Věstník (West, Tex.), Vol. 35, No. 39, Ed. 1 Wednesday, September 24, 1947 Page: 4 of 16
This newspaper is part of the collection entitled: Texas Digital Newspaper Program and was provided to The Portal to Texas History by the Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
strana 4
věstník
ve středu, dne 24. záři 1947.
|> 1 ii ■ i ■ i — i ■ ^ i — i «ih
Oddfl Dopisovateiský i
Lyons, Texas.
Ctění bratři a sestry!
Chci napsat pár řádků do našeho Věstníku.
Delší dobu jsem přemýšlel a uvažoval o naší
Texaské Jednotě, její začátek a postup až do
tohoto našeho jubilea. Bylo to krásné, všecka
čest řádu Praha, Hlavní úřadovně a všem kdož
přispěli ku zdaru jubilea. Byla to čestná úcta
těm členům, kteří se dožili té doby, a krásná
vzpomínka na ty, kteří zde již nejsou. Nyní za-
čínáme dále pokračovat, aby zase v příštím ju-
bileu členi, kteří zde budou, měli další krásnou
vzpomínku.
Co myslíte o tom, bratři a sestry, kdyby v pří-
štím sjezdě jsme sobě zvolili úředníky do Hlav.
úřadovny z kruhu vojínů?
Dle zpráv z Hlavní úřadovny a dopisů ve Vě-
stníku, vše jde dobře, ale jestli my členi chce-
me projevit vděčnost naším vojínům, zde je
příležitost. Naši členi vojíni sobě zasloužili touto
poctu, aby naší delegáti z nich vybrali schopné
úředníky do Hlavní úřadovny. Myslím, že by
vše pokračovalo krásně, kdybychom si zvolili
všechny činné úředníky z vojínů, mimo před-
sedy, a ten aby byl činný a byl úplně schopen
řídili celou úřadovnu, až ostatní úředníci se se-
známí s tou práci. Tohle jest naše první příle-
žitost pro vojíny druhé světové války. Byla by
to krásná historie pro naši Jednotu, Památka
pro nás — pro naše vojíny a Jejich děti. Bu-
doucnost naší Jednoty jest v mládeži.
Je ještě daleko do sjezdu, ale naše schůze,
kde se delegáti do sjezdu budou volit,.započnou
v krátké době, a kdyby sobě místní řády přály
takové zařízení, budou míti příležitost při vol-
bě dáti svým delegátům návod. Jsem jist, že v
kruhu našich členů-vojínů máme mnoho a
mnoho vzdělaných, schopných, zkušených a že
vlastní všechny zodpovědnosti, co Hlavní úřa-
dovna vyžaduje. Byl by to krásný začátek na
dalekou budoucnost. Jen částečná zásluha ná-
mi jim splněná. Jsem dosti jistý, že každý sobě
váží jejich obětí a přeje jim to nejlepší. My po-
třebujeme mladé lidi v naší úřadovně.
Jen krátký dopis, ale doufám že upoutá po-
zornost všech členů naší Jednoty a budou o této
věci hluboce uvažovati.
S úctou, Julius S. Šebesta.
-) ♦ * (-
Od řádu číslo 92., Fort Worth, Tex.
Milí bratři a sestry!
Zábavní výbor se usnesl, že jako jiné roky
tak i letos bude příští měsíc pořádána oslava a
to 37. výročí založení našeho řádu, 9 .výročí o-
tevření síně a zvláště významné zlaté jubileum
naší SPJST. Proto je záhodno všechno včas při-
pravit. První starostí bude připravit dítky na
program, což si vzal na starost náš vždy ochot-
ný a neúnavný pracovník, zvláště s dětmi, br.
Bob Easley. Maminky, které chcete mít vaše
dítky v programu, aneb již něco umí, co by sa-
my mohly předvést na jevišti, zavolejte na ně-
ho, zde je jeho adresa: 2716 College Ave., tele-
fon 9-2143. Těšilo by mne, kdybyste si tohoto
dopisu povšimli, by zase někdo neřekl, že to ve
Věstníku nebylo. Vždy nás těší, když co nejvíce
dětí přivedete. Ostatní sdělím později.
