Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 5, No. 13, Ed. 1 Thursday, April 10, 1890 Page: 8 of 10
ten pages: ill. ; page 40 x 26 in. Digitized from 35 mm microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
SVOBODA
SVĚT NA RUBY.
■te vlak viděl
koně. Měl jeti do lesa pro dříví
na celý den. Joaífek maje, jak sta
,Auo !* ozvalo se ve Škole nhi
■ono t. j. jednohlasně.
,To Komínková neudělá,1 řekl
přednosta.
,Pak to udám dále, nenaleznu-li
u domácího úřadu zastání.1
,No, no! Kdo pak »e vás ne-
chce zastat! i Já vždycky ! Poví.
hodinář a zlatník
v LAGRANGE - -
LAGl
zboi
chá:
Pí
SMI
...... ' K
Reiohf
bývalé
JOHN
Viichl!
Elo F
jm>u ji
mécnt
D<
zalc
1
obo
mai
obu
krá
hru
05
Isdnél
i *velkéh
2
Ir«pl
Ki
v ným r
JO1I.V MATUtAl
stároy Komínkovou i jejího man- běhají a srnci
FR. JIOSIGA
JEDINYCESKYHOSTINEC
v La G-range, Texas
a loupeží z banku uprchtiouti.
obchodník zbožím smíšeným,
Schulenburjr, Texas.
* Neušel ■ v 4 m u o a ud o.
Chicago, 27. března. Před 8 tý-
dny přiftel neznámy muž do banky
na Milwaukes ave., a uzmul se sto
lu 81500 a uprchnut dříve, nežli
se mohli úředníci ze svého překva
pění zpamatovati. Později byl ale
přece zatčen a odcizené peníze by-
ly u něho nalezeny. V zatčeném
byl pozuán pověstný zloděj Ro-
bert R< berts. Lupičovi podařilo se
sehnuti potřebnou záruka, načež n
prchnul. Včera sem došla z Abi
lene, Kana., zpráva, že tam byl
Roberta zastřelen, když chtěl ban-
ku podobným spůaobem jako v
Chicagu oloupit!. Tamnější pokleč
nik ale jej předešel a zastřelil je
(Z gosniAkova „Kukátka",)
Nežil*5 se vám, že tam, kde že-
na nosí kalhoty a muž sukni, kde
žeaa poroučí a muž poslouchá —
jak to bylo u Komínků — že tam
je svět nu ruby ? — Já myslím, že
ano. Jen poslechněte. —
Znali jste Komínkovy ! — Ne í
Nedivím se: člověk všech lidí znát
nemflže !
Já jich však znal a že to stojí
za řeč, chci vám o nich vypravovat
Toto si ale vymíním: uby žádná
hospody ié nebo panička, která v
domě ráda poroučí, nemyslila, že,
píšu-li o Komínkových, při tom na
ni ukazuji, jako by ona v tom ko
míně seděla ! — Nikdy ! — Jsem
člověk mírumilovný a že jsem znal
závod hodinářský, zlatnický a klenotnický,
LAGRANGE, TEXAS,
má na ekladi vidy velkou záeolm zboii stříbrného, klenotů, hodinek a hodin
vieho druhu a prodává Je za ceny co nýlevníjíí.
W Veškeré správky vykonává rychle, správně a levně.
John Schuhmacher,
obchodník cukrem, kávou a potravinami.
LA GRANGE, TEXAS,
jy Má též vždy na skladě Lempovo pivo sondkové a láhvové.
OBCHODNICI
AUGUST IIFIVTZE & CO
stolař. obchodník nábytkem a pohrobník $■
LA GRANGE, TEXAS.
Děkuje za doMvždnf pMzeS ct. obecenstva, doufám, že nezapomene na mft
obchod, v němž Již po dvacet lat každého dle nejtepMho vědomí obsluhuji. Mám
stále na skladě plný a nejvítM výběr nábytku nejlepáí jakosti.
Hon. John Lané, - • - * H. A. Washburn
J. W. White, - - - - W. F. Crawford.
Základní kapitál: $50.000.
Šminky vyhotovovány na viechny místa ve Spojenýcn Svitech a v Kwopi.
Vklady zajištěny.
v LaGrange^- Oldeíibiirgu
a Warrentónu, Texas,
--L- o---*—
aji na skladé nejrozmanitější výběr zboží
ELLINGER, TEXAS.
