Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 37, No. 6, Ed. 1 Friday, February 11, 1955 Page: 2 of 8
This newspaper is part of the collection entitled: Cechoslovak and Westke Noviny and was provided to The Portal to Texas History by the UT San Antonio Libraries Special Collections.
- Highlighting
- Highlighting On/Off
- Color:
- Adjust Image
- Rotate Left
- Rotate Right
- Brightness, Contrast, etc. (Experimental)
- Cropping Tool
- Download Sizes
- Preview all sizes/dimensions or...
- Download Thumbnail
- Download Small
- Download Medium
- Download Large
- High Resolution Files
- IIIF Image JSON
- IIIF Image URL
- Accessibility
- View Extracted Text
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
OBGHOSECVIE — WBffr. -1-sSAS
v patek, dne li. iinnra
HENRYK SIENKIEWICZ:
Rodina
Polanieckých
. ROMÁN
(Pokračování.)
A U ----»•« • •
iciiuatuvcu , a aiic tfcliL
daleko, že odstrojiv se a uleh-
nuv, dlouhý čas nemohl usnou-
ti, Kohouti začali kokrhati, ok-
na blednout! a zelenati, ale on
viděl ještě před zavřenými víčky
mírné čelo slečny Plawické, její
znamínko nad ústy a ruce, nalé-
vající čaj. Potom, když usnul,
zdálo se mu, že drží ty ruce ve
svých a přitahuje je k sobě. Rá-
no probudil se pozdě a vzpome-
nuc na slečnu Plawickou, po-
myslil si: “Aha! to ona tak vy-
padá!”
II.
Vlastně ho probudil sluha, kte-
rý mu přinesl kávu a přišel pro
věci, aby je vyčistil. Když se s
nimi vrátil, tázal se ho Polaniec-
ki, není-li v rodině zvykem schá
zeti se v jídelně ke snídani.
— Ne, odvětil sluha, neboť sle
činka časné vstává, a starý pán
spí dlouho.
— A slečinka vstala?
’— Slečinka je v kostele.
— Pravda, dnes je neděle. A
slečinka nejezdí se starým pá-
nem?
— Ne; starý pán jezdí na vel-
kou a potom jde k panu kanov-
níkovi, proto slečinka jezdí ra-
ději nn ranní.
— Co páni dělají v neděli?
— Jsou doma. K obědu přijíž-
dí pan Gontowski. ,
Toho Gontowského znal Pola-
niecki ještě jako malého chlap-
ce. Za těch dob dával mu pře-
zdívku “Medvídek”, neboť to
byl chlapík tlustý, nemotorný a
bručivý. Sluha vysvětlil, že otec
pana Gontowského umřel před
šesti lety a mladý sám vede hos-
podářství v sousedním Jalbrzy-
kowě.
— A jezdí sem každou nedě-
lit? otázal se Polaniecki.
— Někdy i všední den večer.
— Konkurent, pomyslil si Po-
lanecki.
Po chvíli se optal:
— Starý pán již vstal?
— Pán nejspíš zvonil, neboť
Josef šel k němu.
— Jaký Josef?
— Komorník.
— A čím jsi ty?
— Já jsem mu k ruce.
— Jdi se zeptat, kdy bude mo-
žno s pánem mluviti. Sluha ode-
šel a po chvíli se vrátil.
— Starý pán vzkazuje, že jak
se ustrojí, bude prošiti.
Dobře.
stliže požehnání muže, stojícího
nad nrobem, a spolu nejstaršího
člena rodiny, má v očích tvých
nějakou cenu, pak ti je dávám.
A uchopiv znova hlavu Pola-
nieckého políbil ji a požehnal.
Mladý muž byl tím zmaten ješ-
tě více a na jeho tváři zračil se
odpor. Matka jeho byla příbuz-
ná a přítelkyně první ženy pa-
Sluha odešel; Polaniecki osa-j na Řlawického. S nim samým
měl a- čekal, či lépe nudil se
dost dlouho. Konečně přešla ho
trpělivost přecházeti a chtěl již
vejiti do zahrady, když onen
Josef přišel mu oznámiti, že sta-
rý pán prosí.
I vedl ho chodbou do pokoje,
ležícího na druhé straně domu.
