Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 35, No. 8, Ed. 1 Friday, February 23, 1951 Page: 2 of 8
eight pages : ill. ; page 21 x 17 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Čechoslovák — West, texas
V patek, dne 23. února 1951.
Liboviz
V ŘEHOŘ
Jako by si byli řekli, podívali se na sebe
Prokop s Helenou. Rozuměli si. Také jim
dává zázrak žiti novým životem, jehož
pikdy nečekali.
Když panímáma odbéhla, zeptala se
Helena na Julii.
Vyhledal poslední dopis Julinčin. Za
ňadry jej nosil.
Helena se z ného dovédéla, že Raboch
nepomýšlí ješté na návrat na Liboviz.
“Tatínek má na mysli zase nějaké ob-
chody. Neptám se ani, jaké. Bylo mi tra-
pno o nich mluviti. Ale již několikrát byli
v našem bytě Němci odněkud z Chebska.
Vyjednávají s tatínkem. . . Včera přivedli
dva železniční úředníky vrchního inspek-
tora a přednostu nějaké stanice u Chebu.
Tatínek je cele zaujat obchody. Lékař mu
je schvaluje, libuje si, že se tatínek Jimi
rozptyluje. Já se však zlobím. Proč se věč-
né starati o peníze, o mamon? Jaký to má
účel? Jsem zde tak opučtčná— čtu a čtu,
na Tebe myslím, na svého hocha, přemý-
šlím, co Ti budu psati. . . Ty však zapo-
mínáš. Nepíšeš každý den, jak jsi mi slí-
bil — a píšeš-li, posíláš jen pozdrav. Jak
toužím po našich lesích, po našich toul-
kách. Vrátí se ješté někdy onen ráj. . . .
J,ak jsme byli prosti — a šťastni. Proč
nejsme oba chudi? Tys nyní zbohatl, sta-
tek zabírá všecku Tvou mysl. Přiznej se
mi upřímné: Nyní bys už nikdy nedovedl
ležeti v doubravě a čekati pět hodin na
slavíka, až začne tlouci! Přižnej se. Nutím
otce aby se jel alespoň podívat na několik
dní na Liboviz. Odpovídá: Stýská se ti?
Schází ti něco? Řekni si koupím ti všecko.
Rozčiluje mne již na výsost věčné jeho:
‘koupím, koupím’ . Jsou věci, jichž nelze
koupiti, viď? Nerozlobíš se na mne, vyz-
povídám-li se Ti. Dala jsem Té hlídat.
Mám detektivy na Libovizi, kteří mi píši
o každém Tvém kroku: Přijde-li zpráva,
že se ohlížíš po děvčeti, které by se hodilo
k Tobě, k největšímu statkáři! ! ! (tři-
krát podškrtla Julie slovíčko “statkář” )
a nejlepšímu ekonomu v libovizském kra-
ji — pak zemru. . . Mohla bych já někdy
hospodařitl na Tvém statku? Smáli by se
mi. Tvá maminka by se za mne styděla.
Bojím se zvířat — žila bych věčně jen v
pokojích a na zahradě. Hodím se do klá-
štera, nikoliv za hospodyni na statek. . . .
Nešťastný odkaz. . . Proč nejsi chůd, jak
fsi býval? ...” ,
“Dvě nešťastné -ženy z velkého dědi
ctví! ” zvolala Helena, dočetší Juliin do-
pis. “Napíši Julince hned, jak budu mít
chvilku času. Také já jsem mívala podob-
né starosti. A hleďte, jaká jest ze mne
agrárnice! ”
Prokop navštívil postupné všecky sou-
sedy. Starostův otec dědeček Kubcúv, jej
dlouho vyslýchal.
"Tedy odjedete nám ještě z Libovize,
ctoekl Cjtc^c. dob,pu^v&k.JFumim.
Jenom dobourejte, dokonalé, dobourejte!'’
“Pane sousede, dobouráme. Óito ne-
mám starostí. Ale víc mne trápí myšlen-
ka, dovedeme-li také stavět, až se vrátí-
me. Bouráme již sta let — ale ještě jsme
nikdy nic pořádného nepostavili. ”
Starý Kubec popadl Prokopa za rame-
na.
“Jaký jste člověk! Moudrý jste, moud-
rý. . . Serveme se hned při základech,
máte pravdu, jsme chainradina. . . ”
povzdechl si.
Za pobytu Prokopova nastalo na jeho
statku bezvládí. . .
Panička se nehnula od Prokopa. . .
(“Chce se ho nasytit, nežli odejde. ”
Když odjížděl, doprovázela ho až do
Vjdně.
