Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 33, No. 22, Ed. 1 Friday, June 2, 1944 Page: 2 of 10
This newspaper is part of the collection entitled: Texas Digital Newspaper Program and was provided to The Portal to Texas History by the UT San Antonio Libraries Special Collections.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
t ůtnuobu v nik
V nátek rin* 10 lrv£*r»« ma*
ČECHOSLOVÁK
román od h. courths -mahlerové
MAGDIN OSUD
On hleděl na ni dlouho pátravě. Pak se obrátil k Jiří-.
mu a pravil hlasem chvějícím se:
"Je plné podobna své matce; jen její oči nehledí tak
bolestné! A nesmí se tomu neučiti, dokavad tomu bude
me moci zabrániti, Jiří!"
Jiří mu pevně stiskl ruku.
ukazujíc na rozkošném toiletním stolečku na hřeben a
na kartáč.
Jama dala se do práce. Česání a kartáčování šlo hbi-
tě, ale pleteni nešlo za živý svět. Magda smějíc se, vzala
jí přístroj z ruky.
"Zaplésti vlasy není tak lehké, Jamo! Dej sem, já ti
to ukážu!"
"Jama se to naučí, paní!" pravila služka.
•'Hloupé vrkoče!" přikývla ji Magda, "ty se nás nazlo-
bí!"
Jama ale byla velmi čiperná, již druhého dne to šlo s
účesem lépe. Potom pomáhala Jana Magdě do evrop-
ských šatu, co zatím Nuri uklízela pokoj. Uklízení šlo
samo sebou.
Konečné byla Magda ustrojena. Měla prostý bílý o-
"Kéž tomu tak bude! Je to dobré, milé díté!
Jan přemohl své pohnutí a nespouštěje s Magdy očí, dé*y "přepásaný modrou stuhou. V tom prostém ale hez-
pravil s úsměvem; I kém šatě vypadala půvabné. Líbila se také velmi oběma
"Slečno Magdo, když jsem vás poznal, byla jste malé, pánům, když ji Jama uvedla do jídelny, kde dnes místo
něžné díté; čas mně tak uplynul, že nemohu pochopiti,; jvqu příborů byly tři. Usedli k večeři. Magda už věděla,
že tato ztepilá a švarná dáma jste vy! Pojďte, uvedu jak miacjá dáma má seděti u stolu. Jen to množství slu-
hů ji trápilo.
Páni ji trošku škádlili, a ptali se jí, jak šla obsluha a
oblékání s obéma Afričankami. Vyprávěla jim se smí-
chem, jak Jama stála bez moci nad jejími vrkočemi.
Jan Rossum se dival unešen na ty vrkoče.
"To věřím, Magdo, něco takového tu neuvidíš."
Magda se hned vpravila s velikým taktem a s velikou
dovedností do úřadu mladé hospodyňky u stolu.
Oba páni ji chtěli obsluhovati, ale ona toho nepřipu-
stila. • - s
"Já musím také přece něco dělati, moji drazí pani
strýcové! Jinak bych si tady připadala velmi zbyteč-
nou," pravila.
vás do svého domu!"
A vzav ji pod paží, vedl ji do domu.
Uvnitř v síni sňal jí klobouk s hlavy a dal jej sluhovi.
S údivem hleděl na zlatou nádheru jejích vlasů.
"Má 1 ten zlatý vlas tvé sestry, Jiří! Slečinko, jakou
zlatou korunu máte na hlavě? Když jsem vás viděl po
prvé, vlály zlaté kadeře kol vašeho čílka. Nyní se staly
z lesklých kadeří hezké, bohaté vrkoče. S tím přinášíte
zvláštní, neobyčejný poklad na Kongo. Naše kaferské
služky budou se jim obdivovati jako zázraku!
