Věstník (West, Tex.), Vol. 43, No. 13, Ed. 1 Wednesday, March 30, 1955 Page: 26 of 32
This newspaper is part of the collection entitled: Texas Digital Newspaper Program and was provided to The Portal to Texas History by the Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.
- Highlighting
- Highlighting On/Off
- Color:
- Adjust Image
- Rotate Left
- Rotate Right
- Brightness, Contrast, etc. (Experimental)
- Cropping Tool
- Download Sizes
- Preview all sizes/dimensions or...
- Download Thumbnail
- Download Small
- Download Medium
- Download Large
- High Resolution Files
- IIIF Image JSON
- IIIF Image URL
- Accessibility
- View Extracted Text
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Strana 26
prostřed krčmy, prozpěvoval a chvílemi
vypravoval.
“Černý byl — černý jako uhel. . . za-
mířil na mne. . . ale kdepak by mě tre-
fil. . . vrazil jsem mu bajonet do bři-
cha. .. . otočil jsem ho v něm, jen to
chrupio. . . bác. Stojíme. . . stojíme. . .
a přichází velitel. . Ježíši Kriste! Sám
velitel! Hoši —- povídá . . . vojáci — po-
vídá. . .
Vpřed, vpřed!” vykřikl Jambrož, na-
přímil se jako struna a pomalu couval,
dřevěná noha mu přitom ťukala o zem.
“Připijte mi na zdraví, Petře, připijte. . .
Jsem sirotek. . .” brebtal nesrozumitelně
u zdi, ale nedočkal se: z čista jasna se
napřímil, vyšel z krčmy a ještě s cesty
doléhal jeho chraptivý, zpívající hlas. . .
Do krčmy vešel mlynář, vysoký šedi-
vý chlapík, ustrojený po městeku, Čer-
vených tváří, s malýma, bystrýma oč-
kama.
“Ale, tady pijí hospodáři. . . fojt a
rychtář a Boryna! Copak je veselka ne-
bo co?”
“No, skoro, skoro! Napijte se s ná-
mi, pane mlynáři, napijte se,” pobízel
Boryna. :
Připili si jednou, dvakrát a znova.
“Když jste tady, povím vám novinu,
že vystřízlivíte!”
Všichni na něho tupě vytřeštili oči.
“Tak poslouchejte: ještě to není ani
hodina, co hrabě prodal lesy na káce-
ní ve Vlčích dolech!”
“Ras jeden, mizera, prodal naše le-
sy, naše lesy prodal!” vykřikl Boryna a
v rozčilení třískl lahvičkou o zem.
“Prodal! Právo platí i pro hraběte. . .
pro každého platí právo!” blekotal opilý
' Šimon.
“To není pravda! Já fojt vám to ří-
kám, že to není pravda, tak mi věřte!”
“Prodal, ale my ' si je nedáme vzít,
jak je Bůh nad námi, nedáme!” zvo-
lal Boryna a bil pěstí do stolu.
Mlynář odešel, ale oni ještě dlouho do
moci se radili a ohrazovali se proti pan-
ským.
9
Od zásnub Jagninýeh uběhlo několik
dní.
Deště ustaly, cesty trochu oschly a
utuhly, vody odtekly, jenom v brázdách
a tu a tam y úpadech a dolících pro-
svítaly špinavé kaluže. . . jako uplaka-
né oči. . .
: Nadešel den Dušiček, temný, mrtvý
den bez slunce; ani vítr se nehonil u-
vštíhlou trávou a natí a nepohnul stro-
my, jež se těžce skláněly nad zemí.
Bolestné, hluboké ticho dolehlo • na
svět.
V Lipcích hned od rána bily zvony po-
malu, bez přestávky a žalostné a roztesk-
něné zvuky sténaly po zamlžených, ho-
lých polích; ponurým hlasem nářku vo-
: lály v ten smutný den, v den, který při-
VĚSTNÍK — WEST, TEXAS
šel bledý a zahalený v mlhu, až do nej-
vzdálenějších dálek, do nekonečna, až
tam, kde se stýká nebe a země, v den
siný, podobající se bezedné propasti.
Zpod červánků, jež na východě ještě
bledě plály jako stydnoucí měď, zpod
modravých chmur vyletovala hejna vran
a kavek. . .
Letěly vysoko, vysoko, sotva je bylo
možno okem rozeznat a sotva uchem za-
chytit jejich divokou, žalostnou, kráka-
vou vřavu, podobající se sténání pod-
zimních nocí. . .
A zvony bily a bily.
Ponurý hymnus se telce rozléval v
mrtvém, ohluchlém vzduchu, dopadal
sténavě na pole, hučel po vsích a po le-
sích jako nářek, vznášel se nad celým
světem a lidé a pole. a vesnice se zdály
jediným velkým srdcem, jež zvučelo tru-
chlivým žalováním.
Ptáci bez ustání táhli po obloze. . , .
bylo to zvláštní a strašné zároveň, pro-
tože se snášeli níž a níž a přiletovali ve
stále větších hejnech, jako by nebe bylo
pokryto rozvánými sazemi, a hluchý
šum křídel a krákorání se vzmáhalo,
mohutnělo a hučelo jako bouře. . .
