Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 38, No. 38, Ed. 1 Friday, September 21, 1956 Page: 4 of 6
six pages : ill. ; page 21 x 17 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
ČECHOSLOVÁK — WEST, TEXAS
V pálek " dne 21. *áH 19&Í
ČECHOSLOVÁK
WESTSKJÉ NOVINY
Published Every Friday by
/ECHOSLOVAk pub. co.
WEST, TEXAS
OFFICERS:
Jos. F. Holásek, President
Jerome Kopecký, Sec’y-Treas.
DIRECTORS
Tos. F. Holásek, F. J. Čoček, J. A.
Urbanovský, Jos. Pavlíček,
Jerome Kopecký, Frank
Marák, ml.
usoudil, že to byli ředníci někte-
ré pojišťující společností ze se-
verní části Texasu. Jeli ze San
Antonia do Dallasu.
Z Národního Svazu
Čes. Katolíků
Isi ty malé koupil, že Jsou laciné | Jsme také neméu. Za “Service" pouílěli tak nehostinnou rodinu,
připočítají od 12 do 15 procent, ale poněvadž jsme Američané,
ale vzdor tomu přece platíte —
Litoval jsem, že musel jsem
vystoupit! dříve než oni a ne-
mohl naslouchatl dále. Nejradéji
bych si byl přisedl, jisté bych se
byl dověděl mnoho zajímavého.
K tomu ale nebyl už čas a proto
opravdu nerad jsem je opouštěl., . -kráiovskv” Zdá se že
Neslyšel jsem rozmluvu celou,!ny tltul , “°*sky \Z7a. ’ ,
hlavně nevím co vše rozhovoru! mramor..je,st Iac.měJšl nezU
Cestopis po Evropě vypisuje Jan
W. Voliér, předseda N.S.Č.K.
(Pokračování)
Hotel Royal Danieli:—má správ-
Předplatné — $3.00 SubscriDtinn
Osobní útoky a dopisy urážlivého
obsahu nebudou uveřejněny.
Ceny oznámek sdělí se na
požádání
Advertising rates upon
lequest
předcházelo. Avšak to, co jsem
u nás “plastr” anebo cement.
zaslechl, mi stačilo, abych pře.| Z okna našich pokojů jest pěkná
mýšlel a došel k názoru, že měli: vyhlltJka na vodu a na ty basi-
KOMU VĚŘIT?
Když tak člověk dnes poslouchá,
politické řečníky,
v pochopení a v názorech,
bývá rozdíl veliký.
Nemyslím však humbukáře,
poctivé, myslím lidi,
kteří jednu, tu samou věc,
zcela opáčně vidí.
Stevenson se začal hádat,
s Ikem, republikánem,
až bude jen jedna strana,
pak bude s námi amen.
Eisenhower, dnes nám radí,
“jestli váš hlas mně dáte,
nynější blahobyt, čtyři
léta, si zachováte.”
“Nevěřte mu, ani slovo,”
Stevenson nás varuje,
“ten blahobyt — na papíře,
pravdu vám zatajuje!”
Dr. P.
pxavdu. Ano, mm ctenan, naše
životní terr.po zde ve Spojených
státech je neúměrné, přímo šíle-
né, vražedné. Je to v pravém
slova smyslu závodní tempo ve
výrobě, nelidské tempo pracovní,
které se přenáší zcela přirozeně
na celý život soukromý, zdomác-
ni v rodině a je příčinou mnoha
starosti a strastí O pouliční do-
pravě, kterou všichni znáte, ra-
ději pomlčím. To není doprava,
to jsou hotové automobilové zá-
vody.
Veliká úmrtnost na různé cho-
roby srdce, která zde ve Spoje-
ných státech je zvlášť nápad-
ná, je přičítána právě tomu přes
přílišnému shonu, ve kterém zde
žijeme. A třebaže jsme si toho
dobře vědomí, nesnažíme se uči-
nlti nějakou nápravu, nevěnuje-
me sobě dostatečnou pozornost a
péči, jsme velice lhostejní vů-
či sobě samým, nebereme vůbec
ohled na naše rodiny a ač jsme i
Varováni našimi známými ned-
báme toho a nechceme se polep-
šiti.
Nikdo nemá na nic čas, každý
spěchá, ba ani se v klidu najíst
nemůže. Je to opravdu nutné,
uk}', ótňVěíič jaku všecku zde —
na malých ostrůvkách. Od ho-
telu na širé Adriatické moře jest
to jen jednu míly a čtvrt, proto
vidíme z okna i velké lodě, kte-
ré do tohoto zálivu plují. Samo-
zřejmé, že jest zde hodné vlhko
a chladno. Jak zde mohou lidé
bydlet, nemohu pochopit. Do
práce přijíždějí ráno na velkých
motorových lodích, na gondo-
lách a vůbec na čemkoliv, co
plave. Jídla jsou prvotřídní, a jí-
delní lístek toho hodně obsahu-
je, když rozumíte tomu co v i-
talštiné čtete. Peníze, těch za
náš dolar dbstanete tak rozma-
nitý výběr, že je to Opravdu
kumšt rozeznat jednu valutu od
druhé. A ta jejich Lyra, ta je
maličká jako náš kupon od ta-
báku a je tak špinavá a roztrhá
ná, že to absolutně není možno
rozeznat, člověk by ten hadr ani
na ulici nezvedl, skoro by se to-
ho štítil dotéknout. U nás máme
papírové peníze všechny stejně
velikosti a čisté. V Evropě vů-
bec je to všecko jinej “sajz”. Je-
dnou dostanete pěkně velký ma-
lovaný certifikát a podruhé v
“drobných” plýšky anebo Lyru
Naučíme se
správně žít?
