Obzor. (Hallettsville, Tex.), Vol. 21, No. 45, Ed. 1 Thursday, June 6, 1912 Page: 7 of 16
sixteen pages : ill. ; page 26 x 20 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
"Ba ne, neslevím ani krejcaru.
Stavení je nové, všecko v nejlep-
ším pořádku, vždyť to snad dobře
znáte?"
"Nu uvidíme. Některou ntděli
bych k vám tedy přišel s kupcem."
"Přijďte, já se zatím poradím s
panímámou."
Pechař odfšel a Neváhal hned v
poledne se svěřil ženě, ie mu do-
hazovač slíbil vyhledali na chalu-
pu kupce. Ale Neváhalová se na
to ani dost málo netušila.
"Ty pořád hubuješ a nemáš zde
stání," řekla mužovi. "Jen abys
toho potom nelitoval. Co máš teď
víš, ale kam bychom se potom do-
stali, nevíš."
"Nu, vždyť bychom si dříve vše-
cko prohlédli a na všecko se vyptá
li," odvětil muž. "Také mi při
tom Pechař povídal o nějakém sta
tku v Pálicích, který je na prodej.
Stojí čtyřicet tisíc, mohli bychom
to koupiti."
"Čtyřicet tisíc — a ty bys chtěl
na sebe uvalit takový dluh," lekala
se žena.
''Nu tak zlé by to nebylo," ko
nejšil ji Neváhal. 'Dvaadvacet ti
sic dostaneme, dva máme, zůstali
bychom dlužni šestnáct tisíc. To-
ho bych se nebál, neboť takovýto
statek něco vynáší."
"Vynáši, ale s dluhem se těžko
hospodaří," odporovala žena.
Nicméně po dlouhých mužových
domluvách dala si říci a ku prodeji
slevila pod tou podmínkou, že z
dvaceti dvou tisíc nesleví ani jed
noho krejcaru.
Pechař přišel k kupcem již nej
bližší neděli. — Byl to chalupník
Stulin z nedaleké obce, který chtél
koupit chalupu pro syna, jenž se
právě ženil. Chalupa se mu dosti
líbila, avšak dával za ni pouze dva
cet tisíc."
"Dejte to, pantáto," domlouval
Pechař Neváhalovi, "věřte mi, že
je to dost. Teď je toho na prodej
až hrůza a na splátky, ale pantáta
vám hned zaplatí všechno na krej
car."
Neváhala lákal statek a proto by
byl hned povolil, ale přece se táza-
vě podíval na ženu. Ta se však
postavila na odpor.
"Abych vám řekla pravdu, Pe
chaři," pravila, "bylo by mi milej-
ší, kdybychom chalupu neprodali a
zůstali zde. Avšak když si to můj
usmyslil, nechci tomu bránili, ale
krejcaru neslevíme. Ať dčlá tuhle
pantáta, jak myslí."
Stulínovi se chalupa líbila a vi-
da, že panímáma nepovolí, povolil
sám a byl ochoten dáti žádanou
částku.
"Ale ještě něco, řekla nyní paní-
máma. "My nemůžeme chalupu
dříve prodati, pokud něco sami ne-
koupíme. Povídal jste mužovi o
nějakém statku a on to chce mer-
momocí koupiti. Dříve tedy by-
chom se na to podívali a hodí-li se
nám to, tedy bychom to koupili.
Ale ne-li, nebude z koupě nic a zů-
stali bychom zde."
To je moudrá řeč, panímámo,"
chválil ji Pechař. "Ale já jsem
jist, že se vám v Bílících bude lí-
bili a že to koupíte. Nelmdeto-li
miti dosti peněz, nic nedělá, maji-
tel vám počká. Ale to musím říci,
abyste se o tom nikomu nezmiňo-
val; pan Korčík by nerad, aby se
o tom mluvilo. — A kdy byste se
tam tedy podívali?"
"Třeba ode dneška za týden, ne-
bude-li nečas," odvětila panímáma.
Všichni s tím byli spokojeni a
Neváhalová hosti uctila.
V neděli po poledni šli Neváha-
lovi do Bělic. U Korčíkůje přija-
li velice laskavě a uctívání nebylo
konce. Pechař už tam byl a za-
čalo se tedy o koupi statku jednali
hned.
Neváhalovi se ve statku všelicos
nelíbilo. Pořádek tam nebyl a na
staveních bylo třeba konati opra-
vy. Také setím netajil.
"Toť víte,příteli," usmál se Kor
čík, "když to chce člověk prodati,
už o to ani tak nedbá. Kdyby by-
lo všechno v pořádku, stál by sta.
tek aspoň o čtyři, pět tisíc více.