Usmála se rozpačitě, řkouc:
"Za to obdivuji se všemu, co mne obklopuje, jako za-
zraku a největším zásffakem je ta vaše dobrota, pane
Rossume!" XT . . ) ala nokrmy, aby jim loupala ovoce a po obědě aby jimi jev na louce v parku,
"Aj, vy mne uvádíte do rozpaku, slečinko. Nyní alel .jnesla kávu A při tom hovořila tím svým milým.| pak pocítila vždy ono zvláštní leknuti, ktere na ni
pojďte do svého pokojo!" _ ^ ^ ^ ^ ^ \ sladkým hláskem o nových dojmech, jež poznala v cizí podlo, když ji políbil, a které považovala za hněv, že ji
Evropy do Afriky, neboť zprávy z vlasti zněly opravdu
zoufale.
Magda sama hleděla očima plnými úzkosti na oba
strýce, když přišla zpráva o vypuknutí války. Pobledla
velice a hleděla bez duše před sebe. A když pak toho
večera vrátila se do svého pokoje, zůstala dlouho státi
u okna a dívala se okem plným úzkosti do černé noci
tropické. Tiskla ruce na srdce a šeptala stále totéž
jméno:
"Roberte! Roberte!"
"Ach, ona věděla, že on bude mezi prvními, který ja-
ko poručík potáhne proti nepříteli.
Bylo jí, jako by temná, němá úzkost hlodala jí na
srdci.
Potom vzala krabici se svými památkami z malého,
ozdobného stolečku a protáhla modrou stuhu mezi
schvéjícími se prsty. Jeji oči dívaly se ztrnule dolů, br-
zy se jí zalily slzami a na modré stuze tančily červené
skvrny a kruhy.
Celá se zachvěla. Nevypadalo to jako skvrny krvavé?
Jestli Robert — jak pravil —"nosí její modrou stuhu na
srdci a jestli mu nepřátelská kule proletí srdcem, pak
bude ta modrá stuha napojena jeho krví. Zachvěla se
hrůzou a sepjala ruce.
"Roberte! Drahý Roberte!"
Přemožena citem, citem novým, dosud nepoznaným,
a přece mocným, padla na kolena a modlila se tak
vroucně a upřímně za zachráněni Roberta, že se tak
ještě nikdy za nikoho nemodlila.
Dostála pak slovu a každý večer modlila se za Rober-
ta Volmara. A vždycky pak jí okouzlovala sladká vzpo-
mínka na milovaného přítele z mládí. K němu připína-
la se přece vzpomínka na ty tak vzácné chvilky štěstí
V pátek, dne 2. června 1944.
liké nadáni a mne to bude velice těšiti, pomohu-li mu
rozvinouti se."
A od toho dne jí dával denně pravidelné hodiny a by-
lo ku podivu, jaké pokroky činila.
Při tom objevil strýc ještě krásný hlas u Magdy. Měla
sladký, měkký mezosoprán a tak Magda nyní zpívala
pánům krásné písně národní a pak pouštěla se stále k
těžším a těžším úlohám. Strýc Jan objednal celý balík
not a potom neminulo dne, aby se nebylo v Lahori ve-
čer hrálo a zpívalo. A v čarovnou noc tropů zazníval
pak sladký, nový hlas Magdin. Strýc Jan ji doprovázel
mistrně na klavíru a strýc Jiří seděl a poslouchal se zá-
řícím zrakem.
Však nebyl on sám pozorným posluchačem: venku v
síni seděli na bobku kaferšti sluhové a služky a po-
slouchali.
"Slečna Magda zpívá," říkali a nechali všecko stati a
ležeti, aby mohli naslouchati.
Avšak nikdo neposlouchal Magdinu hlasu pobožněji
nežli Jan Rossum. On také měl nejlepší porozumění pro
její produševnělou píseň a slyšel lépe než druzí jásání a
výskání a tklivé naříkání a vroucí žalování, ozývající se
v jejích písních.
Ona nacvičila tajně jednu píseň, o které strýc Jan
často mluvíval — píseň Beethovenovu, kterého Jan ve-
lice zbožňoval a jehož "Sonátu měsíčního jasu obdivu-
hodně hrál. Strýc Jiří k tomu cíli objednal noty, aniž o
tom strýc Jan věděl. Toho večera položila noty k té pís-
ni před strýce Jana na klavír a pravila, tulíc se k němu.
"Tu ti chci zazpívat, strýčku Jene!"
On pohlédl na noty a potom překvapen na ni.
