Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 38, No. 50, Ed. 1 Friday, December 13, 1957 Page: 4 of 6
This newspaper is part of the collection entitled: Cechoslovak and Westke Noviny and was provided to The Portal to Texas History by the UT San Antonio Libraries Special Collections.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
ČECHOSLOVÁK — WHT, TEXAS
V pátek, One 18.
Události u nás doma
Frank Bareš, st.
J. Allen Hynek, hvězdář-fysik
a řiditel národní pozorovatel-
ské stanice umělých oběžnic, u-
činil nedávno projev, který za-
slouží pozornosti. Naše vyučo-
vací methody a názory na vyu-
čovací techniku musí býti od
základu přestavěny. Dle něho se
musí začít s tou přestavbou
hned v mateřských školkách a
největší změna bude muset být
podniknuta ve výchově rodin-
né.
Rodiče jen zřídka rozhodují
neb radí svým dětem jaké před-
měty vyučovací by si měly vy-
bratl a mládež přirozeně vybé-
ře si tu nejsnadnější cestu ve-
doucí k tomu aby se “protáhli”
z nižší do vyšší třídy s pokud
možno nej menší námahou a stu-
diemi. Konečné mají i velice
přesvědčivý příklad ve svých ro-
dičích. Všeobecný směr dnešní-
ho života se béře cestou co nej-
menšího odporu a hlavní sna-
hou jest co nej kratší doba pra-
covní, co nej vyšší mzdy, co nej-
větší automobily a výjížďky v
nich a pak ovšem — pohodlné
pozorování televtse. Všechno to
nezůstává na mládeži bez ná-
sledků.
Na učitelích se uplatňuje stej-
ná snaha. Dostávají stejný plat
ať již vyučují kdekoliv neb co-
koliv a tak většina z nich se
ani nesnaiM nabýt! dodatečných
zkušeností by mohli vyučovati
na vyšších školách takové před-
měty jako mathematiky, trigo-
nometrie neb algebra. V new
Yorku na příklad, jen 25% uči-
telů vyučujících maťhematiku
má diplom a k podonému vyu-
čování je oprávňující. President
Logan Wilson z UNIVERSITY
OF TEXAS si stěžoval na pří-
lišné vyhýbáni se předmětům
jako jsou cizí jazyky, počty, vě-
da a jiné základní školení a
vytýká, že příliš mnoho času
jest věnováno věcem a zába-
vám, kteréž s vyučováním ne-
mají nic společného.
Příliš mnoho tanců, klubů,
footballu, pochodujících hudeb-
ních organisací, a děvčat v ú-
borech tak zvaných “drum ma-
joretes” se tak rozmohly, že
jsou nejzamilovanějšími “před-
měty studií” dnešní školní mlá-
deže. Učitelé sami jsou mno-
hem menšího kalibru, pokud se
jejich odborného vzdělání týče
než býválo zvykem a stejně ja-
ko jejich žáci 1 oni jdou cestou
menší námahy a odporu. Dle
statistiky americké university a
lovýchovné, tedy v oboru růz-
ných studentských sportů. O-
všem k tomu také přistupuje je-
ště nejistota se kterou musí a-
merické učitelstvo z velké části
stále počítá ti. Učitelé nejsou ve
státní službě jak tomu bylo v
Evropě a jsou v mnoha přípa-
dech odkázání na milost a obli-
bu místních školních rad aby
jejich kontrakt byl na další rok
obnoven. I při velkém nedostat-
ků schopných učitelů, mnozí ne
najdou vhodné umístění při za-
hájeni nového školního roku
neb musí příjmouti místo na
malé škole kdesi v Zastrkově,
kde plat nestačí ani na užive-
ní rodiny. Hynek tvrdí, že toto
vše potřebuje nutně přestav-
bu od samých základů a podpo-
ru všeho amerického lidu.
PRESIDENTOVA NEMOC:—
Nová vládní krise ve Washing-
tonu odstrčila na chvíli do pozadí
i všechno psaní a mluvení o Spu-
tniku, Kruščevovi a o tom co
míní Rusko vyhoditi do povětří
zítra neb pozítří a zabýváme se
, na chvíli také našimi domácími
’ záležitostmi, na které jindy ne-
máme čas.
Slabý srdečný záchvat presi-
dentův, napřed analysovaný ja-
ko nachlazení vyvolal hned ně-
kolik napolo zapomenutých o-
tázeto. 1) Neměl by se president
vzdáti svého úřadu když je tak
často nemocí znemožňován ve
vykonávání svých povinností?
2) Pomůže “vypomáhání” Nixo-
novi do presidentského křesla o
příštích volbách na základě zí-
skaných zkušeností? 3) Kdo má
rozhodovatl v případě poděko-
vání se neb smrti presidentovy o
Jeho nástupci? Kabinet nebo
kongres? To jsou otázky pro nás,
americké občany mnohem důle-
žitější, nežli vědět zda-li Spu-
tník spadl a nebo se potuluje až
dosud po nebes báni.
1) Republikán neb demokrat,
vše jedno, ale tolik se musí dle
pravdy přiznati, že president do-
kázal již dříve a nyní opět, že
má báječnou schopnost probrati
se rychle z každého útoku na
jeho zdraví. Všichni jsme měli
dostatečné důkazy o tom, že s
malou pomocí za účelem šetření
sil, dovedl říditi osudy republi-
ky právě tak spolehlivě jako
kdyby nemocen vůbec nebyl.
