezký, ačkoliv jeho rysy byly dosti
hrubé a smyslné. Kdyby si byl Campton
liboval v mó'dnim oděvu — nebo kdyby
byl býval oděn se zvláštní pečlivostí —
nebyl by představoval tak rázovitou po-
stavu, poněvadž vkusný oblek byl by zdů-
raznil dojem smyslnosti, jehož si byl kaž-
dý v jeho nynějším úboru jen nejasně
vědom.
Campton to nepochybně věděl, neboť
se obyčejně šatil nedbale, ačkoliv dbal na
to — aspoň v přítomnosti žen — aby jeho
měkký, široký klobouk byl vždy správně
promáčnut, aby jeho splývající vázanka
byla nenucené upravena, aby jeho boty
byly vždy řádně vyleštěny a tvář čistě 0-
holena.
A přece si Compton neliboval v žádné
strojenosti; počínal si vždycky úplné při-
rozeně. Ačkoliv se poliyboval rozvážně,
přece jaksi budil dojem, že by se mohl
příležitostné pohybovati dosti rychle a že
za jeho vnější rozvážnosti skrývá se úžas-
ná. sila a mužnost.
Několik ukvapených a zákonů nedba-
lých občanů z Ocate a okolí se ho obá-
valo a podotýkalo, že pod jeho klidným
zevnějškem tají se velmi enrgický cha-
rakter.
Compton nejel poříční stezkou — pro-
tínající Randovy pozemky; dal se zadní
stezkou — protínající ocatskou stezku ve
vzdálenosti asi dvou mil na západ od
obytného domu Three Baru. Odpoledne
seděl na koni před přednimi dveřmi Ba-
ru S, jsa přesvědčen o tom, Ie je dům o-
puštěn.
Compton se zamračil ve svém zklaminl,
seskočil s koně, prošel verandou a zakle-
pal na dveře. Kdyi neobdržel Odpovědí,
otevtel Jí, vstoupil do dotpu a procházel
vleml místnostmi, domnívaje se, ic mož-
béřete."
Mezitím co se Compton zabýval koněm,
vešla Eleanor do domu, svlékla jezdecký
kabát a klobouk a rychle si učesala vla-
sy, které ji vítr rozcuchal. Když byl
Compton se Silverem hetov, vyšla opét na
verandu; byla dosud uzardělá a oči jí pla-
nuly.
Compton se již neposadil na židli, na
které předtím seděl. Od té chvíle, kdy po-
hlédl po prvé na dívku, prohlásil v du-
chu, že Seddonovy chvalořeči nebyly pře-
hnané — ba dokonce, že se mohl Seddon
vyjádřiti ještě nadšeněji.
A proto Compton — ačkoliv byl roze-
chvěn touhou, jaké v něm nevzbudila do-
sud žádná jiná žena — nedal najevo svoji
dychtivóst.
Na oko se nechoval nikdy v životě klid-
něji a rozvážněji než teď. Kdyby se byla
naskytla jiným mužům Coinptonova ty-
pu, hovícím bezuzdně svým vášním, tato
příležitost, byli by se dopustili chyby tím,
že by byli projevili příliš zjevně touhu, jež
je zachvátila.
Compton se však nedopustil takové
chyby. Stoje na pokraji verandy, obdivo-
val se dívce jen do té míry, aby jí nazna-
čil, že na něho učinila dojem. Na jeho
rtech nejevil se teď onen smělý úsměv,
kterým zdravival ženy v minulosti a kte-
rý vyvolal ruměnec na mnohé sličné tvá-
ři; teď se v jeho očích zračila nejlepši
napodobenina přímého, mužného zájmu,
jaké byl schopen.
"Nezdržím se dlouho," pravil. "Přijel
jsem sem jen proto, abych vás přivítal v
domové." A dodal, když viděl, že ji zazá-
řily oči radosti: "Váš otec o vás totiž mlu-
vil a my všichni jsme toužili vá.s spatřiti.
Vim již od několika dnů, že jste doma."
Ustnál se a pokračoval: "Myslíte, že jsem
udělal dobře, že jsem tak dlouho odkládal
svoji návštěvu u vás?"
"Velmi dobře!" odpověděla týmž šká-
dlivým tónem.
Compton hovořil o Denveru; vyzvěděl
mnoho z jejich školních zkušeností, vy-
zvěděl však daleko vice, pokud se týkalo
jejího charakteru, mezitím co mluvili o
různých lhostejných předmětech. Vypá-
tral. že je Eleanor odvážné a neodvislá a
že dosud nevzbudil žádný muž jejího zá-
jmu. Když posléze vyčerpali lhostejnou
látku hovoru, chovali ae k sobě zcela ne-
nucené.
"Jste vskutku pan Compton z Two Lin-
ku?" tázala se dívka, jiskříc čtverácky 0-
čima. A dodala, aniž by mu byla poskyt-
la příležitost k odpovědi: "Dnes jsem se
již jednou zmýlila a nechci se zmýllti po
druhé. Otoč mne varoval, abych nejezdi-
la do lesa," vysvětlovala. "Ale já mám rá-
da les a proto jsem si nemohla pomoci.
