Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 40, No. 5, Ed. 1 Friday, January 30, 1959 Page: 4 of 6
This newspaper is part of the collection entitled: Cechoslovak and Westke Noviny and was provided to The Portal to Texas History by the UT San Antonio Libraries Special Collections.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
5SCIIOSLO v A?r __ wjflyí. ikaá/i
V pátfc&i uao 5C. IfiwliiS iVOV
Jak pohlíželi
Američané
......i__tL\U
na Mikojana
Návštěva Anastase Mikojana,
náměstka ministerského předse-
dy Sovětského svazu, který se
zdržel ve Spojených státech od
4. do 20. ledna, byla oa někte-
rých amexickýcn pomiKaru a
státníků vítána, od jiných ostře
kritisována.
Tři dny před odjezdem Miko-
jana z Ameriky debatovali sená-
toři v kongresu asi hodinu o tom,
zda se jim návštěva Mikojana
zamlouvá nebo nelíbí. Druhého
dne mohl nékdo na sovětském
velvyslanectví předložit Mikoja-
nu celou debatu písemně a též
mu ji přeložit z angličtiny do ru-
štiny. Všechno jednání v kon-
gresu je stenugrafováno a dru-
hého dne vydáno tiskem.
Senátor Biidges z New Hamp-
shire vyslovil se, že on “po dů-
kladném prostudování svého svě-
domí” nemohl by se přítelíčko-
vat s náměstkem Mikojanem.
“Mikojan je zde kvůli propa-
gandě a ničemu jinému,” vysvě-
tloval Bridges v senátě. “Někteří
naši velcí obchodníci, továrníci
a bankéři rozprostřeli těžké pur-
purové koberce, aby Mikojan ne-
šlápnul na tvrdou zemi. Tak mi
napadá, zdali tito bankéři a in-
dustrialisté vzpomněli si slov Le-
nina, že až komunisté budou ho-
tovi věšet kapitalisty budou ka-
pitalisté jeden druhého předbí-
hat. aby prodali dosti konopí na
provaze. Kdy se naučíme, že prc
spěchářství a svoboda nejdou do-
hromady? Rozčiluje mne, že ně-
kteří senátoři se s Mikojanem
bratříčkují, ba dokonce pro něj
připraví oběd pod střechou těcn-
to místností, kde stále rokuje-
me o svobodě světa a národů.
Bylo by lépe, kdybychom násle-
dovali příkladu kardinála Cur.h-
inga z Bostonu, který nechce
mít s Mikojanem nic společné-
ho.
“Divím se, že naše pamět je
tak tupá a zapomínáme na to,
jak neozbrojené americké leta-
dlo bylo sestřeleno na své cestě
z Turecka do Iránu sovětskými
stíhačkami nad Arménií, rodnou
zemí Mikojana. Je pravda, že
vláda tovaryše Mikojana odevz-
dala nám těla čtyř amerických
letců. Co se stalo s ostatními de-
seti? Místo pot.ulkování a mává-
ní svým kloboukem na znamení
přátelství, slyšel bych raději,
kdyby nám Mikojan vysvětlil o-
sud těchto deseti amerických let-
ců. To bychom neměli zapome-
■ nout.”
Senátor Lyndon Johnson z Te-
xasu projevil docela opáčný ná-
hled.
“Nesouhlasíme s vynikajícím
senátorem a mým přítelem z New
náměstka Mikojana za účelnou
náměstka Mikajana za účelnou
a prospěšnou pro nás .samotné.
Čím více se Mikojan mezi námi
pohybuje, a čím více poznává
náš způsob života, tím méně mů-
že být spokojený se životem rus-
kého lidu. Jen bych si přál. aby
více ruských předáků mělo pří-
ležitost seznat, jak my zae žije-
me. A též bych si přál, aby více
nás Američanů mohlo si zajet
do Ruska, pohybovat se tak vol-
ně, jako Mikojan mezi námi, a
poznat na vlastní oči, co bychom
rádi viděli, ne pouze to, co nám
někdo předem vyplánuje na pro-
hlídku.
“Není tomu dávno, kdy Chruš-
čev byl na televisi zde v Ameri-
ce. Bylo to vysílané přímo z Mo-
skvy. Myslím, že jeho účast na
programu zdůraznila americké-
mu lidu, jak důležité, abychom
si udrželi naš svobodný způsob
života. Nikdo z nás, kdo viaei
a slyšel tenkrát Chruščeva na
televisi, nepřeje si ani jeho ve-
dení, ani ruský systém.
“Místo železné opony měli by-
chom mít otevřený průchod. Čím
více budeme mít styky s jinými,
čím více vyměníme mezi sebou
náhledy, myšlenky a důvody pro
určité způsoby života, tím snad-
něji si porozumíme, že převáž-
ná většina na obou stranách pře-
je si opravdový a trvalý mír.
Doufám, že až se náměstek Mi-
kojan vrátí nazpět do Ruska,
najde cestu, aby americký pre-
sident, americký zahraniční mi-
nistr, američtí státnici mohli být
na televisních programech vysí-
laných pro ruský lid, aby obyčej-
ný člověk v Sovětském svazu
mohl si učinit správnou předsta-
vu o nás.
"Vzpomínám jak senátor Sten-
nis ze státu Mississippi vrátil £e
před časem ze Sovětského Sva-
zu a podal nám zde v senátě
svou zprávu. Sledovali jsme jeho
zprávu s největším zájmem. Sly-
šeli jsme ho vykládat, jak nav-
štívil školy a viděl ruské děti.
jak šel do rozmanitých obcho-
dů a viděl prodavače i kupující,
lidi všech stupňů. Vyprávěl nám,
že ruský lid z devadesáti procent
chce vědět více o Americe a na-
šem životě a že všechen ruský
lid sl přeje mír na zemi. Jenže
těch zbývajících deset procent,
vládne devadesáti procentům.
