Věstník (West, Tex.), Vol. 21, No. 43, Ed. 1 Wednesday, September 6, 1933 Page: 2 of 16
This newspaper is part of the collection entitled: Texas Digital Newspaper Program and was provided to The Portal to Texas History by the Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Strana 2,
/'""'SNA NEZNALA anglicky a on ne-
znal česky, ale domluvili se a žili
šťastně, a z jejich manželství vzešly
tri dítky: Emil, Rudolf a Marie.
To byla snad první svatba Američana
s Češkou, která přijela s námi ve stejnou
dobu do Ameriky. Pan Cadwell zemřel
dříve než jeho žena a zanechal jí ně-
kolik set akrů země vyplacené a hojnost
jiného majetku.
Hned po ukončení občanské války, ku
konci roku 1865, nastaly nám lepší časy.
Otec a Josef i Teresia přišli domů a ob-
dělávali jsme více pole. Bavlna měla
dobrou cenu, tak že otec hned koupil
farmu u potoka Moulberv, asi tři míle
na jihovýchod od nynější Prahy, kde
mívali Indiáni svojí osadu.
V tom čase pozemek bez lesa neměl
.ceny, jelikož nebylo drátu ani prken
k pořízení plotů, tedy se muselo všecko
ohrad'o vat dřevěnými ploty, buďto tak
zvanými “vygly" .aneb křovím, před di-
vokým dobytkem. Naše farma měla sedm
akrů okradených takovým plotem a o-
stntek byl les a prerie, domek byl po-
stavený z netesaných klád (i s kůrou na
nich) Jedny dvéře na východní straně,
jedny na západní straně, komín z dře-
věných klacků, blátem ucpané díry. pod-
laha hliněná a pro všechny byla jediná
světnice asi šestnáct stop široká a dvacet
stop dlouhá, a pro vodu se chodilo asi
pul* míle daleko do potůčku, kde byla
pramenitá voda. American, od něhož o-
tec farmu koupil, měl pár set ovcí, ně-
co dobytka a při tom obdělával část té
sedmi akrové farmy.
Rolnické nářadí bylo velice jednodu-
ché, pozůstávající z jednoho asi sedmi
coulového pluhu, domácího kovářského
ú délku, který museli clo země tlačit dva
oráči, aby aspoň něco země porýpal.
Motyky měli tak zvané “Eye hoe”, ko-
vářský to údélek a držadla z lecjakého
lesního dříví. Postroje na koně byly po-
nejvíce chomout ze šoksu a místo dneš-
ních řetízků měli kožené opratě ze su-
rové volské kůže. Děti i dospělí chodili
bosi, a cd byla obuv, ta pozůstávala z
jednoduchých střevíců z těžké kůže, a
klobouky pro mužské byly ponejvíce ze
slámy doma pletené, šativo ponejvíce z
hrubé bavlněné látky, a ženské nosívaly
na hlavách šálky podle staré evropské
mody.
Avšak po ukončení občanské války
naši lidé nebyli více vyrušováni a chy-
tili se práce se vší silou. Přistavili jsme
domku a otesali kůru s klád, přistavili
nový kamenný komín, vykopali studnu
s dobrou vodou a hned vedle domku,
nasekali více ryglů a přidělali každým
rokem několik akru pole. Otec udělal
saně se dvěma sedadly, na kterých, jsme
jezdili pro všecku potřebu a také na
besedy a do kostela, mnoho mil daleko,
tažené párou volku. Až sobě trochu po-
mohli, nechali jsme sobě udělat ková-
ři vůz,, které shotovoval právě ze staré
vlasti přijetý František Herzík na sta-
rém High Hillu, asi tři míle severně od
dnešního Sehulenbitrgu. Teď s novým
povozem naučili koně tahat a jezdili
jsme jíž s koňmi. Navozili jsme prken
kterými jsme vybili ty staré kládové
stěny, tak že náš domek vypadal nejlépe
z celého okolí amerikánskýeh chatrčí.
