Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 38, No. 03, Ed. 1 Friday, January 21, 1949 Page: 3 of 8
This newspaper is part of the collection entitled: Cechoslovak and Westke Noviny and was provided to The Portal to Texas History by the UT San Antonio Libraries Special Collections.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
V patek, dne 21. ledna 1949. -m&VNi&RiWBWFRfá
'11‘fl'jirnvnrrr rii/ir-
Čechoslovák — west. texas
/
CO UDĚLAL TEN ŽID KAREL
. MARX?
Velmi často čtu a slyšim o tom
Karlu Marxovi, zvláště nyní kdy
se “fajtuje” ten komunismus. —
Četl jsem, že tento Karel Marx,
jeho spisy a jeho učení jest příči-
nou dnešního zápasu mezi kapi-
tálem a dělnictvem.
Tento německý žid Karel Marx
napsal:
“Ve volných chvílích se muže
člověk zdokonaliti. Kdo nemá a-
ni chvilky volné, kdo se celý život
jen dře pro kapitalistu, vyjma
chvilky věnované tělesným po-
třebám, kdy spí a jí a podobně,
takový člověk je méně než tažné
zviře. Je pouhým strojem na vý-
robu cizího bohatství, je zlomen
na těle a znásilněn na duchu.
Vždyť celé dějiny moderního
průmyslů ukazují, nebrání-li se
kapitálu, že bez skrupulí a nemi-
losrdně porobí dělnickou třidu na
nej nižší stupeň.”
Tento Karel Marx zemřel 14.
března 1883 a byl on tou dobou
nejvíce nenáviděným a pomlou-
vaným mužem té doby. Vlády ab-
solutistické ho nenáviděly, vypo-
vídaly ho a dnes je nenáviděn a
kým? Zase takovými jako dříve.
Zemřel, byl oplakáván a milován
od milionů revolučních spolupra-
covníků sídlících od sibiřských
•ňolů po celé Evropě a Americe. Z
jeho životní práce vznikla velká
mezinárodní organisace dělníků
jako koruna všeho, co dnes dělni-
ctvo má — dělnické unie, které
chrání- dělnictvo před kapitali-
sty. Jeho jméno a rovněž i jeho
dílo bude žít po staletí.
Takový byl tento Karel Marx,
jehož jméno často vidíme v novi-
nách. Jest mu vyčítáno, že byl
revolucionář-socialista, ale ten-
kráte byla doba kdy se lid pro-
bouzel a hleděl se dostati ze jha
kapitálu a chtěl pro sebe také
lepší žití, lepší život pro sebe a
pro svoji rodinu a taky pro bu-
doucí. Či snad mělo lidstvo do
dneška jízat důtky, strkati čepici
pod paždi a děliti se na třídy.
Dnes už to není možno, to co bylo
roku 1850. Jest pravda, že ještě
dnes čteme a slyšíme, že unie
dnes poroučí. Proč pak by taky
neměly mít silnější slovo, silněj-
ší právo? Musí ho niíti pro o-
chranu dělnictva a taky rolni-
ctva. Dokud bude prosperovat
dělník, bude se míti taky lépe
rolník, ale nebudou-li se bránit,
tak padnou oba. Podívejte se
dnes, kdo skupuje farmy? Kupu-
jí je bohatí sdružení lidé. Kdo vy-
tláčí menší obchody z biznysu?
Velké obchody vytlačí z míst
menší obchody a staví na jejich
místa velké obchodní budovy. Co
to znamená? Že se tvoří dvě tří-
dy lidí, bohatí a chudáci, kteří
pro ty bohatší obdělávají tyto bý-
valé jejich farmy, a v těch vel-
kých obchodech pracuji ti malí
obchodníci, kteří byli vytlačeni
ze svých malých obchodu. Co
zbývá tomuto lidu? Jenom spoje-
ní, unie, aby se mohli brániti pro-
ti těm bohatším.
Dnes už není možno býti otro-
kem, dnes ovoce práce musí býti
pro bohatého a taky pro dělníka.
Musí býti rozděleno, aby mohli
du jeho maminka ráda uviděla.
-Čtenář F. J. Haškovec byl
překvapen návštěvou jeho spolu-
žáka ze školy, občana Loula, by-
dlícího při Amarillo. Neviděli se
42 let, jak se rozešli ze školy zde.
Jeho spolužák vlastní větší far-
mu na západě, kde pěstuje bavl-
nu a zavodňuje, takže tam sklízí
velmi dobré úrody.
— Slečna Bessie Rumankova
přijela z Dalllas podívati se na
Ennis a při tom sobě znovu před-
platila Čechoslovák, aby věděla
co v jejím bývalém domově se
stalo.
Jeho veličenstvo. — A já zámek,
odpověděl první krajan. Oba u-
jížděli do Ameriky pro urážku
jenže jeden urazil jeho veličen-
stvo Frant. Josefa I. a druhý ura-
zil zámek, kdesi kradl a policie
byla jemu v patách. Mnozí sem
přijeli v době kdy už měli jiti
sloužit ve vojsku císaři pánu za
šest krejcarů denně a z těchto
šest krejcarů sobě kupovat viks
na boty (leštidlo) a jiné věci, tak
že na nějaký flám už nestačilo.