Zvláštní svit spočíval v jeho očích. Avšak neodpově-
děl. Tuto píseň slyšel kdysi před mnoha lety od Marie
Páni se
i či uictc v **«. vj ***" * —- " . * - - w ., . a
jejího mládí. On jí je daroval a to mu nemohla nikdy; Feldnerové — a od toho dne věděl, že ji miluje. A nym
smáli a připustili již, aby jim Magda předklá- zapomenouti. Ve snění prožívala vždy zase malý ten vý-( stála vedle něho její dcera a chtěla mu zpiyati tut
pisen
A vedl ji síní do dvou velikých pokojů, úplně po ev-(
ropsku zařízených. Byly to pravé dívčí pokoje s bílým
nábytkem a s pestrými, květovanými látkami.
Magda vyvalila oči a nemohla se dosti vynadivati.
-'Zde budu bydleti?"
Také Jiří žasl.
"Jene, to všecko jsi připravil pro Magdu?"
Jan se spokojeně smál.
■"A není to hezké? Jak se vám to libí, Magdicko?
Magda rychle a rozčileně oddychovala a tiskla si obe
ruce na srdce. A potom pohlédla k němu svýma šedýma,
Zemi' ... i. u
Pánům bylo tak blaze při tom jejím roztomilém no-
voru. ... .
Po obědě si vyšli na jasnou verandu na procházku ko-
lem domu. ,
Magda se obdivovala čarokrásné hvězdně obloze a
rozpjavši náhle ruce, zvolala:
"Maminka je s námi, já to cítím. Oh! Jak je rada,
když ví, že jsem u vás ukryta. Ona měla vždycky tako-
vou starost o mne a teď je mi tak dobře — tak dobře!
a plna vděčnosti chopila Janovy i Jiřího ruce a nesla
hvězdnýma očima, řkcuc: . . ie ku svým rtům. Oni se bránili, ale Magda pravila do-
"6, pane Rossume, to je pro mne příliš krásné. Jak. e ku ^^ nechte, yy Qba dobři -lechetni mužo_
vám mám za tolik dobroty poděkovali?^ ^ ^ J ^ Maminka v nebi vám bude žehnati."
lil nutili "*•— — " • y . , _
"Tím, že hodíte pana Rossuma ihned pres palubu
uděláte'ze mne prostě strýce Jana. Neboť já si osobuji-
stejná práva jako strýc Jiří, a byl bych velmi zarliv,
kdybych měl býti v něčem zkrácen."
Pohlédla na něj nejisté, do těch jeho dobrých oči.
Pak mu prudce hodila ruku kolem krku a řekla.
"Jene, a musíš dovoliti, abych té na poděkovaní za
tvou dobrotu políbila."
a s tím přitiskla mu své mladé svěží rty na usta.
vzal stuhu z vrkočů; slyšela menuet, který on hrál, an
tančila ve snění podle něho. A vždycky ozvala se tich.-
touha v jejím mladém srdci po novém shledání s Ro-
bertem.
A po celou válku modlívala se s věřící vroucnosti k
Pánu Bohu, aby jí zachoval jejího Roberta.
Jednou na počátku války zmínila se o Robertu svým
oběma strýcům a pěstounům; ti ji těšili a vymlouvali
strach. Potom o něm již nemluvila, ale myslila naň
a tak stárla a moudřela; pak ji přemohl jakýsi pla-
chý stud, že nemohla o Robertovi mluviti. Jestli i ve své
nevinnosti netušila, že její cit k Robertovi vyrostl
On otevřel noty a začal hráti předehru.
A potom vpadl do toho Magdin sladký hlas.
"My navzájem se milujem,
nám slunce lásky svítí
a péče své si sděluj em
i strasti svého žití:
Tím hoře menší jesti,
však dvounásobné štěstí!
Ty se mnou pláčéš, když já lkám,
já v hoři těším tebe — '
a proto Pán Bůh dává nám
své požehnání s nebe.
Kéž Bůh mi tebe chrání
pro věčné milování!
vj Oba pánové zbožně naslouchali. Janovi zvlhly
oči.
Potom seděli spolu ještě hodinku uvnitř v pokoji a
hovořili, až poslali Magdu na lůžko, poněvadž byla vel-
mi unavena.