“Pokud se mne týče, raději u-
slyším pod touto střechou slova
ruského politikáře než na stře-
še pumy z ruských letadel. Též
nebudu se nikdy zastávat rus-
kého systému, ani plánů a skut-
ků vůdců ruského národa. Ne-
mohu to schvalovat, jako ne-
schvaluji slova mého přítele, se-
nátora z New Hampshire. Sená-
tor má právo k svým náhledům.
Obyčejně s ním souhlasím. Ten-
tokrát ne, protože nevěřím, že
HvoVínw mAlj míf Cv'c*Íj. IrC
lezné opony, nebo že bychom mě-
li schovat se do tunelu nebo dr-
žet se za šosy ve strachu, aby
nékdo neodkoukal něco nebo do-
konce míti strach při výměně
slov, anebo když už mluvíme, a-
bychom nechtěli mu podat sou-
sto chleba. Tímto způsobem, dle
mého náhledu, nedomluvili by-
chom se o světovém míru
“Byl jsem při obědě, který byl
dáván k poctě náměstka Mikoja-
na a jsem rád, že jsem šel Měl
jsem příležitost slyšet otázky a
odpovědi. Některé otázky byly
be zobalu, šly přímo pod kůži,
od demokratů i od republikánů,
bez obalu, šly přímo pod kůži,
uznat, že náš způsob je lepší než
jejich. Opakuji, co jsem řekl dří-
ve, že laději budu slyšet rámus
slov než výbuch pum.”
Hlásil se k slovu senátor Dir-
ksen z Illinois.
“Též jsem byl pozván k včeřej-
ší hostině. Bylo mou ctí sedět
vedle Mikojana. Měl jsem příle-
žitost ptát se ho na sta věcí Z
hostiny odnesl jsem si dva hlu-
boké dojmy. První možno přiro-
vnat k tomu, co se odehrálo ve
Washingtoně právě před pade-
sáti letv. Tenkrát v národě to
vřelo a pára se zvedala až do ne-
be. Theodor Roosevelt pozval k
hostině do Bílého domu černo-
cha. Byl to vědátor, průkopník a
učenec Booker T. Washington,
snad jeden z největších s tmavou
pletí. Jaká ostrá kritika z toho
tenkrát byla.
“Včera měli jsme hostem ná-
městka ministerského předsedy
z Ruska. Přišel jako turista. Pro
nás bylo těžké, abychom neuz-
nali jeho politické postavení. O
to se však nejedná. Sám jsem
byl pozváni oficiálně. Senátor
Lausche ze státu Ohio předložil
Mikojanu otázku o osudu našich
amerických letců sestřelených
nad Arménií. Přímo jsem hltal
jednotlivá slova jeho otázky. Od-
pověď nebyla uspokojivá. Ani
odpověď na berlínskou otázku
nebyla taková, aby uspokojila.
A byla škoda, že náš americký
lid rxeměl příležitosti studovat
tvář Mikojana, když otázky mu
byly předkládány, jak šly pří-
mo k jádru a s jakými posuňky
a jistotou slov odpovídal, třeba-
že jeho slova musela býti tlu-
močena z ruštiny do angličtiny:
Vy nám nedůvěřujete, my nedú-
véřujéme vám, je nedůvěra na o-
bou stranách. Pro mne to b^lo
dostatečné objasnění.
“Odnesl jsem si z hostiny jiný
dojem. Ať se nikdo z nás ne-
mýlí, že ústupkami a vyhýbáním
něčeho docílíme. Kdo z nás vi-
děl Mikojana mluvit a dělat po-
suňky, nezapomene jeho napnu-
tých svalů ve tváři, jeho pevné
brady, jeho jiskrných očí, jeho
jistoty, která nepřipouští uhýbá-
ní a couvání. Zde jsem. takble
je to, tohle je linka, po které se
půjde! Teď aspoň víme náš ú-
kol a naši povinnost Pro nás
nemůže být diplomatického ko-
lísání. Tolik jsem si z hostiny
odnesl. Jen lituji, že to nemohlo
být na televisi, že jsme neměli
dosti času probrat jiné otázky.
Též lituji, že nežádáme po rus-
ké vládě stejnou volnost pro naše
turisty, jaké Amerika poskytuje
návštěvníkům z Ruska. .Jesrii Mi-
kojan může cestovat od výcho-
du na západ, z jednoho velkoob-
chodu do druhého, po kterékoliv
ctainici si přeje, stejná prava mel
by míti kterýkoliv americký ho-
dnostář, když navštíví Sovětský
svaz.”
Senátor Sparkman z Alabamy
promluvil.
“Před třemi lety moje manžel-
ka a já jsme navštívili Rusko. Šli
jsme tam neúředně, jako turisté,
na svou vlastní pěst. Šli isme, a-
bychom uviděli, co se dalo' uvi-
dět, abychom mohli mluvit s ru-
ským lidem, abychom si mohli
učinit vlastní úsudek. Vrátili
jsme se přesvědčeni, jestli kdy
dorozumíme se s ruským lidem,
bude to jen výměnou náhledů,
porovnáním rozdílů a vv stihnu-
tím nových a lepších cílů. Ruský
lid má veliký zájem na tom.
jak americký národ žije. Jsem
tomu rád, že náměstek Mikojan
přijel. Přál bych si, aby další
a více ruských předáků sem při-
jelo. A též bych si přál, aby více
Američanů jelo co Ruska a bvli
misionáři amerického života. Ať
ruský lid pozná rozdíl mezi tě-
mito dvěma způsoby, ať to slyší
z úst amerických turistů.
