Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 38, No. 39, Ed. 1 Friday, September 28, 1956 Page: 2 of 6
This newspaper is part of the collection entitled: Cechoslovak and Westke Noviny and was provided to The Portal to Texas History by the UT San Antonio Libraries Special Collections.
- Highlighting
- Highlighting On/Off
- Color:
- Adjust Image
- Rotate Left
- Rotate Right
- Brightness, Contrast, etc. (Experimental)
- Cropping Tool
- Download Sizes
- Preview all sizes/dimensions or...
- Download Thumbnail
- Download Small
- Download Medium
- Download Large
- High Resolution Files
- IIIF Image JSON
- IIIF Image URL
- Accessibility
- View Extracted Text
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
CECHOSLOVÁ K—WEST. TEXAS
V Pátek dne 28 záři 1958
Nová píseň
io Komán
Napsal
Bohumil Zahradník- Brodský
m
(Pokračování.
L
Nebyl si jist ,vydrží-li po celé
čtyři neděle v Kranově. Ačkoliv
už předem věděl, že Kraňovské
lázně jsou málo navštěvovány
a že hlavně měšťanské vrstvy
doplňují řady lázeňských hostí,
nepředstavoval si přece lázně tak
nudné a sošácké. Přesazen z hlu
ku a zábav garnisonního města
náhle do venkovského ticha, cí-
til se velmi sklíčen. Ani okolí ne-
činilo naň takového trapného
dojmu, jako městečko samo. Při-
jel na večer za tichého deštíku,
při němž bylo vše zataženo ml-
hou, a starosvětský ráz městečka
ztrácel se v šeru. Až když druhé-
ho dne vyšel ven, byl překvapen
a zklamán. V mírné propadlém
údolí roztroušeny byly domky po-
dél říčky a lázeňský dům podi-
vuhodného slohu, těžkopádný a
zasmušilý krčil se k lesní strání.
Záhony polí vroubily městečko a
několik zahrad chránilo městeč-
ko se strany východní. Středem
městečka podél říčky běžela sil-
nice, po dešti hodně blátivá, a
domky bez ladu dívaly se svými
okénky na řeku, u které bylo stá
le plno skotáčivých dětí a prad-
len. Po domácku si tu lidé počí-
nali, jako by ani hostí neviděli,
či jako by hosty za svédobré zná
mé považovali, před nimiž ne-
třeba nějak zvlášť se upejpati.
V té době, na počátku červ-
na ,bylo v Kraňové asi dvě stě
nemocných. Bydlili většinou v
bytech u měšťanů a málo bylo
těch, kteří se usadili v hostin-
ci. Obyčejně celá rodina přijíž-
děla a najímala si soukromý byt,
v němž se po domácku zařídila
a také si vařila. Byty byly do-
sti laciné, krajina lesnatá, živo-
tní potřeby přiměřeně drahé a
proto byli hosté spokojeni a zá-
hy še spřátelili se svým pobytem.
Lázně měly dobrý zvuk, sírnaté
Bramenyi a rašelinné lázně vý-
borně účinkovaly na různé reu-
matické nemoci a kdo netoužil
po pohodlí a nádheře světových
lázní, nacházel zde úlevu právě
takové, jako kde jinde. Arci, zá-
bav tu nebylo. Jednou v týdnu,
u to v neděli, hrávala lázeňská
osm hudebníků čítající kapela
v lese ú lázeňského domu ráno i
odpoledne. O všedních dnech pop
ze’'dvakráte v těm dni roznáše-
ly -se lesem zvuky hudby a při-
vábily kromě lázeňských hostí
také hojně domácích diváků,
hlavně dětí.
věří-li v léčivou mne zdejších la starostí”,
lázní. , “Nemylte se, moje šlechtické
“Zajisté, jsem přesvědčen, že jméno není ještě důkazem bo-
zdejší prameny vyrovnají se pra hatství”, usmál se Bohdan. Ne-
menúm velkých lázeňských míst. otvíral sice rád před každým
Schází jim pouze reklama, bliž- své srdce a své důvěrné poměry,
kost železniční sítě a pohodlí, ale domníval se, že je povinen
Neštěstím pro lázně Je majitel,
kavalír sice, jenž však bud ne-
lékaři říci pravdu, když tak u-
přímně se mu ze své tísné při-
může nebo nechce obétovati vět- znal. Mimo to byl- mu lékař sym-
ší náklad na povznesení a úpra- patičky, a tušil, že se s ním bu-
vu lázní. Jsem jist, že vám láz- de častěji stýkat. “Můj otec”, po-
ně přinesou úlevu. Arci zábav vídal dále otevřeně, “nezdědil
tu není,” dodal s nejistým ú- J žádného majetku a jeho služné
směvem. j právě vystačí k úhradě domácích
"Nebude se mi po nich stýs- výloh. Nu, nebudu vás déle zdr-
kat, dosáhnu-li zdraví.” řekl' žovat. Půjdu do svého bytu us-
Bohdan přímo. pořádat poněkud své věci, abych
Tím lépe. Samota jest někdy trochu zdomácněl. Za nějaký den
Bohdan z Redrů vzbudil svým
důstojnickým stejnokrojem oprá
vněnoú pozornost. Byl jediným
hostem v uniformě a proto do-
mácí i hosté sledovali ho zvědavý
mi pohledy, které mu byly dosti
nepříjemné. Zašel proto dál do
lesa a pochodiv krátkou chvíli
po prostě upravených cestách,
vracel se do městečka, aby vy-
hledal lékaře. Byli tu dva, starý
lázeňský lékař bez doktorského
diplomu a mladý, svobodný lé-
kař, který se v Kraňově před půl
rokem usadil. Neměl ještě mno-
ho praxe, poněvadž starý jeho
kolega hluboko zapustil kořeny
a požíval důvěry domácích oby-
vatelů, (kteří neopomenuli hos-
tům jeho zkušenost a dovednost
náležitě vychváliti. Nebyl opra-
vdu neobratný a znaje účinky
lázni, zvlášť při chorobách ná-
sledkem poranění, dovedl získat
si obliby. Při tom však žil se
svým mladým kolegou v přátel-
ské shodě a přál mu část pacien-
tů.
