Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 37, No. 38, Ed. 1 Friday, September 23, 1955 Page: 2 of 6
This newspaper is part of the collection entitled: Cechoslovak and Westke Noviny and was provided to The Portal to Texas History by the UT San Antonio Libraries Special Collections.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
OlGHOlLOvAí — WEST. 1 -mXJU*
; v. • 5-v'jj, qnh ?
V pátek, uiíe 23. záři 1955.
HENRYK SIENKIEWTCZ:
Rodina
Polanieckých
ROMÁN
(Pokračování.)
Na to Plavlcki obrátil se k
mladému cynikovi ? odpovčdčl
s jistou slavností:
— Což pak jste už tak daleko
dospěli, že požehnání osamělé-
ho starce a otce pokládáte za
zbytečné?
Ale Bukacki místo odpovědi
objal pana Plavického kolem pa-
su, políbil ho na vestu a pravil:
— Nechtěl by si “osamělý sta-
řec” zahřátí piket, aby se ty dvě
šílené hlavy mohly vyhovořiti?
— Ale s Rubikonem — odpo-
věděl pan Plavlcki.
— Se vším, co chcete.
Po těch slovech obrátil se k
mladému párku:
— Najměte si mne za průvod-
ce po Itálii!
— Ani mi nenapadne — odpo-
věděl Polaniecki. — Byl jsem jen
v Belgii a ve Francii, Itálii nez-
náh, ale chci viděti, co nás bu-
de zajímatl, ne to, co by tebe
interesovalo. Viděl jsem více ta-
kových jako jsi ty a Vím, že pře-
rafiňovaností dojdete až k to-
mu, že nemilujete umění, nýbrž
svoje znalectví.
Po té mluvil Polaniecki dále
k Mary ně:
— Ano, k tomu dospějí. Ztrá-
cejí smysl pro velké a prosté u-
rnění a hledají něco, co může za-
ujmnuti jeste jejich přesycenost
a dovoditi znalectví jejich. Ne-
vidí stromy, hledají jenom1 suky.
Nestarají se o ty největší, na
které my pojedeme se podívati,
jenom o nějaké ty nejmenší, o
kterých nikdo neslyšel; vyhra-
bou nějakou neznámou veličinu,
zabývají se tou neb onou maný-
rou, namlouvají sobě a jiným,
že věci horší a nepodařenější
jsou zajímavější, nežli lepší a
dokonalejší. Za jeho vedení mo-
hlo by se státi, že bychom ne-
spatřili celé kostely, a viděli by-
chom různé věci, které nutno
lupou prohlížeti. Říkám vám, že
je to všecko přesycenost, přera-
finovanost následkem přílišných
požitků.
Maryna pohlížela na něho s
hrdostí, jakoby chtěla říci: “To-
boť Uukaeki nesnášel temna a-
ni ve spaní.
Bordeaux bylo pohotově a pod
mašinkou na kávu zaplanul po
chvíli modravý plamínek. Bu-
kacki natáhl se na pohovku a
pravil náhle:
— Ty snad nechápeš jednu
věc, že jak mne vidíš já tako-
vý íiligránek, já se nic a nic
smrti nebojím.
— To jediné jsem. časem si
myslil — odpověděl Polaniecki
— že ty vtipkuješ a vtipkuješ,
šálíš sebe sama: a jiné, kdežto
vlastně nic takového v tobě ne-
ní — a že to vše jest umělé.
— Lidská hloupost mne tro-
chu baví.
— Ale ty pokládáá-li se za
moudrého, jak jsi si mohl tak
prázdný život připravit!?
Tu Polaniecki rozhlédl se po
biblctech, obrazech a dodal:
i— Vždyť v celém tom okolí
přece jenom mamě žiješ.
— Dosti mamě.
— Ty též náležíš k lidem, kte-
ří se přetvařují! Jaká to choro-
ba v té společností! Posuzuješ a
to je to vše!
— Časem. Ale na konec změ-
ní se to v přirozenost.
Bukacki zvolna vlivem Borda-
aux se vzpružoval a stával se
hovornějším, ačkoli veselost se
mu nevracela.
— Vidíš — pravil — jednu věc
nelíčím. Všecko, co jsem si sám
mohl pověděti, nebo co mi někdo
může pověděti, promyslil jsem a
řekl sobě už dávno. Vedu nej-
hloupější a nejjalovější život,
jaký možno věsti. Vůkol mne
jest obrovská nicota, které se
bojím a na kterou házím takové
harampádí, jaké vidíš v tom po-
koji, aby se jí méně bál. Nebáti
se smrti, to je něco jiného, ne-
boť po smrti se necítí ani nemy-
slí. Pak já budu činiti také část
nicoty, ale cítiti ji za živa, uvě-
domovati si ji, chápati ji, ví
bůh, nic nemůže být ničemněj-
šího. Při tom je stav mého zdra-
ví opravdu zlý a odnímá mi vše-
likou energii. Nemám v sobě pa-
liva, dodávám si ho tedy. V tom
je méně posy a přetváření se,
nežli si myslíš. Že beru, dodav si
paliva, život se stránky humori-
stické, následuji v té příčině
nemocného, který leží na té
straně, na které se mu leží nej-
snáze. Je mi tak nejpříjemněji
a připouštím, že posice jest umě-
lá; ale každá jiná byla by trap-
nější. A tím je předmět vyčer-
pán.