Jan Rossum a Jiří zůstali ještě seděti. Chvilku hledeh
mlčky za Magdou. Potom Jan, povzdychnuv, pravil:
"A nyní mně pověz podrobně, Jiří, co ještě vis o tvé
ubohé sestře. Ve svých dopisech jsi mně psal o její smr-
ti a jak jsi vysvobodil Magdu z Lavardénu. Ty vis dobře,
pír Nvni arzei jak mne dc»'.a Mariina předčasná smrt. Mně bylo tu
- , ■ u r« in ín Hobu iako bvch byl docela sám a opuštěn na světě. Dí-
dceru Mariinu v náruči a cítil jeji rty na svých. Cele je^ _ ^ u fBhp n Mnriin živv obraz! Nyi?i
mocnou" silnouTásku ~ pak "přec aspoň cítila, že je příliš! Pokud ji k té písni doprovázel seděl stále Pr°"
posvátným, než aby o Sěm směla mluviti. Zmocnil se ho zvláštní pocit: najednou viděl že Magda
A oba páni, kteří myslili, že Magdu tak dobře znají, a není více ditetem, poznal z oduseneleho zvuku j ]
kteří v její duši mohli čisti jako v otevřené knize, netu
Janem Rossumem škubnul zvláštní pocit. Nyní dižel
iriinu v n
ho nitro se hnulo. Pln štěstí cítil, že si
důvěru hned v první chvíli. , „
chvíli slíbil si sám sobě slavnostně, že bude omu | pQhlédl naň v4gným okem, řka:
Jednal Magdinii' ky Bohu, že mám opět tebe a Mariin živý obraz! Nyiíi
Hladil vl2« tu' ale mné »ypra,uj všecko, co Jsi se ,este do.edel a po-
věrným přítelem a ochráncem. |
Jiří Feldner stál při tom dojat a hleděl tise na ty dva
lidi. Jan se vzpamatoval a pohleděl na něj, směje se.
"Ano, milý příteli, nyní jsem slavnostně vyznamena-
ný strýc půvabné dívky, která ti už více výhiadně ne-
náleží."
Jiří mu stiskl křečovitě ruku:
"Děkuji tl, Jene!"
Jan se prudkým pohybem bránil:
""Nemluv o tom, já mám děkovat. A nyní nechrne na-
še dítě samotno, aby se mohlo převléci a odpočinouti
si."
Na to dvakrát zatleskal. Hned přiběhly dvě kaferské
služky. Jan jim poručil, aby upravily "mladé paní" lá-
zeň a aby jí byly ke službám. Potom se obrátil k Magdě,
"Tyto dvě kaferky, Nuri a Jama, jsou nyní tvými služ-
kami, Magdinko. Ony tl budou udržovati v pořádku tvůj
pokoj a budou tě oblékati a dělati vše, co jim poručíš."
Magda pohlížela s milými rozpaky na obě krásné ka-
ferky, jež se na ni vlídně smály. Pak sl hluboce oddych
la, řkouc:
"Ach, strýčku Jene, já opravdu nepotřebuji zadnycn
služek. Já nejsem na to zívyklá, abych se nechávala ob-
sluhovati a dosud jsem sama obsluhovala jiné lidi." ^
Strýc Jan pohlédl unesen na svou půvabnou neteř:
"Oh, tomu se brzo naučíš, Magdicko, a mnohým jiným
věcem se budeš musit naučiti v této zemi. A buď ráda,
že Nuri a Jarna nerozumějí francouzsky, ani holandsky
a že tomu, co jsi právě řekla, nerozuměly. Tím byp byla
velmi mnoho ztratila u nich na vážnosti. Ony jsou zvyk-
lé tomu, že jsou všecky Evropanky paní a že se necha-
vají obsluhovati. Ony to také rády konají. Jsou to do-
bromyslní a úslužní tvorové."
Magda si hluboce oddychla.
"Ale hned dvě služky pro mne samotnou, to je přece
příliš, strýčku."