Kdyby nebylo té vojenské služby,
anebo nějakého provinění proti
zákonu, bylo by zde o hodně mé-
ně našich krajanů. Amerika byla
posledním útočištěm kam mohli
naši lidé a jiní národové utéci.
Žádný z těchto zločinů nebyl pří-
činou mého odjezdu $lo Ameriky.
Jeho veličenstvu a také zámkům
jsem dal vždy svátý pokoj, věděl
jsem, že s tím nejsou žádné špá-
sy. Moje rozhodnutí jeti do Ame-
riky, do které jsem pravil že je-
dou jenom ti, kteří něco provedli,
anebo už všechno propili a jiného
jim nezbývalo než Amerika. Moje
rozhodnutí bylo Mislerovým a-
Manželé Walter Žmolíkovi gen tem přímo vynuceno, hučel
do mě jako do kozy, aby měla
kůzlata, a já taky tak, až mne
umluvil a já vytáhl zlatou dva-
cetikorunu jako závdavek, tak
jsem byl už jeho. Pravda, chtěl
jsem vždy poznat Ameriku, co
jest to za zaslíbenou zemi, ale
rozhodnout se jet — to, to! A ta-
kových jest nás zde více. Zakusili
jsme zde dosti, zvykli jsme zde, a
kdo pracuje má se zde lépe než
za jeho veličenstva.
— V neděli 23. ledna v Dallas,
v budově Sokola bude konána vý-
roční župní schůze, ku které se
sjedou zástupci sokolských jed-
not v Texas a Oklahomě. U nás
taky bude pořádána schůze zdej-
ší sokolské jednoty v budově So-
kola.
byli obdařeni pěkným děvčátkem,
které se jim narodilo ve zdejší
nemocnici minulého týdne. Mají
z něho radost.
— Manželé Henry Machovi ta-
ky dostali přírůstek do jejich ro-
diny minulého týdne ve středu,
kdy se jim narodilo pěkné děv-
čátko ve zdejší nemocnici. —
Dnes už každé narození, každý
porod se odbude v nemocnici, už
se nerodí děti doma. Lékaři už
neřádi nechávají doma matky
odbýti porod. V nemocnici je vše-
chna pomoc po ruce a za druhé,
lékaři neřádi dojíždí do domu za
takovými záležitostmi a proto
všechny porody se odbudou v ne-
mocnici. Kdysi jenom doma se
děti rodily a často i bez lékaře;
často muž zastal lékaře a děti vy-
rostly taky.
— Do zdejší nemocnice byl do-
praven školák David Leask ze
školy St. John, který onemocněl
náhle ve škole, kde sobě stěžoval
na prudké bolení hlavy a pak u-
padl v bezvědomí. Byl dopraven
ambulanci do nemocnice, kde se
nalézá dodnes co toto píši v bez-
vědomí, do kterého školák přišel
nějakým způsobem, možná že u-
deřením při hře do hlavy. Lékař
dává výstrahu, aby při hře hráči
dali pozor, aby nebyli udeřeni do
hlavy..
— Paní Robert W. Hesser jest
vedoucí kampaně “March of
Dimes”, sbírka desáku a větších
peněz získaných na potírání zlé
nemoci polio, dětské paralyse,
kteréž sbírky měly původ za vel-
kého presidenta F.JJ. Roosevelta,
který sám byl touto nemocí po-
stižen. Každý by měl na tuto
sbírku nějakým obnosem pama-
tovat. Naše vláda by však měla
věnovati nejvíce, místo vydání na
zbrojení, ale na to peníze nejsou.
— Ve dnech 4. až 8. března bu-
de zde v Ennis od státního zdra-
votního departmentu v Austinu
přístroj X-paprsků, kterým bu
Zprávy z okresu
' Bell...
Pořádá Kamila Fojtášková,
815 East Central Tve, Temple
Pranostika praví: “Leden, za
kamna vlezein.” Dnes se to sku-
tečně osvědčilo, je tam venku
prahanebné počasi, že do té psoty
by ani psa nevyhnal. Syčí a při
tom to mrzne, neb teploměr uka-
zuje 27 stupňů. Proto já ani no-
sánek nevystrčím ven. Však i
sousedka pí. Bártková s dceruš-
kou pí. Fr. Jedličkovou, přišly se
za mnou podívat a varovat mne,
že je na porči omrzlina. Však já
tam také nepůjdu, neb se náram-
ně znám, co umím, že bych se zas
svezla po zádech. Já už těch bou-
chanců do zád už mám tak ako-
rát dost, vždyť ještě dnes cítím
toho následky. Asi si to budu pa-
matovat hodně dlouho. První
bouchanec v roku 1941 mne polo-
žil na 6 měsíců do postele a tento
poslední skoro na měsíc. Dosud
však dělat mnoho nemohu, ani se
ohýbat, hned to zabolí. Mezi tě
don prohlíženi lidi přes 15 roků dvěma pády bylo ještě něko
stáří, jejich prsa a plíce, zdali ně-
kdo netrpí tuberkulosou. Prohlíd-
ka je asi zdarma, neviděl jsem
nikde, že by za to něco počítali.
