Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 34, No. 20, Ed. 1 Friday, May 19, 1950 Page: 2 of 8
This newspaper is part of the collection entitled: Cechoslovak and Westke Noviny and was provided to The Portal to Texas History by the UT San Antonio Libraries Special Collections.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
HVXai ‘JJBHM - MVAO1SOHO30
V pátek, dne 19. května 1950
JARMILA GLAZAROVÁ
Advent
Očima procitnuvšího, který se probírá
z dlouhého bezvědomí, těká čtyřhranem
dvora. Všude a na všem její píle. ochota
a dobrá vůle. Na každé pídi té staré use-
dlosti z dřevěných trámů její mozoly,
mladost a svěžest sil. I ta zem dvora,
na které stojí, nese dotyk jejich rukou
na každém kameni. Vším chtěla vykou-
pit Metodovi domov a řádnou výchovu,
rovný a dobře řízený růst. Místo toho
je z dítěte lstivý a nespolehlivý výrostek
a z ní zhořklá a nenávistná vlčice, která
chňape zuby a myslí na zabíjení. A ten
tam leží v posteli, mrzutý pro její úskost-
né ponocování. Nespí-li, ohmatává pa
Na jaře se začala v údolí stavět škola.
Františka, ta plachá a bbjácná, přemů-
že bázeň i stud. Pracuje u zedníků. Ml-
Čelivý tahoun s pozorností upřenou jen
k cihlám, maltě, písku, cementu. Praco-
valo se dvanáct hodin denně, a v každé
té hodině musila dvanáctkrát vyjít po
deskách lešení vzhůru s nákladem cihel
a malty.
Po práci se dopctácela k příkopu a kles
la jak chromý žebrák do trávy. Oteklé
nohy už nemohly unésti ztýrané tělo.
Vztáhla-li ruce před sebe, kapala krev ze
všech deseti prstů.
Po chvíli odpočinku s námahou vstala
a klopýtala do Mečového.
Na trávníčku před chalupou hrabe se
Metod po čtyřech mezi pampeliškami a
kuřaty. Po celodenní dřině ta líbezná i
teskná rozkoš sytit ho, koupat, mydlit a
osušovat ten hnědý váleček, plný záhy-
bů, a ručky a nožky, které kopou a stří-
kal a chňapou, a se kterých stopy celo-
denní jíle tekou jako kolomaz. A líbez-
hýl posledního zubu, čichaje k prstům,/ná i teskná rozkoš uspávání, když se po-
a myslí na Holoferna a na Samsona,
kteří byli oklamáni ženami.
Františka postaví svítilnu pod pec a
chvatně se' svléká. Vystoupí na lávku,
vysouká se na pec a padne na Metodúv
polštář.
“Jakápak je tohle zas nová móda, proč
nejdeš do loža? Slyšíš?”
“Nemožu spať. Vstanu zas. Nechci ťa
budit’.”
“Já nespím, děvča, já nespím! Co ty
víš, jak ňa to hňéte. Ludé sú zlí a řeknu,
že sem ho vyháňal a špatně s ním jed-
nal, budu měť na starost’ hanbu. Jaktě-
živ sem sa ho netknul. Nikdy ho neuho-
dil, aby mi nikdo nemoch nic vyčítat’.”
"Ty myslíš edem na sebja. Nepříde ti
myšlenka, jak blúdil, jak bečel a volál,
nepříde ti myšlenka, proč před tebú u-
ték.”
“Přede mnú uték! A co ty hodinky?
Mněl sem ho pochválit’? Na konec ty
budeš první, kdo řekne, že já sem vinen.”
Selka omotá hlavu houní, nerozumí
už vzdálenému rcpotu litanie, kterou
zpaměti zná. Ach, kdo je vinen! Není
vinna ona, že Metod žije? Není-li Metod
vinen vší její útrapou? Změří kdy nějaká
míra na tomto a nebo na onom světě, co
jí způsobil, co pro něj snášela a jak jí
oplácel? Pro jsoucnost jeho snědého, ú-
hcřovitého těla, pro okruh jeho úskoč-
ných myšlenek, pro jeviště jeho dare-
báctví dala v sázku celý osud, nadarmo.
