Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 37, No. 6, Ed. 1 Friday, February 11, 1955 Page: 3 of 8
This newspaper is part of the collection entitled: Cechoslovak and Westke Noviny and was provided to The Portal to Texas History by the UT San Antonio Libraries Special Collections.
- Highlighting
- Highlighting On/Off
- Color:
- Adjust Image
- Rotate Left
- Rotate Right
- Brightness, Contrast, etc. (Experimental)
- Cropping Tool
- Download Sizes
- Preview all sizes/dimensions or...
- Download Thumbnail
- Download Small
- Download Medium
- Download Large
- High Resolution Files
- IIIF Image JSON
- IIIF Image URL
- Accessibility
- View Extracted Text
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
Enniský Věstník
POŘÁDÁ JOSEF VYTOPIL
Zprávy z Ennis a okolí laskavě oznamte jemu
k. • ‘
' TT-11 J.JUWw
- <.....
.....i
Wmm\m
*
I *
Č-Á 1
i-r&
W*# »-v*4f4
dne 11. flnora 1955.
CicHOSLOVÍí wisr tsxas
TELEVISE.
I na_1365 a druhého dne zemřel.
I Oast odkazu Abrahama Lin-
Tento nejpozdější vynález lid- , . . , , _
ský, televise, jest největší zloděj olna Jeho vlasti a národu, bádá-
lidského času a nepřítel návštěv í**6 Stale V tom’ co za jCho života
nepřítel četby. Co mám televisi’ k *idu promluvil- Lincoln měl
tak nečtu skoro nic Noviny A- fcilopnost vyjadřovat svoje my-
merikán, Hospodář, Věstník SPJ ídyŽ mlU
ST, Čechoslovák a Life leží ne- - 0 dldezHých otázkách a zasa-
přečteny. Sem tam se podívám, j ^J^ckých. Už tenkráte
většinou na ohlavení a na domá- ! Lincoln řekl: “Vénm, že tato vlá-
čí zprávy a to je všechno co čtu.! dar?efůžf se trvale zachovat na
Nemám na čtení času — Tak pul1 otroctvi a na puIi svobody”,
mně pravil jeden čtenář, který Tat?Jsl??a LincoIn řekl> kdy* ne"
sobě koupil ten vynález te- , usp?fně kandidoval roku 1856 do
levisi. - Když chci “vačovat” ty ' ®enatu' *ato jeh.° řeč byla út°-
obrázky a divadla na té televisi, i *en? na povolené otroctví, které
tak nemohu čisti a udržeti se od ^inj
toho nemohu, mně pravil. _ Na- i COln tvrdi1' ž® nik?° nesmi byti
psati něco, to zvláště nemám na Pf"em druíei‘c; ze otroctví je
to kdy. _ Tam, kde mají televisi, ! nut™ zavrhnout> z* Je ho třeba
není žádná beseda.- Skoro všude i zrasl ; ......
spustí televisi a při pozorování1 . ZaJeho uřad°yám bylboj me-
zpráv, obrázků a divadel se nedá T a.Jlhepi- J.lza?e ne_
mluviti a proto je lepší býti do- 1 cJltěl1 ani slyset ° zyusen* otr°-
ma. Ti, kteří vlastní televisi, íí^fa.Sev*r zaslfc?vaí zrufei
skoro nikam večer nejdou, sedí a dosud Ještý ■)est znatl’
— Lidé se dají nachytat. — V
Dallas přišly na nádraží dvě Me-
xičanky, které měly mnoho šper-
ků, vlastně tretek, se kterých u-
trhávaly cedulky, na nichž byla
cena těchto laciných šperků. Ně-
kdo to viděl a myslel, že ty Me-
xičanky ty věci někde ukradly,
proto to oznámil policii. Při vý-
slechu, když přišla policie, Mexi-
čanky se vykázaly s kupními list
ky, kde všechno nakoupily, tak-
že policie nemohla jim ničeho
wtvlrofi Mq Hofo7 nrnrt folUr
těch tretek nakoupily, Mexičan-
ky pravily, že nakoupili těchto za
sedm set dolarů. Že jednou za
rok přijedou do Dallas nakoupiti
pro vraždu. Ve vězení ztrávil 43
let. Nikdy nedostal do vězení do-
pis a žádný ho nikdy nepřišel
navštívit!. Zemřel ve státní ú-
tulně a ztrávil 26 let v posteli
bezmocný, postižený paralysou.
Jakou cenu měl jeho život?