Využij kdo můžeš této prohlídky.
— V měsíci prosinci narodilo se
u nás 25 dítek, z nichž bylo 20 bí-
lých a 5 černých. Zemřelo za ten
měsíc 12 osob.
— Loni v měsíci červenci zde
čtyři dítky černoského holiče C.
D. Williamse zabili jejich tátu,
ubodali a rozřezali ho doma na
posteli. Nyní se teprve konalo
soudní řízeni a jeden 17 letý syn
byl odsouzen do vězeni na dobu
lik, ale již ne tak zlých, teď se
ale budu jich hledět uvarovat, a-
by pak to nebyl pořádný pád, po
kterém bych se ani nesebrala.
Vždyť’ jsem již dostala tolik rad,
že snad si i z nich vezmu ponau-
čení. Při placeni předplatného
mně p. John Coufal starší radil,
že až budu chtít zas skákat po
zadu, abych si vzala ponaučení
od kočičky, ta že spadne vždycky
na pracičky. No jó — ale kočička
neváží kolem sto padesáti liber,
a chtíti já se o to pokoušet, zlá-
mala bych si obě moje pracičky
a to by bylo ještě horší. Lepší ra-
da jest, nemyslet že je mně 25 let
jiní míti velký nadbytek. ! prve soud bude. Nemohli to od
Máme křesťanský, národní a j býti pi i jednom soudu.
Máme — Panl Frant. Prachylova,
1 která byla v lékařském ošetření
demokratický socialism,
včdegký socialism, kde tento chce
míti celé zřízení společnosti no-
vé, nestačí mu stará kultura, kte-
rá dnečni lidské společnosti už
nevyhovuje. Pravý socialism chce
spravedlnost, chce mít sociální
reformu zákonem zaručenou čer-
né na bílém, chce ne jen almužnu
a milost, nýbrž spravedlnost. —
Nemyslím, že ten Karel Marx u-
dělal tolik zla jak se o něm píše,
ba spíše udělal pro lid, zvláště pro
dělnictvo mnoho.
Týdenní zprávy.
— Zase u nás znovu s těmi
“parking meters” (měřítky) stra-
ší. Ve městských volbách, které
budou 5. dubna, kd., bude volen
mayor a policejní náčelník, bude
také hlasování občanů, jestli jsou
pro umístnění těch parking me-
ters na našich ulicích, anebo ne.
Naše městská správa myslí, že
když ty parking meters u nás bu-
dou, že bude více prázdného mí-
sta pro parkováni automobilů.
Myslím že více jest za tím něja-
ká společnost, která ty to park-
ing meters chce našemu městu
prodat, jen aby udělala dobrý ob-
chod. Nevím jak volba dopadne.
V; minulém hlasování rozhodovali
jďn obchodníci a toto vyznělo
vílkou většinou proti. Už nyní se
chystá v různých obchodech vel-
ká agitaci proti. Já sám jsem
pjoti těmto parking meters.
j—• Weimar přijel navštívili jc-
* hó rodiče, manžele Jos. A. Droz-
* ůu«y jejich syn, duchovní správ-
ce weimarské osady, Monsignor
Aiit. Drozd, a taktéž navštívil je-
lit) bratry Henry a Joe Drozdo-
vy. Zajisté monsignora Ant. Droz
v dallaské nemocnici St. Paul, by-
la dozezena domů v ambulanci
minulého týdne.
— Zase jeden odešel tam od-
kud není návratu. Oblíbený do-
pisovatel, vždy plný humoru, pří-
tel Josef Šipula náhle zemřel, jak
jsem četl v minulém čísle Čecho-
slováka. Ještě do čísla ze dne 7.
ledna napsal “Hrst vzpomínek”.
V těchto napsal, co vše někdy člo-
věk musí prožít než se dočká té
99ky a tak že ten život béře jako
ten Mcthusalem a že často kašle
na ten svět. Nedočkal se té de-
větadevadesátky. Z jeho řádků
jsme vyčetli, že neměl na tomto
světě mnoho slastí; práce a zase
práce byla jeho údělem, jako nás
všech. Přeji jemu klid v texaské
zemi a pozůstalým vyslovuji nad
nenadálou ztrátou jejich manže-
la a otce moji soustrast.
— Paní Jos. Vítovská dosud sc
nalézá v nemocnici, kde už tráví
čtvrtý týden velmi pomalu sc její
zdravotní stav zlepšuje.
— Manželé Willie Trojáčkoví,
na cestě čís 2., byli obdařeni no-
vým přírůstkem do jejich rodiny,
kteréž dítko sc jim narodilo ve
zdejší nemocnici minulého týdne.
