Obzor. (Hallettsville, Tex.), Vol. 18, No. 24, Ed. 1 Thursday, February 25, 1909 Page: 3 of 4
four pages : ill. ; page 13 x 10 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
TREFILA K08ANÍKÁ1ES;
Ostříž nemohl by zpftsobitl větší
poprask mezi drůbeži, než, způso:
bilo objevení se pana Jíšy na náro-
ží náměstí mezi pány besedujícími
dle starého zvyku před lékárnou.
Vyhřívali se. už půlhodiny v po-
sledních páprscích zapadajícího
slunce, hovořili o všem ipožjiétaa
byli by tu stáli snad až do soumra-
ku kdjby nebyl zjevil se na obzoru
ten hrozný muž . . .
|ak ho shlédli, trhli sebou a
všichni se rozprchli v jinou stranu
světa. Lékárník měl honem doma
něco na práci, noi-ářlněl ná-pilno,
jako by byl zavolán '.k sepsání te-
stamentu, doktor mušil zase k pa-
cientu, učitel mil konferenci - slo-
vem každý najednoii měl plúé ruce
práce. V duchu álé"pořozuměli si
dobře: hleděli se ďostďti z důstřelu
nebezpečného toho člověka.
Kdo byl .ten pan Jíša?
Před čtrnácti duý nemělo klidné
městečko dosud té clir'jej poznat.
Přijel nočním vlakem, dal se dó-
vézti z nádraží kflčárem do nejlep-
šlho hotelu, kde napsal-se do knihy
jako "vrchní inspektor". -Hoteliér
byl radostí celý bez.-sebe; Vrchní
: inspektor — snad ód dřáhý, od
pošty, od financ, alt vždy je to Vřl-
ké zvíře. Dlužno posloužit mil co
nejlépe, neboť jeho rekomandaceřu
ctěných pánů Icollegů mnoho, váží.
Personál hotelu dostat instrukce,
jak vzácnéhq pána titulovat a jak
se k němu chovat. Druhého dne
vstal pan vrchní inspektor již vel-
mi časně a pečlivě dělal toiletťu.
Šedé vousy přetřel hnědým barvi
vem do kaštanová; pleé -pečlivě-za-
česal a obličeji svému za hodinu,
strávenou před zrcadlem, dal vze-
zřeni cO nejdústůjnější. Také vá-
zanku si Upravoval delší čap, než
do ní vetknul . jehlici se ,zářivým
diamantem. Šat jeho byl bezvád
ným, mody nej novější. * Kdyí po
deválé zahájil svou promenádu po
náměstí; vybíhali lidé k oknům se
podívali na toho fešáka, vystřiže-
ného jako z pařížského žurnálu.
Rukavičky držel v ruce, a pohrá-
val v pravé ruce koketně hůlčičkou
se stříbrným kováním. V 'knoflí-
kové dírce u kabátů měl velkou
žlutou růži. Kdo šel kolem něho,
ucítil lahodný parfum na pět kro-
ku. . Do dvanáctí hodin promeno-
val náměstím, 'usmíval se shovíva-
vě na každého a budiUak všeobec-
nou- zvědavost a závist. Kdo to
u vSech všudy nnu.c 'být.J Snad
zavítal sem jšn na letní byt. Ne-
zůstalo dlouho tajemstvím, kde zů-
stává a taká zvučný; jeho titul., po-
letoval od. list .K ústfttt. '
"Ten muší být dbbř^zapšán",
usoudily matky, které měly dcery,
"vžd)ť je ještě-mladý. Zdá se, že
by mohl býti.svobodný". — Aspofl
snubní prsten noměl
, Nimbus všeobecné pozornosti
obestiral jeho Osobu,' Pan vrchní
inspektor si toho přát a zdál Vebý-
ti zcela spokojen dojmem, jaký je-
ho první vystoupení vzbudilo.
Druhého dne objfcvil.'«e.«B ?.ná-
městi v téže toilettě. s tažkou pbd.
pažím. Neproměňoval již, nýbrž
rovnou zamířil- do bytu - svobodné-
ho doktora,, kde po dolší-tas pobyl.
A odtud s tváří trochy usměvavou
odebral se k panu notáři, pak k
advokátu, ďo lékárny a odtud to
bral od čísla k číslu. ,'j
Večeř, kilyž.Se sešli hosté v ne-
obvyklém počtu.' "ilíiJÉť'ánka",v o
jiném se-nemluvilo než o patin
vrchním inspektoru Jíšovi.