— Přítel Jos. Pouzar st. byl po-
stižen paralysou na pravé ruce a
pravé noze. Přijel k Pouzarúm
kupec podívati se na prasata na
jejich farmě a Pouzar jel s kup-
cem přehlédnouti prasata, a když
Dm irin* in r> 1 rv lr r\ «MT Ir 1 od l/- 7pm i
a více nemohl vstáti, tak najed-
nou se to jemu stalo. Přítel Josef
Pouzar, rodák z Nuzic u Bechyně
v Čechách, přijel do Ameriky ro-
tách laciných tretek, které pak v | ku 1902. Ztrávil celý týden v ne-
Mexiku namáčí do tekutého stři- I mocnici, kde jemu dali 3 pajnty
bra a pak je prodávají turistům I nové krve a v neděli byl převezen
za hodně více peněz za pravé ( domů do domácího ošetření. Pří-
střibrné zboží. Tak vydělávají na
tom zboží dva tisíce dolarů, což
jest v Mexiku pěkný příjem za
“mexické stříbro”. Lidé opravdu
jsou vynalézaví.
— Čtvrtletní schůze hlavní ú-
řadovny Katolické Texaské Jed-
noty v La Grange, kde hlavní ú-
řadovna má sídlo, se podíleli z
Ennis Jos. A. Válek jako ředitel.
S ním jel Jos. Odložil, předseda
zdejšího distriktu. Předseda hlav
ní úřadovny, Parma, do La
Grange také svolal všechny před-
sedy všech distriktů ku poradě v
další práci pro KJT. Dnes všech-
------......— ...v. ow* .. . .. . , . . . . ... ny organisace, chtějí-li prospí-
doma a dívají se na televisi. Před ' ® byl1 ot™ci drzem nejdele. vati jS0U nuceny následkem vel
Ještě dnes Jih nechce rozuměti
zavedením televise ty sousedské
besedy nebývaly takové jako
před třiceti lety, ale nyní za tele-
vise nejsou žádné. Jest to veliký
vynález, chytiti obrázek z dálky,
ze vzduchu, lidský rozum nad
tím zůstává státi, a to prý je te-
prve začátek s> elektrickou sirou.
Co přijde dalšího, toho se už
mnozí z nás nedočkáme, ale bu-
de těch vynálezů mnohem více.
Škoda ,že to nebudeme viděti.
Televise jest luxus, stojí hodně
peněz a kdo televisi chce míti,
tak musí vyklopiti několik sto-
váků dolarů. Za dnešního kredi-
tu, kdy dostaneme skoro všech-
no na splátky, lidé kupují všech-
no a také televisi. Jedete kolem
domku, že byste za něj stovku
nedali, ale anténa od televise
tam stojí. Domek, na nějž se ne-
dá dobře upevnit ta anténa, jak
je starý a shnilý, ale v domku
televise stojí za dvě sta dolarů.
Je to pokrok dnešní doby a za-
stavit! se nedá. Jsou lidé, kteří
říkali, že u nich ta hromská te-
levise nikdy v jejich domě nebu-
de státi — ale dnes už u mno-
hých z nich televise stojí. To je
horečka, míti to, co má soused.
Neni^fiv této zemi, jest
tomu ták v celém světě. Z Evro-
py fftttóvisMidé 31
kup*$L Mé není jich tolik jako v
této pémi a mají je také. Zrovna
tak a mladým lidem, jest tam
zrovoa jako zde. Píše mně bratr,
máme pět dětí, čtyři bydlí v mě-
stě fefně a jedna je vdaná v Hu-
stopečí, doma jsem s manželkou
sám. Píše sestra: Máme čtyři
dítky, všechny bydlí v Bráně, do-
i jsme s manželem sami. Píše
té rovnoprávnosti mezi bílým a
černým člověkem.
Abraham Lincoln měl druh sa-
morostlého humoru, který přibli-
žoval Lincolna jeho národu. Jed-
noho krásného dne, ještě mladík,
šel na konvenci ieho politické
strany a šel do půjčovny, kde
půjčovali koně. Majitel půjčovny
patřil ku protivné straně Lincol-
na a proto' ve stáji vybral velice
pomalého koně, doufaje že Lin-
coln nedojede do konvence včas.
V tom se ale zklamal. Lincoln
včas do konvence přijel a byl zvo
len do úřadu. Když vracel koně
majiteli stáje, tak se obrátil k
němu se slovy: “Toho koně máte
asi na pohřby, či ne?” Když ma-
jitel koně odpověděl že ne, tak
Lincoln jemu pravil: “No to jsem
tedy rád, protože by jste1 nikdy
nedopravili mrtvého ku hrobu
včas ku z mrtvých vstání.” Když
měl podepsati jako president roz
sudek smrti vojáku, který sběh-
nul od vojska, tak to neudělal,
dal vojákovi milost a podotknul:
“Myslím, že mladík nám bude u-
žitečnější nad zemí než pod ze-
mí.” Když byla občanská váika,
tak v severní armádě měl Lin-
coln generála, dobrého vojáka
ké konkurence pojišťujících ve-
likých společností, vyhledávat!
cestu ku většímu získání nového
členstva. Kdysi před lety jsme
sami vstupovali, sami jsme vy-
hledávali tyto společenské spol-
ky, v nichž jsme se cítili jako do-
ma. Na kúiňčli, na vozech a také
pěšky jsme se scházeli v těchto
tel Pouzar zrovna na pravou stra
nu těla trpěl už 16 roků třesav-
kou, že nemohl pravou rukou ani
jisti a nyní třesení ustalo, když
jest ruka a noha bez vlády.
