Věstník (West, Tex.), Vol. 34, No. 31, Ed. 1 Wednesday, July 31, 1946 Page: 8 of 16
This newspaper is part of the collection entitled: Texas Digital Newspaper Program and was provided to The Portal to Texas History by the Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Stmím 8
I lišky mají doupata svá,..
Jaroslav Žák.
Přítel Norbert si po revoluci polepšil. Stal
se redaktorem čelného listu a též i lektorem
státní filmové výroby. Říkají o něm, že prý
píše docela slušně a tak je jaksi v těchto in-
stitucích na místě — ostatně, já mu ten dvojí
příjem nezávidím, ale je to marné, někdo se
dovede narodit. Státní film, pane, to je dnes
jako státní služba, svůj měsíční má jistý a k
tomu redakce, věru, prožluklý to chlapík. lí-
pla tnil se.
Ovšem, byla tu jistá obtíž — přítel Norbert
bydlel nikoli v samém srdci Evropy, nýbrž, opo.-
dál, nějakých mizerných 120 km od Prahy. Tož
taková závada je celkem lehce odstranitelná.
Najme si v Praze nevelký byteček, klidný, pro
práci jako stvořený a přestěhuje se. Toť dá
rozum, že redaktor a státní filmař nemfiže
bydlet 120 km od pracoviště, protože tato dvě
obročí na dvanáctiválcový Chrysler nevyne-
sou a i kdyby se k němu (Chryslerovi) přiže-
nil, není to žádný med, denně pilotovat dva-
náctiválec po špatných silnicích. Napadne ro-
sa, dostaneš smyk a slibný talent přijde na-
zmar v pangejtě.
Uplynul rok a přítel Norbert zdárně působí
v uvedených institucích. Čítám od něho člán-
ky a též i ve filmu prý se činí, seč jest. Inu, po-
lepšil si. mizera! Až tu kráčím procházkou kde-
si u Poděbrad a potkám zaprášeného staříka v
poutnické říze. opírajícího se o dlouhou hůl.
Byl zachmuřen a mastil si to ku Praze. Teprve
když mě oslovil, poznal jsem šťastného přítele
Norberta. “Kamaráde”, povídám užasle, “co to
vyvádíš?" “Co bych vyváděl? Jdu do redakce.”
“Do jaké redakce?” nechápal jsem. “Prosím
tě, nezdržuj,” mračí se poutník Norbert, “mám
ještě šedesát kilometrů a pak musím napsat
aktuální článeček. Jestli je ti to divné, pojď
kousek se mnou, ale čile.”
Šli jsme asi deset kilometrů svižnou závod-
ní chůzí a dověděl jsem se mnoho pozoruhod-
ného, Pokusím se to vylíčit co nejstručněji, a-
bych nenudil.
Přítel Norbert bydlí totiž po roce stále 120
km od Prahy a do zaměstnání dochází pěšky,
z Počátku dojížděl rychlíkem, ale když tímto
způsobem projel plat na dva roky napřed, u-
pustil od toho. Nerentovalo se to. Tedy, jak ří-
kám. V Praze dosud nebydlí, podstatně chudí,
ale za to se obohatil o velmi cenné zkušenosti.
Především, v Praze je volných bytů plno, ne že
by nebylo, to nikoli. Tyto byty však patří pod-
nikavým mužům, kteří někde správcují v po-
hraničí či na Moravě a do Prahy dojíždějí, jak
se říká, na frej a žertování. Byl sice kdysi ně-
jaký soupis, ale jinak se nestalo nic. Čekalo
se s tím až po volbách a teď už to tak zů-
stane. Pak jsou v Praze byty, které jsou jaksi
k mání, ale kdo je chceš mít, musí odtamtud
vypudit nějakého kolaboranta, Němce nebo ji-
ného nelegálního nájemníka, se kterým si do-
mácí neví rady. Též možno dostat dvou poko-
jový byt, když držiteli za něj seženete čtyřpo-
kojový s vodotryskem a visutými zahradami.