Redr vyhledal mladého lékaře
doktora Skřivana. Ptal se v lá-
zeňském domě, kolik je lékařů,
a ačkoliv mu lázeňský správce
velmi horlivě odporučoval ran-
hojiče, šel ke Skřivanovi. V pro-
stě a skoro chudě zařízené or-
dinanční síni setkal se s léka-
řem, pomalým, statným brune-
tem, jehož pohled a chování pro-
zrazovaly jak si má počínati při
koupelích. Při tom sdělil příči-
nu, proč lázně vyhledal. Vzimě
cvičil se v kryté vojenské jízdár-
ně jízdě na koni, poněvadž byl
majorem vyhlédnut za adjun-
ta. Při několikáté jízdě byl mu
dán kůň, výborně sice vycvičený,
ale mající chybu, o které mu slu
ha • zapomněl důti zprávu. Kůň
nestrpěl, přiblížil-li se někdo k
němu od zadu. Jakmile zpozo-
roval, že kdosi ze zadu k němu se
blíží, zvášnivěl a bil zadními ko-
pyty. Bohdan nemaje o tom po-
tuchy, prohlížel zpovzdálí pěkné
také dobrý společník, zvláště pro
toho, kdo stále žije v hluku vel-
kých měst a společnosti. Dovol-
te pane poručíku, kde bydlíte?"
.“V hostinci u Vaculíků. Byl
mi cestou odporučen pro svou
čistotu. Opravdu se mi tam lí-
bí úzkostlivá čistota místností.”
“Ano, tam se dobře bydlí”, při
svědčoval lékař živé. “Stravuji se
u Vaculíků sám. Jsou tu sice
ještě jiné hostince, ale v těch
se už jedná s hostmi jinak, víc
po hospodsku. U Vaculíků panu-
je srdečný, starosvědský život.
Hostinský sám jest rozšafný muž
dosti vzdělaný a je kapelníkem
zdejší lázeňské hudby.”
“Všiml jsem si, že je k hostům
vlídný a pozorný.”
“Nebyl také k hostinství ur-
l čen. Jeho otec býval za starších
I dob učitelem žde v Krňově a
svého syna dal studovat. Upro-
střed studií však otec zemřel a
poněvadž za těch dob neměly
vdovy i sirotci pense, musil syn
domů. Matka nevěděla si s dět-
mi rady a tu syn, aby jí pomohl
živiti se, zacai se učit nudbe, po-
máhal někdy vyučovat ye škole,
písařil, zkrátka, protloukal se,
jak se na venkově dá. Při tom
seznámil se s nynější svou paní.
Její rodiče měli pronajatý pan-
ský hostinec. Peněz neměli, ale
nebylo u nich také nouze. Když
v té době hostinský onemocněl
oženil se Vaculík s jeho dcerou
a stal se hostinským. Při tom si
všímal dál hudby a po smrti tchá
nově pomýšlel na pevnější budou
cnost. Koupil si z úspor pole a
tam si vystavěl hospůdku. Po
deseti letech pomohl si tak, že
pozdravem. Ráno žádal o snídaní
do svého pokoje a snídaní mu
přineslo jiné děvče, neurčitého
věku, čtrnáct či patnáct roků sta
ré a také tak čisťounce oděné.
Mělo tytéž světlé playfé vlasy,
které v dlouhý cop spletené splý
vály přes záda. Hezky vesele se
mu uklonila a položivší na stůl
snídani, obrátila k němu velké,
šedé oči. Líbila se mu ta dětská
veselá tvář s jemným nádechem
si mohl vystavět hostinec, jejž | broskví, a její jasné, milé oči.
přijdu opět”.
