Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 2, No. 46, Ed. 1 Thursday, December 1, 1887 Page: 4 of 8
eight pages: ill. ; page 40 x 26 in. Digitized from 35 mm microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
»VOB®DA
SVOBODA“
Vychází každý čtrrtet t La Graue, Tei.
i
Celní otázka.
DOPISY.
La Grange, 1. prosince 1887.
dokazují, že mu zbývá $36.00 do
procent, tož ještě dělají dobré ob-
Soudce Lyrtó.
Svoboda dluhuje Haiduškovi bíd-
ných osmnáct sát dolarů, nepočíta-
je v tu své práce, jež jistě za něco
stojí, neboť Svoboda platila p.
Chudobovi šéďěsít dolarů yiěsíčně
zabraňovat! vyučování jiným ře-
čem.
a velmi často se přihodí, že nevin-
ny člověk je lynčován. >
Počet daněplatců v okresu Fa-
yette je 6671; z těch je 2782
Němců, 1482 černochů, 1800
Amerikánů a 1157 Čechoslovanů.
New Yorku, aby se uživil, zkoušel
doutnikářství a sazečství, ale nikde
Minuly pátek došly nás první
dvě čísla „Chicagských Listů“,
jež byly vydány za jeden den.
Ranní Číslo vychází ve starém for-
mátu, a večerní je o polovici men-
ší. Jeai to první česky časopis v
Americe, jenž vychází dvakrát den-
ně. Dokazuje to, že Čechové chi-
cagští dovedou dobry . list oceň i ti.
dává si účty za kolky a p.otřel|rl5
lístky v obnosů. $10.56 a smlou-,
vcu byla brémská společnost vá-
záná kolky a-lístky .zaplatit; tvrdil
že musil si přeplav zápřatit a dle
smlouvy dala mu společnost, dva
svobodné vyletní líítky do druhé
kajuty; v třetím odstavci smlouvy
zavázala se společnost, že-vyletní-
ky v mezi palubí oddělí »od ostat-
ních cestuj ích a stoly pro výletní-
ATtRESSA !'
Svoboda,“ La Grange, Texas.
skutečnosti ale z těchto závazků ani
jediný neuskutečněn. Pořádající
výbor měl smlouvu v rukou a věděl,
že sploČnostu smlouvě ani v nej-
menším nedostála. Místo", aby
společnost byl potahoval k zodpo-
vědnosti, ukrýval smlouvu a mlčel.
Proč! Nemáme jiné odpovědí,
než, že inlčeti musel. Výbor
ještě nedávno si naříkal, že musí
zejtra budeš sviDák 1“
. Můj milý Kroupo, žejsisvinák,
víme; ale proto nemusíš byt hned
tak domýšlivým a prohlašovat se
za svátého. Vždyť přece, holenku,
víš, že prasata do nebe nepouštějí,
a s tebou nebude nebeský kličník
dělat žádneu výjimku.'
ba že jest to národujjiutnotíí, aby
se na nynější výši udržela; avšak
ti sami obchodo-političtí žraloci a
dříči lidu nemají pró své tvrzení
aní kusu rozumného důvodu.
V posledním čís. „Slovan“ ob-,
vifiuje „Svobodu“, že byla založe,
na a je vydávána, aby z lidu naše-
ho peníze dojila a pomáhala Hai-
duškovi do úřadu. Pak nadává Slo-
van nejen Haiduškovi, nýbrž i do-
pisovatelům „Svobody“ podlých
lhářů a mizerných na cti utrhačů.
viď Kroupo? ' •
A podívejme se, jak si Kroupa
zpívá: .... --------——-
„Tak to chodí na tom světě,
<' dneafá <$n rd v*
HATĚN op advehtisement:
1 square 6 months $7. 12 moútbs $10.00
2 ...... $10, „ „ 18 —
8 ...... $15, „ 25.—
„ .. $20, „ fl- 85.—
Larger space swiordkig Jo jsjjocIhI
contract.
osmnáct set dolarů u porovnání s
tím, že Haidušek může poukazo-
vali lid náš — třeba to činil „ta-
tarsko-moravským nářečím“ — na
„Učenost“ našich „učenců“ a po
věděti jim veřejně, co si o nich
myslí.
