Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 5, No. 13, Ed. 1 Thursday, April 10, 1890 Page: 4 of 10
ten pages: ill. ; page 40 x 26 in. Digitized from 35 mm microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
1
i
SVOBODA
9
opáčil Ned u velkém
byla
na tu
Vý střely ce
.Dlužíme vám
„„ koni, nesh Louiaino sedfó t
mnp rvi*** tlí*- ’
Sfc.
MF* ■LACK-DRAUOHT vyléčí ticpu.
I
Ale i my bysme byli
kdybt nebylo vás,
Z
bytí
života! PjyW pryč! Bag jal a očí
«•»
p
k dfln. Ant
naděje nesvi-
ti okázav nu tu
uvnitř, řekl:
„Jest pryč I
To byl společný výkřik HéTiry
Ferryho a jeho syna, když vyběh-
li z jizby na pavlan a zotvírali vše
cky dveře, hledajíce zmizelou dív-
ku, jako by nechtěli uvěřiti, že «•
nikla.
Seňora Ferryova vzdor své tíži
a neduživosti, na níž nikdy stýská-
ti nepřestala, běžela do dvora,
kdež se k ní brzy přidrnžilo půl
tuctu Černých služebníků obého
pohlaví, kteří ji živě následovali v
lomení rukama a vřískání:
,Jest pryč•'
Uprostřed toheto rozčilení obje
vila se Mauzlah, oděná na cestu a
vyhlížející zvláště pokojná a váž-
ná. Otce i syn běželi k ní a cho-
píce se její rnky, houkli jí do uší:
,Jest pryč
bych vás zahubila!1
Uposlechnuvši pokynu prstu,
jako by to byl kouzelníkův prou-
tek, Ineza potácela se po zpátkn
ze dveří až se octnula těžce odde-
chujíc na ulici.
Měřila sílu svoji s paní svou u
cítila, že jest poražena vlastní
zbraní. Jako všichni její krajani
byla nanejvýš pověrčivá a dosne
byla pohlížela na Mauzlah jako
na bytost mající nadpřirozenou
moc, a nyní se chvěla před násled-
ky vlastní své přenáhlenosti.
Poražena a dávající si vinu^leč
posud plně přesvědčena, že obvi-
nění její bylo pravdivé, pospícha-
la Ineza aby vyhledala nového
svého spojence Bernala.
Pospíchajíc přes náměstí slyše-
la. jak lidé mluví o uprchlé dívce.
Těšilo ji slyšíc, jak Louise spílsjl
zrádkyň a litují, že nebyla zároveň
*^Ta>t> okolnost vnutila Hernano-
vi přesvědčení, že prchla pěšky, v
kterémž případu ji musí brzy .na-
leznout!.
Po kvapné poradě, na níž Mauz
lah neměla žádného podílu, bylo
rozhodnuto, aby Henry Ferry po-
spíšil do města, rozhlásil zprávu o
uprchnutí Lonisy a nabídnul od-
tpěnn té družině, která ji přivede.
Ilernan nenadále záporně! na
své těžké poranění, jež si byl utr
žil od pádu koně a pro které pra
vil, že jest vojny neschopen; zce-
la nic nepoknlhávaje běžel a ot-
cem na náměstí.
Když byle sdělila Ferrymu, a-
by pro ni vzkázal, až bude nhtět,
aby smlouvě své dostála, Mauzlah
šla domů tak pokojně jako by spo
kojena byla s celým světem.
Nebyla ve stavení dlonho, když
Inez Alvnradovn vrazila do vnitř s ostatními v Alamo se světa shln-
s rozcuchanými vlasy it planoucí- zena, ale nemohla souhlasiti s vě-
rna očimn. jřejným míněním, že by dívka ta
,Mauzlah!* vyhrkla ze sebe, j byla pomátla se na rozumu a za
,Lonisa jest pryč a vy o tom o>šla do bařin.
všem vítel* Pohádáni odměnou, již Henry
ZÁPAS AŽ DO SMRTI,
--- aneb ---
HRDINKA ALAMSKÁ.
T«jta»ký román i doby rtroluříú.
tých nábřeží San Antonio Řiveru
a octli se na širé prérii.
Majíce zřetel k východu, uháně-
li bez zastávky dále od nešťastné-
ho Goliadu.
