Věstník (West, Tex.), Vol. 22, No. 51, Ed. 1 Wednesday, October 31, 1934 Page: 2 of 16
This newspaper is part of the collection entitled: Texas Digital Newspaper Program and was provided to The Portal to Texas History by the Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Strana 2.
VÉSTNÍK
Ve středu, dne 31. října 1934.
qAMUEL Hendrix měl syna — skutečnost,
w které skoro litoval, neboť se zdálo, že
jest naprosto zkaženým a otec vynaložil znač-
nou část jmění svého na to, aby chránil ho-
cha před vězením. Přirozeně tudíž, Samuel
si přál, aby po jeho smrti jeho žena a dcera
obdržely všechen zbývající majetek a syn
ničeho. Psal tedy. jak následuje:
“Až zemru, jest to mojí vůlí, aby všechen
majetek můj byl rovnou měrou rozdělen
mezi moji ženu, Esther, a moji dceru, Sáru.
Podpis S. Hendrix
Samuel slyšel, že svědků jest potřeba k
poslední vůli a proto zavolal svoji ženu E-
sther a svoji dceru Sáru a řekl jim, aby jej
pozorovaly, jak píše svůj podpis a pak při-
pojily svá jména pod jeho. Výsledek toho
byl, že ani jeho žena ani dcera nemohly při-
jíti k nějakému majetku dle této závěti, po-
něvadž je to základním pravidlem zákona,
že nikdo, jenž jest svědkem poslední vůle,
nemůže míti z ní žádné výhody aniž obdr-
žet! něco na její podkladně. Kdyby Sa-
muel Hendrix byl měl trochu více informaci
o zákoně, byl by povolal jiné osoby za svěd-
ky a jeho přání bylo by bývalo uskutečněno.
Toto ukazuje jednu z těch mnohých chyb,
jichž se může dopustit ten, kdo píše posled-
ní vůli. Sestavení této jest prací pro práv-
níka, a to dobrého* ale nastanou případy, že
nelze služeb právnických získá ti. Když jest
pozůstalost malá a není rozptýlena, a způ-
sob, jak s ní má býti naloženo, jest jedno-
duchý, přímý a jasně vyrozuměný, není tře-
ba žádné velké znalosti k sestavení platné
poslední vůle. V každém případě něco infor-
mace o zákonech vztahujících se na rozdě-
lení majetku po-smrti, bude zajímavo a roz-
Sestavení poslední vůle podmiňuje jistou
iem majeituí po.
hodně užitečno.
Sestavení pos:
duševní schopnost. Často slyšíme o přípa-
dech, jak byly poslední vůle zrušeny soudy
poněvadž podány byly důkazy, že odkazova-
tel postrádal žádoucího intelektu. Duševní
schopnost, kterou zákon vyžaduje, aby po-
slední vůle obstála, může býti vyjmenována
následnovně: 1. Schopnost rozuměti povaze
poslední vůle, a že odkazatel jest sí vědom
tohož, že dělá poslední, vůli. 2. Schopnost
znáti a pamatovati si různé části majetku.
3. Schopnost znáti a míti na mysli všechny
členy rodiny a jiné, kdož oprávněni jsou, a-
by z majetku odkazatelova bylo na ně pa-
matováno. Celkem řečeno, každá osoba dospě-
lého věku mající duševní schopnost výše vy-
líčenou,, když vyhoví ostatním požadavkům
zákona může učinit! platnou a závaznou po-
slední vůli. Ve většině států věk 21 roků od
obou pohlaví se vyžaduje, nežli moc udělat!
. v . ■ . . . ■ ■ . . . • ; .
J EDNOU (bylo to v hostinci) stýskal si
^ Padrnos, že letos jsou jejich brambory
zvláště nízké a zakřiknuté a že, půjde-li to
tak dále, nebudou plody větší burských o-
říšků. Neskrýval, že i on má zájem na do-
tírám vzrůstu této plodiny, .neboť zvětší čá-
sti ji vlastně sní sám, zatím co si jeho žena
libuje v knedlících.
To mu ovšem čerta pomohlo, radili-li mu
jeho přátelé, aby hleděl posílit pole dobrým
hnojivém, nebo, až sklidí brambory, dal poli
odpočinout. On potřeboval zakročit teď, o-
kamžitě, a tu byla asi každá rada drahá.
- Až teprve jakýsi Vít, jenž míval prsty v
každé čertovině, chtěl doběhnout i tohoto
mudrlanta a ujišťoval, že v Itálii, kde se
vlastně rodí nejlepší brambory, sečou se-
dláci nať nejméně dvakrát do roka a že
zejména tímto způsobem docilují oněch pro-
slulých výsledků.
I ostatní přejíce šprýmaři, měli za to, že
tento postup je vskutku logický a poněvadž
Vít byl jediným sedlákem mezi nimi, mlu-
vili o něm jako o velice zkušeném rádci.