"Ták u vás taky býT? ^Nu, á dál
jste se pojistit?"
' "Inu, když do mne tak nekřc
sťáusky mluvil, co jsem.nižl dělat.
Ale čert ví, kdo tnu riapískal, že
mám příjmy jikp , ministr. Pořád
do mne hučel, abych si vzal pré-
mii nejméně na 50.000 korun. Že
prý to pMfce ifiohu dělat, lákový
Obchodník kdesi cosi. Tele by
vymluvil zjaloyé krávy. Tak dal
jsem se pojistit na 5.000 korun.1'
V( t - >■
'-'Zjistilo .se, že . toho dne udělal
pan vrchní inspektor celkem do-
bré obchody, jen málo byřo těch,
kteří mu dovedli uklouznout. Ne-
uklouzli mu ale na dlouho, neboť
druhého dne pan Jíša udělal jim
zase návštěvu. A zvláštní věc:
ten hrozný muž byl všude. Přešel
za jediný večer všech šest ho-
stinců. ve městě, všady přisedl ke
^stolil jako starý známý a ve chvíli
měl slovo.
Rozuměl na světě všemu: politi-
ce, hospodářství, kartám, literatu-
ře, kulečníku, ženským i divadlu,
medicíně i právům.
Však nejraději mluvil o svém
oboru. Hyl hotov pojistili celý
svět, tak hluboce byl přesvědčen o
účelnosti a.výhodnosti pojišťová-
ní. Rád se při tom pochlubil svý.
tni. styky. "Když jsem dělal ob-
chod 11 prjnce S., na dva milliony
korun, byl jsem pozván k tabuli a
musil jsem jim zpívat a hrát na
klavír a,pak jsem tančil s jednou
princeznou1'. Celá hospoda se
šťOuiJhpIa, ale panu Jíšovi to neva-
dilo. Každého.dne vyprávěl jaké
má štěstí v obchodě. Dnes poji-
stil nějakého generála, zítra velko-
toyárhílrá, pozejtří. kapitalistu —
samé .nóbl lidi. V malém praco-
val jen tak, aby se neřeklo. Do
týdne ho měli všichni dost a byli
rádi, když Se dověděli, že odjel na
den neb dva uzavírat "velké ob-
chody"í Pán Vrchní inspektor měl
totiž "pod sebou" půl Čech, celou
Moravu a ještě Slezsko. Vydával
se ua cesty přehlížet "svoje lidi",
neboť jak se jindy pochlubil, měl k
ruce ioo agentů. Podle naříkání
musil míti práce plné ruce. Nikdo
nedovedl &le pochopiti, jaké a kdy
ji dělá.
'■Takhle to dále nepůjde", - po-
vídal .jednou rozhorleně "u Berán-
ka':'— musím telegrafovat generál-
nímuřiditeli, aby mně sem dalik
ruce sekretáře. Já to všechno za-
stat nemohu. Pracuji celé noci—'
Všechno dusilo se smíchy, poněvač
-už,bylo dlouho známo, že od "Be-
ránka" zapadá pan vrchní inspek-
tor do "Kufru", kde maže až do
čtyř hodin karty.
"Kdyby ho chtěl čert už zanést
ke všeni kozlům" — vzdychl si od
soudu adjunkt, který se chtěl ženit
a neměl od něho nikde pokoje.
1 -Toho se tak lehko nezbavíme.
Najal si tu už soukromý byt."
To byla ovšem zpráva Jobova.
NÍúphq lidí přestalo choditi do ho-
stinců, kam on zapadal, poněvadž
bývalá, zábava tam prožlukle teď
vázla. A jiní, kteří nemohli "se zří-
ci hospody, chodili tam teprve, až
služka přinesla od hostinského
zprávu, že pan Jíša už je pryč
Panu vrchnímu inspektoru sice
neušlo, že všecko před ním prchá,
jakmile se objeví,, že najednou u
stolu každodenní společnosti "u
JJeránka" všechna místa byla ob
sazena a židlice neobsazené reser-
vpváuy pro někoho — ale to
nikterak nevadilo.
Sedl si ku stolu vedlejšímu a do-
vedj bavili se přes místnost. Jed
noho večera stalo se však "11 Be-
ráVta" něco, co ho vypudilo na-
dobro z toho hostince. Přišel jako
obyčejně po osmé, potřásl každé
mu rukou a sháněl se po židli, aby
si přisedl. Jako obyčejně nebylo
pro něho místa u velkého stolu . . .
