Věstník (West, Tex.), Vol. 45, No. 31, Ed. 1 Wednesday, July 31, 1957 Page: 13 of 32
thirty two pages : ill. ; page 11 x 9 in.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Ve středu, dne 31, července 1957
EDUARD MÍČEK;
MALÝ ČTENÁŘ
Učte mě česky čisti!
ČÁST ŠESTÁ, DOPLNĚNÁ
TŘICÁTÉ PRVNÍ CVIČENÍ.
Šaty dělají člověka.
Říká se často, že šaty
dělají člověka, jinými
slovy, že podle šatů poz-
ná se člověk, ale není to
vždycky pravda.
Do domu slavného rus-
kého spisovatele Lva
Nikolajeviče Tolstého
přišel obchodnik s dří-
vím. Na dvoře uviděl
starého člověka štípati
polena i ptal se ho:
“Tak co tatíku, nepo-
třebuie pán hrabě dříví
k topení?”
“Nevím,” odpověděl
stařec,” zeptej se v do-
mě!” -711
V předsíni potkal ob-
chodníka slušně obleče-
VĚSTNÍK — WEST, TEXAS
ný lokaj, toho považo-
val obchodník za hra-
běte a ptal se ho:
“Potřebuje Vaše Jas-
nost dříví k topení?”
“Nevím, zeptejte se
hraběte!”
“A kde je pán hrabě?”
“Na dvoře, štípe tam
dříví!”
Přečti s tatínkem nebo maminkou a
popros je, aby Ti vysvětlili neznámá
slova! Až budeš čtenému dobře rozu-
měti, teprve příběh opiš do sešitu!
Pokus se příběh výpravo váti, ale česky!
Strýček prosí, aby mu podobné pří-
běhy byly napsány. Kdo bude první?
S pozdravem
STRÝČEK, MÍČEK Z AUSTINU
Adresa strýčka je;
Dr. Ed. Míček,
University Station,
Austin, Texas.
iianesoVvuěti
(Pokračováni)
Obě se dívaly zvědavě na cizího muže
a paní Jirsová pozvala jej do pokoje.
Cizinec zdvořile pozdravil a zadíval
se mile na- Lidunku. Paní Jirsová si jej
dobře prohlížela a uviděla v jeho očích
slzy. Bylo jí to divné. Myslila si, ze je to
nějaký chudý člověk, který potřebuje pe-
níže nebo práci.
Zeptala se přívětivě: “Čeho si ode mne
přejete?”
Daneš nemohl hned promluvit. Díval
se stále na Lidunku, až to bylo Lidunce
divné a začala se schovávat za paní Jir-
sovou.
Co měl říci? Viděl svoji dcerušku šťast
nou. Viděl její červené tváře a černé krás
né oči, které zářily radostí. — Sám vrací
se chudý. Nebude jí moci dopráti tak
Strana 13
krásný život, jaký má teď u bohaté do-
bré paní. Má tedy mlčeti? Nemá říci, kdo
je? Má zase odejiti pryč — znovu zmize
ti a blouditi světem? Takové myšlenky
jdou hlavou pana Daneše. . .
Ale soused Kořen už ví. že jsem se vrá
tři a brzy se to dozví celá ves. Musím te-
dy mluvit pravdu. ..
Bylo chvíli ticho, než se konečně cizi-
nec ozval: “Jsem Daneš. Dnes jsem se
vrátil z dlouhého zajetí domů. Tam jsem
slyšel smutné zprávy o své rodině. I při-
šel jsem se k vám podívati na své dítě.”
Paní Jirsová dívala se překvapeně na
hosta Vzala Lidunku za ruku a dojata
řekla: “Podívej se, Lidunko, to je tvůj
tatínek! Poznáváš ho?”
Lidunka neznala toho muže. ¥ myšlen
kách i ve snu viděla vždy tatínka mla-
dého ,hezkého, jak si jej pamatovala,
když jel do války. Tento muž má dlouhé
vousy a jeho šaty nejsou pěkné.
Ale ty oči ,které se na ni tak mile, ně-
žně dívají, ty vnikají až hluboko do její-
ho srdečka. V těch milých očích vidí
lásku a starost, jako tehdy, když se lou-
čil s ní na nádraží naposledy.
Lidunka najednou cítí,*že opravdu je
to její drahý tatínek — a pomalým kro
kem blíží se k ně.mu. A již tatínek hladí
její vlasy, již líbá její zardělé tváře. . .
Paní Jirsová se dívala s pohnutím na
shledání otce s dcerou. Tiše vyšla z po-
koje, Nechala je samy, aby se po tak
dlouhé době spolu mohli potěšiti.
Lidunka položila růže na stůl, sedla
si vedle tatínka na pohovku a vyprávěla
mu všechno, všechno.
Vypravovala o maminčiných staros-
tech, o její nemoci a o její smrti. O tom,
jak se jí i Prokopovi dařilo po maminči-
ně odchodu. Tatínek poslouchá a oba
plakali při tak smutných vzpminkách.
Když pak Lidunka vypravovala, jak Pro-
kop jednoho dne zmizel, tatínek vyskočil
a zvolal: “Prokopa musíme najít a ta-
ké ho najdeme! Aspoň vás oba musím
mít, když již jsme ztratili naši zlatou
maminku!” '■
Dlouhou, dlouho otec s dcerou poví-
dali a v slzách se na sebe usmívali.
Zvonilo již pledne, když se k nim vrá-
tila paní Jirsová. Pozvala Lidunčina ot-
ce k obědu
Při oběde vypravoval zase tatínek o
svém životě. Ve válce byl zajat a mnoho
zlého zkusil na daleké Sibiři, Až se mu
konečně po čtyřech letech podařilo uté-
ci ze zajetí domů.
“Přišel jsem sice zdráv, ale nemám
peněz. Musím si tu najít nějakou práci,”
končil vypravování.
Par/- Jirsová potřebovala pomocnou
sílu v hospdářství. Protože na ni udělal
Lidunkyn tatík dobrý dojem, nabídla mu
na statku zaměstnání.
(Pokračování)
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Hošek, Ludva O. Věstník (West, Tex.), Vol. 45, No. 31, Ed. 1 Wednesday, July 31, 1957, newspaper, July 31, 1957; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth625090/m1/13/: accessed July 17, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.