Naši nemocní: Br. Jim Janeček se opět nalé-
zá v nemocnici. Kdo můžete navštivte jej. Pře-
jeme jemu brzké uzdravení a návrat domů. Ne-
dávno podstoupila operaci ses. Joe Paprskářo-
vá a nyní se pomalu pozdravuje ve svém do-
mově, což jí všichni ze srdce přejeme. Dp. W.
Botík byl léčen v nemocnici v Sherman na o-
travu krve od škrábnutí. Velice náš těší, že se
mu polepšilo a měl být brzy převezen do svého
domova. Přejeme jemu všichni trvalé uzdrave-
ní a jeho rodičům ses .a br. J .Botíkovým pěkný
pozdrav ode všech.
Srdečně zdraví všechny čtoucí,
M. Juranová, dopis.
-) ♦ * ♦ (-
Londýnskému parníku Stanlodgé došlo na
širém moři uhlí a musel spálit 50 tuří z nákladu
pšenice, aby dojel k cíli.
San Antonio, Tex.
Ctěná redakce a čtenáři!
Měl jsem úmysl zaslat do Věstníků pár řádků
už dávno, ale nevěděl jsem co a jak a kde za-
kotvím s mojím holičským uměním. Na první
pohled se zdá někomu, že střihání a holení je
pouze hračka, ale kdo nezkusil neuvěří přes co
jeden musí přejít v nynější době, nežli dostane
ucházející místo. Šest měsíců v Barber College
učení-mučení, kniha na coul hrubá a tu musíte
znát nazpaměť. První dva měsíce střihat všeli-
jaké vandráky, to se ví že i zavšivené, a další
čtyři měsíce střihání za dva a půl centu a hole-
ní za cent a půl. Panečku, to je výdělek. Po šesti
měsících jsem jel do Fort Worth na examina-
tion. Božínku, tam byl natřesk, ze všech částí
Texasu. Studenti střihají a státní inspektoři se
kolem vás prochází a pozorují váš pohyb a prá-
ci. Měl jsem za model jednoho Francouze, a je-
den musel vykonat správně čtyři věci, ostřihat,
shampoo, massage a oholit. Myslím, že dávno v
životě jsem se tak nezapotil jako tenkrát, srd-
ce mi tlouklo jak zvon nežli jsem byl hotov a
zavolal inspektora na prohlídku. Pak to vzalo
celý týden nežli jsem dostal z Austinu zprávu,
že jsem prošel a přiloženou licensi. Pak jsem
byl v devátém nebi, ale ne nadlouho, nežli při-
šlo rozčarování. Míst bylo dost, kde potřebovali
holiče, chodil a hledal jsem celý týden, ale jak
jsem řekl, že jsem zrovna graduoval, oni každý
chtěl zkušeného holiče a ne studenta. Třebas
jsem se nabízel na zkoušku, každý pokrčil ra-
meny, že ne! Až konečně jsem dostal místo asi
30 mil východně, v Marion, čistě německá osa-
da, a tam jsem měl tu čest střihat a holit ma-
yora toho města, soudce i constable. Pak se mi
to omrzelo jezdit tak daleko dvakrát denně a
já se pořád ohlížel po místě někde blíže v San
Antonio. Konečně se mi to po důkladné diplo-
macii podařilo. A co je vlastně diplomacie, leh-
ké lhaní, a když jsem řekl, že mám rok expe-
rience, tak jsem práci dostal v městě na St.
Mary St., naproti Greyhound bus station v A.