— Kdybys ty se pustil do ně-
jaké práce. . .
— Dei pokoj. Předně já mno
ho! Co se mne týká, dal bych ty
všecky. Aie nestojí to za to o
mně mluviti. Život je špatně a
bez talentu napsaná komedie —
i to, co nesmírné bolí, bývá ča-
sem jako nepodařený melo-
dram; ale je-li v žití něco dobré-
ho, je to býti milovánu. Před-
stav si, že jsem toho nepoznal —
ale tys to nalezl nehledaje toho.
— To neříkej, neboť nevis, jak
to přišlo.
Vím, Povídal mi Waskovski.
Zprávy z Penelope
Mladý Louis Kesler si pobyl tý-
den v nemocnici ve Waco na o-
travu krve, kdy z malého pu-
chýřku na ruce se vyvinula o-
trava. Louis se pěkné pozdravu-
je a je teď v domácím ošetřová-
ni. Přeji mu brzské a úplné u-
zorveni.
Mladým manželům Emil Du-
díkovým dosto se pěkného ^a-
jsme šly všecky ven se podívat
na její květiny které začínali tr-
pět suchem měli tam velké su-
cho.
Mužské mezi tím již p. Mach
sebral se podívat na jejich úro-
du a to zavodňování.
My jsme šli do jejich ovocné
zahrady, kde měli tolik krásných
červených velice sladkých hroz-
nů vína, já se nedala pobízet a
zrovna jsem si utrhla a pojída-
la, uáie na stromecn byli ještě
Ostatně to na věci nic nemění. | dělení, v podobě hezounké dce- krásné broskve, na jednom stro
n v v f x 1 X J J1 A „ 1- I IMlčbir O rtálM l/rltf ÍClííxr Wr* T» * ___ . . r
mu se říká mluviti!” Její hrdost
-•‘rostla však ještě více, když I ho věcí znám a nic neumím; za
Bukacki řekl: druhé jsem nemocný; za třetí,
— Máš zcela pravdu. raď paralytikovi, aby hodně
Ale pohoršila se, když po chyí- chodil, když nevládne údy. Tím
Béií o to. abvs tv dovedl si toho! ruškv R září krty r.a rcue-
’ lope se slaví pouť, tak to jistě
nezapomenou, z niž máji velkou
radost mladí rodiče, jakož i sta-
řenka, pí. Emil Dudíkova a sta-
řišcí p. a, pí. Dvořákovi na West.
Minulý týden tady byli s Pra-
ha, Texas p. a pí. Faltýsek se sy-
ned Georgem a jeho manželkou
ze San Antonio navštívit svého
bratra a strýce p. John Firáška
který je nemocen a jeho manžel-
ku a rodinu . V neděli zde byl
též mladý Ben Firášek z Taylor
a p. a pí. Ike Firášek z Grand
Prairie u rodičů p. a pi. Firáško-
výeh.
Z Dallas tady byli koncem tý-
dne p. a pí. Tony Galia s chlap-
ci u rodičů p. a pí. Anton Gali-
ových a též navštívili svou sta-
řenku Galiovou, která byla do-
vezena již z nemocnice a je v
domácím ošetření u své dcery
a jejího manžela p. a pí. Theo
Drozdových.
Další z Dallas tady byli p. a pí.
Patrick Hutyrovy s dceruškou u
rodičů p. a pí. Joe Hubíkových.
P. a frí. Edmund Černošek by-
li u rodičů na Hubbard p. a pí.
Raymond Černoškových. Pí. Čer-
noškova se pěkně pozdravuje s
Í1 dodal:
— A za druhé, kdybys i neměl
pravdu, před tímhle tribunálem
bych jistě nevyhrál.
— Prosím, prosím, já nejsem
nikterak předpojatá.
— A já zase nejsem nikterak
zr.alec umění.
— Naopak, vy jste znalec.
— Jsem-li jím, tož prohlašuji,
že znalectví zahrnuje jenom více
podrobností, nikterak však, ne-
překáži lásce k velkému umění,
a věřte, slečno, mně, a ne Pola-
nieckému.
*— Ne! Chci raději věřiti Pola-
nieckému.
— Dalo se ocekávati — odpo-
věděl Bukacki.
Maryna počala pohlížeti tu na
jednoho, tu na druhého s výra-
zem trochu rozpačitým, ale v
tom pan Plavicki přišel s karta-
mi. Snoubenci chodili zavěšeni
po pokojích, Bukacki pak počal
se brzy nuditi a, nudil se čím dá-
le tími více. Na konec večera hu-
mor, který ho vzpružoval, zhasl,
malá tvářička stala se ještě
menší, nos ještě špičatější a vy-
padal jako zvadlý list. Večer,
když odcházeli spolu s Polanic-
kým, tázal se tento:
— Kam se poděla tvoje nála-
do o
— Já jsem jako stroj — odpo-
věděl Bukacki — pokud mám v
sobě palivo, potud jdu, ale jak
večer ranní zásoba se^ vyčerpá,
zastavím se.