Snad nepřijímal tolik návštěv-
níků, "nerozdával” tak často ru-
ce s vzácnými hodnostáři a ne-
přijímal tolik pozváni k osob-
ním účastem. Ale to by nemělo
být na presldentském programu
vůbec; ať již zdravého čí nemo-
cného presidenta. To by mohl
obstarat! jeho náměstek pan Ni-
xon. Tedy ani nyní není důvo-
du proč by se měl hned úřadu
vzdáti, zvláště za tak těžké me-
zinárodní i domácí situace, kdy
všeobecný chaos mohl by býti
jediným výsledkem takového
kroku.
2) jisto jest, že podporovatelé j
Nixona v jeho honbě za presi- i
denstkým úřadem využívají té- 1
to situace aby dokázali voličům, I
že Nixon nabyl za jeho úřado- > kdybych dával na papír jen své
SVĚTOVÉ UDÁLOSTI A
TÝDENNÍ LIST.
Dostal jsem celou řadu dopi-
sů pochvalujících si podávání
těchto zpráv ve sloupcích "Če-
choslováka”. V každém bylo ob-
Isaženo několik otázek, těchto
zpráv se dotýkajících a protože
nemohu je zodpovídat! jedno-
tlivě, uchyluji se do těchto slou-
pců.
Napřed si chci ulehčiti svému
svědomí. Nezasloužím totiž žád-
né chvály, protože to není prá-
ce mého mozku, nýbrž založená
na práci jiných a íu iWi.6 sroV
na netěší. Pravda je, že pracuji
o to s větším namáháním, nežil
vání více zkušenosti než který
koliv jeho předchůdce, k čemuž
mu Eisenhower a jeho nemoce
dávaly hodně příležitostí. Nic-
méně za kulisami našeho celo-
národního jeviště stojí celá řa-
da statistiků, kteří Nixonovy am-
bice přistřihnou dle své nej lep-
ší možnosti. Aspoň 5 senátorů:
Kefauver, Johnson, Symington,
Humphrey a Jack Kenedy a dva
guvernéři: velice oblíbený mi-
chiganský guvernér Mennen G.
Williams a Meyner z New Jer-
sey, obracejí své zraky stejným
směrem jako Nixon. A stále vz-
růstající nespokojenost a ne-
chuť s republikánským, vede-
ním se také nesmí zapomínat!.
Nixon bude míti v každém pří-
padě těžkou práci.
3) Zdravý rozum a smysl pro
demokratické zřízení praví, že
kongres, jako mluvčí lidu, měl
by rozhodovati o nástupci pre-
sidenta který nemohl doslou-
žiti svou lhůtu. Proč kongres?
Protože v něm zasedají volení
zástupci lidu. V kabinetě jen li-
de presidentem jmenovaní a je-
mu tedy podléhající.
NOVÁ POHONNÁ LÁTKA.
vlastní myšlénky, které se hr-
nou takovým přívalem, že je ne-
stačím psát. Musím zjišťovat,
porovnávat a často i opravovat,
protože co bylo pravdou včera
není již pravdou dnes v tom-
to tak rychle se měnícím kalei-
doskopu světovém. Proto také je
pozorovatelna určitá roztržitost
a snad i nesouvislost v některých
paragrafech těchto zpráv. Kdy-
bych závisel jen na vlastním ro-
zumu a názorech, těchto nesro-
vnalostí by nebylo.
Proč prý se nedržím jen krát-
kého reportování” nej důleži-
tějších událostí. Za prvé, kdo
může označiti tu neb onu udá-
lost jako nej důležitější? Jedno-
mu je důležité co se událo v Mi-
chiganu, druhému co v Texa-
su a jinému zase jinde dle oso-
bního zájmu a třeba i residence.
Za druhé: pokud se týče zpráv
s politickým pozadím, není sna-
dno vybrati z nekonečného la-
byryntu protichůdných zpráv
“krátký report” který nenechal
čtenáře v pochybnostech jak na
věc pohlížet!. Americké reporto-
vání je rozděleno na dvě části:
reportér podá zprávu o události,
udá podrobnosti, čas a místo, a
Cesta jež v pravdě
vedla ke štěstí
Houston, Texas
Ve společnosti Ebertově sezná-
P,ala,Cký’ te.hdáž vy" duch jejich vtiskoval* ďobToné
soky, světlovlasý mladý muž u-1 gvůj ^
šlechtUých rysů ve tváři a se, Co vzdělání doby tehdejší se
záncim pohledem krásného mod ! ned06távai0 na vědění odborném
Ůi° .a’ Vi klidném lesku t0 nahražovalo se z druhé stra-
probleskovala něžná dobrota srd větší harmonií a jednotností
ce i vřelých citů mladických s int wvs^i se
I tříd v době ke sklonku 19. sto-
| letí. Bylú ve vychování a Vžučlá
I ní tehdejším méně systému, mé
1 ně věděni, ale mocněji působil
na duch vliv myslitelů a básní-
ků, kteří se zastkvěll na literár-
ním nebo evropském vůbec ano
1 v blízkém Německu a mocný
, . , ostatní pak již přenechá obra-
Moudre vedecke hlavy dlouho ( Zotvornosti čtenáře. Nesmí do
uvažovaly o tom jaké pohonné
látky Rusové použili k vystřelení i
jejich oběžnice do prostoru svě- |
tového. Výzkumy amerických la- l
boratoří probádána celá řada ta-
kových pohonných látek a dnes |
mohou téměř s naprostou jisto-!
tou položití palec přímo na druh
pohonné síly kteréž Rusové v
jejich experimentu použili. V A-
merice vyrobená sloučenina: bo-
ronhydride skládá se ovšem z
boronu a vodíku a dává dvě po-
honné látky decaborne a penta-
borne. Obě jsou prudké hořla-
viny, nechají se snadno a bez
nebezpečí zpracovávat! a když
jsou smíšeny s tekutým kyslí-
kem, vyvodí užasnou energii až
dosud takřka nepoznanou.
toho míchati svůj názor, protože
by se mohl rozcházet s politikou
a směrem svých vydavatelů. Tu-
to práci vykonává “komentátor”
nebo-li sloupkář. který učiní po-
drobný rozbor článku a usměr-
ní tak do jisté míry názor čte-
nářů.