To vše a mnoho jiného zažil přítel Norbert,
ale nepodařilo se mu odnikud vypudit nelegi-
timní držitele. Má prý někde na ministerstvu
národní obrany žádost, aby mu byl zapůjčen
těžký tank ss dvěma rychlopalnými děly. Moc
si od něho slibuje, ale zatím mu to nevyřídili.
Též s ubytováním hotelovým má přítel Nor-
bert velmi rozmarné zkušenosti. Říká, že prý od
100 Kšs výše je to bez štěnic, od 120—150 se
vyskytují toliko poklidní a neškodní švábi, při
taxe 200 Kčs už není hmyzu, toliko tinktura
tam smrdí a dokonce se někdy dovoláš pokoj-
ské a od 250 Kčs výše si může dokonce zdřím-
nout. pokud pesonál nedělá na chodbě randál.
Soudí, že prý za 300 Kčs denně by snad bylo
možno dostat pokoj, kde by se dalo i sem tam
literárně pracovat, ale bylo by třeba mít na to
ne dvě, nýbrž čtyři obročí, aby člověk jakž takž
vyšel s platem.
A tak uplynul téměř rok, přítel Norbert
zchátral mravně i fysicky* jeho paní chřadla
VĚSTNÍK
doma a sil tvůrčích mu ubývalo, neboť místo
vydatného spánku honil v. noci po pokojí švá-
by, ve dne pak cválal od bytu k bytu, od re-
ferenta k referentu, od Petra k Pavlu, z deště
pod okap, a snažil se přesvědčit dobré lidi, že
když je někdo v Praze zaměstnán, mel by tam
dostat malý, přiměřený byt. Uznalí, ale nepo-
mohli. Doba, říkali, je podivná, plná nelogic-
kých zvráceností. Nějak si to zařiďte a hlav-
ně hleďte řádně konat svou budovatelské po-
slání. Jste člověk pera, tvořte pro lid!
A tak jednou trávil Norbert bezesnou noc v
hotelu C, lomeno římskou nulou a pozoroval
stařičkého švába, jenž konal zdravotní pro-
cházku po zdi. “Rychlík,” povídá si, “stojí tolik
a tolik, pokoj cé plus švábi tolik a tolik, spát
se tady nedá, tak nač sem spěchat rychlíkem?
Budeš chodit pěšky.”
Tolik jsem se dověděl od přítele Norberta,
jenž byl povolán vloni do Pro by k úkolům bu-
dovatelským a tím se jaksi vyšvihl společensky,
existenčně a vůbec. Dál nevím, musel jsem si
sednout na mez, protože Norbert má znameni-
té tempo a denním treningem zlepšuje svůj
výkon. Četl kdesi, že tibeští lámové mají zvlá-
štní, zázračné běžce, kteří sprinterským trys-
kem vydrlí běžet 100 i více kilometrů. Vzal si
do hlavy, že bude trénovat tak tvrdě, až se vy-
rovná těmto fenomenálním poslům. Má vy-
počítáno, že za deset let dosáhne takové do-
konalostí, že urazí 120 km za dvě hodiny. Pak
mu stačí, aby si ráno přivstal, řekněme v půl
šesté, nasnídá se klidně, nasadí svůj strojový
sprint a za pět minut osm bude na Václavském
náměstí v redakci či ve Státní filmové výrobě.
Případ mě hluboce dojal. Nechť se o něm
dozví veřejnost. Hlavně pak prosím jménem
tvůrčího pracovníka Norberta pány automo-
bilisty, kteří jezdí po silnici Praha—Hradec
Králové, aby zavřeli výfuk a vyhodili rychlost-
ní páku, kdykoli potkají zachmuřeného muže
v poutnické říze. Hluk motoru, jakož i pach
spalovaných látek ruší poutníka v přemýšlení.
