Věstník (West, Tex.), Vol. 39, No. 48, Ed. 1 Wednesday, November 28, 1951 Page: 12 of 32
thirty two pages : ill. ; page 11 x 9 in.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
BtruiR ll
hal střídavě tesaři a stndnařům, odjí-
žděl Vít do San Benito unaven, ale spo-
kojen, téměř šťasten, po polní cestě,
která jej po několika mílích dovedla
na velkou konkretovou silnici.
V duchu již si kouzlil nový domov,
domek, který bude přistavovati dle po-
třeby, kolem něho zahrádku, která mu
bude dávati zeleninu po celý rok a ne
pouze několik krátkých měsíců v roce,
něco ovocných stromů a později celý
sad krásných stromů jihu, které, ať v
kvetu nebo s plody, jsou rozkoší pro zrak
a ostatní smysly člověka. Vzpomínka
jeho zaletěla od této vidiny znovu za
moře, k dívce, kterou si jednoho dne u-
vede do ráje, zde vykouzleného.
Druhého dne ráno nemohl se Vít doč-
kati, aby již byl znovu na svém, u práce.
Přijel na místo dříve, nežli se dostavili
mexičtí dělníci a tesař se studnaři, leč
užasl, když se přibližoval k místu, kde
včera, když odjížděl, se týčilo trámoví
příštího domku. Stavby na mýtině ne-
bylo a když se k staveništi přiblížil,
shledal, že to, co včera s tesařem posta-
vil, bylo svaleno, strženo, rozmetáno,
jakoby tu byla řádila větrná smršť.
Poněvadž však v celém okolí, jmeno-
vitě na hromadách kaktu a stromových
větví Mexičany nakupených nebylo stopy
nějakého řádění živlů, bylo patrno, že
je to dílo rukou lidských. Vít stál nad
troskami své včerejší práce jako solný
sloup, nedoveda si vysvětliti, komu jeho
stavba překážela, až jej z myšlenek vy-
trhnul příjezd Mexičanů. Ti; shlédnuvše,
co se v noci stalo, opakovali mezi sebou
nějaké slovo, kterému on nerozuměl a
které, neumějíce anglicky, mu nemohli
přeložit. Teprve když přijel tesař se stud-
naři, s počátku neméně překvapený než-
li Vít, vyslechl Mexičany a řekl s pohrd-
livým úsměvem; “Říkají, že to udělal
duch pustiny. Já bych se takového du-
cha nebál praštit! něčím přes hlavu,
kdybych ho chytil při činu. Udělali to ně-
jací ničemové, kteří tady večer po na-
šem odjezdu táhli a neměli nic lepšího
k zábavě. Ještě štěstí, že to nespálili, ne-
bo neroztřískali, tak že se můžeme dát
znovu do práce.”
Vít se spokojil tímto vysvětlením a po-
máhal statečně tesaři, takže do večera
bylo postaveno víc nežli stálo předešlého
večera. Studně byla již vyvrtána do po-
stačitelné hloubky a studnaři započali s
kladením pumpy.
“Doufám, že to dnes v noci nebude ni-
komu překážet,” řekl Vít na rozchodu s
tesařem. “Nej raděj i bych tady zůstal přes
noc na stráži.”
“Nu, to bych vám zrovna neradil, ne-
máte-li s sebou nějakou střelnou zbraň.
Říká se sice, že je tu bezpečno, ale je to
přec jenom nová země, která má svoje
záiudy a nebezpečenství.”
VĚSTNÍK — WEST, TEXAS
Vít tedy jel domů, ale s obavami. Ráno
byl opětně první v hotelu na nohou a
bez snídaně ujížděl ve fordce do kraje.
Již z dálky z cesty viděl, že místo, kde
byl včera znovu postavil,kostru baráčku,
bylo prázdno. Jeho clilo bylo znovu str-
ženo, o čemž se přesvědčil, když dojel až
na staveniště. Leč tentokráte byl materiál
nejenom rozházen, ale z velké části spá -
len. Nyní již nebylo pochyby, že jeho po-
kus postavit! si zde domov někomu pře-
káží -— nebo snad mají přece pravdu Me-
xikáni, šeptající si s bázlivými pohledy,
že je to práce Ducha pustiny? Zasmál se
této myšlence, ale pak zaťal zuby a řekl
si, že té věci přijde na kloub, ať to stojí
co chce.
Když přijeli studnaři a tesař, poslal
je domů, ale Mexičany nechal pracovati
na rozšiřování mýtiny dál. Sám dojel za
dne zpět do města, koupil si dobrou pu-
šku na šest ran a v podvečer ujížděl zpět
k svému pozemku. Zastavil svoji fordku
daleko od cíle své cesty a došel na místo
pěšky. Vyhledal si stanoviště, odkud mo-
hl přehlédnout! celou mýtinu a rozhodnut
zůstati na číhané celou noc, bude-li toho
zapotřebí, rozložil si na zemi houni z ford-
ky přinesenou a posadiv se na ni s pu-
škou v ruce, vyčkával, co se bude díti.