Polaniecki pohlédl naň pozor-
ně.
» — Čím ty v sobě topíš?
— Jsou rozmanité druhy uhlí.
Pojď ke mně, dóm ti číšku do-
bré kávy, to nás občerství.
Slyš, je to choulostivá věc,
ale mně kdosi řekl, že ty se ode
dávna morfinisuješ.
— Od velmi nedávná — odvě-
til Bukacki — kdybys ty věděl,
jaké to horizonty otvírá.
— A zabíjí. Že se boha nebo-
jíš’
— A zabíjí. Pověz mi upřímně,
při.šlo-li ti někdy na mysl, že
možno míti přímo nostalgii po
smrti?
_ Ne — pravil Polaniecki —
já chápu opak.
Na obvili umlkli.
Ale já ti nedám ani morfia
ani opia — pravil posléze Bu-
karki — jenom dobrou kávu a
láhev poctivého Bordeaux. Bude
to neškodná orgie.
Po nějaké chvíli došli do oby-
dlí Bukackého. Bylo to obydli
člověka opravdu zámožného, od-
puzující trochu prázdnotou, ale
plné drobotin. souvisejících s u-
měnim, obrazů a rytin. Ifcmpy
hořely v několika pokojích, ne-
je vše řečeno. Napij se tuhle ví-
na a mluvme o tobě. Je to hod-
ná dívka, slečna Plavická, a do-
bře činíš, žc si ji bereš. Co já
ti povídám ve dne, na to ned-
bej. Je to hodná dívka a tebe
má ráda.
Tu Bukacki oživen a vznícen
patrné vínem počal rychle mlu-
viti.
— Co já za dne mluvím, s tím
se nepočítá. Nyní je noc, pijeme
víno a přichází upřímnější chví-
le. Chceš ještě vína nebo kávy?
Miluji tu vůni; třeba vždy mí-
chati mokku a ceylon po stej-
ných dílech . . . Přichází teď
upřímnější chvíle. Víš, co já sl
vlastně myslím? Nemám pojem,
mnoho-li štěstí dává sláva, ne-
boť jsem jí neměl, protože je
svatyně v Efesu již spálena, ne-
mám žádné vyhlídky. . . Ale my-
slím si tak u sebe, že by to ště-
stí mohla snísti myš a to nejen
na lačný žaludek, ale po dobré
snídaní ve špižírně. , . Vím však,
co je blahobyt, neboť ho mám
trochu; vím, co je cestování, ne-
boť jsem se toulal; vím, co je
svoboda, neboť jsem svobodný,
vím, co jsou ženy — ol. u čerta»
až příliš — a vím, co je litera-
tura. Vedlp toho v tomhle poko-
ji mam trochu obrazů, trochu
rytin a trochu porcelánu . A ny-
ní poslouchej, co ti řeknu: to
vše je nic! všecko marnost! hlou
post! prach a popel! v porovná-
ní s jedním srdcem, které milu-
ji. Toť je výsledek mého pozoro-
vání — jenom že já jsem dospěl
k tomu na konec, co normál-
ním lidem je počátkem.
Tu počal horečně míchali lžič-
kou v kávě, a Polaniecki, který
byl velmi živý, zvedl se a řekl:
—A ty bestie jedna! A co’s to
povídal před několika měsíci, že
cestuješ do Itálie, protože tě tam
nikdo nemiluje, ani ty nikoho
nemiluješ. Pamatuješ, snad bu-
deš zapírali?
A co jsem povídal dnes rá-
no tobě a tvé nevěstě? Že jste
se zbláznilí? A nyní tobě pravím,
že dobře činíš. Proč chceš ode
mne logiku? Povídatl a mluviti
— to jsou dvě různé věci, A ny-
ní jsem upřímnější, neboť jsem
vypil dvě láhve vína.
Ale Polaniecki počal chodit!
po pokoji a opakoval:
— No, pro bůh! To je něco ne-
uvěřitelného! Hle, tak se mají
věci a co oni všechno mluví,
když na ně u*člní se nátlak.
Bukacki nalil rukou trochu se
chvějící druhou číšku kávy a
mluvil dále:
— Mik>vati — to je již dobře,
ale je ještě něco lepšího — býti
váži ti.
— Co chceš? Chápu také, že
mně trochu miluje, proto se že-
ním a dost.
Na to Bukacki položil mu ru-
ku na rameno.
— Ne, Polaniecki. Já jsem hlu-
pák vzhledem k sobě samotné-
mu, ale nejsem špatný pozoro-
vatel toho, co se děje okolo mne.
To není konec — t o je počátek.
Většina mužů mluví tak, jako
ty: “Žením se — a dost!” .— a
většina se mýlí.
— Té filosofii já nerozumím.
— Vidíš, běží o to: nestačí vži-
ti se ženu— třeba také jí se dá-
ti — a třeba, aby to cítila. Roz-
umíš?
— Nevalně.
— Nu, ty se děláš hloupým:
třeba, aby se cítila nejen majet-
kem, ale i majitelkou. Duši za
duši! — jinak možno zlomit vaz.