— Znovu ztrávil několik dnů
v nemocnici čtenář Jos. Daněk,
kterému jeho zdraví pokulhává.
Nacházeli se spolu s Pouzarem v
jedné světnici, když jsem je v ne-
děli tam navštívil a lékař taky
uznal, že se může odebrati domů
do domácího ošetření v domě je-
ho bratra Franka Danka a jeho
manželky.
— V pátek byl nej starší člen
řádu Texaská Libuše ZČBJ zde
v Ennis, Frank Gurecký st., ro-
dák z Janovice ve Slezsku, na
hranicích Moravy, kde se naro-
dil 26. ledna roku 1866, když byl
16 let stár, přijel do Texasu, po-
stižen mrtvicí na pravé straně je-
ho těla. Nachází se doma v lé-
kařském ošetření.
— Také paní FianCéS KuIZO
vá, manželka přítele Ant. Kurze
boat-house . .
fishing boat. His
. Jcrry Turner oí Wanchese, N.C., poses witta house be built around old 40-foot
beciioom is what was formerly cabin of boat.
střediskách, kde se mluvilo česky, j více onemocněla. Její nohy jí ne-
Dnes už je tomu jinak, dnes se chtějí sloužiti, takže přítel Kurz
musí vyhledávati noví členové a ! s chromou rukou a paní Kurzová
k tomu jsou konány tyto schůze,
porady a školy.
— V úterý bylo v Dallas něko-
lik našich lidí, kteří by rádi se
stali občany této země. Žen je
více než mužů, které žádají o ob-
čanství. Přítel Jos. Cikánek vždy
do Dallas také jezdí, kde vypo-
máhá našemu lidu. Některé ženy
zde narozené, které se provdaly
za neobčany před rokem 1922, ta
zase s nohama jsou dva v domě,
kteří potřebují pomoci. Paní Ro-
sie Schovajsová jim hodně po-
máhá. Všem naším nemocným
přeji, aby se jim to zdravíčko na-
pravilo.
— V neděli budou konány řá-
dové schůze, od řádu číslo 25 SP
JST v Národní síni, a v Sokolov-
ně řád číslo 135. U řádu číslo 135
po schůzi bude kafíčková svači-
ké ztratily svoje občanství. Ale i na po schůzi, kterou řádové se-
roku 1936 tento zákon byl opra- • stry pro členy přichystají,
ven tak, že zde narozená žena ! — Na jiném místě naleznete
může jenom odpřísáhnouti věr- ! oznámení veselé maškarní zába-
ma,,
mn$ sestřenice: Máme pět dětí,
tři bydlí v Brně, jedna v Kyjově
a domá je jedna dcera. Zde sly-
šíme hářky nad odchodem mla-
dýc|ii lidí do měst z farem, ale ve
staré vlasti je tomu také tak. —
Nejpodivnějším ale je, že vzdor
že tolik mladého lidu odešlo a
odchází do měst, doma zůstávají
stal^iidé a tolik všeho se sklízí s
pole. Moc bavlny, moc obilí,
zkrátka skoro všeho má vláda
plné'skladiště, neví si s tím rady
a stojí to vládu vydržovati, pla-
tit! hájem z budov ve kterých
má Vláda uloženy různé zboží,
který pájem jde do milionů do-
larů. Míti peníze, tak dostanete
koupiti co chcete a kolik chcete,
o nedostatku člověk, který na to
má dolary, nemůže mluviti.
Televise je také zloděj spánku.
Dokud jsme neměli televisi, tak
jak bylo osm hodin večer, už
jsem klímala, chtělo se mně spá-
ti, ale dnes ten večer do jedená-
cti hodin uteče, ani nevím jak a
spátl se mně nechce. — Tak mně
pravila jedna čtenářka, když si
také koupila televisi, a vydrží u
ní seděti pozdě do noci.
kteří politicky vlivní lidé žádali
Lincolna, aby zbavil generála
Granta velení, protože je opilec,
že pije kořalku. Když jeden chtěl
Lincolnovi předložit důkazy, že
Grant je opilec, tak Lincoln ho
požádal, aby se s tím neobtěžo-
val, ale aby se laskavě přesvěd-
čil — jaký druh whisky generál
Grant pije, “abych mohl poslat
po sudu takové whisky každému
mojemu generálu,'aby mohl tak
vyhrávat jak vyhrává v boji ge-
nerál Grant. Abraham Lincoln
byl politicky republikán, ale jed-
náním a smýšlením byl velmi
dobrý demokrat.