Má na skladě velkou zásobu víeho druhu sosnových prken. Undelfi, rámlt ■
dveM každé velikosti a vůbec vSechny vícl do závodn dřevařského patřící ~
tW* Kromě toho lze zde obdržetl hřebíky, sponky a skla vleho druhu i veliko
sti, jakož i věci železné, hodící sa pru závad dřevařský.
Hf V Je se prodává za cenn poměrně levnou.
Za rychlou a splavnou obsluhu ručí
FRANK POKORNÝ,prodávat
ižských a ženských, bot a střevíců, výrobků
ttínfchWlw Též mají na jroíWW
j • STROJE HOSPODÁŘSKÉ*
. iycr’s Agae Car* jisté odstraní mala
rlcké jedy za soustavy tělesné. Lék ten
to Jest připravován se samýeh rostlinýcb i
látek a neobsahuje žádných zdraví ikod
livých přísad, Kdvž je užíván dlenávo 1
du.zlninlei vyléčí listě. I
- TÉXAS, '
u. »>ouu americké kapesní h Klínky nejlepší jakosti za oe
ny velmi levné; šperky vžebo druhu a zboží ozdobné. Sklad svůj odporu
čuje všem čechomoravanům a zve je k návštěvě.
W Krajané se zde domluví (esky.
Pan učitel ve škole pomodliv se
sc žáky, otevřel stolek, vyndal kni
hy, papír a vše potřebné a jal se
mluviti:
,Otevřte si čitánky ! Budeme
čisti a sice čtení dvacáté čtvrté.
Ve škole nastalo šoupání a šu-
stění listů.
,Máte juž nalezeno 1‘ tázal se
pan učitel hledaje cosi ve stolka a
hlavy nenazdvihuje.
Brejmitnn «fc Schalt»e,
první třídy lékárna,
vSCHULENBURGU, ----- TEX
Lekarna nníe Je zásobena leky nejli-pěíiul a nelčistSíini. Ceny velmi nízké
Máme velký výběr olejů a barev na dotny. Sklad nářadí niiilířiikéhi a kreslířského
a Školních knih anglických, německých a českých. Zahradní semena vždy čerstvé
Recepty lékařské vyplňují se každou dobu. Přijďte a přesvědčte se o nawm zboží
želá, za to nemohu. Píšu pouze a
jedině o nich — juž proto, abyste
mi švarné hospodyňky, kdybych k
vám snad na svých potulkách při-
šel žebrat noclehu, neřekly: ,Jděte
s Pánem Bohem ! Já jsem počest-
ná ženu n pomluvačům noclehu ne
j^vúm !*
By'o by mi to pak nemilé. Víte,
kukátkářství málo vynáší u kdyby
nebylo dobrých lidí, spal bych ča-
sto v hostinci „pod zeleným stro
mem .
Tedy počnu.
Josífkovi hořely radostí oči: ,Ta
tínku, vezměte mně I*
,Synáčku, už podruhé; dnes mu
síš do školy. Podruhé pojedu ve
čtvrtek a pak pojedeš se mnou. A-
■no ?*
Hošík hleděl sice smutně, za-
kývl však přece poslušně hlavou.
,Postůj zde u koní, než přijdu.*
Odešel do domu.
,Matko,* řekl ženě (prohlížela
právě pod slípkou vejce) ,dej mi
peníze.*
,Vein si; vidíš, že nemám času.
,Vezmu si 12 zl., co myslíš i —
Snad bude dosti.*
,Vem si dvacet, aby lidi viděli,
že máš víc než potřebuješ.*
Komínek šel do truhly, vzal si
peníze do kapsy, klobouk na hla-
vu u dav s Pánem Bohem odešel.
Když byl již na dvoře, napadlo
Komínkové cosi. Nechala vejce
vejcemi, vstala rychle a běžela za
muiern až k šatnému vozu:
,Starý, slyšíš,* napomínala jej,
,ať se nedáš ošiditi a nedovezeš ně
jaké na polo epuchřelé dfíví!'
,No, no! Což jsem blázen?*
,Prosím tě -r* co tj strče jí, ve-
zmeš. Dej raděj hajnému deset-
ník, aby ti dal dobry sáh — roz-
umíš ?*
.Nestarej se, matko, spravím
[to. — Josífku, zavři za mnou vra-
i ta u zažeň Hltoše domft, aby ta
I mnou neběžel. A jdi do školy —
i to ti povídám!*
,0 takové věci se nestarej!* vje-
i lu mu do řeči žena, ,to je mou sta
I roští; beztoho by to u nás špatně
celkem vypadalo, kdybych já na
všecko nejileděla I*
i Komínek neodpověděl, sedl na
i vůz, šlehl do koni a jel.