— Jest nás zde v této zemi do-
sti, že sem přijeli a jaksi ani o
tom nevěděli, že už jsou zde v A-
merice. Když jsem jel do této ze-
mě, tak na lodi se sešli dva, kteří
se znali z Moravy, ale neveden o
sobě, že oba jedou do Ameriky.
Když sp netkali na palubě, tu
práci, která pak může strhnout
mne.
V sobotu byl takový teplý pěk-
ný den, jak na jaře, ale to nás
jen očalilo, jak už to zde takové
proměnlivé počasí bývá. Hned na
to v neděli pěkně zapršelo, to ale
jistě rolníci rádi vidí. Dosud té
vláhy v poli není mnoho, místo
toho siholení a omrzliny kdyby
raději buď napadlo hodně sně-
hu, neb pořádné zapršelo. ’]jp ná-
ledí je hodně nebezpečné pro pěší
i pro jízdu auty. Neopatrný ři-
dič lehko by si mohl jeho autíč-
ko nabourat.
Tak se zdá, že české filmy již
p. Jos. Vašut nikde neukazuje a
já poslední jsem nemohla vidět,
neb jsem ležela v nemocnici.
Snad jen třeba přes zimu české
filmy nebudou ukazovány, nic
jsem o tom nečetla. Sice těch a-
mcrických filmových divadel zde
máme až přespříliš, ale já nej ra-
děj i mám. naše české. No ale, ani
na ty bych nyní nemohla jiti,
tak proto jich nyní tak neželim.
Při čteni dopisu p. J. Wondry
jsem sc musela opravdu smát.
Jak dopadnul s námluvami té
vdovičky, co mu měla přijeti na-
péci mákových koláčů a pak ho
nechala tak při chuti. Nejhorší
na tom je, že já na tom jaksi prý
nesu vinu. Při čtení mých dopi-
sů, když jsem psala jací prý ti
vdovci jsou, vzala si to ta rozto-
milá vdovička tak k srdci, že mu
napsala, jestli chce koláče jíst,
aby si je sám upekl. A on sc chu-
dák tolik na ně těšil, i na tu vdo-
vičku, teď nevím na co víc. Ukli-
hledí jeden na druhého a s podi-,'zel. aby mu pres nromatiKy iiiiny
vením se tázal: A ty jsi zde, a
proč? — pro urážku. — A vidíš,
neupadla a teď, tu máš čerte
kropáč. je po všem. To všecko za
já taky. — A koho jsi urazil? — vinila ta zpropadená Fojtášková.
Jistě že mne teď p. Wondra posí-
lá ke všem rohatým. Což jsem ale
mohla vědět, že ty vdovičky si
tak béřou ty moje články k srdci?
Teď aby se na mne ti vdovci vši-
chni sesypali, že jim svým kázá-
ním kazím námluvy. Snad se ale
ta vdovička umoudří, neb to žen-
ské stvořeni bývá časem takové
vrtkavé. Třeba na potkání kaž-
dému bude říkat: Já se vdávat
nebudu, já se vdávat nechci. Já
ho, dědka protivného, ubrečené-
ho, nemám ráda, a pak najednou
s ním spadne do té manželské
rýže, než by se kdo nadál. Vidíte
a tak se může stát, že ta Vaše
vdovička Vám přiveze plnou mí-
su mákovníku, což bych Vám
přala. Musím sc za Vás u ní tro-
chu přimluvit, aby nebrala vše za
bernou minci, co o vdovcích píši.
Nejsou všichni stejní, vždyť jsou
mezi nimi též dobří, ovšem, mož-
ná, že i malé procento. Snad jed-
ním jste i Vy z nich, vidíte, že
mám dobrý úmysl Vám pomoci.
Též i proto, že jste jak já křtěný
Vltavou, jen se mně to Vaše jmé-
no Joseph nelíbí. Proč ne Pepík,
ti jsou křtění Vltavou. Víte, já
mám celý svůj život do činění co
s Pepíky, proto jsem na to jméno
zvyklá. Již co holka jsem s nimi
byla na kordy. Na venkově, co
jsem jela o prázdninách k babič-
ce mé kamarádky, do Knína u
Lípy, měli dva chlapce, jméno to-
ho jednoho si už dobře nepama-
tuji, ale toho druhého nepodary,
pihovatého Pepíka Doubravu, na
toho mám nepříjemné vzpomín-
ky, když mne, pražskou holčičku
učil chodit bosou po strništi a
pěkně s vysoka našlapovat. Ty
moje ubohé nožky byly pak tak
rozedřené, jak bych chodila po
struhadle. Ke všemu jsem si do
nich zarazila oblázek. Podruhé se
na oko se mnou přátelil a vyzval
mně s jeho bratrem na jejich
hrachové pole, že si mohu natr-
hat lusek kolik budu chtít. Pole
jejich to ale nebylo. Oni se pak s
pole ztratili, ale mně hlídač pro-
hnal. . To ale historka sama pro
sebe. To bylo.v době kdy jsme
bydleli na Vinohradech. Pak jsme
se po čase odstěhovali do Nuslí.