Před 12 lety přišel ke mně do
dílny Američan, který nadával
těmi nejhoršími americkými na-
dávkami, které Se nedají napsat,
tomuto Lincolnovi za to, že zru-
šil otroctví. — “Můj pradědeček
byl guvernérem státu Florida,
kde vlastnil veliké plantáže a na
nich tisíce otroků, a když Jih
prohrál, tak všechno ztratil a
utekl do Texasu. Zde při Bristol
u Ennis se usadil na farmě.”
Tak je tomu pfi každém pře-
vratu, jeden nabude, druhý ztra-
tí a pak nadávají a ten druhý se
směje. Bylo tomu tak a myslím
ze bude, až už my zde nebudeme.
-o-
nost této zemi a bez výslechu ob
čanství znovu nabude.
— Z Chicaga přijeli manželé
Louis Košárkovi s dítky. Přijeli k !
rodičům na několikadenní ná-
vštěvu. Přijeli automobilem a ce-
stu měli do Ennis dobrou. Man-
želka Louis Košárka, rozená
Kmochová, jest potomkem z ro-
du Kmocha, který se proslavil
českou hudbou. Měli se zde v En-
nis dobře — jako u maminky.
— Jeden za druhým, jak jsme
na tento svět přišli, tak také od-
cházíme. V minulém čísle byla
zpráva, že ve West zemřel Valen- j _ Co je to? Někdy je to žen-
ím Kopecký^ poslední z těch hu- i ského rodu. Někdy je to mužské-
monstiL kteh v ietech 1935-1942 i ho rodu Někdy je to zdarma Ně.
kdy to stojí hodně peněz. Někdy
vy, která bude pořádaná v Soko-
lovně v neděli 13. února.
— Manželé Henry Juřicovi o-
známili zasnoubení jejich dcery
Henrietty Juřicové s Frank No- .
votným, synem čtenáře Jos. No- ZRUŠENI PŘISTĚHOVALECKÉ
votnýho. Svatbu budou míti na STANICE NA ELLIS ISLANDĚ
začátku léta, myslím až nevěsta* - Ellis Island, který byl od roku
SOLDIER’S DRESS . . . Proposed new uniforms for U. S. army wear are shown, at left, drill and
training: suit; center, generál duty; at right, dress blues. Jí adopted, grey-green color would supplant
traditional khaki and olivě drab.
bude míti po graduaci z Ennis
High School. Bude to dvojnásob-
ná rodina. Bratr ženicha, Ladis
Novotný, má za manželku starší
sestru nevěsty. Ženich před krát-
kou dobou se navrátil z vojenské
dvouleté služby.
obveselovali v Čechoslováků čte-
náře. Bud’ čest jeho památce.
— Minulý týden ve čtvrtek a v
pátek jsme dostali dvoupalcový
déšť který byl velice dobrý. —
Když to bude každé tři týdny
neb za měsíc, tak by to bylo vel-
mi dobré. Trávu na dvoře aby le-
tos sekal i v zimě.
— Zdejší poštmistr George H.
Barney v Kiwanis Klubu před-
nesl, jak u nás v Ennis byl za-
veden poštovní úřad. Zdejší poš-
ta byla zavedena 2. října 1872.
První pošta se nacházela na ro-
hu Kaufman ulice a East Ave.,
asi tam kde se nachází Cameron
Lumberyard. Prvním poštmi-
strem byl John M. Dixon. Ny-
nější dobou máme dodávku na
pěti venkovských cestách, na
k tomu přijde člověk z nenadání,
náhodou. Někdy při velké hádce.
Někdy to člověk uštědří jinému.
Někdy to dostane sám. Někdy to
bývá vidět i slyšet. Někdy to bývá
jen cítit. Celkem jedna a ta sa-
má věc, ač to zase ani žádná věc
není.
I
— Kosa na kámen. Obchodník
s drůbeží a krmivém: "Paní Ma-
stná, ty slepice, které jsem od
vás koupil, scíply než jsem dojel
do města.” — Farmářka Mastná,
která bydlela v suchém kraji:
“To asi po té shnilé korně, kterou
jste mi pro drůbež prodal, ty sle-
pice poscípaly.”
— Soused Fučík stěžoval si
sousedu Matějkovi, že jeho syn
kterých rozvažeči pošty ujedou ^ hřebem do ieho rakve. Soused
Tam kde mají televisi a začnou
do domu choditi večerami sou-
sedi. kteří televisi nemají a při-
chází se dívati na televisi, to je
velice nepříjemná věc. Stále mám
dům rozházený, nanesené bláto,
postele pomačkané těmi, kteří
^e přijdou dívati. a až mně to po-
řádně dožralo, tak jsme televisi
vrátili. Měli jsme ji na splátky,
^ak jsme zastavili ty, co k nám
chodili a nyní máme pokoj. —
ATak mně pravila jedna soused-
ila. — To není návštěva, to je
svinčík v domě.