Její rodiče je přijali s jásotem.
Když ponejprve psala Helena otci do
Vidně, že se s Prokopem zase našli, že se
znovu — vlastně ponejprv — do sebe
zamilovali, řekl ředitel Kořán:
“Budeme mít šťastný výměnek. Neče-
kal jsem, že válka nám přinese takový
obrat. ”
Rozjásali se nad Helenou, jak vypadá,
divili se, jak rozkvetla. Prokopa skorém
nepoznali.
Rudolf Raboch seznámil se v karlo-
varském “Imperiálu” při bakaratu s ob-
chodníky z Chebska. Jeho staří známí z
Mostecka, z Teplická, z Ústecká i Cho-
mutovska, pro něž kupoval v českých
krajinách i v Praze, co se jen dalo kou-
pltl, byli vesměs židé, ale tito Chcbáci
byli skuteční Němci, křesťané.
Staří přátelé žárlivě sledovali jeho
nové styky a teplický Fcderveiss varo-
val ho, když spolu sjížděli serpentinou k
‘Imperiálu” do Karlových Var.
“Dej si pozor, Rabochu! Jsou to paše-
ráci, ovšem pašeráci ve velkém. Pašují
na vagony do Německa, dovedou si opa-
třit i vojenský průvod pro své zboží,
pravda mají styky, jsou bohatí, ale vyp-
ravuje se o nich, že jsou mezi nimi špi-
oni, vyzvédači. . . ”
Raboch se zasmál.
“A jaký tys vlastenec, Federveissi!
Špioni! Německo a Rakouzsko jedno
jsou. Řekls to špatné. Hlídači jsou, nej-
výš hlídači. Snad. Možná. Ale pro tako-
vou činnost nebudou stiháni, věř mi,
nebudou. A pak, věz: všecky obchody
Rindlerovy party jsou zákonné. Bez dop-
ravního osvědčeni, bez úředních listin
neposíláme ani zrnka, ani prášku. . . ”
Raboch ukázal tak starým přátelům,
že se stal již skutečným členem Rindle-
rovy party. Zajel si s Wolfgangem Rin-
dlerem a jeho drnhy několikrát do Che-
bu i do Aše. V Chebu seznámili ho s
vrchním Inspektorem státních drah
Hellmuthem a přednostou stanice Fin-
kem z Důrnkrutu na německých hrani-
cích.
onHnlf Robnrh žasl nad nrpanisací
vývozního obchodu v Chebsku.
Rindler řekl mu jednoho rána:
“Husito, pojedeme za hodinu do Ně-
mecka, chtěl by ses tam s námi podívat?
Rindler byl v dobré náladě — všdy-
cky oslovil Rabocha: “Husito!”
“Co tě napadá, nemám pasu! ”
“Pojedeš-li s Rindlerem, nepotřebu-
ješ pasu, hlupáku! Auto předjede k mé-j
mu bytu o desáté. Přichystej se! ”,
Dávno již v životě svém nebyl Raboch I
tak příjemně rozčilen, tak napiat, tak
zvědav na cestu a její dobrodružství,!
jako dnes. . .
Byl slunečný, listopadový den.
Auto vyjelo hlučné z Chebu. Na hra-
nicích je pozdravovaly vojenské i fina-
nční hlídky jako dobrého známého.
Zastavilo v údolí před továrnou na
hračky.
“Včera jsem Ji koupil, ” prohodil Rin-
dler, uváděje Rabocha do skladišť, do
sušáren dřeva, do prázdných továrních
místností.
“Kolik vagonu zboží lze tu uložit?” tá-
zal se Rabocha, když vyšli zase na prost-
ranný dvůr.
“Sto — a bude-li třeba, i dvě sté!! ”
“Vidíš — nutno tedy rychle jednat. Na
jaře bude zde kolem dokola a ješté více
tam" — ukázal k severu — “hlad a bída.
Lidé se budou vskutku živit korou se
stromě a lišejníky. Oznámil jsem, že tu
zřídím továrnu na poživatiny. Víš — vy-
rostlo jich v Německu jako hub po dešti.
Všude samý ‘ersatz’ , samá náhražka.
Proto té sem vezu. Nemysli snad, že jsem
té vzal s sebou jen na příjemný výlet!
Už zítra aby nám sem skládali český ječ-
men, český oves, český chmel i českou
sušenou řípu — všecko, co se koupiti dá.
