Čechoslovák (Rosenberg, Tex.), Vol. 2, No. 25, Ed. 1 Wednesday, March 26, 1919 Page: 2 of 8
This newspaper is part of the collection entitled: Texas Digital Newspaper Program and was provided to The Portal to Texas History by the UT San Antonio Libraries Special Collections.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Strana 2.
|jt ČECHOSLOVÁK fj
Ve středu dne 26. března 1919.
KNĚZ JAN.
Historický román od
Bohumila Havlasy.
"Ah, promiň, dobře to myšleno," omlouval se Rus,
kousaje se do rtů, neboť pozoroval, jak nápadně se Polák
držel otázky. "Dovolíš před odchodem, abychom ti spo-
lečně dali s bohem, pane starosto? Mluvím za všechny,
nebóť vidíš, že co ženich vnadné Valdštýnovny, musím
se ještě zdržeti v Praze a tím samým že náležím jaksi ve
kruh domácích velmožů."
. Grabovský kývnul. "Děkuji za připomenutí, velmož
ný pane." Zvolal potom k přítomným: "Velmožní páno-
vé, zajatci Sigmunda krále se už vrátili, jakž to dokazuje
nejlépe přítomnost jednoho z nich, pana Kostky z Po-
stupic, dle slibu obce pražské mám týden později, tedy
čtvrtého odjeti. Abych viděl úplné vítězství bratrské
šlechty, posečkám do pátého února. Večer toho data pro-
sím pány k večeři, již uspořádá polská hostinnost. Z rá-
na na to dám Praze s bohem! Přijato?"
S jásotem byl návrh přijat. Toliko Lichtemburk,
oba Valdštýnové a Poděbradové nejevili souhlas, byli jak-
si v rozpacích a pan Víšek Račinský rozesmál se hlasitě,
učiniv pro forma špatný.vtip. Smích ten byl škodolibý.
"Vy jste učinili povinnost, poděkovali jste mu!" pra-
vil cestou do velké síně Víšek k Lichtemburkovi a Kold-
štejnskému.
"Ah, (fábla! raděj bych spolkl dva kardinály, než toto
zažiti, "bručel Krušina, "nezasloužil si to tento Polák."
"Pravda, ale obec pražská rozhoduje, my jsme ne-
vinni a politika i prospěch Čech to žádá!" pokrčil rameny
Valdštýn Koldštejnský. '
"Má sličná dobrodějko," zachytil mezi tím Grabov-
ský Bohuši Valdštýnóvnu, "dovol, abych ti svěřil, jak zá-
vidím tvému ženichovi, že nalezl štěstí v zlaté Praze čes-
ké. Já marně je hledám ve světě, chci-li je vtělit ve dvě
krásné oči."
"Snad věčně černý tvůj oblek mluví o tvém neštěstí
v lásce ?" tázala se starosty Špišského dívka.
"V lásce, jež neklamává, ne pak v lásce, jež klame,"
odvětil on. 1
"A kterou se 'mohu já těšiti ?" přikročil litjevský jed-
natel. — Grabovský porozuměv touze milenců-po same-
te, odcházel ukloniv se. Bohuše odpovídala žienichovi,
jenž o hodinu později pozval panstvo k sňatku ke dni de-
sátému běžícího měsíce. ' 1
IX.
Dne 5. února byla vhozena v lid raketa. Ticho zača-
lo mizeti. Jak uži Roháč z Dubé opověděl, vzkázali i také
druzí rytíři strany táborské, či lidu se přidržující, že se
nedostaví k schůzi, kdež by byli museli jen sekunduvati
straně panské. Jakmile došla podobná odpověď i od
Jana Žižky z Kalicha, usnesli se velmožové odbývati
schůzi o den dříve. Z nenadání byl ohlášen rozsudek a
vykonány volby konšelů nových.
Staří konšelé vyjma Prokopa Jidáška, jenž už zřejmě
se přiznal k straně panské čili k straně Řiniu bližší, a
všickni úředníci v obou městech, vyjm^i s idiho. o němž
strana demokratická mluvila, že odcizil pečeť s konše-
lem Jidaškem, byli sesazeni. Místo nich byli zvoleni
jiní lidé. Byli to lidé vesměs strany mírnější, čili slech
tičké. Za hejtmana obce pražské potvrzen Hašek z Vald-
štýna.—
Po poradě bylo ještě uzavřeno, že žádnému mistru
ani knězi nemá býti volno vstupovati do nějaké rady měs-
ta Prahy. Usnešení to směřovalo přímo proti knězi Jano-
vi, který několikráte svou přítomností byl rozhodl porady
městské rady ve prospěch své strany. Na pohled se ov-
šem nedotýkala nová vláda v obci oblíbeného kazatele
Sněženského, o němž zlomyslná ústa říkala, že byl vším
více, nežli knězem, naopak ona veřejně prohlásila, že mi-
stři Jan, Jakoubek, Angličan Payne a Kardinál, mají na-
dále rozhodovati u věcech víry se týkajících. '
Toho večera uvítal Záviše Černý z Grabova své hosti
v domě pana Lichtemburka, kdež byl celou dobu svého
zajetí hosten. Dnes i hostitel a jeho rodiná byli hostmi
Poláka, který si tak umínil zasvětiti první den vrácené
svobody.