“Rád slyším, že místopresi-
dent Spojených Států pojede do
Ruska buď na jaře nebo v létě
tohoto roku. Jsem rád. že poie-
de. Ať oplatí Mikojanovu náv-
štěvu zde. A doufám, že v Rus-
ku bude místopresident Nixon
mít příležitost objevit se na te-
levisi, jako tomu bylo při náv-
štěvě Mikojana v Americe. Dou-
fám, že ruské časopisy budou c-
pakovat slova místopresidenta
Nixona, jako zdejší noviny o-
tiskly slova Mikojana. Doufám,
že tisíce a desetitisíce americ-
kých turistů bude následovat, za-
jedou do Ruska a do jiných zemí
komunistických. Musíme najiti
cesty, jak se dorozumět s těmi,
kteří nám nerozumí. Snad v o-
čích kritiků jsou to stébla, ale
nesmíme si nechat ujít žádnou
příležitost, abychom našli cesty
lí VZájčiVixičiiiu jjuiuí.umv»u.
Senátor Humphrev z Minne-
soty byl dalším řečníkem
“Věřím, že návštěva Mikoja-
na vyzvedla naši naději ve svě-
tový mír. Zde je můj důvod. Ná-
městek Mikojan poznal Ameriku
v jiném světle než jaké dostával
zprávy o Americe z ruského vy-
slanectví a jinými cestami. Na-
šel Spojené státy vskutku spo-
jenými, mocné, bohaté, pracu-
jící. Sám se přiznal, že ho Spo-
jené státy překvapily svým vzrů-
stem a svým takřka neobmeze-
ným bohatstvím. Poznal, že tře-
ba se dělíme na demokraty a re-
publikány, jsme za jedňo v otáz-
kách mezinárodních. Třeba ne-
můžeme se dohodnout na domá-
cích věcech, v otázkách Berlína
— a Berlín jsme stále opakovali
— jsme sjednocené neústupný-
mi. Jakou zprávu Mikojan po-
dá v Moskvě, to nevíme. To bude
při zavřených dveřích Ale bude
to zpráva o sjednocenosti a síle a
schopnosti Ameriky. A co se bude
mluvit v Kremlinu při zavřených
dveřích, bude mít daleko větší
váhu než co se mluvi zde v kon-
gresu ve Washingtoně veřejně.
Jednu věc chtěl bych zdůraz-
nit, kterou potřebujeme při vý
měně náhledů .Netřeba být ani
nezdvořilými, ani bázlivými. Je-
stli chceme mluvit o svobodě slo-
va a jednání, musíme mluvit
zdvořile a slušně tam, kde jt to
třeba. Jestli uděláme ze Spoje-
ných států zavřenou klec, a je-
stli mluvíme jen pro sebe, deset
proslovů zde v senátě nemá tu
váhu jako deset slov přímo v
Rusku. Je čas, abychom sami jeli
do Ruska a řekli jim, že jsme hrdi
na svou vládu. Neudělá to žádný
vliv na Chruščeva, třebaže jsem
mu to sám ve vší zdvořilosti řekl,
když jsem byl nedávno v Rusku,
ale všimnou si toho 36 a 171etí
mladíci. Mluvil jsem k nim, bylo
jich na sta. pomocí našeho tlu-
močníka. Mluvil jsem s nimi na
nádražích, na autobusových sta-
nicích, v obchodech, v závodech,
a nebyl jsem nikde obtěžován.”
(Vyňato z Congressional Re-
cord, 17. ledna 1959.)
^_ Š-ík
; i •• . M ‘
Kancelář pro
lepší obchod
V každém americkém městě e-
xistuje oragnisace zvaná “Better
Business Bureau”. Je to úřadov-
na, která pečuje o to, aby se ne-
prováděly v městě a okolí různé
švindle a podvody na úkor dů-
věřivých lidí.
Kancelář je zavedena a vydr-
žována místními spolehlivými ži-
vnostníky, obchodníky, průmysl-
níky a prominentními občany.
Čas od času kancelář rozesílá
svým příznivcům dopisy nebo
brožury, v nichž jsou popsány a
vysvětleny nové podvodné ús-
koky mazaných darebáků, kteří
jako kočovní ptáci se přistěhuji
do města a okolí, aby nenadále a
rychle provedli své nekalé ope-
race a zmizeli do neznáma, dříve
než jsou dopadeni a pro nezáko-
nité přestupky potrestáni.
Podvodníci mají na sta roz-
manitých způsobů, jak připravit
důvěřivé lidi o jejich úspory. Ob-
nosy podvodů jdou do sta milio-
nů ročně. Přesnou číslici nelze
11 vpit nnnoitoHí 'TiHOhý pCotltiC -
ný se nepřizná ku své škodě. Za-
platil draze za svou hloupost a
nechce se chlubit, že by) napá-
len. Někdy je to “umělý” druh
hnojivá, jindy laciný “nátěr” je-
ho residence, dobrá “investice”
na výrobu nového vynálezu, “oč-
kováni” a roubováni pekánových
stromů “odborníkem” z jiné čá-
sti státu nebo dokonce zprostřed-
kování vážné oční operace na
bělmo u “světoznámého léka-
ře” v Beaumont, Oklaboma Ci-
ty nebo Denver. Je na sta a ti-
síce podvodů, které na pohled
nejsou žádnými podvody, proto-
že podvodník má ta nej lepší do-
poručení a věrohodné dokumen-
ty.