-skončent války této
"zemřel iia šté farmě v Campbell
okresu, kdež několik vnuků jeho
dosud bydlí. Jenerál James Deer-
ing< jenž padl za minulý války ob-
čanské, byl jedním z vhttků Oha8.’
Lynche. “-v—>
Soudce^Lynč za našich- dnů je
patrně jinačí. Není tak spravedliv
jako jeho původce; neboť obvině-
Často čtou naši čtenáři o sudím
Lytíčovi a vše, co zvědí, jest, že
někdo byl občany oběšen, aniž by
se mu bylo dostalo soudního slyše-
ní. V „Uourier/oumálu“ čteme o
původu soudce Lynče'následující:
„Sudí Lynch vzal původ svůj z
jednání Charles Lyuche, jeaš bj-
Plných 76 let tomu, co zaveden
kongresem Spojených Ob<y ame-
rických poplatek na zboží dováže-
né z cizozemska, ochranné clo zva-
ný. Obhájci tohoto cla za tehdej-
ší doby měli patrně úmysly dobré.
Oni chtěli povsnésti domácí pra-
nepatrný průmysl a proto v kon-
gresu ustanovili zákopém dafl na
jisté drghy zboží z cizozemska. Ač
by nemělo býti udělováno v repu-
blice“ jednotlivým občanům ani
spolkům jakýchkoli výsad, tož se
to dalo před 76 lety omluviti také
tím, že zamýšleno chráňiti domácí
průmysl zákonem pouze v jeho
prvopočátečním rozvoji.
Nynější dobu, kdy americký,
průmysl vyrovná se každému ji-
ných národů, nestává více rozum-
ného důvodu, proč má míti jistá tří-
sla lidí ' zvláštních' výsad oproti
A;$taV‘inm.oby.vuteUtvjJ' . .
Jest h>. tak viditelné jako denní
světlo, že jistá třída průmyslníků
pod záštitou Vysokého ochranného
čin na úkor ostatního obyvatel štáb
bohatne. (
Továrpfci výtrubují do světa jak
převelikou výhodu má dělnictvo z
ochriííiného cla; ale ve skutečnosti
ono jim tropí větší škodu než uži-
tek. Nebýti celní sazby, dělnictvo
by si opatřilo své životní potřeby,
třeba při snížené mzdě, snadněji,
poněvadž odstraněním aneb aspoň
rozumným snížením da veškeré vý
robky průmyslu v ceně by klesly a
‘L. Sctvi/by bytó snadněji .
si je opatřiti za méně peijěz nei
nyní. Že by odstraněním celní
sazby americký průmysl byl ohro-
žen, jak třída privilegovaná křičí,
jest nejapnou báchorkou, protože
ti Jiami křiklouni, mají-li svých vý-
robků nadbytek, takžé je nemohou
všechny "▼* Soustátí odbýtí, zave-
zou je přes hranice do trhu a třeba
tam následkem místní konkurence.
krátě se vyznanlennlj' obzvláště v
bitvě při <luilfArd Coprtliousc.
THE SVOBODA,
* 1S PUBLISIlEb
Every Tbarsday at La Graage, Texas.
dodati sl „kuráže“ než vstoupí do
soudu! síně, — což by nevadilo,
kdyby té kuráže a toho posilnění
nebylo příliš mnoho. ' Kdo se do-
mnívá, že lihovinami se posilní a
V~případech, kde našinci se soudí,
obě strany, žalobník ^žalovaný,"
mívají značný počet avedků. Tito
vždy velmi pravidelně k soudu Že
dostaví a jsou-li voláni před soud
zrána, bývá vše v pořádku. Ale
protálme-li se záležitost, v níž mají
svědčit!, at na odpoledne,*pak mno-
hý ze svědků přichází v stavu po-
litování hodném — mluví příliš
moudře, a moudrost svou přináší
sl z hospody. Výsledek moudro-
sti takového svědka bývá, že na
předložené mu otázky neodpovídá
jiným spůsobem než jako člověk,
jenž o celé věci ani ponětí nemá.
Dále advokáti protivné strany svěd
ky takové vždy spletou, že často
odpovídají, aniž by věděli, co mlu-
ví.* Odtud pochází, že . advokáti
svou výmluvností porotce přesvěd-
čí, že svědectví lidu našeho není
hodnověrné, byť by bylo sebe
pravdivější.