Naši čtenáři--i když jsou
snad většinou již na odpočinku—
nemají možnosti aby četli ce-
lou řadu magazínů neb denních
listů a různé posudky zodpověd-
ných znalců situace národní i
světové. A i kdyby ji měli, tedy
ta spousta navzájem se různí-
cích názorů lidí s různými poli-
tickými 1 hospodářskými zájmy,
způsobila by jen chaos v mysli
čtoucích a byl by v nesnázi co
si 9 toho vytamt a jRké atano-
tím se charakterisuje tato nová
výmoženost. Výrábí se dnes již v
několika laboratořích ale stále
ještě stojí několik set dolarů za
jednu jedinou libru. Vzpomene-
me-li si, že jedna z našich ra-
ket: “Vanguard” spotřebuje cel-
kem 15,000 liber takové pohon-
né látky, tedy si můžeme snad-
no vypočítati náklad potřebný k
takovým experimentům. Ruský
Sputník spotřeboval dle odbor-
ného odhadu asi čtvrt milionu
liber tohoto materiálu. Zde ov-
šem vyvstává otázka může-li si
Rusko neb i my sami dovoliti
takové vydání bez zničení svého
národního hospodářství.
Dle posledních zpráv však se
zdá, že i tato překážka v hro-
madném shonu po prvenství bu-
de překonána. Olin Mathieson |
Co., americká laboratoř oznámila I
že během deseti let cena tohoto
materiálu bude snížena na pou- >
hý dolar za galon.
SENÁTOR JENNER ODSTOUPÍ.
Smutně proslulý senátor Wil-
liam E. Jenner, republikán z In-
diány, “Souputník” reakčního
AínPorfViv.Vin aV>1qci! ín co v>o —
VV/A UV W AAW
bude ucházeti o své znovuzvole- i
rtí nřištíhn rnlrn TCnrKj^rvntivPC
Jenner, třebaže republikán byl
často na štítu s Eisenhowero-
vou administrací a účastnil se
s velikou vervou honičky na pok-
rokové živly, které vesměs za ko-
munisty a podvratné živly tak
ochotně prohlašoval.
NEBEZPEČÍ TAJNÍJSTKÁŘST- i
Ví.
Walter Mills, spisovatel a re-
daktor vydal knihu pod názvem:
“Osobní svoboda a společná o-
brana.” Kniha vyšla nákladem
“Fondu Republiky” a jest první
v řadě nových publikací na o-
branu základních svobod. V ka-
pitole: “Zatajování a bezpeč-
nost” praví:
“Zatajování skutečnosti jest
otcem tajné policie a operování
inteligenční služby, (vyzvědaž-
stvi). Naše politické svobody
jsou tím dotčeny v tom smyslu,
že policejní operace jsou zalo-
ženy na informacích získaných
od informátorů zahalených v
roušce neproniknutelnýho taje-
mství, jichž totožnost obviněný
nikdy nepozná. Tento dokument
na mizící americké svobody mo-
žno dostati až v počtu 10 exem-
plářů úplně zadarmo když si do-
píšete na: “The Fund for the
Republic 60 East 42nd Street,
New York 17, N. Y. (Použito z
“Detroit News”)
visko v té které věci zastávat.
Z toho důvodu nepodávám
krátké, neosobní, neživotné a
osekané reporty. Snažím se as-
poň naznačiti jak tu kterou věc
chápat, jak na ní pohlížet a u-
snadnit tak osobní názor kaž-
dého čtenáře. To neznamená, že
by čtoucí musel přijati moje vy-
světlení neb můj názor, mé sta-
novisko. Docela ne! Ale jako čes-
ký člověk usazený doživotně v
této zemi, mluvící k jinému čes-
kému člověku se stejným kul-
turním pozadím, stejnými zku-
šenostmi, potřebami a se stej-
nými zájmy českého emigranta,
domnívám se, že mluvím k ně-
mu řečí srozumitelnou a aniž
bych chtěl něčeho vsugerovati,
snažím se jen uhladiti cestičku
k proniknutí novinářské džung-
le. Daří-li se to, to ovšem ne-
vím. Příště snad pohovoříme si o
tom víc.
“IceWagon” zmizel
ale ledárny
dodsud existuji
Dnes je hodně domácnosti co
mají ty chladičky, které použí-
vají elektřinu nebo plyn, tak by
se mohlo myslit, že ty závody vy
rábějící umělý led byly soutěží
těch chladiček vytlačeny z ob-
chodu, ale není tomu tak. Zro-
vna za námi, na 26 Ave je ledár-
na, která byla vybudována v
roce 1915 a má dosud na pilno
je slyšet denně hluk toho tiako
stroje stlačujícího amonii a hluk
stroje rozřezávajícího ty krych
lové ledové balvany. Místo “ice
wagon” jsou velké trucky, které
rozváží led1 a některý truck má
vzadu vmontovaný drtič ledu,
kde je vyžadován rozdrcený led,
prodej několika milionů tun le-
du, přinesl ledárnám asi 250 mi-
lionů dolarů. Komu ty ledárny
ten led prodvají? Paul W. Eas-
ton, úředník National Associa-
tion of Ice Industries sdělil, že
máme v zemi 125.000 ochlazova-
cích železničních vozů a 95 pro
cent z nich užívá led.