Ted’ je sešlá tělem a otrávená v duši, a
nic už neodškodní křivdy, na ní spácha-
né.
Stál vůbec ten Metcd za všechno, co
se s ní dálo od chvíle jeho početí?
Ten palčivý stud, kterým plála jak ho-
řící pochodeň, když vyšla s Metcdem na
úvod do kostela. Před každým mimojdou-
cim se země otevírá a příští krok vede
clo propasti. V plamenech uhořely ruce
a uzlíček s miminkem padá k zemi. Tvář
v křeči stažená úpí o smilování, nemluvte
na mne, přejděte mlčky, děsím se slova
jak ran a slin.
Dveře kostela jsou přivřeny a zející o-
tvor slibuje přítmi a chlad a záštitu sva-
tostánku. Františka padne na kolena
před hlavním oltářem. “Bože, všaks vi-
ďél, že sem neudělala nikomu nic zlého.
Nikomu sem sa nevysrnívala a nikomu
neublížila. Smiluj sa, daj mi sílu snášať
a přemoc tu hanbu.”
Kolem kostela se tři stran je hřbitov.
Farníci obklopují boží příbytek a měll-li
k hěmu dvě hodiny cesty i dále, dřímají
nyní v tichém hloučku v jeho stínu, a-
niž se musejí navracet. Po pravé straně,
v druhé řadě čtvrtý, leží Jan.
Hřbitov je prázdný ve všední den —
nízký plůtek, zavátý sněhem, vede do po-
le, a les je na dosah ruky. Přece však
Františka nemůže k hrobu přistoupit.
Váhavě postává před každým spícím sou-
sedem a mysl z daleka volků k tomu čtvr
tému v druhé řadě: Jane, podivaj sa, to
je tvůj chasník. Odhrnúia sem šátek s
jeho tvářičky, vidíš ho? Není na ťa po-
dobný, ale je stejně pěkný, co říkáš?
Kdybys žil, jak bych byla na něho pyš-
ná.
divně zelenavé oči potahuji blankou usí-
nání, ústečka ještě pomlaskují a pěstič-
ky už se rozevírají. Když usnul, usedala
Františka ještě ke strojku, oteklé nohy
nataženy na stolec a doplétala punčochy.
Máj míjí, a Františka, zapřažená ped
jařmici lopoty, usíná těžkým a černým
spánkem, jedvji dolehne. Do černé stud-
ny spadne okov snů a vzpomínek a po-
hrouží se ke dnu, nerozčeřiv hladinu. Ani
ozvěna loňského máje neprochvéje rou-
bením, ani stín objetí, ani ozvuk hlasu,
jsi sladší než všechny májové noci, Fran-
tiško, mám té tak rád.
Mezi cihlami a maltou, pískem a ce-
mentem nosí si Františka jako škapulíře
za ňadry nová a nová překvapení. Me-
tod sedí na zadečku, vzpřima a pevné.
Metodovi se klube ve spodní dásničce
bělounké zrnko zoubku. Metod se na
svalnatých ručkách vytahuje do výše
a nožky se vratce pokoušejí stát. Mezi
lešeními, ve spleti zdivá ta nevyhasína-
jící slavnost neděle, kdy po mši svaté
založila v Kampeličce Metodovi vkladní
knížku. Léto vrcholí nad třepotem ba-
revných fáborů glajchy, zastavení sobot
a výplat článkuji spění času k podzimu.
A celou zimu punčochy a punčochy,
nekonečné tasemnice, tucet za tuctem.
Křížové cesty do Rožnova a veselejší z
Rožnova, když v díle nebylo kazů a v
kapse hřeje osmdesát korun a pro Meto-
da rohlík. Celý rohlík, celý! Když kdysi
přicházívala její maminka z Rožnova do-
mů, rezkrajovala rohlík na šest dílů.
Rožnov se tratí v sněhu za zády, Fran-
tiška se těší na vztaženou ručku, sápající
se do kapsy, i napadne jí, po nekonečné
době, po prvé zase písnička:
Pod Rožnovem, nad Rožnovem,
tam sa kostel svítí,
celý nový, smetanový,
podmáslím pobitý.