Stanice dráhy leží tam za oním kopcem,
Finkuv švakr, bratr Finkovy ženy, jest
tu přednostou. Zítra v těchto stájích bu-
dou státi tři páry koní, ve stodole jsou
již tři vagony sena — nuže, vrať se rych-
le domů, máte tam u vás dobrou úrodu,
vypravoval jsi o tom, sháněj a kupuj,
plať zlatěni, neboj se, ku přejímání zbo-
ží přijedu sám nebo Hellmuth, na všecko
dostaneš dopravní osvědčeni. Potřebuješ
peněz? Chtěl bys zlaté peníze, chtěl bys
zlaté pruty, chtěl bys americké dolary?
Vyplatím ti, vydám ti všecko ještě dnes,
ale jeď, jeď, neváhej. Kupuj také ovoce,
nejsnáz je vyvezeme. Ale jeď, jeď, nač
ti vykládám, rozumíš obchodu lépe než
já. . . ”
Julie se podivila, když jí otec řekl dru-
hého dne, po svém návratu z, Chebu:
"Lékař mne dnes roentgenoval. Jsem
úplně uzdraven. Můžeme odjeti. Jsi ráda,
viď. . . Sepiš si, čeho ještě potřebuješ,
všecko ti koupím. Nešetři, naše papíry
stouply, prodal jsem některé — zisk nej-
lépe uložit ve zboží, v luxusních před-
mětech. A kup si na Liboviz nejlepší věci
pro kuchyni, zaplať si u Schrammla de-
set, dvacet zásilek všelijakých lahůdek
napřed. . .
“Děkuji, tatínku, nepotřebuji nic. . . ”
“Dobře, dobře, jsi věčně táž podivínka,
koupím tedy všecko sám. . . ” řekl nevr-
le.
Ona bude paní, vy budete vládnout a
Bražec bude takorým princem-manželem
jaké si braly panovnice. . . ”
Raboch se zamračil, ale Kaisrova myš-
lenka ho zaujala a chytila.
Nebyla špatná, nikoli!
Jeho rod vskutku pbtřebuje nové mízy!
“Nebožka choť má nebyla zdravá, ner-
vosa dceřina pochází z jejího jodu. Vez-
rne-li si Julie muže sobě rovného z rodí
ny méstké degenerované, jaké bude
potomstvo? Opravdu — Kalsrův nápad
se mi líbí. Princ-manžel, vybraný, aby
osvěžil rod a obnovil krev v našich zem-
dlených žilách zajistí rozkvět novému
pokolení
Rozveselen, nabídl Kaisrovi nejlepši
doutníky které si přivezl z Chebu od Rin-
dler a.
“Ach, vám lze véřiti, máte zkušenosti!
Sloužíte již u třetí vrchnosti, poznal jste
rodinný život knížecí a hrabécí, rozumíte
dobře, co znamená obnova a osvěžení
krve. . . ”
A Raboch se hlučné zasmál, prohodiv
vulgární narážku na hezké myslivecké
mládence.
Od té chvíle změnil své chování vůči
Julii. Z Karlových Var až do Prahy s ni
nemluvil, přemýšleje o nových svých
obchodech, od nichž si v duchu sliboval:
“Otevírají mi svét. . . ”
Snil o trvalém obchodním spojení s
cizinou o zahraničním zlatě.
Nyní však, navrátiv se k Julii, všecek
zaujat nájadem Kalsrovým o princi-man-
želu, rozjařil se pojednou. . .
“Jsrpe zde tak pěkné sami, pověz mi
tedy, Julinko, co se ti vlastně líbí na Pav-
lu Bražcovi7 ”
Julie se nadála spíše smrti než této
otázky.
Tváře se jí zalily krví, rozpaky ji sev-
řely tak, že by byla nejraději utekla z
kupé do chodby. ..
Raboch předstíral, ie nepozoruje roz-
paku dceřiných.
“Je statný silný, je ztepilý a osmahlý
jako cikán. Je — jak se říká — čisto-
krevný. . . Jsi vzdělaná, mnoho jsi čtla,
nezdá se ti, že i v tvé lásce projevil se
zákon přirozeného výběru7 Jsme také
jen živočichy, podléháme také zákonům
přírodním. Nuže, mám-li říci pravdu, v
tom směru — pohlížím-li na věc s tohoto
hlediska — se mi tvůj výběr také líbí.
Pracuji, shromažďuji, dobrá, nechť tedy
z práce a píle mé žijí silná a zdravá příš-
tí pokolení. . . ”
Julie chtěla vykřiknouti:
“Dost již dost, ustaňte! ” chtěla si
zakrýti uši, jak činívala již po léto, když
ji urážela a dráždila neomalená; hrubá
otcova slova. . .