Při mém zaměstnáni dosti ča-
sto cestuji vlakem, někdy pouze
několik desítek mil, jindy jsou to
však vzdálenosti značné, kdy jí-
zda trvá mnoho hodin. Cestuji
rád, poněvadž příjemně chlaze-
né případně vytápěné vlaky (dle
toho jak roční období a povětr-
nostní poměry právě vyžadují)
jsou zařízeny a vybaveny tak,
aby vyhověly všem moderním
požadavkům a přáním cestují-
cích. Nejenom to, cestuji rád
vlakem také proto, že nemusím
se o nic starat jako je tomu při
cestování autem a pak, co se
iňně při tom nejvíc zamlouvá je,
že se vždycky něčemu přiučím.
Nemyslím snad pouze pozorová-
ním krajiny, kterou vlak projíž-
dí, což samo o sobě je příjem-
né, zábavné a uklidňující, mám
na mysli něco jiného.
Jc to rozhovor spolucestují-
cích, který je mnohdy velmi za-
jímavý a poskytuje dobrou a la-
cinou zábavu. Samozřejmě zále-
ží na tom, kdo ten spolucestují-
cí je. Každý má zájem pro něco
jiného, je to buď člověk sdílný
(někdy až moc), nebo málomluv-
ný, chytrý nebo tupý, vtipný ne-
bo příliš těžkopádný, povšech-
ně vzdělaný nebo také bez ja-
kékoliv vzdělání, uhlazených
způsobů a příjemného jednání,
nebo hrubšího zrna a ne příliš
společenského chováni a podob-
ně. Také je dúléiiité, jestli je to
rodina, příbuzní, známí aneb li-
dé, kteří se seznámili až ve
vlaku. Dle toho pak je rozpře-
dcn hovor a z vlastní zkušeno-
sti mohu doznat, že dosud v ka-
ždém případě dověděl jsem se
různé zajímavosti, Jestli jste
snad při jízdě vlakem nevěno-
vali pozornost tomu jak se lidé
baví, zkuste to při nejbližší pří-
ležitosti, jistě mi dáte za pravdu.
musí tomu tak být? Musíme, špinavou jako “onuce”. Já ne-
Jednati jako bychom zítra už ne- c° j^ u nás se
měli 211, jakoby nad námi ně-1 vždycky říkalo když něco bylo
kdo stál s bičíkem a stále nás hodně špinavého, že je to jako
pohaněl, nebo je to pouze zako-
řeněný všeobecný zvyk? Žijeme
ve svobodné zem/ a sami ze se-
bebe děláme otroky. Proč? Snad
jenom proto, že neumíme nebo
nechceme správně využít každé
minuty beztak krátkého života?
Či co jiného je toho příčinou?
“onuce”. —
Při jídle jakmile zasednete, se
vás ptají jaké víno budete pít.
Já nejsem zrovna moc háklivý na
víno, takhle sklenku piva to si
ještě dám, ale když to musí být,
tak se člověk obětuje. S manžel-
kou mám “trubl” ta nepije nic
Věc je velmi vážná proto, že se jiného než kávu, tak na ní by v
vše zrcadli i v životě společen-
ském, co je právě to bolestné
nad čím jsem se zamyslel, když
jsenu o všem uvažoval.
Vzdušný prostor, který nás
obklopuje, je plný zvukových e-
lektrických vln vysílaných mno-
ha radiovými i televisními sta-
nicemi blízkými i dalekými. Je-
stli tyto vlny narazí na naši an-
ténu, chvějí se rychlostí mnoha
tisíc kmitů za vteřinu. Aby mo-
hly býti učiněny užitečnými a
předměstem poslechu, musí nej-
dříve projiti zvláštním zaříze-
ním, t. zv. přeměňovatelem čili
transformátorem, kde jsou zpo-
maleny a pak teprve jsou svádě-
ny do přijímače. Jinak by po-
slech nebyl vůbec možný. Po-
dobně i závratná rychlost, ve
které v dnešní moderní době ži-
jeme, měla by býti něčím zpo-
malena, poněvadž nám často
brání dost dlouho od správného
využiti naší energie, abychom to
co chceme vykonali správně a
při tom abyehonn mohli projeviti
naše uznáni za laskavost a zdvo-
řilost, které nám prokázali druzi.
Shon a závazky dnešního mo-
derního života nás tak doko-
nale ovládly, že stáváme se velmi
netrpělivými a nervosními při
zdržení něčeho na čem právě
pracujeme. Každý jedná jakoby
musel býti se vším hotov bez-
podmínečně nt týž den, ale tu
hodinu či minutu.
Zatím co stále jenomi spěchá-
me se svými záležitostmi, zapo-
mínáme na všechno. Pro ten ne-
smyslný spěch trpí naše rodiny,
celé okolí i raše dobré vycho-
vání, kterého se nám dostalo pě-
ší našich rodičů a učitelů. Pozo-
rujeme-li vše dobře musíme při-
Není tomu dávno co jsem jelj “lal- f “á5 společenský horor
vlakem do nedalekého Tayloru, « ,Jen
ni dvou starších pánu. Bavili se I P‘2íev slusn°3t! a fvoHlostl vy-
hospodě moc nevydělali. Ta ká-
va v Itálii, panečku, ta by se mo-
hla krájet. Nevím z čeho to děla
ji, je to černý jako lucifer a ani
pajnt mléka kdyby do toho dal
tak se to “nevyjasní” — ovšem
kdyby bylo mléko — o smetaně
nemluvím. Až když jsme se na-
učili při objednávce kávy vždy
podotknout “cappuchini” v— by-
lo to aspoň k piti Jinak však: i-
talská strava je výborná, obzvlá-
ště ta jejich polévka “ministro-
ny” něco jako naše, ze zeleniny
(vegetable šoup.)
Ráno jsme šli všichni na pro-
cházku a něco tu a tam také
ale když mne nemohl přemluviti
tak mne nabízel zdarma celý —
“set”, když mu dám jedno ame-
rické cigáro, (viděl co kouřím)
že jeho otec rád kouří doutníky.
