Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 26, No. 37, Ed. 1 Tuesday, May 9, 1911 Page: 2 of 8
eight pages: ill. ; page 22 x 15 in. Digitized from 35 mm. microfilm.View a full description of this newspaper.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Marica.
Povídka ze Slavonie.
Se. Napsal — J. Lovyetič.
(Pokračování.)
Kapitánka viděla, kterak se vypra-
vila veselá družina pro nevěstu, vi-
děla ženicha, kterak smutně kráčí
za starosvaty, jako by to nebyla sla-
-vnost jeho; dívala se za nimi, až za-
šli do jiné ulice ke kuči nevěstině.
Přivedli nevěstu. Olga byla ještě
u okna, když bujní vraníci vletěli s
nevěstou do dvora. Dívku objal
“kum” okolo pasu, ale ona plakala.
Olga zaslechla od Marty, že je nevě-
sta “celá pryč” za ženichem, i divi-
la se, proč tolik slz? “Proč pláče,
když dostala koho chtěla?” ptala se
Olga sama sebe. "Kněz sice spojil
V takovém stavu dožila se nového
roku 1886. Pryní neděli po třech
králích před požehnáním stála Olga
opřena u okna a dívala se na ulici.
Pro slabé své zdraví nemohla jiti a-
ni do kostela. Venku byla zima, ze-
mě pohřížena byla ve spánek, jen
rolničky zvonily po selu a saně pro-
jížděly po ulicích. Olga zaslechla do-
le před domem skřípající kroky po
umrzlé zemi. Právě pod jejím oknem
ozval se slabý popěvek:
"Oj, mladosti, mladosti,
bídně žijem spolu,
bez lásky a milování,
plni hořkých bolů.”
Olga otevřela okno. Vzhůru se o-
hlédly dvě dívky jdoucí právě kolem.
Marica se na ni podívala a nepro-
mluvivši slova, šla dále. Kapitánka
volala za ní; "Přijd ke mně po mši.”
Marica přišla. Jiz při tomto prv-
ním setkání se jedna druhé zalíbila.
Od té doby se Marica u ní častěji
stavovala, když šla do kostela nebo
z kostela. Za krátko dověděla se Ol-
ga o všem soužení Maričině a neza-
tajila jí ani svého neštěstí; v tom
postýskání si nalézala vždy více útě-
chy. Kapitánka psala Milanovi, že
našla milou dívku, a on, čta jméno
její, vřele ji Olze odporučil. Také
pan farář, její přítel, odporučil jí
Marici jako pořádnou dívku. Jen
Malešič pohlížel na toto přátelství
nějak zamračeně. Upamatoval se na
Větší a starší měla na sobě černý, a- staré hříchy a věděl, že by nebylo v
jeho prospěch, kdyby také Kata,
tlasový živůtek, na hlavě bílý věne-
ček, pod živůtkem přivázanou mo-
drou hedvábnou zástěrku, bohatě
zlatem vyšívanou.
Podobně ustrojena byla i mladší.
ruce, ale srdce srdce spojití nemůže..........,
Kdo vi. Je-li ona Ženichovi milá?” jen-že měla živůtek černý sametový
Maričina matka, začala choditi do
jeho domu. Bál se toho, a proto Ol-
ze jednou domlouval.