Proto vám ho dávám tak lacino.
Ty opravy vás tak mnoho státí ne-
budou."
Sleviti Korčík ze čtyřiceti tisíc
nechtěl a také neslevil. Viděl, že
má neváhal do koupi chuť a proto
se držel. Jenom slíbil ve statku
ncchati něco nářadí a tři hubené
krávy.
Neváhalová konečně svolila a
dali Korčíkovi závdavek. Umlu-
vili se, že Neváhal zaplatí hned
dvacet čtyři tisíce, ostatních šest-
náct tisíc že zaplatí během desíti
let v libovolných částkách a že bu-
de platiti pětiprocentní úrok. Po
třech nedělích měli Neváhalovi sta
tek převzíti. Korčík jen slíbil, že
se do té doby vystěhuje. Iiěhem
čtrnácti dnů měla býti sepsána ku-
pní smlouva.
Jakmile to bylo ujednáno, Pe-
chař odešel. Neváhalovi se na do-
mluvy Korčíkových ještě chvíli
zdrželi.
Když se však vraceli domů, se-
tkali se za vsí s Pechařem. Pro-
cházel se v polích a když je uviděl
šel proti nim.
Já tu na vás schválně, čekám,
pantáto. Chci vás upozornit, že
Korčik má dluhy. Nežli se bude
psáti smlouva, podívejte se u sou-
du do knih, ncmá-li Korčík na sta-
tek něco vtěleno, abyste to nemu-
sel za něj platit. Myslím s vámi
poctivě, pantáto, proto vás na to
upozorňuji."
''To jste hodný," řekla Nevá-
halová. "Mně se ten člověk ani
tročhů nelíbí. Zítra hned půjdeš
do města, muži."
Když Pechař ocfc-šel, řekla Ne-
váhalová: "Ten Pechař se zdá bý-
ti poctivý člověk, jiný dohazovač
by se o to nestaral."
Já myslím, že není o nic lepší
než jiní," odvětil muž. "Jsem si-
ce rád, že nás na to upozornil, ji-
nak by snad člověk ani na to ne-
přišel, ale udělal to bezpochyby
proto, aby od nás dostal větší od-
měnu."
Slíbil jsi mu už něco?" tázala
se panímáma.
"Neslíbil, ale chci mu dáti pade
sát zlatých."
"De| mu sto," přimlouvala se
panímáma; "zaslouží si toho, zvlá
Stě máli Korčík opravdu v kninách
dluhy."
Neváhal šel hned nazítří k sou-
du, aby se přesvědčil, že kuiliov-
ních dluhů na statku není.
"Tím lépe, aspoň nebude mrzu-
tostí," řekla panímáma.
V týdnu byl projednán prodej
Neváhalovy chalupy a sepsána by-
la smlouva. Potom se dostavil Ne-
váhal s Korčíkem k advokátovi,kde
byla sepsána smlouva o koupi Kor
čikova statku. Ve smlouvě stálo,
že Neváhal přejímá za čtyřicet ti
tíc statek se všemi právy a závaz
ky; při sepsání smlouvy že zaplatí
dvacet čtyři tisíce, na nedoplace
tiých šestnáct tisíc že vystav! dluž-
ní úpis, dluh ten že bude vtělen do
knih a Neváhal, že jej splatí bě-
hem desíti let panu Žehunovi v li
bovolných částkách,
"Panu Žehunovi?' divil se Ne-
váhal. "Vždyť jemu nejsem nic
dlužen, ani ho neznám."
"To nic nedělá, já se odstěhuji
daleko a proto jsem přepustil váš
dluh jemu. Vám to bude lliostej
no, budete-li platit mně nebo je-
mu."
Podepsali smlouvu a Neváhal 0-
dešel, jsa rád, že je to odbyto. Ny.
ní byl majitelem velkého statku.
Čekaly na něj sice starostí, ale ne
bál sé jich,
Po málo dnech dostavil se k Ne
váhalovům Pechař a oznamoval ve-
likou novinu. — Korčík tajně už
před tím prodal všechen nábytek a
jiné věci Žehunovi a odstěhoval se
aniž kdo ví, kam. Ve statku zů-
stala jenom služka do té doby než
Neváhalovi se tam přistěhují. Alt
teď přicházejí lidé, kteří mají u
Korčíka peníze, ten více, onen mé-
ně, nadávají, proklínají, ale to jim
málo pomůže. Korčík je všechny
uapálil a utekl. Kádi by se zmo-
cnili toho, co je ještě ve statku, ale
Žehuna tvrdí, že je to jeho; že to
od Korčíka koupil a nyní to prodá
vá. Věřitelé podávají na Korčíka
! žaloby, ale nikdo neví, kde je. Ně-
kteří se domnívají, že odjel do A-
meriky.