V obligátní černý kontuš přes župan namodralé tem-
nosti oblečen, vítal pan Grabovský hosti. Již seděli
všichni za stolem a k úžasu pana Grabovského nepři-
cházeli dosud Valdštýnové a Poděbradové. Krušina z
Lichtemburka seděl zamračen na svém sedadle. Ostatně
byli však výtečně naladěni. Zvláště Víšek Račinský 0-
pojoval všechny svou živostí a ohnivým vtipem, což při-
mělo dovu po panu Vaváku z Hradce závistně zvolati:
"Jaké to štěstí býti nevěstou tohoto Rusa!"
Anežka, její dcera, za niž litovala paní z Hradce,
dodala úsměšně: "Aj, jdi matinko, hnusila by se mi pod-
holena hlava tohoto Račinského. Jsem zaujata dlouhými
kadeřemi pana Vartemberka."
Záviše z Grabova přistoupil v tu dobu k jednateli li-
tevskemu. "Prosím tě, pane," pravil, "proč nepřicházejí
páni Valdštýnové? Jeť už velmi pozdě."
"Oni přijdou," odvětil výrazně a se zlomyslným ús-
měvem Račinský. "Bud bez starosti, pane starosto. Pan
Ostrovský odešel na radnici, kdež se jednalo o něčem dů-
ležitém, pan Koldštejnský čeká na něj."
"Díky!"
"Hola! mluví se tu o Ostrovském ? O nově zvole-
ném hejtmanu? Pánové a paní, prosím, připijte mi na
zdraví nového hejtmana. Vítězství Haška jest vítězstvím
panstva!"
"— A vítězství mé!" zahučel Račinský.
"Pánové a paní! Na zdar Ostrovskému!" volal pan
z Miletínka. J
Grabovský první zdvihl pohár a vedle něho Račin-
ský. Právě se otevřely dvéře a komoří Lichtemburkův
uváděl Valdštýny. "Připil jsem zrovna tobě na zdrávi,
zlý ty opozdilče!" volal novému hejtmanu v ústrety Zá-
više Černý.
"Pravda? Nuže, já beru pohár páně Lichtemburkův
a připíjím na zdraví tobě, velmožný pane z Grabova. —
Milé panstvo, připijte věhlasnému strfrostovi Spišskému!"
Poháry zazněly. Oči Koldštejnského a litevského jedna-
tele se setkaly. Hašek Ostrovský ani neusedl, přerušil
v polořeči Grabovského ukloniv se. "Pane Grabovský,
prosím, následuj mne! Mám ti v přátelství vyřídit malé
poselství^"
"K službám, pane hejtmane!"
"Vážená společnost, omluví svého hostitele i'mne."
Za souhlasu odcházel hejtman se Spišským starostou.
' Vešli do osamělé komnaty. "Toť důležité," zvolal posled^
nější. "Přicházíš z rady!"
"Na obé odpovídám: ano." Pan Ostrovský marně se
snažil utajiti rozpačitost, setkav se s okem starosty, proto
beze slova vytáhl ze záňadří pergamen, jejž podal Gra-
bovskému se slovy: "Rač čisti!"
"Velmožný pane, tvé chování nemilé věci věští." —
Hejtman máchl rukou. "Převzal jsem mrzutou povin-
nost na sebe, aje převzal jsem ji proto, že jsem se domní-
val, že z mé ruky nebude tak choulostivá." 1
Polák odtrhl pečeť, rozbalil list a četl. Tvář jeho
zrudla mezi čtením, žíly na spánku hrozivě nabíhaly. —
"To mně!?" zamumlal. Četl dále. "Počestné jednání!"
zasmál se opět. "Využitkovali mne!" a odhodil list.
Ostrovský svraštil čelo.
"Podveden!" vykřikl Grabovský s netajenou zlobou.
"Pane starosto, tyť užíváš slov —"
• "U všech ďasů! dovol, pane hejtmane, dovol, abych
se nezalkl." Grabovský trhaje vyšívání svého černého
pásu, klesl na sedadjo, "Vedl jsem zápas, čelil intrikám
a nyní —" mluvil jedlím proudem, "býl jsem vašim jed-
natelem i sluhou, vším, z lásky k bratrům velmožem. —
Pomohl jsem pokořili hrozivou hydru stohlavou, jkž slu-
je lid — luza — a tento list—" Grabovský odkopl perga-
men — "jste mi poslali za odměnu. Ta luza či její náčel-
níci mne šetřili a vy jste mne odkopli!"