Dal jsem mu jedno, ne k vůli
těm pohlednicím ,ale abych je-
mu i jeho otci udělal radost_s
Americkou cigárou, kterou jsem
beztak na cestu dostal darem, ale
která stála 50 centů. Já sám ta-
kovou vzácnost nekupují, pro
mne jsou dost dobré ty “White
Owl” i když sl mne za to dobí-
rají, že je z nich cítit péří z té
sovy.
Na náměstí sv. Marka “St.
Mark’s Square” poletuje asi mi-
lion holoubů a jako v Miláně,
můžete se s nimi také nechat
fotografovat. Těch fotografistů
je zde skoro tolik jako těch ho-
lubů. Basilika sv. Marka s její
historickou věží “Campanile”,
jest překrásná. Postavena roku
829-832 aby v ní mohlo býti
uloženo tělo sv. Marka, které
přivezeno bylo z Alexandrie dvě
ma obchodníky za doby křižácké.
Roku 1063-94 byla přestavena a
jest to jeden z nej lepších vzorů
Byzantské architektury. Ty vzá-
cné dekorace mramorové a mo-
saika se nedá nikde vyrovnat. I
venek celé budovy je tak neo-
byčejný s překrásnou “Fazádou”
na dvě poschodí s gotickými sva
tostánky. Pět orientálních vyso-
kých kupolí, dává tomu všemu
velmi fantastický zjev. Velké
bronzové sousoší čtyř koní nad
hlavním vchodem je imposant-
ní.
Campanile, věž, která se se-
sula dne 14. července r. 1902 jest
dnes úplné přestavěna v stejném
slohu a na stejném místě. Na
věži jest světoznámý orloj (jako
v Praze), kde dva ďáblové velký-
mi kladivy odbíjí hodiny. V této
starodávné Basilice jest ucho-
váno mnoho vzácných historic-
kých věcí. Jen na některé pou-
káží jako ten velký kámen, 5
st. vysoký a 4 st. široký, upra-
vený co oltář sv. Pia X. který
sem byl převezen z horyi Tábor
ve Svaté Zemi, kde se Kristus
Pán proměn11 před očima několi-
ka Apoštolů. — Mnoho velmožů,
kterým zde - říkali “Doges” jest
zde také pochováno, mezi nimi
známý sochař Sansovine a kar
dinál Zen, zemřel r. 1520. Z bron-
zu, jeho postava v životní veli-
kosti, je umístěna na hrobě. Ce-
lý vnitřek hýří pozlaceným bron-
sem, vzácnou mosaikou ? mramo
rem. Sloupy z alabastru známy
svojí průhledností. Sta a sta o-
brazů věhlasných malířů znázor
čující biblické výjevy anebo ži-
voty svátých. Vzácné drahoka-
my, zlaté a stříbrné okrasy da-.
rovány “Doge” A. Dandolo (13
45). Výjevy ze života mučedníka
sv. Marka a ze života Pána Je-
“tip” i tomu který jen dvéře ot-
vírá. Ať tomu nikdo nevěří, že
se v Evropě cestuje lacino.
Tentokráte jsme se vezly v mo
torovém člunu mamisto v gon-
dole — jest to rychlejší. Za 15
minut jsme byli vyloděni a zno-
vu zavazadla na střechu auta
šofér připevnil. Cesta opětné ve-
dla do Padua tak jsme se zde
ještě jednou zastavili a navštívi-
li svátého Antoníčka a poprosili
ho o další šťastnou která
zase byla 160 mil skrz vysoké
hory a hluboké srázné stráně
byli by nám snesli všechno mo-
žné, poněvadž dosud pamatovali
na německou armádu, která tu-
dy ustupovala.
Bylo zde v těch apeninských
horách příjemně, neboť se tro-
chu oteplilo a vyhlídka do krá-
sného údolí také člověka zahřá-
la. Byli jsme našemu průvodci
moc vděčni za to, že zde zasta-
vil, namísto někde v městě v
restauraci. Projíždíme Guallutri
a průsmyk Futa kde . je to do-
sud uu války roztřiskainé. ryto
jizvy se budou (těžko hojit v
těchto zapadlých a těžko pří-
Apenin. Znal jsem toto jméno stupných končinách. V méstečku
z divadla, které za dávných ča
sů v Chicagu hráli “Ludvíkovci”
v Thalia síni na Allport ulici a
sice “Děvče z Apenin”. Bylo to
přes tyto hory kde v druhé světb
vé válce německá armáda ustu-
povala pronásledována spojen-
ci, aby se dostali skrz Brenner
právě vycházely dítky ze ško-
ly. Hoši i děvčata nosí t. zv. —
“smoeks”, černé a zapínající se v
zadu a škrobené, bílé límečky.
Tašky s knihamy nosí na zá-
dech — nikoliv přes rameno. Ti
větší kluci v těch “smoeks” vy-
padají divné — u nás by1 to jisté
Pass do Rakouska. Za sebou do, nenosili,
povětří vyhazovali všecky mosty, j Průvodčí poukazuje na temeny
Když jsem viděl výšku a sráz- , hor v dálce a podotýká, že na dru
nost těch hor, divil jsem se jak hé straně je cíl naší cesty. Sjíž-
jsme je mohli z takových posic [ díme do romantického údolí,
vyhnati. j carza, skrz Pratolino, kde mají
Autostráda je serpentinová do pěkný Villa Demidol park, sjíž—
výše 2800 stop, že se člověk sko- díme stranou do usmávajícího
ro bál s okna do té hloubky na- i údolí Muznone přes most řeky
hládnout i když vyhlídka byla 1 Arno a v dálce již vidíme Flo-
skutečně čarokrásná. Jen jedna J rencii.
koupit. Budovy mají t. zv. “pod- | Kazatelna přivezena z Ba-
loubí", velmi vhodné když pr- i sniky sv. Žofie v Cařihradu. Dot-
ší, a všude samý obchod. Pohled
nice se musí koupit ,že ano, ale
ani ty nejsou laciné, leda by člo-
věk koupil jen ty maličké, o kte-
ré nestojím. Jeden takový poten-
tát pořád do mne hučel abych
přivedeno na náš jazyk a vy-
sloveno pro radost našich spolu-
bližních. Pokusme se o to hned,
přátelé, protože přemýšlet o
tom pouze, tc nepomůže, to ne-
postačí, to musí býti učiněno
skutkem.