Podal lékaři ruku a odcházel.
Cestou ho zamrzelo že se ze
všech domácích poměrů zpoví-
dal, ale připomenuv si dobrác-
kou tvář lékařovou, upokojil se.
Skřivan jistě nepoběhne po mě-
stečku roznášet, co mu v přátel-
ském rozhovoru sdělil, a není te
dy třeba se nad tím pozastavo-
vat. Byl rád, že se dověděl něco
o svých hostitelích. Hned večer,
když ve velmi mrzuté náladě k
hostinci přijel, učinil naň hos-
tinský dobrý dojem. Neměl onen
typický výraz hostinských, kteří
velkou zdvořilostí zakrývají své
vydřidušské plány. Vesele ho u-
vítal, ochotně slíbil vyplniti, co
si bude přát a ponechal mu na vů
li jíst buď v hostinci, nebo v po-
koji, či stravovat se jinde v mě-
stečku. Asi osmnáctileté děvče
ve světlých pracích šatech, vo-
nících téměř čistotou, vedlo ho
do pokoje a vzkluznuvši do po-
kojíčku, rychle upravovala vše, i říkávali, dokud jsem byla men-
aby mohl záhy ulehnouti. Ne- I ší. Jana se jmenuji.”
všímal si jí příliš a také jí do- I “Budu si to rinhřp pamatova-
bře neviděl. Byla to světlovlás- I ti. A sestřička, která mi ráno
ka, pružná a hbitá. Než odešla, | snídani přinesla?”
tázala se, přeje-li si večeři a "To je Liduška. Do jara cho-
když odepřel, zmizela s tichým ' díla ještě do školy.”
začalo volatí: “Jemcko, Jeničko
oni mé šidí.”
“Počkej, přijdu ti na pomoc”,
odpovídala vesele a shýbnuvši se
políbila malého občana v su-
kničce, jenž se zdál býti políbe-
ním úplné upokojen. Druzí by
asi byli také něco chtěli, ale lá-
kal je pohled na uniformu. Boh-
dana se obrázek, který spatřil
velmi mile dotekl. Měl vždy vel-
ký strach před rodinami, v nichž
bylo mnoho děti, poněvadž oby-
čejně v nich panovala anarchie
snoiená s hlukem a křikem y«cjí
cích se a peroucích se dětí. Ale
tady jako by kouzlo shody poji-
lo od nejmenších do největších.
Ladná postava děvčete míhala
se mu před očima a cosi radost-
ného vanulo z jejího zjevu.
“Bude-li libo, zde může pan
poručík jídávati”, povídala, když
za ní vešel. Útulný pokojík byl
zpola zařízen za obývací pokoj a
jak se Bohdan dověděl, byl to
pokojík, ve kterém spával hos-
tiský Vaculík. U okna byly dva
stoly pro hosty upraveny. Z po-
kojíku mohlo se vejiti do restau
race, kam hosté docházeli. Pro
domácí obyvatele kraňovské by-
la hostinská místnost na druhé
straně chodby, aby hosté nebyli
obtěžováni.
“Zde je to velmi pěkné”, libo-
val si Bohdan. “Kde sedává pan
doktor?”
“U zdi. Ale on ustoupí, kdyby
si snad pan poručík přál.”
“Ne, ne, není mým úmyslem
vypuzovati z míst, kde kdo u-
vykl sedati. Posadím se do čela
stolu. Slečně říkají Jenička?”
Ano, zvykli si na to, jak mi
nyní má. Je neobyčejně přičin-
livý, jeho paní je výborná hos-
podyně a kuchařka a nadělali by
peníze, kdyby dovedli hostí vy-
užitkovat a kdyby neměli četné
rodiny.”
Pousmála se a vyběhla ven. Sám
se pousmál a s chutí posnídal.
Byt nebyl sice tak zařízen, jaký
doma měl, ale jemu se líbil. O-
knem se díval ven do zahrady,
ve které na dlouhých záhonech
Máte pravdu. Děti jsem viděl bylo nasázeno různých druhů ze
dost, asi čtyři”, usmál se Boh-
dan.
“Šest jích mají. A všecky čilé,
veselé, nadané. Jiní by naříkali,
starali se, ale Vaculík má radost
že je má. Nikdy jsem ho neslyšel
arni si pozasteskovat, nebo na
děti nějak drsně se obořit”.
“Tím lépe, nemusím se aspoň
obávat, že mě bude dětský křik
vyrušovat. Račte mi laskavě na-
značiti, jak si mám nyní počí
nati.”
“Odpusťte, málem bych byl
na nejdůležitější zapomněl,” o-
mlouval se lékař plaše. “Napíši
postup, jakým budete koupelí u-
žívat. Prosím o ctěné jméno."
“Bohdan šlechtic Redr, poru-
čík pěšího pluku X.” řekl Boh-
dan lhostejně.
“Račte dovolit, pane z Redrů,
abych se přesvědčil o stavu va-
šeho srdce. Při teplých koupe-
lích je to naprosto nutno, aby
se předešlo neštěstí”.
