Věstník (West, Tex.), Vol. 41, No. 18, Ed. 1 Wednesday, May 6, 1953 Page: 1 of 32
thirty two pages : ill. ; page 11 x 9 in.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
PODPORA
LIDSKOST
BRATRSTVÍ
SLOVANSKÉ POD-
PÓRUJÍCÍ JEDNO-
TY STÁTU TEXAS
ROČNÍK (VOL.) XLI.
ve středu (WEDNESDAY) 8. KVĚTNA (MAY) 1953
Číslo 18.
Postmaster, please send Forrn 3579 with untleliverable copies to SUPREME LODGE SPJST, FayettevilU, Texas
SVÁTEK NA DRUHOU NEDĚLI V KVĚTNU
pm
4 f E TOMU LETOS 46 roku, eo byl
dán první základ k tomu, aby je-
den den v nej krásnějším měsíci v roce,
kdy všechno v přírodě je v plném rozpu-
ku nového života, byl věnován ku pořá-
dání veřejných projevů úcty a lásky vů-
či matkám. Ten den je dnes všeobecně
znám co Den matek.
Bylo to v roce 1907, kdy slečna Anna
Jarvis, bydlící ve Phil&delphia, pozvala
několik svých přítelkyň do svého domo-
va na druhou neděli v květnu za úče-
lem, aby společně věnovaly piefcní vzpo-
mínku památce její matky, která rok
předtím zemřela. Při této návštěvě bylo
vzpomínáno dobrých skutků a zásluh
nejen matky slečny Jarvisové, ale i do-
sud žijících matek přítomných děvčat.
Myšlenka vzdáti úctu všem matkám za-
působila na přítomné hosty hlubokým
dojmem.
Poctro my popis těchto pietních obřa-
dů dostal se do novin. Byla to- krásná
myšlenka/o níž bylo dosti rokováno. Ná-
sledujícího roku, 1908, mayor města Phi-
ladelphia vydal proklamaci, aby druhá
neděle v květnu byla slavena jako Den
matek. Myšlenka tato se tak osvědčila,
že šest roků později, v roce 1914, kon-
gres Spojených států přijal resoluci, aby
druhá neděle v květnu každého roku by-
la úředně udržována jako “Den matek”.
Karafiát byl vybrán co symbol, červený
karafiát pro žijící maminky, bílý pro ty,
které již spí věčným spánkem.
Den matek je určen k tomu, abychom
si připomněli naše povinnosti jako řádní
synové a dcery vůči svým matkám, a
abychom jim dali na jévo naši lásku a
vděčnost za jejich lásku a oběti. My
mnohdy v tom každodenním víru života
zapomínáme, jakou vděčností jsme svým
matkám povinováni.
Když tak přemýšlíme o tom, kolik zkla-
maných nadějí prožívá nejen člověk, ale
celý národ, ku příkladu národ český,
musíme přiznati, že to byly matky, pro-
sté maminky z lidu se zlatým srdcem,
které vychovaly muže, cítící s národem,
Byly to maminky, které zasely do srdcí
bohatost citů a hlubokou lásku, které
vštěpovaly vyšší ideály v mysl svých sy-
nů. A na maminky vzpomínali tito syno-
vé, i když už jejích matky spaly někde
na venkovském hřbitůvku.
Snad nenašli bychom ani jediného če-
ského básníka, který by ve svých ver-
ších nevzpomněl své matičky. Tak tře-
ba kněz Beneš-Třebízský ve svých vzpo-
mínkách vypravuje, že právě matka ve-
dla jeho péro, když v chudé kaplance
psal pro český lid.
Známá a stále opakovaná jsou slova
Svatopluka Čecha, která byla otištěna ve
Věstníku vícekrát, ale která jsou hodna
je znovu opakovati:
Za tu píseň, jíž’s mne uspávala,
za ty kyvy prosté kolébky,
za ten křížek, jímž’s mne žehnávala,
za ty tiché, vroucí polibky,
za ty dobré oči plné lásky,
za mateřských ctností řídký zjev,
za ubledlou líc a v ní ty vrásky,
přijmi, maminko, můj chudý zpěv.
■ " #
Nebo básník a spisovatel Jan Neruda,
který ve svých “Zpěvech pátečních” za-
nechal svému národu nejslavnější odkaz1
básnický a vlastenecký, našel jen u své.
maminky pochopení, když se z něho stal ■
“darebák”, jak tenkráte se po Praze roz-
neslo, že Neruda chce býti spisovatelem.
A když Neruda v podzimu svého života
stál sám opuštěn, zklamán a rozbolest-
něn ve svých nej jemnějších citech, vzpo-
mněl si na svou matičku několika verši.
V jednom z nich odráží se slova “teskné
stručný”, jak Neruda sám řekl:
Ze všeho jediná
zbylas mi, matičko,
vychladlé zemi jak
podzimní sluníčko.
Když spisovateli Karlu V. Raisovi zem-
řeli rodiče, napsal jednoduché verše, kte-
ré nechal vytesati na společný pomník
jako výraz synovské vděčnosti:
Dvě hlavy dobré leží tady v hrobě.
Dvě srdce hodná světlé paměti.
Jim blahem bylo odpírati sobě
a všechno dáti z lásky pro děti.
Mohli bychom citovat! do nekonečna
verše a sloky našich českých básníků.
Otakar Březina postavil ty naš^prosté
maminky, bohaté jen velikou láskou a
stálým odříkáním, do řady světic:
Šla žitím matka má
jak kajícnice smutná,
den její neměl vůně,
barev, květů, jasu;
plod žitá suchý jen,
jenž jak popel chutná,
bez osvěžení trhala
se stromu jasu.
my kteří nemáme své matky již více
na živu, klaníme se v duchu její památ-
ce. Měli bychom si znovu připoxnenouti,
že životem řádným, poctivým a mrav-
ným uctíme její památku nejlépe.
Vy, synové a dcery, kteří máte dosud
vaše matky na živu, važte si jich, ctěte
je a milujte, neboť ony si toho zasluhu-
jí, jako nikdo jiný na světě.
Editorila
Den Matek
Ze všech dnů celého roku
nej krásnější dnes je svátek,
který vděčnost s láskou pojí
u všech dítek ve Dnu matek.
V den ten srdce vzpomíná si
matek — jejich velké lásky, 7
šťasten, kdo polibek může
vtisknout na matčiny vrásky.
Matčina láska — toť drahokam -
nej bohatší to lidský je statek!
Bytostí drahých srdce okřejí
vzpomínkou děti — v Den matek!
,
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Valcik, Stephen. Věstník (West, Tex.), Vol. 41, No. 18, Ed. 1 Wednesday, May 6, 1953, newspaper, May 6, 1953; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth625591/m1/1/: accessed July 17, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.