ABRAHAM LINCOLN
1809 — 1865
“Vláda lidu pro lid”, “S nená-
visti k nikomu”, “S milosrden-
stvím ku všem” — toto jsou vý-
tažky £e slov, kterými mluvil
šestnáčtý president Spojených
států, Abraham Lincoln. Jeho
narozeniny jsou slaveny v této
zemi v sobotu 12. února. Narodil
se 12. jůnora roku 1809 a nastou-
pil ú&d presidenta roku 1861.
TÝDENNÍ ZPRÁVY.
— Ve čtvrtek 3. února byl v je-
ho domově nalezen mrtev čtenář
Joh P. Mach, 66 roků starý vy-
sloužilec z první války, který se
zúčastnil bojů ve Francii. Byl vi-
děn v pondělí, a když ho nebylo
několik dnů viděti, jeho sousedé
zavolali jeho sestru paní Wilii-
amsovou, bývalou Kubalovou a
našli ho v posteli mrtvého ve
čtvrtek, kde asi srdeční mrtvice
ukončila jeho život. Zemřelý byl
svobodný. Narodil se zde při En-
nis 14. února 1888. Zanechává
tři sestry: paní Annie Švehláko-
vou, paní Marií Juříčkovou, obě
v Dallas, a paní Frances Willi-
ams zde v Ennis. Byl pohřben v
sobotu ráno v 10 hodin z pohřeb-
ní kaple Bunch Funeral Home na
Myrtle hřbitov. Pohřební obřady
vykonal Monsignor V. P. Mičola
v kapli a na hřbitově. Čestný do-
provod poskytla mu zdejší Ame-
rická Legie, které on hvi členem.
Nasiči rakve jemu posloužili:
Stanley Švehlák, Joe Švehlák,
Ned Williams, Morris Lockhart,
Stanley Švehlák z Ennis a Char-
lie Juříček, Charlie Brožek z Dal-
las a Viktor Mach z Houstonu.
— Do dalších studií odejel Al-
fred Lažnovský, syn čtenářů W.
F. Lažnovských. Alfred sobě vy-
sloužil čtyři roky u námořníků,
304 míle každý den, kteří dove-
/-I r\ /J AWrt
ČIVU jyvvuu u V UÁI.UV VI uvu UVlilV
vů na venkově, ve kterých domo-
vech žije 5,700 osob. V městě jest
pošta dodávána do 2150 domů a
153 obchodů. Do Ennis na po-
štovní úřad dojde přes 1,700,000
kusů pošty. Za minulý rok 1954
ve zdejší poště prodali za 76 tisíc
dolarů poštovních známek a na-
psali za 367 tisíc poštovních mo-
ney order a občané sobě uložili
na poště v Postál Saving 350 ti-
síc dolarů. Kdysi, před 50 lety
museli lidé sami přicházeti nebo
přijížděti sobě pro poštu do po-
štovní budovy. Já sám, když jsem
přijel v prosinci roku 1913 do
Wallis, tak jsem jezdíval do mě-
sta pro poštu, obyčejně jednou
za týden.
— V sobotu manželé Arnold
Kučerovi vdávali jejich starší
dceru, sl. Margaret Ann, za A-
meričana, jehož jméno jsem za-
pomněl. Slečna Margaret Kuče-
rová už mnoho let pracuje v Dal-
las.
— Nemoce, které zabijí nejví-
ce lidí. — Srdeční nemoce 784,-
000 lidí ročně, rakovina 229,000
ročně, nehody, srážky ohně 93 ti-
síc za rok zápal plic 52 tisíc lidí,
cukrovka 25 tisíc, tuberkulosa 20
tisíc lidí ročně. Další nemoce ne-
byly oznámeny. Těchto šest hlav
nich nemocí zabije za rok tolik
lidi.
— Taky život. Ve Granston ve
státě Rhode Island zemřel 75 ro-
ků starý Biennin Grovagreer,
Sloužil jako president této zemi
čtyři roky, jeden měsíc a jede- j do které služby byl vytržen ze
nóct dnů. Pq druhém zvolení do studii v Texaské universitě, do j kú starý Biennin Grovagreer, Zasloužená pokárání jsou pro
úřadu presidenta byl těžce po- které znovu šel dokončiti jeho polský vystěhovalec, který byl moudrého vzpruhami; bolí ho si-
ftřelan jiinim ftn**ik|,rn 14. dub studia. w ^ _ ...... „ , roku 1912 odsouzen na doživotí ce, ale pohání ku předu.
Matějka radil: "Udeřte ten hřeb
častěji po palici.”
— Jaký je rozdíl mezi optimi-
stou a pesimistou? Optimista je
ten, kdo myslí že ví, kde by se
mohl vydlužit peníze, a pesimista
je ten, kdo se už vydlužit pokou-
šel.