Kdo nevěří, nech tam běží,
uhlédne kostelníka,
kostelník je ulepený
z kyselého mléka.
Zvony nové, smetanové,
provazy z tvarohu,
a kdo jimi zvonit’ bude,
zalíbí sa Bohu.
V.
Čtyři roky propluly údolími v horách,
obtíženy sněhem, mlhami a dešti, s pře-
tékajícím a horkým výbuchem léta. A
těmi čtyřmi roky proplulo moře punčoch,
vojenských rukavic, jahod, malin, borů-
vek a hub. Neúnavné snědé ruce pletou,
sbírají, trhají, neúnavné nohy se plaho-
čí po silnicích i po skaliskách, v lesích
i na pasekách. Do těch čtyř let se stěs-
nalo i několik služeb u sedláků pod ho-
rami. odkud však je nesnesitelně daleko
domů za Metodem.
Metod je jediným zaklinadlem té dlou-
hé řady dnů i nocí, středem, do jehož ví-
ru vkrouží, do něhož se neodvratně poto-
pí všechno dobré i zlé, co Františku pot-
kává.
Dávno už je ve farnosti zapomenuto
vzrušující tajemství Metodova narození.
Dítě tu je, vyrůstá, počítá se s ním, s
ma zavrou záhonky řas, skloní se a libá
spící hlavičku roztouženě a lítostně.
Tak ho líbá, a je zavltčin!
Františka je vděčná, pyšná a rozcltli-
vělá žalem, který vytuší a vyčte z každého
pohybu stárnoucí paní. Věru, nejen trest
Co ji vyřadilo z okruhu spořádaných a
a hanba, dítě je také štěstím, které pot-
kalo právě ji a minulo zámožnou paní.
bezúhonných, může být palčivou a nes-
nesitelnou touhou.
Má víc než bohatství. Každé soboty do-
stává úrok z bolestného vkladu. Každé
soboty uhasí žízeň z přečisté studánky,
jejíž zřídlo hledala a otevřela tak těžce.
Františce skane do srdce hojivá krů-
pěj poznání, že i jí, i jí lze ještě závidět!
dar, který byl jiné ženě odepřen.
Metod roste, jeho ručky i ncZky tuh-
nou svalstvem a jeho slovník se rozmno-
žuje. Košatá koruna jeho řeči však hu-
sté prokvétá nadávkami a výrazy, jejichž
významu netuší, ale která tak hrozně
znějí z dětských úst. Strýčkové Plesníci,
zbojníci z Mečůvky, kteří nejsou tak pří-
liš starší a rozumnější nežli synovec., vy-
chovávají hocha od pondělí do soboty.
Namydlený a mekrý mužík, plný mo-
dřin a podlitin, sedí ve vaně a vykládá:
“A já dráp! skálu, a hvizd! s ňú po něm,
celý byl. potvora, v krvi. Och, já sem
urvalý, hned popadnu drveno! Člověka
by zabili, dyby sa dal.”
Metod kašle, protože se doslovně pře-
“Byla sem doma, vedla sem svojiho
synka domů.”
“Vidíš, vidíš, mi sa zdá, že ty ho vidíš
málo hodné, ty bys hc možná mňéla rad-
ši u sebja, ne, náhodú?”
“Tož já by ho ráda mňéla u sebja, ale
Já nemožu, není to možná."
“Františko, já slyším o tebě, že ty sl
taká hodná, dobrá, taká přívětivá, ty
bysi si zaslúžlla lepší život. Slúžíš u cu-
zich a děláš pro cuzí.”
“Slúžím u dobrých ludí a dělám pro
svojiho synka.”
“Proč ty sa, Františko, nevydáš? Si ta-
ká dělná, pracovitá. Taková žena by vě-
ru byla tíobrú pomccnicú. A hezká si,
z tebja by mňél muž velkou radost.”’
“No Bože, hdo by mňa chcél! Nemám
nic, edem teho egara. To by bylo muži
edem pro dožeru.”
“Froč pro dožeru? Takový chasník mo-
že už též udělat’ hodně práce, za chvil-
ku z něho vyroste pacholek. Ty bysi,
Františo, nechcéla jít’ na Javorovú?”