'."Pranic nevadí" — s úsměvem
shorvívávým prohodil pan vrchní
inspektor a obrátil se ke stolku, u
kterého se-iěl neznámý pán se zla-
tým skřipcem, elegantního vzezře-
ní a četl noviny.
"Povolíte laskavě, abych si při-
sedl?"1'
"O, prosím —" odvětil neznámý
a četl dále, .
Pan Jiša, když nemohl hovořili,
byl nešťastným. Nepochyhoval, že
neznámého strhne k rozhovoru, jen
až Spíte nbvip,y.,
Afe kde pák. Neznámý četl půl
hodiny a ještě měl několik stránek
ke ínní.
"Račte dovolit, je něco zajíma-
vého dnes v novinách?" — vyrušil
ho pan Jiša ze čtení.
"Není", odsekl neznámý klidni
a zase četl dále.
Pan Jíša pokašlal, přejel si ru-
kou límeček, jakoby ho tísnil a za-
čal znovu:
"Nebude snad vadit, když si za-
kouřím?"
"O, prosím, jenom raěte." A
zas nic dále.
Šlakovitá věc, ten cizinec je ne-
přístupný. Než pan Jíša dovedl
už vzíti jiné bašty útokem. Dluž-
no vyčkati až dočte.
Konečně. Cizinec odložil novi-
ny, vytáhl elegantní pouzdro na
doutníky, uřízl špičku a chtěl si
zapáliti. Zdvořilý pan Jíša však
jej předešel a sám mu škrtl sirkou.
Děkuji vám" — řekl neznámý.
Nit rozhovoru byla navázána.
Ráčíte být z daleka", s lahod-
ným úsměvem vyzvídal Jíša.
'Z Brna —"
'Ach, z Brna — tam jsem jako
doma. Předevčírem'jsem tam byl
za obchodní záležitostí. Krásné
město. Budou prý tam míti teď
universitu a to ráčíte tam bý-
ti domovem —>—?"
"Zdá se mi, jako bych vás tam
byl viděl," vzpomínal si Jíša, ačko
liv cizince jakživ neviděl. —
Dost možná."
'A jestliže se nemýlím — nerá-
číte býti chefem firmy — jak se u
všech všudy jmenuje — eh, mám
to na jazyku."
"Nejsem žádným chefem."
"Pardon, já jsem se zapaměl
představit, mé jméno Jíša — vrch-
ní inspektor."
"Těší mne," — řekl cizinec, ale
nepředstavil se.
U sousedních stolů přestali hrá-
ti karty a pozorovali, jak pan Jíša
neznámého vyslýchá.
"A to jste riáčil dnes přijet via
kem z Brna?"
"Ano."
"Jen tak pro zábavu?" vyzvídal
pan jíša.
"Taky."
"O, my tu máme čarokrátné o-
kolí. Lesy, skály, romantika, ře
ka — k pohledání. Ráčíte být svo-
bodným?"
"Jsem dosud." —
"Ah, dosud. To jako chcete ří-
ci, že už ne na dlouho. No, man
želství je výborná věc, když se vy-
daří. Tak vy se budete ženit. To
gratuluji. Brzy, prosím ?"
"Asi za dva měsíoe."
"I to se podívejme. Dojiíta rá-
číte míti hezké postavení, krásný
příjem."
■'Ujde to," lakonicky odpovídal
cizinec*, jakoby každé slovo odva
žoval.
"Víte, já vám něco řeknu, milý
pane. — Když si člověk všechno
hezky rozpočte, tohle na byt, tohle
na stravu, tohle pro krejčího, to-
hle na boty — tak se dá hezky žít.
Ovšem se musí pamatovat na sta-
rá kolena a na rodinu. Ráčíte mít
pensi?"
"Ne, to nemám." —
"Saprlote," mlaskl Jíša, jako by
označoval, to že už je trochu chy-
ba. "Pak se musí ovšem hezky
ukládat, aneb pojistit se. Věřte
mně, to může býti to nejlepši, co
může člověk udělat. Pojistit se.
Ráčíte být pojištěn?"
"To nejsem."
"Fi" zahvízdl Jíša, až se celá ho-
spoda ohlédla. "To je přece kar-
dinální zásada životní: pojistit se
na život co možná nejdříve." —
"Taky už jsem na to myslil," s
úsměvem prohodil neznámý.
"A to neváhejte, aai minuty dé
le, protože se každým rozmýšle-
ním připravujete o drahé peníze.
Jak ráčíte býti stár?"
"Dvacet osm."