Naše maminka a otec bylí velice praco-
vití a starali se o nás jak nejlépe o-
kolnosti dovolovaly. Otec byl vyučený
5 VĚSTNÍK
Stěhování národů na ma-
tičce zemi, a první počát-
ky našich krajanů ve státu
Texas.
(Částečně popisuje I. J. Gal ba, Houston,
Texas).
tesař a “Cábinetmaker”, tak dovedl
s hotovit i všecko pro domácí potřebu, a
-matka byla dobrá hospodyně, dovedla
veškeré šití a jiné domácí práce sama
obstarat, ale osud jí nedopřál dlouhé-
ho pobytu mezi námi; když mi bylo
sedm let, ona po krátké nemoci odešla
od nás na věčnost. Ona a manželka Ši-
řin ková byly první, co byly pohřbeny v
lesíku, kde je dnes katolický hřbitov v
Praze, Texas.
August, nejmladší dítě, byl dva roky
starý, nejstarší sestra se chtěla vdávat
a nejstarší bratr Josef se chtěl ženit, tak
otci nezbývalo nic jiného, než hledat no-
vou hospodyni. Asi za rok od maminči-
ny smrtí, Ignác Pustějovský zajel s ot-
cem na Rosesprarie a tam vyhledali bez-
dětnou vdovu Pargačovu, kterou později
otec přivedl nám, co novou mámu. Ta
nová máma měla mnoho dobrých vlast-
ností, ale jelikož sama žádných dítek
nikdy neměla, tedy ten pravý mateřský
cit nebyl v ní nikdy vyvinut.
Terezie se vdala za Jana Holuba, a
Josef sobě vzal M a jda lénu Rychaltic,
před krátkou dobou do Ameriky přije-
tou. Otec postaví! další dvoje zařízení
a pronajal lidem z Evropy přijetým po
kusu orné půdy ku obdělávání ze třetí-
ho a čtvrtého dílu. Otec nikomu neren-
toval pole za peníze. On říkával; bude-Ii
úroda lepší, budeme oba mít lepší pří-
jmy; bude-li horší, musíme oba společ-
ně tratit.
My jsme pěstovali, co hlavní plodiny,
kukuřici a bavlnu, ale pro domácí po-
třebu pěstovali jsme veškerou zeleninu
jako se dnes pěstuje, a také pšenicí a
žito, kvašené zelí, doma vařený melas
a domácí víno z lesních druhů rév,, měli
jsme vždy v soudkách v zásobě pro do-
mácí potřebu. Také vždy byla zásoba
slaniny, sádla a klobásů.
V roce 1870 náš otec postavil obchod-
ní budovu. Dojel do Galvestonu a tam
nakoupil zboží pro smíšený obchod, o-
byčejné potřeby rolníků ,a také nakou-
pil různé lihoviny jako kořalku, víno a
láhvové pivo Bremské. Soudkové pivo
jsme vozili z La Grange z pivovaru
Kreischlera na Bluffu, Později pak za-
ložili Seidlerové pivovar na High Hillu,
a Richterové na Staré Flatonii, tak že v
okresu Fayette o pivo nebyla nouze,
jen horší bylo ono pivo udržet čerstvé
v letní dobu, poněvadž v tom čase ledu
nikde nebylo. Proto otec vykopal pod
salonem sklep a tam jsme soudky ob-
kládali pytlovinou a polévali vodou, aby
pivo cléle udrželo svoji chuť. Bratr Va-
lentin třináctiletý a já desetiletý jsme
pomáhali otci v obchodě, a starší bratři
Josef a Karel pomáhali v pilnějších
dnech nedělních, pak pan Julius Koni-
akovský vypomáhal ve vedení knih a
učil nás lépe číst a psáti, a při tom také
rolničil ná našem poli.
Julius Koniakovský a jeho bratr A-
lois byli vyškolení lidé, kteří sloužili v
rakouské armádě jakožto kapitán a vý-
Ve středu, dne 6. září 1933.
pomocný kapitán. Přijeli s námi do A-
meriky a usadili se někde na Live Oak
Hill, nedaleko nynějšího Favetteville.