“Ale já mám včil dobru službu, já by
z ní neřáda edejdiť. Su to dobří páni,
takoví hodní na teho mojiho synka. Včil
by nechcéla jíť na jinú službu.”
“Já ťa, Františo, neptám na službu.
Já bych chcél, abys šla na Javorovú za
gazděnu k.e mně. Chcél by si ťa vzíť.”
Františka se dívá nechápavě. Zcela
zmatena vírem překvapení, leknutí, ne-
důvěry a také nesmělým a zdráhavým
žel. je zavitém a Jeho znamení hanby
3e propaluje šátkem a každý je vidi na
sto roků.
Kostel přitahuje Františku jak světlo
noční múru. Ten vlídný, slibující žalm
nad dveřmi: Rozveselil jsem se v těch
věcech, které jsou pověděny mně: do do-
mu Páně půjdeme. To ticho tam! Žád-
ný šepot neslyší za sebou a něžná tvář
Panny Marie Sněžné se usmívá bezelstně
a láskyplně. A mrtví jsou potichu, každý
svůj osud za sebou, s hádankou rozluště-
nou, ve smíru a odpuštění.
Ale ten zhroucený uzlík šatů na stup-
ních oltáře brzy vzbudí a rozvíří pozor-
nost a řeči—vždyť se to příčí zdravému
rozumu. Je-li to pokání, je přehnané a
Bůh je odmítne. A je-li to útěk do nicoty,
nehodí se do drsného, pracovitého a ne-
smlouvavého života, jaký tady hory vnu-
tily lidu.
žije, jehož osobnost a skutky nelze pře-
hlédnout. Přišla nová překvapení a vrt-
kavý zájem veřejného mínění se obírá
novými událostmi.
Františka však důsledně setrvává v
svém vyřadění. Osud ji kdysi vystrčil za
ochranná vrata důvěrné pospolitosti, a
Františka, zaskočená a zdrcená, zasa-
žená příliš hluboce, nemá už odvahu vrá-
tit se zpět. Ves vidí její pili a němou
přičinlivost. Muži si pronikavě uvědomu-
jí její krásu, kdykoli plaše proběhne ko-
lem nich, kdykoli nesměle pozdvihne své
Černé oči v.e směru vlídného slova a žertu.
Je však nedostupná, nedosažitelná mu-
žům i ženám v svém osamoceni. Je obez-
děná jak noční poutnik v čeladenském
údolí, když propadne zlé moci. Je zavit-
ím — to vědomí neztrácí na pronikavosti,
a žádná vlídnost, žádný uznalý posudek
neubere na síle pocitu vyřadění, méně-
Maminka a křesná matička pevnou,) cennosti, neodčinitelného zneuctění,
rukou odejmou Františce útočiště koste-. Potom dostala Františka službu u re-
la i potulky po hřbitově. Zas jsou jen pun,vírnika. U bezdětných lidí ve spořáda-
čochy, nekonečné tasemnice, tucet za tu-
ctem. Strojek hrči od svítání do noci a
Františka dumá nad jeho tichým přede-
ním.
Peníze, peníze, peníze.
Mítl peníze, aby měl Metod všechno,
co potřebuje. Aby, až se spustí na drob-
né nožky, měl punčochy s chodidly a
pevné botky. Aby měl všechno, co sama
kdy postrádala. Na příklad sáňky. Na Jar-
márce viděla takové pěkné jasanové,
nqm a blahobytném domě.
Po prvé v životě vychutnává dobrodiní
vlastní čisté a tiché světničky, postele se
skutečným polštářem z peří a povlečené
peřiny. Pohybuje se v ovzduší nepromě-
nné laskavosti a vlídného zájmu, který
přemáhá její uzavřenou plachost.