Ohledal srdce poručíkovo vy-
ptal se ho na různé jiné věci a
potom mu odevzdal předpis, dle
něhož se měl říditi, aby teplota
lázní postupně se zvyšovala.
“Když jsem studoval v Praze,
bydlil jsem na Malé straně v je-
dnom domě, jehož první patro
obýval jeden pan dvorní rada,
který měl právě takové jméno,
jaké ráčíte vy miti::, povídal s
rozpačitým úsměvem, když se
chtěl Bohdan poroučeti.
“To je můj otec”, řekl Bohdan
s jakýmsi uspokojením. “Jiný
dvorní rada toho jména v Praze
není.”
“Vida, jaká náhoda! Pana po-
ručíka jsem tehdy nikdy nevi-
děl!”
“To je zcela možné. Studo-
val jsem v Praze čtyři roky prá-
va a potom jsem přešel na uni-
versitu ve Vídni. Tam při třetí
státní zkoušce utkal jsem se s
jedním ze zkoušejících profesorů
který si velmi bezohledné počí-
nal. Byl jsem ohnivý, ohradil
jsem se proti tonu, Jakým obvy-
kle s právníky hovořil a on mě
nechal padnout. To mě tolik roz-
trpčilo, že jsem se rQzhodl opu-
stí ti studium. Už před tím jsem
jako jednoroční dobrovolník slo-
žil důstojnickou zkoušku a dal
jsem se tedy aktivovat. Otec mi
ho koně a bezděky šel k němu,! sice bránil, ale na kpnec .uznal,
že u vojska mohu nalézt právě
tak slušnou existenci, jako v ú-
řadě. Sloužím na třetí Tok a ne-
mohu si stýskat. Nebýt této ne-
blahé příhody, mohl Jsem na pod
zim očekávat povýšeni. Teď arci
musim čekat.”
í ?aby vyhledal některé slina- “Panu z Redrů je to asi lho-
té lázně a jeden ze známých na- 1 stejno, hůř je mně. Nemaje pro-
aby ho po hřbetě poplácal. Než
ho rhohl sluha zpět ztrhnouti, u-
deřll kůň nohou a přerazil Boh-
danovi kolenní kost. Byl odne-
sen do vojenské nemocnice, kde
sice noha zhojena, ale dosud bo-
lestné se ozývala. Lékaři mu ra-
dili ?aby vyhledal některé sirna-
leniny. Podél plotu táhl se dlou-
hý úzký záhon plný květin. Za
zahradou zelinářskou viděl sad
ovocný; ch stromů a na konci sa-
du besídku.
Zatoužil po ní. Až bude teplo,
nebo až někdy bude vlažný ve-
čer, usadí se tam a bude naslou
chat hudbě korun stromových a
ševelu větru. Jen kdyby bláta ne-
bylo !V tom ohledu zkoušejí Ká-
.ňovští trpělivost hostí opravdu
barbarsky. Nestalo by přece to-
lik, kdyby udělali podél silnice
pěšinu, po které by hosté mo-
hli uniknouti kalužím a bezedné-
mu blátu. Jak se později dověděl,
byl v tom kus domácí vojny/. O-
byvatelé žádali, aby pěšinu dal
udělat majitel lázní, který béře
zisk za něco ,co ho nic nestojí
a velkostatek zase ponechával
starost o chodník městu, které
má z hostí užitek. Kdy bude boj
dobojován. Bohdan nevěděl a
smířil se také brzy s blátivou sil-
nicí, jako se smířil se svým o-
samělým životem.
Přišed do hotince, podíval se
na hodinky a viděl, že bude záhy
poledne. Zastavil se nerozhod-
ně na chodbě, nevěda, má-li si
dát jidlo donést do pokoje, nebo
snad obědvati v hostinské míst-
nosti. Obával se dotěravých po-
hledů cizích a nepřál si, aby snad
proti své vůli musil s^ s někým
seznamovati, jehož společnost by
la by později obtížná.
Dříve než se rozhodl, objevilo
se v chodbě děvče, které ho ve-
čer do pokoje vedlo. Byl pře-
kvapen jeho vzhledem. Neoby-
čejně líbezná jeho tvář jemné
pleti, bohaté světlé vlasy a veli-
ké oči připomínaly mladší ses-
tru, kterou znal od rána. Jenže
tato prozrazovala půvaby ženy,
rozkvétající v jaru života. Usmá-
la se na něho, nejevila rozpaků
a důvěrně se k němu přiblížila.
“Přejete si něčeho, pane poru-
číku?” ptala ses.
“Ano: slečno, rád bych oběd-
val”, přiznával se. “V pokoji se
mi nechce jíst a chci vám také u
šetřit práce. Mezi hosty se obá-
vám jist, abych nebyl obtěžován
poraďte mi".