Polaniecki vstoupil a v první
chvíli nepoznal pana Plawické-
nepojil ho nikdy, pokud se pa
matoval, srdečnější poměr a pro
to slavnostní to uvítáni, jemuž
však prou sve vun musil se po- j
drobiti, bylo mu nesmírně trap-
né. Polaniecki sám nechoval ani
nej menších citů rodinných k
panu Plawickému, myslil si te-
dy v duchu: “Ta opice mne že-
hná, místo aby mluvila o pěné-
ho. Pamatoval ho jako muže v j zích” — i uchvátila ho jakási
plné síle a velmi hezkého, nyní 1 zlost, která mohla mu přispěti
stál před nim člověk starý, s
tváří svraštělou jako pečené ja-
blko, které malé načerněné kní-
ry nadarmo snažily se dodatl
vzhledu mládí. Jak vousy tak i
černé, se strany sčesané vlasy o-
značovaly nevyhlaslé dosud tuž-
by.
Ale pan Plawicki rozpřáhl ra-
mena:
— Stáno! Jak se máš. drahý
hochu! Pojď sem. A u-kázav na
svou bílou vestu, objal hlavu
Polanieckého a přivinul ho k
prsoum, která se zvedala ry-
chlým oddychováním.
Objetí trvalo dlouhý čas, pro
Polanieckého až příliš dlouhý;
konečně pan Plawicki řekl:,
— Dovol, ať si tě prohlédnu.
Celá Anna, celá Anna! Má ubo-
há, milovaná Anna.
A pan Plawicki zaškytar, pak
otřel si čtvrtým! prstem pravé
víčko, na němž ostatně nebylo
slz, a opakoval:
— Celá Anna! . . Tvoje mat-
ka byla vždy ke mně nejlepší a
nejpřátelštější příbuzná.
Polaniecki stál před ním zma-
tený a trochu překvapen jak při
jetím, jehož neočekával, tak ta-
ké vůní vosku na vousy, pudru
a různých voňavek, kterými pá-
chly tváře, vousy i vesta pana
Plawického.
— Jak se máte, strýčku? otá-
zal se posléze, soudě* že ten ti-
tul, jaký dával ostatně v dět-
ských letech panu Plawickému,
bude nejlépe odpovídati slavno-
stní náladě shledání.
— Jak se mám? opakoval pan
Plawicki — už tu dlouho nebu-
du! nebudu! Ale právě proto ví-
tám tě tím srdečněji ve svém do
mě ... po otcovsku! . . . A je-
k objasnění věci. Mezi tím řekl
pan Plawicki: ,
— Usedni hned, drahý hochu,
a buď jako doma.
Polaniecki si sedl a začal mlu-
viti:
— Milovaný strýče, je mi vel-
mi příjemno, že jsem vás na-
vštívil; byl bych to jistě učinil,
i kdybych neměl příčiny, ale ví-
te, že jsem přijel, také k vůli té
záležitosti, kterou moje matka.
Tu pan Plawicki položil mu
náhle ruku na koleno a otázal
se:
— Pil jsi kávu?
— Ano, odvětil v rozpacích
Polaniecki.
— Maryna totiž ráno jezdí do
kostela. Prosím tě také za odpu-
štění, že jsem ti nepostoupil svůj
pokoj, jsem stařec a uvykl jsem
zde spáti. Je to moje hnízdo. . .
Při tom mávnul rukou do kru-
hu po pokoji
Polaniecki sledoval bezděčně
očima pohyb ruky. Kdysi ten po-
koj byl pro něho ustavičným
pokušením visely v něm totiž
zbraně pana Plawického. Od sta-
rých dob změnily se v něm pouze
čalouny, které nyní byly rpžové
a představovaly v nekonečném
množství čtverců mladé pastýř-
ky, oděné á la Watteau a lovící
ryby na udici. V okně stála toa-
leta bíle pokrytá, s lustrem o
stříbrných ramenech, na níž by-
lo postaveno množství krabic,
pouzder, lahviček, kartáčků,
hřebenů, pilníčků na nehty atd
Vedle v koutě byl stojan na dým
ky s jantarovými špičkami či-
buků; na stěně, nad pohovkou
kančí hlava, pod ní dvě dvojky,
torba, trubky a vůbec lovecké po
třeby; v zadu stůl s papíry, du-
Éfi
-nwBUffetmxi
POMĚR VP
w/m
POMĚR-X
Power-Prímed with ROCKET FUEL
Another first for Sinclair! From Sinclair Research comes a new
super gasoline power-primed with rocket fuel — the same
mighty fuel ušed in V-2 rocketsi Command rocket power at
the touch of your toe... super getawav... hioh nnti-knock,
Power up with power-x and feel the difference! In power-x.
you also get anti-stalling, pre-ignition control and
ANTI-RUST PROTECTION.