Manželství bývají dobrá anebo
špatná. Maszkovo bude špatné
ze sterých příčin, mezi jiným i
z toho, o kterém chci mluviti.
— On je jiného mínění. Bohu-
žel je však škoda, že’s ty se neo-
ženil, když tak dobře rozumíš,
jak všecko má býti.
— Kdyby rozuměti a jednati
podle rozumu znamenala jedno,
nebylo by rozmanitých — pře-
rozmanitých pádů, po nichž nás
všecky kosti bolí. Ostatně před-
stav si mne ženícího se!
Tu Bukacki počal se smáti
svým tenkým hláskem. Vrátila
se mu náhle veselost a s ní i
schopnost viděti věci se stránky
komické.
— Ty budeš směšný, a což te-
prve já! Až bych se za břicho
popadal při takové příležitosti!
Uvidíš za čtrnáct dnů. Na pří-
klad, jak se budeš oblékati do
kostela. Zde láska, bušení srdce,
vážné myšlenky, nový život;
tam zahradník s kyticemi, frak,
ztracené knoflíčky, zavazování
kravaty, obouvání lakýrek —
vše dohromady, jeden zmatek,
páté přes deváté. Chraňte mne,
andělé nebeští! Lituji tě, můj
drahý .— a prosím, abys nebral
vážně, co jsem mluvil. Zdá se,
že je nový měsíc, a já na nový
měsíc mívám mánii pronášeti
sentimentální traktáty. Všecko
hloupost! To je nový měsíc —
nic víc — Byl jsem dojat, jako
ovce, která ztratila prvorozeně
— a ať mne čert vezme, nemlu-
vil-li jsem traktáty.
Ale Polaniecki utrhl se na ně-
ho:
DOPISY
Waco, Texas.
Vážení vydavatelé Čechoslováka:
Předně vám děkuji za zaslání
mně Čechoslováka na nové pů-
sobiště. Na Sanger Ave. jsem pře-
stala pracovat, mám nové místo
dobré. Je to jedna stařenka ně-
mecké národnosti. Moc práce ne-
mám v domě, není vybíravá v ni-
čem. Mám na starosti také kvítí,
kterého má dost a všelijaké, mo-
me, měli již druhou úrodu byli! nu sl neschraftovat semena jaké
jich bude velmi málo a za ně by í rické děvy oplývají sličnosti. (V
pro “bratrský sovětský svaz” ne- I čas jsem se vzpamatoval, byl
zhotovily ani jeden lauf ke kvé-» bych napsal svlečenosti. Byla by
ru. Krajané jsou opatrní a dobře to hnedle pravda, dle těch kou-
dělají. Pražská komunistická pacích obleků, ve kterých na
šunka je v USA toho času nepro- : mořských pláží, jen aby se mohly
dejná. Rudolf Vorel, , blýsknouti v novinách paráduji.)
224 East 70th St., ,Tak američtí vojíni ji řekli, že
New York 21, N. Y.
drobnější ale velice dobré, tak
jsmie si pochutnali na čerstvém
ovoci, bylo nám to vzácné neb
tady jíž ze dva roky co se ovo-
ce moc neurodilo. Pí. Machová
říkala že si hodně i zavařila. Je
to podivné nám tady vše zmrzlo
a oni tam takovou zimu měli a
ovoce udělali dosti.
Pak přijeli mužští, a co vše
viděli a že jestli to zavodňování
cheem vidět, tak ať jedem, my
byli hned hotovi, zatím pí. Ma-
chová s dceruškou připravovali
večeři. Všude jak jedeme p.
Mach námi vše vysvětloval vezl
chci; lak jí to zalévám a dohlí-
žím na ně, neb některé jsou veli-
ce choulostivé, jako květin0 hi-
biskus, to je krásná květina, ale
dá hodně práce, musí ji udržovat
vmírné vláze. A ty krásné růže!
Má jich několik druhů, každá ji-
ná, každá jinak voní. Musím při-
znat, že je to můj koníček dělat
kolem tak krásného kvítí, které-
ho je zde mnoho druhů.
Zas něco jiného, co mne zvlášt
zaujalo v Čechoslováku v tom
“Nedělním rozjímání” pana Zvo-
lánka, jak se zmiňuje, jak jeho
dobrý přítel ho potěšil zprávou,
přítele, který právě zavodňoval,
vše krásně zelené bavlny veliké,
plno kvetu boltců, žádného hmy-
zu v ni, ani při Seymour co jsme
se dívali hmyzu nebylo. V mai-
zu měli nasete fazole, black eye
pease, které byli zvýši z maizem,
když maize vymlátí, tak jej hned
zaořou tak to velice zúrodní
zem. Pak jsme přijeli na místo
kde byla taková kůlna, a tam
byl tem motor, který tu vodu
pumpoval a ta se zrovna lila
do takového čtverhraného kory-
ta a velkou rourou ven kde v
ieíí nnhnn kterou sí zlomila j,ícd j 7nni- měli r.adclanc jamy míc ta
nás trochu dále na farmu svého 0 niž se pa,n ?™lánekx nezmiňuje
co mu řekl, jakou zvěst zdrcující
mu onen přítel donesl. Pane Z.,
nějakým časem a byla již v ko-
stele o berlích.