Takovýto zdánlivě nepatrný
způsob zdvořilosti je velmi dů-
ležitý pro každého z nás, bez o-
kly jsme se hrobu sv. Marka a
sešli dolů do krypty, kde původ-
ně jeho tělo bylo uloženo v je-
denáctém století. Jak již řečeno,
bylo jeho tělo přenesena na ra-
menou církevních přelátú o sto
roků později a uloženo na nyněj-
ším místě v nové Basilice, do
které vede pět velkých bronzo-
vých dveří. Zde mají též “kro-
pěnky” se svěcenou vodou veliko-
sti našich křtitelnic.
V paláci “Doges Palace”, vedle
Basiliky, později bydlelo několik
kardinálů a místa tato mají pa-
mětní tabule vystavěné na pa-
mátku návštěvy některých pape-
věc nás všecky mrzela, viděti ti-
síce a tisíce olivových stromů
spálených letošním velkým mra-
zem po celé Itálii a Španělsku.
Škoda tato jest nenahraditelná
a následky té velké letošní zimy
budou po celém světě dlouho po-
ciťovány. Za to na vinicích všu-
de se horlivě pracovalo a je to
zajímavé pro toho kdo nikdy na
vinicích pracovat npvlriěl, co vše
cko je k tomu zapotřebí.
Cestou setkávali jsme se se sty
a sty bicyklů anebo motorových
“scooters”. Jest to skutečně k
neuvěření to množství lidu co,
(pokračování)
Zprávy z Miami
(Pro Čechoslovák píše Veselý —
2917 N. W. 54 St.
Miami, Fla.
Dnes má “Sociál Security
Fund” na ruce 21 billionú dola-
ru které leží ladem v pokladně
vládní. Tu a t am to vládní po-
kladník, (Secretary of Treasury)
investuje ve vládních bondech.
Do obchodních investací to ne-
, chce dát — že by to způsobilo
snad vůbec v celé Evropě, jezdi nemilou obchodní reakci. Vláda
na kolech. Lidé mladí i dospělí, j^y gg niohla pomalu stati mono-
lé — nebo už dorostlé — —• —
jako “tátu” ho nikdy nebudou
ani milovat — ani ctít! Nej těž-
ší úkol na svétě je pro ženu —
i pro muže vychovávat cizi děti!
Jsou-li, dle vlastního přáni s
matkou — nemllovali-11 vlástní-
ho Otce — nebudou ctít a po-
slouchat Otce kterého jim mat-
ka, co otce, přivedla.
Muži, i ženy, kteří prožilí svo-
je mládí ve šťastném, a dětmi
obdařeném manželství — doži-
li se věku přes 50 roků — by u-
dělali lépe kdyby šli zůstávající
životni pouti v kruhu ‘ ‘svých”.
Jistě se jim bude volněji a leh-
čeji žiti. Jsou ovšem výjimky —
že se poznají dvě — k sobě se
hodíci osoby které pohlížejí na
svět stejně a rozumně — a ma-
jí se rádi ať jsou chudí nebo
bohatí — mají rádi oba to samé
co život sebou nese — a hlavně
znají-li se více než několik mě-
síců — mohou spolu — ruku v
ruce kráčeti ve volném světě na-
dále. . . To jsou ale velice říd-
ké případy!
Zapomněl íjlsem podotknout!
ve výše uvedených větách o sta-
robní podpoře — že dnes dostá-
vá šest a půl milionu lidi Sociál
Security v měsíčních poukáz-
kách!
— Mezi krásnými děvčaty v
soutěži o jmenování “Miss Ame-
rica” — a ultimátně “Miss TJni-
verse” — je též dceruška kraja-
nů: Dianě Knotek z Lincoln,
psát dále. čtou to všichni —
mnoho se jich často ozve — do-
bře — i nedobře. Ctění všech
dopisů zanechá u všech čtenářů
jakýsi dojem. Někteří souhlasí—
a mlčí poněvadž nenajdou způ-
sob k odpovědí. Jíní nesouhlas!
— a i ti mlčí — poněvadž neví
jak by odporovali. Děkuji \ám
všem srdečně za tak bohaté přá-
ni do budoucna. Mrzí mne jen
to — že jste — ve vší Vaší dů-
věře T— dopis nepodepsal.