— Babička: “Jestli si, Karlíč-
ku, umyješ obličej, dám ti cukr-
látko, a jestli si umyješ za ušima,
tak ti dám dvě cukrlátka.” Kar-
lík: “A babičko, což abych se vy-
koupal?” — Taky Spekulant.
— Tělesné pozůstatky v Koreji
padlého vojína Edwin Gurecký-
ho budou dopraveny do Ennis a
v neděli o 3 hodinách odpoledne
pohřbeny na Myrtle hřbitově.
-o-
Taylor, Texas.
Ctěná redakce Čechoslováka:
Zde vám posílám 3 dolary před
platné na tento příští rok, tak to
tam spravte. Myslím, že už je čas
předplatné obnovit.
Deště jsme tady okolo Taylor
dostali dost, tak vláhy by mělo
být na setí dost. — Tak toto bu-
de prozatím asi všechno.
S úctou váš odběratel a čtenář
Joe Edward Pagáč.
-o-
Granger, Texas.
Ctěná redakce:
Přiložené naleznete poukázku
na $3.00 co předplatné na Čecho-
slovák. S přáním mnoho zdaru a
hodně nových odběratelů,
Louis Mann.
o-
1892 vstupní bránou do Aiáieri-,
ky, přestal býti “ostrovem slzí”,
když ho Přistěhovalecký úřad
upustil. Dověděli jsme se o ú-
myslu tak učinit 11. listopadu
1954 z prohlášení vrchního fe-
derálního návladního Brownel-
la, který oznamoval vedle uza-
vření střediska na Ellis Islandě
i zrušení dalších pěti podobných
úřadů v Bostoně, Seattle, San
Francisku, San Pedru a Honolu-
lu. Ellis Island, maličký ostrov,
ležící v newyorském zálivu tak-
řka ve stínu Sochy svobody, byl
po dvaašedesát let hlavní přistě-
hovaleckou stanicí a vstupním
přístavištěm pro více nežli dva-
cet milionů budoucích občanů.
V jediném roce 1907 prošlo stani-
cí 1,200.000 přistěhovalců.
Ostrov stal se přistěhovalec-
kou stanicí po důležitém rozhod-
nutí Nej vyššího soudu, který
předal roku 1890 věci pfistěho-
valecké z pravomoci států do
pravomoci federální vlády. O
dva roky později, po vybudování
nemocnice, ubikací pro zadrže-
né přistěhovalce, síní pro výsle-
chy a inspekci a přístaviště pro
nřpvnzní lnri’_ nnřnl Elli? Island
přijímati miliony cizinců, kteří
se hrnuli k pohostinným bře-
hům Spojených států s nadějí v
lepší budoucnost.
Proto nově příchozí, repre-
sentuj ící přes padesát různých
národností,, mluvící nesčetnými
jazyky a nářečími a vyznávají-
cí tucet různých náboženství, by-
la Amerika útočištěm a příleži-
tostí k založení lepšího domova.
Přicházeli sem, aby unikli vo-
jenské službě, chudobě, ghettu
a politickému útisku. Opouštěli
Ellis Island, aby se usadili ve
městech, ve vsích nebo na ven-
kově; aby pracovali na farmách,
v továrnách, na jatkách, na stav
bě mostu, silnic a mrakodrapů,
v dolech a v dílnách.
Zvláště v prvních letech byl
Ellis Island svědkem mnohých
pohnutlivých výjevů a také tra-
gedií. Nadmírně přísné zacháze-
ní se zadrženými přistěhovalci,
nejistota o výsledku vazby, špat-
né poměry ubytovací a ještě hor-
ší strava, to vše bylo následek
administrativního úkolu, který
nemohli přepracovaní úředníci
zdolati a kterému prostředky,
stojící jim k disposici, naprosto
nevyhovovaly.
“Tři až čtyry dny v týdnu vy-
šetřovali jsme nepřetržitě při-
stěhovalce od devíti hodin rá-
no do devíti hodin večer,” vzpo-
míná jeden přistěhovalecký in-
spektor, když mu někdo ^připo-
mene rok 1907, v němž přijelo
nejvíce přistěhovalců. “Zcálo se
cet hodin nahrnulo se před nás
tři až pět tisíc lidí, a já sám
jsem jich vyslýchal čtyry až pět
set denně. Byli jsme proste za-
plaveni tímto lidským přívalem.”
Po vypuknutí první světové
války tento příliv značně opadl.