Když se Spojené státy osazo-
valy a přistěhovalci hledali vý-
hodné lány půdy. byly časopisy
plny oznámek spolehlivých po-
zemkových jednatelů. Sem tam
vyskytl se též nespolehlivý. V ka-
ždém stádu ovci najde se jedna
nebo dvě černé. Kolonisace A-
meriky by nebyla provedena bez
těch. kdo koupě pozemků zpro-
středkovali.
Čemá ovce mezi pozemkovými
jednateli z let minulých byl ma-
lým školákem proti nynějším
vykutáleným jednatelům, kteří
kupují a prodávají obchodv a ži-
vnosti všech možných typů po
celých Spojenvch státech, od
Montany až no Floridu Někdo
chce vyprodat svůj “beauty par-
lor”, salon krásy, nebo zájezd-
nou restauraci, holírnu, zeleni-
novou farmičku, motel, švestko-
vou alej s tanřímou, cokoliv. Jen
se někomu svěřit, že věc je k
prodeji. Listonoš přinese dopis
od “De Luxe Propeity Exchange
Incorporated”, že tato solidní
firma zprostředkuje prodoj ja-
kéhokoliv majetku za velmi vý-
hodných cen a podmínek, poně-
vadž firma obchoduje po celých
Spojených státech a má tišíce
zákazníků a nej lepší možnost
nriMonn mrÓMÍ din X£ — »
w—------- v..... wvuv* pvmcpsai, při-
ložený lístek a věrohodný zástu-
pce firmy De Luxe Propeity Ex-
change bez jakéhokoliv závazku
poradí a vypomůže.
Neuškodí, když se lístek pede-
píše a odešle. Uplyne týden, nic.
Teprve druhého týdne přijde slu-
šný mladý člověk s malým knír-
kem. Vytáhne hrst legitimací a
dokumentů. Nebude žádná potíž
najit kupce na “Dairy Queen”.
Majitel že chce pouze $2,100 za
celý podnik? Vždyť takové živ-
nosti se prodávají v okrese ve-
dle sousedního za dobrých $3,500.
Vytáhne se slušný lesklý ceník,
plný oznámek PRODÁm nebo
KOUPÍM za všechny možné ce-
ny. De Luxe Property Exchange,
Incorporated, má zástupce po
celé zemi a může zprostředkovat
koupi nebo prodej za nej výhod-
nějších podmínek.
Co se počítá za takovou služ-
bu? Obyčejných pět procent to-
mu, kdo prodává. Kupující platí
dvě procenta na hrazení oznám-
kových výloh až když je obchod
uzavřen. Ten, kdo prodává, dá
zárukou polovinu pěti procent,
osobní ček stačí, který se vymě-
ní až po uzavření prodeje
“Dairy Quccn” má naději, že
bude dobře prodána, o celý tisíc
dráže než majitel měl původně v
úmyslu. Vystavil ovšem ček na
$87.50 jako záruku, drahou po-
lovinu zaplatí až “Dairy Queen”
dostane nového majitele.
Přejdou dva týdny, přejde mě-
síc, ale kupec se nehlásí Z ban-
ky přijde měsíční výkaz, že ček
na $87.50 byl proměněn téhož
dne, kdy vystavěn, v místní ban-
ce. Tim se celý obchod ukončil.
_o_ Š-ik
Jakou cenu
má dolar?
Obyčejný člověk není politiká-
řem. Není též zákonodárcem.
Proto ani jeden z tisíce, i kdyby
uměl sebe lepší anglicky, nebude
čisti poselství presidenta Eisen-
howera kongresu.
Patří to k věci, že při zahár
jení sjezdu .zákonodárný a kon-
gresu nestíní nejvyšší úředník,
guvernér nebo president, jaké o-
tázky a úkoly by se měly řešit.
Poselství, které president Ěi-
senhower předložil kongresu, mě-
lo mnoho zajímavých bodů. Zají-
mavých v něčem pro někoho, dle
toho, jestli se věc vztahuje na o-
sobní poměry, obchod, zaměst-
nání nebo život jednotlivce.
V jednom místě svého poselství
president Eisenhower prohlásil,
že “musíme se varovat, abychom
neměli inflaci, abychom nepod-
porovali inflaci v letech, které
přijdou.”
Dále Eisenhower pravil, že “in-
flace by snížila příležitosti k slu-
šnému zaměstnání, připravila by
nás o světový trh, scvrkla by na-
še úspory a pokutovala by naše
šetření. Ti nejchudobnější trpěli
by nejvíce.”
V tom se všichni shodujeme, že
zbytečné rozhazování a luxus
vlády se platí z kapes nejchud-
ších poplatníků. Lidé bez zamě-
stnání, starci bez příjmů, vdovy
a chudobné děti trpí inflací nej-
více. Ta část poselství presiden-
iuva je i tomu nejchudobnějši-
mu docela srozumitelná. Každý
ví, ze uolui nemá unes lu cenu
jakou měl dříve.
President Eisenhower dálo pra-
vil: “Požádám kongres, aby poz-
měněn byl zákon z roku 1946
vztahující se na zaměstnanost,
tak aby chráněna a ustálena by-
la kupní cena dolaru.” Jinými
slovy, aby nebyla inflace.
Jenže slovo “inflace” nedává
nikomu jasný pojem, co to zna-
mená. Je to něco, co se nene-
chá ohmatat, položit na vážky,
uhodit do toho kladívkem nebo
naostřit to pilníkem. A když by
se čtenář ptal někoho, co zname-
ná “inflace”, možná by dostal
vysvětlení, že inflací nazývá se
peněžní záplava, značné rozmno-
žení peněz na všelijaké kupová-
ní, stoupání příjmů i vydáni,
dobré časy a celkový blahobyt.