Josífek zazřel vrata n šel si pro|střechou, zídka u kůlny se svalila,
t jsou protlačena všecka —ne
chci však o tom au i mluviti, jeli-
kož vím, že bude brzo stavěna no
vá škola; dnes však přicházím se
žalobou-*
,Pojďme do světnice;* vybízel
přednosta.
,Jak libo ' Tedy poslouchejte.
Vyvolám ráno Komínkového chla-
pce, aby četl, nebylo ho však ve
škole. Ptám se, co dělili Děti mi
řekly, že prý pase na tahradě hon
šata a že řekl, že půjde do školy,
až prý naprší. Jen si rozvažte I*
,To jsou nezbedná děcka !* zlo-
bil se přednosta.
,Rozhněval jsem se arci,* pokra
čoval p. učitel.
,Jak jinak ?* podotkl představe-
ný.—
,Poslal jsem tam chlapce, aby
šel Josef hned do školy a víte, co
mi milost paní Komínková vzkáza
lal*
,Pěkné to sotva bylo.*
,Abych prý hleděl na své faka-
ny, ona že chlapce do školy nepo-
šle. — Pane přednosto, takové vě
ci trpěti nemůžeme. Po školákovi
mi to vzkázala I
,A co mám s ni počíti I*
,Dejte ji zarolati a poručte jí,
•by sama do školy chlapce doved- právě v tom okamžiku, když chtě
!• • mě tam Mproailn.* a loupeží z banku uprchtiouti.
Upozorňuji ctěné obecenstvo, že jsem právě obdržel velkou zásobu let-
ního šatstva, hospodářských strojů nejlepšího druhu jakož i rozličného
zboží a potravin. Světoznámé sekací stroje zvané „Walter <fc Wood“, li-
sy na cukrovou třtinu, ležící i stojící, čis. 1 a 2 prodávám za ceuv úžasné
levné. Chcete-li lacino koupiti, navštivte závod můj. JAN MATULA-
ShilsVs Catarrh Reaieáy.
Tento lék vyhojí catarrh. dlfteril, bo-
láky v ústech ■ bolení hlavy. Ku každá
láhvlčce je zdarma přidána nosní stříknč
ks k včil lepMmu léčení. Na prodej n
všech lékárníků. 4. V.
rý říkával, sedlačinu již v krvi, po
máhal mu při tom, jak mohl.
,Tak, Josífku,* chválil jej otec,
,jai hodný. Podej mi bič. *
,Tatínku, je tam do toho lesa
daleko ť
,Arci! Do desíti iiodin tam so-
tta dojedu.*
,A je taní krásně ?*
,Jestli je I Jinak než v našem
hájku ! Tam ti json stromy,* vy-
pravoval otec urovnávaje řemení
na koních, ,vyšší než lípy n kříže!
,0 jé !* divil se hošík a díval se
mimovolně vzhůru, jak by ty stro-
my viděl.
,A také tam zpívá ptáků na
sta: kosi, drozdi, slavíci, lidušky,
sojky — a veverky skáčou, zajíci
Komínek byl zámožný hospo- |
dář v Rakově. Vlastně: Komínko-
vá byla zámožnou hospodyní v Ra j
kově a její manžel jí pacholčil. —
Komínková poroučela, Komínek
poslouchal; Komínková mluvila,
Komínek mlčel; Komínková byla
houslemi, které udávají notu n Ko
uúnek byl basou, která bručí a hu-
čí, jak housle zpívají.
Věru, kápl jsem na dobré po-
rovnaní: Komínek byl veliký jako
basa a Komínková malá jako hon
sle. Seděl p Komínek v hospodě a
počal viiodinu od ženy mu urče-
nou vstavati, nebylo tomu vstává-
ní konce; každý se bál, žc narov-
náli se docela, prorazí hlavou
strop: takové byl chlapisko ! .Na
něho slušel obraz starozákonný, že
je jako „věž, která hledí k Duma
škn“ —lépe však by bylo „k man
žestru**, nebo býval ve svátky ce
lý v tr.anžestru oděn. Míval Černé |
manžestrove kalhoty pod kolena, j
manžeslrovou vestu, manžestrovou 1
kazajku a na hlavě r- zelenou o-
pět manžestrovou čepici. Mohl ně
kdo vším právem říci, že je jako (
věž, ktui.4 uiedí ne ,k* ale ,z* min |
žestru. Stul li někdy v neděli pod
kruchtou a zpivši, hučel jak pedál ■
až se okna otřásala. Pěst měl jako i
Samson. Co chytil, nepustil. Udě!
lal-li jpu kovář slabou podkovu, |
přelomil ji rukou; zůstal li s ná- [
kladem vězeti v blátě, opřel záda :
o rozvoru a vyzdvihl vůz i s ná-
kladem; pytlů s obilím nenosil na
sýpku po schodech; házel ja ze .
dvora vzhůru do vikýře — takový |
byl silák !