2S. „Jest pryč!“
Pohlížejíce chvilkami na sebe,
nejsou-li pronásledováni, a rado-
vavše se, že nejsou, Kland a přáte
lé jeho cválali pryč, až pruh lesu
podél řeky San Antonio zmizel v
dáli a bouři.
,Nesmíme schvátit naše koně1,
ozval se Ned, zadržuje svého zpě-
něného a oddechujícího koně, což
dle příkladu jeho i ostatní učinili.
,Doufal jsem1, řekl Klaud, po-
zvednuv se ve třmenech a rozhlí-
žeje se po mokré pláni, ,že snad i
jiní unikli, ale zdá se, že my jsme
poslední z Fanpinové armády.*
(Teprv až za mnoho týdnů- po-
zději dověděli se, že celkem sedm
advacet mužů vykoupilo svoje ži-
voty a svobodu tím smělým úto
kem u Goliadu, a že tři sta a jede-
natřicet jejich soudruhů bylo tam
povražděno).
.Vyhlíží to*, řekl Heber, .jako
bysme byli ti jediní zbylí, zhývá
nás ale dosti, abysme roešířili tu
zprávu po Texasu a povzbudili k
činu těch mnoho, kteří sc otázky
naší straní,
povražděni,
Nede.*
,Mne! V.
překvapení.
,Ano, vás1, stál na svém Heber.
,Nuže| nebylo by se mně to po
vedlo, kdybych nebyl měl vaší po-
moci. A byl bych býval věčí blá-
zen než si myslím že jsem, kdy-
bych byl pokojně šel na jatky ja-
ko ovce. Ale řeknu vám, hoši,
Že kdybych byl býval v té první
družině, nebyl bych mohl ústa oíe
vřít; tak jsem byl omráčeu. Vždyť
tak jak to bylo, nebyli bysme mo-
hli ničeho učinit, leda zemřít bo-
jujíce — což by ovšem bylo bývá
k trochu lepší nežli se nechat tak
postřílet kdyby nebylo bývalo
toho lijáku. Ty spousty vody by-
ly lepší nežli pomoc sta ozbroje-
ných mužů, a přišly právě.v nej
vyšší čas.1
,Nede‘, řekl Klaud, podávaje
mu ruku, ,já byl v tom nejlepším
postavení viděti a všimnouti si
výeho. *
,To věřím, kapitáne*, odvětil
Ned, vzav Klaudovu ruku a notřá
saje ní vře!e. ,Vy jste byl v tak
těsném místě,' jak jen člověk na
' světě býti může, ale držel jste se
i jako hrdinů. Přísahám, že jsem
hrdý na to, že vás mohu zváti
mým přítelem.*
,Chtěl jséin říci, že co Dok He-
ber pravil, jest svátá pravda1, po-
kračoval Klaud. ,
naše životy, a co se mne týče, ne-
zapomenu toho dskud bndu živ.*
Ostatní tři, všichni statní chla-
píci, prohlásili se též tak. Leč
Ned tvrdil, že ,žádný muž, jenž
jest muž, nemohl učinit! méně*, a
pak jeli dále.
pozvolné vraždění druhů svých,
jichž měl sám konečně následo-
vat!
Mstivý Sanchez sobě přivstal.
Sotva že bylo tolik světla denní-
ho, co postačilo k jistému vypále
ní z ručnic, přitáhl se setninou
žoldák!, kteří měli započít! katqv-
ské dílo.
Obloha byla potažena těžkými
mraky, takže světlo denní jen po-
málu šířilo se po krajině. K západ
ní straně nalézal se tábor mexický,
kdežto východně táhla ae řeka
San Antonio se svými porostlými
břehy směrem jihovýchodním ku
zálivu mexickému. Na straně k
řece postavila se setnina kalů pod
velením Snncheze, kterýž sám stál
nedaleko Klauda Jarova, by těšiti
se mohl z pohledu na svou zdrce
nou oběť, kteráž měla pomalu alu
jistě uinírati.
Zajatci obráceni tvářemi křeče.
Za nimi tisíce Mexikánů a před
nimi krvežíznivá smečka žoldáků,,
kteří och<A|ě ThěWke
ten nejmenší půpzwk
tal hrdinům Texhsu.