The New SkiperFuef
SINCLAIR POWER-X
ELO ZATOPEK Agent
bovc poličky s trochou knéh,
všude plna naradí, více méně po
třebného a pěkného, zvěstující-
ho vsak, ze obyvatel toho poko-
je jest osou, kolem které se vše
v domě točí. a že sám o sebe pe-
čuje velice. Jedním sioVem byl
to pokoj starého bezžence a ego-
isty, plného titěrné pečlivosti o
sve pohodli a plného požadavků
Polaniecki nepotřeboval ani mno
ho důmyslu, aby uhodl.
Plawicki za nic a nikomu nepo-
stoupil by svůj pokoř
Leč pohostinný pán domu tá-
zal se dále:
— Měl jsi tam dost pohodlí?
Jak j«i ztrávil noc?
— Děkuji, dobře; vstal jsem
pozdě.
— Doufám, že přece u mně
ztrávíš několik neděl.
Polaniecki, který byl vejmi ži-
vý, vyskočil z křesla.
— Snad, strýče, víte, že mám
obchod ve Warszawě a společní-
ka, který sumojediný nyní prá-
ci zastává. Proto musím odjeti
a přál bych si ještě dnes vyřiditi
záležitost, pro kterou jsem při-
jel.
Na to odvětil pan Plawicki s
jistou srdečnou vážností:
— Ne, můj hochu. Dnes je ne-
děle a vedle toho city rodinné
mají míti přednost před obcho-
dem. Dnes přijímám a vítám tě
jako příbuzného — zítra, chceš-
li, vystoupíš jako věřitel. Tak.
Dnes přijel ke mně můj Stáňa,
syn mé Anny! Až, zítra! Tak to
má býti, Stáňo. Mluví s tebou
starší příbuzný, který tě má rád,
a kterému k vůli jsi povinen to
učiniti.
Polaniecki trochu se zamračil,
ale pó chvíli odpověděl:
Nechť, tedy zítra.
— Teď promluvila z tebe An-
na. . . Kouříš z dýmky?
— Ne, kouřím jen cigarety.
— Věř mi, špatně jednáš. Ale
mám pro hosty i cigarety.
Další rozmluvu přerušilo hrče-
ní povozu před průjezdem.
— To přijela Maryna z ranní
mše, řekl pan Plawicki.
Polaniecki, pohlédnuv do ok-
na, spatřil růžovou slečinku ve
slaměném klobouku, sesedáva-
jící s kočárku.
— Seznámil jsi se s Marynou?
otázal se Plawicki.
— Bylo mi potěšením — vče-
ra —
— Drahé dítě! Nepotřebuji ti
říkati, že žiju jen pro ni. . .
V tu chvíli otevřely se dvéře
a mladý hlas se otázal:
— Je dovoleno?
— Jen pojď, pojď; je tu Sta-
na! odvětil pan Plawicki.
Maryna vstoupila rychle : s
kloboukem žavěšeným stuhami1
na ruce a objavši otce, podala
Polanieckému ruku. V růžové
perkalové sukni vypadala neoby-
čejně vkusně a sličně. Bylo v ni
cosi z nedělní nálady a při tom
ze svěžesti jistra, plné pohody
a jasné. Vlasy měla něco pocu-
chané od klobouku, tváře zrůmě-
něné — mladost z ní sálala. Po-
lanieckému jevila se dnes i ve-
selejší hezčí, nežli byla včera.
— Velká bude dnes trochu po-
zději, pravila otci, neboť kanov-
ník hned po ranní mši odešel do
mlýna zaopatřiti Szatkowskou.
Je jí velmi zle. Máš, tatínku, je-'
ještě asi půl hodiny času.
— Dobře, odvětil Plawicki —
zatím seznámíte se blíže se Stá-
nou Polanieckým. Povídám ti,
celá Anna! Ale tys jí nikdy nevi-
děla. Pamatuj si,- Maryno, že
bude zítra, zachce-li se mu, na-
ším věřitelem, ale dnes je jen;
příbuzným a hostem.