Dále byla doma též slečna Lii-
lian Peter koncem týdne u rodi-
čů p. a pí. Wilém Petrových. A p.
a pí. Charlie Kociánovy s dětmi
u rodičů p. a pí Chas. Tobolo-
vých a p. a pí. Jim Kociánových.
Tak zas něco sté naši cesty po-
kračování z minulého čísla.
Tam již na silnici bylo živo
jedna kára za druhou a to samé
velké automobily; Lincoln, Mer-
cury a Oldsmobile a jiné; už by-
lo znát země blahobytu, kdežto
na cestě přes ty kopce vůbec žá-
dné káry jsme neviděli. Povída-
li jsme si s přítelkou Galiovou,
Bože nedej, aby se nám tady ně-
co stalo s károu, to by nás my-
slím vlci spíše našli než lidé. r.e
voda šla pak do ni dávaly dvě,
tři malé zkřivené rourky, vždy
přes řádek a voda pěkně poma-
lu zavodňovala. Za( 6 hodin pak
vodu pustili dále a ty rourky zas
předělali dále až zavodnili všec-
ko. Každých 6 hodin to měnili
i v noci musí vstát a to se za-
vodňuje každých 10 12 dní. Ta
voda je tak čistá a chladná a
tak se perlí jak někde ve vlasti
v lesiní studánce aneb v potoce
jsme ji též pili a velice je dobrá
a chladná tak se s ní opravdu
jeden osvěží. P. Mach vysvětlo-
val, že je to lidem podivné, od-
kud ta voda jde, ale má to být
Canadian podzemní řeka, kde
jsou ty podzemní proudy, tak na
některých pozemcích byly velice
silné proudy té vody, totiž silná
studně též podle toho úroda vy-
padala, jinde byla slabší studně,
chtěla bych tam v noci jet ani tedy neměli té vody dosti na zá-
vod.ováni, tak i ukázka na ú-
rodu byla slabší. Pak jsme jeli
kolem farmy, kde vůbec na té
farmě vodu nedostali, tak to
vše též podle toho vypadalo, ba-
vlnka malá uvařená a maize np-
metené.
za nic.
Blížili jsme se k Lubbock, ktW
ré jmenují metropole západu,
velké město, jeli jsme bokem,
bysme se vyhnuli tomu ruchu
velkého města. Tam jsme vidě-
li plno hezkých domů, malé, vel-
ké nastavené, tam si mohl je-
den jít, vybrat si jaký se mu
líbí a oni mu jej dovezou na
— Viděl jsem mnoho věcí pla- j místo a, postaví kde je chce míti,
ných, ale víš, co se mi zdá nej-
planějším u tebe a u podobných
tobě? Že vy, kteří ze všeho vy-
klouznete, ničeho nad sebou ne-
uznáváte, bojíte se jako ohně
každé poctivé pravdy, jenom
proto, že někdy někdo mohl ji
již pronésti. Jak je to ničemné,
že ani slov nenalézám! Co se te-
be týká, můj milý, byl jsi upřím-
nější před chvíli nežli nyní. Teď
jsi opět pudle, který tancuje po
dvou — ale já ti povídám že
deset takových, jako jsi ty, ne-
přesvědčí mine, že jsem nevyhrál
velký los v loterii.
I rozešel se s Bukackým tro-
chu pohněván — cestou se však
upokojil a opakoval si stále:
— Kde je pravda ! Ejhle, co
říká takový Maszko, ba1 i takový
Bukacki, když chce býti upřímný
— a já učinil přímo velkou tre
íu ncpromarním lo, co jsem
vyhrál.
Na to přišed domů a nahléd-
nuv na fotografii Litky, pravil
nahlas: Mioje kočičko milená!
Až do usnutí myslil pak na Ma-
rynu s rozkoší a spolu, s klidem
člověka, který cítí, že jakýs vel-
ký úkol životní byl definitivně
vykonán a dobře vykonán.
Byltě, přes slova Bukackého,
přesvědčen., že když se ožení, bu
de tím všecko rozhodnuto
skončeno.
“Katastrofa”, jak pravil Bu-
kacki, konečně nadešla. Polani-
ecki se také přesvědčil, že je-
li v životě více takových dnů, ve
kterých člověk nemůže vlastní
myšlenky sledovati, patří k nimi
především svatební den. Chvíle-
mi točilo se jich několik najed-
nou v jeho mozku, tak neurči-
tých, že se podobaly více doj-
mům neúplné uvědomovaným ne
žli myšlenkám. Cítil tak, že i v
životě jeho nastává nová doba,
že béře na se velké závazky, kte-
ré třeba splnitl svědomitě a váž-
ně a současně, úplně současně
se divil, že kočár dosud nepřijíž-
dí a podiv svůj vyjadřoval ve
formě hrozby: “Jen ať se šelmy
zpozdi, zakroutil bych jim krky.”
chvílemi ovládala ho nálada
slavnostní a jakási poctivá báze
před tou budoucností, za kterou
bral na se zodpovědnost — cítil
v sobě jistou po vznešenost a v
tom vědomí povznešenosti počal
právě jsme viděli jak jeden vel-
ký dům odvážejí.