"No, tak vidíte. Až vám bude
osmačtyřicet, dostanete na ruku
vyplacený obnos, na který se po-
jistíte i s úroky. To budete po-
řád ještě muž v nejkrásuějších le-
techi A kdyby m stalo — vidyť
jsme lidé smrtelnfi— a zemřete-li
snad dříve, tak vaše paní} dostane
po první splátce hned celý obnos.
V tom je ta nesmírná cena pojiš-
ťováni. Nemyslete, že snad vám
to radím proto, že jsem vrchním
inspektorem u pojišťovací společ-
nosti ***; můžete se dáti pojistit,
kde vám libo, ale žádná společnost
vím neposkytuje takových výhod,
jako naše. Dovolíte-li, jávám bned
ukáží prospekt —"
A pan Jíša jal se vytahovati růz-
ni potištěná lejstra, z nichž vyčetl,
že základní kapitál společnosti ob-
náší při nejmenším 150 milionů
korun, v Rakousku že uloženo má
u státní pokladny záruku asi 50
milionů — zkrátka milionů jako
švestek a jistota největšf pod slun-
cem.
Pan Jíša se dostal při výkladech
svých do takového zápalu, že ani
nepozoroval, kterak už celá hospo-
da naslouchá a místy i hlasitě se
směje.
"Já jsem se před nedávnem hod-
lal pojistit u společnosti xyz'', mí-
nil cizinec.
"Pah", vybuchl Jíša s opovržli-
vým smíchem. "To byste si dal —
Já za týden dělám větší obchody,
než oni za rok. A pak ty výhody
u nás — Tam byste platil krvavé
peníze a co se týče jistoty "
Pan Jíša udilal tu významnou
pausu.
"Ták? "
"No, bodejť. To víte, že to
znám. Řiditel té společnosti bý-
val u nás agentem, ale nemohli
jsme ho potřebovat. Tak si to mů-
žete myslit, jak to asi dopadá."
"Ale jděte," divil se neznámý.
"Vždyť nemohou ani jak se patří
úřadnictvo platit," pokračoval
horlivě pan Jíša. "To byste si dal."
"No, to jsem opravdu rád, že
jste mi to řekl", pravil cizinec.
Dovolte, abych se vám předsta-
vil: "Já jsem inspektor té pojišťov-
ny — a ti páni tady budou tak la-
skaví a dosvědčí mi, jak pan Jíša
veřejně náš ústav pomlouval."
Hospoda se otřásla bouří smí-
chu, zatím co pan Jíša červenal a
blednul, koktal cosi, že vlastně nic
neřekl a konečně se ztratil, aniž by
dal komu s bohem.
Neznámý se škodolibě usmíval a
pak se zase klidně pustil do čtení
novin.
Druhého dne kde kdo o příhodě
páně Jíšově si vyprávěl. Pan Jíša
však nebyl k spatření. Časně
rána odjížděl za obchodem a za
noci se vracel, ale ani jednou ne-
stavil se "U beránka", aby ušel
dotazům, zdali už byl žalován.
Dosud se tak nestalo a asi ne
stane, poněvadž cizinec jaktěživ
inspektorem oné pojišťovny nebyl
Ale "U beránka" mu všeobecně
blahořečí, že je zbavil milé spo-
lečnosti pana Jíšy -. .
Nrdnroziimněi-i.
Paní: Tento šat nel.odí se již k
mojí pleti. To se mu«í změnit.—
Manžel: Pro bůh, jií zase nové
výdaje! Ty mne přivedl Š na mizinu!
— Paní: Ale jsi to hlupáček! Ne-
chci přece nové šaty, ale nové bar-
vivo na tváře.
Tálka niosl Rakonsko-řjherakpm a
Srhskem etokává se v březnu.
Nesmírný rozruch vyvolalo sdě-
lení, týkajíc! se brzkého výbuchu
války, jež pochází z hodnověrného
pramene. Dle sděleni toho mini-
sterský předseda baron Bienerth se
vyslovil v důvěrném kroužku, že v
měsíci březnu lze s určitostí očeká-
vati ozbrojený koflikt mezi Rakou-
sko-Uherskem a Srbskem. Násled-
kem okolnosti té, obě vlády ve
Vídni i Budapešti všemi prostřed-
ky usilují o docílení naprosté sho-
dy v různých sporných otázkách,
jež až dosud zůstaly nevyřízeny. V*
vládních kruzích se tím více neta-
jí, že po stálém vyzývavém chová-
ní se strany srbské, trpělivost Ra-
kouska musí být brzo vyčerpána.
