Věstník (West, Tex.), Vol. 67, No. 51, Ed. 1 Wednesday, December 19, 1979 Page: 25 of 32

                                
Ve středili 19, prosince 1979
25
Eulogle k 60 letému výročí úmrtí
Frant. Slaměníka.
Chaloupky naše, buďte požehnány
jak tato,
v níž se nám narodil 4. října 1845
František Slaměník, chlouba naše,
vůdce moravského učitelstva, ozdo-
ba národa.
zemřel v Přerově 2. prosince 1919
jako ředitel měštanské školy a tvůrce
Komenského muzea.”
Tak zní slova pamětní desky na rodném
Slaměníkově domku v Radslavicích u
Přerova k uctění tohoto nezištného
vlastence, dlouholetého představitele
sdružení moravského učitelstva, zakla-
datele přerovského Komenského muzea,
vydavatele časopisu Komenský a
celoživotního sběratele památek pouči-
teli národů - Janů Amosů Komenském.
Fr. Slaměník se narodil v řemeslnické
rodině (otec byl čalouník a sedlář) s
českobratrskou tradicí. Jeho dědeček z
matčiny strany, Jan Droběník, měl
dokonce Ve vlastnictví J.A. Komenského
Orbis Pictus, Bránu jazyků, vzácné tisky
starých biblí a žalmů a celou řadu jiných
historických knih. Četba těchto knih, jak
v mládí doma a později i na studiích v
Lipníku a v Olomouci, vyvolala v
Slaměníkovi trvalou úctu k bratrské
jednotě a k jejímu poslednímu biskupovi
J.A. Komenskému.
Po absolvování abiturientského učitel-
ského kursu v Olomouci Slaměník
působil 11 let na školách v Kroměříži, 10
let v Kojetíně u Přerova a v Přerově v
letech 1884 až 1905. Hned na začátku své
učitelské dráhy se horlivě zapojil do
vlastenecko-osvětóvé činnosti. Již v
Kroměříži byl členem významného
pěveckého spolku “Moravan” a hrál zde
i ochotnicky divadlo. Od roku 1870 se
natrvalo i ujal učitelsko-organizační
práce a působil jako jednatel
kroměřížského spolku “Komenský.”
Když dva roky později se tato organizace
připojila ke “Spolku moravských
učitelů” v Olomouci, Slaměník se stal na
žádost známého profesora Jana Havelky
vydavatelem týdeníku “Komenský”
tohoto učitelského sdružení. Této
vydavatelské práci - navíc svého
normálního učitelského zaměstnání a
Častého působení v různých národně
obrozeneckých akcích - věnoval Slamě-
ník 27 let! Tento vlastenec byl též
hlavním organizátorem úspěšných piet-
ních oslav dvoustého výročí smrti J.A.
Komenského a měl velkou zásluhu k
zbudování v Přerově prvního pomníku
J.A. Komenského ve staré vlasti. Tento
pomník, dílo Tomáše Seidana profesora
pražské techniky přestavující Komen-
ského se svým žákem, byl odhalen v
Přerově v srpnu 1874 na Horním
náměstí. Nyní se tento pískovcový
zlacený pomník, považovaný za nejstarší
sochu představující J.A. Komenského,
nachází v ulici J. Čapky Drahlovského.
Mramorová deska v přední lunetě soklu
zaznamenala na věčné časy slavnostní
odhalení pomníku těmito slovy: J.A.
Komenskému vděčný národ. Péčí
ústředního spolku moravských učitelů.
MDCCCLXXIV.
Roku 1882 Slaměník byl zvolen
předsedou “Spolku učitelstva morav-
ského” a stal se tak osou veškerého
učitelského dění moravy. Jeho přičině-
ním byl zaveden roku 1888 svépomocný
podpůrný fond, určený hlavně pro
sirotky a vdovy po učitelích, který se
nazýval Jubilejní, od roku 1918 -
“Slaměníkův.”
Když se konečně splnilo v roce 1884
jeho dávné přání působit jako učitel v
Přerově, kde byl jmenován ředitelem
chlapecké a dívčí měšťanské školy,
Slaměník se mohl Komenskému ještě
více věnovat. Datum oficiálního založení
Komenského muzea byl rok 1888 a jeho
zakladatelem nebyl nikdo jiný než
František Slaměník. Ač z počátku nebylo
pro toto muzeum vhodných místností,
tak v roce 1899 situace byla zachráněna
postavením dvou nových školních budov,
kde Komenského muzeum bylo umíst-
něno v knihovně v roce 1903.
