Věstník (West, Tex.), Vol. 22, No. 44, Ed. 1 Wednesday, September 12, 1934 Page: 3 of 16
sixteen pages : ill. ; page 14 x 10 in.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Ve středu, dne 12. září 1934.
věstník
* Strana 3.
^i—
Oddíl dopisovatelský!
I* ........ i ---- iirm - mřín - mi r — o —i n in t orná
Dopisy, jež by obsahovaly nevěeué, neb zá-
vadné polemiky, pořadatel předkládá ve smy-
slu stanov Tiskovému Výboru k vlastnímu
rozhodnutí.
Řád Moravská Orlice, čís. 145.
Penelope Texas.
Bratři a sestry!
V -poslední schůzi bylo mi nařízeno, abych
prostřednictvím Věstníku uvědomil ty, kte-
ří jsou s placením pozadu. Ted’, když je pi-
kovačka a jsou peníze za bavlnu, aby přišli
do schůze, anebo peníze poslali, že bratr ú-
četní je rád odebere a bratru pokladníku
odevzdá který je s radostí přijme (totiž ty
peníze), neboť pokladna mu při tom horku
vysýchá.
Tak nezapomeňte a do příští schůze přij-
ďte, a tak uděláte bratru účetníku radost,-
neb posledně si stěžoval, že mu málo ve
schůzi platí, tak že jsme i na Hlav. Řád po-
zadu. Tedy na to nezapomeňte a přijďte do
příští schůze, která bude první neděli v říj-
nu u br. F. Bartoše, neb budeme též uvá-
dět nového člena. Doufám že zkoušku přejde.
S bratrským pozdravem,
Frank Hegar, taj.
Steiner, by se za výpomoc nejlépe, jak ří-
kám, “šiknul.”
A teď k druhé věci: Tak se mně zdá, že,
ale to ne mně samotnému, že hlavní úřadní-
ci mají $200, víc než do haleluja! To my
farmáci, na ten jejich měsíční plat musíme
těžce pracovat celý rok, a to většinou s celou
rodinou! Vím, že někdo řekne, jo, kdyby
jsme si mohli odložit dvě stě dolarů z našeho
kropu to by jsme byli chlapáci. Na toto je-
ště dodám, staré pořekadlo: “Čím těžší prá-
ce, tím menší plat.” Víme ze zkušenosti, že
jen někde škrábnutí pérem, nadělá veliké
peníze. Ještě jsem se k tomu nejhlavnější-
mu bodu nedostal, ale už to bude.
Můj náhled by byl, aby hlavním úřední-
kům ze $200 bylo ubráno na $150 a výpomoci,
vlastně by byl také úředníkem s tím sa-
mým platem. Tak že 50 dolarů více než nyní,
a byla by zaplacena stálá výpomoc. Pak to,
co teď konají dva, by byli na to tři, a pak
by to nešlo tak moc na nervy, a o pryskýřích
ani řeči!
Vím, že toto, přijde-li to na papír do-
ké byl 100 procentní K.K.K. a pak s tou če-
štinou že jeho dcerky ve společnosti se sty-
dí za svou českou řeč.
Dopis od bratra Vojty Nováka z Bryan je
pěkný a pravdivý, a z těch pletek od br.
Bartoše, z toho si čtenář něco vezme. Bratře
Vojtíšku, děkuji Ti za uznání, a sám si my-
slím, že přes mne není, — kde jsem sám!
S těma hadiskama dát teď pokoj neb re-
dusujem.
Strojíme se do města, a Eman volá, taťko!
Už, už já volám, už to bude, jen ještě udě-
lám puntík.
Vše dobré čtenářům i redakci přeje,
Jos. Bartoš.
Na zdar!
stanu co proto, ale snad to já otužilý, ne-
- v * .....
El Cámpo, Texas.
Ctěná redakce a všichni Čtoucí Věstník!
Pozoruji ve Věstníku dopisy, a už někdy
také chci, jako tentonc, a zrovna tak jako
když slépka chce vyletět na strom, už už,
ale často to selže! Po přečtení náhledů pří-
téle, bratra Franty Pichy, by bratr Steiner
mohl vypomáhat Hlavní Úřadovně, já si po-
myslel: Franto, ty máš “recht”! To já jsem
jako dávno vypozoroval, že bratr Franta
Stejnerojc, jeho vědomosti spolkové, a vše
co toho se týče, mělo by býti oceněné. Víte
co? Neznám bratra Steineroje osobně, ale
jeho dopisy a výpočty dokazují, že kdesi cosi
a v tom že se vyzná. Pak v posledním dopisu
bratra Jana Holečka, popsání bratra Steine-
ra Janovskýho, žádný advokát, jen oby-
čejný člověk tak jako my, ale zájem o naši
Jednotu, v jistých bodech, než my všichni
dohromady. Jo jo, tak už vím, že bratr Fran-
ta Steineroje, je jen obyčejný člověk jako
my ale jak já pozoruji trošku ‘‘můdřejší”!
