Věstník (West, Tex.), Vol. 24, No. 41, Ed. 1 Wednesday, August 19, 1936 Page: 7 of 16
sixteen pages : ill. ; page 14 x 10 in.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Ve středu, dne 19. srpna 1936.
VĚSTNÍK
Strana 7.
víte, byl pohřeb na čtvrtek určen, že ale právě
také příjem k prospěchu Tylových dětí byl,
odložil se na pátek. V úterý, když jsme od
Havla odešli, přijela matka jeho, sestra a bratr
z N. Brodu, pro něž poslali. Věděla sice již, že
je mu zle, ale že by umřel, nemyslela. Báli se
jí to tedy říci, když přijela, a nechtěli ji k ně-
mu pustit. “No, co se mnou děláte,’’ řekla jim,
“já už vidím, že je mrtev. Pusťte mě k němu,
nebojte se, hůř mi bylo, když mi ho v noci od-
vezli, a nevěděla jsem kam, a co s ním se bu-
de dít. Smrt není nejhorší!” Je to paní velmi
rozumná, těší mne také velmi, že jsem se blíže
s ní, i sestrou seznámila. Také se po celý čas
velmi rozumně a mírně chovaly, ač jak samy
řekly: “Karel jejich světem byl.” Sestra Johan-
ka je celý on v tváři i prý co do povahy mnoho
stejného spolu měli, a jí měl více rád než
bratry.
Jarošová se Zdenkou, jeho dcerkou tu také
byly, ale hned zase do Podmoklí odjely; děvčeti
neřekli pravdu, ona neví ještě ani, že matku
také nemá, což stará Havlíčková i Palacký ne-
uznávají za dobré. Jarošovic se o ni bojí že je
příliš citlivá a slabá, aby se jim nerozstonala.
Nevím jestli příjezd matky tomu překazil, ne-
bo že mimo Vás nechtěli mrtvolu jinému svě-
řit, ale nesekcírovali ho. Podlipský mínil, že
při diagnosi nemůže být mýlka, že by to bylo
zbytečné. — Je to pravda? — Přece by to my-
slím lépe bylo, kdyby to nechali byli udělat, pro
jistotu. — Jaroš tu nebyl, jůk tedyH. zemřel,
hned se do Vídně telegrafovalo a za nedlouho
přišla odpověď: Žádné úmrtní cedule. Nejspí-
še mu někdo ve Vídni strachu nahnal. Zde, ale
již se jich tisíc tisklo, což vše Halánek na sta-
rost si vzal. — Mysle, že to zpráva snad na vyš-
ší rozkaz, jel hned do tiskárny, sebral všecky
listy, dílem hned rozeslal dílem uschoval. Ale
když Jaroš přijel a slyšeli že to jen osobní
strach, nechal druhý tisíc natisknout, a dnes
ještě dvě sta, neboť byla o ně dračka a lidé
prosí o ně jako o reliquie. Jeden krejčí jel vče-
ra do Ameriky a přišel ještě prosit o lístek,
řka, že ta cedule a H. podobizna budou nej-
dražší památky, co si odváží.
Při této příležitosti vidělo se teprv, jak plné
přívrženstvo měl v lidu H. a jak byl milován.
Lid není nevděčný, kde vidí opravdivou lásku!
— Halánek se vlastně nejvíce o vše staral, a
bylo dobře, neboť domácí byli dílem velmi báz-
liví, dílem zmatení. — Notný kus ješitnosti je
při každém jeho činu, ale kde se jedná o to,
Božena Němcová o Hav-
líčkově pohřbu.
Dopis, v němž Božena Němcová popsala dr.
Dušanu Lamblovi Havlíčkův pohřeb. — Od
Husa se takový člověk nenarodil.
ukázat vlastenectví tu se nedá Halánek za-
hanbit. Palacký se až bál těch jeho příprav.