Ale v pocitech nezměrného studu a po-
níženi, jež v ní vzbpdily výklady otcovy,
probleskla náhlá radostná naděje, že otec
se smiřuje s Pavlem, že se dává na ústup,
Na pražském nádraží zahlédla Julie jejž kryje zlými slovy, o jichž nehoráz
známou postavu po boku důstojníkově.
“Jak je podobna Heleně! ” pomyslila si.
Nebýt důstojníka — setníka, byla by
se jistě za dámou rozběhla.
Teprve na Libovizi se dověděla, že He-
lena Milostinová skutečně onoho dne
odjížděla se svým chotěm do Vídně.
Helena psala jí v poslední době pouze
dvakrát. Naznačila ji, že jest čťastna, že
začíná nový, ten pravý život, ale nepsala
žádných podrobností. Chválila Pavla, jak
dědictvím zmoudřel, jak se náhle vyšvihl
nade všecky mladé hospodáře v liboviz-
ském kraji. . .
“Ale srdce jeho se nezměnilo. Má rád
ptáky, jako míval a Tebe, Julinko, zbož-
ňuje den ode dne víc a více. Ukazoval mi,
které pokoje budou Tvé. . . ‘Julinka má
vkus, ona si vybéře z Amerikánových
pokladů všecko nejlepši, ona si zařídí
byt podle svého. ’ ”
Julie se trápila pro Pavla. Chvěla se, že
zpychne z dědictví, z velkého bohatství.
“Byl by se do mně zamiloval, kdyby byl
měl již před rokem Junkův statek? Byl
chůd když jsme spolu chodili libovizs-
kými lesy. . . Jak smýšlí dnes, uvažuje,
spekuluje, jistě, jistě. . . ”
Žila dlouho z vášnivých karlovarských
polibků, přísah a slibů jeho. Ale když
přemýšlela později o jeho zájezdu do
Karlových Var, tu si řekla:
“Byl opojen dědictvím. . . Jeho radost
se vybila tímto zájezdem. Hořel více
štěstím, jež mu přinesl odkaz Cyrilův,
než láskou ke mně. ! ”
Tak uvažovala nové a nové pochybno-
sti vyvolávajíc, novým a novým trápe-
ním srdce drásajíc. . .
Otec její byl cele zaujat velkolepým
obchodem chebským., Vezl si na Liboviz
zlaté dvacetimarky, vezl i zlaté pruty,
vezl i dolary. Přemýšlel o svých obcho-
dech, Sestavil si nejprve seznam židov-
ských nájemců dvorů v celém Pojlzeří,
i na Podřipsku, i na Českollpsku a Lito-
měřicku.
"To jsou víc obchodníci než zemědělci,
s těmi lze mluvit hned otevřeně! ” .
uvažoval.
Jen mimochodem pozoroval Julii.
"Naivní děvče. . . Zůstane naivní, nez-
kušenou snad do smrti ” povzdychl si.
“Je stále ještě zamilována do synka Brat
covy panímámy. . . ” Zasmál se skoro
upřímně v duchu obrázku, který se mu
vynořil před jeho očima:: Prostá, staro-
dávná panímáma v šátku, roznášející
slepicím zrní na ošatce a vedle ni Julie,
květ velkoměstský, netykavka, která
nosti není si jistě ani vědom. . .
“Víš, co mi řekl pan vrchní správce
Kaiser? Pavel Bražec bude prý výtečný
princ-manžel. . . Srdečně se zasmál tomu-
to nápadu. . . ” Raboch vypustil velký o-
blak dýmu z.doutníku, jenž znamenité
hořel. “ Myslíá-li, že budeš šťastná s
takovým princem-manželem, dobrá, uhlí-
dáme, jak se věci vyvinou. Budu o tom
přemýšlet. Ostatně nebylo by to zlé- jed-
nou by oba statky splynuly. Hledej dnes
dvůr o tisících korců, nenajdeš ho ... .
Tisíc korců, patnáct set měr na Libovizi.
Kdyby se byl Cyril Junek vrátil, byl bych
od ného statek kupoval. Jsem jist, že by
mi jej byl prodal. Takový člověk, do světa
zatoulaný, Američan, A6ričan — i zlato
prý hledal na Klondyce — nesedne si na
Libovizi. . . Nevrátil se však, bídně zahy-
nul. . . Proč nepřišel ke mně, byl bych mu
pomohl z vojny. . . Divím se mu. Ničemu
se asi ve světě nenaučil. Chytří a bohatí
lidé nejsou na vojně. . . ”
Julie si oddechla, když se pak otec roz-
povídal o Junkovi, zapomínaje na Braž-
ce.