“Mileráda. My jsme již s ta-
tínkem o tom hovořili a nebude-
li panu poručíkovi na obtíž spo-
lečnost pana doktora Skřivana,
může jist v pokojíku s ním.”
“Naopak, budu povděčen, že
pan doktor bude v mé společno-
sti. Byl jsem právě u něho.”
“Prosím tedy. račte se mnou.”
Obrátila se a šla před ním,
vedouc ho soukromým bytem hos
finského. Dvě nebo tři menší
děti seděly svorně v klubíčku
na podlaze a hrály si. Spatřivši
znavil mu Kraňov. Chce tu te- , středků, dostudoval j$*m a napě-
dy žtrávlt několik týdnů a pro- tím všech sil a mol* Pra** n*ní [ děvče a důstojníka, zvedly udi-
sll lékaře aby mu otevřen? řekl; ještě takovou, aby mni ztffivovf- véně hlavy a nejmenáí z njgh
“Má vlasy a oči jako vy”, po-
vídal, dívaje se na ni pozorně a
obdivuje se stále její pleti a če-
musi zvláštnímu v jejím výra-
zu, co nedovedl pojmenovati. ale
co tvořilo kouzlo její bytosti. Ne
klopila oči, nerděla se, nebyla
hloupě rozpačitá. Sama také se
na něho upřeně dívala s prostou
pozorností, jako na dávného zná
mého.
“Každý to povídá”, přisvědči-
la s úsměvem. “Všichni máme
světlé vlasy a šedé oči. A ani
tatínek, ani maminka takových
vlasu a oči nemají. Je to zvlášt-
ní, viďte?”
“Ano, zvláštní,” řekl, usmál se
její naivní otázce. “Ale jsou snad
.hezčí než vašeho pana otce a
maminky.” *
“Kdož ví, každému se líbí ně-
co jiného. Já jsem spokojena, ať
mám jakékoliv oči.”
“Tomu nevěřím. Dámy bývají
starostlivý, co jiní soudí o je-
jich kráse.”
“Tak? To musí býti veselé,
když si někdo přeje něco. co ne-
má, povídala rozveseleně. “Mně
je to lhostejno”.
“Snad nyní, ale později ne”.
“Kdy to? Až budu starší?”
“Nu ano, až se budete chtíti
někomu líbiti.”
“Nechci se nikomu líbiti. Proč
bych po takových věcech touži-
la?”
“Jednou se přece budete chtít
vdáti”, řekl přímo, nechápaje,
že může býti tak nevinná, aby
nevytušila nač naráží. “A potom
vám nebude lhostejno, co řekne
ten, kterého si vyvolíte.
“Nebudu se vdávat a nechci
se vdávat,” řekla bez hněvu si-
ce, ale pevně. A už se obrátila a
vyběhla ven. Slyšel, jak v dru-
hém pokoji se děti kolem ní
shrnuly a jak se s nimi směje
a je libá. Dětské hlasy, se na
chvilku rozhlaholily, ale ne v
protivné vřavě, ale v jakémsi
srdečném jásotu. Jasné hlásky
dětí pojily se s hlasem Jany ve
společný smích a trvale to c-
kamžik, než ustaly. Potom pozo-
roval, že Jana odešla a děti za ní
vyběhly. Teplé / kouzlo rodinné
ho ovanulo při představě houfce
dětí a bylo mu radostno, že prá
vě sem zapadl. Aspoň se mu ne-
bude stýskat, když bude venku
ošklivě. Vzpomínal si na svůj
vlastní domov, na své mládí a
hry. Měl sestru, se kterou nikdy
nežil v míru. Dokud byl mladý,
odrostlejší sestra osobovala si
nad ním jakési právo a stále
na něho žalovala. Ke svým hrám
ho nepouštěla a kde mohla mu
ubližovala. Byla to sestra Tere-
zie ,provdaná za bývalého velko
obchodníka, jenž si koupil velko
statek. Bývala na něho zlá a
přávahjí vždy nejhorší, aby se
pomstil za její nelásku.
Neužil opravdu onoho nezbed-
ného, jásotného mládí, jako děti
chudších rodin. Záviděl dětem
chudých, když je viděl svobodně
skotačiti s tvářemi únavou pla-
noucími a s očima rozkoší za-
pálenýma. On, syn úředníka, kte
rý tolik svého šlechtického ti-
tulu dbal, neměl dovoleno mí-
chati se do společnosti svých
spolužáků. Sice otec by býval
přál více svobody svému jediné
mu synu, ale přísná matka o-
stražltě dbala, aby syn přílišnou
důvěrností neztratil nic ze své-
ho jemného chování. Od mládi
se v něm hlásil protest proti
stálému stěsnání do určitých fo-
rem, ale neměl tolik sily, aby
byl se otci nebo matce na odpor
postavil. Ale stesk se mu vryl do
srdce a rostl s jeho lety. Přál sl
býti dále od domova a ačkoliv
by byl otec svým vlivem a zná-
mostí prosadil, že by byl býval
přidělen posádce v Praze, ne-
chtěl a spokojil se venkovskou
garnisonou.
