Věstník (West, Tex.), Vol. 24, No. 41, Ed. 1 Wednesday, August 19, 1936 Page: 12 of 16
sixteen pages : ill. ; page 14 x 10 in.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Strana 1S.
VfiBXNjK
Ve středu, dne 19. srpna 1938.
,
vese-
„1 *.-------- . -------- do re-
dakce, obcházel po pokojích a dělal legraci,
pro každého měl nějaký vtip, vymýšlel si zvlá-
štní pozdravy pro každého a měl zkrátka vždv-
cky dobrou náladu. Když se ho někdo zeptal,
jak se mu daří, odpovídal rozzářeně, jako by
právě byl vyhrál hlavní výhru. A co tomu řek-
nete, právě tenhle redaktor musil od nás o-
dejít.
Stalo se to takhle:
Redaktor se lopotil s všelijakou prací, v kaž-
dé rubrice si občas omočil, ani politiky se ne-
bály Hrnul se do práce a povykoval po redak-
ci, že o tomhle a tomhle by se mělo napsat.
Napiš, říkali mu, a on, dobrák, napsal. Jed-
noho dne objevil, že v listě máme i besídky, a
zaradoval se. Se závistí chodil ke kolegovi,
který besídky upravoval, a říkal: Vám je hej,
kolego, vy máte pořád legraci, vy se osvěžíte.
Beletrie, zajímavé příběhy, někdy nějaká tra-
gedie, to se to panečku rediguje. Člověk se sám
pobaví, tu a tam přidělá čárku, napíše na to
“Besídka” a hotovo. Lidé mají zábavu a vy
máte radost, že jste lidí pobavil. Tohle bych
také rád dělal. Kolega se usmál a. povídá: Dě-
lejte. Dal redaktorovi balík rukopisů a redak-
tor seděl pozdě do noci, pročítal rukopisy, čár-
ky přidělával, psal na okraj “Besídka” a byl
ještě veselejší, než dosud býval.
Za několik dni mu hlásili návštěvu. V před-
síni stál starší pán, v ruce měl rukopis. Redak-
tor se ptá, co mu pán nese, a pán, velice so-
lidní diskrétně šeptající, mává rukopisem a
vykládá; že přinesl povídku, grotesku, velice
veselou, je to příhoda ze života, všichni jsme
se tomu moc nasmáli kdyby se to snad ho-
dilo k uveřejnění... Redaktorovi se nezdálo,
že by seriosní pán dovedl psát veselé povídky
k popukání, ale povídá, prosím, račte to tu
nechat, podíváme se na to. Odnese si povídku
do svého pokoje, čte a čeká napjatě kdy přij-
de ta legrace. Najednou je u konce a legrace
nikde. Dívá se s nedůvěrou na rukopis, vypra-
vuje se tam, jak nějaký hoch, patrně pánův
syn, snědl mnoho hrušek a pak nemohl jít do
Tt/rŮŽETE velmi dobře posuzovat zemi podle
1VI toho, koho posílá do jiných zemí. Vy-
slanci nového Španělska byli společností fan-
tastickou. Představte si, že by president Roose-
velt jmenoval H. L. Menckema, Uptona Sin-
claira a Sinclaira Lewise na velvyslanecká mí-
sta v Londýně, v Paříži a v Berlíně. Nebo si
představte, že britská vláda by dala svá nej-
lepší vyslanectví H. G. Wellsovi, Aldousu Hux-
leyovi a Noelu Cowardovi. Dobrá, podívejte se
na Španěly. Do Ženevy šel Salvador de Mada-
riaga, profesor a bývalý novinář. Do Londýna
šel význačný spisovatel Ramón Pérez do Oyala.
Němci dostali levičáckého socialistu a intelek-
tuála Luise Araquistania. Julio Alvarez del Va-
jo, který byl dopisovatel Manchester Guardia-
nu v Madridě za Primový diktatury, šel do
Mexika. Do Říma šel Gabriel Alamor, básník.
Do Chile šel Ricardo Baeza, překladatel Wei-
isových Dějin lidstva.
V novém Španělsku měli ovšem zákonné za-
stoupení někteří dělničtí delegáti. Tak na pří-
klad Don Francisco Largo Caballero, vůdce
socialistický, člen vlády, byl svým povoláním
malíř. Bylo o něm plno historek. V prvních
dnech ^republiky se zúčastnil skvělé hostiny.
“A, Seňor Largo Caballero, vsadím se, že jste
nikdy neviděl dosud vnitřek takového domu,
jako tento!” rozplývala se hostitelka, “Seňora ”
Besídka o besídkách
Karel Blažek.
školy a bylo mu špatně a pak — nic. To už byl
konec. Redaktor si pomyslil, že pán asi popletl
rukopisy, měl jich asi víc a tu veselou nechal
v kapse. No, však zase přijde.