“Malešiči,” odpověděla mu žena,
"dovol mi přece tu nevinnou zábavu
Zamyslila se a odstoupila od okna,
o vánocích byl Malešič stále do- néi druhé leskly se na hrdle dukáty
a na hlavě bleděmodré květiny. Jed- abych mohlapromluviti s tou poče-
ma. Ježto byli dnové sváteční, ne-
rozcházeli se manželé po obědě a po
večeři tak brzy jako jindy. Hovořili
o rozličných věcech, mimo ty, které
by jim mohly uvésti na mysl jejich
neštěstí. Avšak Olga spozorovala, že
kapitán se změnil. Jeho řeč byla
veliké i drobné. Byly to Marica a
Růža. Mladší vynikala nad starší pl-
nějším, svižnějším tělem, tváře její
byly jako růžové poupě při rozyití,
kdežto starší měla na lících růměnec
akoby strojený, a vážné její chová-
ní dodávalo jí důstojnosti. Dívky po-
zdravily kapitánovou, a ona dala se
taková, jako první den po svatbě. ... ,
Chtěla odporovali jeho sladkým slo- 8 nimi do řeči. Kam pak jdete dí-
vům, chtěla řeč na jiné obrátití; ale
neměla k tomu dosti odvahy. Řeč je-
ho ji omamovala. Teprye, když ka-
pitán k ní přistoupil a objal ji okolo
pasu, vzmužila se mladá žena, vytr-
hla se z jeho objetí a pohleděvši naň
přísně, pravila: "Malešiči, pamatuj,
že máš syna!” S tím se rozešli,
Olga se zavřela do svého pokoje a
padla na kolena před křížem. Spína-
jíc ruce k Ukřižovanému, 'šeptala
vroucí modlitbu, hledala pomoci v
těžké době žití svého. Krutá bolest
jí zmítala.
"Bože!” šeptala, “není dovolena
nenávist, ale kající duše Tě prosí, a-
bys mi ji vštípil do srdce jako zbraň
proti manželi mému. Smiluj se nade
mnou, nebo bez Tvé pomoci svolím
ke zlému.”
Modlitba ji posilnila. Bylo jí lehče-
ji u srdce, začala nyní přemýšleti,
jak by se měla k manželi svému cho-
vati. Nenáviděti jej nemohla, spíše
— Ale Olga nesměla na jiné ani po-
mysliti; ospravedlňovala se sama
před sebou, že jí otcova podoba při-
pomíná podobu synovu. Ale to ji ne-
uspokojilo. "Je to těžká hádanka,”
pomyslila si a začala znova se modli-
ti k Bohu, aby tato hádanka jejího
života zůstala raději nerozřešenou.
Útěchu poskytoval jí na této zemi
jedině Milan. Matce své nechtěla si
Olga postěžovati, toliko Milanovi se
svěřila se vším, a on jí velmi často
dodával síly, aby vytrvala v onom
dohodnutí a otcem. Když on sám ta-
kovéto tajné rozvedení chtěl, ať je
má. — Podrobíš-li se vůli mého ot-
ce a svého manžela, psal jí Milan po-
někud přísněji, stihne tě ještě horší
utrpení pro tvou nestálost, než ti
spůsobil sňatek. Olga uposlechla Mi-
lana, a tak zůstali ona i kapitán na-
dále jeden druhému úplně cizí.
Na důkaz důvěry poslala Olga Mi-
lanovi listy své sestřenky Irény. S
venky, v takové zimě?”
Růža odpověděla: "Však kdo je
mlád, má dosti ohně. A nás ještě lé-
ta neochladila. Jdeme do kostela.”
“A což se zpívají takové písničky
cestou do kostela?” žertem je ká-
rala Olga.
Růža se zasmála: Vždyť je maso-
pust, radují se staří i mladí,, proč
bychom si i my nezazpívaly?”
‘Tak vy si oslazujete život zpěvem?’
"Mýlíte se. U nás bývá tomu ně-
kdy jinak. Neříká se nadarmo: Ptá-
ček zpívá, když mu srdce plesá, a
má ústa, když je duše pustá.”
"A proč by duše tvá tak byla pu-
stá? Vyrostla jsi na selu v radosti, a
největší tvou starostí je, co budeš
míti nového a jak se nastrojíš.”
Marica se trpce usmála. "Každý
sám svou bolest nejlíp zná, jinému
se i to nej těžší jen lehkým zdá. My-
slíte si: Jsi mlada, ustrojena a obu-
ta, čeho více potřebuješ? Ale já to-
hle bych nikomu neřekla.. Spíše ře-
kla bych, že i vy, třeba jste vyrostla
v bohatství a v dobrých časech, pře-
ce víte, co je soužení. Ať si’ máte
všeho plný dům, ať jste nádherně u-
strojena v hedvábí a atlasu, přece,
máte-li srdce, třeba bylo nejmenší
místečko, přece nejtíže se naplní.”
