Obzor. (Hallettsville, Tex.), Vol. 21, No. 52, Ed. 1 Thursday, July 25, 1912 Page: 4 of 16
sixteen pages : ill. ; page 26 x 20 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Zdali |i opět uzří? Jestli mu též
řekla pravdu, když mu jmenovala
ulici a číslo domu, kde bydlí? Ta
klasická prostota, se kterou jej žá-
dala, aby ji navštívil! Jak rozko-
šné! Ze ještě existuje něco tako-
vého — 1 Neopustí Říma, dokud
ji nenajde Římanku, jíž ovi-
nuly dějiny a poesie kol ušlechtilé-
ho Čela nikdy nevadnoucí vavříny.
Toto římské děvče, o kterém sni
všichni mladí mužové, jakmile je
řeč o věčném městě — ona velko
lepá, vážná, nesmírně krásná, od
jižního slunce opálená, žárem na-
plněná žena....
Šedý se svým přítelem pátrali po
celých čtrnácte dní po veřejném ži-
votě na náměstí, hledali aristokra
tickou společnost na korsu, pro-
hlédli i žebrácké koutky na scho-
dištích kostelů, jen aby našli "ji"
a shodli še, jak říkali, že "Říman-
ka" je humbuk či fantasie podráž-
děných umělců.
Šedý se pousmál. Triumf! Při-
šlo mu za těžko svému přiteli vy
právěti, že on Šedý jejich ideál po-
tkal.
Dosud se o vše spolu dělili — o
zlost pro studenou mlhu, která je
v Římě přivítala — o zklamání při
pohledu na Široké moderní ulice —
o oudu, kterou pocítili, prohlížejí
ce nesmírně nepohodlně umístěné
malby na stropech a špinavé mra
morové sochy a též, když večer če-
tli společně římské elegie ve svém
skromném italském pensionáte.
Asi tři dni tomu, co Šedý obje-
vil, že jsou požitky, u kterých jt
nejlépe býti sam.
Jenom půl hodinky se byli pře-
devčírem od sebe rozloučili — při
tei šel do klenotnického krámu kou
pit šperky pro svoje sestry. Šedý
zatím vstoupil do blízkého kostela
— nebyl to však žádný kostel z
tich vyhlášených kde cizinci sem
k tam pobíhají a zevlují. Bylo ti-
cho jako v hrobě, molovanými ok
ny zlaté se linulo sem světlo. Ně-
kolik osob porůznu klečelo na mra-
morových schodech a modlily se tu
staré ženštiny a měšťanky, které
držely děti na ruce. V nedali kétn
o.tářnim výklenku hořely svíce,
tam též přecházel kněz s ministran
tem a jeho šeptání pronikala vzdu
chem jako bublání potoka.
Venku vál Široko (suchý jižní ví-
tr); Šedý se ospale opřel o sloup.
Postavy jsa štíhlé a elegantní, do^
bre se vyjímal se svým snivým po-
li edein. Měl na sobě dlouhý, svě-
tle šedý svTchník a na hlavě měk-
ky, velký plstěný klobouk. Tento
kiokouk, jakož i záliba pro něžné
tlumené tony v jeho Šatech i v po.
v íze^piiměly jeho kamarády ku
přezdívce 4Šedý',jinak se jmenoval
Brousek.
Ze svého sněni byl náhle probu-
z n — lo úplně probuzen — když
mladé děvče povstalo od zpovědni-
ce, kde bylo prve klečelo a kolem
n ho r fe5lo. tatn chiVe..
i- ulii?'/• kr- l . h ni
V 'vualv-iw, iiluwCj C uU /poveui —• v
nádherném kroji národním, který
je už tak zřídka viděti — bílý šátek
se stříbrnými jehlicemi na pěkné
hlavičce připevněný....
A tu hledá ten ubožák Váša tam
naproti drahokamy s krásným pro-
filem!
Vše — vše bylo na ní tak jaksi
typické.. Náš blonďák jde za ní a
u kropenky ji oslovuje bedý
si nepřipadal ani, jakoby on to byl
právník z R. — byla to spiše jeho
oživená figura románu.
Byl ještě velice mlád a musil po-
někud svou zdrženlivou a ostýcha-
vou povahu pťekonati.
Když druhého dne opět zastihl
dívku v tém>.e kostele v tutéž ho-
dinu, vyšel s ní portálem a pokou
šel se ubohou svojí italštinou se ji
otázali po směru její cesty. Byl
zpříma ohromen, když mu prostě
odpověděla aby ji prokázal tu Čest
a ji navštívil.