Odpoledne téhož dne se hlásil zase někdo,
tentokrát to byla dáma. Redaktor se zarado-
val, z jakýchsi důvodů raději přijímal dámy
než pány, a běžel do předsíně. Stála tam vel-
ká paní, v ruce držela balík rukopisů a usmí-
vala se smutně a rozpačitě. Redaktor se ptá,
co si přeje, ale dáma jen šeptá, ani slovu není
rozumět. Konečně se ukáže, že dáma by s
redaktorem mluvila ráda o samotě. Jdou te-
dy _ do redaktorova pokoje, dáma si sedne, že
prý nebude zdržovat, a pak mluví půl hodiny.
Začíná o svém dětství, to zabere deset minut
pak mluví o svých dívčích ideálech (asi pět mi-
niitj^pak o své první lásce (zase pět minut).
Konečně o strašném životním zklamání, jak
ji opustil snoubenec. Po deseti minutách redak-
tor nesměle řekne, oč tedy jde. Inu, to všech-
no jsem popsala, říká dáma, byl by z toho cy-
klus povídek napsala to prý za všechny zra-
zené ženy, taky pro výstrahu. Dobrá, povídá
redaktor, nechte to tu, podíváme se na to zda
se to hodí. Určitě, povídá dáma, docela jistě se
to hodí a ostatně právě váš list, který proje-
vuje smysl pro utiskované lidi všeho druhu.
Docela jistě se to bude hodit, ani bych už k
vám neměla důvěru, kdybyste to neotiskli, pře-
ce pořád píšete o takových věcech, a tohle je
docela mimořádné....
Redaktorovi se návštěvy hrnuly. Pán s gro-
teskou přišel ještě několikrát oznámit, jak se
tomu všichni nasmáli a že to snad ani není
možné, že by se pan redaktor tomu byl neza-
smál, snad kdyby to dal posoudit jinému páno-
vi z redakce, všichni lidé nemají smysl pro hu-
mor, bez urážky, pane redaktore; a obrovská
paní zklamaná životem, způsobila v redakci
pravý stav obležení když jí rukopis byl vrá-
cen, tvrdila, že takový mladík to vůbec nemůže
posoudit a že si na něj počká...
Návštěvy se jen. hrnuly a my jsme si po čase
všimli, že redaktor už není takový milý a ve-
selý. Někdy se díval takovým kalně teskným
pohledem, že nám ho až bylo líto a domnívali
jsme se, že má nějaký tajný žal. Bylo nám ta-
ké nápadné, že se stále víc zajímal o politiku,
a vždycky se celý proměnil, když jsme mu dali
něco politického zpracovat. Chechtal se, byl
spokojený, ruce si mnul a odborným politic-
kým redaktorům říkal: Vám je hej, kolegově,
vy vidíte groteskní stránku života, vám se to re-
diguje, vy se osvěžíte. Jak tuhle ten aragonský
diktátor povídal, že udělal toalitní stát a že
všem lidem ve státě je blaze, dělníci že jsou
zvláště spokojeni, že se jim žije jako v ráji, to-
mu říkáme lekrace, takhle se já jakživ nena-
řehtám . . .
Nechápali jsme, oč vlastně jde, ale jednoho
dne to prasklo. Z redaktorova pokoje se ozý-
val strašný řev, běžíme tam, a co jsme nevi-
děli? Náš milý redaktor, ten veselý, příjemný
člověk, hrozil rukama malému ustrašenému
človíčkovi a křičel: Pane, to je podvod, pustý
podvod! Povídáte, že jste přinesl veselou po-
vídku, a já se musím držet, abych nad tím
neplakal. Pane. noviny jsou skoro úřad, možná,
že jsou důležitější než úřad, a vy se tedy do-
pouštíte klamání úřadu, když tuhle uspávači
tragedii vydáváte za humoresku! My musíme
chránit zájem veřejnosti a vy chcete skrze nás
veřejnost klamat, vy podvodníku! Rytíř smut-
né postavy je proti vám......komická figura, vy
truchloherníku ....
Musili jsme zakročit, á to se ví, redaktora
jsme ihned vysadili před dveře. Byl to milý
člověk, ale nestrpíme, aby někdo jiaše vzácné
spolupracovníky urážel. Všichni jsme litovali,
že jsme se musili rozloučit s takovým milým,
příjemným člověkem. Učinili jsme, co vyža-
duje zájem veřejnosti, ale považujeme také za
svou povinnost zpravit ji o té události. Činíme
to jednak z referentské povinnosti, jednak, jak
se přiznáváme, tak trochu pro poučení, aby
vzácná veřejnost viděla, jaké je trápení . . .
s redaktory.
—ss-no
Rozpoutaní idealisté.
uklonil se Caballero, “znám tento dům jako
své boty. Podívejte se na svůj strop. Před oěti
lety jsem jej vsunaloval.”