, On se dal do upřímného smíchu:
"Buď bez starosti, ony se o práci rozdělí. Kazda z
nich má svůj velmi omezený okruh práce a příliš mno-
ho se toho od kaferských služek požadovati nesmi. Nu-
ri jest pouze k tomu, aby ti udržovala tvé pokoje v po-
řádku a Jama je pro tvou osobní posluhu a pro tve sá-
ty. Však se s nimi záhy dorozumíš. Zatím uz dostaly sve
rozkazy."
"Oh Magda se už naučila ode mne tolik holandsky a
kafersky, že už s nimi to nejnutnější sama bude moci
jednati," pravil strýc Jiří.
"Tím lépe! Za půl hodiny bude večeře, Magdinko. Te-
dv na shledanou!"
Oba pánové odešli, nechavše Magdu s Nuri a Jamou
samotnu. Magda hleděla s počátku trochu bezradné na
služky; pak ale se odhodlaně vztyčila. Musila činitl to
íeho strýc Jan od ní požadoval, jinak by byla snad
uškodila vážnosti domu.
Podala Jamě své klíčky od kufrů
Prosím, vyložiti, Jamo!"
Jama vzala s laskavým úsměvem kličky a odemkla
l&\if r
Nuri ji pomohla vyložiti věci z kufru do nástěnných
skříní. Obě služky jevily patrnou spokojenost při vy-
kládáni evropské nádhery. ....
Magda určila, co obleče a Jama jl pak odvedla do
koupelny, kde ji seznámila s uměním lázeňským. Neby-
lo těžko to pochopiti, a když se Magda vykoupala, za-
balila ji Jana samozřejmě do jakéhosi lázeňského plá-
ště. Tak se Magda vrátila do svého pokoje. Nyní ale
přišlo na řadu něco, čemu ani Nuri ani Jama nerozu-
měly úprava Magdina účesu! Jama sice s úžasem
rozpustila zlaté vrkoče, ale potom zůstala s Nuri bez-
radně nad tím zlatým přívalem státl, jenž se jako hu-
stý plášť valil Magdě po zádech dolů
OX/J K , ,ř... v
Já už ti nebudu nic víc vyprávěti, Jene. Má sestra
Maria ti sama všecko poví."
Jan pohleděl na něj udiven:
"Jak to myslíš?"
"Sestra mně zanechala svůj deník. Ty ho mas čisti a
tak sám zúčastniti se na jejím životě."
Jan se škubnutím narovnal.
"Ty mně to chceš dovoliti? Mám nahlédnouti do nej
světějších hlubin jejího srdce? Myslíš, že to bylo úmy-
slem tvé sestry?"
Jiří ho chopil za ruku:
"Má sestra to sama stanovila, Jene. Budeš to sám
psané její rukou čisti, že ona psala svůj deník pro Mag
du, pro tebe a pro mne. První jsem ho četl já, Magda
ho'má čisti tepiTe, až jí bude osmnáct let. Ale ona by
ho mohla čisti už nyní, nebot 'je to úžasné, jak toto dite
hledí vážně a zrale vstříc životu. Utrpení matčino ji uči-
nilo před časem zralou a vyspělou."
"A přece je to sladké, nevinné dítě."
"Bohudíky, po otci nezdědila pranic. Je čisté pouze
dcerou Mariinou." »
"A my ji budeme chovatl a střežiti jako svaty svěře-
ný nám poklad."
"To učiníme, Jene!"
A stiskli sl ruce.
Chvíli hleděli za kouřem svých doutníků. Ti dva přá-
telé věděli beze slov, co hýbalo jejich srdci. Naučili se
rozumětl si navzájem, jak si jen dva lide rozumeti mo-
hou. Konečně se rozešli.
Jiří odevzdal Janovi Rossumovl u dven jeho pokoje
Mariin deník. Jan mu poděkoval němým stisknutím
tiskna knihu pevně k srdci, spěchal do ložnice. Tam
ho očekával sluha, aby vykonal jeho rozkazy. Jan vsak
nemohl ještě jiti spátt. Chtěl ještě čisti Manin deník
Spěšně propustil sluhu, a když byl sam, usedl a pocai
čisti deník. Čtení ho tak upoutalo, že nepustil knihu z
ruky, dokud jí nepřečetl.