Každou sobotu k večeru smí přivést
Metoda do myslivny. Smí pro něho hřát
vanu vedy a vydrbat ho z obalu celotý-
denního popeleni.
pevné a velké sáňky, a přišlo ji vzpome- i Františka je při tom drůsavě dojimů-
nout, kterak se pod ní na tříštíčky rozsy- lna složitou směsici pocitů. Metod, který
paly vetché a rozeschlé sáňky, které ji'roste, který si energicky brání poklad
kdysi tatínek z polínek stloukl dohroma-1 spiny za ušima, kterému vytáhne hustě
dy. Sníh ji pálil do holého zadečku a I namydlené vlasy do tuhého hrotu na
sl7v Ho očí: nrvní temnv a neiasnv Docit|špišce hlavy, který se směje i břečí a
o krutosti chudoby se zakousl do srdce.
Moci si jedenkrát, jedenkrát na pevných
sáňkách zajezdit až do sytosti, od Ma-
cečkova břeští až dolů k Bečvě, od boží-
ho poledne až do černé tmy.
Metod musí mít sáňky a teplé papuče
a šálu na krk. Až začne chodit do školy,
musí mít hezké vlněné Šaty. Až bude
kouše Ji řadou bílých, hezkých zoubku
do rukou. A vlídná paní, která se po
ma lesklýma od zadržovaných slz a usmí-
vá se úsměvem, který se chvěje na hra-
nici vzlyků.
Potom leží Metod, čistý a lesklý v bílé
j košili, černé a husté kudrny okolo pla-
puuebuvac na pciu a na kaliky, sáhne :noucích tváří. Pani usedá na kraji po-
jen do hrníčku pro peníze. Nikdy, jen ni-1 stele a hladí bílou rukou Metodovu ču-
kdy ten maminčin nářek: jak ti dám nalpřlnu a jeho tmavé ručky. A když se
každé zúčastní té procedury, hltá ji oči- zároveň tepotem krve odměřuje vzdá-
stěhoval do potoka k rybám, lakům a pocitem pocty, zavrtí bezradné hlavou.
“Ale to neprav, že ne! Tobě, myslím,
sa zdá, že sem už starý. Ale já sa cítím
zdravý a silný. Rád by sa dožil devade-
sáti, jako můj tata a můj staříček. Já
sem esce pevný a gurážný chlap. Nejsem
už mladý, ale sem sběhlý světa. A mám
velký grunt. Mám osym krav a koně a
všecko hospodářství. Mňéla bysi všeho
dosť. Špeku si ukrojíš, chleba si nama-
žeš, a mléka máš, že bysi sa mohla v
něm umýt.’. Šatách si nakúpiš, kolik bu-
deš chcsť. A teho tvojeho chasníka by
měl rád, jak dyby byl můj vlastní. Proč
by ne? Můj syn je v městě, zpanštělý ob-
chodník. má čtyři děvčátka a žádného
chasníka. Brzc-li M.etud nevyroste, aby
mňa zastal na roli i v lese.”
Františka odtrhne těžce nohy od sně-
hu a dává se na cestu. Sedlák jde za ní
po chodníčku krok co krok, pak po silnici
bílým šerem sněhu krok co krok, se svůd-
ným a nekonečným výčtem věcí a slibů.
Františce vytane stará a neumělá rytina
ze zpěvníku křesnej matičky, ďábel, kte-
rý s úsměvem stojí o krok za Kristem,
obestírá ho řasnatým pláštěm a přes
rameno mu šeptá sliby stejně lákavé,
pakliže padna, bude se mu kláněti. Jak
asi bude zníti a co si bude žádat “pak-
liže” našeptavače za jejím ramenem?
“Metuda budeš mněť dycky na očách
a kolem sebja a nemusíš sa o něho báť.”
Františka slyší i neslyší, všechna sou-
středěna k jediné otázce: ale proč, proč
právě já, proč právě mne tento bohatý
sedláky— jak si mne povšimnul, jak o
mně ví?
Cesta vykrouží široce z lesa a v poač-
ném ohbí lemuje zahradu myslivny.
Drobný a sypký snížek pláchovec vyklouz-
ne z mraků a snáší se a vznáší a poletu-
je okolo. Františka se zastaví. Poodhrne
šálek z čela a bělavým soumrakem se
zadívá na sedláka. Její veliké a tmavé
oči, tiché a hluboce tázavé, bloudí po
jeho obličeji.