Taková je lioni strana “infla-
ce”. Když inflaci obrátíme rub-
ní stranou navrch, poznáme, co
jsme prožili v minulých dvaceti
letech.
Před dvaceti lety, v roce 1939,
dělník v městě platil za kvart
mléka 12 centů. V roce 1949 kvart
mléka byl za 22 centů. Dnes rúiic
jsem platil v grocerním obchodu
na rohu 29 centů kvart. Před
dvaceti lety byl bochník chleba
7 až 8 centů. Před deseti byl 13
a 14 centů, a dnes stojí 20 centů.
Za kávu jsme platili v roce při-
bližně 23 až 25 centů za libru, v
roce 1949 byla 55 centů libra,
dnes od 67 do 70 centů libra.
V roce 1929 koupil jsem auto
a znecelých $1,100. Dnes auto stej
né značky stojí takřka $3,000.
Před dvaceti lety Bulek pro pět
osob, nejlacinější, byl za $984.
Před deseti lety byl za $2,089, a
dnes stojí $2,545.
Gasolin v 1939, velkoobchodní
cena byla asi pět centů, když ne-
započítá se žádná daň. O de-
set let později cena vystoupla na
deset centů. Dnes velkoobchodní
cena v rafinerii, bez přirážky da-
ní, Je dvanáct centů obyčejná
jaKosi. o/o naa to, jsou státní a
federální daně, dovoz do stanic
a nepatrná přirážka maloobcho-
dníka, který gasolin prodává.
Možno říci, že “inflace” je ry-
chlé stoupání v cenách za zboží
a za rozmanitou obsluhu, úžasné
stoupání v krátké době. Třebaže
slovo “inflace” nenechá se oh-
matat, když vezmeme v úvahu
ceny chleba, masa, kávy, aut,
gasolinu a každodenních potřeb,
čtenář má viditelné a hmata-
telné příklady. Jinými slovy, in-
flace je cena dnešního dolaru,
před dvaceti lety dolar koupil
za 100 centů zhoži, dnes jen za
48 centů.
Jak je to možné, že dolar poz-
byl na své ceně?
Vzpomeme si, že před dvaceti le-
ty ukončena byla doba deprese.
Byla to doba kdy všechen ob-
chod byl jakoby svázán, jako
stojatá voda. Nestavělo se, ne-
bylo možno plánovat velkoryse,
nebyla výroba. Obchod nejen že
stál, on dokonce couval pozpát-
ku.
Najednou vypukla válka v Ev-
ropě, začal obchod c cizinou. A
když Spojené státy byly zataženy
do války, biliony dolarů byly vr-
ženy do průmyslu a obchodu.
Nastala taková záplava peněz,
že bylo nutno většinu životních
potřeb dát pod vládní kontrolu.
Peněz bylo dost, ale kupující mu-
sel mít lístky Jinak ten. kdo by
nedbal přeplatit, dostal by vše,
a ti r.ejchudobnější by zase tr-
pěli nejvíce.
Válka skončila, vládní kontro-
la byla sejmuta a nastřádané pe-
níze po čas války šly do oběhu.
Doháněly se koupě toho, co ve
válečných letech nebylo k do-
stání. Platilo se bez rozmýšlení.
President Eisenhower prohlá-
sil, že kongres musí něco pod-
niknout, aby nepřišlo znovu k
takové záplavě peněz, jakou jsme
měli v letech poválečných. To
znamená, že bude učiněn pokus,
aby výdělky i ceny byly zákoni-
tě kontrolovány. Cena dolaru
má býti ustálena.
Š—ík
Normální a
vysoký tlak krve
‘‘Víte, ja trpím na vysoký tlak
krve.”
“To můj starej taky. Vsak. se
podívejte, jak je červený v tvá-
ři.”
Mnozí z nás mluvíme o vyso-
kém tlaku krve, aniž bychom mě-
li správný pojem, co stav tako-
vý znamená pro naše zdraví.
Vysvětleme si to docela po do-
mácku. Máme mlhavou předsta-
vu, že srdce a vysoký tlak krve
jdou nějak dohromady, ale pod-
robnosti nevíme.
Když si sáhneme na tepnu a
počítáme tlukot srdce, shledá-
me, že v jedné minutě srdce má
70 až 75 úderů. U dětí je tlukot
srdce rychlejší, u starších osob
pomalejší.
To znamená, že lidské srdce
vykoná za den přes sto tisíc ú-
děrú. Dostaneme mnohem lepší
představu, jakou práci srdce ko-
ná, když řekneme, že srdce na-
pumpuje za den šedesát sudů
krve. Šedesát beček. A teď si před
stavme, že krev je pumpovaná
do všech částí těla jemnými tru-
DicKann, které se puctaavaji ja-
ko gumové, a těchto trubiček je
na mile a míle.
A teď r.ěco porouchá. Buď
je to pumpa, nebo jsou to ony
gumové trubičky, anebo je to
zvláštní usazenina, vápno, žele-
zo a drobné kamínky, které se
pumpují 3 tekutinou těmito pru-
žnými trubicemi. A k tomu si
představme, že pumpa pracuje
deset roků, dvacet, třicet, pa-
desát, sedmdesát.
Potřebuje vaše srdce občas ně-
jakou opravu? V tom je obdivu-
hodné zařízení, že životni pum-
pa člověka se sama opravuje,
jen když člověk neklade na svůj
tělesný mechanismus veliké po-
žadavky.