Významná úchylka od dřívější
přistěhovalecké politiky nasta-
la roku 1921 s přijetím kvóty pro
jednotlivé národnostní skupiny,
kvóty, založené na počtu přistě-
hovalců této skupiny ve Spoje-
ných státech při sčítání lidu. z
roku 1910. Po roce 1924, kdy ve-
šel v platnost nový přistěhovalec
ký zákon, který zaváděl trvalé
a přísnější restrikce nežli Kvó-
tový zákon z roku 1921. bylo tře-
ba na Ellis Islandě zadržovati
nepoměrúě méně lidí nežli dří-
ve. Přistěhovalci podrobovali se
inspekci již před vstupem na
loď, pak lékařské prohlídce je-
ště na palubě lodi, a konečné
přehlídce přistěhovaleckých do-
kumentů před svým vyloděním.
Počátkem třicátých let bylo
přistěhovalecké středisko na El-
lis Islandě rozšířeno a zmoder-
nizováno. Obrovské noclehárny
se třemi železnými postelemi
nad sebou ustoupily čistým, do-
bře větraným pokojům. Větší
nemocnice, knihovna a čítárna
znamenaly lepší ošetření a při-
jcmncji tráveny cas pí o cizince. |
Ellis Island vyznačuje se svý-
mi podivnými dějinami neustále
měněného jména a funkcí. V
sedmnáctém století znali ho ho-
landští obyvatelé New Yorku
pod názvem Oyster Island a u-
šívali ho jako oblíbeného výlet-
ního místa, na kterém rybařili,
sbírali ustřice a jiné jedlé mlže,
které hned na místě připravova-
li. Nějakých padesát let potom
stal se ostrov majetkem far-
máře z New Jersey, Samuela El-
lise, jehož jméno dnes nese. Je-
ště dříve nežli byl nazván El-
lis Islandem, převzal ho však
stát New York, a v oné době byl
ostrov znám pode jmény Buck-
ing Island, Gull Island a Kiosh
Island. Roku 1808 předal New
York tento ostrovní majetek fe-
derální vládě, která na něm zří-
dila skladiště střelného prachu
a zbrojnici.
Ostrov, kterému se tou dobou
zvláště zábavní lodě vyhýbaly, a
který naháněl hrůzu obyvatelům
nedalekého pobřeží New Jersey,
změnil opětně jméno, jež ho spo
jilo s popravou notorického pi-
ráta a jeho tří spoluviníků. Ti-
to Čtyři odsouzenci byli na jaře
1831 převezeni na Bucking Is-
land a tam pověšeni. Podle míst
ního zvyku, zavedeného v přípa-
dě neobyčejně hnusných zloči-
nů, zůstaly mrtvoly nějakou do-
bu viset na šibenici. Po této sen-
beniční ostrov) O deset let pozdě
ji, roku 1841, stal se Gibbet Is-
land tvrzí s osmnácti děly a s
posádkou osmdesáti mužů. Tvrz
Gibson, jejíž stavba vyžadova-
la tři roky, stála vládu dnes
směšný obnos 5.096 dolarů.
Původní ostrov tvořily nece-
lé tři akry půdy, zarostlé trá-
vou'a pokryté' kamením a pís-
kem. Dnes má ostrov rozlohu
jedenadvacíti akrů, které vy-
rostly na obklokujících mělči-
nách z prsti a kamenů mnoha
zemí. O tento sedminásobný
vzrůst plochy ostrova přičinily
se cizí lodě, které v jeho, blízko-
sti vyhazovaly přítěž a tvořily
tak půdu vpravdě internacionál-
ní. Ačkoli na Ellis Islandě nezů-
stává dnes již ani jediný přistě-
hovalec. ve vzpomínce mnoha
lidi zachová si ostrov ještě dlou-
ho označení výspy evropské do-
moviny.
Common Council
Waco, Texas.
Ctěná redakce:
Posílám 3 dolary na časopis,
který se mně velice líbí. Odpusť-
te, že jsem se opozdila. Přeji vám
vše dobré R úctou
Mrs. F. Bartoš.
VOJÁK A KUCHAŘKA.
(Od Louise Nováka z Ennis)—’
Kuchařka u kamen stoji a dnes
si již sama rady neví, neb ten je-
jí milý voják Již zase za dveřgú
kuchyně stojí. Ona by se již rá^á
byla té jeho každodenní návště-
vy zbavila, ale nerada by se s ním
navždy rozloučila. Paní se již na
to zlobí, že je teď živobytí moc
stoji. Ať sem ten voják stále ne-
chodí, neb že to bude muset říct
pánovi. Ale pán nebyl tak lako-
mý, on asi věděl, že vojáci jsou
stále hladoví. Když voják za
dveřmi zase stál a pán se jej ptal,
co by si přál, voják mu řekl, že
by rád mluvil se svoji milou. Pán
mu řekl, aby šel beze všeho do
kuchyně, tam že ji jistě najdě.
Na to voják jistě čekal a pánovi
v duchu moc děkoval. Dost mož-
ná že pán eště nevěděl, že voják
tam na milou čeká každý den, i
dobře jídá a svoú milou chválí,
jak umí dobře vařit, neb ona mu
vždy dává jen to, co on rád jídá.