Přijela na Liboviz roztoužená.
A ještě téhož večera se sešla s Pavlem
v zahradách za otcovým statkem.
Přišel za ní lépe oblečen, nežli chodí-
val v létě a na jaře. . . Srdce se jí mohlo
rozskočit, když ho spatřila zdaleka v še-
ru utíkat po humenských mezích.
Říkala si:
"První jeho slovo první jeho posunek
bude ortelem nade mnou. . . Poznám
hned, zda se nezměnil. . . ”
Neslyšela prvního jeho slova, neviděla
prvního jeho posunku.
Uchvátil ji, a nežli se nadála, zvedl ji
do neruče. Polekána, překvapena zavě-
sila sé mu na šiji.
Jak ji silná jeho ramena dusila, jak ji
rty jeho hltaly, onidlévala rozkoší. Ne-
mohl se jí nasytit. Pak klesl s ní na pažit
a položil si ji na prsa. A tu zase ona naš-
la jeho rty a přissála se k nim.
Od té chvíle scházívali se denně.
Brzo po obědě se převlékal, před zrca-
dlem se prohlížel a již spěchal do lesů.
Panímáma Bražcová se'za nim dívala
zaslzenýma očima, plnýma útrpnosti i
jakéhosi strachu.
Věděla kam pospíchá. . . Celá Liboviz
hned prvního dne se dověděla o schůz-
kách Pavlových. Netajili se jimi. Do lesů
— nedbajíce podzimní mlhy, přepršek
ostfých větrů — chdívali každý sám.
Čekávala naň v roklině, v houští, aby ho
překvapila a polekala. V nepříznivých
omdlévá nad drůbežím trusem na zahra- dnech odešli spolu do hlubokých údolí,
dní pěšince.
Na cestě z Prahy ke Mladé Boleslavi
vyšel do uličky z první třídy, v niž seděl
s Julií.
Setkal se tu s vrchním správcem vald-
štejnského panství pod Bezdězem, Kal-
sreni, na němž židovský původ byl patr-
ný na první pohled.
Kaiser zmínil se také o Libovizi.
“Celý kraj až k České Lípě vypravuje*,
si o štěstí jež potkalo Bražce. Čtyři sta
korců polí na Libovizi a velké jmění ještě
na penězích a papírech. Lid si vybájil již
řir,irmiiinmr o16 nnlrloHv n dia-
manty, které nebožtík Cyril Junek nas-
bíral na svých dobrodružných cestách. ”
Kaiser se spřátelil s Rabochem již na
Jaře. Proto bez ostychu řekl:
“Vaše slečna dcera se dobře vdá. Vaše
bohatství k tomu — založí dobrý rod. .
kde byl klid v závětří pod vysokými smr-
ky. . . Tam se jim zdálo, že skály, sluncem
v létě vyhřáté, nyní vydávají nastřáda-
né teplo k vůli nim. . .
“Pohádka podzimní je krásnější, viď,
nežli pohádka máje? ” Julie se otužila v
těch dnech. Vítr ji ošlehal, vykračovala
si statně, připadalo ji, že nová krev prou-
dí Jejími žilami.
Domů vracívali se ruku v ruce.
Šel s ni až před Rabochův statek.
Sousedky, vyhlížejíce za nimi, pozoro-
valy je bedlivě.
"Kdy ho pozve k nim1* ” smá-
ly se. “Pan Raboch se již usmířil, už ji
nebráni. . . Chudému sedlákovi bránil,
bohatý mu není proti mysli. ”
Julie také očekávala, že otec začne
jednou o Pavlovi. Ale Raboch ještě vyč-
kával. Ostatně byl zaujat chebským ob-
chodem. Nezdržel se téměř ani jediný
cien na Libovizi proto odkládal záleži-
tost “princ-manžela” na zimu, až skončí
chebskou obchodní kampaň.
Milenci se zatím scházeli nejen v le-
sích, ale také u paní Heleny.
Pobyla si ve Vídni celé čtyři neděle.
Prokopa ponechali tam celou tu dobu
— jak by mohla od ného odjeti!
Rodiče Heleniny zažili v onom měsíci
nejšťastnéjší okamžiky. Chlubili se svou
dcerou před celou Vídní. Prokop až žárlil,
jak ji nutili do společnosti a do zábav.