Dlouho lpěly jeho zraky na posledních slovech M
rliných. Pak zavřel knihu a sklonil hlavu na slozene
in ruce
"Marie, jak jsme se oba stali ubohými! Pro tvůj o
myl! Kéž bych tě byl tehdy neopustil! Kez bych tě byl
pevně všemi prostředky držel! _ ... , .
Tak zůstal dlouho pohřížen sám v sebe, přemýšleje o
všem co byl četl v deníku. To, co ho nejhořčeji bolelo a
zároveň nejvyšším štěstím naplňovalo, bylo vyznaní, ze
v Mariině srdci po všech pokořeních, jez ji způsobil jeji
muž. přec k němu, Janovi, vzklíčila upřímná laska. Jeji
duše utekla se k němu v nejvyšší své bídě a tísni. To ho
nejhlouběji dojalo. Snažil se vykouzliti si v duši Manin
obraz tak, jak ji znal, když se o ni ucházel. Avšak ne-
mohl ten obraz zachytiti. Na místo obrazu Mariina na-
stupoval stále a stále v jeho duši obraz Magdin. Videi Ji
v bílém šatě, s modrou stuhou kolem útlých boků a se
zlatou korunou vlasů na rozkošné hlavince. Vedle ni
měl místo pouze obraz utrpením schýlené ženy. Matka
a dcera splynuly v jednu bytost.
šili, že v koutku jejího srdce je tajná komůrka, ve které
nemá nic jiného místa, než vzpomínka na Roberta Vol-
mara.
Avšak život Magdin v domě Jana Rossuma stal se tak
bohatým a krásným, a byl tak světlem a teplem prozá-
řen, že smutné myšlenky ji přepadly velmi zřídka, jen
když byla sama. .
Oba páni dostáli slovu a střežili Magdu jako vlastni
dítě.
a tak se dostavily její osmnácté narozeniny. Jako ji-
ná léta, tak i letos byl její stolek pokryt bohatými a
krásnými dary. Všecko, co strýčkové na ní vyzvěděli, co
by si přála, všecko jí koupili. Také matčin denník ležel
na stolku mezi ostatními dary.
Magda stála se zavlhlýma očima před svými dárky a
hlasu, že se z ní stala mladá žena, která čerpá z hlubin
svého nitra.
a tak se v jeho nitru spojila v jednu postavu se svou
nebožkou matkou a on nemohl tyto dvě postavy ve ovém
srdci více od sebe odděliti. a nevýslovná bolest se ho
zmocnila, že jeho životu až dosud chybělo to nejvyšší a
to nejlepší na světě: vřelé, upřímné spojení s milova-
nou a milující ženou. _
Jeho city k Magdě doznaly toho dne úplné premeny.
Nevědomě se tato přeměna udála už dávno, ale teprve
dnes mu byla zjevná!
Nebyl to žádný bouřný vášnivý 'cit, který v není tu
chvíli k jeho chráněnce oživnul, ale nebyla to již více
zcela bezžádostná, otecká náklonnost. Nežádal sice, aby
jí směl býti něčím více než až dosud, avšak zmocnil se
ho takový úzkostný nepokoj, že jednoho dne Magdu
obiímala střídavě své dva milované strýčky, kteří byli! ztratí, že daruje jinému muž své srdce, že s ním odjede
objímala stndave sve avamnuva jinanij do života, jehož on se nebude smeti více zucast-
oba stejně drazí jejímu srdci. Její pak radost byla obě
ma pánům opravdovou odměnou.
Potom zavěšena pod pažemi mezi oběma pány, kráče-
la ku svému stolku, stále jásajíc radostí nad krásnými
těmi dárky, jež jí darovali.
Po snídani vydali se oba páni, jako obyčejně, do poli,
dohlédnouti na práce hospodářské. Vrátili se vždy po
několika hodinách.
Magda se s nimi srdečně rozloučila. Jan volal jeste
na nl, směje se:
"Až půjdeš do svého pokoje, mysli na nás."
Ona musila smíchy potřásti hlavou. Proč měla my-
sliti na své oba dobrodince právě, až půjde do svého po-
koje? či snad na ně nemyslí všude a stále?