Dovedeme si představit, kdy-
bychom měli přes míli malých
gumových trubiček, kterými by-
chom stále pumpovali něco te-
kutého. že pumpa by musela mít
jistý tlak Dokud pumpa nepra-
pracuje, gumové trabice jsou
zploštělé, jakoby prázdné. Jak-
mile pumpa začne pracovat, tiu-
bice se napnou a je cítit tlak Je-
stli jsou trubice nové a pružné,
trubice se poddává. Člověk může
cítit tlak pumpy.
Uvažme na noven a pružnou
trubici pevný provázek, kterým
bvchom trubici mohli stáhnout.
Utahujme provázek víc a víc.
Pumpa stále pracuje, ale tekuti-
na v trubici nemůže dále. Tlak
se zvyšuje, až trubice musí po-
volit a prasknout.
Nezapomínejme, že lidská
pumpa a lidské potrubí jsou už
staré čtyřicet, padesát, šedesát
roků, vystavené lecjakému po-
časí, zanedbávané, nepovšimnu-
té. Stěny trubic nejsou více pru-
žné, mají uvnitř hodně usazeni-
ny V některých místech jsou do-
konce tak zanedbuné nebo poš-
kozené, že tekutina přes ně prou-
dí jen s námahou. A teď ještě
přidejte do tekutiny nějakou ne-
čistotu—pumpujte místo vody
nusty olej. Pumpa musí praco-
vat s větší námahou .stěny tru-
bic jsou zkonnatělé, tekutina je
hustá. Jak dlouho vydrží tako-
vé porouchané zařízení.
Když mluvíme o vysokém tla-
ku krve, míníme tim, že naše
trubice, kdysi zdravé a pružné,
nemají dosti průchodu a volnos-
ti, nejsou dostatečně pružné, ne-
bo na mnoha místech jsou v tru-
bicích neznámé překážky. Na
stěnách trubic se usadily látk.y
tukové povahy. Celý život bere-
me do sebe zbytečné tuky a ma-
stnoty. Jako bychom do trubky,
která vede z umývadla do kaná-
lu, stále odlévati rr\xstné od-
padky. Časem se trubka zacpe.
Totéž stane se, když stále si
libujeme v mastných jídlech. Lá-
tky tukové povahy se usazují na
stěnách, stěna tepny se ztluš-
ťuje, otvor se zmenšuje, jednak
ztrácí pružnost, jednatk její vni-
třní stěnyi—normálně hladké—
jsou hrubé, zanesené, porušené.
Tlak krve se stupňuje, protože
srdce musí se namáhat víre. aby
zásoba krve se dostala zanedba-
nými trubicemi do všech částí
těla. Někdy a někde nastane ú-
plné ucpání celého otvoru v te-
pně. Srd.cc pumpuje, pracuje,
tluče s větší námahou, ale prou-
dění krve není normální. Někde
je omezeno nebo dokonce zne-
možněno, jinde je tlak krve da-
leko větší než by měl být.
Vysoký tlak krve je vlastně
známkou, že člověk nedbal na
správnou životosprávu Kdo pak
myslí na srdce a na nějaké tru-
bičky přes míli dlouhé? Sto ti-
síc úděrů srdce dnes. drahých
sto tisíc zítra, třicet šest milionů
do roka, a než má člověk třicet
roků, vykoná srdce přes bilion
úderů a prožene tepnami přes 650
tisíc sudů krve, šedesát beček
každý den.
Normální tlak krve znamená,
že srdce pumpuje pravidelným
tempem, tepny jsou zdravé, pru-
žné, jejich stěny hladké, a že
nikde v těle nejsou žádné nře-
kážky, které by oběh krve zadr-
žovaly.
Vysoký tlak krve není vlastně
nemoc v pravém slova smyslu
Je to pouze známka, že někde v
krevním systému, v onom pruž-
ném potrubí, kterým probíhá še-
desát sudů krve dennč. není něco
v pořádku
Dejme tomu, že začneme uží-
vat pilulky proti vysokému tla-
ku krve. Jinými slovy, pokusíme
se, aby srdce nemuselo pumpo-
vat tak těžce. Pomůže to, dokud
neodstraníme skutečné překáž-
ky jinde? Zdá se, že pilulky po-
máhají, aby srdce šlo pomaleji.
Ale co s těmi šedesáti soudky
krve, které musejí stejně projít
všemi části těla? Zdá se, že pi-
lulky lepší oběh krve neusnadní,
leda že by stěny trubic bvly vy-
čištěny od nánosu všech oněch
tučných látek
A pioč vlastně musíme míti še-
desát soudků krve ,aby tolik kr-
ve proběhlo celým tělem za 24
hodiny? Krev jednak přináší ky-
slík a potravu každé buňce v
těle, jednak odnáší nepotřebné
a škodlivé látky, které potom le-
dvinami se vyhánějí z tě/a.
Vysoký tlak krve je v pravém
slova ukázka, že něco s oběhem
krve není v pořádku. V kraji-
nách, kde ňdé nemají přebytek
tučných jídel, nebo kde studené
podnebí pomáhá spalovat tuko-
viny v těle, obyvatelé netrpí na
vysoký tlak krve. Zato v Ame-
rice, kde si lidé dopřávají spou-
stu tučných jídel, “doughnuts”,
“pies”, smetanu na všem, má-
sla dostatek, máme přes patnáct
milionů lidí. kteří mohou říci,
že mají vysoKý tlak krve. Jenže
lékaři přišli na lo. že to zname-
ná nějaký nepořádek v krevním
oběhu přerozmanitými způsoby.
Správněji řečeno, kdo tvrdí, že
má vysoký tlak krve, může mí-
ti nějakou krevní poruchu je-
dním ze 63 různých nepořádků.
Může to být srdce, mohou to být
ledviny, zavinují to nervy, třeba
je to kornatění cév nebo úplné
ucpáni některých tepen nebo
žil.