“Ale proč já? Právě já! Nic by nedo-
nesla na takový grunt, a přece sem—”
Snížek si sedne na prohnutou routu ras
a oči jsou rázem zcela dětské. Sedlák
vdechne vzrušeně a uchopí Františčiny
ruce: “Co ty to nevíš, jak si hezká? Ja-
ké máš oči a zuby a vlasy? Co
sem ťa, děvča, uhlédl, nemožu ani spať.
Všade sa mi stavjáš, vidím ťa v jizbě,
v chlévě kam sa jen pohnu. Sem sám na
gruntě a je mňa tam teskno. Chcél by,
aby tam roba pozpívala. Tak sa mi libiš,
Františko a tak by ťa chcél. Abysi už tam
byla.”
Františka vytrhne své ruce, přitáhne
vlňák k tělu a dá se do běhu. Utíká dro-
boučkou chumelenicí, rychlým a lehkým
během jako vítr.
Před myslivnou na kamenném chodníč-
ku mezi dvěma zahrádkami se zastaví a
vztáhne spáleniny svých dlani do víření
vloček.
Všechno se spiklo proti Františce, všu-
de si vážený hospodář našel spolupracov-
níky. Pan nadlesní si ji zavolal do kance-
láře a pronesl dojemnou řeč o odměně
za strádání a o zadostučinění po kruto-
sti csudu. O záviděni i úctyhodném ú-
dčlu ženy poctivého zemana starodáv-
ných ctností a o příkladném prostředí
pro poněkudu rozpustilého Metoda.
Z proslovu pani zavanul stesk nevese-
lých vzpomínek na vlastní neutěšenou
mladost: “Na věk nedbej, Františko,
mládi je sobecké a kruté. Myslí jenom
na sebe. Říká, že by tě nosil na rukou
a není proč tomu nevěřit v jeho věku.
Budeš mít svou domácnost, považ, každý
hrnek, který vezmeš do ruky, je tvůj, z
okna se podíváš na svá pole a svůj les.
A dítě budeš mít u sebe, říká, že ho
bude mít rád jako vlastního. Pěkné si
ho vychováš, brzy zapomene nadávky
a všechno, co tě trápí. Věřím, že budeš
mít klidný a spokojený život, který ti
přeji a který si zasloužíš.”
Maminka Plesnička přiběhla z Mečo-
vého v urousané sukni, jak samým po-
spěchem nedávala pozor na chodníček.
“Sedlák z Javorové, Ježiš Maria, Franti-
šo, oběma Rukama! Oběma rukama, ani
chvilku sa rozmýšlať. Všeho, všeho o
čem sa člověku nesmělo ani snít’. Hru-
du másla nesděláš se štola a chleba si
napečeš po pěti pecnech.
Zasvitka Plesnikova bude koňmi jezdit’
ke kostelu v hedvábné zástěře a ve stře-
víeáeh z nsí kůže. Knžriv ti bude vzdá-
vat poctu.
Metud bude mít tátu, praví, že by ho
mňél jako vlastního, podivaj sa. jak je
to krásné, dyž vlastni tatik sa k němúj
nehlásí. Praví, že si mu utékla. huso,
nemáš rozum? Co dyby sa urazil! Takové
štěstí sa dvakrát nepřihodí, a ty po něm
šlápeš.”
Křesná matička se přištrachala v patek
hmyzu. Stařenka ho s křikem vytahuje
každý večer za uši na souš. Metod má
trvalou rýmu, od svátého Bartolomněje
až do svátého Matěje, protože z bujno-
sti, a hlavně aby dopálil stařenku, běhá
bos po sněhu.
Františka začíná myslit na soboty v ú-
zkostných obavách. Začasté musí hocha
vytahovat z nejpodivnějších skrýší, pro-
tože Metod už by uměl trávit soboty a
neděle daleko zábavněji než způsobené,
čistě a zdlouhavě v myslivně. Ovšem, bu-
chty, kousek masa, malinová šťáva, tc
ještě může člověka smířit se životem, kdy-
by to jen netrvalo celý večer, celou noc
a zase celý den. A tak se Metod dává
vléci za ruku nevrlý, s vyšpuleným dol-
ním rtem a ufňukaný.