Zakroužili nade vsí a jako kupa li-
stí, uchvácená divokým vichrem, pole-
tovali nad poli, zapadali do lesů, za-
věšovali se na nahých topolech, obsa-
dili lípy u kostela, stromy na hřbitově,
kalenice chalup, ba i ploty. . . vylekáni
neustálým bitím zvonů se pak zvedli a
jako mračno odletěli k lesům a ostrý,
pronikavý šum se nesl za nimi.
“Bude tuhá zima,” říkali lidé.
“Táhnou do lesů. . . můžeme se těšit,
že přijdou brzy sněhy.”
A lidé vycházeli před chalupy stále
častěji, protože ještě nikdy nebylo vidět.
tolik ptactva pohromadě . . .dívali se
dlouho a s podivným smutkem, dokud
ptáci nezmizeli v lesích. Dívali se, těž-
ce vzdychali, ten nebo onen udělal kří-
žek na čelo na obranu proti všemu zlé-
mu, a pak se začali oblékat do kostela a
vycházeli na ulici, protože zvony bez u-
stání hluše sténaly a z druhých vsí už
přicházeli lidé, slabě prosvítávající ml-
hou po stezkách a pěšinách.
Pronikavý smutek padl na všechny du-
še; jakési divné kolesně mlčení obeštřelo
srdce — mlčení truchlivých vzpomínek,
vzpomínek na ty, kteří už odešli tam pod
ty břízy smuteční, pod ty černé, nachýle-
né kříže. . .
“Ježiši nejmilejší, můj Ježíž.i!” vzdy-
chali lidé, zvedali tváře zachmuřené ja-
ko ta země, hroužili nebojácně oči v ta-
jemství a šli klidně skládat ofěry a
modlitby za zemřelé.
Ve.s byla utopena v těžkém, smuteč-
ním tichu, jen tu a tam sq ozvaly ne-
smělé, prosebné zpěvy žebráků od ko-
stela.
I u Borynů bylo tišeji než obyčejně, ač
Ve středu, dne 30. března 1955,
tam uvnitř číhalo utajené peklo, připra-
vené vybuchnout při nej menší zámince.
Jak by ne, děti už o všem věděly.
Včera, v neděli, byly čteny první o-
hlášky starého Boryny s Jagnou.
Tu sobotu před nimi Boryna jel do
města, kde na úřadě dal připsat šest
korců Jagničce. . . Vrátil se pozdě, s
tváří podrápanou; byl drobátko podna-
pilý a chtěl už na voze Jagnu pomilo-
vat, ale dostal jen to, co mu mohly uště-
dřit pěsti a nehty.
Doma s nikým nepromluvil, ačkoliv se
mu Antek neustále pletl do cesty; lehl
si do postele tak, jak přijel, v botách
a v kožichu. . . ráno začala Joska hubo-
vat, že umazal peřiny.
“Mlč, Józinko, mlč! To se stane i člo-
věku, který nepije kořalku. . .” vysvětlo-
val vesele Boryna a hned po ránu šel
k Jagně, u níž zůstal až do pozdní no-
ci. . . marně na něho čekal i s obědem i
s večeří.
I dnes vstával pozdě, dlouho po vý-
chodu slunce; oblekl nejlepší sosák, Ví-
tek mu musil sváteční boty natřít sá-
dlem a přiříznout věchýtky nové slámy,
Kuba ho oholil. Nato si utáhl pás, na-
sadil klobouk a netrpělivě vyhlížel ok-
nem na zápraží, kde Hanka, s kterou
se nechtěl setkat, vískala chlapce; ko-
nečně se dočkal, Hanka odešla na chví-
li do světnice a on rychle vyklouzl ze dví-
řek, před dům — a ten den ho už ne-
spatřili.
Joska celý den proplakala, motajíc se
po světnici jako ptače • v kleci. Antek
však vřel zlostí stále bolestnější a kru-
tější. . . nejedl, nespal, nebyl schopen
žádné práce; byl ještě jako omámený,
úplně beze smyslů, nevěděl, co se s ním
děje. Tvář mu potemněla, oči se rozšíři-
ly a planuly skelně, jako by v nich zka-
meněly slzy. Zatínal zuby, aby nekřičel
nahlas a neproklínal, přecházel sem tam
světnici nebo po domě, vycházel před
stavení nebo na cestu, vracel se, klesal
na záspí na lavičku a vysedával tam ce-
lé hodiny, hledě před sebe a pohroužen
v bolest, která v něm stále rostla a mo-
hutněla.
Dům oněměl, jenom plač se v něm ro-
zléhal, nářek a vzdechy, jako po něja-
kém pohřbu. Dveře byly dokořán u
chléva i u stáje, dobytek se toulal po
zahradě a nahlížel clo oken, ale nikdo
ho nezaháněl, jenom starý Lapa na něj
štěkal a dorážel, nic však nedokázal.
Ve stáji na palandě Kuba čistil puš-
ku s nábožným obdivem přihlížel okén-
kem, vykukuje co chvíle, aby je nikdo
nepřistihl.
“Bouchlo to, panečku! Myslil jsem, že
to střílí pan hrabě nebo hajný. . .”
“To víš. ..to zrovna ... už jsem
dávno nestřílel, moc jsem ji nabil, rána
vyšla jako z děla.”
(Pokračování)
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Valčík, Stephen. Věstník (West, Tex.), Vol. 43, No. 13, Ed. 1 Wednesday, March 30, 1955, newspaper, March 30, 1955; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth625540/m1/26/?q=%22United+States+-+Texas%22: accessed July 10, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.