Věstník (West, Tex.), Vol. 44, No. 15, Ed. 1 Wednesday, April 11, 1956 Page: 25 of 32
thirty two pages : ill. ; page 11 x 9 in.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Ve středu, dne 11. dubna 1956
ně podal ještě střevíce a hedvábný šá-
teček na hlavu, modrý a žlutě květova-
ný. Josce dal stejný šátek, ale zelený,
nadto pásku do vlasů a několik šňůr pe-
rel s dlouhánskou stuhou na přivázání;
pro děti přivezl perník a harmoniku;
měl dokonce i něco pro kovářku, protože
stranou položil cosi zavinutého do papír-
ku; ani na Vítka nezapomněl, ba ani na
Petříka.
Hanka! i Joska vykřikovaly obdivem
při každé věci, prohlížely si je a zkou-
šely s takovou radostí, že Hance slzy
kanuly po zruměněné tváři a Joska se
v úžasu a obdivu chytala za hlavu.
Roeh se usmíval, mnul si ruce a An-
tek si jenom pohvizdoval.
“Na ty dárky jste si vydělaly. Roch mi
vyprávěl, jak všecko v celém hospodář-
ství chodilo v pořádku. I dejte pokoj,
nepřivezl jsem to proto, abyste mi dě-
kovaly,” volal Antek a bránil se, proto-
že ,se na něho vrhly, objímaly ho a líba-
ly.
“Ani se mi nikdy nesnilo o takových
krásných věcech,” šeptala v slzách Han-
ka a, usedla, aby si zkusila střevíce.
“Jsou trošičku' těsné, naběhly mi no-
hy od toho, že chodím bosa, ale na zi-
mu budou jako ulité.”
Roch se začal vyptávat na ves a Han-
ka mu všechno páté přes deváté vyklá-
dala; přitom pospíchala s vařením. . .
za chvíli postavila na stůl hodnou mísu
baršče, v kterém jako kolo plovala klo-
bása.
Muíi se bez meškaní dali do snídaně.
“To je mi přece jídlo!” volal vesele
Antek. “Jak ta klobása krásně voní! Po
tomhle jídle našinec cítí, že má něco v
žaludku. Ale v kriminále mě krmili, aby
je čert vzal!”
“To ses, chudáku, asi namořil hla-
dem ! ”
“To víš, ale nakonec jsem už ani ne-
mohl jíst.”
“Říkali mužští, že by jenom hlado-
vý pes to žral takové jídlo, co tam dá-
vají, je to pravda?”
“Je to pravda. Ale nejhorší bylo, že
člověk byl zavřen mezi čtyřmi stěnami.
Dokud bylo chladno, ještě to ušlo, ale
jak zasvitlo slunce a zavoněla země,
myslil jsem, že se zblázním. Svoboda mi
voněla lip než ta klobása tady. Už jsem
se pokoušel vytrhnout mříže, jenomže
mě nenechali.”
“A je pravda, že tam bijí?” ptala se
ustrašeně Hanka.
“Ano, bijí. Vždyť jsou tam i lupiči,
kteří podle práva mají dostat každý den
bití. Ale mne s,e neodvážili dotknout a-
ni prstem. Měl to tak některý zkusit, byl
bych mu dal co proto, ten by byl viděl!”
“To se ví, kdopak by tě přemohl, ta-
kového siláka!” přisvědcovala Hanka ra-
dostně; byla do něho zahleděna a dáva-
i VĚSTNÍK — WEST, TEXAS
la pozor na každé jeho hnutí.
Jakmile byli hotovi s jídlem, zamíři-
li do stodoly, kam Hanka nanesla už pe-
řin a polštářů, aby se mohli v klidu vy-
spat.
“Máte vy nápady, vždyť se takhle ta-
dy upečeme!” smál se Roch.
Hanka nic neřekla, teprve když zavře-
la za nimi vrata, přišla na ni únava; u-
tekla do zahrady a dala se do plení pe-
tržele. Po chvíli propukla v pláč. Pla-
kala radostí, že ji slunce hřeje do zad,
že se jí zelené stromy chvějí nad hla-
vou, že ptáci zpívají, že všecko voní a
kvete a jí že je tak dobře, tak ticho a
blaženě v duši jako po svaté zpovědi.
Bože můj, jak všecko dobře řídíš!” vy-
razila ze sebe & zvedla oči k nebi v u-
přímně, nevýslovné vděčnosti za dobro,
které ji potkalo.
“A že se to všechno změnilo!” vzdychla
užaslá, šťastná, jako by byla v nebi; ce-
lý čas, co muži spali, chodila jako omá-
mená- štěstím. Bděla nad nimi jako kvoč-
na nad kuřaty. Odnesla děti daleko do
sadu, aby je křikem neprobudily.' Za-
hnala- ze dvora všechen dobytek a ani
z toho si nic nedělala, že prasata hrabou
rané brambory a slepice se popelí na
vzcházejících okurkách. Zapomněla na
celý Djží svět a co chvíle se zaskočila
podívat na spáče.
