Věstník (West, Tex.), Vol. 56, No. 4, Ed. 1 Wednesday, January 24, 1968 Page: 30 of 32
This newspaper is part of the collection entitled: Texas Digital Newspaper Program and was provided to The Portal to Texas History by the Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
6
stínu bohatých hájů u tichých řek, po-
krývaly podlahu; těké záclony, boha-
tými řasami vyplňující okenní prostor,
zachycovaly zvědavé pohledy zvenčí:
vycpaná křesla, potažená pestrými lát-
kami, posetými fantastickými květy, lá-
kala a sváděla k odpočinku. Malinký
psací stůl se stříbrným náčiním ke psa-
ní skromně se tiskl do koutka.
Madlenka stála uprostřed veškeré té
svůdné krásy jako ve vidění, překva-
pena nádherou nikdy neviděnou všech
předmětů kolem. Ženská zvědavost, j>ro
buzena leskem barev a něhou látek,-tě-
kala s předmětu na předmět a mazlila
se s jejich krásou.
Byla přesvědčena, že nezabloudila, že
jistě přišla do paláce paní světa, krá-
lovny spravedlnosti, jejíž pomoci se
chtěla dovolávati. . . Děkovala v duchu
dobrému muži, který se jí v hluku ulic
ujal a dovedl ji k cíli, kterého by by-
la sam a jistě nenašla.
Čekala, omámena tou krásou a nád-
herou ,eo se s ní bude díti dále, a byla
plna důvěry. V tom neslyšně se otevře-
ly malé dveře, zcela ukryté ve zdi, a
vešla jimi vysoká, krásná paní. Mělla
na sobě krásný šat blankytné barvy,
posetý drahokamy s dlouhou, šumící
vlečkou. Bílé hrdlo měla nepokryté a
veliká hvězda leskla se na jeho úbělu.
Obličej její byl mléčně bílý a oči zá-
řily žhavým ohněm. Zlaté vlasy, z nichž
šla vůně jako z nebeských oblaků, ku-
pily se na její hlavě ve vysokou koru-
nu, protknutou jiskřivým šípem, pose-
tým drahokamy.
“Královna spravedlností ”, zbožně
vzdychla Madlenka a shroutila se v
němé pokoře do měkkého objetí kober-
ce.
Krásná pani laskavě se k ní shýbla,
hladila jí rozpálené čelo a něco k ní
přívětivého hovořila neznámou řečí.
Mandlenka nerozuměla ničemu z její
řeči, ale když ji paní chopila za ruku,
poznala, že má vstáti. Zvedla se posluš-
ně a šla za krásnou paní, která ji vedla
dlouhým, vzdušným sálem, kde obrov-
ská zrcadla v širokých, zlatých rámech
chvtala ie do širokých, křišťálových
hladin, kde visely veliké, nehybné lus-
try, plné světelných hvězd a kterv bvl
lemován s obou stran dlouhými galeri-
emi, plnými zakrytých, modře čalouno-
vaných loží. Po mramorových schodech
šly, pokrytých koberci, kde zelena]v se
mohutné palmy a kvetl v podivné, im-
dé květy, jakých Madlenka dosud ne-
viděla.
Neuvažovala, kam ji vede ta podivná,
krásná paní, jejíž řeči nerozuměla. Bla-
hé teplo prolnulo jejím tělem a mazli-
lo se s ni. Bylo jí nekonečně příjemno
VĚSTNÍK
v té vlahá lázni, která sladce dráždila
tělo.
Celý palác byl prosycen jemnými vů-
němi, které pršely z ukrytých zdrojů,
byl prozářen jemnými paprsky záhad-
ného bílého světla, které plálo kdesi
v neznámu.
Tak šly dlouhými chodbami do vel-
kého, čtverhranného pokoje, kde bylo
několik mosazných postelí s bílými pe-
řinami, plnými krajek a pestrých stu-
žek.
Krásná paní otevřela malé dveře ve
zdi a zavolala do sousední místnosti.
Pak odcházela z pokoje do dlouhé chod
by. Madlenka chtěla za ní. Pohybem
ruky jí paní zakázala. Zmizela. Madlen-
ka zůstala sama.
Po chvíli vběhlo sem několik děvčat
malými dveřmi, do nichž dříve paní vo-
lala. Byly všechny krásné jako malova-
né obrazy. Obličej jejich byl bez nej-
menší poskvrny mléčně bílý a krásně
růžový na tvářích, rty byly rudé jako
kapající krev z čerstvé rány, oblouky
obočí leskly se černí a pod nimi blý-
skaly oči jako hvězdy. Oblečeny byly
dívky v dlouhé řízy, plné krajek a stuh,
průsvitné jako z pavučin utkané, jimiž
prokmitával úběl jejich těl.