— Dobře, odpověděla dívka —
budeme míti veselou neděli.
— Šla jste tak pozdě spát vče-
ra, slečno, řekl Polaniecki — a
dnes byla jste na ranní.
A ona odvětila vesele: i
— Na ranní mši bývám já a
kuchař, abychom měli čas po-
tom mysliti na oběd.
— Zapomněl jsem včera říci,
pravil Polaniecki — že přináším
slečně pozdrav od pani Emilie
Chwastowské.
— Neviděla jsem Emilku již
půl druhého roku, ale píšeme si
dosti často. Pojede prý do Rei-
chenhallu k vůli své dcerušce.
— Chystala se k odjezdu.
— A jak se má dceruška?
— N£ svých dvanáct let je nad
míru vzrostlá a velmi chudokrev
ná. Nezdá se, že by byla velmi
zdravá.
— Navštěvujete často Emilku?
— Dosti často. Je to skoro je-
diná moje známost ve Warsza-
wě. A kromě toho mám velmi
rád paní Emilii.
— Pověz mi, hochu milý, tázal
se Plawicki bera ze stolu pár
čistých rukaviček a vkládaje je
do náprsní kapsy — čím ty se
vlastně zanášíš ve Warszawě.
— Náležím k těm, jímž říkají
“podnikatel”. Mám komisionář-
ský obchodní dům ve spolku s
jistým Bigielem. Spekuluji s obi-
lím, cukrem, časem i s lesy a s
čím se dá.
— Ale já slyšel, že jsi inže-
nýr?
— Jsem technik. Ale nemohl
jsem po svém návratu nalézt!
zaměstnání u žádné továrny, i
pustil jsem se do obchodu, tím
spíše, že měl jsem i o tom jakýs
pojem a že jsem byl ve spolku
již před čtyřmi lety, ač podniky
vedl sám Bigiel. Ale pravým mým
oborem Jest barvířství.
— Jak povídáš? tázal se pan
Plavlcki.
— Barvířství.
— Nyní jsou takové časy, že
třeba uměti se vpraviti do vše-
ho, řekl důstojně pan Plawicki.
— Já t i to ve zlé vykládati ne-
budu. Jen když se zachovají sta-
ré poctivé tradice rodinné — žá-
dné zaměstnání člověka nehano-
by.
A Polaniecki, který když uzřel
dívku, nabyl opět dobré nálady
a kterého pobavila náhle gran
1 nano Plnwiolrěhn ir íVeroi-
vu ukázal svoje zdravé zuby a
odpověděl:
— Zaplať pán bůh!
Slečna Maryna se rovněž u-
smála a řekla:
— Emilka, která má vás též
rád?., psala mí kdysi, že zname-
nitě provádíte své obchody.
— Jenom že jsou se židy potí-
že/ ale jinak je konkurence leh-
ká. Ale se židy, když člověk ne-
vydává antisemitické manifesty
a dělá klidně svoje, možno vy-
jit. Co se však paní Emilie tý-
ká, vyzná se v obchodu tolik ja-
ko její malá Litka.
— Ano, ona nikdy nebyla prak
tická. Kdyby nebylo jejího šva-
kra, pana Theofila Chwastow-
ského; byla by ztratila všecko
jmění. Ale pan Theofil velmi Lit-
ku miluje.
— Kdo by nemiloval Litku? Já
první pro ni hořím. Je to tako-
vé divné dítě, takové milované.
Říkám vám, že jsem vůči ní ú-
plně bezbranný.
A slečna Maryna pohlédla po-
zorněji na jeho upřímnou, živou
tvář a pomyslila si:
_ Je jistě trochu prudký, ale
má dobré srdce.
V tom pan Plawicki upozornil,
ze je cas na veikou a pocai se
loučiti s Marynou jakoby odjíž-
děl na několikaměsíční cestu,
naposled udělal ji na hlavě kří-
žek a vzal klobouk. Slečinka
stiskla ruku Polanieckého živě-
ji, nežli při ranní setkané, on
pak, sedaje do kočárku, opako-
val si v duchu:
— O, je velmi krásná! velmi
sympatická. . .