Až budete mít více času —
projevte Vaše ui>. jménu, xvmm
bych Vám více napsal. — Tak-
to nemohu. Buďte l Vy zdráv —
a ještě dlouho živ! — Zdař
Bůh! ' '
Byl Katolický svátek, 8. září,
“Narozeniny Parmy Marie”. —
Z intimního okolí se vdávala
mladičká dceruška dlouholetých
přátel — Španělské rodiny. Byl
jsem pozván na svatbu — v nej-
větším katolickém chrámu ‘Jesu’
ve středu města. Nemohl jsem
odříci. Vyjel jsem sám — hodi-
nu před svatebnimy obřady. —
Kostel byl Již skorém plný. Před-
ní lavice vymíněné pro rodiny,
a pozvané hosty. Jeden uváděč —
(usher) mne poznal — a hodně
do předu mne uvedl. Květiny —
koberce — bílé stuhy, kostel pl-
ně ozářen! — Ohromné varhany
tiše preludovaly. Na choře spou-
sta mladých pěvců. V krátkém
čase — předstoupil k oltáři sta-
NGb‘ ? i??8! f tb-r pícvíLní1 kněz v bohatém pluviálu
— a letošní Americké Posvíceni . * . .—.. „
dědeček anebo i stará babka, to
jen sypou na kolech a při tom
buďto na hlavě anebo na zá-
dech ještě nesou všelijaké věci
a to někdy dosti těžké. Setkali
jsme se s pohřebním průvodem
před jednou vesnicí. Napřed šel
ministrant s křížem, pak pozůsta
lá rodina a spolek s “legáry”
přes ramena jako šerpy, pak —
“úmrčí vůz’ s květinamy pak
kněz s ministranty, a ostatní tru
chlící a tu a tam některý na bi-
cyklu. Celý průvod se bral k
blízkému hřbitovu. — Kolem ce-
sty viděli jsme jak ženy perou
prádlo v neckách a na velkém
prkně jako valcha? Na břehu
řeky anebo u potůčku, ženy s
prádlem, kterým tloukly o kame-
ny. Jak mnohem snadněji to ma-
jí ženy ve velkoměstech, kde ma-
jí elektrické pračky a nemusí o
kameny tlouci. Já osobně to mám
tak radši aspoň mne manželka
mokrým ručníkem nemůže pře-
polem obchodu. — A lidí kteří
dosáhli věku 55 až 60 let nejsou
na tu podporů oprávnění dokud
nedosáhnou věku 65 let.
Mnozí z nich po dobu čekání
žijí v nouzi. Tím se jim nadále
věk zkracuje. — Místo aby to
dostali dokud žijí — dostanou
to pozůstalí po jejich smrti. —
To je otázka té starobní pense
o kterou se bojí obě politické
strany zavadit! —ženy jsou dnes
oprávněny na tu podporu v 62
letech — ale starci musí nadále
čekat. . .
Správné to ovšem! není — po-
něvadž peníze leží ladem — a
staří lidé zde, v Americe, trpí. . .
Zdejší pan Rudy Nygrin filoso-
fuje často v severriích novi-
nách o “starých”--a uvá-
dí jeho náhledy: jak se má mě-
sto, okres, stát a vláda o staré
lidi starat. Bylo prý by dobré,
kdyby vláda, nebo stát postavi-
li hromadné útulny kde by ne-
táhnout přes hlavu, když se jí majetní lidé mohli do smrti žiti!
v bejsmentu při prádle “pletu”,
jak ona říká.
Ovocné stromy počínají v sa-
dech kvést. Je pLno květu na
hruškách a vypadá to překrásně
v těch sadech zde na horách.
Projíždíme Bologna, velmi sta-
rodávné město a Mantua Fer-
rara —zdá se mne, že cesta ve-
de stále do kola zde v těch ho-
rách apeninských. Šofér cestu
moc dobře zná tak že ví kdy včas
na zatáčce má zabrdit i když
Ať tomu dají jakýkoliv název —
byli by to zase jen v pravém slo-
va smyslu — “chudobince” —
podobné vesnickým “pastouš-
kám” jaké existovali před první
válkou ve staré vlasti. — Lehce
je někomiu, kdo žije bezstarost-
ně, komu peníze nechybí (ať je
buď vydělal a ušetřil — nebo
zdědil--) radit a propagovat,
ne svoje vlastní, ale vyčtělé ná-
— “Thanksgiving Day” připadá
na poslední čtvrtek měsíce —
22. listopadu!
V nej novějším hotelu v Miami
— který stál jen 17 milionů do-
larů — “Carnival Hotel” v před-
městí. na zálivu Bal Harbour. 1e
ultra moderní “Supper Club”. —
Bude slavnostně otevřen 25. li-
stopadu. — Hudbu, k tanci, i pro
poslech bude řídit slavný Xavier
Cugat a jeho solistska Abbe
Lané. Další hvězdy nej lepších u-
mělců. Phil Silver, Frank Sina-
tra, Pearl Bailey, Maurice Che-
valier and Patti Page! Z hote-
lu bude též vysílán televlsni pro-
gram s Perry Como.
13ti letý “Boy Scout” —
chromý od nemoce polio — ušel,
o berlích 20 m'il ve projektova-
né vycházce své čety — jen pro-
to, aby získal hodnost “Eagle
Scout”!
městě Weldon, Anglie, pořá-
dali dostihy myši — (Rat races).
Než byl konec závodů — dvě ve-
liké kočky zabili všech 70 závod-
níků!
Proč nazívaií konvenční Pa-
lace v San Franciscu: “Cow Pa-
lace”? — Novinářští reportéři
tak překřtili: Grand National
Livestock Exposítion Bldg. —
Jméno ono se jim zdálo moc
dlouhé.
Nej delší průměrný věk lidí na
světě je život Norvežských žen:
73 roky;
Do Needville, Texas
Milý příteli: — dostal jsem
Váš milý dopis — a z obsahu
jsem vyčítal, že jste dobrý, hlu-
boce vzdělaný — a skromný
muž! Souhlasím s Vámi ve všem
co jste mi napsal, ale nevěřím,
že Čsl. věrtev v Americe usýchá.
Dokud mezi námi žijí lidé s ná-
rodním uvědoměním jaké číší z
Vašeho dopisu — budeme ještě
dlouho “hodně na živu”. — Vím
dobře, ie hlavně v Texasu jest
mnoho uvědomělých katolíků, že
hledu povolání a společenského šm. U vnitř budovy v sále jest
postavení. Kdosi se jednou vy-.ve^k® schodiště, umělecké dílo
velmi živě a ani nezpozorovali,
že jsem přistoupil. Když jsem si
sednul, slyšel jsem oba vykládati
o jakémsi velikém neštěstí, kte-
ré nás čeká, nemohl jsem však
z toho vyrozuměti oč jde. Moje
zvědavost rostla a proto jsem
pozorně naslouchal. Mluvili vel-
mi hlasitě, všechno bylo slyštet
velmi dobře. Nečekal jsem dlou-
ho a už ml bylo jasné o čem
mluví. Oba byli téhož názoru, že
svět se řiti do neznámé propa-
sti, že nepřestaneme-li žiti do-
savadním způsobem, nepolevi
me-li v té závratné, nesmyslné
a jenom zlo plodící rychlosti, v
tom nepřirozeném krkolomném
tempu, že ještě dříve než si vů-
bec můžeme pomyslet naši vlast-
ni vinou sc zničíme. Při tom po-
ukazovali na zprávy v novinách
a některé případy z vlastního ži-
vota.