—• Nu což, řekl Padrnos, za zkoušku to
stojí!
Na druhý den, když se již smrákalo a když
se Vít zase ubíral do hostince, potkal Padrno-
se, jenž se teprve belhal s pole a jenž, opí-
raje se o kosu, odpočíval za každým krokem.
— Bože* spráskl ruce šprýmař, cožpak to
byla taková dřina?
Poslední vůle zrušiielná a
nezrušitelná.
• • . • . • • •
poslední vůle jest přiznána.
Vdaným ženám bývalo kdysi upíráno prá-
vo, odkázati majetek poslední vůl!, avšak
moderní zákony skoro všude jim udělají tu-
to výsadu. Ovšem šílená osoba, postrádají-
cí nutné duševní kvalifikace, nemůže učini-
li poslední vůli, aniž nedospělé děti.
První velkou podmínkou poslední vůle jest,
aby byla psána. To neznamená, že musí bý-
ti v rukopisu,, ačkoli jest to nejžádoucnější
způsob ze všech. Poslední vůle, psané na stro-
ji nebo dokonce tištěné, kde se pouze vypl-
ní prázdná místa, jsou již v užívání. Pro-
zřetelný právník, jenž sestavuje pro někoho
poslední vůli, vždycky hledí k tomu, aby ce-
lý spis byl svázán dohromady. Když tedy po-
slední vůle pozůstává z více archů ve strojo-
pisu nebo tištěných, jiná stránka ve stro-
jopisu mohla by býti vložena za nepodepsa-
nou a celý ráz dokumentu změněn. Když
tedy celá poslední vůle nemůže býti napsána
na jediném archu, jednotlivé stránky měly
by býti tak spojeny,, aby nemohly býti od-
loučeny bez objevení. Stránky jsou obyčejně
sešity a slepeny dohromady nahoře a šňůra
jest jimi protažena, svázána a spečetěna.
Odporučuj e se též odkazateli v takovém pří-
padě, aby aspoň začáteční písmena svého
jména napsal na každou jednotlivou stránku.
Dále poslední vůle musí býti podepsána
tím, kdo ji sestavuje a opatřena podpisy
svědků takovým způsobem, jak to předpisu-
je zákon státu, kde poslední vůle jest dělá-
na. Nevada jest jediným státem, který po-
žaduje pečeť. Obyčejnou methodou jest, aby
odkazatel napsal své úplné jméno při spodu
poslední vůle. Když odkazatel neumí nebo
nemůže psáti, jeho znamení jest postačitel-
no. Poslední vůle byly uznány za platné ,když
byly podepsány začátečními písmenami ne-
bo částmi jména nebo razítkem, avšak tako-
vé methody jsou nebezpečné. Když někdo
pro tu neb onu příčinu není schopen psáti,
může splnomocniti jinou osobu, aby jeho jmé-
no zaň podepsala.
Nejenom musí poslední vůle býti podepsána,
ale musí se to státi před svědky, a sice v té
nejpřísnější formě. Některé státy vyžadují
jenom dva svědky, ale vždycky jest nejlépe
míti tři svědky. Jak bylo již poukázáno v pří-
padě Samuela Hendrixe, svědkové musí býti
osoby, jež nemají žádného zájmu v posled-
ní vůli, a musí býti přihlédnuto k tomu, aby
jak oni ,tak nikdo z jejich blízkých příbuz-
Náramné příběhy blázna
Padrnose.
Josef Kopta
Příhoda s pole
— S naším políčkem, hekal Padrnos, jsem
byl hotov za hodinu. Ale poněvadž ani vaše
brambory za mnoho nestály, chtěl jsem se
vám odvděčit a kosil jsem je až do večera.
Padrnos a husy
Na sklonku léta, když chlapec musil do
školy, nebylo v domě nikoho, kdo by chodil
pást husy a tak se stalo, že byl posléze ten-
to úkol svěřen Padrnosovi. Hejno, které čí-
talo třicet šest hus, zvyklo si brzy na velice
hodného pastevce a jedva hvízdl nebo zaha-
lekal, poslouchalo jako hodiny. I on se s
ním zžil vskutku bratrsky a ač by byl ni-
kdy nevěřil, že i husy lze rozeznávat podle
odlišné fysiognomie, vyznal se posléze i v
jejich tvářích. Ve shodě s tímto výrazem
křtil je různými jmény a ony na ně slyšely
jako lidé. Jmenovaly se Růžena, Amalie,
Rézina, Eliška, a Eliška mu byla nejmilej-
ší.
Než s podzimem, který již začínal dohoří-
vat na sklizených brambořištích, přicházela
i na husy jakási melancholie a jejích pa-
stevec, smutný s nimi, vzpomínal na krva-
ných neobdržel nic dle znění poslední vůle.
