Svoboda (La Grange, Tex.), Vol. 32, No. 43, Ed. 1 Thursday, October 25, 1917 Page: 7 of 8
eight pages : ill. ; page 20 x 14 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
K»
M)
X'
to
li
to
ho
ů
n
a
ti
■ a
I>«
t<
■ i
op
ÍZ
O '
a
já!.
>ro
ni
za
i- c
.tří
lek
>0
ni
l z
do
A
l
> 1 o
mu
l.t'1
rov 4
i ru-
y »
■kou
Jihu
icmo
ž 16-
vých
estio
kou-
l bor-
ti se
’ ka-
pište
irlin,
(da.)
Strana 7
Největší, nerozšířenější a jediný český demokra-
tický časopis na Jihu je
ne rozlúčil ne světem a vylezl sem
mír, měla liliíboký vliv na naši
týdenník vycházející každý čtvrtek, věnovaný
Tož sem si povídal že rádci půjdu první llaagnk
Vittiřlrar o 1 z* oiai nniíi *■>> líiln lliiiltill
zpátky,
sem najít ne-
zájmům česko-slovanským v Texasu a
Oklahomě—-předplatné na rok
kladl obzvláštní důraz na tentýž
uk mě musíš dát
$2.00
G. L. Hai
A. Haidušek-—Jos. Koss
dušek, Vydavatelé
Spoje-
JAK Ví
<4
(Budova v níž se nalézá tiskárna “SVOBODY”)
n.
Ceny oznámek se pošlou na požádání. Také má
me první třídy zařízení na konání
TISKOVÝCH PRACÍ
které se vyrábí vkusně a o cenách při nynější
drahotě přiměřených. Vzorky posílá
me, když se přiloží poštovné.
Zasílejte všechny objednávky na tiskovou práci,
oznámky, předplatné, atd. přímo
na adresu
(Pokračování.)
Šicí stroje “White” a jiné za
napadlo, abych si z tej slámy udě
a donesl si lopatu a odházel okolí-
sebe. Ale to mě Vám dalo, než sem
se dostal ven, ešěe dnes nejmi na
V každé ná-
nús vliv po-
principu, že
ale nemohl sem sebú ani hniit. Z po
měl sem, kdybych měl aspoň lopa-
tu tady, tak bych se mohl odházel
tového soudu. A za několik let*poz
ději Mr. Root, náš státní sekretář,
dávaje instrukce našim delegátům
Toť
mohl
ty evropsk<
Líze cti, která, jak doufáme, přiné-
st it důle. Ale spotřeboval sem vš<
eku slámu a -ešěe se* byl vysok<>
Óerveno-bílo-medrá kniha
ných Států:
převěerejšky večír sem ne-
usnůt, tak sem šel na dvůr a
h
1
<•
a nastavil plevami! a jak sem se
spustil, tak se plevy přešklubly a
já sem spadl po krk do bahna.
Křičel sem, ale žádnéj nedošel.
Pokračování ze strany 6.
si ptal, co je mu, že ho dva dui ne-
viděl.“ Ale byl sem v nebi za mo-
na mlat co mlátily apoštoli rýž ce-l A tato idea mezistáli
parna. Tak sem se ptal, kde je mo která s výjimkou naší
Přeložil R. J. Kerner, professor
na Missourské Universitě.
rody. Zrození této ideje datuje se evropského rodu. Jejich navzájem
z diskusní federální organisace na si odporující obviňování uvrhla
tich prvotních třinácti států, které
byly téměř tak žárlivý na svá svr
nut, když našich 13 států se uvoli-
lo, odzbrojit i a předložit i všecky
své spory nej vyššímu tribunálu
Lkončuju o zkušenostech naše-
ho sůseda. protože jest toho ešee
moc eo zažil a já si to už nepama,-
tuju, ale částečně přece jste ho po-
znali.
“SVOBODA”
že ho chcu vidět, že potřebuji! ten
jak mě kýve a v tem
subválew iuďtto této daklařaae,
nebo nějakého podobného námoN
ního zákon^íku.
V naší diplomacii byla ještě jed-
na význačné aspirace. Usilovali
jsme nensttáie, nshraditi vojenské
právním urovnáním sporů mezi ná-
(pokraěování)
Bylo to na jeho iiii- intivu, žc ni
námořní, konference byla svolána |
do Londýna v roce 1909, a bylo to ,
pod jbho vedením, že přední mezi- |
národní právníci a diplomati a ad- ,
misálové, kteří se shromáždili v
Londýně, vypracovali Londýn- (
skon deklaraci.