Tak jsme jeli po silnici 84 přes
městečka Antoni, kde má být též
hodně našinců do Little Field
kde jen 11/2 milé od města býva-
jí p. a pí. Joe Míach, ke kterým
jsme jeli. Přijeli jsme tam na
pět hodin odpoledne. P. Mach je
synem pí. Mary Machové ve
West. Ti. nás již vyhlíželi. Jsou
to velice milí a přátelští lidé, tak
že jsme se tam hned cítili jak
doma. Pí. Machová hned zháně-
la. nějaké občerstvení. Ale já co
Dále nám říkal že takový po-
zemek, kde je ta dobrá studně,
stojí 500 dol za 1 akr země bez
budov; a podle všeho je ho tam
na prodej dosti, všecko pěkná
rovina, samé výstavné domy,
farmy hustě obydlené. Machovi
mají též pěknou úrodu všeho,
a těch strojů všelijakých mají
jen 3 velké tractory, tam je far-
mování dosti vydajné stojí to
moc peněz, jen zařídit to zavod-
ňování stojí ty roury 95 centů
střevíc a teď jiné, ale vyplatí se
to neb mají ukázku až 2 bály ba-
vlny po 1 akru a je vidět té krá-
sné bavlny celé plantáže.
Přijeli jsme domů k Macho-
vým z té prohlídky a pí. Macho-
jsme tak seděli v jejich pěkném I vá již měla přichystanou dobrou
parlcru a mluvili, mě to jak si j večeři a my trochu vyhladnutí
nedalo a povídám, že se půjdu Jsme si chuti pojedli, pak seděli
podívat na venek jak to tady bavili se výkladem a hleděli na
vše vypadá na tom západě, tak
měl-li by v den tak výjimečný
výjimečné povolati vlasenkáře
na svoji trochu vzpurnou kštici, s nima jeli do ieiich krásného
televisi. Spát jsme šli po 11 ho-
dině v noci. Ráno se probudili a
bylo tam dosti čerstvo, mě se
múi žaket sešel neb já jsem ta-
ková zimomřivá. Po snídaní jsme
Bu všech jeho dojmů byia vpie- kostela., který byl v loni posta-
ven z bílých cihel u nás tady na
Penelope byla právě pouť tak
jsme šli tam do kostela, pak nás
pro vezl i jejich pěkným čistým
městem, které čítá 6558 obyva-
tel, 4 krásné nové školy nový
court house, kde nám ukazovali
kde jejich syn dělá, který dělá v
úřadovně šerifa. Pak druhý syn
tena Maryna. Viděl ji tak, jako
by stála před ním. Myslil, že se
v té chvíli také obléká, že stojí
ve svém pokoji před zrcadlem,
že mluví se služkou a její duše
letí k němu a srdce bije neklid-
ně. V takových chvílích zmocňo-
vala se ho rozněžnělost a mluvil
sám k sobě: “Jen ty se tam ne-
boj. moje dobrá duše, vždyť ja! dělá. v rauio station okolo té
ti jistě neublížím — a viděl se I stanice jsme jeli pak novou poš-
v budousnosti dobrým, shovívá- I tovní budovu, a mnoho jiných
vým, takže s jistým vzrušením
počal pohlížeti na lakýrky, stojí-
cí vedle fotelu, na kterém ležel
svatební šat. Opakoval si také
čas od času: “Když se mám ože-
nlti, tak se ožením!” Říkal si,
že byl hloupý, rozmýšleje se, ne-
boť druhé Maryny není na svě-
mně se faké přihodilo, jak jsem
po operaci byla dovezena domů
do West, tak mne přišly také na-
vštívit mé dobré přítelkyně, o-
všem každá v jinou dobu. První
mi dala otázku, že jestli je to
pravda, že mám raka, a druhá
zrovna tak. Tak si můžete před-
stavit, jak jsem se cítila. Co
jsem měla říct? Řekla jsem, že
nevím a že jestli mi doktoři ne-
řekli. Řekla jsem že ne. A pak
moje rentýřka paní Evelyn Chu- j
dějová hvin v ta samců dobu o
pérována, zrovna ony ty samé
pověděti šly, že má raka. Ale
Bůh na nebesích vyslyšel mod-
litbu mojí a paní Evelyn Chudě-
jová je zdravá a já, Bohu chvá-
la, také. Lidé někdy přijdou s
nevhodnou otázkou, která bolí.
Máme zas o jednu pěknou re-
sidenci ve West více, kterou si
postavili pan a paní Anton Ně-
mečkovi. Přeji vám, přátelé, aby-
ste toho krásného domova ve
zdraví užili a dožili se devadesát-
ky oba.
Tak už musím přestat. Mějte
se všichni dobře a pište.
S úctou K. Chupík.
-o---
DÁRKOVÉ BALÍČKY DO
ČESKOSLOVENSKA
Informační služba
Dolary do ČSR? Ve všech kra-
janských časopisech jc občas
zmínka o tom, zda mají být po-
sílány do ČSR, dolary anebo ne.
