Věstník (West, Tex.), Vol. 31, No. 3, Ed. 1 Wednesday, January 20, 1943 Page: 11 of 24
twenty four pages : ill. ; page 14 x 10 in.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Ve středu, dne 20. ledna 1943.
VĚSTNÍK
Strana 11.
ĎOLETĚL!
Ve válečné prosté pracovně, v dřěvěriém tíá-
rácku na letišti, našli jsme velitele čs. bornbař-
dovací squadrony, škp. Š.
Prostý, jako celé jeho prostředí. Mnoho to-
ho nenamluvil, ale D.F.C. a řada jiných vy-
znamenání na jeho prsou mluví jasnou a vo-
jenskou řečí, že stojí před námi českosloven-
ský letec, který v bojích proti nepříteli pro-
jevil odvahu.
Za živý svět vám nepoví o svých činech a
proč ta vyznamenání dostal. Tak jsme se ze-
ptali na jeho starý letoun “M” jako Marie, kte-
rému jednou vysadil levý motor asi 10 minut od
Hanoveru a který přece doletěl domů, “protože
pracoval obdivuhodně,” jak tvrdí velitel. (Ci-
tace k D.F.C. odůvodňuje to tím, že škpt. Š.,
který byl kapitánem letounu, konal svou po-
vinnost s obdivuhodnou dokonalostí a odva-
hou.)
A velitel se rozpovídal. O letounu, to ano.
Ten si zaslouží pochvaly:
“Na jaře 1941, v plné operační činnosti pe-
ruti — bylo to 15. května — “vyváděl” jsem
novou posádku na nálet nad Německo. Cílem
bylý průmyslové objekty Hanoveru. Letěli jsme
§ litůunem “M” jako Marie, (Jeho obrázek pro-
běhl svého času téměř vším anglickým tiskem,
kde byly vyobrazény 3 letouny čs. bombardo-
vácí peruti při prováděni vzorné skupiny.)
Startovali jsme již žá úplného soumraku,
Počasí nebylo pro nálet néjlepsí. Nad mořem
jsme prolétávali husté mraky, ná letounů se
usazovalo jíní, ale “Mařenka” si to šlapala
bezvadně. Nad pobřežím nás zalila záře světlo-
metů, nepřátelská protiletecká obrana po nás
pálila ,ale prolétli jsme bez jediného zásahu.
Asi k 1. hodině v noci jsme se blížili k cíli.
Obloha v tomto prostoru byla jasná, zář ubý-
vajícího měsíce osvětlovala město; a tak jsme
mohli dobře zaměřit cíl a shodit pumy přes-
ně tam, kam byly určeny. Přes to, že něteré
rozprasky protileteckých baterií, jež na nás
ze země pálily, byly nepříjemně blízko letou-
nu,. nepozorovali jsme žádný zásah.
Po odhození pum si letoun oddechl, nabral
výšku a mírně potláčen, uháněl z dosahu ne-
přátelských baterií. Za necelých 5 minut jsme
se dostali z dosahu protiletecké obrany Hano-
veru. Nasadili jsme kurs domů.
Ale již asi za 10 minut po opuštění cílivého
prostoru pozorujeme náhlý pokles tlaku ole-
je u levého motoru. Je to zlé, ale nelze nic dě-
lat; musíme zastavit levý motor. Asi po mi-
nutě zkouším znovu přidat plyn, ale marně.
Několik prudkých výbuchů a již nám hoři re-
diiktor motoru. Okamžitě jsem vypnul motor,
škdrb současně stiskl tlačítko hasícího přístro-
je a otevřel plynovou páku prvého motoru na
největší výkon. Mezitím jíž telegrafista hlá-
sil domů: “Levý motor hoří!” Oheň asi po
dvou minutách uhasí, ale my, nakloněni ne-
přirozeně na jednu stranu, ztráceli jsme rych-
le výšku a blížili se do oblasti bouřkových
mraků. To jsme měli ještě asi 2 a půl hodiny
cesty k nejbližšímu anglickému břehu.
V bouřkové oblasti se nám začala tvořit na
letounu námraza. Snažili jsme se proto ob-
letávat místní bouřky, za stálého ztrácení
výšky, až jsme klesli s původních 13.000 do
2.000 stop.
Jihovýchodně Rotterdamu se počasí vyjas-
nilo, chvílemi se mezi mraky objevil i měsíc
a ten nám byl jedinou orientační pomůckou,
poněvadž kompas a ostatní přístroje v nepři-
rozené poloze letounu neukazovaly správně. Při
neustávajícím ztrácení výšky nedoufal jsem,
že se nám podaří dostat se dál než do Holand-
ska. Neřekl jsem ani slova, ale posádka zřej-
mě sdílela mé nevyslovené myšlenky. Cítil
jsem, jak očima hltají ručičky výškoměru a
každý můj pohyb.
v Snažili jsme se domluvit se s domovem, vy-
sílali jsme zprávy, ale nedostávali žádné od-
povědi. Nakloněná poloha letounu působila po-
tíže ve vysílání a přijímání zpráv a také ze ze-
mě nás nemohli dobře zaměřit. Telegrafista,
výborný chlapík, pracoval skvěle. Nehnul se ze
svého místa a v kratičkých intervalech podá-
val zprávy, jsa si vědom téměř naprosté bez-
nadějnosti své práce.