“A ty myslíš, že to tak i se mnou
je?” ptala se kapitánka, nucené se
usmívajíc.
Přiměla jste mě sama, abych to
řekla, poněvadž mluvíte o mém ži-
votě tak, jak byste sí ho sama přála.
Neřekla jsem na jisto, že tak jest i
s vámi, ale věřte, mezi tisíci zřídka
se najde člověk, který by neznal žád-
ného soužení. Dej-Bůh, abyste to
byla vy. Ale nevěřím, nebo kdo o
zármutku mluví, zármutek také zná.’
Zazvonilo po třetí na požehnání.
Dívky rozloučily se s kapitánkou a
šly do kostela. Olga zavřela okno.
stnou a upřímnou dívkou. Slibuji ti,
že již nikdo více do domu tvého ne-
přijde; nebudeš se přece tomu proti-
viti, abych měla alespoň jednu pří-
telkyni. Víš sám, že jsem se pro
chatrné zdraví musila odříci knih, a
samojediná doma bych si musila zou-
fati, když ty doma málo býváš.”
“A kdo mě vyhání z domu, než ty
sama?”.
Olga se ocitla v rozpacích. Malešič
položiv jí tuto otázku, chtěl jí obrá-
titi ve svůj prospěch. Ale nedostal
odpovědi. Kapitánka lehce se mu
poklonivši, odešla do svého pokoje.
On za ní zahučel: "Podporuješ sa-
ma mé toulání.” •
A jakoby ze ženina mlčení četl
svolení, zůstával od té doby ještě vi-
ce mimo dům. Umínil si jiným spů-
sobem ji přinutiti, aby k němu byla
přítulnější. "Ženu nejvíce bolí, když
ji zanedbáváš,” pomyslil si, a začal
se toulali za mladými dívkami v se-
lu. Roznesly se brzy všelijaké řeči o
něm. I Olga se o něm ledačeho do-
věděla; bolela ji taková hanba, ale
dělala, jakoby nevěděla ničeho. Ma-
lešič ji často po očku pozoroval a
hle — při vší své prostopášnosti čím
dále tím více se mu líbila jeho mla
dá žena. ..
Jaro jí vrátilo dřívější krásu. Ale
Olga tušila, že jí na dlouho nepotrvá
růměnec, který se jí opět objevil na
lících; kapitánovi zalíbily se její rů-
žové tvářinky, vzkypěla v něm krev,
ale dosud se přece ovládal, mysle, že
žena se přece ponenáhlu k němu
změní. Mýlil se. Minuly velikonoce,
minulo “Spasovo”, blížily se svátky
svatodušní, ale žena zůstávala stále,
jakou byla dříve.
Nadešel druhý svátek svatodušní.
Odzvonilo poledne. Olgeseděla s ka-
pitánem za stolem, když někdo za-
těmito listy však neposlala mu záro-
veň svého dopisu, nýbrž napsala jen
na obálku:‘Bud štasten!” Jinoch ji
porozuměl. V oněch listech každé
druhé slovo týkalo se jeho.
Líbila se jí dívka, kterou dle řeči po-
znala. Věřila již Milanovým poky-
nutím, že by ji mohlo vytrhnouti ze
zármutku obcování s některou sel-
skou dívkou. Prostičká dívka přilnu-
la by/ke vzdělané paničce, když by
Čím dále bylo od doby, co byl Mi- se při takovém sblížení nehledalo jí
lan Iréniným a Pavlovým hostem.
tím více vzdychala Iréna po Milano-
vi. Když listy přečetl a seznal vůli
Olgy z onoho nadpisu, odpověděl jí
krátce: "Na tebe nikdy zapomenou-
ti nemoha. Avšak, abys věděla, že
vůle tvá jest mi svatá, pojedu za
sedm měsíců, až skončím studie, ku
tvým přátelům na návštěvu. Návště-
va ta pak rozhodne, mohu-li přání
tvé vyplnili. A proč bych nemohl?