Jakkoli v této deklaraci jsou
odstavce, které se netěší právě na-
šemu schválení a které bychom mě
li rádi opraveny, dokumentem ten
to byl s našeho hlediska nesmír-
ným krokem v před. Neboť jakko-
li neplnil zcela svého účelu, stejně
jako každý jjný pokus, formulova-
li přesně široképrincipy Rovnosti,
přece byl při nejmenšiin poctivým
pokusem, dospět i k dohodě na úpl-
ném mezinárodním zákonníku ná-
mořníhozáknna, založeného na vzá
jemném souhlasu a neměnitelného
některým válčícím státem v roztrp
čenosti konfliktu
Ale Londýnská deklarace neby-
la potvrzena britiekým parlamen-
tem, neboť v Anglii převládaly
tehdy názory, že velmoc, závislá
téměř výhradně na své ochraně od
loďstva nemůže bezpečné přijmou
ti další omezení akce na moři, do-
kud nebudou uvalena náhradně o-
mezení na pozemní velmocí. A
tento poslední ústupek. Německo
vytrvalo odpíralo uěinití. Kouře-
I rencc přišla tudíž na zmár. X jež-
( to LondýnskA deklaráce byla zavr-
žena ejsilnější námořní mocí, její
I schválení bylo odloženo všemi ,q-
. státními súčastněnfámi zeměmi
Naše movitý zůstaly, yšak npsutě-
I něny; a naše vláda setrvávala ve
naše myšlénky v nepořádek, a v
prvních chaotickými dnech uemo-
a. jako jsou dnes stá- hli jsme - lét i žájbié jasné otázky,
První velký krok k jež by se dotýkala naší národní pa
litiky. Nebylo zde žádného přímé-
ho últoku na naše práva. Zdálo se
nám to hýli z počátku čistě evrop-
ským sporem, a naše mysli nebyly
připraveny, zaujmout! strany v ta
kovéin konfliktu Presidentova
proklamace neutrality byla přija-
ta jako přirozená a nutná. Byla
rychle následována jeho apelem
na “občany republiky.”
vedly a ona se ani skoro ke mě ne-1 hraniční politiku Historické résu-I “Každý' muž, jenž vskutku mi-
ehtěla hlásit á ptala se mě, abych'mé našich snah, příměti ostatní k luje Ameriku, bude jednati a mlu-
šel zpátky Imod na světa nepil už našemu způsobu smýšlení, bylo viti v opravdovém duchu neutra-
tu kořalu, že přej ešče ňů smrdím, i předloženo našimi delegáty ma lity,” pravil president, “což jest
• •• l,'. konferenci. Byl duch nestrannosti a spravedlnosti
jekl! k utvořeni svě- a přátelství, vůči všem sůčarhw-
ným. • • • Bude snadno vzrušili
vášně a nesnadno je potlačili.”
President projevil obavy, že by
náš národ mohl býti rozdělen na
tábory nepřátelského smýšleni.
"Takové rozdělení mezi námi ’ *
mohu) by sláti tážně v t estě patříc
němu vykonávání nasu l, povinno-
stí eo jediného velkého národa v
míru, jediného lidu, jenž se drží
pohotově, hráli úlohu nestranného
zprostředkovatele a railiti k míru
a ústupnosti, ne jako strannik, ale
eo přítel.” ~
Tento záměr—zachovávání přís-
né neutrality, tak abychom mohli
později sloužit! při velikém úkolu
zprostředkovaní— ovládal všecky
prvotní řeči presidentovy.
"Jsme zprostředkovacím náro-
dem světa,” prohlásil v poselství
dne 20. dubna, 1915. “Jsme slože-
ni ze všech národů světa; prostřed
kujeme jejich krev, prostředkuje- .
me jejich tradice, prostředkujeme
jejich smýšlení, jejich záliby, je-
jich vášně; jsme sami složeni z
těchto věeí. Jsme tudíž s to, chá-
pali je složené, ne jednotlivě jako
stranníei, ale spojeně, jako znající
a chápající a ztělesňující je.všc-
eky. Právě v tomto smyslu míním,
že Amerika jest zprostředkujícím
národem.”
Americká neutralita, v těchto
prvních měsících velké války, by-
la -nade vší pochybnost skutečná.
Ale ducha neutrality nebylo lze
snadno uýržeti. Veřejné mínění by,
lo trtibocc pobouřeno němeokým
vpádem ylo Belgie a zprávami o
tamnějšíeh zvěrstvech. Královská
belgická komise, která Sem přišla
v září 1914, aby podala této, zemi
stížnost před naši národní, vládou,
byla přijata «e sympatií a úctou.
President ve své odpovčdj vyhra-
dil si naše rozhodnutí v této záleži-
tosti. Byl to jediný kurs, jejž mohl
podniknout! bez náhlého odchýlení
od našich nejuctívějšieh tradic
i nemizeni do sporů Starého Světa
Ale sympatie Ameriky*vznášela se
k Belgičanům v jejich hrdinské
“ SVOBODA"
LAGRANGE, : TEXAS-
Nový Svět od tr“g8dii’ “ i!® v*®®*1 částí naší ze-
mě peněžité příspěvky a zásoby po
travin a šatstva hrnuly se ke komi
si pro podporu Belgie, která byla
pod schopnou správou našich ro-
dáku v cizině.
Dosud však myšlénka aktivní ú-
časti na této evropské válec byla
velmi daleka většiny našich myslí.