Vzduch vůkol tak těžký jako
mraky samy--
Konečně Sanchez zavelel: ,V
ruku zbraů!*
Radou Mexikánů to kmitlo ja-
ko záblesk a již zely otvory jich
ručnic proti zajatcům.
,Zamířit !* zavolal znova San-
chez.
Černý, vodorovný pruh objevil
se při lících Mexikánů a nastalo
trapné ticho.
Texané stáli vzpřímeni, nechvě
li se. Věděli, zač umírají, ale pře-
ce přáli sobě zemříti raděj v ote-
vřeném boji. Hnusilo se jim již
Joudavé velení Sauchezovo.
,Nemařte rány1, pravil Sanchez
k vojákům, ,a zaměřte na celou
řadu. — Jste hotovi ! — Nuže,,
pal tel1
Hromadný výstřel otřásl vzdu
ebem a první zajatci klesli k zciri.
Zbylí soudruhové zatínali zuby
vztekem nad zhovadiíósťí svých
nepřátel. .
Mraky spouštěly se níž a níže,
jako by zahalit! chtěly strašné to
divadlo, jež se pod nimi odehrá-
valo. ~ ■ ■
Sanchez, škodolibě pohlížeje na
Klauda, velel k druhé ráně. Jako
kosou podetnuta klesla nová řada
zajatců. Ston umírajících nesl se
dušným povětřím.
Začalo pomalu poprchávatk.^
Sanchez, vida, že déšť by mix
jeho katovskrtu práci mohl zkaziti,
pobízel k rychlosti.
opakovaly častěji, ale už ne tak
rovno —stejně. Prach na panvič
kách vlhnnl.
Zbývající Texané porozuměli
siťnácf'" pífhl^ifli na sebe a jiskra
naděje počala doutnati. Stálo jich
už 'jen několik, kteří čekali na
svou smrť.
Zatím počalo už hustě pršeti.
Sanchez už klel do počasí a
vztekal se, že nemůže dokonati
strašné své dílo dle přání.
Najednou, jako by elektrickou
jiskrou zasaženi, vrhli se zajatci
v před., ,Život anebo smiť!* ozva-
lo se z řad jejich a s nadlidskou
sílou obořili se na pochopy, klestí-
ce si vlastní jejich zbraní cestu do
lů k řece.
Sanchez zrudl a sozelenal sou-
časně. V tom okamžiku ale zasa-
žen byl prudkou ranou Klauda, je
muž Ned Barndolar byl rozvázal
pouta. Byl to útok Texanů důstoj-
ný. Netrvalo ani deset tninut, již
1 seděli na mexikánských koních a
. uháněli k řeco, kam kdo mohl.
i Déšť byl tak prudký, že Mexikané
nemohli pustit se do pronásledcvá
ní uprchlíků.
Ned Barndolar, Dok Heber a
t Klaud drželi se při útoku i útěku
i podle sebe a šťastně přebrodili ře-
ku. ,
Za nedlouho vyrazili z lesná-
,Kdo jest pryč i* tázala se Mauz
lah s velký n překvapením v obli-
čeji.
,Louisa!1 vzkřikli oba.
,Louita pryč!*
,Ano, milá Mauzlah, pryč !* do
kládal otec.
,Zmizela*, zasténal syn.
,To musí býti mýlka*, řekla
Mauzlah, ohlížejíc se jako by se
sama chtěla přesvědčili.
,Není to mýlka1, zaúpěl Henry.
,Přeju si, abysine se mýlili1,
kvílel Hernám
,Jak vidíte*, řekla Mauzlah, j-
kazujíc na svůj ústroj a vak, jejž
nesla v ruce, ,přišla jsem připra-
vena na cestu do Matamoraa. * *
jNenaleznem-li jí1, řekl Henry,
,musíme cestu odložili.*
.Musíme naleznout!1 zkřikl Her
uan. ,Já ji vyhledám, kdybych
měl celý svět prohledat!1 — Pak,
jako by jej byla napadla myšlen-
ka, která by mohla ha věc aspoň
trochu světla vrhnout, kdyby ji a-
niž nemohla zcela vyivětit, dodal,
udořiv se do čela:
,Myslím, že tomu rozumím!1
Mauzlah sevřela pevně tenké
svoje rty a vztýčila se, jako le o-
braně.
,Čemu rozumíte? tázala se sta-
rého piuže.
,Louisa se pomátla —*
,Ano*, doložil jeho utec.