Bylo však těžko Vášu do toho
zasvětili. Neboť kdyby ten o tom
zvěděl — Šedý by raději ode všeho
upustil. Domlouval tedy přiteli,
aby šel k hraběti Kiclsmatinsegovi,
lenž jim slíbil vstupenky na ponti-
fikální mši do chrámu sv. Petra,
ueboť už byl nejvyšší čas. Sám si
stěžoval na nesmírné boleni hlavy
při tomto ošklivém široku a proto
nemůže jiti s nim a piti silný čaj,
půjde trochu na Čerstvý vzduch —
a bude se toulali po římských uli-
cích.
Ve velkém lidnatém městě byl
Šedý dobře skryt a bloudil čnějici-
mi ssutinami a rovnými ulicemi,
křivými uličkami, kolem strmělých
cypryši a šplouchajících studní dá-
le k zázračnému tajemství — k roz
košné náhodě.
Představoval si chaloupku ve
zpustlé zahradě, kde stoji mnoho
citronových stromů a vinných ke-
řů — pak matku pod< přenu o dvé-
ře, s koudelí v náruči, vřeteno tan
cuje na prahu — a Giovannu, jak
hledí velkýma očima na příchozí-
ho. Možná že! odešla matka k ně
které ze soust dek
bedý přicházel vždy hlouběji do
města. Nikoliv — nebvdlila tedy
v chaloupce, spuchřelými trámy
podepřené, nýbrž v třípatrovém
činžáku.
Malé děvčátko žvýkalo kus me-
lounu a na jeho rozpačitou otázku
ukázalo mu cesiu po schodech vzhii
ru. Běžela podle něho, dívala se
na něho a při tom srdnatě hry-
zala ovoce, jehožto šťáva jí tekla
po bradě dolů na šaty^s v\ rudlými
sametovými vložkami, Pak ote-
vřela zprudka dvéře, vzkřikla něco
nesrozumitelného dovnitř a Gio-
vana objevila se velká a hrdá před
studentem. M : 1 a r;nlost, že ho vi-
dí, vzala ho za ruku a vedla ho
tmavou chodbou. Chtěl využiti
vhodné chvile a vzíli li kolem pa
su, zpozoroval však zároveň s ne-
volí, že děvčátko s i^domem jde
těsně vedle něho, i musil se zatim
zříci toho vyražení.
Pokoj do kterého jei Giovatia
vah'-«T! \! veliký, nízký a špina-
vý, modře nabarvený, protáhlý u-
helným kouřem, cibulovým a sá-
delným čmoudem. Na' pohovce
neurčité barvy ležel muž ve vlněné
košili a spal.
Byv probuzen, vstal a přivítal ho-
sta své dcery velikou výřečností,
poklepal Šedému na rameno a jme-,
noval jej "mio illustre amico." —
Byl neoholeu a měl veliké náušni
ce. Matka ohřívala risotto na tří-
nožce s pánví na uhlí, která stála
uprostřed místnosti jinak prázdné.
Giovauna zvedla z kamenné po-
dlahy malé dítě, které lezlo po ze-
mi a nastavila je Šedému radostně-
záříc:
,lNení to klenot, Bambino?"
S rozpačitým úsměvem podíval
se Šedý na krásnou dívku a nevě-
děl skutečně, co o tom souditi. —
Hovorná matka však vypravovala,
že již nemůže dobře na nohy, že
měla to nejmenší — neboť tři kus)
lezí už na hřbitové — a tu se Gio-
vana ujala braiřička — jako pravá
matka — a že by zasluhovala, aby
vyhrála v loterii, to zlaté dítě.
Je to přece jen půvabué, myslil
si Šedý a pozoroval dívku s dítě-
tem neobyčejně dojat. Ano, viděl
zde model k Madon nám Rafaelo
vým! Jak přitlačila Bambiua ku
svým prsám a svýma velikýma,
tmavýma očima dívala se tak váž-
ně a hluboko do světa —to popad-
lo studeuta skoro pobožně.
Když se byli všichni rozložili ko
lem třínožky s pánví, mísu s riso
tem dali mezi sebe a jeho vybídli,
aby si bial s nimi — ano, nebylo-
li to antické, naivní, ta božská ne-
všímavost, že on je tu? Nuž-,jed
s nimi— skutečně jedl s nimi, Še
dý — třebas trochu nesměle,ueboť
všecky prsty a dřevěné lžíce, které
se nořily do olejovité rýže, byly ne
umyté — a co se týkalo čistoty,
nebylo úzkostlivějšího člověka nad
Šedého.