I ''Jen aby nás byl také nějak ne-
: ošidil," lekala se pánímáma.
"Vy se báti nemusíte, panímá-
mo," těšil ji Pechař. "Máte se-
psanou smlouvu a co je v ní, nikdo
vám nevezme. Také tam Korčík
všechno nechal, co vám slíbil. Jak
jsem se dověděl, že je pryč, hned
jsem šel do statku a řekl jsem dě
večce, aby neodcházela a o všecko
se starala, zvláště o dobytek. —
Však ji beztoho ve službě podržíte;
je to hodná a zkušená osoba. Ale
proto přece dobře uděláte, když se
tam hned přestěhujete. Proto jdu
vám to říci."
"To uděláme hned zítra," řekl
Neváhal.
"Dnes všecko připravíme a zítra
už tam budeme. Buďte tak dobrý
Pechaři, dojděte hned k mladému
Stulínovi, že se sem už také může
stěhovati, aby zde nezůstalo prá-
zdno."
Neváhal dat Pechařovi sto zla-
tých a on poděkovav hned se vy-
dal na cestu. Už se těšil, co do-
stane Ještě od Stulína a liboval si,
že se mu tak všechno pěkně poda-
řilo.
A tak se stalo, že se ráno Nevá-
halovi stěhovali flo Bělic. Ve sta-
tku byl největší nepořádek, všuds
jako po vyhoření. Panímáma se
lekala, jaká ji tu čeká práce. Ka-
ždý na ně zvědavě pohlížel a všu-
de se mluvilo jen o uprchlém Kor-
í íko\ i.
K večeru přišel Žehuna. S pří-
ti v ý in úsměvem se představil a na-
bízel se Neváhalovi, že mu vždy
ochotně poradí a pomůže, kdyby
potřeboval. "Doufám, že budeme
dobrými přáteli," těšil se.
"A prosím vás kde je vlastně
Korčík," tázal se Neváhal.
' Ó to je vykoukaný ptačekl" za-
smál se Žehuna. "Nikdo netušil,
co se v něm skrývá. Jmenoval mi
nějakou vesnici, kde prý si koupil
jiné hospodářství — už ani nevím,
jak to jmenoval. A nutil mně, a-
bych to haraburdí zde od něho kou
pil. Nu, udělal jsem to, abych mu
pomohl. Ale zatím si ze mně udě-
lal blázna. Včera jsem od něho
dostal lístek psaný v Hamburku.
Piše mi, že odjíždí do Ameriky. —
Lidé, kteří mu půjčili peníze, bu.
dou na něj pamatovati. Také to
jsem mu udělal k vůli, že jsem od
něho převzal ten váš dluh. Zapla
til jsem mu to, ale kdybych byl vě-
děl, co zamýšlí, byl bych ho hnal.
Je to podvodník!"
V příštích dnech uvedli Neváha-
lovi jakž takž všechno do pořádku
a dali se do práce. Děvečku si pa
nímáma podržela. Ale těch výloh!
liylo třeba pořiditi nářadí a přikou
plti dobytka. Pantáta měl sice ně
kolik stovek, ale ty vydal v krát-
kém čase. Sotva se dočkal žní, a-
by stržit nějaké pcuize.
III.
Neváhal prodal po žních obilí, t.
cukrovaru dostal na podzim peníze
za řepu a když všecko spočítal, til
shledal, že bude moci Žehunovi za-
platiti pět stovek. Na poprvé to-
ho bylo dost; vždyť měl mnohé
výdaje, kterých příště už míti ne-
bude.
Žehuna se k němu choval jako
vždy velice laskavě. "Takhle vám
to bude brzy uhývati," lichotil mu.
■ Počkejte hned vám napíši potvr-
zení, že jste mi zaplatil pět set. —
Už vám ubude dvacet pět zlatých
úroků ročně."
Vzal arch papíru a napsal kvi-
tanci.
"Ty úroky snad abyste platil
vždycky po půl roce," pravil. —
Dne patnáctého června byla se-
psána smlouva, tedy patnáctého
prosince a patnáctého června bu-
dete platit úrok. Počkejte, hned
vám vypočítám, kolik to bude čini-
ti za půl roku."
(Pokračováni.)
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Obzor. (Hallettsville, Tex.), Vol. 21, No. 45, Ed. 1 Thursday, June 6, 1912, newspaper, June 6, 1912; (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth394893/m1/7/: accessed July 18, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.