Názory jsou různé, ale veliká
většina se shoduje v tom, aby
dolary posílány nebyly, protože
je v ČSR stejně nikdo nedostane,
nýbrž jen nehodnnlnó českoslo-
venské koruny, které jsou jen
vnitřním platidlem a nikde ve
světě nemají žádnou cenu. Dola-
ry poslané z USA nebo odkudkoli,
jsou deponovány ve Švýcarsku
pro účely československého ko-
munistického režimu, kterými
platí především ty suroviny, kte-
ré potřebuje pro výrobu válečné-
ho materiálu. Před nedávném
prošla tiskem zpráva, že ve Švý-
carsku bylo odhaleno tajné kon-
to komunistického režimu z Če-
skoslovenska, z něhož byla v do-
larech placena komunistická
špionáž v západních zemích, te-
dy také pravděpodobně i v USA.
Naši krajané jistě nebudou tedy
posílat dolary na špionážní úče-
ly komunistického režimu, který
je na smrt nepřátelský jejich
nové vlasti — Americe.
Vánoční balíčky: Je čas, aby se
pomýšlelo na vánoce pro naše
drahé ve staré vlasti. Neodklá-
dejte a včas si zajistěte dodání
vašeho dárkového balíčku v ČSR
tak. aby byl doručen skutečně
před vánocemi a ne až někdy
koncem ledna příštího rotu mp.
jen na. vánoce, ale vždycky je
tam vítán každý balíček, leč prá-
vě doba vánoční je nejvíce nala-
děna ke štědrosti našich kraja-
nů. Nemyslím, že by bylo účelné
vyčkávati nějakých předvánoč-
ních reklam o láci a výhodách.
Vánoce nic nemění na jakosti a
hodnotě dárků a také vánoce
přece nezpůsobují nějaká sníže-
ní cen. Kdyby tomu tak bylo.
proč by tedy měly být po celý rok
dražší?
Anglické děvy
konkurují
americkým....
Z amerických posádek v Anglh
asi 250 vojínů měsíčně vchází ve.
sňatek s anglickým děvčaty, tak
jedné anglické korespondentce to
nedalo, aby nehleděla zvěděti.
proč dávají přednost americkým
vojínům před anglickými hochy.
Z dotazů od mnoha nevěst zvědě'
la, že američtí vojáci jsou k nim
ohleduplnější, pomahaji jim z
pouliční káry neb do ní, vezmou
je do zábav a do divadel a když
jsou déle ženatí a mají dítě, bé-
řou je sebou, nebo se postarají o
“baby sitters”. Nejsou tak opatr-
nými na šilinky.
To jí nepostačilo jako kore-
spondentce, tak chtěla zvěděti od
amerických vojínů, proč dávají
přednost anglickým děvčatům,
když dle amerických novin ame-
angiická děvčata jsou méně ná-
ročnými a nespotřebují tolik pe-
něz na parádu a jsou poslušněj-
šími a oddan^šimi. v takoví
konkurenci ztrácí americká
značný počet nadějných ženichu,
nehledě, žc děvy v Německu a ji-
ných zemích, kde jsou američtí
vojíni posádkou, oloupí je rovněž
o slušný počet nadějných ženi-
chů. j
Značná :
Ůspoi* iiujuMsui proti
bouři, krupobití, automobilové
všeho druhu, atd
WALL A INSURANCE AGENCI
ástcore
WEST. TEXAS
a, UVj
Dr. Thos* N.
DeLaney
OCNI LEKAR
Brýle správně připravené
Čas dle úmluvy
513-17 SPJST Bldg.
Tel. úřadovna PR 3-3248
Res. PR 3-2687
TEMPLE, TEXAS
Ernest J. Hank?
Právník
Houston. Texas
GEO- E. KACÍŘ
právník
WEST, TEXAS
Kacíř & Lešikar
1JT ryt
a Kacíř
právníci
úřadovna
2nd Floor Temple National
Bank Building
Temple, Texas
Chválí Zdra-
vitamin....
To se nedá spočítat, co. já 4a.-
la peněz za léky, ale nikdy jsem
se necítila tak dobře jako po tí-
žívání Zdra-Vitaminu. — Zdňt-
Vitamim mně hodně vzprpal a
hlava přestala bolet. Nohy rape
nesloužily, ale teď je slabost
ven. — Pošlete další láhev Zdra-
.Vitamin, už jsem měla. jedny a
jsem mpc zdravější a silnější. —
Tak envan Zd.ra-Vita.min spoko-
jení krajané! I vy, když nemáte
dost silné, červené krve, kdy?
tělo nemá dostatek vitaminů,
musíte se cítit nervosním, pp(jra
> žděným a unaveným. To pjptQ,
ž<e slabá krev koluje ve váš a
zatěžuje vaše srdce, každou ,žilu
a cévu. Novou sílu a hoh^tpy
krev pomůže vám budovajjj .tja
nová zdravotní fonnula Ždrá-
Vitamin, která vyživuje a sesj;
luje, nervy, svaly a krev zvyšte
těm, kteří jste už přes 40 au
starší. Netrpte déle a objednej-
te ještě dnes! Láhev Zdra-Vita,-
rninu na 5 týdnů $3.98, dvojitá
láhev na 2l/2 měsíce jen $6,98 vy?
