Věstník (West, Tex.), Vol. 24, No. 22, Ed. 1 Wednesday, April 8, 1936 Page: 2 of 16
sixteen pages : ill. ; page 14 x 10 in.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
l|||! |il!|||
V É S í N t K
Oddíl dopisovafelský!
ipfco^w in «Wi ti m ifi mmki i— 11 ww n >i u m o^mp-ci ihiw , wi» ,i —uHi —n —
Dopisy, jež by obsahovaly nevěcné, neb zá-
vadné polemiky, pořadatel předkládá ve smy-
slu stanov Tiskovému Výboru k vlastnímu
rozhodnutí.
Ve středu, dne 8. dubna 1936.
svazek manželský aby svět zalidnili, ale drží sejmuv tři černá péra z jeho přilbice, pravil:
VDAVKY NANYNKY KULIČKOVÉ.
Jo, jo, tohle ženění a vdávání. Kdo tuhle
bezbolestnou (?) spojovací operaci vynalezl,
to po hříchu nevíme, leda spokojíme-li se vý-
kladem z bible, pravícím, že se pánu Bohu
sželelo, že je Adam samoten v ráji. Není tam
řečeno nic o tom, měl-li Adam nějakou tu žlá-
zu zvláště vyvinutou, totiž onu, nepříliš to vel-
ké ústrojné tělísko, jež vhání lidi do tenátek
Amorových. Člověk není v tom ohledu sám,
třeba je nej vyvinutějším tvorem v říši ssavců,
(proč jej řadíme do říše ssavců vynajděte si
v biologii) i ústrojenci jiných říší živočišstva
jsou stejnoměrně postiženi a podobnou žlázou
opatřeni. Ignát Herman ani o tomto moder-
ním poznatku vědy ve svých dílech, kde líčil
námluvy a svatby reků a rekyň jeho románů
vzatých z pražského života ani necekl, ale po-
pud k námluvám, ku svatbě a ostatním co po-
tem následuje obestřel krásným rouchem
sancta simplicatas, svaté prostoty, či nevědo-
mosti a nevinnosti. Víte, jaké osloviny prová-
děl ženich Vejvara, když ještě chodil za Pe-
pičkou a ta svatební, ouha, tady přestanu, a-
by se hezounké dámy nemusely rdíti; v tom
zaběhl Herman trochu do intimností, jež mají
bytí utajeny. Cc by tomu řekla Pepička, kdy-
by se o tom dozvěděla?
Tak ted, ta Nanynka Kulichovie se vdávala.
To je v ženském životě velmi významná epi-
soda a sice z několika důvodů. Má úřední po-
volení, že smí legálně tráviti pod jednou stře-
chou s mužskou osobností. Ta legalisace se
pak vztahuje ještě na něco jiného, ale i v tom-
to ohledu ušetřím damám rozpaky. Pak ji to
dává právo, že, že a že, bude-li ji osud přízniv,
stane se mamičkou a bude obdařena takovým
baculatým bejbínkem. Někdy se roztrhne py-
tel, jako u mama Diones v Kanadě a dostane
pět najednou. Ale nedoufejte nevdané dámy
zbytečně, že snad některé z vás bude popřáno
míti paterčata, to byla jen řídká náhoda. Je-
stli Nanynce Kulichové před svatbou vířily v
hlavě podobné myšlenky nemohu říci, ale že-
ny podobné věci zachovávají v tajnosti a
Ignát Herman se v tom ohledu také zachoval
diskrétně a neřekl nic.