"Pane z Grabova "
"Ach — nech mne, pane hejtmane! Vy jste si udě-
lali ze mne blázna a provedli svou kratochvíli až do po-
slední hodiny. Zde mi píše městská vláda vaší strany, že
ne dneškem, jak mi slíbeno, jsem na svobodě, nýbrž že
zajetí mé jest z důležitých politickýchipříčin prodlouženo
do neurčité doby. Ostatní máš mně ty vyříditi, pane Ost-
rovský. Nuže, ra^mluviti, libo-li pánům, odeberu se ještě
do vězení! —" Polský diplomat domluvil, pohlížeje za-
smušile na nového hejtmana obce pražské.
"Lituji tvé vášně," odtušil Hašek.' "Pane starosto,
vyřídím ti nejprve, co mi uloženo a pak mi dovol ně-
kolik slov k mé omluvě."
"Mluv!"
"Rada obou měst pražských vyslovuje ti ústy mými
díky a ujišťuje tě svým přátelstvím." Grabovský vyhrnul
ret. "Lituje, že ti musí ustanovit stálé bydliště, ale nabí-
zí ti je u hejtmana obce, u mne. Přijmu tě co milého
hosta, však slovo tvé šlechtické musím požádat co rukoj-
mí, že neopustíš Prahu.
"A omluva?"
"Týká se mne a přátel mých, českých pánů. Tys
zajatcem obce pražské, kteréž tě bratr Žižka odevzdal.
Vláda měst pražských jest sice v rukou stranníků našich,
ne však v rukou šlechty a tito měšťané mají v samospráv-
ných ohledech volnou a svéhlavou vůli. České panstvo
netušilo toho usnešení."
"Jest to vše?"
"Skoro. —"
"Tedy ti pravím : Já se dal oklamat, však jenom ten-
tokráte, podruhé se mi již to neštěstí nestane. Já vím,
kdo vedl ruku písaře tohoto listu, vlastně, kdo kázal vésti
ruku toho písaře, znám ho a tím se spokojuji. Byl jsem
poněkud zuřiv, rač odpustit, však nyní," skončil Grabov-
ský s úsměškem, "nyní věřím, že politické ohledy přimě-
ly radu měst pražských prodloužiti na neurčito mé zajetí.
Přijímám její usnešení a tento list —"
Grabovský zvedl pergamen — "si uschovám k paměti.
Budu hostem tvým a dávám ti své sldvo, že Prahu neo-
puštíra. Co žádáš více?"
"Tvé přátelství!"
"Budiž, měj si je, však přátelství poněkud rozdílné.
Tentokráte mně neopatrnost má v přátelství způsobila
nepříjemnost. Já zapomněl, že i vy, čeští pánové, jste
nepřátelé moji polřtičtí a choval jsem se k vám pouze co
bratr velmož, zapomenuv na politiku, a to byla má chyba.
Pojď, příteli hejtmane, uveď mne do síně, kdež měli ho-
dovati na oslavu prvního dne svobody Grabovského, a
zatím hodují, aby zasvětili první opět hodinu zajetí sta-
rosty Špišského." Polák uspořádav si pás, odcházel do
síně s mlčícím hejtmanem.
Otevřeli dvéře do hodovní síně.
"Zdar dvořanu velikého knížete litevského! Živ buď
Víšek Račinský!" připíjel teď kdosi.
"Račinský a jeho pán — velký Vitold!" dodal Kold-
štejnský. Jásot se ozval síní. ^
"Ti dva mne porazili. Oh, dobrodějové!" zahučel,
stiskaje zlostně rty Grabovský. "Pro Vitoldovce a Vi-
tolda vystrojil jsem dnešní hostinu!"
Račinský přiběhl k vstupujícím. "Žel, pane starosto,
že se musíme rozloučit, jsem velmi šťasten zde!"
"Mýlíš se, pane Račinský, neodjedu," odtušil hněvivě
nad přetvářkc^ protivníka Polák; "právě mne zval pan
hejtman, abych zůstal k svatbě dcery jeho, k sňatku tvé-
mu, pane."
"A tys svolil Jaké to štěstí!" vzkřikl Rus, objímaje
starostu.
"Štěstí ? Kdo ví!" zamručel týž. > Slova tato hrozivá
neslyšel Račinský. Výsměšný pohled Račinského, jenž
o všem věděl, neviděl Grabovský.
Ruch v hostinské síni stále se množil. V kruzích pá-
nů vítězila nad jinými záležitostmi politika.