On totiž po cestě duchovně tvoří, vymýšleje
poučné články a náměty k filmům, vše vesměs
s optimistickou náplní a s tendencí budova-
telskou. Neboť Norbert, jak jste poznali, je
zavilý, zapeklitý, nenapravitelný optimista. A
kdyby snad někdo věděl o dvoupokojovém
bytečku ve vilce na předměstí, kde kolem na
tři versty zeleň zahrad inspiruje ducha tvůrco-
va, račte laskavě napsat do Josefova, č. 273,
pisateli tohoto Článku,
On se totiž Norbert nejmenuje Norbert, ale
, člověk ze skromnosti nechce být osobní.
-) ♦ * ♦ (-— .
NEVIDĚL PANA PRESIDENTA.
Napsal Jan Hála.
Už se nedočkal. Celou válku se těšil na ten
okamžik, až zase spatří milovaného presiden-
ta, až mu pan president potřese pravicí a s ú-
směvem ho osloví přede všemi jménem. Na ta-
kové okamžiky ve svém bujném životě byl sta-
rý Ján Ilavský-Kuzmičkin, jak mu říkali, nej-
více hrdý.
“To ked som bol v Blatncj v južnych Če-
chách ako delegát a pán minister doktor Be-
neš tam přicestoval, před všetkými ma oslovil
a ruku podal! To viete, ja v kroji tomto važti-
anskom — ludia pozerali! .,. ”
Úpravčí trati Ján Ilavský byl funkcionářem
místní organisace národně socialistické a že
byl dobrý řečník, zúčastňoval se všech manife-
stací strany i sjezdů železničářských. Černý
chlapík kulaté tváře a bystrého pohledu, dobře
urostlý, s kloboučikem na bok posazeným, lesk-
lý opašnik pod pestrým brusliakem — budil
tento bujarý Slovák z pod Tater všude, kde se
objevil, náležitou pozornost. Řečnil bez přípra-
vy a vždy měl úspěch. Krásné dámy ho v Praze
jednou nadšením vystískaly a vyhubičkovaly.
Na to moc rád vzpomínal.
Všude byl zván a hoštěn, “To keď sa ma v
Prahe radca Procházka zpýtal: Teraz si, bra-
tříčku, rozkaž, aký oběd len chceš, ja mu na to
povedal: Čím sa ty neotruješ, ani já sa neotru-
jem! Rozkázal potom, čo sam sebe.” Byl to hrdý
gazda a uvědomělý Slovák, který měl vždy ku-
ráž a vtip pohotově. V Mikuláši na jedné mani-
ímteM řečnil m mm&ntt a plnil m ův ?
Ve středu, dne 31. července 1946.
“Maďaři kričia: Sbi toho Slováka aj tie slo-
venské krpce! A ja křičím: Sbi toho Maďara
aj tie široké maďarské giate!” Křik a potlesk
nebral konce. Do krčmy se potom šlo a připíje-
lo. Za války byl už Ilavský v pensi a pomalu si
gazdoval okolo domu a statku (dobytka). No-
síval kolem nás každý den z humna řezanku v
jpši na plecích, ráno honíval na pastvu berán-
ky na motúzku před sebou a s metličkou v ru-
ce. Stárnul.
Ale na naši věc myslil stále a vždy vzpomínal
na drahého presidenta. To čekával na mne,
když jsem šel okolo a jako úkradkem přiskočil
a co že je nového? Co hlásí rádio? Co naše vlá-
da v Londýně a co pan president?
“Ej azda sa predsa len dožijem a přivítám
ho tu zas — len keby už raz bol koniec — už
som starý — aby som ho ešte videi! Ved to je
naš mesiáš, to nam pan Boh dal takého člově-
ka!”