Náhle začala mizet námraza na letounů a
tak sé mi podařilo udržet výšku 1.500 stop.
Už zá řozbrěskii dhe prolétávali jsm ústí Rý-
na. Nevím, čemu děkujeme za to, že na nás ne-
stříleli, když jsme prolétali prostorem nepřá-
telské obrany, ačkoliv bylo možno letoun vi-
dět — téměř za denního světla — pouhým o-
kem.
Pravý motor, přes abnormální výkon 2.400
obrátek skoro za plného plynu, pracoval ob-
divuhodně. Rychlost, kterou s počátku bylo
obtižno udržet na 80 mil za hodinu, postupně
stoupala až na 120.
Vycházející slunce nás zastihlo v půli moře.
Rozjasnilo trochu náladu a posílilo naše stou-
pající naděje. Nezapomenu hned tak na o-
kamžik úlevy, kterou jsme pocítili, když jsme
konečně, asi na vzdálenost 40 mil, uviděli rý-
sovat se břehy Albionu. Snad nikdy nám nebyl
ten kus ostrova tak drahý, jako v tuto chvíli.
Odvážil jsme se dokonce doufat, že se do-
staneme až na vlastní letiště, ale motor, který
přepínal jíž více než 4 hodiny své síly, přece
jen nevydržel. Těsně před anglickým pobře-
žím začal vynechávat. Poznali jsme zálivy u
Harwiche a to už jsme věděli, že nejbližší le-
tiště bylo sotva 10 mil. Ale nedostali jsme se
dál než 5 mil od pobřeží, když i pravý motor
vysadil úplně.
Sotva byl čas vydat ještě poslední :“Forced
landing” a nezbývalo nic jiného, než se dívat
rovné před sebe a vyhýbat se alespoň stro-
mům a křovínatým hrázím, které rozdělují an-
glické pastviny.
Povedlo se! Přistání bez podvozku, “na bři-
cho” jak my říkáme, do měkké půdy, letoun
se sice poškodil, ale posádka vyskákala z hor-
ních dvířek Wellíngtonu bez úrazu.
-v--—
PERSKÉ POHÁDKY.
Tři chytré odpovědi.
Byl jeden král a ten měl vezíra. Jedenkrát
si zavolal vezíra a řekl: “Mám pro tebe tři o-
tázky.’’ Vezír se poklonil.
“Víš, co je nejzelenější?”
Vezír nevěděl.
“Víš, co jensladší?”
Vezír opět nevěděl.
“A víš, která vůně ze všech vůní je nejpří-
jemnější?”
A vezír opět nemohl dáti odpověď. Proto
řekl: “Dej mi lhůtu čtyřiceti dnů, a uvidíš, až
si otázky promyslím, že ti dám na ně odpověď.”
Doma byl vezír celé dny zamyšlen a jeho
dcera vytušila, že otce něco trápí.
“Otče, co je s tebou?” — ptala se ho.
Vezír byl již zoufalý, neboť lhůta, kterou si
vyžádal na rozmyšlenou, se již blížila ke kon-
ci. Proto dceři řekl: “Tři otázky mi dal král,
a já nevím, jak na ně odpovědět.”
“A jaké ti dal otázky?” — ptala se dcera
otce. —
Vezír zesmutněl. A řekl dceři, že král se ho
ptal, co je nejzelenější, co je nejsladší a kte-
rá vůně je nejpříjemnější.
“To jsou lehké otázky,” řekla dcera otci.
“Jdi ke králi a odpověz mu, že nejzelenější je
Voda, nejsladší provdaná žena a nejpříjem-
nější vůni že má chléb . . .”
Vezír měl radost, že ví, jak otázky zodpově-
dět ,a šel ihned ke králi do paláce.
“Uplynula lhůta čtyřiceti dnů, jdu ti tedy
dát odpověď na to, co jsi se mne tázal,” řekl
králi. A odpověděl tak, jak mu poradila dce-
ra. A král na to řekl: “To je z tvé hlavy?”
“Ne — odpověděl upřímně vezír — “mám
jedinou dceru, a ta mně poradila,”
I nakázal král služebnictvu, aby mu přived-
li do paláce vezírovu dceru. Když přišla, otá-
zal se jí:
“Jak víš, že voda je nejzelenější?”