Jak se praví, nejen zdejší vláda,
nýbrž i ostatní vlády použily veš-
kerého vlivu v Bělehradě v zájmu
míru, ale bez výsledku. Z té pří-
činy na straně rakousko-uherské se
konají veškeré přípravy pro všech-
ny možné případy. Poněvadž ale
při výbuchu nepřátelství každý
vnitřní spor byl by osudným, snaží
se vlády rakouská i uherská od-
stranili všechny dosavádní spory,
aby v pádu konfliktu postupovali
mohly ruku v ruce.
Situace na Balkáně stala se v
poslední době pro Rakousko-Uher-
sko příznivější, poněvadž v brzku
lze očekávati docíleni naprosté sho-
dy s Tureckem ohledně Bosny a
Hercegoviny. Zdejší zahraniční
úřad právě obdržel z Cařihradu
protokol o dohodě s tureckou vlá-
dou. Změny, jež provedeny byly
tureckou vládou, jsou celkem ne-
patrné. Následkem toho lze v brz-
ku očekávatí definitivní podepsáni
protokolu. Jakmile dohoda ta v
platnost vejde, Rakousko-Uhersko
bude mít zcela volnou ruku vůči
Srbsku, které dle všech známek
chce vyvolati válku za každou ce-
nu.
Jpniiucttný.
"Od které doby máš psa?" —
"Opatřil jsem si jej k vůli své
mladé choti.... Někdý se jí něco
při vaření, nepodaří. Abych ji ne-
zarmoutil, pošlu ji pro něco do ku-
chyně,a zatím náš Bari musí rychle
všecko shltnout."
Zimní bouře ueho lemttřrwní
ua Moravě!
Z Olomuce se sděluje: Ve středu
dne 27. ledna ráno o půl 4. hodině
vzbouřeni byli četní obyvatelé mě-
sta Olomouce velkým duněním, je-
hož původ vysvětliti si nedovedli.
Na počátku domnívali se mnozí, že
duněni toto pochází od zimní bouře
jež se v jisté vzdálenosti nad Mo-
ravou snesla. Poněvadž ale oblo-
ha byla po celou noc i den úplně
jasná, hledalo se vysvětlení záhad-
ného dunění tohoto v proměnách
podzemních, jež jsou snad v jisté
souvislosti s otřesy země, které po-
slední dobou pocítěny byly v blíz-
kých krajích uherských. Událost
tato vzbudila v obecenstvu olomouc
kém značné vzrušeni, ježto Olo-
mouc v dobách dřívějších navště-
vována byla zemětřesením dosti
často a při posledním zemětřesenf
před 28 roky otřesy země byly tak
silné, že způsobily povážlivé trhli-
ny na budovách. — Podobné du-
nění bylo pozorováno, v noci na
středu 27. ledna také v Praze, by-
lo však vysvětlováno pukáním vl-
tavského ledu, který pozbyl opory
tím, že pod ním následkem tuhých
mrazů klesla vodní hladina. Bylo
by zajímavo zjistili pravý původ
tohoto přírodního zjevu a zároveň
vypátrán, kde všude zjev tento
byl pozorován.
Dětský nápad.
Maminko, co to dáváš 1 ybičkám ?
— To jsou mravenčí vajíčka, dra-
houšku. — Maminko, kdákají mra-
venci, když snášejí vajíčka?
Hada.
A.: "Svoji ženu jsem poznal při
srážce vlaků." —• B.i "To byste
mil iklevat dřiliu na nřhradu ško-
4yj"
Časopis "Farm and Ranch" má
pojednání o dýmkách (lajfkách),
od Chas. A. Sidmon, v nimž pisa-
tel napomíná rolníky, aby pěstova-
li rostlinu tak zvanou "Calabash
gourd", z jejíž plodů vyrábí se v
jižní Africe, kde tato roste, dýmky.
Tabák z těchto dýmek chutná prý
lépe než z čehokoliv jiného. Vý-
voz těchto dýmek z Afriky převy-
šuje až 200.000 kusů ročně. Rost-
lina tato, ač prý pěstována dosud
v Alrice, též prý dobře roste a ro.
dí i v Texasu. Vyžaduje teplou a
suchou zem a nevyžaduje mnoho
práce k obděláni. Plody narostou
někdy tak velké, že by se mohly
upotřebit k nabírání vady.
U'
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Obzor. (Hallettsville, Tex.), Vol. 18, No. 24, Ed. 1 Thursday, February 25, 1909, newspaper, February 25, 1909; Halletsville, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth394831/m1/3/: accessed April 27, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.