Já také užila té jeho marnosti, a poněvadž
jsem již věděla, ěe by každý jiný proti tomu
býval, totiž dát H. vavřínový věnec na čelo, i
na víko rakve. — Ferda hned byl při tem, když
ale slyšel, že mne nesmí jmenovat a na své
jméno to vzít, nechtěl jinak přivolit, než aby
směl část útrat spolu převzít. Tedy jsem vzala
od něho 27 zl. a nechala jsem vázat krásnou
korunu na víko, z listů bobkové višně, půlvěnec
na čelo z vavřínu, a pak jsem si zamluvila —
na pátek květ z passiflory. Tu jsem také dosta-
la právě rozvité dva květy, a hned s ní šla do-
lů, a dala je H. do rukou. On byl milovník kvě-
tin, a ta mu zvláště příslušela. — Ostatní po-
slala jsem k Halánkovům, a on sám dal mu vě-
nec nad čelo a korunu dali na víko. — Pak
se toho lekal, ale Halánkovi prošlo, co by mně
bylo neprošlo. — Za to jsem mu obstarala zpě-
vy a všeliké jiné komise.
Měšťané sami se přišli nabízet, že rakev po-
nesou. — Kdo známé venku měl, dal hned vě-
dět, a sešlo se mnoho lidí, zvlášť selského, až
od K. Hradce, od Boleslavi, Mělníka, Roudnice
a z okolí Pražského. V pátek cd rána chodili
lidé jako procesím nahoru kde v rakvi již vy-
staven ležel; bylo vám to podívání k pláči. To
nebyla ta prázdná zvědavost, aby se přišli po-
dívat jaká rakev, jaký ústroj, to a ono prohléd-
li — staří, mladí, muži. ženy, knězi, vojáci,
prostí řemeslníci i nádeníci každý přišel tiše,
s neobyčejnou úctou a slze co u jeho rakve
tekly nebyly falešné. — Ruce mu lidé líbali i
rubáš — prostá matka ukazovala ho dítěti “co
mučedníka, který trpěl pro národ”! Sedlák je-
den, jehož hlava bílá byla, jak kvetoucí jab-
loň, dlouho u něho klečel a plakal — vstav
pak, vzal ho za ruku řka hlasitě: “Bůh Ti to
zaplať, co jsi pro nás udělal i vytrpěl!”
Takovýchto důkazů vděčnosti lidu a lásky
k němu mnoho mohla bych vám napsat. Ani
zabednit ho nechtěli, vždyť ještě přicházeli a
chtěli ho vidět. Ale v pátek byl již velmi sina-
vý, zvlášť okolo čela, uší měl modré jak char-
pa — a z úst mu mokvala krev, velmi již za-
páchal. Museli ho snést do průjezdu dolů, a
tam ho vykropili, poněvadž nahoře místa pro
lid nebylo. Strakatý, Lukeš, Meyer a ještě je-
den zpěvák od divadla zpívali u rakve krásné
Salvě od Pelestriny a místo jednoho objedna-
ného kněze přišli dva a Řezáč s nimi vedl
kondukt. Z domu ho vynášeli tři bratři Frico-
vé, Fingerhut, dva z dedakce P. V. a Luny a dva
právníci ,též spisovatelé. Dále pak ho nesli až
k bráně měšťané a lidstva bylo náramné
množství, sotva, že se mohlo jít; jak se dá od
■
mohlo pochybovat. Policajta ani žandarma ne-
bylo v davu vidět, ale bez cejchu jich bylo asi
dost mezi lidem, Jestli slyšeli to co já — jakože
!f||fjj
li*
se to na všech rozích bez bázně ozývalo, měli
co povídat. — “Od Husa se takový člověk ne-
narodil, který by se byl odvážil, pravdu jim
tak povědít!” — “No to je ta jediná odměna,
kterou mu můžeme dát — že ho doprovodíme,
a že na něho pamatovat budem!” — “Mnoho
pro nás udělal, ten nám teprv oči otevřel, dří-
ve jsme ani nevěděli, cc jsme a proč jsme.” —
“Ten jim uměl povědít pravdu, proto ho také
otrávili!” — “Ba, to je náš svátý mučedlník,
ickou korunu!” —
J#l®
IP
dobře má na rakvi mučedlnickou korunu!” —
“I to není mučedlnická koruna, to znamená,
že byl také spisovatel, básník!”