Oči jejich byly plný smíchu. Obklo-
pily překvapenou Madlenku jako hej-
no motýlů a zahrnuly ji přívalem ci-
zích nesrozumitelných slov. Mluvily
všechny najednou, jako by se předhá-
něly, braly ji za ruce, hladily ji po
tvářích. Všecka udivena nechápala je-
jich laskání, oči široce otvírala a ne-
rozuměla ničemu z toho, co se děje.
Najednou prudce vyrazila do jejich ře-
čí:
“Kde je pan saudce? Hledám spra-
vedlnost. Ukažte mi ji!”
Vzaly ji něžně za ruce, posadily ji
na širokou pohovku a všechny se shr-
nuly nad ní. Jedna si klekla před ní
jako matka, hrající si s dítětem, polo-
žila jí hlavu do klína a česky k ní pro-
mluvila:
“Já ti rozumím. Jsem také z Čech.
P-Tde jsem taková jako ty, když jsem
přišla do Ameriky.”
Druhé zvědavě se nakláněly, jako by
chtěly pochopiti smysl těch slov. Ma-
dlenka, ulekaná tím vším, co viděla, po-
plašená jako dítě, chonila se oběma
r-n9. krku té ženy, která ěeskv na
V' nrnmjnvila, jako V Obavě .f|PTr b
neztratila, přimkla se k ní i oko k
PoH-oé sestře a dychtivě se jí svěřovala
se zvou bolestí.
“Víš, já jsem přijela. Francek je ta-
dy ... já jsem jeho žena.”
“Děťátko, ty jsi vdaná? Kde zůstal
Ve středu 24. ledna 1968
tvůj muž?”, vyptávala se zvědavě ne-
známá dívka.
Madlenka se usmála, tak divně jí při-
padaly ty otázky a potichu jako tajem-
ství jí povídala:
“Přece víš. . . jiná mi ho vzala. Spletl
se.. . . chtěl mne a jinou mu dali. O-
mámili ho; on mysli, že má mne a
zatím má jinou. Spravedlnost spala,
když se to stalo. Já hledána spravedl-
nost. Všechno se musí změnit. Ta dru-
há mi musí vrátit moje štěstí. Musí!
Tady přece bydlí spravedlnost?” prud-
ce se zeptala.
“Bydlí, drahoušku!”, utěšovala ji ne-
známá, trpce se usmívala a hladila ji
po vlasech. Madlenka, utěšena jejími
slovy, přitiskla hlavinku na její prsa a
Žiše se rozplakala.
“Co je jí? Co je jí?”, vyptávaly se
druhé cizinky, které nerozuměly hovo-
ru.
Češka ukázala na čelo a zmatelně
jaksi jim povídala:
“Je šílená! Bůh ví, co se jí stalo. Ale
hezká je jako obrázek. To bude míti
madame dobrý obchod.!”
Kývaly horlivě hlavami a litovaly
Madlenku:
“Škoda je jí, který darebák ji má na
svědomí, zasloužil by. . .”
“Každý mužský je neřád!”, odlehčila
si jedna veliká, ramenatá jako grana-
dýr. . .
“Žádná bychom tu nebyly, kdyby ne-
bylo těch darebáků!”, posteskla si ji-
ná, útlá jako květina, s plachýma oči-
ma hnědě sametovýma, jako jvsou oči
poděšené srny.
“Podle řeči ji láska o rozum připra-
vila. Ten Francek aby se v pekle sma-
žil!”, tvrdě řekla ta z Čech. . .
“A co s ní madame chce dělat, když
blázní?”, ptala se jedna.
“Zeptej sc jí samaf”, odbyla ji jiná.”
Madlenku ten divoký, jako zoufalý
smích všecku roztřásl. Krajanka hned
ji chlácholila a těšila:
“Neboj se, miláčku! To nic není. Ty
holky nemají rozum. Směj on se všemu.
Jak oak ti říkají?”, ptala se něžně.
“Madlenka!”, vydychlo ubohé děv-
če.
“Madlekna! To je hezké jméno,” jen
tak aby něco povídala, mluvila kraian-
ka. “Jedna moje teta se také tak jme-
novala Víš, já jsem od Tábora. Taková
bída je tam u nás. . . mně říkali doma
ale tady mi říkají G-rete,” vy-
kiádala. a hlas se jí zachvěl jakoby
zděšením. Nemohla najednou pochopi-
ti. jak se to stalo, že se z Mařky stala
Grete. Hrůza jí chytila za krk a lom-
covala jí. Vždyť ona vlastně nežije.
Mařenkou není a Gretou také ne. Čím
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Morris, Nick. Věstník (West, Tex.), Vol. 56, No. 4, Ed. 1 Wednesday, January 24, 1968, newspaper, January 24, 1968; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth627033/m1/30/: accessed May 7, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting Slovanska Podporujici Jednota Statu Texas.