Za aleji, kterou Polaniecki
den před tím přijel, zatočil se
kočárek na silnici tu a tam vrou
benou starými a trouchnivějící-
mi břízami, stojícími v nepravi-
delných odstavcích. Po jedné
straně táhlo se brambořiště, po
druhé veliký lán žita, s obtíže-
nými již a sklánějícími se kla-
sy, kterjý zdál se spáti v klidném
vzduchu a plném světle sluneč-
ním. Mezi břízami poletovaly
před povozem straky a dudci. V
dálce bylo viděti dobytek jdou-
cí po cestičkách přes plavé moře
a vesnicky dívky ponořéné v něm
po pás, s červenými šátky na
hlavě, podobně kvetoucímu má-
ku.
— Pěkné žito — pravil Polani-
eki. „
— Není zlé. Děláme, co síly
stačí a co Bůh dá; to dá. Jsi
mlád, můj drahý, dám ti tedy
jednu radu, která ti v budoucno-
sti prospěje. Vykonej vždy, co
se na tebe patří a ostatek po-
nech Pánu Bohu. On ví nejlépe,
čeho nám třeba. Úroda letos bu-
de dobrá — a věděl jsem to pře-
dem, neboť jak mne má bůh
něčím postihnouti, posílá mi
znamení.
— Jakže? otázal se s podivem
Polaniecki.
Za stojanem na dýmky —
nevím, povšimnul-ii jsi, kde stojí
— kdykoli má mne potkati něco
zlého, vždy ukazuje se mi myš
několik dnů po sobě.
— Bude asi díra v podlaze.
_ Není, pravil pan Plawicki,
přivíraje vička a potřásaje ta-
jemně hlavou.
— Abyste si vzali kočku?
_ Nechci, neboť, je-li to vů-
le boží, aby ta myš byla pro mne
znamením a výstrahou, nechci
jednati proti té vůli. Na př. le-
+0S neukázalo rá mi nic. Říkal
jsem o Lom Maryně. . . Snad
Pán Bůh ráčí nějakým způso-
bem ukazovati, že bdí nad naiíí
rodinou. Poslyš, můj drahý: vím,
že lidé říkají, že jsme na mizi-
ně, neb aspoň v poměrech velmi
špatných Posuď tedy sám: Kr-
zemieň se Skoky, s Magierowkou
a Suchocinem má okolo dvě stě
padesát jiter. Vázne na tom o-
okolo šedesát tisíc
rublů Společnosti — a nic více,
a asi sto tisíc dluhů hypotekár-
ních, i s tvou sumou. To máme
tedy již sto šedesát tisíc. Počí-
tejme nyní jen po třech tisících
rublů za jitro, to dělá sedm set
padesát tisíc — dohromady de-
vět set deset tisíc. . .
_ Jak to? přerušil ho překva-
pený Polaniecki — to počítáte,
strýče, dluhy k svému majetku?
_Kdyby majetek neměl žád-
né ceny, nikdo by mi naň gro-
še nedal, musím tedy připočítati
dluh k ceně majetku. . .
Polaniecki sť pomyslil: “Blá-
zen, se kterým nelze mluviti —
a poslouchal dále mlčky.
Pan Plawicki mluvil dále:
J0 Magierowku chci rozparce*
lovati. Mlýn prodám, ve Sko-
kách a Suchocině mám lomy —
a víš, nač jsem je odhadl? Na
dva miliony rublů.
— Máš kupce, strýče?
_ Před dvěma lety přijel sem
nějaký Schaum a prohlížel pol-
nosti. Odejel sice ani se nezmí-
niv o obchodu, ale jsem jist, že
r«' Tl-.L Kt. ort wii
ukázala myš za stojanem na
dýmky.
— Ha! Jen aby se vrátil.
— Víš, co mi také napadá?
Když jsi ty podnikatel, pusť se
do toho obchodu. Jen sl najdi
společníky.
— To je podnik pro mne příliš
velký.
— Najdi mi tedy kupce: dám
ti deset procent zisku.
— Co myslí slečna Maryna o
tom slinu?
maryna. jak to Maryna? Je to
zlaté dítě, ale dítě. Než i ona
věří, že Prozřetelnost bdí nad
naší rodinou.
— Slyšel jsem to od ní včera.
Zatím počali se blížitl do Won-
torů a ke kostelu stojícímu na
návrší mezi lípami. Pod kopcem
stálo několik selských neohra-
baných vozíků, jakož i ně.kolik
bryček a kočárků.
Pan Plawicki se pokřižoval.