Asi 1,000 železničních vozů zka
zitelného ovoce a zeleniny opou
ští Kalifornii denně, každá se
šesti tunami ledu. Ty prodávají
cí stroje, také pomáhají prodeji
ledu, prodávají pytlík krychli-
ček ledu nebo cake za asi 25 cen
tů v létě led je prodáván do zo-
ologických zahrad, kde chovají
ryby, aby voda byla chladnou v
době veder.
Leopoldem Měchurou, mladist-
MÁrtnm I4aÁ1wÍaL nmmL _ _«•..
• J *** 4MVM44UVU UliUU U (JI
láště nadšeným hudebníkem kte
rý později jako skladatel se o-
svědčil. Leopold Měchura uvedl
Palackého do domu svého otce,
proslulého a bohatého advokáta
Jana Měchury a zde ho sezná-
mil s dospělými již svými sest-
rami Teresií a Antonií. Obě tyto
slečny byly rovněž milovnice hu
dby, zvláště Teresie, která byla
dovednou umělkyni na harfu.
Slečny ty Palacký znal od vidění
již déle. Dne 29. června r. 1825
byl u přítele Měchury, uveden
jsa do jeho otcovského domu, kdy
slyšel poprvé výbornou hru stár
ši sestry jeho Teresie na harfě
pedální k veliké radosti své, jsa
při tom nepochybně představen
domácím slečnám. Od té doby
dům Měchurův častěji návštěvo
val, se slečnami se stýkal, při
čemž mezi ním a Teresii zvolna
vznikaly sympatie, jež postupem
doby měnily se v poměr vzájem
né přízně. Ryzost povahy a uš-
lechtilost smýšlení vtiskly pečet
svou celé jeho bytosti a srdce
ženské tak jest stvořeno, aby
dříve nežli svět ostatní, dovedlo
tušiti a vycítiti cenu šlechetných
a velkých mužů.
Ač Palacký do domu Měchury
přicházel původně návštěvovati
svého přítele Leopolda, baví-
val se tam obyčejně s jeho ses-
trami, najmě s Teresií, která mu
nejprve harfovala. Později hrá-
val s dámami čtyřručně na pi-
aně, dostávalo se mu té cti, že
se starým pánem mluvíval o po-
litice, že směl slečny na ulici
doprovázeti a na den 13. listopá
du 1825 pozván byl na večer do
vzácné společnosti v domě Mě-
churově a v ní s domácí paní a
se slečnami dlouho do noci tan-
čil. Přízeň k němu v domě Mě-
churově rostla tak, že dne 30.
dubna 1926 byl zván již také k
obědu, což se potom dělo častěji
a když se slečna Teresie rozne-
mohla, směl ji navštěvovati a
hrou baviti. V měsíci červenci
dokonce pozván byl ki rodině Mě
názoru světového, jak vyvíjel se
pod mocným vlivem velkých mi- j
stru poesie. Liucn udsKý, obinezc (
ný silou absolutismu ve výko-
nech svých zevních a svobodách
občanských, s větší úsilovností
obracel se do vlastního nitra, do
světa myšlenek a citů, i hledal
útěchy ve věčných zdrojích krá-
sy. Literatura a umění, ukazují
ce vřeleji cítěnou potřebu, zau-
jímaly v žití společnosti i v cí-
tění a vnitřním rozvoji jednotliv-
ců větší a důležitější místo dech
poesie živěji zahříval duše a vlí
dná těšitelka hudba, rozestírala
svou záři nad žitím domácím i
společenským, prostým ruchu po
litického.
Takový byl směr ducha onoho
kruhu společenského, jenž schá
zel se u Měchurů.
Všeobecná vážnost, již Měchu
ra požíval, jeho zámožnost a pří
buzenství s některými rodinami
šlechtickými přispívaly k tomu
že dům jeho stal se jedním ze
předních středisek tehdejšího
života společenského. Scházela
se v něm častěji společnost osob
vynikajících postavením a vzdě-
láním, přicházeli i někteří šle-
chtici, též spisovatelé a literární
krásoduchové.
Byla to ona stará Praha, které
již nyní neznáme, ke kteréž sot-
va bychom se hlásili, kdyby ná-
hle zázrakem objevila se před ná
mi. Kruhy ty mluvily německy,
ale nebyly národně německými.
Hudba pěstována zvláště bedli-
vě v tomto domě. Syn Leopold
byl nejen vášnivým hudebníkem,
ale též skladatelem hudebním.
Teresie pak požívala po Praze
pověsti svojí hrou na harfě.
(Pokračování)
William Kořínek
Potřebujeme
“NATO”
Co je to vlastně a k čemu slou-
ží? Toto slůvko, známé po celém
světě, není nic jiného než zkrá-
cenina, utvořená ze začátečních
churově na letní její byt ve Vo- písmen Severoatlantické organi-
tíně, kde ho starý pán po pan-
ství s sebou vozil a při odcho-
du Palackého do Třeboně dl> ar
chivu loučila se s ním slečna Te-
resie již s pohnutím .
Když se rodina Měchurova v
říjnu navrátila zase do Prahy,
byl Palacký opět zván k obědu.