A jeho žena'( Holé dobrotisko,
pouhé kuře, tnaiá, hubená — ale
jako jed ! Všude jí bylo plno ! —
Než promluvil Komínek slovo, vy-
štěbeUia ona jich dvacet. Než on
otočil jak vejce veliké oko jednou,
otočila se ona celá desetkrát. Stří-
hala svýma pichlavýma očima ja
ko ještěrka, seschlá hubička jí kla
pala jako klapačka a Komínek,
který se nebál nikoho v celém vů-
kolí, skláněl se před svou ženou
poslušně do prachu, jako velbloud
zobrovský před trpaslíkem člověkem
Kam to vedlo, uhlídáš z následují
cích obrázků.
U Komínků měli chlapce Josíf-
ka — jeatě školáka. Dcera Fran-
tiška škole již odrostla, a matka
počala se ohlíieti po nějakém sluš
ném ženichu. To byla celá rodina.
Tři dítaj jim umřely brzy po na-
rození.
Za jarního rána strojil Komínek
Nloritx R. Rhlin^er.
— obchodník —
SE STAVEBNÍM DŘÍVÍM, ŠINDELEM, A T. D„
nás nedá- Aby
že mám dobrou vů-
...--ty, ženo,* volal na man-
želku do síně, ,pošli někoho pro
hlásného, aby sem hued přišel.*
Po chvíli přišel obecní sluha
Měl na sobě modré barchetové pod
vlíkačky a rozhalenou košili. Byl
bos a v hlavě měl plno slámy. Vá
zal právě panu starostovi povřísla
Zůstal hned mezi dveřmi státi a u
tíraje si ohrnutou rukou čelo, tá- ,
zal se:
,Mám někam jiti, pane předno-
sto í‘
,Půjdete ke Komíakům. Řek-
nete, aby sama Komínková hned
přišla. Ale oblečte so trochu a o-
bnjte si boty, aby nás bepomluvila
že máme posla bosáka.*
Červenonosý sluha kývl hlavou
na srozuměnou a tázal se dále: ,A
kdyby se ptala, co zde ? Co mám
jí říci ?*
, Řekněte: Pan starosta má ú-
řední tajnosti pro sebe a ne pro
mne; nevím.*
,Ale nezmiňujte se, že já jsem
zde,’ rozkazoval pan učitel sluho-
vi, ,m.i ceku. Sic by nám sem ne-
šla.’
,Dobrá,’ přisvědčil sluha. Otočil
se na bosých patách jako na cviči-
šti a vykročil; nedostoupí však no-
hou ani k zemi, obrátil se hned za
se a střihnuv okem jx> džbáně řekl
odkašlav si zvolna: ,Jak pak pane
starosto, nebude ničeho potřeba z
hospxidý, abych to odbyl jednou
cestou!’
,Jdéte, kam vás posýlám,’ ro-
zdurdil se starosta. ,Budu-li potře-
bovali něco jiného, půjdete zase.
Na to vás mátne, abyste chodil.’
Posel se mrzntě ušklíbl, že mu
nšel doušek: měl prachem'z té slá-
my v ústech blátu, jak říkával.
Obecni posel byl ševcem a Vy-
sloužilý voják. Proto rychlý a stála!
žíznivý. Rajtášuje (jda) domů njfl
droval: ,Nekaplo li nic u přechKl
sty, kápno u Komínkové.’.
Duma šoupl do vyšniatlanýfď
butů. hodil na nebo kazajku, uče;
sul si hlavu pětiprstým hřebenetft,
vzal pak klobouk a alou, ke Ko-
mínkům.
Kon ínková seděla v síni o dve-
ří u vrtěla. Posel otevřel zhurta
dvířaa ve vratech, vkročil shrbeně
do dvora a spatřiv Komínkovou
narovnal se po vojeilaku a pozdra*
vil: ,Dej Pán Bůh dobté poledne.’
,Dékuju. Vítám vás k nám. Co
nám nesete?'