, Vždyť jsem si myslila, že to
učiní1, zasknhrala matka.
,Popletla se na mysli a někam
zašla. Musíme se jí dostat hned
na stopu a následovat ji. Jděte se
podívat, nezmizel-li její kůň a se-
dlo.*
Poslední věta platila služebnic-
tvu a chlapec hned na to chvatně
odběhl
Aby přesvědčil Indiánku „že
jest pryč“, Henry Ferry dovedl
ji ku dveřím jizby, již dříve Loul-
sa byla obývala,
čirou prázinotu
,Tak, podívejte se sama.1
* Mauzlal^vštoupila do jizby, o
hlížela se pokojně kolem sebe a
vyšla opět ven. - • .** •
,Vy jste byla u.Louisy pozdě
minulé0>oci, když my všichni na
iože již se byli odebrali1, oslovila
ji seflora Ferryova.
,Ano‘, zněla odpověď;
jsem zde do pŮh.oci.*
,A jak vyhlížela Lonisa ?*
,Jako obyčejně, seňoro.1
,Byla v mysli připravena
cestal1
,Ano, zcela.1
t ,A nebyla slabší ?1 tázal se Hen
ry Ferry. * :
,Nebyla, zdála se býti silnější a
veselejší nežli jsem ji již po mno-
ho dní viděla1, řekla Mauzlah.
V tom přiběhl chlapec, jenž byl
po jejím
hartňrte
ně a oznamuje, že žádný z koní
- í
,To vím1, odvětila Indiánka, o-
brátivši 83 k hostu. ,Právě jsem
přišla od Henry Ferryho.*
,Já také1, zvolala Inez.
,Dobře! Pak vám nemohu edě-
it nic nového1, řekla Mauzlah.a
sejmuvši s ramen plášť, přehodila
si jej přes rámě, čímž vážnost po-
stavy své zvěčila.
,Ano, vy mně můžete sdělit no-
vinu1, řekla Ineza prudce. ,Vy o
tom všem víte.1
,0 čem že vím í*
,0 Louise. Vy jste mne kla-
mala! Lhala jste mi!1 A pěny po-
čaly se jí hromadili kolem pronio-
dralých rtů.
Muuziah se polou odvrátila, leč
kvapné dýchání a pohled nevýslov
ného pohrdání, jejž přes rameno
vrhla, značili jak hluboce byla ura
žena. ....... ... .. .
Inez Alvaradova byla rozvztek
léna, soudnost ji byla opustila. O
brátivši se k Mauzlah, tázala se:
;Nebyl Red Roy v San Antonio
minulé noci?1
,Jsem pes aneb vaše otrokyně,
abyste ke mně tímto spůsobem
mluvila?1 tázala se Mauzlah hrdě.
Ha! Vy se vyhýbáte iné otáz
ce! Leč já sc vás opět tážu: Ne-
byl Red Roy v San Antonio minu
lé noci, a nepřišel do tohifto do-
mu t1
,Je li v San Antonio rninuié no-
ci — a nořeknu byl-li neb aebyl—
Red Roy jistě přišel ke mně. On
jest Atték — jeden z mé krvo —
a já ho milnju r—* ,
,Co svého syna!* přerušila ji I-
nez. ,Tvrdíte, že máte moc Co
mi po tom. Kněžna aztécká nesmí
se provdati, musí býti heposkvrně
ua. Já ale vím, co jiní jen háda-
jí*, zvolala Ineza s ]>ohr<|livostí.
,A co víte í* tázala se Mauzlah
a učinila krok ku předu, jenž na-
značoval tu vznešenou moc, kte-
rou v Úloze chovala, neboť Ineza
zavrávorala zpět jako by jí byla
rána zasazena, ale podařilo se jí
přéc říci:
,Vím, že Red Roy jeát váš »yn!‘
,Inezo Alvaradova, to co vy
myslíte nečiní ini starostí, ale těší
mne velice. Nyní není čas pro
mne k mluvení, ale až čas ten při-
jde, budete zdrcena svíjeti se u
mých nohou; a já se budu odvra-
celi od vás s ošklivostí jako od
zmije, jejíž žihadlo vytrženo bylo.