Ale přece šla nyní trochu zvědava do svého pokoje.
Na prahu stanula jako začarována.
Kamkoli pohlédla, všude stály květiny ve velikých
květináčích, její lůžko bylo posypáno květy, rovněž její
toiletní stolek a koberce byly samá květina. Silná, opoj-
ná vůně stoupala k ní a Nuri a Jama stály před ní, u-
smívajíce se, podávajíce jí náruče květů a blahopřejíce
jí ve frančtíně trochu sice kostrbaté, ale přece srozu-
mitelné: v, ,
"Mnoho štěstí k narozeninám nasi milované mladé
P Smějíc se i plačíc, odebrala Magda od nich květiny a
tázala se nejistým hlasem:
"Kdo dal můj pokoj takto ozdobiti?"
"Pan Rossum, paní!"
"A kdo vás naučil francouzské přání?"
"Pan Rossum. Bylo to velmi těžké pro Jamu i pro
Nuri."
Magda vtiskla svou tvář do květů.
"Strýčku Jene, můj drahý strýčku Jene," pravila tise
a vroucně: a obrácena ke služkám, dodala s úsměvem.
"Dobře jste se to neučily, cftkuji!"
a když se strýc Jan vrátil domů, letěla k němu a pad-
la mu kolem krku. a líbala ho a děkovalo mu za to von-
Léta míjela. , .
Slečna Magda byla slunečním paprskem v domě Ja
na Rossuma. Rozkvetla v půvabnou slečnu a stala se
nechtíc, středem kolem něhož se otáčel celý dům. Nazy
vall ji: Slunce Lahorské!
Zatím zuřila v Evropě válka nejkrutějsi ze všech do
sud známých. V domě Rossumově očekávali vždy netr
pělivě nové časopisy, přinášející zprávy z bojiště, ovsem
Mešné. V těch letech ani Jan, ani Jiří nebyli v Evropě.
Starý Janův dům v Amsterodamě byl po celou tu dobu
pust, obýván pouze dvěma starými lidmi, kteří ho hlí-
dali Nvní to nebylo žádnou radostí, konatl cestu po i němu vícekráte nesednu,
moři. Obchody v Holandě uzavíraly se pouze písemně.| Jan jl hladil po vlasech.
né překvapeni.
a zpívajíc a smějíc se, chodila po dome stestim zan-
cí lidské dítě!
Mezi vzácnostmi, jež tajili v sobě dum Jana Rossum
byl také nádherný klavír. Jan byl nadšený hudebník a
znamenitě hrál na piano. Magda se neučila hrati na
klavír ač velice po tom toužila, dokud byla v Lavardé-
nu. Matka by ji byla ráda vyučovala, ale dědeček a te-
ty by byli hubovali nad mařením času a nad hlukem v
domě. Oni netrpěli ani, když Marie hrála a ta přece
hrála divukrásně. Pouze Robert se neptal příbuzných,
smí-li — nesmí-li, a hrál podle libosti na klavír a tato
hra byla také jediná hudba, kterou Magda v Lavardé
ně slyšela.
V Lahori slýchala nyni často strýce Jana hrávati a tu
sedávala tiše, naslouchajíc nábožné jeho hře.
Magda sama měla, ani o tom nevědouc, neobecejne
hudební nadání, a když byla někdy sama, sedla sl ku
klavíru a hrála, aniž znala jediné noty, to, co slýchala.
Tak ji jednoho dne překvapil strýc Jan. Vyslechl pisen
a potom k ni přistoupil. Se zvláštním výrazem v ocích
položil jí ruku na její, a když polekana k němu pohled-
la, pravil:
"Kdo tě to naučil?" .... .
"Nikdo, strýčku, já jsem se jen pokoušela zahrat to,
co jsem slyšela od tebe. Prosím, nehněvej se, ze jsem sl
sedla k tvému klavíru, mne to tak lákalo — a ja uz si k
5Sb»-.ria ie HXé Pfed vá.kou se dostal , Magdou
"Ty se musíš naučiti ještě lépe, Magdičko. Ty maš ve-
niti. ..... .
