Věstník (West, Tex.), Vol. 51, No. 16, Ed. 1 Wednesday, April 17, 1963 Page: 10 of 32
thirty two pages : ill. ; page 11 x 9 in.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
10
“V roce 1910 na císařských mané-
vrech.”
Úsměv strážmistrův byl po této jeho
odpovědi ještě příjemnějším a vítězo-
slavnějším. Cítil v duši, že svým systé-
mem otázek překonal sám sebe.
“Prodělal jste celé manévry?”
“Zajisté, pane vaehmajstr, jako in-
íanterista.” A zas klidně jako dřív dí-
val se Švejk na strážmistra, který vrtěl
sebou radostí a nemohl se již zdržet,
aby to rychle nezanesl do raporťu. Za-
volal závodčího, aby Švejka odvedl, a
doplnil svůj raport: “Jeho plán byl
tento: Vplíživ se v řady 91. pěš. pluku,
chtěl se ihned přihlásit na frontu a
při nej bližší příležitosti dostat se do
Ruska, neboť postřehl', že zpáteční ce-
sta při bdělostí orgánů jest jinak ne-
možnou. Že by u 91. pěš. pluku mohl
výborně prosperovat, jest plně pocho-
pitelné, neboť dle jeho doznání, při-
znal se po delším křížovém výslechu, že
prodělal již v roce 1910 celé císařské
manévry v okolí Písku jako infanteri-
sta. Z toho jest vidět, že jest ve svém
oboru velice schopný. Podotýkám je-
ště, že sebraná obvinění jsou výsled-
kem mého systému křížového výsle-
chu.”
Ve dveřích objevil se závdčí: “Pane
vachéajstr, on chce jiti ven.
“Bajonet auf!” rozhodl strážmistr,
“ale ne, přivědte ho sem.”
“Vy chcete jiti ven?” -laskavě
řekl strážmistr, “není v tom něco ji-
ného?” A upřel svůj zrak na Švej kovu
tvář.
“Je v tom opravdu jenom velká stra-
na, pane vaehmajstr,” odpověděl Švejk.
“Jen aby y tom nebylo něce jiného,”
významně opakoval strážmistr, připí-
naje si služební revolver, “já půjdu
s vámi!”
“To je velice dobrý revolver”, řekl
po cestě k Švejkovi, “na sedm ran a
střílí precisně.”
Nežli však vyšli na. dvůr, zavolal zá-
vodčího a tajemně k němu řekl: “Oni
si vezmou bajonet auf a postavějí se,
až bude vevnitř, aby se nám neprokopal
misgrubnou.”
Byl to již starý veterán, v němž vy-
konávali tělesnou potřebu celé gene-
race.
A jestřábí oči četnického ‘strážmistra
upřeny byly na dveře a strážmistr pře-
mýšlel1, do které nohy by ho měl stře-
lit, kdyby se chtěl pokusit o útěk.
Ale dveře se klidně otevřely a vstou-
pil spokojený Švejk, poznamenávaje
k strážmistrovi:
“Nebyl jsem tam moc dlouho? Ne-
zdržel jsem vás snad?”
“Ó nikoliv, nikoliv,” odvětil šfrá-
VĚSTNÍK
žmistr, pomysliv si v duchu: “Jací
jsou to jemní, slušní lidé. Ví co na ně-
ho Čeká, ale všechna čest. Do poslední
chvíle je slušný. Dokázal by to našinec
na jeho místě?”
Strážmistr zůstal sedět na strážnici
vedle Švejka na kavalci prázdné poste-
le četníka Rampy, který měl do rána
službu, obchůzku po vesnicích, a který
v tu dobu klidně seděl “u Černého ko-
ně” v Protivíně a hrál s obuvnickými
mistry mariáš, vykládaje v přestáv-
kách, že to Rakousko musí vyhrát.
Strážmistr zapálil si dýmku, dal na-
cpat Švejkovi, závodčí přiložil do ka-
men a četnická stanice proměnila se
na nej příjemnější místo na zeměkouli,
na klidný kout, teplé hnízdo za. blíží-
cího se zimního soumraku, kdy se drží
černá hodinka.
Mlčeli však všichni. Strážmistr sle-
doval určitou myšlenku a nakonec se
vyjádřil, obraceje ste k závodčímu:
“Podle mého názoru není správné špi-
ony věšet. Člověk, který se ■ obětuje
prosvou povinnost, za svou, tak ře-
kněme, vlast, má být odpravený čest-
ným způsobem, prachem a olovem, co
myslíte, pane závodčí?”