Z bezděčných vzpomínek vy-
burcoval ho příchod doktora Skři
vana. Vešel ostýchavě a zarděl
se, když spatřil poručíka u své-
Vi /*» nf a1»i 1 i.s> 1 ' 1
IOVU1 CA pUUdVUl
mu ruku.
“Dovolíte-li, budu vaším spole
čníkem”, povídal přátelsky.
“Nebudu-li překážeti, budu vel
mi rád. Jana mi povídala, že
pan poručík zde je. Sám jsem
tu dosud sedával a někdy mi by
lo dost teskno.”
“Nechodíte mezi hosty? Nebo
do zdejší společnosti?”
“Nechodím. Netěší mě to. Můj
kolega přichází do všech hostin
cú a je znám se všemi hosty.
Mohl by se domnivati, že mu
chci pacienty odlouditi.”
“Takhle nezvítězíte. Než na-
budete známostí, musí vás lidé
poznat. Na vašem místě bych si
počínal jako starý pán.”
“Také to tak panu doktorovi
říkám, ale všechno mamo,” oz-
valo se ode dveří. Jana přinášela
polévku a vyslala na doktora
káravý pohled.
“Vidíte, pane doktore, už k
vůli slečně byste to měl udělati.
Nabízím se vám za společníka,
půjdeme někdy pohromadě do
některého hostince, nebo může-
me jídati v restauraci.”
“Děkuji mnohokrát, není to-
ho třeba,” omlouval se zaleknu
tž.
“Tu to máme!” hněvala se Ja-
na. “Takhle nebudete míti ni-
kdy tolik pacientů jako starý
pan doktor. Nejlépe je nechat!
toho.”
Podívala se na něho s upřím-
ným hněvem a odcházela. Skři-
van pouze hlavu mezi ramena
přikrčil a nabíral si polévku. Po
divín, pomyslil si Bohdan. Le-
ká se všeho. Jest asi ulekán z
dob svých studií, kde přílišný ne
dostatek rozvrátil jeho energii
a zanechal stopy úzkosti a pla-
chosti na dlouhá léta vryty v
duši mladého lékaře. Bohdan
znal z dob studií mnoho zná-
mých, kteří opravdu velmi čas-
to v měsíci nevěděli ráno, bu-
dou-li do večera co jisti. Mladé
tělo a svěží síla mnoho snese a
nemohl mnohokrát ubrániti se
úžasu, jak mohou někteří s práz
dným žaludkem studovati a od-
býyati zkoušky. Arci velké pro-
cento těchto chudých studentů
tvrdou cestou padlo. Buď zá-
keřná choroba následkem nedo-
stattečné výživy zhasla mladé
životy, buď vyčerpali své sily
a v lačné touze po nasycení za-
padli na písařská místa, v dou
pata vážní a žebroty. Ale k své-
mu podivení musil doznati, že
přece více chudých studentů do-
studovalo, než těch, kteří ne-
měli o své životni potřeby sta-
rosti. Jaksi houževnatěji se bili
životem, vytrvaleji zápasili a
svědomitěji studovali. Sice strá
dání zanechalo stopy v jejich du
ších. Velmi málo bylo těch, kteří
po skončených studiích a po
skončené bídě vesele a křepče
vstupovali na prkna lidského zá
pasiště a v samostatném živo-
tě nejevili únavu a vyčerpání z
dob minulých. U přemnohých
léta bídy a nedostatku spočíva-
la dlouho na nitrech uštvaných
strádáním a energie na okraj
dohnána, neměla už svěžesti, aby
znovu statně a sebevědomě ro-
zepiala své perutě.
Mezi ty asi patřil Skřivan, Boh
danovi bylo ho upřímně líto. Ma
je přirozený dar soucitu, cítil
se ke Skřivanovi připoután a
toužil, aby ho probudil a osvě
žil. Prohlédal jeho smutnou tí-
seň, rozuměl jeho úzkostlivosti,
aby zakryl pravý stav svých po-
měrů a nevyvolal proti sobě ne-
přátel. Lekal se asi, že by v boji
neobstál, že by nenašel odvahy
čeliti nějakému bouřlivějšímu zá
pasu, ve kterém by byl zcela o-
samělým. Ano, pomoci mu, u-
vésti ho do jasnějšího prostře-
dí, podepříti ho, aby se stal sa-
mostatnějším. nezávislejším, to
by bylo nejlepším dárkem pro ně
ho. Jana také asi žehrá, že je-
jich strávník, který podle všeho
u nich zdomácněl, nepotkává se
s takovým výsledkem, jaký za-
slouží a bude mu pomáhati.