Byli to statni šedesátnici, vel-
mi vkusně oblečení a silní kuřá-
ci ne laciných doutníků. Velmi
mé bavilo nejen je poslouchat,
alc > pozorovat jak se do vypra-
vování vžili, jak si pomáhali ru-
kou, aby určité slovo více zduraz
nili, při čemž stále pokuřovali:
jejich hlavy býly zahaleny svč-
tlcir.odravý.n uýmem, šířícím li-
boa vůni po celém odděleni. Z
nekterjch jejich poaumpk jaou,
slovil o zdvořilosti jako o něčem
čeho není třeba; prý jsme náro-
dem obchodním a při tom není
čas na nějaké takové povídání.
Nevím jakého názoru jste vy,
milí čtenáři, já však souhlasím
s těmi, kteří tvrdí, že zdvořilost
a laskavost v našem denním sty-
ku nás činí lepšími, přátelštěj-
šími a při rlcnni práH naše O-
kolí a ovzduší zpříjemňují.
Zvlášť důležitá je pro nás sku-
tečnost, že zdvořilost je jedna ze
ctnosti připisovaných českému
jadřovaný obyčejně slovy “Pro
sim”, "Děkuji” a podobně, je
zcela opomíjen. My prostě pro i . *
takovou jemnost nemáme &*.' 2*® f.1?1 k.*°-
sme příliš zaměstnáni vlastní-
mi problémy, aniž bychom mo-
hli na něco takového vůbec my-
slet. Potkají-li se dva známi na
ulici, pak jenom ve spěchu sotva
zřetelně zaslechnete slůvko “Hel-
j mu byli přísně vedeni doma i ve
škole, připomeňme si to a dbej-
me, abychom při jednáni byli
toho vždy pamětlivi, jelikož je
to základ vážnosti a dobré po-
věsti nás samých i celého naše-
! ňo národa. Za dnešních neklid-
lo , nic víc. Velmi zndka «Bly«-|ných pom4r(i je CTléJt. důležl.
té, abychom s každým, s kým
přijdeme do styku, jednali zdvo-
řile a slušně. To neznamená po-
uze duševní vyspělost, ale tro-
chu více .Zdvořilost a přátelské
vztahy nejen udržují přátelství,
nýbrž působí i i:a druhé a zí-
skávají nám nové přátele.
te “How are you”, to ještě tak
v neděli, ale všední den je to
vzácnosti. Přitom., než druhý má
možnost mu na pozdrav odpo-
vědět! také jen krátce slůvkem
"Fine”, nebo “OK”, tak už jsou
oba od scoe asi 3 kroky, aby nic
nezmeškali. Zastaviti se, podat
ruku a vyměnit jen několik slov,
to je něco naprosto nemyslitel-
ného. Ještě srad na venkově, ale
ve méstě rozhodně ne.
Abychom mohli s klidem a ro-
zumně jak se patři myslet a u-
važovat, potřebujeme zmírnit!
naše tempo a pouta životních
povinnosti patřičně uvolniti. U-
činime-li tak. podaři-li se nám
to, budeme zachráněni. Pak ne-
musíme pochybovat!, že se nám
podaří použit některého slova
zdvořilosti tam. kde toho bude
třeba. \ždyť k tomu potřebu-
jeme jen zlomek vteřiny, aby ta-
kové slovíčko, jakoby ukryté
hlubuko ve tkám mozkové, bylo
Při tom ohromném denním
styku s lidmi, ať už osobním, te-
lefonickém nebo písemném, je
tolik příležitostí k tomu, aby-
chom ukázali, že míníme to u-
přimně a z celého srdce, aby-
chom prakticky dokázali, ie
věhlasného mistra A. ftizzo a
jeho účedníků. U předu ohromné
sochy Neptuna a Mars od San-
sovino (1554). Na tomto scho-
dišti též se odehrály korunova-
ční obřady nově zvolených auto-
rit Benátek. Pokoje zde jsou pře-
plněny malbamy a sochařským
uměním tehdejších mistrů. Ve
zbroj ářnš jest 2200 kusů “bmčni”
jaké v dávných dobách rytíři
nosili.
Benátky jsou větší než-li se
na pohled zdají. Mnoho koste-
lů, paláců a obchodů. Navští-
vili jsme dílnu kde vyrábí sklo.
Zde je toho tolik ve všech bar-
vách až, se z toho hlava točí.
Nekonečné bohatství v obímzeeh
a sochařství vyřezávaných neb
vytesaných předmětů, po mnohá
století zde uschovaných jsou vyli
čená v různých knihách. Ať
jdete do kteréhokoliv kostela neb
musea vidíte tak velké množst-
ví zajímavosti, že není možno
vše si zapsati anebo zapamato-
vati. Těch několik ulic anebo
vlastně uliček, jsou velmi úzké.
Když tu nemají vozy tak to uj-
de. Jinak by jím jistě vyrazili
výkladní okna. Při procházce
musíte na každém rohu po scho-
dech nahoru a dolů přes mosty,
tak že se člověk hodně unaví.