Způsob, jakým právník dokončí nutné for-
mality, když byl napsal poslední vůli samot-
nou a získal svědky, jest asi následující:
Všecky osoby — odkazatel i svědkové — mu-
sí býti v téže světnici a tak, aby na sebe vzá-
jemně viděli. Odkazatel prohlásí že je to
jeho poslední vůle a napíše svůj podpis před
zraky všech svědků. Pak každý ze svědků
podepíše své jméno, při čemž všichni zůstá-
vají stále .pohromadě. Ačkoli poslední vůle
jest obyčejně datována, není to zrovna nut-
né. Žádného úředního zápisu nebo vtělení
není třeba. Poslední vůle jest uložena v bez-
pečném místě, obyčejně odkazovatelem me-
zi jeho listiny, a opis uložen na jiném místě.
Opis není poslední vůlí, avšak jest užitečným
v prokázáni obsahu poslední vůle, kdyby do-
kument byl zničen nebo změněn.
Když udělal poslední vůli a přeje si změni-
ti ji, odkazatel má dvojí cestu otevřenu.
Může napsat! poslední vůli, ve které výslov-
ně odvolá prvnější, nebo napíše odvolání,
což vše musí býti podepsáno a ověřeno svěd-
ky,, jako poslední vůle samotná. Nebo může
poslední vůli roztrhati, spáliti nebo přeškr-
tali s úmyslem zrušit! jí, čimž pozbude ve-
škeré platnosti jako poslední vůle. V lowě
něco podobného musí se státi u přítomnosti
svědků a vůbec vždycky jest to záhodno.
Po smrti odkazatele ti, kdož mají zájem
v poslední vůli, obyčejně získají služeb práv-
níka, jenž ji dá vtěliti na pozůstalostním
soudu, a s majetkem naloženo, jak si zesnu-
lý přál. Ovšem každý, kdo jmenován jest v
poslední vůli jako vykonavatel, může ji pře-
dložití před pozůstalostní nebo podobný soud,
ale obyčejné to shledá výhodnějším zjedna-
ti k takovým službám právníka. Když žád-
ný vykonavatel nebyl jmenován v poslední
vůli, administrátor ustanoven jest soudcem.
Jest to povinností vykonavatele neb admi-
nistrátora pečovati o majtek zesnulého a
hleděli k tomu, aby byl rozdělen dle znění
poslední vůle pod dohledem soudu. Ovšem po-
slední vůle a důkaz o smrti odkazatele musí
býti napřed podány soudu a platnost závěti
založena.
Úkolem osoby, jež se chystá k sestavení po-
slední vůle, jest vystihnout! její důležitost,
uvážiti všecky možnosti pečlivě a vyjádřiti
je jasně. Úkolem právníka je upozorniti od-
kazatele na všecky nahodilosti, jež by mohly
vyvstati v jeho zvláštním případě při rozdě-
lování majetku a přihlédnouti k tomu, aby
všem nutným formalitám bylo vyhověno.
Poslední vůle není věcí, jež měla by býti dě-
lána nakvap nebo bez informace.
vé choutky ukrutné hospodyně. Přisahal, že
učiní vše, aby zhatil její plány a že za věr-
nost a lásku bude platit láskou a věrností.
Byla. to, ach, právě Eliška, která se první
octla v bedně, kam byla vsazena na výkrm a
kde měla pobýti aspoň tři neděle. Dvakrát,
někdy i třikrát denně krmila ji Padrnoso-
vá šrotovými šiškami a neváhala cpa ti je
do jejího útlého chřtánu i násilím. Když po
týdnu zkoušela její tloušťku, shledala, že
husa vůbec nepřibyla a že je hubená jako
před týdnem. Krmila ji tedy o mnoho vy-
datněji, ale když opět uplynul týden, husa
nebyla o nic tlustší a se podobalo, že ubyla
Počítajíc zejména s užitkem, který přináší
husí sádlo, vyzbrojila se svátou trpělivostí a
trvajíc na tom, že její šišky jsou výtečné,
vydržela krmiti husu šest neděl, aniž se do-
čkala lepších výsledků.
Tu jednou v noci, když nemohla spát, za-
slechla na dobře pronikavý křik husího hej-
na a bojíc se, že je přepadl zloděj, spěcha-
la vzbudit Padrnose. Ten chlap však nebyl
k nalezení a tu nezbývalo, nežli vydat se
na dvůr bez něho. Po špičkách, aby zůstala
nezpozorována, kradla se k husinci, ale když
pojednou zaslechla Padrnosův smích, za-
stavila se a naslouchala.
— Tímto způsobem, milé husy, liboval si
Padrnos, jste se všecky dobře pomely a žena
se věru nenadála, že krmí každý den jinou.
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Moučka, Franta. Věstník (West, Tex.), Vol. 22, No. 51, Ed. 1 Wednesday, October 31, 1934, newspaper, October 31, 1934; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth626842/m1/2/: accessed April 19, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.