V podvečer jmenin slečny Tere-
sie přišel jí Palacký blahopřát,
při čemž se jí cele svěřil se svou
láskou .avšak na vyzvání své
neobdržel od ní žádné určité a
žádoucí odpovědi, pročež upadl
v hořkou nenadějnost. Slečna Te
resie se však také trápila a dne
20. října 1825 svěřila se se svou
láskou svému otci. Starý pán
ihned vzkázal si pro Palackého
a po rozpravě s ním ve přičíně
jeho augsburského vyznání v po
měru jeho ke své dceři nijak mu
nebránil. Pro štěstí dceřino spo-
kojoval se při Palackém s tou je
dinou zárukou kterou podávaly
talent tohoto mladého muže a
šlechetná jeho mysl. Den ten po
sace "North Atlantic Treaty Or-
ganization”. spolku patnácti svo
bodných národů, počítaje v to
i Spojené Státy americké, ut-
vořeného k vzájemné ochraně
proti komunistickému útoku.
Je to především vojenský spo-
lek, avšak hlavním účelem je
mír, nikoli válka. Všechny sdru-
žené státy zavázaly se společnou
přísahou, že napadení kterého-
koliv z nich bude považováno ja-
ko napadení všech. Spojené Stá-
ty americké staly se členem v
roce 1949, kdy Sovětský Svaz při
pravoval se uchvátit přibližně
400,000 čtverečních mil území s
90 miliony duší.
Někteří Američané jsou proti
tomu, že prostřednictvím “NA-
TO” podáváme Evropě pomoc-
nou ruku a jsou toho názoru, že
bylo by pro nás lépe spolek o-
pustit. Věc ovšem není tak je-
dnoduchá, poněvadž Spojené Stá
ty, po dobrém uvážení, nemohly
by dost dobře prosperovati bez
kládal Palacký za nejšťastnější Západní Evropy. Jak napnutá si
ve svém životě, neboť se mu
Terezie vyznala dokonalou lás-
kou k němu a otec její ke sňatku
s ním svolil.
Ve příčině této vnučka Palac
kého paní Marie Červinková, o
více let později vypravuje: “Dr.
Jan Měchura, jeden z prvních
advokátů pražských, byl muž ne
obyčejně bystroduchý, činný a
podnikavý, vynikající svou ener
gií a železnou neoblomností vů-
le. Schopností bystrého právní-
ka a osvědčeného poctivostí v
opatrování statků a věcí jemu
svěřených nabyl brzo dobré pově
sti a důvěru zvláště u velkostat
kářů českých. Jmění jeho tudíž
rychle vzrůstalo, tak že v krátké
době mohl zakoupiti velkostatek
Votín, Předslav a Habartice, poz
ději Lobkovice.
Jako pravý syn své doby byl
svobodomyslnější v ohledu nábo
ženském než v politickém. Jsa
skrz na skrz konservativní, dr-
žel ve všem na starý řád a stará
práva. První manželka z rodu ry
tířů Lankišů z Hornic, přinesla
mu věnem dům čís. 719 v tehdej
ši Pasířské ulici, ve kterémž v
Praze Měchura se usídlil.
O své děti staral se Měchura
se vzornou pečlivostí, v rodině
ve všem musila platiti jeho vůle.
Panoval zde starodávný domácí
řád a prostá jednoduchost dcery
byly vzornými hospodyněmi, ale
tuace je, ví každý z nás a jaké
veliké nebezpečí je na dosahu ru
ky, netřeba zvlášť zdůrazňovat.
Zamysleme se trochu a dejme si
odpověď na otázku, co by se
stalo, kdyby celá Západní Evro-
pa spadla do klína Sovětského
Svazu.
Především dostali bychom se
dc ncbszpccí hospodá^®^^ 70v>n
by. poněvadž Evropa jest našim
nej lepším zákazníkem a jedním
z ne j lepších dodavatelů důleži-
tých pro nás surovin.
Za druhé, Sovětský Svaz s ce-
lou Západní Evropou měl by asi
630 milionů obyvatel, zatím co
my měli bychom pouze 170 milio
nů.
Za třetí, co bychom my udržc
li svých dosavadních 40 procent
celkové světové výroby, Sověts-
ký Svaz, na který připadá nyní
asi 20 procent, ve spojení se Zá
padni Evropou s 30 procenty by
nás předčil v poměru 5 ku 4.
Za čtvrté, což je jistě velmi
důležité, ztratili bychom přínos
duševních hodnot, které nevy-
hnutelně potřebujeme v každém
oboru. My se zde rádi chlubíme
svojí vyspělostí v technice a vše-
lijakými vymoženostmi jako vy-
nalézaví lidé, ale pravda je. že
nesčíselné množství vynálezů a
objevů, atomové badání nevyjí-
maje, přichází z Evropy.
Za páté, ztratili bychom veš-
keré naše námořní i telecké zá-
při tom otec pečlivě toho dbal, I kladny zřízené v Evropě, kterých
aby nabyly nej lepšího vzdělání! by Sovětský Svaz mohl použit
jakého divkv v oné době nabýti! proti nám.
mohly, zvláště vzdělání estheti-
ckého a hudebního.
Směr ducha a způsob vzdělá-
ní tehdejšího různil se podstat-
ně od směru a ducha vzdělaných
Kromě těchto hlavních důvo-
dů jest zde ještě jiná věc ne-
malého významu. Ztratili by-
chom styk a příbuzenství s Ev-
ropou a to jistě nechceme, pro-
tože většina našich předků tam
odtud pochází, jo to kcicbka na-
šich zákonů, naši kultury a ná-
boženství. Jestliže by Sovětský
Svaz ovládl celé to území, pak
železná opona by se posunula ví
ce na západ a veškeré naše spo-
jení bylo by násilně přeruše-
no.