Když jsem přijela do lesa, seskočila Jsem
s koně, abych ší natrhal# květin, zapo-
mněla jsem véak na to, ie cowboyský kůů
nezůstane stAti ni místě, mfc-li otěže přl-
váíány k hMtSee>sé<J}a." -
Miniaturní vysílačka
Miniaturní radiový vysilač vy-
robila americká firma Seneral E-
lektric Company. Váži pouze 110
dekagramů, nepodléhá vlivům
počasí a hodí se zvláště pro spo-
jení lehkých soukromých leta-
del s letištěm. Z výšky patnáct
J set m'se může spojit s letištěm
vzdáleným osmdesát kilometru. |
Jeden známý herec výpravu- J
je tuto historku:
Jako chlapec jsem se zbláznil
do divadla a musel jsem vidět |
j kdejaké představeni. "Jen jed-
j nu véc chlapče, nesmíš," varo-
í val mne otec. "Nechoď do revu-
| álnich divadel."
Vyptával jsem se samo sebou
proč.
| "Protože bys viděl věci, které
i nesmíš vidět," odpověděl otec.
' To ovšem bylo mocným láka-
SPOLEHLTVÉ JMÉNO
Jméno NONAT je běžným slo-
; vem ve mnohých domácnostech
I po celou generací — dovolte aby
| lo bylo i v domácnosti vaši —
j když trpíte občasným pícháním
I nebo bolestí.
Nonat
R. C. MILLER & CO.,
Cena Naat poštou 55c a $1.05
ALTADENA, CAL1FORN1A
dlím. Jakmile jsem sehnal pe-
níze, šel jsem rovnou do revuál-
niho divadla. _
Otec měl pravdu. Viděl jsem
něco. co jsem neměl vidět, své-
ho otce v první řadě sedadel.
o
"Lékař mi zakázal pit víno."
"Je to s tebou tak zle?"
"Ne,-ale dlužím mu peníze a'
on se bojí, abych je neutratil." |
Vrchol zlomyslnosti je v tom,
když je nékdo hluchý a neřek-
ne to svému holiči.
C. H. Chernoský
PRÁVNÍK
Vyřizuje veškeré soudní zále-
žitosti.
úřadovna: 936 Bankers Mort.
Buildin;, pres ulici naproti
Kress budově.
Houston, Texas
b ~f/u>ays 4'-^
í.v ta smutná udá-
lost, pohřeb, je pro
veden s tou největ-
ší důstojnosti a o-
krášlením — když
požádáte nás aby-
chom obstarali vše-
cky podrobnosti
ADERHOLD
FťNERAL HOME
llarry and Ida Moore, props.
WEST, TEXAS
spolu se žádostí, aby hošíka nepřenechá- | zbarvily ruměncem, svědčícím o touze, jež
NAŠE SLUŽBA
# Maytag prací stroje a
Maytag součástky
# Radia
# Správky
0 Pracích strojů
# Radia
# Všech domácích strojů
• •
ŠMAJSTRLA'S
APPLIANCE
JOHN ŠMAJSTRLA, majitel
Vedle úřadovny B. J. Vanžury
WEST, TEXAS
příznaky kašle
způsobeného nachlazením měly b.v postačltl k tomu, abyste
okamžitě začali brát
Severův Severovy
Balsám proti a Tabletky proti
kašli Nastuzení
Za oběma nachází se 70 let uspokojeni.
ŽÁDEJTE VE VAŘÍ DOMÁCÍ LÉKÁRNIČ.
Kdyby neměli, mohou pro vás lehce dostat z velkoskladu anebo
pošlete objednávku přímo na:
W. F. SEVERA CO.
C { D A K ' A l
í
i
!
I
I
j
i
I
i
j
í
I
í
I
li
i
i
Majitelé drůbeže-
Pozor!
My potřebujeme více pěstitelů drůbeže ku produko-
vání vajec ku nasazování pro naši líheň. Dobré pre-
mie a dobré profity — trvale. Jestli se zajímáte nav-
štivte nás brzo, tak abyste mohli časně začnouti.
WEST CHICK HATCHERY
E. W. PUSEK, Majitel
WEST, TEXAS
A
MÁ
OF DISTINCTION
in her trousseau
in her new home
Jhis ycaťs June bride buys
an cnchanting new, lace-trimmed pei
for her trousseau—
buys an automatic gas range
built to "CP" standardy
for her new home.
Her range,
by designers who know
importance of style to her
is designed á
with an accent on loveliness.
Graceful, smooth-flowing lineš...
niolded in lustrous porcelain
and sparkling chromé
bring refinements of modem design
to her "CP" model range.
And, she and her husband will enjoy
light, airy cakes, roasts to boast of,
vegetables without cqual
—thanks to the accurate, automatic
heat and timc controlled oven
and the flexible, easily controlled
top-of-stovc burners. «
Automatic gas ranges
with the ideál combination
of beauty and convenience
are distinguished by the "CP" symbol
m
ROPJER outomotic gos rongf buflt to "CP"
stondordí tfyled with stoggered cooking top.
One of many different brond automatic gas
rongt* built to "CP" stondaros avoilablt in
Southwestern sfores.
see your gas appliance dealer
or Lone Star Gas Company
/
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Bažant, E. Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 37, No. 14, Ed. 1 Friday, April 2, 1948, newspaper, April 2, 1948; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth404583/m1/2/: accessed April 19, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.