Tamto json dvoře mého domu!1
Indiánka ukázala nn dveře, ale
vidouc, že Ineza se neiná k odcho
du, pokračovala:
,Blázne! Jděte tedy okamžitě a
nechať stín váš nikdy více práh
můj neposkvrní, neboť stane li se
tak, přísahám u pěti bohů, bude
to poslední čin vašeho divokého
(Pokračování.)
.Nevím jak člověku tomu může
te více ublížit! než zastřelením jej.
Mysliteli ale, že můžete poučitiji-
ných dáním přikladu na něm, má-
te moje plné svolení1, řekl Santa
Anna.
To skončilo poradu, pokud se
zajatců týkala. Ani jediný* hlas ne
byl pozdvižen ve prospěch jejich;
ani v jednom z ničemuiků těch ne
ozval se cit šlechetnosti proti za-
mýšlené děsné vraždě.
,Co pak míníte činit s tím Jaro-
vem ?‘ tázal se Minas an šel z ve-
litelova stanu se Sanchezem.
.Generále Minsse !* odvětil jas
ní Sanchez. ,Přiznám se, že jest
to čistě osobní věc, ale protože
vám důvěřuju, povím vám. Znáte
Inezu Alvaradovou. Ta mně byla
zaslíbena až do té doby, kdy se
ten Jarov* objevil a hlavu jí pomá-
tl vypravováním o bohatství, tak
že mnou ojiovrhla.1
,To nic tiedělá. Však ona se o 1
pět vrátí1, usmál se Minas.
,Pozorujete ale, proč se na něm
chci po indiánsko pomstit ?*
,Ado.*
,První ráno co učiníme, bude,
Že jej vezmeme od ostatních, svá-
žeme mu ruce a postavíme jej tak,
aby viděl popravu všech ostat-
ních.1 z
,IIa, ta myšlenka jest hodna
Komanče! Nu, a pak jej zastře-
líte
,Ne hned. V takových přípa-
dech byla by smrť dobrodiním.
Nechám jej žiti čtyryadvacet hodin
a budu jej všelijak mučit až bude
prosit abyeh jej zabil. Až s ním
budu hotov —1 a Sanchez zaťal
zuby a děsně se zasmál.
,Až s ním budete hotov', řeki
Minas, ,bude mu konýc-1
,Ne, ale bude si přáti, aby tak
89 stalo. Puk jej odevzdám divo-
chům a ti jej dorazí1, dokončil
Sanchez.
A tito dva muži —tito vojáci—
smáli se vyhlídká n na muka Klau
da Jarova. Radovali se z nich ví
ct nežli by skuteční divochové ra-
dovali se mohli.
S prvním úsvitem následujícího
jitra desátník s četou ozbrojenců
objevil se v táboře malé tlupy za-
jatců, u nichž se nalézal Klaud, a
zvolal: , .
,Chci jistého Klauda Jarova!1
Klaud jej slyšel a domyslil se,
proč přišel.. Leč přemáhaje svoje
pocity, povstal se země a řekl:
,Moje jméno Jest Jarov.1
,Musíte jiti stMmnou1^ prohlásil
desátník, a na jeho pokyn obklopí
li vojáci zajatce a zabránili Nedo-,
vi, aby se k němu přiblížil a s
ním promluvil.
,Kam mne povedete ?‘ tázal se
KLud.
.Nemohu vám říci*, zněla odpo
véď.
,Kéo vás pro mne poslal ?‘
, Kapitán Sanchez.1
,Kapitán Sanchez ? !*
,Ano; netažte se více.1 Pak vo-
lal na své vojáky: ,Pochod!1
Tak odveden byl Klaud Jarov
od svých přátel.
‘i“i. Poprava zajatců.
Slabá záplava na východě ozna
anovala jitro osudného dne.
Dokáud-li Santa Anna v Ala-
mo, že je necitný, krvežíznivý ty-
ran, puk čin jeho u Goliad těžko
pravým jménem pojmenovat!. Má
lo kde v dějinách lidstva se potká
váme s tak hrozným výkonem, ja-
ký* spáchán na bojovnících za svo-
bodu státu Jedné Hvězdy.