Trochu četné bylo arciť příbu-
zenstvo Giovany — tak si to ne-
představoval .... Avšak za to viděl
intimní život rodinuý italského li
du a to také stoji za oěco. Ostat-
ně přidružil se ještě jeden host k
obědu. Potřásl Šedému co nejsr-
dečněji rukou a ujistil ho o své vá
joiosti. Cítil se tu úplně jako do-
ma. Šedý se naň nedůvěřivě dí-
val. Měl ua sobě žlutě kostkova-
né kalhoty, tlustý řetěz od hodí
nek na mastné vestě, dva brilanto-
vé prsteny.a řídký vous v taškař
ském obličeji. Ihned dal se se sta
rýnu do hádky, oči se mu leskly,
všu-hni křičeli na s -be, rozhazovali
rukama s takovou vášní jako spi-
klenci, kteří se byli nepohodli pro
své krvavé a stáiu nebezpečné plá-
ny'
Šedý byl roztržitý. Široko při
vedlo jej vždy do jakés nejasné,
stísněné nálady. A bolest nad oči-
mo, kterou Vášovi namluvil, nyní
! skutečně se dostavila. — Sám s
tímto bujným, rozkošně zdravým
děvčetem projížděti Římem — se-
děli v milé ztajené loži v někte-
rém z odlehlých, podivných diva-
délek — opojen její radostí, její
j vděčností,,.. Bylo mu horko ko-
! lem srdce.
Trochu sklíčeně otázal se matky
nesměla-li by s ním Giovana na-
vštiviti komedii? — Radostné opo-
jení z návrhu toho zmocnilo se celé
rodiny. Vše křičelo, jásalo, pobí-
halo sem i tam. Malá sestřička
odběhla pro vůz, plesajíc a do ru-
kou tleskajíc.
Matka zahalila svoje utahané,
bídné údy do vyrudlébo šátku s
dlouhými třásněmi. Otec se vy-
šňořil kravatou červeně a zeleně
tečkovanou. Giovanna vtěsnala i
malého Batnbma do třešňově čer-
vených šateček a při tom probodla
něco o rozbitých botičkách své ma-
lé sestřičky, — vedle prý lze kou-
pili půvabné....
Šedý byl celý popleten těmito
rychlými a neuucenými příprava-
mi.
Ano — co pak chtějí všichni.. ?
Vzpamatoval r.e a pošeptal Gio-
vauě, zdali by to nebyla větší Švan-
da, kdyby sami spolu navštívili
divadlo. Ale pěkně pochodili Zač
prý ji vlastně má? Ona že je hod-
aé děvče a nikdy bez své rodiny
nejde do opery — kdyby si to snad
myslil, lo aby raději hleděl dostat
se odtud.;. Nádherně plály její
černé oči i bronzový obličej za to-
cohoto návalu hněvu. Šedý znovu
si uvědomil, že ještě niitdy neviděl
krásnější ženy.
A tak tedy všichni šli pospolu;
otec, matka, malá sestřička i Bam-
bino. , Kostkovaný domácí přítel
přirazil úslužně dvířka u vozu a
pak se vyhoupl na kozlík vedle ko-
čího. Zatím, co vystupovali z vo-
zu, obstarával lístky.
Šedý se zhrozil, vida, že se octli
v ohromném.elektricky osvětleném
divadle, v nejpřednější řadě ele-
gantních loží. Vedle něho posadi-
la se Giovana vyšňořená v Červe-
ném živůtku, opásáua slříbrnýni
řetízky a bílými šátky — byla to o-
krasa a pýcha rodiny. Vesele še-
ptajíce a usmívajíce se, usedli pří-
buzní. Kostkovaný vysvětloval,
že právě pod nimi je králova lože
a že tedy sedí zcela dobře právě u-
prostřed.
Šedý se ohlížel, nemohl li by se
postaviti do zadu. Pochybný ro-
dinný přítel byl mu už prve vytrhl
peněženku, aby mohl všecky výlo-
hy zaplatiti. Nerozuměl snad ne-
klidu Šedého a podával mu přes
hlavy ostatních divadelní ceduli a
koti íček zmrzliny pro sigňorinu.
Šedý počítal, mnoho-li jej bude
dnešní večer sláti. Na rubriku
'•zvláštní výlohy" bylo v rozpočtu
cestovních výloh velmi skromně
pamatováuo. A Váša měl dozor
nad společnou pokladnou, jak mu
to měl vysvětliti ?
Giovana dávala mezi předehrou
po lžičkách malému Bambinovi
zmrzlinu. Ale jaksi se to tomu
malému capartovi nezamlouvalo,
začal mňoukati jako kočička. Še-
dý vytáhl svoje hodinky a podal
mu je, aby si s nimi pohrál. V o-
kolních ložích byli tím vším vyru-
šováni a vše pohlíželo k nim vzhů-
ru. Že Giovana byla také tak krá-
sná! Student kolísal mezi city stu*
du a pýchy.
#
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Fabian, F. Obzor. (Hallettsville, Tex.), Vol. 21, No. 52, Ed. 1 Thursday, July 25, 1912, newspaper, July 25, 1912; (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth394821/m1/4/: accessed July 18, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.