"Ivrdí se," vypravoval nad jiné horlivý Čech a ne-
přítel ciziny v ohledu náboženském i národním, pan
Krušina z Lichtemburka, "že papežský legát Brand byl
vyslán ke dvorům evropským, aby je získal k válce proti
Čechům. Jisto aspoň, že meškal na dvoře uherském a že
byl viděn v průvodu Sigmundové na cestě do Němec."
"Hoj, ať cestuje, žebroní, prosí a tluče na dvéře všech
chat i na vrata všech paláců v Evropě. My odoláme! Živ
buď Čech! Věčně živ a sláva jeho veliká! Papeženci
budou naříkat nad marnými boji!" volal Kostka z Po-
stupic.—
"Aj, náš vždy lahodný, vždy myslivý Kostka začíná
prorokovat!"
Neobáváš se Brandů, již zastupují zločinné papež-
ství, Sigmundů, již představují moc cizáckých králíků
tyranů, ni markrabat braniborských, kteří naznačují meč,
neb Bedřich Braniborský má býti vůdcem příštího kři-
žáckého tažení ?" tázal se Krušina.
Otázka ta náležely panu z Postupic. "Ne", odvětil
pevně týž státník. "My se nebáli v začátku, -nebudeme
se báti ani dnes, kdy jsme již v proudu a kdy —" pan
Kostka povýšil hlas, pohleděv významně na Račinského
— rodem i vírou příbuzné říše nabízejí nám bratrskou
pomoc k zápasu se světem. Neboť, netajme si to, páni
bratří, proti nám bojuje celý^vět."
"A byť dva světv^iu^^l^^^^h^neklesne !"
vzkřikl Václav z Kr^P^(PHHpÍtr0pU) že
znějíc upadla na dubovou podlahuT^^^^
Pán z Grabova, poprosiv pány za slovo, pravil*
"Ručím za to svou ctí, že Polák cítí vřele s Čechem, i na
něj vzpomeňte, pánové, mluvite-li o přátelství soukme-
novců."
"Ah, díky Polsce a tobě, pane starosto," zvolal pan z
Miletínka, "truchlíme pro přízeň tvou tím více, že nás
opouštíš!".
Mrak přelétl na čele Polákově. Nahnul se k šlech-
tici, podávaje mu ruku: "Mluvíš to ze srdce, pane rytíři?"
tázal se, bystře na tohoto pohlížeje.
Dovolávám 6e všech českých mučedníků pravdj' za
svědky mé!"
"Pak odpovím ti, že prozatím zbytečně truchlíš. Já
zůstanu."
"Oho!"
"Možno-li ? U ďasa!"
"Příčina?" ' }
Starosta se rozmýšlel, má-li říci pravdu, pak odvětil:
"Panové, jsouť někdy na nás použita zlatá pouta, ne láska
ale usměvavé nepřátelstvy Vidím vás tu kolem, všechny
své nepřátele a přátelství vaše mne přec donucuje, abych
zůstal. Ano, pane Račinský, ano, pane hejtmane, usmě-
vavé nepřátelství, neb také, pane konšeli — myslím tebe,
mistře Věžecký — možno to nazvati — kočičí přátelství.'
Pánovy? se smáli, nepochopujíce. Toliko několik, jež asi
čtenář tuší, nutili se nepochopovati.
"U všech černých a červených papeženců!" klel rytíř
z Chrastu, "pak loučíme se při poháru a míse teprv po-
prvé a budoucnost nám ve jménu tvém, pane starosto,
lahodí novým zápachem tetřevů a kančí <"
"Ty's řekl."
"Kořím se ti!"
Grabovský nahnul se, aby zaslechnul rozmluvu Ra-
činského, nových konšelů Věžeckého a Helrnéře, pak
Koldštejnského. "Bojíš se Tábora?" vyzvídal Rus.
"Jako jsem se obával želivského mnicha." ,
Mistr Jan z Příbrami, kněz mírné strany husitské,
píidal svůj úsudek: "A jako já se obávám mnicha pre-
monstráta posud."
"Kněze, domníváš se —?"
"Vše. Jest nebezpečný!"
"Zášť kněžská!" krčil rameny Koldštejnský.
Mistr z Příbrami sklonil pohoršené zraky. "Povin-
nost!" pravil úlisně.
WWWWVWJ^^
ČTĚTE! ČTĚTE!
' "Z JEČMÍNKOVY ŘÍŠE."
POHÁDKY ZE STARÉ VLASTI.
Tiskem "Národního Podniku" v Rosenberg, Tex.
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Kužel, Ant. Čechoslovák (Rosenberg, Tex.), Vol. 2, No. 25, Ed. 1 Wednesday, March 26, 1919, newspaper, March 26, 1919; Rosenberg, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth404538/m1/2/: accessed April 26, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.