Pravda je, Že u lidu našeho pa-
nujů zvyk, napřed se poaibútia
— jsou s to hájit! se sami, a eo se tý-
če Haidušks, nádavký tyto nemají
naft ani tolik účinku jako psí ště-
_ kot.—Uaidušek tvrdí rozhodně, že
mu „Svoboda“ do úřadu nepomo-
- . hla.—Při minulá volbě neměla
dva ztracené železniční lístky a
$60 za dva lístky nezaplace-
né- čí vinou se ztratily a kdo je
nezaplatil, jest tajemstvím. A
vůči těmto faktům neměl vyšetřu-
jí^ výbor jiného pokárání než že
za „n eÓbe z ř e 1 o s t“ udělil
důtku.
- Rěquiescat in páce I Udělejme
nad vším křížek a Šetřme žluče. V
budoucnosti však, budote-li totiž
vůbec možno pořádati novou pouť,
o čemž velmi pochybujeme, hleď-
me aby ve výboru zasedali lidé,
kteří toho méně namluví ® více
učiní, hlavně ale dbejme toho, aby
ve výboru nezasedali členové, jichž
přátelstvu jsou přeplavní společ-
nosti chlebodárci. Jest věru hrů-
zno, Že mezi námi svobodomyslný-
Se stanoviska čistě rozunfového
mohly by tak učinit právem odve-
ty' Co tu bylo nadávání Biem uj-
kovi, že se mu vepři američtí, nelí-
bí! Hromy a blesky lítaly po hla-
vě jeho -r arciť jen z papíru, —
a papírovou vojnou by se to také
odbylo, kdyby se evropským vlá-
dám zalíbilo, nepropustit naši ba-
vlnu do svých říši, leda za vysoký
poplatek. .—B.
Grijďtce/Za,£7. Zůto/Mu/w. V posled-
ním čfs. „Slovana“ hájí se J. E.
Kro&pa, že není anarchistou a na-
dává na můj účet p. Haiduškovi,
při čemž přirovnává se jako’někdy
Čáda k mučeníku Havlíčkovi(l).
Také slibuje jako někdy Čáda —
že bude odhalovat ,šméjdy‘ úřed-
níků a nedopustí, aby lid náš v Te-
xasu byl balamucen, (Kronpa s<?
ho pž sám dost m nos navodí).
Však pn^tolio zl^odlíalí, búďte
jisti 1 — jako Čada, vztios tomu,
že měl okresní knihy vždy otevře-
ny a odpůrce Y- Ilaiduška, Stieíil,
byl by mu pomohl již něco odhalit,
kdyby bylo co k odhalení. A není
to od Křoupy šmejd, že svého o- „
krésu Brazos, tak jako Čáda, ni-*
kdy fii nevšímá n jen ten daleký
Fáyette stále má na starosti 1 V
Brazos není Haiduška, který by
trpěl to mrzké štvaní proti spbě,
mezi katolíky na-něž prý s opo-
vržením pohlížet! máme, nalepme
obětavost úžasnou a poctivost ne-
uvěřitelnou. Na doklad uvedeme
poslední udáTosti v bazaru po tři
-v-i l. Všude potřebovali ho ostatní —-
dělníci k tomu, aby jim chodil pro
pivo. Za cestu dal mu každý
trochu,napít, a někdy najíst a tak
se klepal. Tu mu napadla dobrá *
myšlénka, oženit se— žena ho pak
nijak bude íivit. Zena však brzy
nabyla rozumu a lenocha vyhnala.
Měl zase po chlebíčku. Pojednou
viděl, že anarchičtí předáci nic ne-
dělají a dobře se mají, tu chopil se
anarchismu. Ale v New Yorku je
jich dost a když si netroufal ani
anarchickým humbukem tam se •>__—
živiti, pustil se s Cinglhajmem do
Texas, aby nás připravoval; pro
„spasení“, abychom byli hotovi, ’ ]
až anarchie/ zavládne. Ale nešlo |
to. Cinglhajm útek’, když dluhu ’
nadělal, taktéž Čáda — Kroupa
zůstal sám. Ale ne tak sám, jak
byste si myslili. Zůstala mu v pa-
měti ta ničící(i) výhrůžka Čádova, I
Bvob. ani 800 odběratelů v okre-
su Fayette Hhidušck obdržel
přes pětadvacet set hlasů — asi ó
.86 j[íce než oba jeho protivníci.