Ředitel Kořán znovu a znovu opakoval
Prokopovi:
“Šťastný človeče, ba, co říkám, nej-
šťastnejši človeče, vite-li pak, že máte
nejkrásnější nejsvůdnéjší a nejlepší
ženu na svété. . . Ruce nám líbejte celý
den, že jsme vám ji vychovali. . . ”
“Nezlobte se, milý pane tcháne, válka
mi ji vychovala. . . Válka a Liboviz. ”
Helena vítala ráda na svém statku
Pavla s Julií. Bylo jí nekonečně smutno,
když chodívala domem, vzpomínajíc na
všecku rozkoš, kterou zde zažila s Pro-
kopem.
Podzimní kouzelná pohádka milenců
přecházela již v zimní; okusili již všech
slastí mileneského čistého milování.
V oněch dnech přišel telegram z Prahy,
adresovaný na obecní úřad.
Když jej starosta otevřel a přečetl,
zesinal a klesl na židli. Četl v něm:
“Vojenské, úřady zavinily velký omyl.
Nepadl jsem na bojišti, ale vracím se
živ a zdráv na svůj statek na Liboviz.
Cyril Junek. ”
XX.
Ludvík Junek-Skalák přihlásil se u
první hlídky, kterou potkal na své cestě
ze stodůlky. Hlídka ho odvedla do neda-
leké polní nemocnice. Neviděl na levé
oko, které pálilo a slzelo. Lékař poslal ho
s transportem lehce raněných na sever
do nemocnice v Mariboru.
Ukázal průkazy, které našel v. Cyrilo-
vě náprsní tobolce, a od té chvíle stal se
Cyrilem Junkem. V nemocnici oblíbili si
ho všichni. Ukázal brzo, že jest bohatým
statkářem. V tobolce měl několik tisíc
korun a za několik tisíc cizích peněz:
anglických a francouzských.
Lékaři shledali na jeho levém oku, že
zevní zranění způsobilo zánět, jenž se
vyvíjel bez jakýchkoli komplikací.
Za několik neděl byl Skalák . vyléčen,
ale po výbuchu zůstala mu přece památ-
ka. Oči jeho přece utrpěly, nerv na levém
oku zeslábl. Skalákovi'předepsali brýle.
Koupil si drahý skřipec, zálibně pozoruje
nový výraz svého obličeje v zrcadle. .
Zevnějšku věnoval Skalák velikou -péči.
Rád se oblékal do. občanského oděvu,
vycházeje za milostnými dobrodružství-
mi do zábavných místností, do nichž při-
jíždí vály tehdy nevěstky až v Vídně.
Skalák — nepravý Cyril Junek, bohatý
statkář z Libovize — vyhledal si brzo
rádce, jak uniknouti z vojny. Vpravoval
se usilovně do nového svého společens-
kého místa. Neopustila ho však přiroze-
ná .smělost, byi.ióasto hvubý,. přikrýt
va a znova pronikala nad nový jeho zev-
nějšek brutální přirozenost, byl neotesa-
ný, drzý, a napil-li se, tu byl zase pravým
cikánem?
Penězi plýtval. Za několik neděl mari-
borského pobytu rozházel všecky rakouz-
ské peníze z Cyrilovy toboiky.
Odhodlal se konečně, že si prohlédne
celý její obsah.
Vzpomínal si na doby, kdy chodil po
světě s brusičskou partou Vincíbrovou.
Tehdy na vlastní vrub ukradl ve mlýně
v Rakousích plechovou pokladničku.
Měsíc se s ní mazlil, měsíc ji ukrýval
před zraky kamarádů, neotvíraje jí. Drá-
ždil se odhady o zlatě a penězích, které
v ní najde. Tajemství krádené skřínky
působilo mu velikou rozkoš, . . A tak i
nyní. Nosil Cyrilovu velkou tobolku byla
zhotovena z drahé, cizokrajné kůže—na
svých prsou, bral z ni denně peníze, ale
dál si netroufal. Tehdy na cestě od sto-
důlky nahlédl do yšech jejích oddělení.
Věděl, že v jednom jsou cizí peníze, v
druhém jakési listiny, v třetím celý sešit
zápisků, drobné psaných.
Jaké štěstí niu přineslo nenadálé shle-
dání s krajanem s Cyrilem Junkem-Ame
rikánem, v gotické stodůlce!
“Splynul s věčností, splynul! Šťastnou
cestu! ” Často opakoval si Cyrilova slova
ze stodůlky, jimž nerozuměl.
Byl si jist, že Cyril Junek leží pocho-
ván pod troskami stodůlky.