— To je náš kostelíček, na
který se musíš pamatovatl. Vši-
chni PlawiČtí zde leží a také já
budu tu brzo ležeti. Nikde nemo-
dlím se tak dobře, jako zde.
—.^Vidím, že tu je hodně lidí,
řekl Polaniecki.
— Je tu bryčka Gontowského,
kočár Zazimských, vozík Tamis-
zových a několik jiných. Na Ja-
miszovy budeš se také pamatova-
ti. Ona Je neobyčejná žena, on
tváří se jako vleký agronom a
rada, ale je ťulpas, který jí ni-
kdy nerozuměl.
V tom počali zvoniti na kostel-
ní věžičce.
— Spozorovali nás a zvoní, ře-
kl pan Plawicki, — velká hned
začne . . . Povedu tě po mši na
hrob své první ženy; pomodli
se za ni, vždyť to byla tvoje
tetička. . . Výborná byla to že-
na, dej jí Pán Bůh lehké odpoči-
nutí!
Při tom pan Plawicki znova
zvedl prát, aby si otřel pravé o-
ko; Polaniecki se pak otázal, a-
by změnil směr řeči:
— A paní Jamiszová byla kdy-
si velmi krásná? Je to táž?
Obličej pana Plawického ná-
hlé se rozjasnil. Na chvíli vy-
chýlil hrot jazyka z načerněných
knírků, pak poklepal Polaniec-
kému na koleno a řekl:
— Stojí ještě za hřích, stojí,
stojí! . . .
V tom dojeli — a obešedše ko-
stel Vstoupili se strany do zakry-
stie, nechtějíce se tlačiti zástu-
pem. Paní seděly v postranních
lavicích, hned před stalaroi. (Sta
la zove se v polských chrámech
sedadlo pro, kněze vyhrazené.)
Pan PÍawickí usedl v lavici kol-
latorské, ve které byli jen Jaml-
szovi: on, muž, vyhlížející velmi
staře, s tváří inteligetní a utrá-
penou, ona. žena hodně pod še-
desát, oděná málem tak, jako
slečna Maryna, to jest sukní
perkálovou a slaměným klobou-
kem. Uctivé poklony, jaké jí po-
čal sekati pan Plawicki, a upřím
ný úsměv, s nímž ,mu je vrace-
la, ukazovaly, že panuje mezi
nimi blízký poměr, opírající se
o vzájemný obdiv. Po chvíli paní
zvednuvši lornět k očím, poča-
la patřiti na Polanieckého, ne-
chápajíc patrně, kdo to pana
Plawického provází? V lavici za
nimi jeden soused využitkoval
toho, že mše ještě nezačala, a
končil jakés vypravování o honu,
neboť opakoval několikráte dru
hému sousedu: “Moji psi dobře
honi. . .” Po té oba přerušili tu
rozmluvu a počali pomlouvati
Plawického a paní Jamiszovou
tak na hlas, že Polaniecki každé
slovo slyšel.
(Pokračování.)
GEO E. KACÍŘ
právník
1
WEST, TEXAS
Ernest J. Hankí*
Právník
Houston. Texas
Kacíř & Lešikar
a Kacíř
právníci
úřadovna
2nd Floor Temple National
Bank Buildlng
Temple, Texas
Poděkování
Přejeme si zde vzdát! náš dik
Bohu, za to že nás přivedl na ce-
stu k pravému lékaři. t
Všichni tři jsme byli nemocni
a byla nám odporučena operace.
Dozvěděli jsme se o Doctor Bro-
děn N. D., od různých jeho pa-
cientů a jak mnoho on pro ně
vykonal, načež jsme se rozhodli
lei navštívit. Nvní isme skutečně
šťastní, že se to tak stalo. My
jsme byli léčeni koncem měsíce
srpna a jsme zdravrod té doby.
Místo omezené, nedovoluje zde
popsání všech chorob, kterými
jsme byli postiženi. Ale od té do-
by co jsme z léčení byli propuště-
ni, žádný z nás nebyl nemocen
jediný den neb i hodinu.
Můžeme zde dáti Dr. Broděn
naše nej lepší odporučení co
schopný a poctivý doktor, který
jest velmi dobrý a jeho poplatky
za jeho služby jsou velmi levné.
Dříve žádný nám nebyl nápomo-
cen, ani nepřinesl úlevy. My s
radosti odpovíme jakoukoliv žá-
dost neb otázku. Přiližte Vámi a-
dresovanou obálku se známkou.