Mluvil jsem s mnoha o naších vůdčích naší
Jednoty, věřte, že je to tak jak při politic-
kých volbách, když jednoho přechvaluji, je
druhými zavrhován. Slyšel jsem také, že br.
Steiner je rejpal! To seví, že kdyby ledače-
mu nerozuměl, neb nechtěl rozumět a jen
přikyvoval, tak by byl u některých oblíben.
Já pravím, ale dočkejte, než se k tomu do-
stanu.
Jak víme, Hlavní Úředníci ve “Fejtvilu”
jsou prací přetížení, neb při takových “hi-
cích” pracovat hlavou je obtížnější, ale
možná že také né, když je v tom člověk po-
řád, a nemusí mít starost, ať prší sebe ví-
ce, jim to nezaroste. Je-li sucho, dejme to-
mu, jako letos, oni se nemusí starat, aby
někdo zavěsil hadisko na fenc, aby přivodil
pršku. Žerou-li housenky jak o nynějším ča-
se, hlavu si s tím nelámou. Je mnoho věcí,
s čím farmář či rolník musí zápasit, aby
uhájil existenci, či živoření. Naši Hlavní Ů-
řadníci pracují těžce jak .se doslýcháme, ale
nic v tom neriskují, a jak pozorovat, dosud
žádnou zodpovědnost, jestli kde jaká chyba
udělaná. To my, farmáci jsme na tom hůře,
neobděláme-li dobře, a jak nyní když kde je
něco té úrody udělané, hledíme, by jsme ne-
utrpěli ztrátu, proto nadstavujeme i nocí
ke dni, by jsme tomu částečně odolali. To-
to jsou jako vždy, jak mne znáte, okolky.
Tak teď k věci a tak pozor:
Když tak naši hlavní úředníci jsou přetí-
žení prací, víme že to účinkuje na nervy, já,
víte Bartoš, bych dal návrh, by Hl. Úř. byla
dovolena stálá výpomoc, víte, aby si také
mohli trošku odpočinout, po případě baj i
zarybařit. Mluvil jsem již s mnoha, že bratr
odstůňu. Vím, že jsou mnozí úředníci, mno-
hem lépe placení, ale také větší zodpověd-
nost. Od Farm B. měl úředník 75 tisíc roč-
ního platu, ale ten si je asi krvavě zasloužil,
ale neušklíbněte se tomu! Právě mně napa-
dá, jaké pak vyjednávání s našimi úřední-
ky. Možná že co máme, by se vzdali “ainc
cvaj, traj, a třetí by to také nepřijal! A
proto ukončuji o tom, a na to dělám puntík!
Dočkejte! Aby se neřeldo: ten Bartoš je
tak a tak, tak za tím puntíkem udělám je-
ště nějaký dodatek! Když tak při těch hi-
cích, jsem nachládl, a dostal rýmu a s ní le-
dacos do hlavy tak jako kdysi pan Bažant,
proto jsem tam to hoře napsal, ale teď .mne
to trošku přechází, tak změňuji na toto:
Když naši úředníci slíbili vše opatrně vě-
sti, a nebyla-li. ..b.y ztráta, byla-li by jaká,
jak říkáme velice okatá, tak pozor. Teď by
jim byla ponechána jejich ustanovená mzda,
a tomu třetímu, jako té výpomoci, to samé.
Mohl jsem říci: br. Steineroje, to samé. Ne-
škodí, když mezi kapry, by byla také štika!
Jednako, že po přečtení tohoto, si leda kdo
řekne: ten Bartoš nemusí být závistivý, přec
tak, jak se ze začátku zdálo. Tak teď ještě
jeden puntík za toto, a o tom dost.
Kapitola druhá.
Přečetl jsem návrh bratra Gallie z Housto-
nu, na mufování Hl. Úř. do Houstonu, tam
že je všechna výhoda, ani strašné horko,
ani velké zimy, a tak podle něho, jak já ří-
kávám: vše akorát. Nechci ubírat bratřím
látku o tom, a hlavně br. Gájevskýmu. Jó,
ještě asi to mufování ponecháme, neb teď
po tom velikém suchu přijdou mokra a
špatné cesty. Já pochybuji, že bych mohl
udělat fůru, neb nemám čas, musím kolébat
a večer kúry dojit, holon! co to pletu, chtěl
jsem říci: krmit.
Ten neřádný hurikán, nám také hodně na-
hnal. Freeport to není tak daleko od nás,
a my tolik bavlny otevřené. Eman dovezl
“bone” Mexikánů, a povídá: “Taťko, teď
žádné kolébání! Budete vážit bavlnu!” Tak
vidíte, že jsem se stal vážičem, bez volby.
Vážit deseti, a při tom věsti sumu sumárum
při tom, je také zodpovědnost. Dnes, co toto
píši, je sobta, tu většinu bavlny máme opi-
kováno, onen hurikán tancuje dosud po mo-
ři.