“Nastanou-íi deště, vyklíčí na býva-
lém mlátě i na mrtvole Cyrilově plevel ze
slámy a nějaké zrno obylné. . . Do konce
světa nikdo nezví, co se odehrálo v gori-
cké stodůlce. Ze tří lidí, kteří se tam set-
kali v jedné horké noci, leží tam dva
zabiti a pochováni: Cyril Junek a Poda-
řil. Jediný vyvázl: Skalák, Ludvík Junek
tulák a dravec. Mohl si přivlastnit jmé-
no Cyrilovo nebo Podařilovo. . . ”
Skalák se zasmál:
“Podařile. Podařile, hlupáku! Hlupá-
kem, pitomcem jsem nikdy nebyl. Volím
tedy chytrého člověka, světa zkušeného,
tuláka všech tuláků, volím Cyrila Junka."
Otáčeje se před zrcadlem, ukláněl se::
“Jsem, prosím, Cyril Junek, statkář z
Libovize. Před deseti lety odešel jsem do
světa studovat a hledat zlato, abych
mohl skoupit německá panství tam ha
severu u České Lípy. . . ”
Skalák si pilně opakoval všecko, co
slyšel od Cyrila v osudné noci.
“Jsem Cyril Junek! Kdo na světě trou-
fá si říci, že jim nejsem? Nikdo není. . . .
Tajemství gorické stodůlky je na věky
pohřbéno.' . . ! Žádáte průkazy? ”
Skalák se uhodil do prsou tam, kde na
holém těle nosil Cyrilovu tobolku.
“Stal ses z bídáka a chudáka boháčem.
Nevíš však jak žijí a jak si počínají boha-
tí lidé. Kdybys chtěl užívat celého Cyri-
lova bohatství najednou, zalknul by ses;
přesytil by ses. . . Času dost, času dost. ..
.Tsi mlád — dvacet sedm let — neikrá-
snějši mládí. . . Za rok ještě budeš mlád,
za dva také, i za tři i za čtyři. . . Tedy
jen doušek za douškem, opatrně. . . Do
roka se naučíš žít a pohybovat se, jako
žijí bohatí lidé. . . Pak teprve okusíš dal-
ších rozkoší svého bohatství. . . ”
| Jak vznikl život na naší země-
[ kouli? Tato otázka bývá často;
j kladena ve.'vědeckých rozpra-
/ vách. "Když ustala sopečná čin-
nost, země, zvětralé kameny pro-
i měněné v prsť a součinností vo-
’dy mořské připravily všechno
vhocíné k životu rostlin a moř-!
ských živočichů— snad dostal se !
k nám z Jiných světů, z Vesmíru!
zárodek a za pomoci slunce před i
mnohými miliony leíy se započal
tu vy ví jeti život z pranepatrných
počátků , . . Toto mínění potvr-
zuje nález vědce, jenž zjistil v
povétroni bakterie.
• •
Pomohl si. Pan Komrek si kou-
pil koně. Po nějakém čase se ho
handlíř ptal, jak je s ním spoko-
jen. “Nejdřív jsem ho nechal ta-
hat, to ale moc zlobil a byl taky
moc nervostní. Pak jsem ho pro-
dal řezníku s koňským masem a
od té doby jsem už neslyšel žád-
nou stížnost.”
mi dětmi?”
“No zajisté, že byli.”
“To ale muselo být hrozně
směšné, viď maminko?”
“Pročpak, milé dítě?”
“No, když takoví malí caparti
nosili tak obrovské beranice.”
Svačina v zahradě. “Vidíš, Má-
ňo, upeklas bábovku a teď zů-
stala ležet doma někde na stale.”
Máňa: “Buďte rádi! Jinak by
zůstala ležet vám v žaludků.”
pomáhá
3
způsoby
r
Odešlete tento kupon
| "zvláštní nabídky”—Nyní
I □ Přiložen Jeat $1.00 Pošlete
I poštou v;
I un
jeet 91.UU roilete mn
vyplaceně pravidelnou I
i láhev HOBOKO.
□ Pošlete no dobírku
(poplatek připočten).
(C. O. D.)
Jmšno
Adreta
| Poštovní úřadovna.............................
DR. PETER FAHRNEY & 80W* cn
I Dapt. «13-43F
I KOI Washington Blvd., Chicago 12, ut. 1
| lil Stanley Si., Wlnnlpeg, Man., Can. |
Čápi pamět.
Matka s malým hochem dívala
se v zoologické zahradě na čápa.
Hoch se náhle k matce obrátil a
pravil:
“Já vím, mami, proč se ten čáp
na mne dívá po očku; on si vzpo-
míná, že mne už snad někdy vi-
děl.”
Malý Ferdty přišel ze školy a
chlubí se, že už nesedí v poslední
lavici, nýbrž v první.