Dne 30, ledna 1945 ráno, když naše obec o-
svobozená probouzela se po památné nocí jako
ze zakletí — když nádherné tanky čs. brigády
přejíděly ulicemi a lidé ani dobře všecko ještě
nevnímali a na vše hleděli nevyspalýma, má-
tožnýma očima — starý Ilavský Kuzmičkin
však jako mladík vyskočil před dům, beranič-
kou mával a jen tancoval od radostí a křičel
našim molodcům na tancích: “Ať žije prezi-
dent doktor Beneš! Ať žije prezident doktor
Beneš!” Radost měl nezměrnou. Jen ho ještě
vidět! Chodil a svěřoval se se svými myšlenka-
mi. Vždyť tu musí cestovat z Košic do Prahy!
Když už byl president v Praze, vymýšlel, roz-
mýšlel, co kdyby deputaci vypravila obec do
Prahy — stále měl trhání. Nejezdily však dlou-
ho vlaky, potom zima přišla a starý vlastenec
spoléhni už jen na léto. “Za jedno léto nedal by
som anv tri zimy!” volal na mne jednoho rána
a smál sn in že cigáň tak povedal. Už mu byla
zimo ďmhá.
Zařáť-em března najednou ulehl. A hned za-
volal .ai bratra z Velké.
-Tpno načo si ma povolal k sebe, ved si ešte
zdi’"’'v!”
“F;<\ nK ja už nebudem žít, ja už nebudem
chodH '■'o tomto svoto!"
“Ale ja -nio o drn roky starší.” namítá bratr.
“Ked tak pán Bolí určil. Co boh činí, vše do-
bré činí."
Povolal i děti k sobě a zavolal i starého Liští-
ba Šnajdra, svého starého přítele a takto mu
rozprávěl: “Brat moj, tys bol moj věrny kama-
rat a prefco ťa volám, lebo si prajem, až umrem
abyste mi vystrojili krásny pohřeb. Abyste mi
dali kupná truhlu. Nechcem, aby ma na druč-
hoc.h (márách) nesli, chcem, aby ma odvezli
na cmiter (hřbitov) v panskom eklenom kočí
(zasklený vůz) ako sa páni vozia! A že byste
spravili taky hrdý pohrebník, aby šli s něho
vlepí ludia opitý!”
Starý Šnajder při takové řeči rozpačitě se u-
smíval a těšil starého přítele.
“Ale ved ty ešte nepojdeš! Ved to je íba
chřipka!”
“Vieš. to je taká chřipka, po ktorej sa chodí
už len do neba. — Neviem, či ma tam pán Boh
primu — slůžil som im po celý život — mendí-
kom som bol — do kostela som každu nedélu
chodil — no bol som aj planý, boj som aj pyš-
ný. ale tolko to predsa len nebolo, aby som ne-
mohol byt spasený! ----”
Tak si porozprávěl a porozkazoval starý Kuz-
mičkin a nakonec dal zavolat pana farara a je-
ho prostřednictvím jako božího sluhy odobral
sa od svojej manželky, od svojich synov, od
svojich dcér, od svojich nevest, zaťov a jejich
dětí a nakonec kněze požádal: Ale pan farář,
prosím, nezabudnite na to, že sa odeberám od •
našho pána prezidenta doktora Beneša,
Za několik dní, 6. března 1946, skonal.
Nedočkal se toho, aby pana presidenta ještě
spatřil, ale přece se s ním tklivě rozloučil.
-) * * « (-
Osud je rozmarný pán. Někomu sype plnou
hrstí, až je přesycen, jinému odpírá nejnut-
nější. — B. Brodský.
-) * * * (-
Svět jest pln ochotných lidí —- jedni jsou
ochotni pracovat a druzí jsou stejně ochotní
n.cnhaW jí* pfBčď/ivt m m>Db, • *.
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Moučka, Franta. Věstník (West, Tex.), Vol. 34, No. 31, Ed. 1 Wednesday, July 31, 1946, newspaper, July 31, 1946; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth625056/m1/8/?rotate=90: accessed July 18, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.