Hlavni správní těleso “NATO”
pozůstává výhradně z civilistů
súčastněných států, konajících
pravidelné porady každý týden v
Paříži. Vojsko, jakož i potřeb-
ná výzbroj a Zařízení (radarové
stanice, letadla, atomové zbra-
ně; příslušný i'ii nčuuůu eiuuží
jako záštita, aby případný útok
se strany Sovětského Svazu byl
dočasně zastaven.
Nutno však s potěšením přiz-
nat, že “NATO” je něco více než
pouhý vojenský spolek. Mnohé
státy, členové “NATA” spolupra
cují národohospodářsky, plánu-
jí výměnu studentů Jakož i vě-
deckých informací, což přispívá
k dalšímu vývoji přátelských sty
ků, jak bylo patrno ze vzájem-
né pomoci při živitelních po-
hromách a různých neštěstích
většího rozsahu.
Zbývá ještě odpověď na otáz-
ku četných Američanů, co nás ta
kové členství v “NATO” již stálo
a jak dlouho a kolik budeme mu
set platit. Řekneme si to zcela
krátce: V Západní Evropě má-
me šest divisí vojska, dobré le-
tectvo a silné námořní jednot-
ky ve Středozemní mmoži a At-
lantickém oceánu. Je bezesporné,
že udržování všeho toho stojí ve-
liké peníze, avšak Spojené Státy
neplatí všechno, jak se snad ně
kteří mylně domnívají. Od roku
1949, kdy “NATO” bylo založe-
no, evropské členské státy pla-
tily 85 procent celkových výloh,
dodaly 10 procent všeho zařízení
a potřeb (výzbroje) používaných
evropskými jednotkami a dodaly
největší počet vojáků. Jak dlou-
ho budeme ještě platit, na to by
nám mohl nejlépe odpovědět So-
větský Svaz se svými vládci. —
Změní svůj postoj a budou se
ubírat cestou míru? Čas od času
jen tak na oko dávali na jevo
neobyčejnou ochotu ke spoluprá
ci, aby nás zmátli a snadněji do
sáhli zeslabení naší dobré ob-
rany, o což stále usilují. Že jim
věřit nesmíme ani jediné slovo
potvrzují jasně slova pronesená
při Jedné příležitosti dnes nej vy
šším mocipánem Sovětského Sva
zu, který pravil, že Sovětský Svaz
bude postupovat svojí cestou a
že se svých světových plánů vz-
dá až se ryba naučí hvízdat, či-
li, jak se zde říká, až peklo zamrz
ne. K tomu jistě není třeba dal-
šího vysvětlení. Tomu můžeme
věřit, poněvadž jé dobře známe.
J. Rosík.
jak on pravil Due&elbergrovy. \ dvě osoby, tak
Nová pohonná síla
pro automobily
Gasolinový motor byl hybnou
silou pro auta po více jak po půl I
století, ač jeden čas byla u ně-|
kterých aut pohonná síla ale ne!
dlouho pára, jako u parního stro1
je. Ta měla jisté přednosti ale
také své vady. Pisatel se na je-
dnu značku pamatuje, byl to
“Stanley Steamer”. Druhou ra-
ritou byla auta s elektrickým po
honem, která musela míti řadu
baterií a hodila se jen pro mě-
sto, kde tyto mohly býti po vypot
řebováni znovu nabity; převod
motorové síly byl také různým.
Jeden typ aut, značky “Carter
car”, ta měla k motoru přímou
tovaný kotouč se silným mědě-
ným pláštěm na lícním povrchu.
Bočně, v pravém uhlu proti to-
mu kotouči, majícím průměr asi
kol 20 palců byl silný hřídel se
žlábkem který nesl převodní po
suvné kolo. to mělo na obvodu
vmontované kruhovité pásy z
tak zvaného “fiberoid” aby ne-
rozdíralo ten měděný plášť na
montovaného kotouče na mo-
toru.
Pisatel vlastnil dvě podobná
auta. Jedno značky “Skelton”
jež koupil krátce po zakoupení
strojírny za sto dolarů, stálo v
roce 1912 hodně přes dva tisíce
dolarů, ale v roce 1920 bylo těž-
ko prodejným. V tom roce na
prodejny aut dolehla morová rá
na. Ford svými lacinými auty
vytlačoval jiná dražší auta a tak
hodně prodejen aut zbankrotilo.
Tak jsem se stal majetníkem to
ho auta “Cartercar.” Jedna pro-
dejna aut, pro níž jsem v mé
strojírně vykonával různé prá-
ce tak také zbankrotila. Dlužila
mě za ty práce 25 dolarů. Ten
majitel byl poctivec. Banka mu
sebrala všechna auta na krytí
své pohledávky kromě dvou, —
“Jones” a “Carter car”. Tak při
šel ku mne do dílny a řekl mi, že
je “plumb broke” že mě zaplatiti
nemůže, jestli bych vzal za ten
dluh tu “Carter car”. Jen jsem
se otázal zda-li ta mrška jezdí.
Řekl mě, abych šel s ním. že
mě ji ukáže a sveze mne v ni,
vypadala slušně na svůj věk a
kožené čalounování nebylo ani
mnoho odřené, měla baterie a
generátor, ale ne startér, ty
snad ještě nebyly, když byla zbu
dována asi v 1912. Zatočil v pře-
du klikou a motor hned spustil.