Tak tyhle vdavky, pod titulem "Vdavky Na-
nynky Kulichovie”, pamaíoval-li jsem si do-
bře název této veselohry, sehrají ochotnici řá-
du Štefánik v neděli, dne 12. dubna. Obsah
hry nevím a je to zbytečno cos podobného na-
před dychtivému obecenstvu povídat!, ač by si
to mnozí přáli. Tím bych je zbavoval milého
překvapení. Jen tolik řeknu, že nevěsta, ta
Nanynka Kulichovie, bude míti obvyklý sva-
tební závoj. Na tuhle věc dříve nevěsty kladly
zvláštní důraz, snad aby skryly zvědavým
zradkům kamarádek ty modré kruhy pod oči-
ma, ale ne od pláče. Pak mívávaly nevěsty ta-
ké myrtový věneček, na důkaz dívčí panenské
zachovalosti. Ovšem mnohé z přítomných dam
na svatbě se o tomto emblemu dívčí cudnosti
vyslovovaly uštěpačně a posměšně, třeba sa-
my nebyly jako lilium. Ženiši nikdy věnečku
nenosili, proč a z jakých důvodů, zůstává zá-
hadou.
O svatbě samotné nelze se tak jen lehce vy-
slovili, svatební obřady jsou různých druhů,
bud’ civilní aneb náboženské, ergo církevní.
Měla-li Nanynka Kulichovie svatbu v kostele
nevím, nevím také jméno jejího ženicha a ani
nemohu říci, zda-li se vše skončilo dle požado-
vaných pravidel. Také doufám, že v této hře
nebude snad na scénu, bude-li tam předváděn
nějaký výjev ze svatby, přivlečena nějaká pro-
storná malovaná kolébka s jemným pokynem
pro novomanžely, že bude záležeti na nich, a-
by tento kousek nábytku byl častěji používán.
Dnes již/bohudík, toho není třeba, poněvadž
je lidstva na světě dost a lidé nevcházejí ve
se příjemnějšího přikázání — Milujte se ve-
spolek ! —
Pan režisér tohoto kusu také seznal oprav-
dovost přísloví, že "člověk míní atd.", neboť
vybrav si personál pro tuto hru, netušil, že se
mu jedna z dam hereckého ensemblů rozstú-
ně. Po paní Studničné, členkyni řádu Štefá-
nik, jež byla uvržena na delší dobu na lože
krční a plicní chorobou, rozstonala se i paní
šuldová, mající úlohu paní radové v kusu
'Vdavky Nanynky Kulichovie’ a tak pan reži-
sér byl nucen najiti náhradnici pro tuto úlo-
hu v osobě paní A. Buriové. Přejeme paní Šul-
dové brzké pozdravení, doufajíce, že nemoc
překoná jako paní Studničná, třeba je tato
ještě rekonvalescentem.
Nu. není třeba, abych se déle o této hře zmi-
ňoval a vtahoval čtenáře do všech těch ta-
jemnústek svatby, ani třeba pouštět! se do ně-
jakých vědeckých argumentů k vysvětlení té
záhady, proč se lidé vlastně žení a vdávají,
neb jsem předem již podotkl, že dle bible sže-
lelo se Hospodinu, že je Adam v ráji tak osa-
mocen a maličkou operací, po uvedení spánku
na Adama, vyňal mu jedno žebro a vykouzlil
proň svůdné ženské stvořeníčko. Od té doby
se udržel názor, že ženy mají o nějaké to že-
bírko méně, což ale bylo vědci popřeno. Kdo
tomu snad ještě nevěří, ať spočítá některé
dámě počet žebírek, nebude-li tuze lehtivou a
dovolí-li mu to v zájmu vědy.
S. P. Studničný.
ČESKOSLOVENSKA VÝSTAVKA NA CENTE-
NIELNÍ VÝSTAVĚ V DALLAS.
Poslední dva týdny byl jsem dosti pilně za-
městnán a jsa nějak churav neb postižen tou
velice rozšířenou nemocí vlahých jarních dnů,
pro níž je zlatinisovaný názem lenorum veris,
anglicky zvaná 'spring fever’, usínal jsem již
po večeři a dal psacímu stroji trochu odpoči-
nek. Z tohoto pak pádného důvodu nezmínil
jsem se o té naší československé výstavce v
Dallas. Leč přehlédna noviny tohoto týdne,
našel jsem v nich pěkný článek z péra Dra.