,Puu přednostu vás nechá po
zdravo* at, abyste tam hned při-
šla.'
(Hospodář není doma’ odsekla
Komínková.
,Toho on nechce. Vy tam musí
te přijít sama.'
,Já, hloupá ženská?’ divila so
Komínková. ,My na slavných kan
celářich nic neplatíme. Všude ma-
jí muži přednost A proč latu mám
jít Íá}’ •
[Pokračování.]
A. J. Roeenthal, • A. T. Bradehaw, H. A. Gladd
předeeda, mietoptedeeda, ' pokladník.
První národní banka
' ,Počni čisti — Komínku !
,Není zde 1‘
Pan učitel nazdvihl hlavu a po-
hledl na Komínkovo místo: ,Kde
je zase !*
,Pase na zahradě housata,* o-
zval se Šulíkův Jiřík.
,Viděl’s ho í*
,Ano ! Volal jsem nu něj, aby
šel do školy a ou po mně křičel:
Až naprši 1*
,Tak ! Dobrá 1 — Jdi hned ke
Komínkům a řekni, že tě posýlám
aby-šel Josef hned do školy ! —
Nezapomeň dáti pozdravení, až
tam přijdeš.*
Kluk vzal čepici a utíkal, seč
mu nohy stačily.
Když doběhl ke Komínkům,stá-
la hospodyň právě na zápraží.
,Pochválen !* pozdravil hoch.
,Na věkjámeh I* poděkovala Ko
mínková. ,Co pak nátu neseš !*
,TetiČko, máte poslat Josefa do
školy hned.*
,A proč ? Kdo to zkázal ?*
,Pan učitel.*
Komínková zahořela hněvem:
,A to mi vzkazuje po takovém roz
pustilcovi, jakým jsi ty '? (Komín-
ková byla náhodou právě se Suií-
kovými v kordech.) Řekni panu
učitelovi, že mi nepotřebuje porou-
čeli. Můj Josífek chodí do školy
stokrát pořádněji než mnozí jiní a
pro ty neposílá. Proč jen pro naše
ho 'i Ať se stará o své fakany a ne
o našeho Josífku. Vyřiď mu to.*
Hošík se otočil na patách a spí-
chal s poselstvím, čul, že z toho
bude mela a měl nad tím radost.
,Kde máš Komínka ?* tázuř se
pan učitel vracejícího se hocha.
,Nepřijde.‘
.Nepřijde l — A proč ?*
• Bulík vypověděl panu učitelovi
vše věrně, co Komínková jeho vý-
tečné paměti svěřila..
Pan učitel zlostí zbledl', neřekl
však před žáky ani siofa. 'Po' škb
le však vzal hned!svůj starý šedý
klobouk a šel k panu představené-
mu, který byl zároveň školním
předsedou.
Pan předseda klepal pod kůl-
nou kosu: chtěl kosit trávu.
, Ah, pěkné vás vítám, pane uči-
teli. Co pak nám nesete ?*
.Nemilou věc ! Odpusťte, pane
přednosto.*
Přednosta vstal a přetřel si Čelo
,Nemilou '? Co j ak zase je ? Něja-
ká správa ?*
,Oh, né ! Bylo by jí sice potře
' ba na všech stranách: teče nám
Josífek zazřel vrata n šel si pro i střed
knížky. Vzal šotů rek pod paždi, lokna
pověsil si pravítko na knoflík n vel
sty a hledal pak matku:
ko, prosítn vás, dejte mi kousek I
chleba.* • .
,Kam chceš jít ?*
,Do školy.'
,Nikam; doma zůstaneš !*
.Ale tatínek mi poručil.*
,Eb, co tatínek ! Já poroučím !
Doma zůstaneš: chodíš do školy
bez toho pořád ! Dnes je venku
krásué, poženeš housátka trochu
na zahradu.*
Hošík slyše o housátkách a za-
hradě, nedal se ovšem dlouho pobí
zeti; zahodil knihy a šel si uříz-
nout prut na husu. Zahnal housát-
ka do zahrady až dolů , k potoku,
který okolo tekl. Sám si lehl pod
starou hrušku a vesele si pískaje
hleděl zeleným listím ku modré
obloze. ' •
G. FR1
Fi
SBZI
'llmodníl
máme
K
destin
LA GE
nejlep
obstai
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 5, No. 13, Ed. 1 Thursday, April 10, 1890, newspaper, April 10, 1890; (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth1294813/m1/8/: accessed July 17, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting Fayette Public Library, Museum and Archives.