S počátku noci, která přišla po západu
slunce velmi rychle, byla hrobová tma
a Vít mel obavu, že nebude viděti škůdce,
dostaví-li se, leda by měl tento sebou ně-
jaké světlo. Leč po desáté hodině začalo
nebe na východě blednout! a za chvíli
vyšel měsíc, ne již v úplňku, ale osvětlu-
jící kraj dosti dobře, Vít si oddychl a
klidněji nyní naslouchal rozličným hla-
sům, kterými se ozývala džungle, ve dne
tak tichá. Každou chvíli zašustilo něco
v křovinách za jeho zády a kdyby nebyl
býval jist,, že zde není šelem, které by
útočily na člověka, byl by se vzdal svého
čekání, neboť proti náhlému přepadu ze
zadu byl bezbranný, a oheň, který jest
nej lepší ochranou proti nočním šelmám,
si rozdělat! nemohl. Z divočiny, která se
zdála být tak neproniknutelnou se svojí
změtí trnů, ostnů, rozsochatýeh větví a
kaktusových disků a palic, že se divil ve
dne, jak se může jakékoliv zvíře její hou-
štinou protáhnouti, ozývalo se rozličné
kvičení, mňoukání, vrčení, skřípot, fu-
nění- podobající se vzdechům a zase še-
lestění travin a palmeta a praskání vět-
viček. V měsíčním světle viděl několikrá-
te na mýtině se pohybující stíny nějakých
zvířat velkých jako pes a kulatých jako
meloun. Byli to bezpochyby dikobrazové,
ozbrojení proti útočníkům jako ta zdejší
džungle, tisícem ostnů. Někdy se mihl
mýtinou menší nějaký stín velkou ry-
chlostí a Vít hádal, že je to koyot, čili
šakal. V brzku potvrdily-jeho domněnku
zvuky, které se ozvaly od břehu rosok.V
jako táhlé psí vytí, přecházející do kviči-
Ve středu, dne 28. listopadu 1051.
váho mňoukání. Tihle noční zpěváci byli
mu známi již z Dakoty.
Stíny míhající se mýtinou a hlasy z
džungle pomáhaly Vítovi krátit čas a
když měsíc postoupil tak vysoko, že v je-
ho světle mohl se podívati na zápěstní
hodinky, shledal, že je již téměř půlnoc.
V té chvíli pohnulo se cosi tam, kde
přecházela mýtina v břeh reseky. Na
břehu této, jakoby pomalu z vody vyrů-
staly, objevily se dvě vysoké silhuety ja-
kési, divného, strašidelného tvaru, Bylo
viděti, že jsou to postavy mnohem větší,
nežli kterýkoliv Člověk. Každá z nich měla
několik noh a zdály se, nohami těmi div-
ně motajíce, mířiti od břehu reseky pří-
mo k místu, kde schoulen na houni se-
děl na čekané Vít.
Černé přízraky blížily se z dálkf bez
hluku, jenom jakési těžké kroký bylo
slyšeti a něco jako funění velkého zví-
řete. Vít si povšimnul, že současně s ob-
jevením se přízraků, přestal jako na po-
vel všechen šum a všechny hlasy v hou-
štinách a stíny zvířat s mýtiny jakoby byl
vítr odvál. Nastalé ticho bylo plno tajem-
né hrůzy.
Vít neznal bázně, nevěřil ve strašidla
a nic nadpřirozeného, ale fůi pohledu
na vysoké, nestvůrně postavy, blížící se
v měsíčním světle od řečiště k. němu, cí-
til, jak se mu krev staví v žilách a divné
mrazení běží po zádech. Stiskl pevněji v
rukou pušku, odhodlán čelit! čemukoliv
na světě. Leč cítil, jak se mu ruka chvě-
je a bál se, že nebude mocí vystřelili,
i když bude jeho život záviset! na jedné
ráně. V tom se mu však pojednou poně-
kud ulehčilo, neboť postavy k němu se
blížící, začly dostávat přirozený, chápa-
telný tvar. Vystoupivše na mýtinu po-
změnily směr své cesty, a jak se obrá-
tily k Vítovi bokem,* zjevily se býti dvě-
ma mulami s lidským nákladem. Jedna
z mul nesla jakéhos starého muže —
nyní mohl Vít v záři měsíce pozorovali,
že jezdec má dlouhý bílý vous. Na dru-
hém soumaru seděli dva lidé, mnohem
slabší postavami nežli stařec na první
mule, spíše jako hoši vypadající, Vít po-
znal, že se mu již ruka nechvěje. Povstal
a potichu přistoupil blíže za palcátovou
palmu, která mu svým chvostem skloně-
ných listů a širokým dužinatým pněm
sloužila za skryt a pozoroval noční jezdce,
kteří se již k němu přiblížili na vzdále-
nost asi dvou set stop. Mohl nyní dobře
v jasné záři měsíce pozorovat!, že muž
s bílým vousem na první mule má ku pře-
du nachýlenou stařeckou postavu a z pod
klobouku vykukující bílé vlasy. Dva mladí
muži, jedoucí za nim na druhé mule,
byli oblečeni po způsobu Mexičanů v plá-
těných šatech, s barevnými šátky kolem
krku a širáky na hlavách.
“Takhle se tedy shledáváme, strýci
Habrdo,” řekl si Vít v duchu. Kdo jsou
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Valcik, Stephen. Věstník (West, Tex.), Vol. 39, No. 48, Ed. 1 Wednesday, November 28, 1951, newspaper, November 28, 1951; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth626401/m1/12/: accessed July 17, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.