Jos. Kopeckýho, ve kterém informuje čtenáře
blížeji o podrobnostech naší výstavky. Sou-
časně zvěděl jsem od soudce C. H. Hhernosky-
ho o schůzce ve Fayetteville, jež se súčastnili
kromě něj ještě Dr. Jos. Kopecký, Dr. C. L.
Kopecký, Dr. Henry Maresh, reverend Klobouk
a J. R. Kuběna, ve které se projednávaly ú-
pravné práce pro výstavku.
Nyní co je vlastně výstava. Výstava je něco
jako školní zpráva, historický výkaz národa,
za určitou dobu jeho bytí. Na výstavě v Dal-
las bude as znázorněn pokrok Texasu učiněný
za dobu sto let, totiž od doby, kdy získal po
bitvě u San Jacinto svou neodvislost. Tam bu-
de ta historická etapa rozvinuta jako panora-
ma dějin v barvitém provedení a my v mysli
můžeme se toulati těmi dobami, od počátku,
kdy ta hrstka kolonistů anglosaského původu
si dobyla svou samostatnost. V dějinách lid-
stva, od šerého dávnověku podobné změny
vlády byly vždy v denníku dějin zaznamenány
písmem té nej dražší tekutiny, krve, obětová-
ním lidských životů. Tak tomu byli i při zí-
skání neodvislosti Texasu. Nebyla to jen jedna
pohroma, jež přikvačila na Te,as a jeho oby-
vatele, neb za čtvrt století rozpoutal se zuřivý
zápas mezi 'Severem a Jihem.
Jaký podíl mají Čechoslované, totiž přistě-
hovalci a jich potomci na vybudování Texa-
su? Můžeme říci, že značný, ne-li veliký. Ne-
máme zcela určitých záznamů, kdo byl prv-
ním Čechoslovanem stanuvším na půdě této
země, dosti možno, že před Antonem Dignowi-
tym byl tu již nějaký Čechoslovan, jedinec,
neb málo lidí se snadno ztratí v moří jiné ná-
rodnosti. Po bitvě bělohorské a po krvavé tryz-
ně na Staroměstském náměstí odebralo se
hodně vysoce inteligentních českých lidí do
ciziny, jako příkladně velký pedagog a učenec
Jan Amos Komenský a z historie víme, že če-
ští pánové bili se u Křeščaku ve Francii se
slepým králem hrdinou Janem Lucembur-
ským, prohlásivším okřídlené prosloveni: 'To-
ho bohdá nebude, aby český král z boje utí-
kal!’ Zahynul tam a po boji princ Walleský
'Dnes zemřela koruna rytířstva’ a přijal je za
svůj rytířský odznak s heslem Tch dien’. To
je jedna ukázka, že jsme v jistém směru také
spjati s anglosaským plemenem, ale podob-
ných dokladů je ještě více, nahlédneme-li blí-
že do historie. Dost možná, že některý z těch
českých rytířů bojujících u Křeščaku zůstal
ve Francii a během doby jeho jméno mohlo
býti pofrančtěno. Až do nedávná se mělo za
to, že když Čechoslované přišli do svého ny-
nějšího bydliště v zemích československých,
že ona země byla opuštěna keltickým kmenem
Bojů. Ale dle nových archeologických a eth-
nologických objevů tomu tak nebylo a nějaké
zbytky Bojů sídlili ještě v těch krajinách, když
se tam Čechoslované usazovali.