I V domě bydlel s rodiči Pepík číslo
12. S tím jsme se měli, jak jsem
kdysi psala, tak rádi, že na po-
tkání jsme se mazali, až pořádný
výlupec od maminky tomu udělal
přítrž. Pak mně vstoupil do živo-
ta další Pepík, vdoveček s pěti
dětmi, a toho jsem si vzala. No a
ten byl už trochu podařenější,
neb jsem ten manželský potah s
ním táhla přes 19 let. Kdyby ta
zákeřná smrt mi jej nebyla od-
ňala, věřím že bychom spolu pu-
tovali tím slzavým údolím do
dnes, ba snad ještě mnohem dé-
le.
Pak veselý Pepík z toho Ham-
čiči, ten mně pouze zlobil, však
jen do žertu na papíře jsme se
spolu hašteřili, pro pobavení čte-
nářů. Vždyť to jednomu ani dru-
hému neublížilo. Osobně jsme se
neznali a papír prý hodně sne-
se. Již se však se mnou hašteřit
nebude, neb se odebral náhle
tam, odkud není návratu. Proto
mu třeba přati toho klidného
věčného spánku, kdy ho již nic
netíží a nebolí.
Teď zas se musím vrátit ku
článku p. Wondry. Kde jste to
prosím četl, že mně veselý Pepík
poslal prostřednictvím Čechoslo-
váka jakousi kytičku. V druhém
čísle že jsem mu za tu poklonu
děkovala.? Kde jste to jen sebral,
vždyť na tom není zbla pravdy.
Pak by se ovšem čtenářská obec
mohla domýšlet, že mezi námi
byly jakési milostné vztahy. To
ale naprosto je vyloučeno, vymě-
ňovali jsme si pouze své názory
humorným způsobem, by se čte-
náři měli čím bavit.
Pane Wondra, pro případ že by
ta vdovička Vám koláčky nepři-
vezla, radím Vám též, abyste si
je upekl sám. K tomu si však o-
patřte nějakou čisté bílou zástě-
ru, až budete dělat s tím těstem,
co Vám na ní uvízne, to seškrab-
te a dejte k druhému těstu. Bu-
de-li třeba jiti k prasátkům, zá-
stěru odložte. Tak se Vám žádný
malér nestane. Není to dobrá ra-
da nad zlato? Tu zástěru občas
můžete také vyprat, aby jako ne-
byla tuze moc škrobená. Za ty
všecky rady Vám nic nepočítám,
to máte všecky zdarma. Vidíte
jak jsem milosrdná k vdovcům!
Jen sobě poradit neumím, to si
hned natluču záda.
Stařiček Bartoš vzpomíná pís-
ničkou o Vinohradech. Ojé, tu já
dobře znám, ale o tom blátě nic
nepamatuji, ač jsem tam roze-
na. Vždy jsem myslela, že v Ha-
vlíčkové třídě. Bratr Sláva mně z
toho omylu vyvedl, že v Erbenové
ulici. Na to se nepamatuji, ač
jsem asi při tom rozhodné byla.
Jak jsme bydleli v Hůlkové ulici,
kde před domy všude měli pěkné
zahrádky, chodníky dlážděné ú-
hlednými kamenými špalíčky,
modré s bílými. Dlaždice velké co
jezdily vozy. Když pršelo voda
podél chodníku stékala do zamří-
žovaných stok. Rádi jsme se za
deště brouzdali v té vodičce ko-
lem chodníku a též pouštěli malé
lodičky po ní. Ty vzpomínky na
dětství tam prožité tuze mne do-
i límaií.
I - j
Slečna Dorothy Simek byla
propuštěna z nemocnice domu,
kne oc naiczá na cestě 1: uzdra-
veni, což jest jí přáno.
Stařičký krajan p. George Bra-
venec zemřel v úctyhodném stáří
Hožejší fotografie představuje
bývalou sl. Jindřišku Zábojníko-
vou, dceru p. a pí. Josef Zábojní-
kových, Napajedly u Zlína, kteří
jsou též čtenáři časopisu Čecho-
slovák. Snad se ještě mnozí En-
nisáci pamatují na p. Josefa Zá-
bojníka, protože před několika
roky bydlel zde v Ennis, Nevěsta
má na sobě svatební šaty z bílé
látky, kterou ji poslala její te-
tička pi. Lucy Ťoupalovú z En-
íiiiis, protože v Československu
za žádnou cenu nic bílého nedo-
stane. jak bylo uvedeno v zasla-
ném nám dopisu.
-o-
Denver, Colorado.
Ctěný pane E. Bažant, redaktor!
Přiložené naleznete $3.00 v
bankovkách, jakožto předplatné
na rok 1949. — V přítomné době
se nalézám v Denver, Colo., kde
se zotavuji po operaci, kterou
jsem zde měl minulý měsíc. —
Zasílejte však častopis na sta-
rou adresu, Box 65 Allison, Colo.
Přejíce redakci a celému per-
sonálu Čechoslováka zdraví v ro-
ce novém, jsem s krajanským po-
zdravem váš, Joseph Dvořák.