! Národ sdílel s presidentem pře-
svědčení, že udržováním přísné ne-
utrality můžeme nejlépe sloužiti
na konce Evropě jako nestranní
zprostředkovatelé.
Ale již v prvních dnech války
předvídala naše vláda, že kon pli-
kace na mořích mohly by na nás
uvalili vážné risiko, že budeme str-
ženi do konfliktu. Žádná neutrální'
země nemohla předpovídali, o ja-
ká porušení jejích životních záj-
mů mohly by se válčící státy poku
síti. A. tak dne 6. srpna 1914, náš
sekretář státu ■ roaoslal totožnou
notu všem tehdy válčícím státům,
upozorňující na risiko vážných ne-
Inází, vznikající z této nejistoty
neutrálů vzhledem k jejich uámoř
utni právům, a navrhujfeí, aby
Londýnská deklarace byla přijata
všemi národy na dobu trvání vál-
Byli jsme obzvláště pyšní, že 1
jsme předvojem tohoto hnutí za 1
pokojně urovnání procesem záko- 1
nu všech sporů mezi národy. A 1
tyto snahy nebyly bez uspěchu. Ne I
boť jakkoli poslední desítiletí vi- 1
děla tento princip podrobovaný 1
opět a opět strašlivé zkoušce, žád 1
ný národ neodvážil ae vrhnouti se
do války proti rozsudku arbitráž-
ního soudu. Závratné možnosti, jež
spočívají v arbitraei pro řešení
mezinárodních problémů, fedrová
ni liberálních principů a zabezpe-
čování lidského života, byly hojně
demonstrovány před propuknu-
tím přítomné války.
Ale při diskussíeh v Haagu, pře-
devším následkem odporu Němec-
ké říše a jejích satellitů, snahy na-
šich delegátů a delegátů jiných
vlád, doeíliti všeobecné smlouvy o
nucené arbitraei, selhaly. A tudíž
tento národ, byv poražen ve svých
pokusech, zajistit i si •šeobeemm
dohodu, zahájil vyjednávání se
všemi těmi národy, které stejně ja
KO náš dávaly přednost methodnui
zákona a míru, za účelem uzavřeni
diiálníeh arbitračníeh smi"..'. A
před koučem.roku 1914 podepsali
tjjpne dalekosáhlé^mlouvy s 110 ti.i
rody, z i)iéhšt2Q býlo řádně potvr-
zeno a i'nahlášeno. A'e také v tě
to práci bylo nám pocítiti tutéž op
post i, jako v Haagu Nebol kdeý
to Velká Britanie, Franciej Rusko
a Itálie víttaly srdečně naše ouver
tury, říše ří^mecká a Itakousko-U-
herská byly význačně népřítomny
načemnumu těch zemí, které si přá
ly určitými dohodami zmešiti pře-
dem nebezpečí,války.
V předvečer přítomného konflik
tu, naše posice vůči jiným náro-
dům mohla by se shrnouti pod tři
ohlavení:
I) Monroe-ova doktrína.—Zavá-
zali jsme se hájiti
evropské výbojnosti, a dali jsme j
jasně na jevo slovem i skutkem, že
nebudeme zakročovati v jakémko-
li evropském sporu.
II.) Volnost moři.—
mořní konferenci byl
skytnut na podporu
námořní zákon, má-li býti spraved-
livý a hodný všeobecné úety, musí
se zakládali na souhlasu ovláda-
ných.
lil. Arbitrace.—Ježto jsme si
zajistili mír doma odkazováním
mezistátních sporů spolkovému
tribunálu, naléhali jsme na stejné
urovnáni mezinárodních kontrover
sí. Naším, ideálem byl trvalý svě-
tový soud Podepsali jsme již arbi-
tračuí smlouvy nejen s velmpccmi,
jež nás mohly vnad napadneuti,
, ale ještě ochtněji se slabšími sou-
sedy, abychom projevili svou pocti
( vost v uznávání rovnosti všech ná-
rodů, velkých i malých. Učinili
jsme všem národům jasným náš zá
i měr, předejiti všemi prost řiíky v
naší moci opakování válek na svě-
. tě.
- . Vypuknutí války v roce 1914
i překvapilo tento národ. Národové gy
cvém záměru, závist i ti věeobeítlA cvropítí měli při hejrnenším nějn
kos Výstrahu před blížící se bouří,
abMiám tahový slepý, divoký útok'
t^j^leály civilizace zdál se býti ne poloviční Mnu. Musíme je prodat
ifZpžný. ■ w-H0dřfve. Potřebujeme místo
Válka byla nepochopitelný. Kaž- P®0 nové zboží. Přijďte a níetří-
dá strana byla zde hájena miliony t® peníze. Mohrhuseň, Shmidt,
lidí, žijících mezi námi, ktetří byli Company, LaGrange, Texas, (dz
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Svoboda (La Grange, Tex.), Vol. 32, No. 43, Ed. 1 Thursday, October 25, 1917, newspaper, October 25, 1917; La Grange, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth1315321/m1/7/: accessed July 17, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting Fayette Public Library, Museum and Archives.