placené. Money order, check ne-
bo cash. EUROPEAN DRIJGS,
Dept.8 — Břetislav Jelínek^-čsl^
lékárník, 4227 — 12th N. E.V'
Seattle 5. Wash
Ustřihněte a zašlete na tajený
„níka-pQšladivkg. \M
----------í----
ČESKÁ VZDĚLÁVACÍ NAĎA1
TEXASU
Přidružují kp k těm, kteří pcdá[
vají pomocnou ruku k udržení
rozšíření české řeči a literaturi
v Texasu. Účel jest sebrati d0‘
statečnou sumu peněz, aby,? úrc ■
ku z ní mohly býti vydržován)
stolice slovanských jazyků ni
vyšších učilištích v Texasu.
Přikládám svůj členský pří ■
spěvek v obnosu JEDEN DOLAI
PĚT DOLARŮ, DESET DQLARÍ!
STO DOLARŮ, anebo i TIŠÍ
DOLARŮ.
$ .................................................
Své dary laskavě zašlete ct
nejdříve u vědomí, že kdo rychl:
dává, dvakrát dává, na tájemní-
ka-pokladníka, Dr. Jan M. Skřl ■
vánek, P. O. Box 446,
Station, Texas.
Jméno dárce ....................
Adresa ..............................
GoilefíE
pěkných budov, všecky stavené Klamání krajanů: Českoslo-
z těch bílých cihel, vůbec všec-' venský komunistický režim po-
ky ty západní města a, městečka slal do USA několik krabic prý
rostou kde mají zařízeno to za-
vodňování, jinak bez nich by
tam bylo pusto.
Pí. Machová nás na cestu zá-
sobila těmi hrozny vína a bros-
tě; cítil, že může i pršeti, že ve kvemi, a* my jsme se ubírali zas
Wizytkovském kostele bude snad
chladno, že za hodinu bude kle-
četi vedle Maryny, že je lépe vži-
ti bílou vázanku nežli kravata:
že oddavky jsou jistě nejvážněj-
ší obřad životní, že je v tom vě-
ru cosi posvátného a že není tře-
ba, u čerta ztráceti hlavu v iád-
k nám. Machovy mimo těch dvou
synů mají ještě jednoho syna a
dcerušku kteří chodí do high
school, velice hodné děti, každý
má již svou práci doma a svým
rodičům v polní práci a domác-
nosti vypomáhají jak můžou.
Mockrát jim děkujem- za je-
ných okolnostech, neboť za ho-, jjCh velké přátelství a pohostin-
dinu bude po všem, zitra poje- stvj a doufáme že jim to budem
dou, a potom začne normální a
klidný život muže se ženou.
(Pokračováni.)
milovánu. Nad to již není niče- si mydliti bradu a přemýšlel, ne- ‘
Kupujte Bondv
Spoi. Států
moct v brzku oplatit. Zapomněla
jsem napsat, že paní Galiova a
maminka p. Joe Macha jsou ses-
třenice a velice se mají dohro-
“pravých pražských šunek” v za-
letovaných krabicích. Mělo to
vzbudit zdání, jakoby v ČSR byl j
takový nadbytek, že může i praž-
ské šunky vyvážet. Je to klam a
trik. Je tam nouze a těchto pár
krabic mělo krajany zmátnout.
Nechť komunistický konsul z
Washingtonu sdělí krajanské ve-
řejnosti, kdo a kolik si může v
ČSR koupit pražské šunky, jak
dlouho by musel na jednu libru
pracovat a zda tam si mohou
šunku kupovat také o všechno o-
kradení zemědělci, živnostníci,
pensisti a vůbec pracující člověk.
Amerika se nebojí připustit k do-
vozu zaletované krabice se šun-
kou a proč se bojí komunistický
režim v ČSR připustiti do ČSR
mady rádi tak Galiové jeli k své zaletovanou krabičku sardinek?
rodině a my cizí s nima byli No, nemáme obavy, že získané
jsme též přátelsky přijati. Po- dolary za několik krabic jejich
druhé více. ( šunky příliš pomohou rozšířitl
Marie Bartošová jejich válečnou výrobu, protože
Zařízení
moderního domovav
S Butane neb Propane
West Butane Company jsou nyní oprávněnými jednateli
pro domácí zařízení (Appliances údělkn
Dearborn
Kuchyňská Kamna # Vytápěcí Kamna yi
Zahřívače Vody # Kamna pro Koupelny
# Také Ochlazované pro domov
Tanky k dostání na levné splátky
“Vždy ta nejlepsí služba” '
West Butane Co.
CHARLEY LOTT — CECIL WHITE
Hwy. 77-81 N.
Denní telefon 6-5383 — Noční telefon 6-2274
Íí
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 37, No. 38, Ed. 1 Friday, September 23, 1955, newspaper, September 23, 1955; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth783208/m1/2/: accessed April 25, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.