Zej#' okresu Fayette je přes 1200 če-
t ských hlasů a Haidušek tvrdí roz-
hodně, že z nich ani 50 -nCdtratil.
Lid náš ani při první volbě tak ce-
■* listvě pro Hiduška nehlasoval jv
ko při poslední. Haidušek a hr-
dostí vzpomíná si na to, že lid náš
jej takřka jednohlasně volil. Za
důvěru takevu cítí qe Haidušek dí-
. kem lidu našemu zavázán a tudíž
- to považuje za kyou povinnost mi téměř v každém národním pod-
Svobodú nejen fídlti, 'nýbrž i svý- niku musí vpletena být nějaká kři-
tpi penězi ji.podporovat!. Dosud vota,-rozhodné darebáctví, kdežto
Svědci při soodech.
. —r*^
Poměrně s jměním přibývá svá-
rů mezi lidem náším a každý sebe
nepatrnější spor bývá předkládán
soudu k rozhodnutí. Že takové
počínání národnosti naší škodí,
žádný neupře.' Trpíme* tak nejen
škodu na majetku, nýbřž i na cti.
Škoda na majetku vztahuie se o-
všem jen na jednotlivce, ale na
kud neurčité.
Jest sice pravda, Že y minulém
kohgrcsu byli to vlostpě demokra-
té, jižc snížení yln so-zoHuzowii,'
ale vfi.ue také, že ‘rovněž to byli
demokraté, poslanci jistých prů-
myslových měst, kteří se tomu vší
silou opírali; A “kdežto Btřana de-
mokratická měla by zrádce politi-
ckěli*o přeávědčenTv jTéipatrze své-] né,n» není dovolena žádná-obrana
ho středu, ona je nadále hýčká na
svých prsou. Proč í — těžko říci.
Možuá, že ss chce na déle udržěti
u vládního vesla a proto ta úzkost-
.Ijv&st, aby si někoho nerozhněva-
la. Bude-li takovouto polovičatou
politiku dembkracie sledovali, uká-
že blízská presidentská volba. Lid
jest již přesycen politikou, jejíž ú-
čelem jest, sdělávati zákony ve
prospěch jisté třídy. On se nedá
nadále balamutit a za nos vodit od
'nikoho, a jestli to demokracie vi-
dět! nechce, tím hůře pro ni.
Pomysleme si situaci: kdyby tak
hnli<»dou*ěvropským vládám napa-
dlo a ony obtížily tak vysokýpi
Ceny našeho průmyslu neřídí sé
dle hodnoty téhož, ale dle toho
jak vysoký poplatek ukládá kom
gres na tu a ono zboží zahraničně.
Americkému průmyslníku netřeba
. an obávat soutěže světové, protože
zahraniční vyxabitel, když pošle své
zboží do trhu amerického Soustátí,
jest nucen platit tak vysoké clo, že
toto samo rovná se kupní ceně v
Evropě.
Před 76 lety pravilo se, že je
třeba cla k ochraně domácího prů-
myslu. Po válce občánské dovo-
žováno, Že následkem dluhu vál-
kou povstalého musí se to tak zva-
né ochranné clt> hodně zvýšiti, což
také de krajní rtfíry učiněno. Teď
za 23 leť pó válce, kdy hárodní
pokladna za sto milionů zlatá a stří-
bra' ukrývá, hlásá posud ona pa.
tpntovaná kasta lidí, že jest nám
ochrannéhe cla velmi aapotřeby,
dli! v Campbell okresu vfe Virginii.
Byl to můj praděd. Charles Lynch
přistěhoval se z Irska do Ameriky
roku 1715. Mé vypravování píši
dte výpovědí nejstarších osadníků
Lyuchburgu ve Virgjni, kdež Char- kuráže nabude k lepši výmluvnosti, L
les Lynch, syn prvního Chas.
Lynch? bydlil. Tento druhý Chas.'
Lynch je původcem lynčovního zá-
kona. Během revoluce s Angli-
ckem potloukaly se krajinou bandy
lupičů a Zlodějů, jež pozůstávali
ze samých t o r i e s, (tak byli zvá-
ni lidé, kteří ač'v Americe bydlili,
přece při anglické vládě stáli. Tito
desperadové nejdříve se zdržovali
■při řece James, ale později přitáhli
až blíže Lynchburgu a stali se po-
strachem temnějších občanů. Jich
řádění vyžadovalo zakročení a k
tomu se odhodlal Chas. Lynch.