Několik náhrdelníků a menších
zlatých suvenýrů a šli jsme zpét
do hotelu. Dámy nám vyhrožo-
zory. — Člověk musí mezi chu-
dinou žít — a sám chudý být' mají krásné kostely školy a vý-
než muže s kvalifikaci někomu j stavné síně — a že pracují, ja-
vidí anebo nevidí co je “za ro- ' radit. Jen ten pochopi tělesnou Vy, tiše — a nezištně. Vyz-
hem”. Naše společnost mne vždy a duševní bolest — kdo je sám í nám víry nestojí v cestě uvědo-
prožil! Kolikrát jsem poznal, že! mělým lidem. To, co někteří vy-
ty “naše” dobročinné společno-
sti, kluby a svazky posílají pe-
nize jen tam odkud se jim sli-
buje a zaručuje chvalozpěv tis-
ku --a často z čistě osobních,
příčin pomoc zamítnou. — Kaž-
dému z nás štěstí nepřálo. Mno-
dávala přednost, nikoliv “přes
nos”, abych seděl u předu se
šoférem. Hnedle jsem mu v po-
dlaze káry vyšlapal díru jak
jsem sam také nohou tlačil na
brzdy když jsme ty zatáčky dě-
lali. Člověk to dělá automaticky
i když káru neřídí. Jeli jsme již
nodně dlouho a žaludek se niá- j zi pracovali a pracuji těžce — a
moc z toho nemají poněvadž i s
Líni málem co měli, nebo co ma-
jí — pomáhali
zdvořilost a přátelská laskavost vály, že nákupy ve Florencii, cil
patři skutečně k nrší české ná-
rodní tradici. Buc.eme-li se dle
toho řídit, rozmnožíme značně
počet dobrých a uvědomělých
Američanu a Lo jistč stojí za to.
Proto pozor, přátelé! spěchá-
te-li, tedy rozumně a p o má-
lu ... .
J. Roak.
naši další cesty, budou větší,
lepší a také “lacinější!”
Na druhý den ráno v 8:30 hod.
již na nás v hotelu čekal šo-
fér, který poněvalž znal řeč, nám
pomohl z hotelu “vyčekovat",
•ož není lehké. Platíte za tele-
sil o své. Šofér tedy zastavil zde
v huiách v jedné velmi roman-
ticky položené zájezdní hospůd
ce, kde servovali též jídla. — V
sezóně sem jezdí lidé i na prázd-
niny. Byli jsme zde samotni a
páni domácí s dcerou hned ry-
chle stůl prostřely a v kuchyni
kuchař se “tumloval” aby nena-
dálé hosty pěkně uspokojili. Do-
stali jsme stejk, nudlovou polev
ku, french fried brambory, sa-
lát, chleba, máslo a zrovna upe-
čený “Sponge cake” a nej lepší
víno. Pochválili jsme jim to a
“Mafna mia” měla z toho tako-
vou radost, že chtěla aby dámy
si prohlédly její kuchyni. Velký
Fire plače — šest střevíců ši-
roký a sedm st. vysoký, vytápě-
ný dřívím, kde ty naše “stejky”
Zde visel velký že-
školení a vzdělání lidé vytýkají
rLLn -d- letouna který se obrací směrem
6 ministrantů — a jeden jáhen.
Varhany se otevřely — a jása-
vě nám hlásili “Here comes th©
Bride.” Šťastný, usmívající se
otec vede k oltáři, v dlouhý, bě-
loučký závoj zahalenou nevěstu.
— Dvě maličké družičky sypou
jim na cestu pestře kvítí. Dlou-
há řada družiáek — v růžových
bledě-modrých a bledě zelených
krajkových šatech — mládenci
v bílých “tuxedos” — ženich
stál s knězem u oltáře v parád-
ní uniformě leteckého, mladého
kapitána — obklopen Smi dů-
stojníky letectva. — Nevěsta i
ženich na pokyn kněze klekli
před oltářem na připravená kle-
kátka. Všichni ostatní ze svateb-
ní družiny usedli do první lavice.
— Stařišký kněz — farář osady,
ucedl na straně do připraveného
křesla. — Jasný zvonek hlásil
příchod kněze který bude slou-
žit slavnostní Mši sv. — Vše jdo
hladce — obřady jsou svátečni
— zpívaná, velká Mše sv. Zpěvá-
ci zpívali bezvadně — tu tiše —
zas jásavě. —‘Mše končí doslo-
vem kněze — “Ita Missa est” —•
Mše jest ukončena! — Stařičký
farář předstupuje před nevěstu
a ženicha a vážným, milým hla-
sem je oddává. Přísahy věrnosti,
výměna prstenů — vázání rukou
štolou — a slavnostní prohláše-
ní kostela. “Co Bůh spojil — to-
ho člověk nerozlučuj! Tichá
modlitba — varhany a zpěváci:
“O pramise me” — kněz jasným
hlasem prohlašuje — — “Moci
udělenou mi zákony kostela a
Státu Vás prohlašuji za manže-
la —a manželku — Bůh Vám
žehnej!” — Chór tklivě “I love
You Truly” — svatební polibek
— gratulace svatební družiny,
— a rodičů. Dlouhé procesí lodí
chrámu — a zase vesele a bouř-
livě: Here Comes the Bride” —
ven na mnoha schodech ke ko-
stelu mnoho dalších hostů a di-
váků —• potlesk — růže — špa-
nělština — konečně do automo-
bilů — rychlá jízda do Opa Lo-
cha — k vojenskému letišti —
do rozsáhlé klubovny letectva na
svatební hostinu — z které ne-
pozorvaně ženich i nevěsta zmi-
zí — vrací se oblečeni na cestu
svatební — a kolem půl noci do
Jdu volně svou cestou ku předu.
Nestojím o tu “papírovou” chvá-
k Havana, Kuba. Bylo to krás-
né — jak obřady — tak hostina!
lu nebo uznání od lidi, kteří ze Ne?hr1>ao. nic. Zábava, tanec,
mnou nábožensky nesouhlasí.