Zajatci postaveni do řad a zbraň
jim odejmuta. Klaud Jarov dle
přinř Bancheza odveden na neda-
Jokon vyvýšeninn, by mohl viděti
Ferry nabídnul, sestoupili se v
družiny, aby šli hledati; leč v ty
neměla. Ineza iádnou důvěru, ne-
Louisu nenaleznou.
aby nebyla vidě-
mě> 'Bernala, a ne-
když zvěděla, žezprá
Feďešla.
teú a žena jeho zdáli se
ni pobouřeni. Dovedli ho-
sta svého do nálevny a 3ernal se 1
tázal: .1
,Jste jista, seňorito, že Louis* I
uprchla I1 I
,Tak jista jako že zde stojím1, 1
odvětila Ineza. I
, Kam myslíte, že odešla ?1 I
,Mohu pouze hádati a přišla I
jsem, abyšte mne v mé domněnce H
potvrdil.1 I
,V čem vás mám potvrdit?1 — I
Aby mohl lépe poslouchali, za I
pálil si Bernal svou starožitnou, I
příšernou dýmku, která byla v pů- I
li prasklá a celým zevnějškem 1
svým — jak laskavému čtenáři již I
povědoino — mulskému uchu po- I
dobná. Pak se pesadi) á pohrává- |
je prázdným rukávem, hleděl na i
nezo. |
,Red Roy byl v San Antonio i
minulé noci, ale dnes ráuo zde již i
není —1 |
,To neui nic neobyčejného, se- I
ňorito1, odvětil Bernal.
.Nebylo by to jindy, ale jest
nyní1, řekla Inez a pak jala se vy- *
Hádati vše, co věděla a se domý-
šlela.
,To zdá se býti víře podobný1,
poznamenal Bernal, když byla do-
končila. ,A co se týče Red Roye,
já jej rád nikdy neměl.' Kdyby
byl pravý Indián, jako Uortador,
měl bych jej rád; ale on jest plaz
nebezpečného druhu, jehož uštkntí
jest tím horší, protože nemůže ty-
čet neb chřestit. Může býti poto-
mek starých Mexikánů, ale nikdy
jsem nemohl pochopit!, proč ny-
nější Mexikáni nechají takové lidi
kolem sebe. Já bych mu hned krk
podřezal. *
- J*ři tychto slovech Bernal přejel
si prsteny svůj suchý kejhák. • -
,Obrátili so karýchodn, o Černí
nemůže býti žádná pochybnost.—
Nuže, Bcrnale, vy a vaši přátelé
mohou je naleznout! —*
,A ztratit je opět hned1, zasmál
se Bernal.
,Znáte vaši povinnost a víte, co-
chci. Můžete to provésti ?* tázala
se Ineza a vztáhla k němu proseb- .
ně ruce.
Bernal vzav jednu její ruku a . I
položiv ji na svá prsa, řekl: j
,Mohn to,učinit a učiním. Ne- 1
'říkejte nic o méin úíelu, alo všo
zanechte mně.1
Útěk Itouisy.
-Podotkli jsme již, že Inez měla
dobré příčiny pťo svo podežšení.
Bylé by zbyt □ jodávat zde po- »
drobností tajného útěku Lonisy z
domu Henry Ferryho, aniž jest
třeba vysvětlovat!, že to byla Mauz
lah, která jako dobrý anděl dove-
dla ubohou děvu temnotou do své
ho domu. Zde nalezly Red Roye á
na ně čeká jící 11°, jak byl přislíbil.
Mauzlah opatřila dvt dobré ko- ■
ně, a tyto, zcela vypravené, Čeká ■
ly před domem. V
Rozloučili se šeptem a Lonisa* M
a Red Roy oklikami vyje'í z mě- ’
sta, a dvě míle od něj a nedaleká I
rozvalin Alamo přejeli přes řeku. V
Temná noc, která útěku jejich 1
byla přizniva, byla by učinila po- ]
krok jejich nemožným v pravém j
směru po prérii, kdyby nebylo bý- i
válo toho, že Red Roy znal kaž- j
don šlépěj krajiny.
Louisa, ač velmi jemnocitná, 1
dovedla se ovládati, a když toho
třeba bylo, byla odhodlaná a sta- /1
tečná. Byla dobrá a odvážná jezd- * / I
kyně ua koni, a kůň, na němž je- I
la, byl dobrý a bujný. , I
(Pokračování). '. I
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 5, No. 13, Ed. 1 Thursday, April 10, 1890, newspaper, April 10, 1890; (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth1294813/m1/4/: accessed July 17, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting Fayette Public Library, Museum and Archives.