Jestli váš lékař může poznat,
která z těchto 63 poruch zavinu-
je váš vysoký tlak krve, může
vám předepsat potřebný lék a
tlak může klesnout. Jestli váš lé-
kař nemůže zjistit pravou pří-
činu, léči vás jednoduše na vy-
soký tlak krve. Většina pacien-
tů se léčí tímto všeobecným způ-
sobem.
Nesmíme však zapomínat, že
95% léčení koná pacient sám. A
jestli někdo tvrdí, že má nor-
mální tlak krve, neví o čem
rnluví. Žádný normální tlak ne-
existuje. Jako neexistuje nor-
mální barva očí nebo vlasů. Kaž-
dý máme své vlastní,srdce, své
vlastní tepny a cévy, svůj vlast-
ní způsob života.
Lincolnova řeč
v Gettysburgu
Před pětadevadesáti lety, 19.
listopadu 1863, byla pronesena
jřeč, jejíž ozvěna pronikla do
všech koutů světa. V tu dobu ne-
mohla ještě býti rozhlašována ra
diem, ani zaznamenána na gra-
mofonové plotny; její opisy ne-
ai11 xu^uaujř yiítuiiuijíiu no-
vinářským zpravodajům — přes
to však uslyšel její slova celý
svět, city v ní vyjádřené našly
odezvu v srdcích všech lidí.
Řeč, nazvaná později “Qettys-
burg Address”, pronesl tehdeiší
president Abraham Lincoln v
Gettysburgu, v Pennsylvanii, na
místě, kde se ještě krátce před
tím bojovalo.
Bylo to v kritické době, kdy se
rozhodovalo o budoucnosti Unie.
Státy byly rozštěpeny na dva od-
porující tábory. Ožehavou otáz-
kou nebylo toliko otroctví, ale i
další existence Spojených Států.
Lincolnovo Emancipační pro-
hlášeni, učiněné několik měsíců
před tím, udělovalo svobodu
všem otrokům a území, spadají-
cím pod jižanskou pravomoc. Lin
coln vyjadřoval jím své přesvěd-
čení, že “nikdo není tak dobrý,
aby směl opanovávati druhého
bez jeho svolení.”
V červenci 1863 postoupila ji-
žanská konfederační armáda se-
verně od Washingtonu asi sto
mil. V mírně zvlněné krajině ji
žně od Gettysburgu střetla se s
hlavním vojem armády uniové.
Většina dějepisců spatřuje v roz-
poutavší se tam bitvě rozhodující
obrat občanské války. Konfede-
rační armáda, utrpivší ohromné
ztráty, byla nucena ustoupiti do
Virginie, a mnoho padlých — ji-
žanú a seveřanů našlo poslední
odpočinek v Gettysburgu.
Uniová vláda prohlásila krát-
ce na to gettysburgské pohřebiště
za Národní hřbitov, k jehož za-
svěcení přišel tam 19. listopadu
president Lincoln. Jeden z účast
níků popsal presidenta jako člo-
věka, “převyšujícího všechny o-
kolní lidi o několik palců — ještě
vyzáblejšího a ustaranějšího než
li obyčejně.”
Nahlížeje do poznámek, které
si zběžně načrtl ve vlaku, přivá-
žejícím ho do Gettysburgu z Wa-
shingtonu .začal Lincoln těmito
slovy:
“Před osmdesáti sedmi lety dali
naši otcové vznikncutl na této
pevnině novému národu, poča-
tému ve svobodě a zasvěcenému
tvrzení, že všichni lidé jsou stvo
řeni navzájem si rovní —” Dnes
nesmrtelných sto dvaasedmdesát
svých slov zakončil těmito:
“Je spíše na nás, abychom se
zasvětili ohromnému úkolu, leží-
címu před námi — abychom od
těchto slavných mrtvých převza-
li ve zvětšené míře oddanost k
té spravedlivé věci, které oni vé
novali poslední, plnou míru od
danosti — abychom se zde pev-
ně rozhodli, že tito mrtví nezem-
řeli nadarmo— že tento národ
dočká se pod ochranou Boží no-
vého zrození svobody — a že vlá
da lidu, lidem, pro li0, nezanik-
ne na tomto světě.”
Nikdo nezatleskal. Mnozí ani
řeči neslyšeli, neboť její slova
unikla ve větru a byla rušena ne-
klidně přestupujícím davem. Vět
šina naslouchajících nevěděla,
že skončil a čekal na pokračo-
vání. Lincoln usedl: cítil, že je-
ho slova níezapůsobila. Teprve
když následujícího dne se objevil
v tisku, aby se pak v něm obje-
vovala znovu n znovu, uvědomili
si Američané jejich skutečný do-
sah.
Lincolnův Gettysburgský pro-
slov, přeložený do třicíti jazyků,
zabloudil do všech končin světa
a všude zanechal hluboký dojem.
Zásada “vlády lidu”, lidem, pro
lid”, utrpěla během generací a
změnou politických filosofií mno
hde újmu, přes to však zůstávají
Lincolnova slova majákem osvě
ty všude tam, kde se jimi náro
dy řídí, kde v ně věří. A muž. kte
rý je pronesl, vyniká mezi všemi
Američany jako člověk, který si
plně zaslouží označení světoob-
čana, neboť patří celému lidstvu.
12. února budeme opět slavit!
výročí narozenin tohoto vynika-
jícího muže. Jeho památka mě-
la by nám býti podnětem, aby-
chom při psaní přátelům a pří-
buzným v zahraničí neopoměli
je znovu ujistit!, že Amerika sle
duje ve všech svých snahách my-
šlenku svobody; že Lincolnův i-
deál, vyjádřený pamětihodnou
frází — vláda lidu, lidem, pro
lid — je vodítkem, jimž se řídí-
me ve všem národním podnikání.
