Obzor. (Hallettsville, Tex.), Vol. 15, No. 3, Ed. 1 Friday, September 1, 1905 Page: 5 of 16
This newspaper is part of the collection entitled: Texas Digital Newspaper Program and was provided to The Portal to Texas History by the UT San Antonio Libraries Special Collections.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Osudný žert.
Odzváněli poledne. Bylo to o
žních. Na polích většinou utichnul
ruch — někteří z pracujících se
inodHli "Anděl Páně". Kdo se ne-
modlil, byl donucen aspoň mlčeti.
Všude bylo více lidi zaměstnáno,
In na skromném políčku chalup-
nika Bárty pracoval on sám. První
snad z celé vesnice se ubírával z
rána na pole a poslední se vracíval
domů. Říkalo se o něm, že jevsl-
ký lakomec, který by se raději u-
dřel, než by dopřál chuďasovi ně-
jaký skrovný výdělek. Ani sobě
Bárta nepřál. Sklenice piva octnu-
la se v jeho chalupě pouze o po-
svícení. Do hospody nikdy necho-
dil. Bárta byl starý mládenec, čí-
tal padesáte roků,avšak jeho ohnu-
tá šije a bezznbá ústa dodávaly mu
vzezření Člověka staršího.
Zvonek již hezkou chvíli cinkal,
když Bárta, zanechav práce, smekl
čepici. Aby mnoho řasu neproza-
hálel, polohlasitě odříkával modlit-
bu a krokem hápavým se soudobně
t) ubíral k blízké studánce, kdež hli-
něný džbánek s uraženou obrubou
čerstvou vodou naplnil. Z jiných
polí zavzníval k sluchu jeho žert a
smích. Bárta vyndav z košíku skro-
jek černého chleba, jal se jéj veli-
kou kudlou na skyvy krájeti. Used-
na na mez, ponořil několik skyvdo
vody.
Netušilť, že se stal předmětem
pozornosti mladého, dle zevnějšku
velkoměstského Šviháka. Tento
ukryt za křovím, se zálibou na při-
hlouplého Bártu pohlížel, a když
Bárta ústa svá jako nějaké skladi-
ště spoustou chleba naplnil a bez-
zubá ústa jeho počala pracovali,
div, že se n)l;idík hlasitě nezasmál.
Však utlumiv smích, hodlal se pro
. zábavu s Bártou dát do řeči.
™ "Dobré chutnání, pantáto!" za-
počal hovor vystoupna z křoví.
Bárta se jej až ulekl.
"Dejž to Pánbůh," děkoval po-
zoruje, že ten zdvořilý mladý pán
nemá zákeřnický úmysl.
"To je slabý oběd na ví^íe dře.
ní," navazoval hovor ukazuje při
tom 11a skyvy ve vodě nabubřelé.
"Ba že! Ale co dělat? Kdo mně
má uvařit? Sestra Barča loni ze.
mřela a teď jsem sám," vykládal
Bárta.
"Tak? Svobodný?" prohodil
mladík, taje úsměv, který se mu na
rty vkrádal a usedl podle Bárty na
mez.
—87
"Svobodný — svobodný," přiky-
voval chalupník hlavou. 1
"Proč se neoženíte?" otázal se
mladík, člmí. Bártu uvedl dorozpa-1
ků.
"Teď už je pozdě. Když jsem
byl mladší, tak jsem si nemohl vy.
brat; chudou jsem nechtěl a bohatá
nechtěla mne," odhaloval mimo-
volně Bárta svou lakomou povahu.
•A pak! Teď ten svět! Hned ráno
musí taková ženská mít "kafíčko".
Jen kdyby se teď milostpáa poo.
hlédl, jak obědvají—chléb bílý "ja-
ko buchta, k tomu mléko nebo po-
lévku, že se kola po ní dělají — to
takl To bych si dal! Za rok by při-
šla chalupa na buben," dodal a na.
plniv si opět ústa, až se mu tváře
nadmuly, obědval dále.