Ten typ aut měl dobré motory,
dobře jda. Koupil jsem jej výmč1
nou za dlužnou pohledávku. To
prvé auto jsem brzo dobře pro-
dal, dostal jsem za te n“Skelton”
který jsem koupil za sto dolarů,
150 dolarů. Dvě auta jsem nepo-
třeboval. Tehdy výrobci aut ne-
pustili do proudu to heslo: “Two
cars in every garage”. statně ta
garage, kterou jsem vybudoval
sám s výlohou asi 23 dolarů za
stavební dřevo a ostatní mate-
riál, byla by nepojmula dvě au-
ta.
Tehdy bylo stavební dřevo v
VV - 4 v 1 • — i I . U i <1
uuuotuac muac, j čtivo xumme jí-
né věci a i při menších výděl-
cích dalo se něco ušetřiti a lidé
byli zvyklými kupovat! vše za
hotové. Kdo koupil majetek, oby
dlí, musil složiti hezkou část ho-
tově a na zbytek platili 8 pro-
centní úrota. Tak lidé kupovali
jen skromná obydlí, neb koupili
jen stavební místo a vybudovali
si nějaký ten “box house” sami.
A stačilo to, lidé byli méně ná-
roční jak dnes. První pohon mi-
mo parní uzřel jsem v Pištěkově
tiskárně na Královských Vino-
hradech v 1897. Byla to malá tis
kárnička, kde se tiskla jména ob
chodních firem na pytlíky a růz
né obchodní obaly. Tam pohon
obstarával plynový motor na o-
byčejný svítiplyn, tedy to byl
výbušný motor. Natlačený plyn
asi se směsí vzduchu zapaloval
malý plynový hořák, kdy se ote
vřel malý otvor do válce a ply-
novou směs přivedl k výbuchu.
Motor byl výrobek německé fir-
my Benz, která se později vrhla
na výrobu benzínových motorů
pro automobily, nevím jestli byl
již v té době gasolín v Evropě
znám, ale benzín ano. Ten byl
vyráběn z uhlí a byl již užíván
ku mnoha účelům.
Prvá pokusná auta se asi vyrá
bělá ve Francii, ale ta měla za
hnací páru a jedno z těch do-
vezl do prahy továrník Heller,
společník firmy Stein a Heller, to
várna na kovy obrábějící stroje,
kde jsem v tu dobu, v roce tom
pracoval. Jednou přijel na ná-
dvoří továrny se svým šoférem
abychom se na ten automobil po
dívali. Snad již v tu dobu pio-
nýři vynálezci vyráběli ty výbuš
né motory, které byly asi nedo-
konalé, ale byly inženýry, nabý-
vajícími stále nových zkušeností
postupně zlepšovány. Cílem in-
ženýrů bylo dosáhnout! výkon-
nosti jedné koňské síly na kaž
dý krychlový palec obsahu vál-
ců. Toho cíle bylo dosaženo v
motorech závodních aut v 1920
a v 1939 německá auta ten vý-
kon téměř zdvojnásobila. Byla
to závodní auta Mercedes-Benz,
která na válcový obsah motorů
jako má dnešní Pontiac vyvinu-
la 46 koňských sil.
Ale cena za ten výkon byla vy-
sokou, ty motory užívaly za pali-
vo líh. byly “supercharged” by
ly neuvěřitelně složité, dlouho ne
vydržely a nemohly býti použí-
vány jinak jen při stálé velké
rychlosti. Tento rok standardní
americké motory, používající sy
sternu vstřikování paliva jsou již
na trhu, 383 krychlové palce ob-
sahu válců, 383 koňských sil vý
konnosti. Ten systém vstřiková
ní paliva, jenž docílil to zvýše-
ní koňské síly na krychlový pa-
CGupé, VYVOZUJÍCÍ 110
sil a nejvyááí rychlost kol Ui
mil za hodinu, při 00 mílích *»
hodinu dodá 14 mil na galon P®*
roleje. Téměř každá věta auto-
mobilová společnost koná poku-
sy s plynovými turbinami při
pohon automobilů. Ty plynové
turbiny mají však jisté nevýho-
dy, jednou z nich byl výluko-
vý žár. Jednou zvláštností pij
nových turbin a tryskových mo-
torů je, že Jejich výkonnost stou
pá v poměru k žáru jež vyvinou
v automobilové plynové turbině
je to louč stupna Fahrenheita.
Prvé pokusy ukázaly, že výlu-
kové plyny byly tak žhavými, žl
se stávaly nebezpečnými. T*U
problém byl rozluštěn odvozením
nadbytečného žáru do vsálané-
ho vzduchu.
čím je teplejší přijímaný vt-
duch tím miň paliva turbina spo
třebuje a tak i ta velká spotře-
ba paliva byla současně rozluš-
těna. Ten velký žár v turbině nu
til výrobce použivati v součást-
kách kovů které by ten žár lr
600 stupňů a současně ten velký
tlak 15,000 Uber na čtvereční pa-
lec vydržely. Tak ze začátku bj
ly užívány sUtiny s velkým pro
cesem drahých kovů, jako ko-
baltu, niklu a kolumbl&i. Dnes
však zlepšené slitiny se základem
železa a rezuvzdomá ocel jsou
přístupny za nižší cenu. Inžený
řl jsou však náhledu, že asi v bu
doucnostl se vrátíme k patní tur
bině s vysoce přehřátou parou*
neboť zásoby surového oleje1 bu-
dou vyčerpány. Automobilový po
hon vrátí se k páře, kterou Jfcan
couzský dělostřelec Nicolas Óug-
not v 1769 použil ku prvému
praktickému pohonu o kterém
máme známost.