‘No, no,
vždyť je dobře, však oni to nebudou na nos
nikomu malovat, to je mučedlnická koruna!”
“Tu mu dala jedna paní!” — Ohlédla jsem se,
kdo to mluvil, ale byla to neznámá tvář, to
šlak ví, že není možná čeho skrýt. Halánek by
byl myslil, že ho chci připravit o pochvalu,
kterou mu vzdávali za jeho krásnou ideu — a
já mu ji ráda nechám, jen když se to stalo, co
lili
■
*
SIM
jsem si přála. Takové hlasy ozývaly se mezi li-
iem obecným, našinci bylí jak pěny, a jen se
ohlíželi skoro bázlivě, aby ničím průvod ten
smutný přeruše nebyl. Bůh ví, kam by byl
odpor jakýsi vedl, neboť byli lidé v průvodu,
kterým dlaně svěděly. Nesli ho přes Poříč, o-
kolo sv. Josefa a Prašné brány do Hiběrnácké
ulice, pak přes Senovážný plac k Nové bráně.
Na baštách bylo diváků, jak mračen. Když dá-
vali rakev do vozu, strhl se pokřik: “Ne do vo-
lili
lilii
zu, my si ho odneseme až na hřbitov!” Byli to
Podskaláci. Palacký ale začal na ně mírně,
aby ho jen doprovodili, že to má své příčiny,
aby si jen dali říci. Poslechli!
1 E ZNÁMO, že nejen městská mládež, která
V tráví většinu svého života ve školních a do-
mácích místnostech sluncem málo ozařova-
ných, avšak i dospělí lidé po celé dny a léta
pracující v temných úřadech a dílnách, jsou
chudokrevní. Nedostatek slunečních paprsků
přímo na lidské tělo dopadajících má tedy za
snadno pozorovatelný následek poruchu sklad-
by krve, záležející buď v úbytku červených kr-
vinek aneb aspoň jejich barviva. Avšak nedo-
statek přímého slunečního světla má také je-
ště jiný, nepříznivý vliv na lidské zdraví, hlav-
ně zase všech dětí. Je zjištěno, že u nich právě
v době nejkratších a nej temnějších dnů ko-
lem vánoc se začínají projevovat příznaky kři-
vice, lékařsky zvané rachitis, lidově anglické,
špatně řečeno andělské nemoci. Děti se stáva-
jí neklidnými, přecitlivělými, v jídle vybíravý-
mi, brzy unavitelnými, ve skotačení a chůzi
těžkopádnými, snadno se spotí, kůže v místech
Křivice.
Dr. Vratislav Kučera.