Skotové a Irčané jsou také Keltové a Anglo-
sasové v dobách kdy začali kolonisovati sever-
ní Ameriku, byli již hodně pronášeni krví ji-
ných národů, hlavně severních germánských
kmenů, jsoucích v těsném sousedství se Slo-
vany. Atak mohl býti mezi těmi kolonisty, bo-
jujícími za neodvislost Texasu také Čech a-
neb takový, v jehož žilách trochu české krve
bylo. Víte, co se o nás Češích praví, že nás na-
jdou v každém koutku světa, i ten žertovný
poukaz, že když Kolumbus přijel do Ameriky,
nalezl tu již Čecha. Avšak máme určité zá-
znamy, že Čechoslováci dlí v Texasu hezkou
řadu let, již dlouho před občanskou válkou a
my tou výstavou, snůškou některých těch pa-
mátek vzdáme zaslouženou čest těmto odváž-
ným zákopníkům, usadivším se v oněch do-
bách v Texasu.
Nebyl tou dobou Texas takovým jako je
dnes, místy byly to jen pustiny a divočiny a
teď si představte, že ti naší první přistěhoval-
ci přišli z útulných dědin a vísek do takové-
hoto prostředí. Z pospolitého civilisovaného
života do míst z daleka neodpovídajícím je-
jich představám o vytouženém ráji. Kolik
těch maměnek zaplakalo, kolik si jich žalnč
postesklo v ústraní, když se octly v jiném pro-
středí, v zemi, jejíž řeč jim byla neznámou a
kde způsob života byl jiným než v jejich otči-
ně. Ale vytrvali ti pionýři, vpravili se do způ-
sobu jiného života, třeba těžce, ale přec. Z
práce jejich mozolných dlaní a při strohém
a strastiplném životě vyrůstaly tu jejich do-
moviny, z půdy jim potem zrosené vzcházely
úrodičky, poskytujíce jim dostatek potřeb pro
ten skrovničký a odříkání plný život jaký ve-
dli. Neměli chudáci těch našich moderních
vymožeností, většina práce byla konána na-
máhavě. a odměna za to, co ze svých políček
získali, byla také sporou.
Co je těšilo, co vlévalo trochu jasu do jejich
úporného života? Byl to český zpěv a česká
hudba, sousedské tácky a ty jejich kostelíky a
školy. Ano, český člověk vždy pamatoval na
školství a jeho touhou bylo vždy, aby jeho dě-
tem se dostalo lepšího vzdělání. Nezapomínali
své staré vlasti, těch milých vísek, luhů a le-
sů, tu lásku přenesli i sem a vštěpovali ji svým
dětem. Tím způsobem se stalo, že se zde ucho-
vala česká mluva po několik pokolení, živena
současným pospolitým stykem života, kde ví-
ce našinců bylo pohromadě. I česká jména u-
dělili některým sídlům a třeba po sta letech
udrží se tu ta slovanská jména v Texasu. Vy-
konali mnoho a mnoho vykonali i ti jejich po-
tomci, důkaz, že Čechoslované byli vždy do-
brými a zdárnými občany této země a velmi
žádoucím přistěhovaleckým živlem. Jsme na
jejich potomky i na ně hrdými, co vykonali
za nepříznivých podmínek a v cizím prostře-
dí je dílem velkolepým, dílem přímo hrdin-
ským a Čechoslované by se mohli vždy dobře
osvědčili jako kolonisátoři. Dnes je psána hi-
storie podobné velké emigrační etapy v jižní
Americe na pustinách Chaca, v Brasilii a Ar-
gentině a přijde doba, že i oni budou po záslu-
ze oceněni. Ti, co tam zůstanou, budou pioný-
ry, o nichž si budou dějiny vyprávěli. „
Co do té výstavky v Dallas sneseme, bude
záležeti na nás všech, na takovém velkém dí-
le je zapotřebí spolupráce každého z nás, čím
více tam cennějšího sebéřeme a vystavíme,
tím to bude lepši pro nás, tím to lépe ukáže,
kdo a z jakého jádra jsme my ČeQhoslované,
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Moučka, Franta. Věstník (West, Tex.), Vol. 24, No. 22, Ed. 1 Wednesday, April 8, 1936, newspaper, April 8, 1936; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth625844/m1/2/: accessed June 20, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.