Bylť on mužem odvážným, jakož i
pravých zásad vlasteneckých a k
tomu rozhodný Whig, (tak jmeno-
vali se Amerikáni, kteří se protivi-
li vládě anglické- Lynch stal se
náčelníkem několika mužů, pra-
vých to vlastenců, a s těmito pro-
šel celý kraj, aby lupiče vypudil.
Několik jich l^ylo lapeno a s kaž-
dým zavedeno okamžitě přelíčení,
při němž sestavena porota z druhů
Lynchových a on sám předsedal.
Když některý z desperadů byl od-
souzen, tresf určený okamžitě na
něm vykonán. Každému obvině-
nému bylo dovoleno se hájiti a po-
dati důkazy trest polehčující Kdo
byl vinným uznán, dostal 89 ran
na holé tělo a musel se zapřísahali,
že krajinu navždy opustí. Chas.
Lynch žádného neodsoudil, komu
nebyla vina * dokázána nevyvrat-
n/m svědectvím a tudíž velmi zříd-
ka sé přihodilo, že někdo nezaslou-
ženě potrestán. Když Lynch vů-
kolí desperadů zbavil,, sestavil si
šétnTnfl dobrovolníků a súčastnil
se války za neodvislost, /níž více-
obcí sv. Václava vytěžilo se přes
sedmnáct set dolarů, účtů předlo-
ženo na sta a při součtu neshledán
nikde schodek ani o jediný cent!
Věrů, páni bratří, zanechme tupe-
ní katolíků a přiučujme se aspoň
v tomto ohledě od nich a dospěje-
me dále, než dosud l“ * J
K této poznámce dodává „Svo-
boda“: Amen!
Clevelandská „Volnost“ přine-
sla pojednání q výsledku vyšetřu-
jícího výboru „výpravy Sokolské
do Čech.“ , Podáváme je doslov-
ně, uby čtenářstvo vidělo, jak po-
řádá jící výbor, jehož členem byl
redaktor „Svornosti“, . Čermák,
„poctivě“ jednal.
„Výbor Výkonného VýboruNár.
Jednoty Sokolské, „který vyšetřo-
val záležitosti týkájící se vedení
výpravy Sokolské do Čech,“ ozná-
mil v mimořádné schůzí dne 28.
října odbývané, že „ústřední vý
bor pro výpravu Sokolskeu do
Čech nejednal dosti obe-
zře t c 1 n ě, jak v takovém důle
žitém yřipadě jednati se má a za
neobezřelost tuto považuje se vý-
bor za oprávněna jménem Nár.
Jednoty Sokolské i všech účastní-
ků výpravy u d ě| i t i ústřed-
nímu v ý% o r u-- důtku, jakož
i doporučili společnost hamburg-
skau všem Sokolům vůbec.“ Ná-
lez tento jest datován: „New
York, 28. řijna 1887.“
Proč vyšetřující výbor ve svém
nálezu-tak zdvořile si počínal, my
pochópiti nedovedeme, Výbor po-
řádající tvrdil, že. najal vlastní
1 o<ř j«n výletníkům vyhraženou a
zatmi najal pouec m í s 1 q na
Ťm <1 í vystřtioviiiečijú; tvíďil^c
pracuje ’ nezištně a npchál si od
každého výletníka zaplatit o dva-
P&EOPI.ATXÍI
na celý rok........................$2.00
na pftl roku........................$1.00
Do Evropy roiufi...................$2.50
Aby ^a odlehčilo národní po-
kladně, vymýšleny rozmanité spů-
soby. Jedni chtěli vyhoditi trochu
těch milionů na opravu přístavu a
řek nepatrné důležitosti. Druzí
chtěli odlehčit pokladně tím, že by
platili výslužné vdovám a příbuz-
ným po spolkových vojínech až do
Čtvrtého kolena. Třetí by rádi
měli veliké válečně loďstvo a proto
by také několik desítek milionů
potřebovali. Čtvrtí rozumují, že
by se hetevost f pokladně mohla
upotřebit na výchovám školní, ač
jednotlivé státy jsou příliš hrdy
než aby přijímaly almužnu odkud-
koli, a pátí by raděj zrušili vpitro-
zemní dafl z lihovin a tabáku, jen
aby ta jejích dojná kravička, o-
chranné clo, zůstala netknuta.