Každý z nás má plné právo na
své náhledy náboženské a polí-
tám kde byla větší bída než u
nich! Mnozí vychovali čestné
rodiny — a že dnes od dětí nic
nedostávají — není vždy jejich
vinnou. . . Rolník vždycky ne-
sklidí vsc co zasel!
Je nám všem dovoleno kriti-
sovat a i posuzovat — ale odsu-
zovat nesmíme. Na to jsme ho-
dně malé — a ne dost chytří a
rozšafní!
Ve Floridě — hlavně v Miami
a v St. Petersburg je po dobu
sezóny — vždy hodné bohatých
vdovců a vdov. Jezdí sem na zi-
mu. Známosti se rojí — lidé se
poznávají — často sblužují — s
důvěrou se baví — a často z to-
ho přátelství dojde i k statku,
občerstvení. Solové výstupy před
nino talentu letectva — španěl-
ská hudba a mlezinárodní at-
tické - jen když to nezanáší doj mosféra. . . Byl jsem zaujat -
a pomáhají | cítění které by se příčilo záko-l1 d0‘*a •
připravili, j Znám několik takových případů,
lezný hrnec s vodou a ohniště | r , _
bylo tak velké, že uvnitř — měli
na dvou stranách lavice, kde mo-
žno při ohni seděti. Také tam
na vyvýšeném místě, babička se
děla aby se ohřála. Měli též ma-
lá plynová kamna, které použí-
vají jen někdy při příležitosti.
Jako je to v té písničce, tak zro-
vna “na stěně nizké světničky,
visel tam obraz Rodičky, Panna
Maria s Děťátkem, tak jako ru-
že s poupátkem.” Pod tim kmi-
talo červřené světélko. Všichni
nás vyprovodili na práh domu,
mávali rukama na rozloučenou a
fon v koupelně, který jsme ne- ’ volali “arrivcdcrci”, Buon via-
pouzivali a za vytápěni, které I ;gio, grácie!” Neradi jsme o-
Někteří vedli k spokojenosti o-
bou stran — a některé po krát-
kém soužití — skončili špatně!
— Proč? — Nepochopení — a
hlavně krátká — a necelá zná-
most vedla manželství na úska-
lí nemolíného spolužití! Lidé ne-
mohou — a nebudou spolu žiti
nehodí-li se k sobě stářim, po-
vahou — porozuměním, vzdělá-
ním a společenským vychová-
ním. Chudý si má vzít chudou
— boháč má hledat nevěstu bo-
hatou. Potom si nemají co vyčí-
tat! Muž bezdětný, vezme-li si
vdovu s dětmi — musí dobře
vědět ku předu jaká zodpověd-
nost ho ceká! Ať jsou déti ma-
núm naši nové vlasti
Osobně znám několik čilých
písmáků, kteří tak štědře obo-
hacují sloupce četby v “Čecho-
slováku.” — P. Studničný píše
zajímavě, poučně a nestranně.
Dr. Pázdral ve svém “Týdenním
Přehledu” seznamuje mnohé z
nás o událostech celého světa —
též neutrálně — a hezky se to
| Jsem si jist, že sňatek uzavře-
, ný s tak mocnou důvěrou — a
sliby složené s důstojným deko-
rem v chrámu naši víry — před
důstojným knězem — před oltá-
řem Božím — zanechá pevněj-
ší dojem a hluboké vzpomínky
v srdcích novomanželů! — Bu-
dou s nimii ty sliby věrnosti žití
déle —než úsečná slova — sli-
čte! — Red. J. R. Anton svojí bu odříkaná v úřední místno-
humorickou rubrikou těší — a
obveseluje nás všechny. Jeho
humor je, nejen poučný — ale
i zdravý!
Dostal jsem 3 další noviny z
Texasu o čemž jsem se zmínil
před časem. Velice se mi tón
red. líbil — a srdečně zasilateli
děkuji za onu pozornost. — O
dnešní situaci ve staré vlasti nic
nevím. To co ‘čtu — tomu, vše-
mu, nevěřím. Doufám, až se red.
Anton z Čsl, vrátí, že nám ta-
mnčjši situaci věrněji vysvětlí.
Jeňiu budu věřit! — \áš dopis
mne potěšil. Píšete od srdce — “i
od plic”. Na Vaše udané stáří,
69 — jste šilý — a rozumně
vzdéláný člověk. Ta doba — 53
roky — strávená v Americe Va-
še národní cítění neotupila. —
Co se týče, Vašeho slohu — a
pravopisu — musím uznat, že
stí před lhostejnou osobou stát-
ního úředníka. Vážnost okam-
žiku musí býti podepřeno dojmy
které novomanželům přítomnost
jasně na vědomí přivádí. — Jen
Bůh nás všech může sňatku že-
hnat — a Jeho zástupce, ať kte-
réhokoliv vyznám, může přítom-
nost stvořitele dokumentovat!
Vracel jsem se domů — mezi
své přátele, jaksi uklidněn a
potěšen. Dotvrdilo se mi věřený
že je na světě ještě hodně do-
brých a upřímných lidí!
Veselý
Oznámení do Schulcnburg, Tcx.
V závodě Čechoslováka nalé-
zají se dopisy pro pí. Apolena
Kabelová, které jsme zaslali na
její posledně nám známou ad-
resu: Rt. 4, Box 262, Schulcn-
je prvotřídní!— Všechnu tu Vaší' burg, Texas. Tyto nám byly pí.
chválu nezasloužím — ale téšíi vráceny. Kdo zná nynější adresu
mne velice — že se Vám' a Va- pí. Kabelové, laskavé nám jl oz-
aim moje články libí. Ano, budu xpmte. _ •'
t
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 38, No. 38, Ed. 1 Friday, September 21, 1956, newspaper, September 21, 1956; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth782969/m1/4/: accessed July 17, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.