"Počkej, skrblíku! Postrachem
tvou lakotu potrestám", myslil si
mladík a tváře se vážně, pokrčil ra-
meny. "A co z toho, pantáto, bude-
te míti, když mamoníte? Během to-
hoto roku přijde již jistě konec svě-
ta! Kdybyste četl všechno jako my
ve velkém městě, už byste to vě-
děl!"
Bárta otevřel bezzubá ústa jako
tunel. Ve tváři se jevilo zděšení.
"Můj ty panečku! Co pak to po-
vídají? My tu ve vesnici o tom nic
nevíme. Loni se takového něco
křápalo, ale jsme tu dodnes.!"
"Ale letos, milý pantáto, letos
uvidíme Abrahama," pravil mladík
a chystal se k odchodu,
"A pan se nebojí?" tázal se Bár-
ta.
"Nikoli! Těším se, že zase něco
nového uvidím. Ten svět mne již
omrzel," zasmál se mladík, pozo-
ruje vyjevený výraz ve tváři Bár.
tově.
"A o to poníženě prosím! Stálo
tam, že také na Sýpravice dojde?"
nechápaje, zdali Sýpravice patří
také ke světu, tázal se Bárta neu-
vědoměle.
"Ovšem, pantáto— nemýlím-li
se, v Sýpravicích tozačně," nemo-
í ha se udržeti smíchu, rychle odpo-
věděl mladík a spěchal od ustraše-
ného chalupníka.
Bárta za ním pohlížel jak za zlým
prorokem. Mladík za křovím zmi-
zel.
"Odpusť Pánbůh," pokřižoval
se Bárta. "Zjevil se mně jako duch
a zase tak zmizel. A tohle je pěk-
né nadělení! Člověk se dře a teď to
tu má nechat!"
Bártovi se mohla hlava od my-
šlenek rozkočit, ani práce po celé
půldne mu nešla od ruky. Od -zmi-
zení mladíka stále pohlíiel ku křo-
ví, zdali se lam neobjeví jako vidě-
ní. Pot mu vyvstával na čele více
strachem než horkem. Neměl na
poli stání — rád by byl tu novinu s
někým zdělil. Na sousedních po-
lích byli lidé, ale Bárta se sousedy,
jak se říká, nevařil. Jeho lakota jej
až k přestupkům zavedla; jednomu
přioral kousek pole ku svému, dru.
hému sousedu poškodil zdravou ja-
bloň, která prý jeho pole stínila.
"Bože, Bože!" ozval se za Bár-
tou škemravý hlas, a když se Bár-
ta ohlédl, stála za ním chalnpnice
Kasalová, Nesla na bedrách nůši
chřástí a podepírala se o silný kla-
cek. "Co se ten chudák člověk na-
dře a co za to má? Bídu a zase bí-
du," stěžovala ze zvyku.
"Nu, nu! Už to tak dlouho trvat
nebude. Snad ani rok se nebudete
dřít a ta zubatá přijde," tváře se
tajůplně, pravil Bárta, chystaje sc,
že se sousedkou půjde k domovu.
"Což pak vy mne na věčnost po-
sýláte?" rozdurdila se stará Kasa.
lová. Možná, že si ta zubatá vy-
volí mladšího," odsekla a pichlavě
hleděla na Bratu.
"Bude brát na pořád," svěsil
Bárta smutně hlavu. "Co pak my
tu v Sýpravicích víme! Bude konec
světa, panímámo — všichni umře-
me, všechno se propadne," poučo-
val.
"Pánbůh s námi", zvolala a za-
strašena tou zprávou, pustila leknu-
tím nůSi se hřbetu, až se chřástí po
zemi rozsypalo. "Prosím vás, kdo
pak vám to řekl? Nebo si z vás u-
dělal dobrej den," utišovala se tou
nadějí.