A.A. Travel Bureau, to samé místo kde v loni
střihal krajan Novák. Já budu více nežli potě-
šen, když zdejší san-antonští bratři se někdy
u mne zastaví na slovíčko. Co se počasí zde tý-
če, sucho a zase sucho, tak málo deště že by
sotva udělal bavlnu, ne tak korn. Město San
Antonio je asi největší mexické město v Texa-
su. V loni byl zvolen mayorem města Collahan,
půl Španěl, a nedávno se oženil se slečnou Ca-
dena, což také značí jméno castilské, a není
divu, neb 70 ze sta obyvatel jsou Mexičané, zde
v San Antoniu.
Končím a mojím přátelům, aby věděli kde je
mi konec, přikládám adresu. Fred Socha,
1231 Santa Monica, San Antonio, Tex.
--_) ♦ * ♦ (-
KANADSKÁ DIVOČINA VOLÁ . . .
V monumentálním sále viktoriánského slohu,
jenž je chloubou Langevinova paláce v Ottawě,
řeší Rada pro severozápadní území problémy
oblasti, zaujímající třetinu celé rozlohy domi-
nia, velikého jako samostatný světadíl. Šest ú-
ředníkú a hromotluk John O. McNiven, zastu-
pující civilní živel, tvoří vládu území o výměře
víc než pět čtvrtí milionu čtverečních mil. O-
všem, na celé té nepředstavitelně rozlehlé zemi
žije obyvatelstva jen poskrovnu, 12,028 bělochů
a několik desítek tisíc Indiánů a Eskymáků;
jejich sruby stany a sněžné chýše jsou roztrou-
šeny v ledových pustinách.
Jen když se někde najde bohaté, výnosné lo-
žisko nerostů — jako před časem smolinec u
Velkého jezera Medvědího, kde je dnes nej bo-
hatší uranový důl, nebo nověji zlato na Yellow
Knife, známém z Londonových arktických pří-
běhů, vyroste ze severské pláně takřka přes noc
fantastické, hekticky žijící město s vymoženo-
stmi, nad nimiž by se Eskimo Welzlovi zatočila
hlava.
Tak právě na příklad právě Yellowknife na
pustém severním břehu Madvědího jezera. To
je ohnisko nej novější zlaté horečky: Zdá se, že
objevitel radiového dolu opravdu neměl špatné
informace, když tam šel hledat severské zlato
indiánských legend a patrně je nenašel'jen
proto, že mu úplně stačila uranová ruda, na níž
narazil dříve. Město si zažádalo o povolení taxi-
kářských živností a Rada severozápadních Tí-
žemi ve výše zmíněné schůzi — historické ze
tří důvodů, že byla první, od níž se nyní začína-
jí pravidelné schůze měsíční, kdežto dosud se
Rada scházela nepravidelně; dále, že byla prv-
ní schůzí veřejnou a za třetí, že prvně se jí ja-
ko člen Rady súčastnil zástupce obyvatel Seve-
rozápadních území, výše zmíněný pan McNi-
ven, ředitel dolu Negus v Yellowknife — mě-
stečku taxikářské živností povolila. Zní to fan-
tasticky, protože Yellowknife je vzdálen něja-
kých 670 kilometrů od poslední železniční sta-
nice a ještě o něco víc od opravdové silníce, ale
taxíky vynášejí skoro jako dobrý zlatonosný dí-
lec. Vozí zlatokopy od městečka k letišti a k
dolům. — Dále povolila Rada yellowknifské
správě přivádět nebo přivážet vodu (o vodovo-
du se zatím ovšem nikomu nesnilo), zařídit
odvoz odpadků a vybírat dávku ze psů.
To všechno jsou vymoženosti, jimiž proniká
do kanadských arktických krajů civilisace a
všednější řád, než byl Zákon, představovaný
právě jen kanadskou jízdní policii. Říkají, že je
to pro Severozápadní území Nový úděl.
V Americe rádi přenášejí víc i méně vhodně
pojmy jednou někde ražené a zpopularisované.