Common Council
To však možno říci s jistotou:
jestli si nedovedeme odepřát tu-
čná jídla, jestli nedovedeme ří-
ci “ne”, když jde o ucpávání na-
šeho krevního potrubí, pak má-
me nej lepší naději, že některé z
těch 63 příznaků vysokého tla-
ku krve se určitě dostaví
Š—ik
T. G. Masaryk
bude uctěn amer.
poštovní známkou
Téměř před rokem zahájila
Czechoslovak Phllatelic Society
s předsedou Dr. James J. Matěj-
kou v čele, akci za účelem přímá
ní omorlnlró i/lófív Ir wyHárjí n/\S-
tovní známky v rámci serle —
“Champions of Liberty” na po*
čest T. G. Masaryka. My krajané
československého původu jsme sl
velice dobře vědomi toho co vy-
konal veliký tento muž
Jakožto největší Čechoslovák
naší doby, v Československu byl
znám co president-osvoboditel,
který přibyl do Československa
po první světové válce v čele sba
rú legionářů a jejich spolupra-
covníků, jakožto vůdce osvobozo
vací akce, která vyvrcholila u-
stavením Československé republl
ky, vzora to demokracie po 20 let
ve středu Evropy.
Není snad současníka, který
by si nebyl vědom toho co vyko-
nal veliký tento muž, který před
vstupem do úřadu presidenta byl
znám jakožto jeden z největších
humanistů kdy žijících, co pro-
fesor filosofie, zastánce a och-
ránce nevinných obětí, politik;
diplomat a jeden z čelných svě-
tových mužů jej nazval “největ-
ším občanem světa své doby”.
Po vyvinuti naší akce, shromáž
dily se nesčetné organisace, sku
piny i jednotlivci, aby apelova-
li na přislušné činitelé, by zá-
služné výkony T. G. Masarvka
došly uznání, a to způsobem nej-
vhodnějším za daných okolností
— vydáním poštovní známky v
rámci serie zastanců a fedrovate
lů svobody — “Champions of Li-
berty”.
Mimo vlastních našich členů,
Czechoslovak Philatelic Society,
dále First Czechoslovak Philate-
lic Club of Amerika, byly to zej-
ména hlavní naše národní orga-
nisace jako Čsl. národní rada,
Americká Obec Sokolská, Čsi.
Spolky v Americe, a řada vyni-
kajících jednotlivců, kteří při-
spěchali k podpoře této akce.
Máme již přislíbeno, že tato
známka bude vydána, a vybrali
jsme k tomuto účeli datum 7.
března 1960, kdy vzpomeneme 110
výročí dne narození T. G Masa
ryka, což jsme navrhli přísluš-
ným vládním úřadům. Avšak dou
fámě, že ještě další jednotlivci
i organisace se obrátí na přísluš
né úřady a budou dále naléhatl
na vydání této zpátnky
Nechť všechny naše národní
krajanské organisace a jednotil
vci dopíši svým příslušným sená
torům aneb kongresníkům, ale
hlavně ať se obrátí přímo na
Hon. L. Rohe Walter, Speciál
Assistant to the Postmaster Ge-
neral, Washington 25, D. C., S
vyslovením přání, aby známka
na počest T. G. Masaryka byla
vydána.
Neboť zajisté máme všichni
na tom společný zájem, aby naše
vláda úředně vyjádřila svoji úctu
památce tohoto velikého muže,
který tolik znamenal pro česko-
slovenský národ, pro celý svět
a lidstvo naší doby vůbec Jen
považte jaký propagační význam
to bude míti, když celý svět po-
zná naší spontánní, jednotnou
frontu.
T. G. Masaryk mél dva význač
né rysy: učenost a lidovost. Z
lidu vyšel a lidovým zůstal. Li-
dovost rodného prostředí dávala
jeho učenosti dar jednoduchého
a jasného výrazu. Jeho moudrost
a učenost zas tomuto srozumitel
němu výrazu myšlenkovou ná-
plň. Jednoduchým způsobem u-
měl povědět i největší pravdy
iak, že je pocnopii neučený a ob
divoval učený.
Dovedl pronikat k tajnicím člo
věkový duše, on, král filosof, ob-
dařený ryzostí citu a “nevinnos-
ti srdce”, které mu získávaly lás
ku lidu. Masaryk šel k lidství skj
ze člověka. To je i kořen jeho hu
manitní demokracie. Projevme
tudiž naše uznání tímto způso-
bem, a ukažme, žc stojíme za je
ho učením, filosofií a humanit-
ními názory.
Frank J. Rosner,-předseda
tiskového výboru, Masaryk
Stamp Committee.
2325 S. 61st Ave.
Cicero 50.111.
ČECHOSLOVÁK
WESTSKÉ NOVINY
Published E\ ery Friday by
ČECHOSLOVÁK PUB. CO
__WEST. TEXAS
OFFKJERS:
Jos. F. Holásek, President
Jprome Konecký. 8ec’y-Treas.
DIRECTORS •
os. F. Holásek, F. J. čo-^k, J. A.
Urbanovský. los. Pavliček,
Jerome Konecký Frank
_Marák, ml.
Předplatné — $3.01 Subscriptiou
Osobní útoky a dopisy urážlivéha
obsahu nebudou uvefelněny
Ceny oznámek sdělí se na
Dožádáni
/
!
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 40, No. 5, Ed. 1 Friday, January 30, 1959, newspaper, January 30, 1959; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth782785/m1/4/: accessed April 24, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.