(Pokračování)
“Langfitt” ve službách uprchlí-
ků
Když 23. července přistála loď
USNS General Langfitt u ne-
wyorského přístaviště číslo 86,
započínala tím svůj druhý rok
činnosti, kterou se stává jakou-
si “Mayflower” dvacátého sto-
letí. K účelu, kterému loď v pří-
tomnosti slouží, zavdal podnět
uprchlický nouzový zákon Spo-
jených Států. Při poslední zmí-
něné plavbě, která byla patná-
ctou směrem na západ, nesla
panů z Německa a Rakouska,
loď rekordní břímě 1,265 Evro-
kteří přicházeli do Spojených
Států započít! život v novém
prostředí.
Někdejší transportní loď ame-
rického námořnictva, která kdy
si přivezla americké vojáky do
bojů na pobřeží Normandie, a
která později dopravovala voj-
sko Sopjených národů kolem ce-
lého světa na bojiště v Koreji
přeplavila nyní ve shodě s u-
prchlickým nouzovým zákonem
do konce července tohoto roku
na 18,000 evropských uprchlí-
ků ke břehům Spojených Stá-
tů.
“Langfitt" byla najata organi-
sací, vytvořenou 27 národy kon-
cem roku 1951. Tato organlsa-
ce, “Mezivládní výbor pro evrop-
skou emigraci” ! (Intergovern-
mental Committee for European
Migration, čili ICEM), má za ú-
kol pomoci uprchlíkům ze zá-
padní Evropy, jakož i obyvate-
lům některých nadmíru přelid-
něných končin najiti nový domov
v zámoří. Pod záštitou ICEM u-
sadilo se tak v Americe, v Au-
strálii, na Novém Zélandě, v Is-
raelu a v Africe asi půl milionu
Evropanů.
ICEM najal loď Langfitt před
více nežli před rokem ve sna-
ze urychliti dopravu uprchlíků
do Spojených Států. Vzhledem
k tomu, že platnost uprchlické-
ho nouzového zákona letos kon
čí a že uprchlíci musí zužitko-
vati povolené jim visum do čtyř
měsíců po jeho vydání, je tato
Nurse
O Zdravitaminu
Zdavitamin, který také sama
užívám, pomohl mi od neuritis v
mých rukou. Zdravitamin dodá-
vá mi vskutku hodně energie-
siiy-a čitím se tělesně po něm
mnohem lépe. Zdravitamin ome
zí také vaší nervosu. Když ho u-
žíváte, necítíte se nervosním.
Zdravitamin obsahuje skutečně
všechny vitaminy a minerály,
které vaše tělo tak nutně potře-
buje. Zvláště je dobře ho užívati
v tom úmorném podnebí jaké
máme zde v Texasu, kde jsme
jen 50 střevíců ve výšce nad mo-
řem. Mám zkušenost, že Zdravi-
tamin pomáhá také velmi dobře
při rheuma a arthritis. Jako Re-
gistered Nurse doporučuji upří-
mně všem užívati Zdravitamin.
—- Lydia C. Dibola, R. N.-133
Payne S tr., Houston, Texas. Lá-
hev na 5 týdnu je za $3.98, dvoj-
násobná láhev ZDRAVITAMIN
kapslíků na 2V2 měsíce jen $6-
98 vyplácené. Money o r d e r, l
check, cash, COD.
EUROPEAN DRUGS, Depl. 8 j
Břetislav Jelínek Jelínek čsl. I
lékárník, (pozor nová adresa)^ I
snaha organisace snadno pocho-
pitelná. Očekává se, že loď Lan-
gfitt převeze do konce roku 1956
asi 23,500 uprchlíků do Spoje-
ných Států. Poslední cestu vy-
koná v dubnu 1957, kdy skonči
platnost posledních vydaných
vis.
Loď která byla spuštěna na vo
du roku 1943, koná cestu z Rre-
menrhavenu do Nového Yorku
za deset dnů. Na její úpravu pra
civilní účely vydala ICEM asi
250 ono rinlavň Cócf toho byla
na rozdělení prostoru na kabi-
ny asi pro 200 pasažérů, hlavně
žen s malými dětmi, které potře
bují více soukromí. Denní ná-
klad v přístavišti i za plavby je
asi 5,700 dolaru, čili kolem 2,000,-
000 dolarů ročně.
V červenci dopravil ICEM 3,-
500 uprchlíků do Spojených Stá
tů letadly, a sice z Říma, Ham-
burku, Mnichova, Bruselu, At-
hén a jiných evropských měst.
Na tuto dopravu vzduchem ma-
jí přednostní právo těhotné že-
ny, jnatky s malými dětmi a li-
de sešlí věkem, jimž by delši ce-
sta lodí působila obtíže.
Pokaždé, když “Langfitt” při-
stane v Novém Yorku, čekají v
přístavišti zástupci rúžných or-
ganisací. Jsou to National Cat-
holic Welfare Conference, Inter-
national Rescue Committe, Lit
heran Refugio Service, Church
World Service, Tolstoy Foun-
dation. United Hias Service, Uni-
ted Ukrainian American Relleí
Committee a American Fund for
Czechoslovak Refugees.