Dcera vezírova odpověděla:
“Vím, že tam, kde není vody, není ani trá-
va zelená . .
Král se usmál a otázal se znovu:
“A jak víš, že vůně chleba je nejpříjem-
nějáí?” . ......—
Dcera vezírova odpověděla:
“Vedle našeho domu bydlí pekař. Kdykoli
peče chléb, je v našem domě nej příjemnější
vůně---”
Král se opětně usmál a otázal se po třetí:
“A jak víš, že provdaná žena je nejsladší?”
Dcera vezíra s uzarděním odpověděla:
“Jedné noci jsem nespala. Pojednou mu ma-
lý bratříček počal v kolébce plakali. Ani mat-
ka — ani otec nešli plačícího bratříčka uko-
nejšit. A tak vím, žc provdaná žena je slad-
dká!” —
Načež král řekl: “Jsi moudrá dívka/’ A je-
likož byla i krásná, vzal si ji za ženu..
Tři sestry — tři krasavice.
V Persii žily tři sestry — tři krasavice. —
Byly tak krásné, že se zalíbily králi.
Chtěl si vžiti jednu z nich za manželku. —
Ale nevěděl, kterou, jedna byla krásnější dru-
hé. I povolal všechny tři do svého paláce. Tři
sestry — tři krasavice přišly a poklonily se před
carem až k zemi. I otázal se král první kra-
savice :
“Co chceš učinit, až budeš mojí ženou?”
První krasavice se rozhlédla sálem a řekla:
“Dám všem tvým sluhům nové šaty —”
I otázal se král druhé krasavice:
“Co ty chceš učinit, až budeš mojí ženou?”
Druhá krasavice odpověděla:
“Dám všem chudým ve městě navařiti ka-
še —”
I otázal se král třetí krasavice:
“A co ty chceš učiniti, až budeš mojí že
nou?”
Třetí krasavice s uzarděním zašeptla:
“Chtěla bych ti dát syna, který by byl krás-
ný a milý —”
A car se oženil se třetí krasavicí.
* Sedlák a mudřec.
*
Po silnici šli dva muži. Sedlák a mudřec. Šli
společně a sedlák mlčel a mudřec také. —
Když se mudrci zdálo mlčení již dlouhé,r poví-
dá sedlákovi:
“Potřebovali bychom schody, nemyslíš?”
Sedlák nevěděl, co říci. Šel opět mlčky ve-
dle mudrce a pak se ho otázal: “Proč schody?
Silnice je dobrá!”
Ale mudřec neodpověděl. A oba šli zase mlč-
ky dál. Pojednou se na silnici setkali s davem
lidí. Byl to pohřeb. Čtyři lidé nesli na márách
zesnulého, ostatní plakali a naříkali. — A
mudřec sedlákovi povídá:
“Zemřel nebo žije?”
Sedlák nevěděl co říci. Šel opět mlčky ve-
dle mudrce, ale pak se ho otázal:
“Viděl jsi přece, že ho nesli na márách, tak
zemřel, ne?”
Ale mudřec neodpověděl. A oba šli zase mlč-
ky dál. Když přišel sedlák domů, vyprávěl své
dceři, jak šel s mudrcem a jak mudrc podivně
mluvil. A dcera pak řekla otci:
“Mudřec mluvil správně. Řekl, že potřebu-
jete schody. To znamenalo: mluv něco, a uvi-
díš, že se nám půjde veseleji. Pak řekl, když
jste potkali pohřeb, zda muž zemřel nebo ži-
je. To znamenalo: Má syna nebo zemřel bez
dětí?”
Sedlák se zamyslil a pochopil. Ale řekl dce-
ři:
“Dobrá, ale proč mluví tak, že mu nerozu-
mím?”
A dcera na to odpověděla:
“Protože je mudřec!”
Z ruštiny přeložil Jiří Voldán.
Zbrojí pro občanskou válku. Z jedné zprávy v
Goeringově “Essener National Zeitungu” jde
na jevo, že nacistické úřady jsou zneklidněny
vývojem věcí na “domácí frontě”. Když nacisté
se chopili moci, odňali obyvatelstvu všechny
zbraně, aby tak vyloučili jakoukoliv možnost
povstání, a zbraní se zmocnily výhradně úder-
nické čety SA. Nyní zřejmě přinesli vojáci z ru-
ské fronty s sebou domů na dovolenou zbraně,
neboť noviny prohlašují, že “neoprávněné dr-
žení zbraní se trestá těžkými tresty”, a že kaž-
dý, kdo má zbraně nebo munici, je povinen to
ihned ohlásiti.
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Moučka, Franta. Věstník (West, Tex.), Vol. 31, No. 3, Ed. 1 Wednesday, January 20, 1943, newspaper, January 20, 1943; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth627002/m1/11/: accessed July 16, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.