V roce 1876, našemu otci se splašily
koně a on pádem s vozu se smrtelně po-
ranil a na pátý den dokončil pouť své-
ho života ve stáři šest a padesát let, a
pohřben byl na katolickém hřbitově v
Praze. Po smrti otce starší bratři o ve-
dení obchodu nestáli, tak jsme všecko
vyprodali, a ten rok pomáhali matce na
farmě.
Po smrti otce připadla na mne povin-
nost vozit mámu každou neděli do ko-
stela do Prahy, a na faru různé šperky
donášet, a pak po kostele plucar lihovi-
ny od Kněsků aneb od Brunnera, hospod-
ských to na Praze, domů pro mámu vo-
zili, a to se nám nelíbilo a ke konci
roku já jsem za sebe najal pacholka
Josefa Stahu, a s bratrem Karlem, kte-
rý byl jíž ženatý, dělali jsme krop z
dílu, a bratr Valentin dělal krop 's bra-
trem Josefem. Klara byla již vdaná za
Dominika Rosenauera, takže doma při
máme zůstal jen Augustin, který po roce
přijal místo u profesora Moultonské
vyšší školy a kde bydlel několik let.
Po ročním samostatném rolničení, až
jsem poplatil za své potřeby, ostaly mi
dva a půl dolaru. Pak na vyzvání české-
ho obchodníka Karla Brunnera v Praze,
přijal jsem u něj místo v obchodě. On
měl poštu, salon, smíšený obchod a ta-
neční síň, kterou jsme později také po-
užívali ku hráni divadla.
. Tam jsem se seznámil s pány Antoní-
nem a Karlem Nesrsty a Eduardem Boh-
mem, Janem a Frantou Pinterovými a
pak s mými dávněji známými Franti-
škem Peškem a Antonín Kulhánkem.
Založili jsme asi první český divadelní
spolek pod názvem aJos. Kajetan Tyl”.
Přes zimní dobu hrávali jsme každý
měsíc a v letní dobu pořádali jsme ta-
neční zábavy na otevřené podlaze ve
Vďjalově lesíku, vedle kostela. Obyčej-
ně jsme mívali dva kratší div. kusy, ně-
co žertovného, a nějako.u truehlohru ane-
bo kus z dějin, a nějaké solové výstupy
v přestávkách a zpěvy. Čistý výnos byl
používán na divadelní potřeby a na
vedlejší občanskou Školu.
Mezi našimi herci účinkovali násle-
dující: Anton a Karel Nesrstové, Fr. Pe-
šek, Anton, Josef a Marie Kulhánkovi,
Jan Anna a Marie Ilyklovi, I. J. Gallia,
Eduard Boehm, Jan a Kateřina Pinter-
ovi, co hlavní a stále činní herci. Výpo-
mocnými bylí: Anton Vlasák, Rosa Her-
ziková, Ludvik Iiussek, Josef i na Kusá,
Kačenka Šve lilová, Karel Jareš, Miglovi
a Kubíčkovi hoši ,a Marie Skopová.
Hospodský Bunner nám slíbil celý
výdělek ze vstupenek a také, že nebude
nic prodávat pokud nebude hra ukonče-
na. Ale lid měl žízeň a peníze, tak ta-
ké on se neudržel aby neprodával, ale
nás to v naší hře vyrušovalo. Já jsem
konečně byl syfc toho celodenního pla-
hočení sedm dní do týdne, a ještě kaž-
dou noc, skoro do půlnoci, a v neděli
po bále obyčejně až do rána za bárem
opilé lidi obsluhovat, pořádek mezi růz-
nou chasou udržovat. Tak jsem přijal
místo ve Flatonii u firmy Tuttlo a
Cockrill, která měla veliký smíšený ob-
chod. Tam jsem pracoval jen ve dne,
v neděle jsem nemusel dělat a večer
jsem mohl navštěvovat školu.
{Pokračování.)
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Moučka, Franta. Věstník (West, Tex.), Vol. 21, No. 43, Ed. 1 Wednesday, September 6, 1933, newspaper, September 6, 1933; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth625407/m1/2/: accessed April 19, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.