Značná
Úspora na pojištění proti ohni
uouri, KrupoDiti, automoouove
všeho druhu, atd.
WALLA INSURANCE AGENCI
zástupce
WEST. TEXAS
Dr. Thos. N.
DeLaney
OČNÍ LÉKAŘ
Brýle správně připravené
Čaí dle úmluvy
513-17 SPJST Bldg.
Tel. úřadovna PR 3-3248 ' ’
Res, PR 3-2687
liti 1
TEMPLE, TEXAS
t:
'■ ;v>(
TIRED
•TIL IT HVRTS ?
Just 6* o Doy Can Help Build
Rich, Red Blood... Savé You front
being Dragged Out... BASY PREY
* TO MIN0R lUS*
Nutritional experts reveal vitamin losses
in cooked foods plus fauliy diet may
bc seriously undermining your energy,
strength, and rcsistance, making you
, feel on edge—affecting your appetite—
i spoiling your sleep—becctuse your body
is vitamin and iron starved.
*Theie symptoms il due to a vitamin dafieleney oc-
ssye?v"íí sí
• ?í#ioní*í gorlod. In thamselvos, they do not prove
5 rbV dua *{ o f im c tj o nai c o n d i ti o n s*.* “ ° °th'r CaU5M
How You Can Stop Chronic
Vitamin & Iron Starvation TODAY
...FeelLike a New Person!
Supplement your diet cvery day with
just one High-Potcncy Bcxel Capsule.
Just one oí these wondcrfuily strength-
ening capsules give you the full vita-
min and iron content nátuře providcd
in the following groups of foods before
cooking:
1 quarf of paiteurized milk »/2 lb. of fiom
f,°ÍL0f/re,h oran9® iuice 1 lb. of beeti
yi,,b- of leon bacon % lb. of bulter
1 lb. of lean pork lb. of veal chopt
Vl lb. of green string beans
Penny for Penny ... You Cet
More Value in High-Putency
3255 — lOth W.
SEATTLE 99, WASH.
Biggest Talent
and Fun Array
of the Decade!
HEART 0’ TEXAS
FAIR & RODEO
ENTERTAINMENT
featnrln*
dnllwAnd Rftraf
featnrln*
Hollywood Ston!
★PRESTON FOSTER
Teto vision Star ot
“Waterfront”
★EDDIE DEAN
lop Western Film and
TV Star
IN PERSON
oř every performance
Woriďs ChamoionsHip
RODEO
Order Tlckets Now: Bos seat*. IS:
reserved seata, *2.50: Gen. Adm
*1.75. P O. Bos 3005, Waeo. Tesaa.
Don’t Miss the Colorful
'Dancing Waters'
Exciting
Review!
Nothing
Libě It!!
TALK OF 2 CONTXNENTS
•fr Free Entertainment
“Sky Rings”
it 20th Century Midway Shows
★ Southwest Arraed Forces
Talent Confest
it “‘Uncle Elihu” in person
it Women’s Divislon
it Commerctal Exhibit*
it Antiqne Antoš—Livestock
HEART 0' TEXAS
FAIR i RODEO
Sept. 29 - Oct. 5
Waeo, Texas
BEXEl
SPECIÁL FORMULA VIIAMIN CAPSULES
Fooi Pettcr...Laok Better...Work Better
qr YOUR MONíY BACK!
A McKesson product
ffc •• # k
Werneťs West
Drug
“Your Rexall Store”
WEST, TEXAS
i, • i: r i ’j
Ernest J. Hankp
n / >( "i':':
Právník
i :! J
Houston. T exas
ňb
.niivi
:i.X.
.vii :í.i:!
Kacíř & Lesikar
a Kacíř ^
právníci
úřadevna
Bank Building
2nd Floor Temple National ^
Tempíe, Texas
GEO E. KACÍŘ
fo; ;
právník
WEST, TEXAS
Malá kuřátka
,,'i.
i;í |
Nyní jsou u nás k dostání.
Navštivte nás neb zašlet*.
Vaši objednávku.
Můžete se spolehnouti na
# «> nejlepší jakost • kuřátek
'm
zdali je dostanete od spo-.,.(
lehlivé líhně.
• *>'
•í ■:
WEST CHICK
HATCHERY
E. W. PLÁŠEK, Majitel
WEST, TEXAS
i
THROUGH THE GATES OF
TIME . . . INTO A REALM
OF ETERNAL LIGHT
To worthily mark the passing
of a beloved spirit, a funeral
should express, as eloquently as
possible, the heartening prom-
ise of the llfe eternal.
Observant of Every Wish,
Heedful of Every Need
MARSHALL & MARSHALL
FUNERAL HOME
IO
Hillsboro, Texas
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 38, No. 39, Ed. 1 Friday, September 28, 1956, newspaper, September 28, 1956; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth782802/m1/2/?q=%22People+-+Ethnic+Groups+-+Czechs%22: accessed July 17, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.