Slaměníkovo vlastenectví a neobyčejná
láska k tomuto muzeu tkví též v tom, že
svých peněz hradil veškeré náklady.
Navíc jezdil po stopách Komenského
nejen ve vlasti, ale i po celé Evropě a
kupoval památky, které zbyly po tomto
věhlasném učiteli národů. Za tímto
účelem procestoval Vídeň, Linec,
Mnichov, Lipsko, Drážďany, Berlín,
Krakov, Paříž; dále pak část Itálie a v
roce 1902 téměř celé Holandsko. Na
všech svých Cestách sbíral též bohatý
materiál k publikacím, které uveřejňoval
v mnoha časopisech. Podnětem pro tuto
tak neobyčejnou zběrateiskou činnost
bylo jeho příkladné vlastenectví s
doznívajícími obrozeneckými rysy.
Slaměník se vzdal v roce 1901 funkce
předsedy spolku moravských učitelů a od
roku 1905, když odešel do výslužby,
věnoval se cele Komenskému muzeu. Ani
zhoubná nemoc - dna a později oslepnutí
- ho neodradila od další vědecké práce.
Je známo, že i v tomto období nadále
pracoval a i tehdá, když už byl úplně
ochromen, nechával se donésti do
muzea. V době slepoty diktoval své
ošetřovatelce Synkové - Simčákové své
poslední články.
Smrt vytrhla Fr. Slaměníka z další
plodné práce 2. prosince’1919. Ještě před
úmrtím odkázal veškerý materiál svých
prací, studií, záznamů, zbírek atd. v
muzeu a vlastní knihovnu spolu se svými
úsporami “českému moravskému učitel-
stvu.”
Bohužel Slaměníkova práce nebyla
patřičně oceněna během jeho života, i
když čas od času obdržel uznání od
různých spolků a úřadů. Jak paradoxní
však bylo udělení záslužného zlatého
kříže vídeňskou vládou hrdému vlastenci
Slaměníkovi nasklonku jeho aktivní
učitelské činnosti! Rakousko-Uhersku již
tehdá tekla voda do bot, a jak tonoucí co
chytá, se stébla trávy, tak mocipáni ve
Vidni chtěli vyznamenáním Slaměníka
ovlivnit i rozdělit vzdělané vrstvy Moravy
a zachránit bortící se císařství. Jejich
nekalý úmysl se nepodařil a jméno
Františka Slaměníka je natrvalo zapsáno
zlatým písmem v historii moravského
učitelstva.
Tento národovec a pedagog vychoval za
43 roky dvě generace a až do konce 19.
století vystupoval jako představitel
učitelů šedesátých let minulého století,
kteří motivovali veřejnou učitelskou
práci z vlasteneckého hlediska. Slaměník
byl též autorem “Starých tisků českých
biblí” a “Vzpomínek starého učitele” i
několika set novinářských článků. Tento
nadšený vlastenec byl i překladatelem
mnohých děl Komenského do němčiny a
tvůrcem českých historických studií v
školních programech.
Čest památce tohoto příkladně
vlasteneckého učitele! 1
Pod čarou.
My, Češi v Texasu, ač v jiné zemi a v
čase odlišném doby v níž žil Fr.
Slaměník, potřebujeme učitele podo
ných tomuto neúnavnému vlastenci k
opravdovému udržení češtiny tu na jihu
Spojených států. K splnění tohoto úkolu
zdejší učitelé (profesoři) češtiny sí musí
především uvědomit velkou morální
zodpovědnost vůči naším krajanským
organizacím a celé národní větvi jelikož
oni - stejně jako představenstvo našich
spolků - mají být energičtí mluvčí hrdě se
hlásící k svému českému původu a
resolutní representanti nás všech. Zdejší
pedagogové musí vzít na vědomí, že
jejich povolání (vyučování češtině) - často
jen několik hodin týdně - vyžaduje i
osvětovou práci (propagaci českého
jazyka a kultury) jak v našich
organizacích tak ve spolcích jiných
etnických skupin anebo před celou
americkou veřejností. K této osvětě patří
na příklad přednášky a psaní do našich i
anglických novin, s články v našem
krajanském tisku česky! Nakonec to
nejdůležitěší: celé naší krajanské tisku
je zapotřebí učitelů, kteří v prvé řade
ovládají 100 procentně český jazyk a
češtinu opravdu česky vyučují. Stejně