-o--
Hungerford, Texas.
Zde vám posílá mmoney order
na $3.00 co předplatné na Čecho-
slovák, který se nám moc líbí.
Děkujeme vám za upozornění,
ale prosím odpusťte, že jsem se
opozdila. Byla jsem na vánoce u
synů v Houstonu a potěšila jsem
se s dvěma vnoučaty. Mikuláš byl
letos moc hodný ke mne. — Pře-
jeme vám všem šťastný nový
rok 1949. Frank L. Marek.
Dallas, Texas.
Ctěná redakce Čechoslováka!
Posílám 3 dol. na Čechoslovák
pro p. Orsáka a 2 dol. na morav-
ské sirotky. S pozdravem,
Marie Linka.
— Stvrzujeme příjem před-
platného i daru $2.00 pro morav-
ské sirotky, kterýž obnos bude
odveden na určené místo. Díky!
84 let, v místní nemocnici v so-
botu ráno v 8:45 hod. Pohřeb vy-
praven z pohřební kaple Páce v
1:30 hod. v neděli odpoledne do
kostela na Seatin. Pohřební po-
božnost vykonal p. far. F. J. Ko-
stoliryz a p. far. John H. Johan-
son. Zasnulý pak pochován na
hřbitově v Seaton.
Pozůstalí jsou dvě dítky: pí.
Rudolf Laštovica v Temple a Fr.
Bravenec v Chricsman. Sedm
vnoučat á sestra pí. Mary Víska-
la v Československu. V smrti jej
předešla žena, syn a dcera. Pan
Bravenec byl členem kostela Če-
skomoravských bratří v Temple.
V Rosebud zemřel v sobotu 15.
ledna p. Julius S. Cabroň ve stáří
75 let. Pan Cabroň byl dříve ob-
chodníkem v Burlington.
Pozůstalí jsou: jeho žena a tři
syni, Johnny Cabroň v Robstown,
Frank Cabroň v Rosebud, Julius
Cabroň v Burlington. Tři dcery:
pí. Rosie Fisher v Rosebud, pí.
Annie Žárovský a pí. Theresie
Ermis, obě v Robstown. Jeden ne-
vlastní bratr Henry Cabroň v
Gonzales, a mnoho vnoučat.
Pohřeb vypraven z kostela St.
Michaďs v Burlington v pondělí
ráno o 9. hod. ranní. Pohřební
pobožnost vykonal p. far. Micha-
el 0’Regan a zesnulý pohřben na
katolickém hřbitově v Burling-
ton. Zesnulému přán jest libý
spánek a pozůstalým vyslovuji u-
přímnou soustrast.
Předplatné zapravil si u mne
p. John Coufal st. Díky!
P. a pí. J. J. Bočkovi se tu u
mně v pátek zastavili. Těšila mně
Indonésie
Poněvadž se hodně mluvilo a
psalo o tom, co Holanďané udě-
lali v Indonésii a také to, že Sp.
státy to silně kritisovaly, je jistě
zajimavo, co k tomu napsal Drew
Pearson.
“Vnitřním faktem o té válce v
Indonésii je to, že Spoj. státy by-
ly dostatečně předem uvědomč-
ny, že to přijde.
Merle Cochran, americký člen
UNO výboru pro dobré úřadová-
ní v Indonésii, varoval kabelem
státní department měsíc před tím
útokem. On oznamoval, že Ho-
lanďani hromadí zásoby — vět-
šinu z nich vyrobených v Americe
— v přípravě ku zničeni té indo-
nézské republiky, právě v době
kdy UNO sprostředkovači se po-
koušeli vyřídit ten spor.
Cochran žadal od Holanďanů
vysvětlení té jejich činnosti, ale
byl odbyt tím zřejmě nepravdi-
vým tvrzením, že holandská ar-
máda se připravuje pro obvyklé
manévry.
Může být že následkem tohoto
jeho dotazu, holandští represen-
tanti ve Washingtonu byli sdíl-
nější. Oni informovali jak de-
partment státu tak U. S. společ-
ný štáb, že tu indonézskou repu-
bliku pronikli komunisti a v úno-
ru plánují revoltu.
A kdyby tato revolta byla ú-
spěšná, že by používali ostrovy
Jávu a Sumatru jako základnu
pro převzetí britické Malaye,
Bornea a Filipín; a proto že Ho-
lanďani plánuji policejní opa-
tření předem.
Ale v těch volbách, počet regi-
strovaných komunistů v Holand-
sku samém byl asi deset procent,
a U. S. pozorovatelé praví, že ko-
munistická procentáž v Indoné-
sii je ještě nižší. Ale náhledy ve
Spoj. státech byly smíšené. Stát-
ní department, který se doposud
laskal s Holanďany, začal se o-
bávat. Ale někteří vojenští muži,
na druhé straně dali těm Holan-
ďanům na jevo, že ta jejich “po-
licejní akce” je vnitřní záležito-
stí, a že Spoj. státům do toho nic
není.