“Rozhodně ho jen zastřelit a nevě-
šet”, souhlasil závodčí, “řekněme, že by
i nás poslali a řekli nám: “Musíte
vypátrat, kolik mají Rusové strojních
pušek ve svém mašínengevérabtajhm-
gu.” Tak bychom se převlíkli a šli. A
za to by mne měli věšet jako nějakého
loupežného vraha?”
Závodčí se tak rozčilil, že vstal a
zvolal: “Já žádám, abych byl zastře-
len a pochován s vojenskými poctami.”
“Vono to má háček”, ozval se Švejk,
“jestli je člověk chytrej, tak mu ni-
kdy nic nedokážou.”
“A dokážou!!” vyjádřil se důrazně
strážmistr, “jestli i oni jsou tak chy-
tří a mají svou metodu. Vy se sám
přesvědčíte, opakoval již mír-
ným tónem, připojiv k tomu přívětivý
úsměv, “u nás nikdo s vytáčkami ne-
pochodí, pravda, pane závodčí?”
Závodčí kývli souhlasně hlavou a
zmínil se, že u některých lidí je věc
již prohraná předem, že ani maska
naprostého klidu nepomůže, že čím víc
někdo vypadá klidněji, že tím více ho
to usvědčuje.
“Oni mají mou školu, paňe závod-
čí”, prohlásil hrdě strážmistr, “klid,
to je mýdlová bublina, umělý klid je
corpus delicti.” A přerušuje výklad o
své teorii, obrátil se na závodčího:
“Co pak si dnes dáme k večeři?”
“Vy dnes nepůjdete, pane strážmistr,
clo hospody?”
Touto otázkou vyvstanul před stráž-
Ve středu, dne 17. dubna 1903
mistrem nový těžký problém, jejž nut-
no ihned rozluštit.
Což kdyby, použiv jeho nočni nepří-
tomnosti, ten prchl? Závodčí je sice
spolehlivý člověk, opatrný, ale utekli
mu již dva vandráci. Fakticky bylo to-
mu tak, že se s nimi nechtěl jednou v
zimě tahat ve sněhu až do Písku, tak je
u Ražic v polích pustil a vypálil ránu
do vzduchu pro forma.
“Pošleme si naši bábu pro večeři a
bude chodit se džbánem pro pivo,” roz-
luštil strážmistr těžký problém, “ať se
bába trochu proběhne.”
A bába Pejzlerka, která jim posluho-
vala, se opravdu proběhla.
Po večeři se cesta mezi četnickou sta-
nicí a hospodou “Na Kocourku” netr-
hla. Neobyčejně četné stopy těžkých
velkých bot báby Pejzlerky na té spojo-
vací linii svědčily o tom, že strážmistr
si evynahražuje plnou měrou svou ne-
přítomnost “na Kocourku”.
A když se konečně objevila bába Pej-
zlerka v šenkovně s tím vzkazem, že
se elá pan strážmistr pěkně poroučet a
že chce, aby mu poslali láhev kontušov-
■ky, praskla zvědavost hostinského.
“Koho tam mají?” odpověděla bába
Pejzlerka, “nějakýho podezřelýho člo-
věka. Právě než jsem odešla, oba ho
drželi kolem krku a pan strážmistr ho
hladil po hlavě a říkal mu: Ty můj zla-
tej kluku slovanskej, ty můj malinkej
špiónku’!”
A potom, když bylo dlouho již přes
půlnoc, závodčí spal, tvrdě chrápaje,
natažen přes svůj kavalec, v celé ůni-
formě.
Naproti seděl strážmistr se zbytkem
kontušovky na dně láhve, držel Švejka
kolem krku, slzy mu tekly po opálené
tváři, jeho vousy byly slepeny kontu-
šovkoii a on jen breptal: “Řekni, že v
Rusku nemají tak dobrou kontušovku,
řekni, ať mohu klidně jít spát. Přiznej
to jako muž.”
“Nemají.”
Strážmistr převalil se na Švejka.
“Potěšil jsi mne, přiznal jsi se. Tak
to má být při výslechu. Jsem-li vinen,
nač zapírat?”
Zvedl se, a vrávoraje s prázdnou lah-
ví do svého pokoje, mumlal: “Kdyby se
by nedostal na nepravou dráhu,
tak to mohlo všehno jinak dopad-
nout.”
Nežli se svalil v uniformě na svou po-
stel, vytáhl ze psacího stolu svůj rapórt
a pokusil se ho doplnit tímto materiá-
lem :
“leh muss noch dazu belzufúgen,
class cíle russiche Kontuszówka na zá-
kladě 5G liber. . Udělal kaňku, slízl
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Morris, Nick A. Věstník (West, Tex.), Vol. 51, No. 16, Ed. 1 Wednesday, April 17, 1963, newspaper, April 17, 1963; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth625846/m1/10/: accessed July 16, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.