Menší bude oběť má než tvoje.”
, Od té doby byla Olga poněkud u-
pokojenějiši a zároveň ji těšila my-
vodí jí brzy smrt-
ného než upřímné srdce.
Olga čekala, až půjdou lidé z ko-
stela. Slyšíc, že již přicházejí, posta-
vila se k oknu, aby viděla Marici.
Nedočkala se jí. Dívka šla do sela a
vrátila se až za soumraku: Olga jí
ani nespatřila.
Malešič se stavěl, jakoby byl o-
kouzlen Růžinou krásou. "Hezká dě-
vojka!”
mil mně se libi,” odvětila kapitán-
ka. Tím se skončila jejich rozmluva.
Brzy zazněl zpěv na chodbě. Olga
vyšla na chodbu a kraljice začaly
tančili, jak je orubljice řídily, zpíva-
jíce. Kapitánka je bohatě obdarova-
la. načež tyto provedly ještě malý
tanec před kapitánkou a odcházely,
děkujíce.
Olga se vrátila do pokoje. Zde za-
slechla novou píseň. Snad se sešly
dvě družiny? pomyslila si Olga a po-
hládna na ulici, kde viděla přes cestu
jinou četu kraljic. any zahýbají do
Markova dvora. Jedna z kraljic od-
dělila se od nich a šla přes cestu pří-
mo ke kapitánce. Vstoupila do po-
koje k Olze, smekla klobouk dukáty
ověšený a položila jej i se šavlí na
stůl. Olga se radovala z bohatě vy-
strojené Marice.
“Nech to na sobě, ať se na tebe
ještě podívám.” ----------
■"Jsou mi těžké dukáty na hlavě.
Proto jsem přišla, abych si trochu
ulehčila, a nechci, aby mě pomlou-
vali, Že jdu do Markovy kuče. Víte
dobře, jak je dívce, když si na ni
zajdou k vůli ženatému.”
Někdo zaklepal z ulice šavlí na o-
kno. Olga nahlédla oknem. Stála
před domem kraljica z Maričiny dru-
žiny. “Je u vás Marica?” ptala se
Olgy.
“Je tu "pokoji. A proč nejdete
tam přes cestu k Markovým.”
"Nepustili nás, mají tam veliký
zármutek. Právě ted prý skonala
Koleta.” -
"Koleta? A co se jí stalo?”
"Není smrti bez příčiny; také se
ledacos povída. Říkají, že nežila v
dobrém s Markem. “Na chudém se
kola lámou,” i na ní se to zlo vypl-
nilo, a Bůh milý ví, co je pravda.
Hle!” obrátila se zpátky “naši kral-
jevi už jdou. Prosím vás, pošlete
Marici, ať jde s námi.”
Avšak Marica zavrtěla hlavou, že
nepůjde dále s družinou a také nešla.
XVII. -
Druhého dne na to byl pohřeb Ko-
letin. Sešlo se všecko selo, aby do-
provodilo nebožku na hřbitov. Mari-
ca byla mezi nejpřednějšími zpěvač
kami v kostele, musila jiti také na
pohřeb. Chvějíc se, přistoupila k ra-
kvi na dvoře, postavila se stranou,
kde obyčejně zpěvačky stávají. Sví-
ralo se jí srdce, neboť poprvé vešla
na jeho dvůr od té doby, co ji šve-
gruše tak surově odbyla. Řekla ji
tenkráte, "vještice" (čarodějnice)
pro jediného synka, dívka si ted na
to vzpomněla a musila studem i bo-
lem oči sklopití, aby nikoho ani ne-
viděla.