Kuchařka je také ráda, že mu
chutná co ona uvaří. Když byli
oba v takové dobré náladě, tak se'
ho kuchařka zeptala, jak dlouho
bude ještě sloužit na vojně. Ort 'ji
řekl, že ještě půl roku, “a pak bu-
deš moje, ty můj zlatý holoubě
ku”. Ona tomu byla ráda, že pak
bude jenom pro něj vařit. Ale
paní z druhé světnice vidí, že vó-
ják její kuchařku asi šidí. Ona
měla kuchařku také ráda, neb
pro ně dobře vařila. Tak jednou
jí pravila, “holka, kdyby jsi toho
vojáka vyhnala, hned bych ti
zlatku přidala. Ale kuchařka to-
mu zase jinak rozuměla a proto
paní takto odpověděla: “Milá pa-
ní. peníze nejsou všecko a já ne-
jsem již malé děcko. Já ho mám
ráda a chci se také vdáti, jako
moje máma.” Paní již vidí, že ji
takto nepřemluví. Když viděla,
jak ji ten voják šidí, zeptala se
na to pana majora a ten vyna-
šel, že ten voják má sloužit ještě
celé dva roky. Na druhý den,
když tam voják zase přišel, ták
tam za ním vešla a hned se o-
boum pochlubila, co ona vynašla.
Voják hned zbledl a začal zabí-
rat, že to pravda není. Že ho ma-
jor nemá rád a že na něm stále
sedí a pořád něco na něm vidí.
Kuchařka, když to uslyšela, do
velkého pláče se dala. “Co jsem
já ubohá dělala, že jsem vojákovi
tak uvěřila!” Voják; celý ne-
šťastný od milé odešel, neb on
dobře věděl, že ty dobré časy Jak
na posvícení již přestaly a také
on dobře věděl, že takových ku-
chařek pro všechny vojáky je
moc málo. Paní zatím kuchařku
těšila, že ona jí nerada miléhó
vyhnala, ale že ona dobře věděla,
že/ by později ještě více plakala.
Paní holče tu zlatku přece při-
dala a holka je teď ráda, že s vo-
I Á TTrtí n 1* ‘ 117
jctn.cni piuotaia. v wj«,xv van*, jui
více nechodí a začíná být hube-
ný. Kuchařka si našla teď řezní-
ka a ten prý nejí nic od mléka.
Řezník si klobásu sebere a pivem
ji zapije, tak on se sám uživí a
svoji milou, jak ten voják, ne-
zlobí. Kuchařce se to též líbilo a
oboum se dobře dařilo. Pak si to-
ho řezníka vzala a dobře mu va-
řila. Řezník se teď spravoval, ale
těžko se obouval. Proto ku svojí
ženě pravil: “Já se musím tro-
chu postiti, nesmíš mně tak do-
bře vařiti.” Ale ona mu řekla, že
ho má moc ráda a že by raději
zemřela než by ho hlady trápila.
-o-
Mineola, Texas.
Ctěná redakce:
Zasílám vám ček na 3 dolary
na Čechoslovák než mně dojde
předplatné.
Počasí máme pěkné, jako na
jaře. Dobře nám tu minulý týden
zapršelo, tak zimní trávy rostou,
oves, rye grass a též erimson vlo-
vek.
Pozdrav zasílám všem čtoucím
vaše odběratelka
* Anna Marek.
išcjviue pristeiiuvaicu. ac uu viact na aiuuuiui. rv tetu »cii-
mi, že proud přistěhovalců nikdy rační události byl ostrov pře-
nevyschne. Každých Čtyryadva- jménován na Gibbet Island (Ši-
New York, N. Y.
Ctěná redakce:
Přiložené zasílám money order
jako předplatné na časopis Če-
choslovák.
S pozdravem
Frances Gerlich.
Matka, po potrestání svého
chlapce: “Což nevíš, Čáli, že mou
drý Šalomoun řekl, kdo své dítě
miluje, ten je trestá?”
Čali: “Když byl malým klu-
kem,, jistě to neřek.”
Harry Stone
105 E. BROWN STR.
ENNIS, TEXAS
Plombář, který vám udělá
dokrmí práci a máme na
skladě plombářské potřeby
a zahřivače vody. Levné
;eny. (dzc)
maškarní zábava
V Sokolovně v Ennis, Texas
V NEDĚLI, 13. ÚNORA
, Známá hudba
Eric Honzy
bude vyhrávati
Nejlepší masky obdrží odměny
Přijďte sc pobaviti a uviděti pěknou zábavu
Všichni jste zváni zábavním výborem
- .vv.t.vcftwtrjftja
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 37, No. 6, Ed. 1 Friday, February 11, 1955, newspaper, February 11, 1955; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth782854/m1/3/?q=%22%22~1: accessed July 16, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.