Otce to velmi potěšilo a dal mu
korunu. Při večeři, ptá se ho, jak
to přišlo, že. byl náhle přesazen
do první lavice: “Doufám, žes
tam vzadu nezlobil?”
“Nezlobil, tatínku, ale oni tu
zadní lavci natírali.” .
-o-
“Co myslíš, maminko, byli ti
gřanátníci také docela máličký-
Konečně Pomoc
od Vašeho Kašle
Čréomulsion pomáhá, přesně
neb pomájiá. uvolniti a zbaviti se
bacilů a zahojí bolavé, citlivé,
rozpálené prúdušnice. Jest zaru-
čen že uspokojí neb peníze se
vrátí. Čréomulsion přestál zkouš-
ku mnoha milionů používatelů
ČRÉOMULSION
Pomáhá od kašlu, náchladu pr-
jou a přůdušnic-
TENTO LEK
RADOSTNÁ NOVINA PRO NÁ-
VŠTĚVNÍKY ČESKÝCH FILMŮ.
Krajan Jos. Vašut ze Sehulen-
burgu, po krátké přestávce, opět
v brzké době zahájí předvádění
českých filmů. Dávejte pozor na
oznámky v novinách v krátkém
čase. České filmy jsou zábavné,
poučné a téměř v každém je ně-
jaký románek. Že každému slo-;
vu dobře nerozumíte, z toho si
nic nedělejte, nebude na škodu,!
když se správně česky naučíte. {
České filmy pro jejich zajíma-j
vost zasluhovaly by*většícli ná-l
vštěv. I
Nechte nás vyřřditi vše-
cky vaše potřeby v čase ^
náhlého zármutku. Naše
mnohá léta zkušeností
a sympatického porozu-
mění uleví vám ve va-
šich potížích. A ceny
jsou mírné.
Aderholďs
FUNERAL HOME
Phone 36 West, Tex
nv
—r~^__"___"• —• .J’
ob čt
Objednejte Vaše Kuřata Nyní!
My nyní máme malá kuřátka, a přijímáme také do líhně
krocaní a slepičí vejce. Zadejte si vaši objednávku ku-
řátek zavčas. r
■
ybuH
PFEFFER’S HATCHERY AND
BREEDING FARMS
Na Ft. Graham cestě, 3 míle jihozápadně od Ross.
(7-8c)
KS
í
I Dra. Petra Hoboko přináší mír-
ff nou, posilující úlevu od zácpy a
takových příznaků jako jsou bolesti
hlavy, nezáživnost, nervosnost, ztráta
spánku, nedostatečná chuť k jídlu,
nadýmání když zaviněny lenivým za-
žíváním.
4% Dra. Petra Hoboko jest žaludeční
“ činnost povzbuzující lék.
O Dra. Petra Hoboko větry vypuzu-
** jící činnost, napomáhá přinésti
úlevu kyselému, plyny přeplněnému
žaludku.
Hoboko jest výhradní formule—slou-
čenina—(ne jen jedna nebo dvě)—ale
18 Přírody vlastních bylin, kořínků
neb^ rostlin — která prokázala se býti
úspěšnou po více ncz-li 80 let. Zkuste
jej dnes a vizte zda-li. to není právě
ten lék který jste potřeboval. Opatřte
si Hoboko dnes ve vašem sousedství
aneb pošlete si pro naší zvláštní obez-
namovací nabídka. *
pnraBHMMi
Pieíure of a mother ÍIoV
cooking dinner
on her new
ČieCTRÍC
/
-his wise mother is, indecd, cooking dinner ... šoup,
roast, two vegetables, rolls and pie. Meanwhile, she’s
reiaxcd and cnjoying herself, baby’s happy, and father’s
on his way home to a delicious, piping-hot meal.
All, thanks to her wonder-working electric range.
Electric cooking means just flieking a switch, setting an
automatic timing device and going about your other
household duties. Thermostatic temperature Controls
maintain the exact degree of heat called for. This means
tasty cookbook rcsultS every time!
Too, electric cooking is faster, cleaner,
and more economical. More rea-
sons why you’11 find
mother and baby doing
finc in the homes with
new electric ranges.
See the new models
at your electric
appliance dealer!
TEXAS POWER & LIGHT COMPANV
á ■
Raději Kupujte
{O""*' O
m
Zeptejte se Vašeho
Grocerísty
1
a
4
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Bažant, E. Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 35, No. 8, Ed. 1 Friday, February 23, 1951, newspaper, February 23, 1951; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth783064/m1/2/: accessed July 17, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.