Jemu bylo nemožno a nemyslitelno videti tuto mla-
dou bytost po svém boku jako manželku: jeho city k ní
byly přečisté a nesobecké, nicméně však byly tak sil-
né a tak vroucí, že mu bylo bolestno při myšlence^ že
bude snad náležeti jinému muži. Ona mu byla příliš
svatá, byl to svěřený mu poklad, a proto žádné vášnivé
touhy necítil, však pouze otcovsky nemohl také cítiti.
Byla to vroucí, vyjasněná láska, kterou k ní vzplál,
láska, která se hned po probuzení odříká, avšak byla to
přece jen láska, tím nyní byla mu ona. Věděl, že jí ne-
dostane, tak jako nedostal její matku. Avšak z jeho lás-
ky zrodila se také úzkost, že ho jednoho dne opustí a
zanechá samotného.
Mohlo by to býti? Mohl by to snésti, čekati marné na
její lehký krok, na její milý, sladký hlas? Mohl by sné-
sti neyídati jí více každodenně?
Neodvážil se zodpověděti si tuto otázku. Jeho city ne-
znaly žádné žádosti, avšak spěly přece tak daleko, že by
nikdy nebyl svolil rozloučitl se s ní. Život bez její ob-
šťastňující přítomnosti připadal mu jako život bez
slunce. ,
"Ona nesmí nikdy odejiti ode mne!' myslil si s bole-
stnou vroucností ,
Píseň dávno dozněla. On seděl němě zaduman u kla-
víru a hleděl ztrnule před sebe. Magda hleděla na něj
neklidně. Konečně přistoupila k němu.
"Strýčku, proč jsi tak smuten? Způsobila to ma
piseň?"
On se vzchopil a pohleděl na ni.
"Nikoli, Magdičko, ale vzbudila ve mně vzpomínky a
city, že jsem se musil zamysliti. Tuto píseň mně jednou
zpívala tvá matka." v *
Ona ho chytila kolem krku a přiložila tvar svou k
jeho- . . .»
"Vidíš, já jsem hned vycítila, že te neco zarmoutilo^
On seděl jako začarován a cítil s bolestnou rozkoší,
čím jí jest — jakožto strýc Jan. A to se nesmělo nikdy
změniti. Bohudíky! Magda byla ještě docela dětinské
mysli a sem, do této samoty, zabloudil zřídka kdy, ba
skoro nikdy nějaký mladý Evropan, jenž by mu ji byl
mohl odlouditi.
Sotva si na to vzpoměl, začal se zlobiti sám na sebe:
"Chtěl bys tuto milou květinu nechati zde uvadnout!
neoceněnou? Chtěl bys se žárlivě kochati zcela sám z
její vůně? Jest tvůj cit k ní tak sobecký, tak malý a tak
ubohý, že jí to nejvyšší štěstí ženy můžeš záviděti, po-
něvadž sám nejsi s to je v ní vzbuditi?
Ty jsi stárnoucí muž, ona jest ještě uzavřené poupě.
Zač by stál ten tvůj život, kdyby měl žárlivě státi v
cestě jejímu štěstí?"
Tak ptal se sám sebe.
A vzchopiv se, sňal jemně její ruce se svého krku.
"A přece si mně tou písní způsobila upřímnou radost.
Ta teskná nálada, kterou způsobila, je už přemožena.
Krásně, velmi krásně jsi zpívala, má světlovlásko, a za
to, ano za to zasluhuješ ještě zvláštního překvapeni."
Ona na něj pohlédla svýma hvězdnýma očima.
"Ještě překvapení?"
Jan nutil se do veselé nálady.
"Ano, mé ptáče zpěvavé. Ty jedenkráte vyletíš z La-
hori, abys nemyslila, že tu musíš ležeti na řetězích."
Ona se vesele-zasmála, řkouc:
"Ach, takové řetězy mám ráda, na těch bych ležela
celý život."
On ji chopil za ruce. ,
(Pokračováni.)
\u (j
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Morris, August J. Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 33, No. 22, Ed. 1 Friday, June 2, 1944, newspaper, June 2, 1944; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth404617/m1/2/?q=%22People+-+Ethnic+Groups+-+Czechs%22: accessed July 9, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.