-o-
Krásný vánoční dárek
pro každého
České Literární Sdružení při
Texaské státní universitě y Au-
stinu bylo vyznamenáno hěko-
lika uvědomělými a upřímnými
našinci, aby naši čtenářkou
bec upozornilo na českou obráz-
kovou čítanku Zima, jež sé vý-
borně hodí co vánoční a novoroč
ní dárek. Její literární 1 uměle-
cká hodnota je skutečně veliká a
cena její levná. Čítanka je po-
dobena 64 obrázky, mnohé z nich
jsou celostránkové a jejich po-
řízení na výborném papíru, by-
lo nákladné.
Obrázky mnohým připomenou
krásy rodného Československa a
probudí i v mládeži, zdě již zro-
zené, zájem o zem, jazyk, litera-
turu i umění “starého kraje” je-
jich rodičů, tam daleko za mo-
řem. Říká se a zcela správně, že
jediný obrázek poví více nežil sto
slov.
Čítanka má vánoční, zimní i
národní ráz a jistě způsobí, ž®
mnozí uvědomělí a upřímní kra
jané budou letos o vánocích při
čtení čítanky v Československu
v duchu cestovat! a upoutají je
vánoční obrázky, překrásné ce-
lostránkové obrázky Bratislavy a
Tater, Chody, Alšovi Vzbouřenci;^
ctitelé Bezručovy upoutá jeho o-
brázek a básně Kyjov a Žerma*
nice. Letos v září dožil se 90 let,
Obrázková čítanka Zima pro-
dává se za pouhý dolar i s poštov
A
ným. Ten dolar možno 1 v dopt-
lec obsahu válců, bude nepochy [ Se zaslat! na adresu Dr. Ed. Mí-
bně na všech motorech americ
kých osobních aut standardním
do pěti let, jak předpovídají a-
meričtí automobiloví inženýři.
Vstřikování paliva, po prvé uží-
vané na osobních autech závo-
dem Mercedes-Benz v 1954 je pro
stým; místo užívání carburato-
ru ku směšování gasolínu a vz-
duchu a dodávati tu směs moto-
ru, ten vstřikovací systém vstři-
kne odměřenou dávku gasolínu
do válce .
To vyvodí více síly a stejnomě
rnější chod stroje po tomto cíli
přijde na řadu asi plynová tur-
bina, která je snem automobilo
vých inženýrů pro její hladký,
klidný chod. Plynová turbina je
prostý stroj. Je v podstatě jako
mlýnské kolo a poněvadž její po
hyb je rotačním, nepůsobí a ne-
přináší žádných otřesů, což nel-
ze říci o pístových motorech.
Kdyby nebylo rozsáhlých cpatře
ní a přesných vyrovnání ten pis
tonový pohyb roztřásl by stroj
i auto. Plynová turbina má ješ
tč jinou výhodu. Nepotřebuje tu
elaborátní “gear box” ku převo-
du síly na hnací kola. Gasolinový
stroj nemá žádné síly při malé
rychlosti, tak musí míti ku stro
ji připojenou “clutch” a tu mno-
harychlostní “gear box”. Plyno-
vá turbina jako parní stroj to
nepotřebuje. Plynová turbina je
jako tryskový stroj. Vzduch je
vsát do stroje, smíšen s petro-
lejem, zhuštěn a spálen. Vyvi-
nuté plyny jsou vedeny ku kolu
opatřenému křídly neb lopatka
mi. Tlak rozpínajícich se plynů
točí kolem a to ozubenými koly
pohání automobil.
Prvý plynový turbinový auto-
mobil vybudoval anglický závod
Rover Co. v 1950. Byl pro dvě o-
soby, vyvinul velkou rychlost 150
mil za hodinu. Nynější rekord ry-
chlostí auta s plynovým turbi-
novým pohonem má auto (fran
couzské) Renault, 191 mil za ho
dinu. Auto Renalt bylo následo
váno dvěma jinými modely. Je-
den nový model 1957 je auto pro
ček, University Station, Austln,
12, Texasi a čítanka bude ihned
zaslána Vám nebo Vašim přáte-
lům, pro které ji obejdnáte co,
vánoční dárek. Má-ll dojiti n$
Vánoce, nutno rychle jednati.
Kdo si přeje podpis pořadatele
čítanky Dr. Mlčka, jenž na ni
2 roky pracoval, ať napíše a
bude mu ochotně vyhověno. Jmé
na našich příznivcú-odběratelú
jsou zapisována do zvláštního
Památníku.
Současně naše Sdružení přeje
přátelůím naší literární a umě-
lecké snahy a vydavatelům, re-
daktorům i sazečům našich čes-
kých novin příjemných svátků
vánočních, všeho dobra v No-
vém roce, děkuje Jim za podpora
a končí naším heslem: Do každé
naší rodiny české noviny i česká
kniha.
Klínujte Bondy
Spoj. Států
ČECHOSLOVÁK
WESTSKÉ NOVINY
Published Every Friday by
ČECHOSLOVÁK PUB. CO
WEST, TEXAS
OFFICERS;
Jos. F. Holásek, President
Jerome Kopecký, Seťy-Treas.
DIRECTORS:
Jos. F. Holásek, F. J. čoček, J. A.
Urbanovský, Jos. Pavlíček,
Jerome Kopecký, Frank
Marák, ml.
Předplatné — $3.00 Subscrlptlon
Osobní útoky a dopisy urážlivého
obsahu nebudou uveřejněny
Ceny oznámek sdělí se na
požádáni
Advertising rates upon
______ request
.../'-v:;,.
n
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 38, No. 50, Ed. 1 Friday, December 13, 1957, newspaper, December 13, 1957; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth782798/m1/4/: accessed April 26, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.