• -**•>£:
i -■ ■
Strana 25
zákusek postavila na stůl půl řešeta pě-
kně zralých třešní, které přinesla od far-
ské kuchařky.
“To je oběd jako na veselce!” žert©*
val Roch. 1 vcJí,
“Hospodář se vrátil, není to důvod , k
veselí?” odpověděla a pilně se kolem
nich otáčela, sama však jedla málo.
Po jídle Roch odešel do vsi se slibem,
že se večer vrátí, a Hanka se nesměle
zeptala muže:
“Chceš se podívat na hospodářství?”:'
“Dobře, dobře, svátek se už ukončil,
musím se zase dát do práce! Bože můj;
ani jsem se nenadál, že mi tak brzy při-
padne otcovský podíl!” '- ú
Vzdychl a šel za ní; vedla ho nejdřív
do stáje, kde frkali tři koně; v ohradě
pobíhalo hříbě; potom do prázdného
chléva a dále ještě do stodoly podívat se
na letošní seno; Antek nahlédl i :do
chlívků a pod kolnu, kde stálo různé ha-
řadí a náčiní. ý ^
“Bryčka se musí zatáhnout na mlát!
jinak se rozeschne.” rom
“Však. jsem. to kolikrát Petříkovi ppd
roučela! Ale copak mě poslechl?” ;‘in
Začala svolávat prasata a drůbež a
náramně se vychloubala velikým při*
chovkem; když i to Antek prohlédl, ř6z-
povídal se široce o polních pracích,
je co naseto a kolik každého zvlášt; hle7
Den jí připadal tak protivně dlouhý, děla mu přitom bedlivě do očí a ček^íři
ale Antek si všecko skládal po pořádku
v hlavě, vyptával se na to i ono a teprvě
nakonec řekl: i;0l\‘
“Je těžko věřit, žes to všecko dokáza-
la sama!”
iSiHí
“Pro tebe bych udělala ještě víc,”(.za-
šeptala Hanka vřele, strašně se radujíc
z té chvály. .R
“Ty jsi nějaká hospodyně, Haničkó!
Ani jsem si nepomyslil, že jsi taková!”
“Muselo to být, a tak, toť se ví, jsem
hnáty nešetřila.”
Antek si prohlédl i sad plný višní uiŽ
zpola červených, i záhony, na kterých
rostla cibule, petržel a zelné sazeničký.
Když se vraceli nazpět a přecházeli
kolem otcovy strany, nahlédl Antek . jo?
tevřeným oknem dovnitř. , aa
“A kde je Jagna?” těkal udivenýma
očima po prázdné světnici. yioq
“Kde by byla? U matky! Vyhnala jsem
ji!” řekla tvrdě Hanka a zvedla k
oči. vf 4
Antek stáhl obočí, chvíli přemýšlel,
pak si zapálil cigaretu a prohodil klid?
ně, jako mimochodem: .?.čsy.
“Dominiková je zlá jako pes, nedaru-
je nám to bez procesu.”
“Už prý včera běžela k soud se žalo-
bou.” '
“Od žaloby k rozsudku je ještě daleko.
Ale bude se to musit dobře rozvážit, aby
nám nezalirála nějaký kousek.” !~iH(
Hanka vyprávěla, z čeho to vzešlo a
že si už nevěděla radly. Minula snídaně,
minul oběd a oni pořád spali. Všechny
lidi znova poslala po práci a ani se ne-
starala, co se tam bez ní děje, byla je-
nom na stráži a pořád pobíhala od sto-
doly do chalupy.
A stokrát vyndavala dárečky, zkouše-
la si je, a volala:
“Kdepak by byl někdo druhý tak las-
kavý a pozorný, kdepak!”
Nakonec odběhla na náves mezi ženy
a koho zahlédla, tomu už z daleka zvě-
stovala:
“Jestlipak už víte, Antek se vrátil! Spí
teď ve stodole.”
Oči a tvář se jí smály a zářily radostí
a veselostí, až se ženské divily.
“Učaroval jí ten šibeničník, či co?
Jako by rozum neměla.”
“Co nevidět se začne vynášet a ohrno-
vat nos, uvidíte!”
“Však ono ji to, až se Antek vrátí do
starých kolejí, zase přejde,” usoudily žen-
ské.
Hanka; ovšem ty řeči neslyšela; a sot-
va ,se vrátila do chalupy, dala se ve všem
chvatu do chystání dobrého oběda. Když
uslyšela křičet husy na rybníce, vyběhla
a tišila je kameními, až z toho vznikla
bezmála hádka s mlynářkou.
Teprve když poslala lidem nai pole
svačinu, oba mužští přišli ze stodoly. Na-
chystala jim oběd před domem v chlád-
ku, podala jim i kořalku a pivo; jako
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Valčík, Stephen. Věstník (West, Tex.), Vol. 44, No. 15, Ed. 1 Wednesday, April 11, 1956, newspaper, April 11, 1956; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth626806/m1/25/: accessed July 17, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.