"Ze mne?" stavěl se uraženým.
"Na mne by si přišel! Ale tomu
člověku věřím!"
"A kdo pak to byl?" tázala se
chalupnice a již sedala na mez.
"To nevím! Ale tak mně něco
stále připadá. Přišel, nevím jak, a
odešel jako duch. Ani kroky neby-
lo slyšet." Bárta zapoiněl, že kaž-
dý nemá tak pádný krok jako on
ve svých vysokých okovaných
botách.
Kasalka trnula. "Aj, aj, aj! To-
hle je divné — až mně naskakuje
po těle husí kůže," :« mnula své ru-
ce.
Bárta líčil dále: "Usmíval se
pod vousy jako ďábel — měl z to-
ho radost, že bude konec světa.
! Věřte, panímámo, — to byl jistě
: riirach v lidské podobě," zašeptal
I bojácně Kasalce do ucha.
■'Pánbůh nás račiž chránit,"kři-
žovala se tato, těžce se země vsá-
vajíc.
"Vysmíval se mně, že se dřu, ba
i k tomu mne sváděl, abych se ože-
nil," svěřoval se Bárta, pomáhaje
sousedce sbírati chřástí.
"Až mne z toho hlava roíbole-
la," stěžovala si Kasalová. Musíme
to ve vsi rozhlásit — žádný nic ne-
tuší a na smrt se přece máme při-
pravit," vzpuměla zbožná žena.
"Umřít a nechat tu všechno,"
zalomil Bána rukama.
Ač jindy Kasalka na bolest v no-
hou si stěžovala, spěchala podle
Bárty jako mladice k vesnici.
Než došli 11a náves již mnohý tu
osudnou normu uslyšel. Ženské se
j děsily, muži věřili i nevěřili. Mno-
hý tušil, že je to jenom žert.
j Vážnější sousedé to Bártovi vy-
mlouvali, ale on byl jako očarován.
"Mluvte, co chcete," odmítal ne-
díivěřivce. "Vy jste tam nebyli,
nic neslyšeli a neviděli! Tomáš ta-
ké nevěřil apoštolům, až se pře-
svědčil!"
Také Kasalka pověstí o domně-
lém rarachu novinu svou notně
opepřila.
Co se ještě nestalo, to zřeli sou.
sedé na své oči, Bárta dosti záhy 1
večera, sedě před chalupou, silně
dýmal ze své dřevěné dýmky. To
činíval ze spořivosti jindy jen ve
svátek a v neděli.
*
*
V Sýpravicích o ničem více ne-
mluvili, než o Bártovi a konci svě-
ta. Netušilť mladý cestovatel, jak
bohatou látku ku hovoru poskyt-
nul ve vsi svým domněle nevinným
žertem. S Bártou se stala velká
změna. Jindy vstával s kohouty,
nyní přicházel na pole, když sou-
sedé již byli v plné práci. "Nač se
dřít?" rozumoval. "Chalupu a pole
s sebou nevezmu a ušetřené peníze
stačí právě tak na rok na to živo-
bytí. Často usedaje 11a mez k obě-
du, místo obvyklé vody, hojně se
napil z láhve kořalky. Ku práci
se stával pohodlným a omrzelým.
"Nebudu z jara sít," nrimlával si
vzdorovitě. Možná, že přijde ko-
nec světa dříve než žně. On to lekl
—ten—Pánbůh s námi a zlé pryč."
křižoval při každé vzpomínce na
domnělého ďábla své svraštělé če-
lo.
"Ale, ale, Bárto! To je hřích,tarc
věřit lidskému žvastu. Kdo pak ví,
kdy bude konec světa to ví jen
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Obzor. (Hallettsville, Tex.), Vol. 15, No. 3, Ed. 1 Friday, September 1, 1905, newspaper, September 1, 1905; Halletsville, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth394546/m1/5/: accessed May 4, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.