lehkého škrábnutí otéká, takže těmito vodna-
tými čarami možno na ni vyvolat libovolné o-
brazce a písmena. U kojenců se pozoruje změk
brazce a písmena, u kojenců se pozoruje zmes-
. nutí a rozšíření švů lebečních, zduření skloube-
** **v* — * ““—---— —--------- ' —
ní žeber s hrudní kostí, takže se tam vytvoří
jakýsi růženec vyvstávajících kloubků nebo
zešpičatělý, kuřecí hrudník. Zduřují také kot-
níky ruček a nožek, vzbuzující pak dojem
vzdvojených kloubů. Později se také nepravi-
delně prořezávají zoubky, zpředu dozadu se
hrbatí páteř nebo se křiví na některou stra-
nu. Při pokusech dítěte chodit prohýbají se mu
nohy buď do O nebo do X a vyvinují se plochá
chodidla. U nemluvňat již asi čtvrt roku sta-
rých uměle živených se dostavuje náchylnost
k psotníku nebo ke křečím hrtanu, rodiče velmi
postrašní ící záducha s těžkým pískavým nabí-
ráním dechu. V těch všech případech blaho-
dárně působí opatrně od nožek vzhůru postu-
pující kratičké ozařování nahého těla dítěte
ultrafialovými paprsky přírodního neb umělé-
ho, tak zv. horského slunce. Především, jak
svrchu bylo naznačeno, upravuje se tím sklad-
ba krve vzhledem k množství krvinek a barvi-
va. Ale kromě toho sílí krev přílivem vitaminů,
které vyrábí ozařovaná kůže. Právě vzhledem
ke křivici je důležito, že ultrafialové paprsky
podněcují v kůži tvorbu vitaminu D, který o-
vládá využití vápna a fosforu z potravy dítěte
na prospěch zesílení jeho kostry a dobrého vý-
vinu zubů i chrání dítě před onemocněním
skrofulosou. Ale nedocílí se nejlepších výsled-
ků přemírou ozařování a temným zabarvová-
ním kůže, neboť je-li silně opálena, tvoří jaké-
si stínidlo, které chrání samotnou kůži před je-
jím poškozením a tělo před vznikem jedova-
tých látek, vyvolávajících celkovou, herečku.
Vydatné mírné ozařování mimo to prospívá tě-
lu i lepším využitím -ostatních vitaminů A, B,
C a E, které se podávají dětem ke křivici ná-
chylným ve vylisovaných syrových šťávách
zelenin (mrkve a rajských jablíček) a ovoce
(pomorančů a citronů). Takové děti mají vět-
šinou ležet na nepříliš tvrdém rovném lůžku,
nemají, se příliš chovat na rukou, hlavně ne
jen na jedné ruce, také se nemají nechat ča-
sto a dlouho chodit, i kdyby měly v tom záli-
bu. Pro zdraví všech dětí i své využijte těla a
jeho zdravotních přímých utraíialových pa-
prsků slunečních, ale vždy s rozvahou.
■li!
lilii
mm
lili*
HfSštlI
HUBi!
Mílii
II®
■
4000 HROBU Z PRAVĚKÉ BITVY!
■
Mši
U Třebušic na Kladensku provádějí se už
■
*
i*i
*■»
V -V!
několik let vykopávky žárových hrobů, jichž
bylo v místě odkryto zatím přes čtyři sta. Je
to část velkého pohřebiště z doby římských
provincií. Mezi lesíkem u Třebušic a železni-
ckým nádražím na trati Praha-Slaný je těch-
to hrobů asi čtyři tisíce. V hrobě je vždy po
pelnice a různé bronzové, někdy i stříbrné a
zlaté ozdoby. V četných odkrytých hrobech
jsou železné zbraně: dlouhé jednosečné i
dvousečné meče, kopí, hroty šípů, železné puk-
lice a kování štítů. Jsou to vesměs hroby ger-
mánských Markomanů a Kvádů, kteří se v
době kolem narození Krista tlačili do našich
zemí. Zdá se, že u nynějších Třebušic došlo k
velké, na tehdejší dobu jedinečné bitvě, ve
které se střetli Římané s postupujícími gur-
mány, aby před nimi chránili své provincie.
Že germánské kmeny skutečně zastaveny by-
ly, ukazuje i skutečnost, že na jih za čarou
Nové Strašeei-Kladno nikdy po nich nebyly
nalezeny žádné stopy.
Mi
11*1
■i
i®
1*
m
8É
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Moučka, Franta. Věstník (West, Tex.), Vol. 24, No. 41, Ed. 1 Wednesday, August 19, 1936, newspaper, August 19, 1936; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth625051/m1/7/: accessed July 17, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.