Velmi známý politik staré gardy Melquiades
Alvarez byl v parlamentě osloven: “Halo”, řekl
mu nový poslanec, “to je shledání! Vy se na
mne nepamatujete? Jsem ten nosič, který vám
nesl kufry v Seville před dvěma lety.” Jeden
poslanec, který byl domovníkem v nájemní
budově, dostal významnou vládní funkci. Jiný
ve věku 33 let konečně měl dost volného času k
návštěvě — vysoké školy.
Jsou to doklady významné okolnosti, totiž
•Rú Ví: V' ř ... , .
nedostatku lidí. Vláda musila zápasit velmi
vážně s touto nesnází. Nebylo prostě dost vhod-
ných lidí, kterých bylo třeba. Republika, začí-
najíc od samého začátku, měla jen hrstku věr-
ných stoupenců a byla tajně sabotována v ar-
mádě, v zahraniční službě i v úřadech. Bylo
I třeba odkliditi starou vládnoucí kliku. Ale
mnoho tisíc jejích stoupenců zůstalo.
Nová vláda napsala Černé na bílém program
republikánského Španělska. První věc, do kte-
ré se pustila, byla ústava. To nebylo novinkou;
už dobré století se Španělsko pokoušelo o ú-
stavu. Byl to ovšem omyl: mladistvá republika
věnovala příliš mnoho pozornosti teorii a ztra-
tila příliš mnoho energie tím, že si písemně
určovala, čeho chce dosáhnout, aniž se poku-
sila svépo žadávky uskutečnit.
Přes to vše nová ústava byla dokumentem
hodným pozornosti. Vanul z ní ryzí duch Jeana
Jacquesa Rousseaua a Thomase Jeřfersona.
Odstátnila náboženství a oddělila církev od
státu; prohlásila Španělsko za “republiku pra-
cujících všech tříd” a slíbila dělníkům účast
na “správě, řízení a ziscích” všech podniků.
Zrušila pojem nemanželského zrozeni, zavedla
povinnou školskou výchovu a — ve Španělsku!
— dala ženám volební právo. Dovolila rozvod
ve vzájemném souhlasu nebo z důvodná pří-
činy po roce manželství. Byla to první ústava
nějakého státu, která uznala výslovně autori-
tu Společnosti národů; ve Španělsku bylo na
příklad zakázáno vyhlásit válku, leda za pod-
mínek, které uznává pakt Společnosti národů.
Základní filosofii nového státu vyjádřil s
vášnivou vážností José Ortega v Gasset:
“Politická nauka, která představovala nej-
vznešenější snahu o úpravu společného života,
je liberální demokracie. Provádí až do důsled-
ků rozhodnutí mít ohled na souseda. Libe-
ralismus je taková úprava politických práv,
■' ■ c
podle níž veřejná autorita, třeba je všemohou-
cí, se sama omezuje a pokouší se i na svou ú-
jmu dát možnost života ve státě, nad nímž
vládne, i těm, kdo ani necítí ani nemyslí ja-
ko ona, to jest, jako ti silnější, jako většina.
Liberalismus — je dobře si to dnes připome-
nout — je nej vyšší forma velkomyslnosti, je
to právo, které většina přiznává menšinám^ a
je to nej vznešenější volání, které kdy zaznělo
na této planetě.”
A ovšem tato nová ústava nefungovala. Vlá-
da byla tak zabrána jemným vyjadřováním, že
zanedbala všední politiku. Její nepřátelé ze-
sílili, poněvadž Azaňa, dokonalý liberál, který
věřil v moc volného slova i pro ty, kdo chtěli
zničit volné slovo, byl brzy vymanévrován, pře-
hlasován a poražen ve sněmovně. Reakce ho
povalila — poněvadž zrovna jako výmarské
Německo zanedbal se bránit proti svým ne-
přátelům.
(Z knihy Johna Gunthera, Evropa, jaká jeb
. i
.... ..................u......
Společné známky Malé Dohody.
Pro letošní podzimní poštovní konferenci
států Malé dohody, která bude konána v Buku-
řešti, připravuje známkové oddělení čsl. mini-
sterstva pošt zajímavý návrh, který má velkou
naději na příznivé přijetí všemi zúčastněnými
státy. Bude navrženo, aby všechny tři státy
Malé dohody zavedly mezi svými známkami
jednu známku ve shodné úpravě a se shodným
označením. Na známkách jugoslávských by byl
obraz Bělehradu, na známkách rumunských
pohled na Bukurešť a čsl. známky by měly po-
hled na Prahu. Kromě shodné grafické úpravy
všech tří známek by nesly kromě označení stá-
tu a ceny známky ještě shodný francouzský
nápis: La Petite Entente (Malá dohoda). Bylo
by to jistě propagačně významné vyznačení na-
prosté jednoty všech malodohodových států.
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Moučka, Franta. Věstník (West, Tex.), Vol. 24, No. 41, Ed. 1 Wednesday, August 19, 1936, newspaper, August 19, 1936; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth625051/m1/12/: accessed July 17, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.