Jeho původcem je náměstek ministra pro doly
a nerostné bohatství dr. Hugh L. Keenlyside,
předseda - Rady. Podstatným znakem nového
věku arktických pustin je to, že se odbourává
jejich tajemnost. Ve století rozhlasu, letadel a
housenkových traktorů se širokými pásy, jež se
neboří na sněhu, není místo pro ledovou sfin-
gu. Území, pojaté i do obranné strategie, se ne-
může vymykat civilnímu řádu.
Přes to zůstane Severozápadní území ještě
na dlouho svérázné a výjimečné. Jeho starosti,
potřeby a požadavky jako celku a souhrnu jed-
notlivých sídlišť jsou hodně odlišné od těch, s
nimiž se na Radu obrátilo právě Yellowknife.
Neboť většina sídlišť žije nikoli z pokladů zem-
ského nitra, stopovatelných detektorem, nýbrž
z polárních lišek, jejichž stopy lze najít bez
přístrojů, ale zato těžší je sledovat ji až k sa-
motné plaché, zchytralé lišce, která zase sama
musí sledovat tahy lemmingů, zvířátek, jež
jsou liščí potravou. Pak jsou tu Eskymáci, před-
stavující polovinu arktického obyvatelstva a
nej těžší problémy pro uplatnění sociálních ka-
nadských zákonů. Máte třeba příspěvek na dě-
ti. Podle zákona má se vyplácet arktickým ko-
čovníkům stejně jako ostatním rodinám. V ú-
noru bylo zapsáno 3,101 eskymácké dítě. pří-
spěvky jsou splatné 1. července. Lehko se vy-
platí lidem, kteří si pro ně přijdou do příslušné
kanceláře v městě nebo na vsí, kde bydlí a jsou
známí. Ale Eskymáci jsou stále na cestách. A
na jakých cestách! Vzdálenost z Prahy do Le
Havru třeba všední odskok. K tomu se jména
eskymáckých dětí časem mění. Zásadně má dí-
tě do desíti let jen dočasné jméno. Policisté od
kandské jízdní, kteří si musí vědět v Severozá-
padních územích rady se vším možným, se po-
kusili tenhle problém řešit tím, že dítěti navěsí
jakýsi oboječek se značkou, která umožní iden-
tifikovat je kdekoli bez ohledu na to, Jak mu
změnili jméno, aby zmátli zlé duchy, ukládající
dítěti o život. Ale pak je tu leště rozdíl v nazí-
rání na dětskou výživu u Eskymáků od Baffi-
nova zálivu a dejme tomu u ottawské mamin-
ky. Eskymácký chlapec si musí od malička hle-
dět sám opatřit potravu. A k tomu potřebuje
pušku ve věku, kdy městský chlapec dostane
pisátka a tabulku. Ale vláda rozhodla, že ne-
může dodávat pušky z příspěvků na děti, pro-
tože nechce, aby dostali pušky chlapci, dokud
nedosáhnou desátého roku. Jenže ve dvanácti
už má eskymácký chlapec živit vlastní rodinu
— a kdy se na to má připravovat? Oštěpy a po-
dobné zbraně už vyšly i v arktických končinách
z mody. Konečně, abychom se ještě jednou
vrátili k památné schůzi Rady v Langevinově
paláci — byla jí s jinými problémy předestře-
na k rozhodnutí žádost jednoho eskymáckého
kmene, aby mu na účet příspěvků na děti byl
dodán motorový člun. Prý to je prostředek, kte-
rý Eskymákům umožní lip uživit děti. Tahle
forma rodinného příspěvku, jakkoli třebas lo-
gická, daleko na arktickém pobřeží, se zdála
nezvyklá pánům v Ottavě. Rozhodnutí bylo
odloženo do příští schůze.
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Moučka, Franta. Věstník (West, Tex.), Vol. 35, No. 39, Ed. 1 Wednesday, September 24, 1947, newspaper, September 24, 1947; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth626333/m1/4/?q=%22Business%2C+Economics+and+Finance+-+Communications+-+Newspapers%22: accessed July 17, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.