Premie rolníkům*
Řiditelé První Nánodní Banky v
LaGrange nařídili, aby zde" udan 6"
premie se daly rolníkům na plodiny
vypěstované letos v okresu Fayette.
Kdo přiveze první balík nové bavlny
do LaGrange, obdrží $5.00, kdo při- ,
veze druhý balík dostane $3.00.
Kdo přinese dvanáct klasů nejlepší
kukuřice, obdrží $3.00; kdo přinese
druhých 12 nejlepších klasů dostane
$2.00; třetích nejlepších 12 $1.5Q a i
čtvrtých nejlepších dostane $1.25. "
Za největší vodní meloun $3.00, A
za druhý největší $2.50. za třetí nej-
větší $2.00, za Čtvrtý největší $1.50, *
za pátý největší $1.00 a za šestý nej-
větší 75 centů.
Žádný, neobdrží více než jednu
premii na samou plodinu. Premie
na bavlnu se vyplati jak bude přive. 1
zena. Na melouny na-prvního září a
na kukuřici na prvního listopadu, e
Banka si podrží melouny i kukuřici.
Riditelé banky snědí melouny; pak
rozdají semeno z melounů i kukuřice,
těm již neobdrží premie. V patřící
dobu výsledek bude otištěn.
A. HAIDUŠEK, předseda. i
JNo B. Holloway, kasíř.
Tato Banka měla 7. března 1911:
Půjčených peněz:..................$269,624.35 J
Vládních dluhopisů................60,000.00
Cena bank, budovy a nábytku 14,600.00 =
Hotových mněz.~.................157,767.16
Souhrn........................$501,991.51
Povinnosti.
Základního kapitalu..............$ 60,000.00
Přebytek a užitek..................51,506.70
Bankovek v oběhu................. 60,000.00
Obnos vkladek.......................330,481.81 B
Souhrn........................$501,991 51
Dr. Karel H. Breuer
český lékař a operatér.
Léčí všecky chronické nemoce a ne-
moce ženské a koná všecky operace r a
lidském těle. Má svoji vlastní nemo-
cnici co nejdokonaleji zařízenou, če-
ské ošetřovatelky a každý se může.v
mateřské řeči domluvili. Nemocnice,
v čísle 1004 North 5th St. Lehčí pří-
pady léčí také poštou a pošle léky.
Vypište mu "Váš případ. Úřadovna,
číslo 324 Austin Street, Waco, Tex.
Dopisy adresujte: C. H. BREUER,
324 Austin Street, Waco, Texas.
Frank Reichert,
obchodník s nábytkem.
Prodává koberce, rámy, obrazy, ral.-
ve. barvy, nástěnný papir. rohožky atd.
Obchod na rotí První Národii Banky
v LAGRANGE, TEXAS.
Olejárna
HILLJE BROS.,
ve Weimar,
vzdává vlík za přízeň, které se jí dosta-
10 v minulé sézoné a ujišťuje své přáte-
e, že se příště přičiní je stejně ne-li
Bohatájkuča, mnoho přátel, byla
tedy i veliká schůze. Sešli se zvaní i épe uspokojiti."Zalizen? Jest nymf v
klepal na dvéře. Do pokoje vstoupí- nezvaní, aby litovali mladého života,
a domácí, rozdávajíce jídlaapití, ří-
kali: "Jen jednou pochováváme Ko-
letu.” Příbuzní a přátelé z jiných
vesnic, sedíce za stolem ve veliké
la Růža, Maričina sestra. Oděv její
byl z jemné látky, přes ramena měla
přehozený lehký šáteček. Na hlavě
měla bílý, hedvábný “turban” ozdo-
bený rákosím a pávím peřím. Z té
bělosti vynikaly černé oči s černým
obočím a růměnec plných tváří pě-
kně se vyjímal pod anglickým závo-
jem. Na hrdle neměla důkátů, aby
tím více vynikla v čisté, přirozené
kráse okrouhlost bujných ňader, kte-
rých netísnila panská šněrovačka;
toliko pentle na tři prsty široká, po-
ložena od pravého ramene k levému
boku, tísnila poněkud kyprá ňadra.