Ovšem, konflikt mezi U. S. vo-
jenskými muži a státním depart-
mentem není ničím novým. A to
uvedené objasňuje, co se opět a
opět děje v U. S. zahraniční
směrnici už od té doby co presi-
dent Truman převzal (president-
ský) úřad. V Německu, v Číně, v
Argentině a ve Šponělsku, presi-
dent nechal ty vojáky ovlivňo-
vat, a někdy i ovládat jeho za-
hraniční politikou.
Když Holanďani započali ten
útok, státní department okamži-
tě ale opožděně široce probuzen,
načrtnul silnou notu Holandsku.
Byl«i právě tak silná jako to au-
stralské prohlášení ve Spojených
národech.
Ale když ta nota byla poslána
do Bílého domu, president ji zmír
nil. A opět byli podezříváni ti mi-
litaristi. Ale i v této opravené
formě, americký protest postavil
Holanďany skoro do té samé ka-
tegorie jako Hitlera a Mussolini-
ho v jejich zvrakování Ligy náro-
dů. A to také vyvolalo výkřiky
roztrpčení Holanďanů. Nedávno
representanti Holandska opět
navštívili U. S. oficiály. Oni byli
roztrpčeni zastavením pomoci
Indonésii — podle Marshallova
plánu — ačkoliv toto plesknutí
na jejich ruce je mnohem hlasi-
tější než to bolí.
Ve skutečnosti, státní depart-
ment zastavil jen 14 milionů do-
larů nevydaných peněz Indoné-
sii, neboť těch ostatních 47 mili-
onů už bylo přislíbeno a nebude
zastaveno — ačkoliv většina těch
peněz by mohla být odepřena.
A dále, náš ohromný příděl po-
moci pro Holandsko — 550 milio-
nů dolarů — je dosud v platnosti,
i když 350 milionů z toho mělo
jít pro Indonésii. Ale navzdor to-
mu, Holanďani byli velice roz-
trpčeni. Bez pokusu o vysvětlení
toho, co řekli přímo, smysl jejich
řeči byl tento:
“My nerozumíme vaší směrni-
ci. Vy jste vydali pět a půl bilio-
nu na boj proti komunismu v Ev-
ropě, ale na dalekém východu vy
podporujete komunism. My by-
chom nebyli v západo-evropském
paktu, kdybyste nás nežádali, a-
bychorn do něho vstoupili. My
jsme mohli být neutrální v té po-
slední válce, a my bychom mohli
být neutrální ve válce příští. My
jejich návštěva.
Jak jsem slyšela, prý dostali na ( nechceme mít naši zemi obsaze-
farmách pěkný déšť. Tak snad
rolníci budou hledět veseleji do
světa. Však mojí rentýři Ignác
Malčíkovi si při těch častých ná-
vštěvách u mně v nemocnici i do-
ma stěžovali, že by potřebovali
dobrý déšť. Také mně přinesli
hodné pěkných a potřebných
dárků na vánoce. Nechyběla ani
velká krabice papírů. Oni vědí asi
dobře, že mám hodně toho čmá-
rání. A také jiné dobroty mně
přivezli z té jejich zabíjačky. To
měli asi strach, že jsem se v té
nemocnici hodně vypostila. Ne-
bylo však tomu tak. Sice z počát-
ku to byly jen samé ovocné vodič-
ky, však stejně při těch bolestech
přešla chuť i na jídlo, no ale pak
mne krmili jak Bumbrlička. To
se mně ptal i p. dr. Černoský, je-
stli mám dost. Já měla však oba-
vy, aby tam tuze moc nepři-
bylo.
Stvrzujeme příjem předplat-
ného od p. John Coufala. Diky!
nou Rusy, jak to učinil Hitler
My si uvědomujeme, že tento zá-
pado-evropský pakt je většinou
pro obranu Spoj. států a že my
jsme pro něj nutní. A tak jestli
Spoj. státy odřeknou tu pomoc
podle Marshallova plánu skrze
tu Indonésii, my bychom se mo-
hli stát přátelštější k Rusům. My
to nechceme, ale my bychom to
mohli být nuceni učinit.”
(Ruský delegát v UNO ostře
kritisoval holandského delegáta
za to, že obviňoval komunisty za
to, co Holanďané sami dlouho
plánovali. R.)
Ale doposud to nevypadá tak
jakoby se president zalekl těch
holandských pohrůžek. Mr. Tru-
man může dělat chyby, ale tou
poslední věci u něho je, aby se
snadno dal zastrašit. On si spíše
narovná jeho páteř.
A dále, státní department Je
přesvědčen, že taktiky Holanďa-
nů v Indonésii spíše komunismu
napomáhají než by ho zastavili.
Indonézská republika represen-
tuje cestu střední, a nechce ko-
munism o nic více než Holanď-
ni. Holandské imperialistické ko-
loniální směrnice hrály komuni-
stům do rukou. Ve 300 letech, ku
příkladu, Holanďani zvýšili lite-
rárnost v holandské východní In-
dii pouze na sedm procent.
V průběhu UNO sprostředko-
vánní Holanďani byli tak trou-
fali, že U. S. prostředník dr. Fr.