Frank Pavlecek
Mřs. G. L. Pavlecek
Stave Zaruba
Adresa — Sealy, Texas.
Adresa Dr. Broděn jest Hal-
lettsville, Texas, kde úřaduje ve
čtvrtek a v pátek a v sobotu do
12. hodin. — Ve Victoria, Texas
jest v pondělí, v úterý a v páťek
— 908 N. Navarro St. (dzc)
i
■
Alexandria, Louisianf. j
Ctěná redakce:
Posílám předplatné na JgechQ*
slovák na další rok.
Přejeme vám vše dobrév do n4
vého roku a hodně nových o®
běratelů.
S přátelským pozdravem 1
Jos. Kinčínskt
i-y " -^1
Značná ...
Úspora na pojištěni proti ožuu
bouři, krupobití, automobilové
věeho druhu, atl
WALLA INSUKANCK AGENCIÍ
zástavce ifiJlť-cjiTt,
WEST. TEJLAS <<> T8
__
Upozornění!
málAv
iqs h
Jitald
Jest tg nebezpečné, když st>
nemůžete zbaviti kašle po «48
chladu. Chronický (zastaralý);
zápal průdušek . často přícháfli
když zanedbáme obyčejný kašel
neb plicní náchlad. Použijte, (4*
nned Creomulsíon, podle náyg.
4u. Creomulsíon zmírní kričpí
jplesti i uleví zánět blan p.růdu$-
nic, uvolní tuhé šlemy, obsa!*^
jící škodlivé zárodky, zqiir#)
nervové napjetí, zápalem způsorr
bené, a vypomáhá příodě v bpji
proti t ěmto neduhům. Žádpé
mamující prostředky. Pro
kupte slabší Creomulsíon ve ,v*<5
ší lékárně. Tento druh Crepnu%
slon jest v růžovém a moďřéjft
obalu. ;•■)» •. .iv
(Zmírňuje kašel, plícní,
chlady a akutní zápal průdpSek,^
'mI •‘-•ítíii
MARSHALL & MARSHALL
Burial Association Policy
tťícf t
v mou
:o3í
i>bo:
saivai;
s Jiárt!
K DOSTÁNÍ NEJEN V OKRESU HILL, ALE V OKRESU <
McLennan a ve všech okresích ve středni c
ČÁSTI STÁTU TEXAS '
' • Jrf i
§ Bez rozdílu kde bydlíte., dostaňte Burial pojistku t
Marshall & Miarshall_ .a^rn
v .ILsJb
m
0 Porovnejte naší “Prvotřídní službu—Prvotřídní zu*>'
řízení”
-721V9Í
dl Pojistka táno dá mnohem více a nestojí více
KUPTE NYNÍ NAŠI POJISTKU OD
MARŠHALL & MARSHALL
BURIAL ASSOCIATION
HILLSBORO, TEXAS
• >q OJ
' i ■ l)Í7í
iš ,ih;;
:/T n<»iv|
xJěja
JffV, horním-
24ti-Hodinová služba
Denní Telefon 6-5383
Noční Telefon 6-2274
Vaše zavolání jest
náš povel!
Ve dne neb v noci, my Vám sloužíme
správně . . . s nejlepší jakostí butane
neb propane plynem, dovážka přesně po
zavolání, bez rozdílu jaké jest poěasí,
neb cokoliv jiného. Naše ceny jsou také
správné.
WEST BUTANE
Bili (Pete) Hlavenka — Charlie Lott
John Lee Štěpán
West, Texas — Hwy. 77—81 N.
COMPANY
n/Cf
ť. h
ilií
n o
,U
iq*
hv
~ u.i
w i on
KUPUJEME NYNÍ KUKUŘICI
V KLASÍCH
■v, ; Hióuivi
b. r .. . . .
Rychlé a snadné skládání /
Neiwšší tržní cena placena
. ■ l íifi
Navštivte nás dříve nežli.prodáte
WEST FLOUR MiLL
E. W. PLÁŠEK. Majitel
I
■ 7 iv/JU!
WEST, TEXAS (•■<»,,J»
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 37, No. 6, Ed. 1 Friday, February 11, 1955, newspaper, February 11, 1955; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth782854/m1/2/?q=%22%22~1: accessed August 15, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.