Bylo jí teprve na šestnáctý rok, á-
le zdála se již dospělá jako statná
žena, tvářinky se jí rděly jako jablí-
čka, mohla býti chloubou sela a lá-
kadlem mužského světa. y
“Kam jsi se tak nastrojila, jako
Turkyně?” ptal se jí kapitán.
"Na "kralji"
“A kde máš korunu?"
"Nepotřebuji koruny ani šavle.
Mám starší sestru. Ona sama bude
"kraljica” a já jenom "orubljica.”
Olga si vzpomněla, proč Růža při-
šla i vzdálila se do druhého pokoje
a přinesla kapitánovu Zavli, ondober
tototo. nou hedvábnými pentlemi. Odevzda-
“To je snad od hocha “koleda hi i divee, a tato poaskovnwsi ode.
ptala jí Olga. X. *
------------o Bis, aby Ji donesla sestre, dvojčata!” ■
′ vcoit, >i*aVi 7 . Vrah ES: UL W0 i i ■ -----:---** 7 e Sut n, , oniohe Roh 2474:74 #
Nadešla druhá neděle. Přede mši
dala Olga zotevírati okna, aby prý
pokoje provětraly a postavila se k
jednomu oknu, vyhlížejíc na ulici,
Pojednou spatřila Marici. Dívka se
usmála, přistoupila k ní a podala il
pěkne, cervenoziute jablíčko, ten
světnici u plných sklenic, vychvalo-
vali nebožku, vyčítali všecky její do-
bré vlastnosti a na konec přišli na to
hlavní: "Kterou ted vyhlídneme pro
mladého vdovce?” Jeden mínil tu,
druhý onu; kolik hlav bylo pohro-
madě, tolik dívek vymyslili. Marka
nemile se dotekly takové starosti o
jeho štěstí, řekl jim otevřeně: “Ne-
chtě, přátelé, marných řečí. Dříve
mě oženili jiní, ted se ožením sám.
Až mine doba smutku, a jestli dívka
svolí, uvedu si do svého domu tu,
které jsem se dávno zaslíbil, ale ani
jednu z těch, kterou vý mi vyhledá-
váte. Bud ona, nebo žádná!”
“A která je ta holubička? Pověz
přec, ať to víme,” vybízel jej strýc
Ilija.
"Když se ptáš, povím ti pravdu.
Marica! Ty ji dobře znáš, ale myslím
že se ti nelíbí.”
(Pokračování.)
Ve škole,F
Ueitel: Vonasku, fekni nám, jak
je množný nočet od slova "dite”? -
. Vontsek: “Množný počet to jsou
nejlepším pořádku ku zprácováníVaše-
ho semene a budete dobře obslouženi.
UDR. RICH
EXPELLER
Mužliženy, těžce pro
cujfef a vystavení vliv
počasí snadno uženou:
pakostnici, bolení v ad
dech ajiné nemoee. Pr
to chovej každý v dom
Pra Richtera Pala Si
peller a vydat-
ně ním tř ho- G
lestna míst and L 1
hy zažene bole- .
•tl, otoky, od- (ona
'lehčí a hojil 7 d
Vindevl 2
T . lékár- .
A 1 nách 25
O a 5O ctů. ,
lahvička d
vrl Něco dobrého,
lepal, ckycijpptrebuJenosily a tunel-
Škvorův M-E-K-U-R-O-N
výtečný žaludeční silitel tak dokonale z
vzácných lécidel Připravený že Udně
láhve M-e-k-u-r-o-n-u připravíte aidori a
Celý gallon výtečné Žaludeční Hlorke,
kana, Rao‛% “.nespicnete
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 26, No. 37, Ed. 1 Tuesday, May 9, 1911, newspaper, May 9, 1911; La Grange, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth1655331/m1/2/: accessed July 16, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting Fayette Public Library, Museum and Archives.