Ve Věstníku přichází pěkné dopisy, kdež
náhledy s nynějším pokrokem se zdají ne-
spravedlivé. Já také starý člen od roku 1902,
také bych něco mohl říci ale bylo by to jen
opakování. Proto musíme uznat, že ono vše,
musí jit s časem pokroku. Odstranili jsme
hesla a znamení, v pádu ledačem, škrabání
za uchem, šimrání na nose, aby jsme se
poznali! Mně se to vždy zdálo jako dětin-
ské. Přijali jsme zas, proti čemu jsme bro-
jili.
Pí. P. P. Mikesková z Caldwell má pěkný
dopis ve Věstníku, ale neměla povědět na
bratra K., že on někdy chyboval, a dát mu
příležitost chybu napravit. Víte, v tomhle
pádě, by si někdo mohl myslet, že kdysi ta-
George West, Texas.
Ctění bratři a sestry!
Věstník mne dosáhl zde v George West, a
jelikož mám několik hodin času, tedy odpo-
vím br.. Š. Kelárkovi z Crosby
Ctěný spolubratře, děkuji vám za tak mi-
lou pochvalu mého dopisu, ale buďto vám
nerozumím v jednom bodu neb můj dopis
nebyl dosti jasně napsán. Já vůbec nemínil,
že máme dnes 5% Američanů v Jednotě, ale
že budoucně to nebezpečí amerického opano-
vání by mohlo dosáhnouti 5%. Já nemohu
podat určité číslo členů neb procento Ame-
ričanů v Jednotě, neb jsem příliš daleko od
Hl. Úř., abych to v seznamu členů vyhledal,
a personál Hl. Úř. jest tak zasypán prací, že
jest marné je žádat. Ale dle mého odhadu,
jest asi 1% Američanů. Tedy kdyby oni všich-
ni proti nám hlasovali, tak by naše Jedno-
ta byla ohrožena 1%.
Co já jsem mínil jest, že v budoucnosti, za
30—40—50 let to nebezpečí by mohlo dosáh-
nouti 5%, ale to vůbec nemá co do činění s
procentem cizího členstva. Za příklad: Jest-
li náš národ se chopí duševního pole a ka-
rakteru jako se drží rolnického pole, tak bu-
deme skvěle stoupat v úctě mezi Američany,
a oni se budou více hlásit o členství, tak že
za 75—100 let možno očekávat, že l?ude 20%
amerického členstva, ale to zase nemíní 20%
nebezpečí. Zde bude řád se 100 členy: 80 Če
ehů a 20 Američanů, co se k nám sami při-
hlásili a oni budou naši nejlepší přátelé, neb
se přidali pro obchodní a politický vliv A
oni nebudou se pokoušet nám Jednotu vy-
rvat, neb tím by si těch 80 členů popudili
proti sobě — a to si oni nepřejí — tedy jest
možno, že kdyby bylo 20% Američanů, že
přece nebezpečí by nebylo větší jako 5% —
to jest, jestli je nebudeme lákati všemožně
a bráti leckoho.
Prosím čtenáře o bedlivé přečtení, neb je
to dosti obtížné takovou myšlenku objasnit
dopisem.
V úctě zůstávám,
Frank Kadanka.
|M
■
li
NNH
HNM
i*H«
itKUÉSli
DO HOUSTON A OKOLÍ!
V neděli, 16. září, pořádá řád Štefaník ta-
neční zábavu, v 8:00 hodin večer při hudbě
Šebestové orchestry.
Minulou neděli sehráli naše české děti
divadlo: “Květ štěstí”. Byly to opravdu květy,
pěkné čeště ratolesti ty naše, zlaté dětičky.
Však také ty maminky a tatíčkové v tom
hledišti zářili radostí a štěstím, jak pěkně
ív jejich děti hrály. Největší radost měly asi
ony samy a br. Valčík, co je cvičil. Ale ten
malý % t čel b\ k zulíbání dítt jako šotek
a na jevišti si počínalo jako kdyby se tam na-
lodilo a zatím tam bylo poprvé. Též jeho se-
střička a maminka a jejich nemocný bratří-
ček, hráli pěkně, té babička kořená řka a oba
dva skřítkové a královna vil, hráli hezky. A
což ten celý sbor vil, nebyla to skvostná po-
dívaná na ně?! Zdálo sc, že jich není konce,
v tom hluboké lese. Též jeviště bylo pěk-
né, zvláště ten les. A návštěva, — plný sál.
Mohou z toho mítl všichni radost, že se to
tak vydařilo.
Též milí naši hosté, příznivci divadla, naši
ochotníci sehrají pěknou hru dne 30. září:
“Kráčmerku”. Bližší viz v oznámce.
S pozdravem,
Karla Čtvrtníková.
mílii
■8111
*
Hl
i®
mu
■■
■
tli.
MSI
■
■
11
mm
ni
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Moučka, Franta. Věstník (West, Tex.), Vol. 22, No. 44, Ed. 1 Wednesday, September 12, 1934, newspaper, September 12, 1934; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth626007/m1/3/: accessed July 16, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.