~ Přátelé svobodného obchodu ne-,
žádají úplného zrušení celních sa-
zeb, ale žádají právem uražené
spravedlnosti, aby tyto byly sníže-
«y na rozumntu* míru. j,:
Stávající vysoké /ochranné clo
tíží nejvíce, ba nepřímo okrádá
zejména rolnictvo. Rolníku nutno
konkurovat!, s obchodem světo-
vým. Ať nabízí v trhu bavlnu,
obilí, slaninu nebo co jiného, vždy
se cena řidí dle toho jak veliká je
spotřeba toho *ňeb onoho .zboží,
jak velká po něm poptávka a jak,
velká téhož nábidka. Rolník není
tak zabedněn, aby neviděl, kde je-
ho Škoda a kde prospěch, on dlou-
ho uvažuje a mlčí, ale bohdá, že
až povstane a sáhne činou rukou
politikářům do řemesla, rozdrtí
monopolistické hydře hlavu.
. Všechny • tradice demokratické
strany tomu nasvědčují,» že tatáž
stranu pdVJdy. hájila zásadu: „Rov-
né. právo všem u. zvláštní výsady
nikomu“, ale za našich dnů ji.de-
moknil i- k-i líi-qoiilmv barvy poiiě-
velmi se mýlí. Lihoviny jsou * to.
každého rozohniti, avšak ohnivost
u každého svědka náramně Ško-
dí. K vypovědění pravdy není
třeba rozohnění, to má dovésti ka-
ždý bez jakéhokoliv posilnění. To -
lik se Žádá po každém svěduů.
Lidé velmi se mýlí, když mají
za to, že při přelíčení jakékoliv
věci stanou se prospěšnějšími 'stra-
ně, pro niž svědčí, mluví-li více
než je od nich žádáno. Přece kaž-
dý může nahlédnout!,-že i ten nej-
poslednější advokát případu svému \
rozumí a ví, jaké otázky mu třeba
svědkům předkládali. Žádný ad-
vokát se nctáže svědka na věcí, o
nichž má za to, že by straně jeho
škodily. Nejlepší svědkové jsou ti,,
kteří odpovídujf-fia otázky jim kla-
dené spůsobem co nejkratším a i|
když jsou vyslýcháni od advokáta
protivné strany, nejlép? dopadnou,
když o celé záležitosti co nejméně 1
ví. Žádný svědek^ byť by l na to i
byl tázán, nečiní dobře, když
udává, proč tu neb enu skutečnost .
ví. Tím dává odpornému advokátu
příležitost, aby zlehčil, ba někdy ~
i zničil jeho svědectví.
1 " . Ceny ohlášek:
1 CtvcMK 0 mřsteft $7, y mřsfcb $10.
2 , * „ 10. „ ., ta-
,■ „ 15. „ „ 25.
.. 20.
VětSÍ ohldiky dle zvláštní lUnluvy.
I suma „Svornost“stydí za
své redaktory. Od nějaké doby
je „show easp“ s.nimi zastfčen.
V fit. Louisu přestane se vyu-
.čpvati'nv'mčiné vu^kuhíčh státuíclr.
. ’ . pjúiodtj.qstl- Jpají tíiu ycli-
kojí.radost, neboj doft
zykflm cizím vyjma ne
. . čováno nebylo.-
r^tféí liidné pblmtrtky k ra-
dosti. Vezíť v tom němí visí mí-
■ rodní: „Co já nemám, ty nemusíš
též míti.“ To jest, co lidu škodí.
Není to v šoítlilňsb R pravou Ii<k>-
;■ vládou. Arciť že angíiěHm je hlav-
ní řečí a měla by ve -školách Stát-
■ní|Ji prsní místě zaujímat!, ale mi-
-tho nngličiny měly by dítky býti
vyučovány té řeči, již si rodiče pře-
jí. Tak sc děje, v Texas. Stát
má právo od svých občanů angli-
my ni jh
ně vyu
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 2, No. 46, Ed. 1 Thursday, December 1, 1887, newspaper, December 1, 1887; (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth1294692/m1/4/: accessed July 18, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting Fayette Public Library, Museum and Archives.