Graham, president university v
Severní Carolině, se toho naba-
žil a odešel domů. Byl nahražen
Coert du Boisem, který protesto-
val státnímu departmentu, že ne-
chce být ustanoven, poněvadž byl
generálním konsulem v Batavii a
byl proholandský (?). Ale krátce
na to du Bois přijal to ustanove-
ní, ale jeho sympathie jsou na
straně Indoneslánů.
Po dlouhou dobu úředníci stát-
ního departmentu ve Washing-
tonu byli hoštěni Holanďany, a
klonili se k jejich náhledům. Ale
nyní náhle procitli k tomu faktu,}
přijímá veliké sumy peněz od
Marshalla, ale pak velkým obuš-
kem žene ustrašeného vychrtlé-
ho malého Indonésiána.
Rosebud, Texas.
Pánové u Čechosolváka! Posí-
lám vám předplatné, money or-
der na noviny Čechoslovák, tři
dolary, a 40c na kalendář Ameri-
kán. Rád čtu vaše noviny Čecho-
slovák, je v nich hodné pěkné
četby. Ty dopisy a romány já rá-
da čtu, ale neřáda píši. Odpusť-
te, že píši tužkou. Srdečný po-
zdrav na celý personál Čechoslo-
váka, abyste měli hodně odběra-
telů v roce 1949.
Johanna Baroň
-s-
Engle, Texas
Váženi pánové! Zde vám posí-
lám $5.00. Budu vám to pomalu
splácet, neb jsem sám 80 roků a
mám jednu nohu dřevěnou. Do-
stávám pensi. Teď mě přidali,
tak doufám, že vše vyrovnám. —
S pozdravem, F. L. Spán.
-o--
Fayetteville, Texas.
Zde naleznete bankovní pou-
stli skupina národů, spojených *as°pls: mnf sf velice Fos™
dohromady jako Spojené národy ych Vlc> aruce uz necflt|’
může zabránit! válce. Jestli kte- jsoa tvrde. Děkujem za sečkaní,
rýkoliv člen může vzdorovat je-1 co jse/n dlužen. Šťastný no-
jich autoritě kdy se mu zlíbí, pak 1 ok,,_^reA ,* * * * V^’ ^yste ^pstali
práce na rozsáhlém domově Spo-
jených národů, nyní stavěného v
New Yorku, může být zastavena,
neboť se stane právě tak nepo-
třebnou jako ten dům Ligy v Že-
nevě — jako další monument so
beckosti a malichernosti člověka.
A Francie a Belgie pomáhaly
podkopávat! organisaci Spoje-
ných národů tím, že odmítly hla-
sovat se Spoj. státy pro zastavení
toho holandského nepřátelství.”
Dallas News přinesly obrázek
jak silná žena — Holandsko —
více odběratel. Zůstávám váš věr-
ný odběratel, Ad. F. Blinka.
Seattle, Washington.
Ctění pánové a redakce!
Zasílám zde poštovní poukázku
na $3.00 co předplatné na časo-
i pis Čechoslovák. Jelikož před vá-
nocemi byl velký nával na poště,
tak jsem se opozdil až po novém
roku, neb bych musel čekat na
poště celého půl dne. — Zdravím
celou redakci a srdečné přání v
novém roce. Na zdar!
Fr. Švajda.
Pozvání
NA VELKOU
Taneční Zábavu
V NÁRODNÍ síni s. p. j. s. t.
V ENNIS, TEXAS
V NEDĚLI, DNE 23. LEDNA
Síň tato byla znovu opravena
Účinkuje velmi známá hudební kapela
Fr. Kubína
O zábavu a veselí jest postaráno *
Všichni jste zváni
Zábavním výborem.
: ■ v;'
-; ."...
on the FARM
—
LISTEN TO THOSE
GEARS, VÍNO.
BETTER TRY SINCLAIR OPALINE BEAR
LUBRICANT. IT MAREŠ GEARS RUN
EASIER AND SMOOWER, SAVES
IVE AR... PREVENTS SCORING
AND SCUFFING.
OPALINE IS CLEAN AND STABLE. WILL
NOT STICR FORD HYDRA ULIC TOUCH
CONTROL:AND OTHER HYDRAULIC
IMPLEMENT LIFTS. BUT-CASES MUST
BE DRAINED REGULARLY.
O.R.
m FOLLOW THE
MANUFACTURERfS
ADVICE.
SAY...THAT'SA
NICE PA II.
YOU BETI IT COMESIN HANDY
AFTER IVS EMPTY. ORDER SINCLAIR
OPALINE GEAR LUBR/CANTS
IN THIS UTILITY 38 LB. PAIL.
WE DELIVER DIRECT TO FARMS-PHONE OR WRITE US FOR
11...... ■ 1 111..... •
FARM LUBRICANT
ELO ZATOPEK. Agent
WEST,
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Bažant, E. Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 38, No. 03, Ed. 1 Friday, January 21, 1949, newspaper, January 21, 1949; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth782986/m1/3/: accessed April 19, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.