Fo každé se Františce podaří dítě roz-
něžnlt. Po každé vrtí se v její náruči
jak ptáček v rodném hnízdě, natřásá se
v blaženém deštíčku jejích polibků a na-
lézá domovské útočiště v jejím teple.
Ochotně odříkává modlitbičku, při kterp
u stařenky vždycky už spí. Ochotné vyz-
nává své skutky a ochotně se dá pře-
svědčit o jejich špatnosti. V horlivé ka-
jícnosti se jich odříká:
“Nehněvaj sa, maminko, já už to neu-
dělám. Já by to ani nedělal, ale, dyž
on ten svět ňa kazí.”
Františka ustrne nad tímto výrazem
pokání. Vynaloží výmluvnost, snahu i
lásku, a chlapec posléze usíná v upřím-
ných dobrých předsevzetích. Ale ráno
štípne z jehelníku všechny špendlíky na
udičky, a se strašnou touhou zevrubně
zkouší ostří kuchyňských nožů.
Každé neděle večer odvádí Františka
do údolí MečovSho krotkého beránka,
a každé seboty odpoledne si přichází pro
ježatého, rvačkami vypelichaného a bo-
jovného vlčka.
Metod má pět reků. V jeho trestním
rejstříku, pro který se Františka tolik
napláče, se skvi pych vodní, polní i les-
ní, ublížení na těle Cyrilovi Baculovi,
Jlnřišce Křenkové, Markovi, Anně a ji-
ným, ublížení způsobená kameny, poleny,
zuby i nehty. Jablka ze školní zahrady
na Mečůvce. Zbožná Lucie z Kubáňky,
chycená za nohu do oka. Výtržnost v ko-
stele. Jazyk, vyplazený na četniky ze
svornosti s ogary Kantorovými, jejichž
rodiče mají s četnictvem stálý nemilý
společenský styk. A mnoho, mnoho jiné-
ho.
Františka cítí, že je tu něco nespráv-
ného, že se děje chyba. Že Metod potře-
buje důsledného a stálého vedení, aby
se jeho bystrost, jeho činorodá podnika-
vost nedala nesprávným směrem. Že je
třeba trvale nad ním bdít, nepopustit o-
těže, ukázniti ho, aby ve své volnosti ne-
napravitelně nezpustl.
VI.
V éu dobu odprodal revíru část svého
lesa Jura Podešva, pasekář z Javorové.
Docházel do myslivny a tady prokazova-
li největšímu sedlákovi v okolí patřič-
nou čest.
Těžko říci, jak se tak všechno sběhlo
ráz na ráz. Františka dobře cítila, že se
na ni starý zeman dívá déle a častěji,
než bylo třeba. V zajetí své utkvělé my-
šlenky hoři studem, klopí své husté čer-
né řasy na planoucí tváře a všecka sc
zmenšuje, plachá jak plavá a třesoucí sc
srna.
A přišel zas a znovu, a jeho zalíbeni by-
lo zcela zjevné a paní o něm zažertova-
la. Ale ve Františce už se tyči obranná a
odmítavá zeď: Co chce ode mne! Vys-
mívat se? Jsem chudá, mám dítě — se-
dlák a zasvitka —
Když se v neděli odpoledne vracela z
Mečového, stál na můstku u cesty. Ve
vysokých lesklých botách, v kožiše, čer-
nou beránčí čapku na hlavě. Nebyl veli-
ký, ale takový statný a svěží. Hnědé cči
podivně teple a jasně zářily nad hustým
prošedivělým plnovousem. Za ním, ko-
lem něho, nad nim, všude sníh; v té bě-
li stojí temně a neústupně a všecek žhne
odhodlaností a ždánim.
Uskočit není kam. Pod pěšinou teče
potok mezi poledovicí. Františka sklopí
oči na běžící proud.
Pod břehem ohnutá režná stébla jak
trámoví v průhledných stavbách z ledu.
Čirá voda ubíhá tnez skleněnými loďka-
mi s plachatami ze skla. Skleněné věže
a kostelíky. Skleněná zvířata í ptáci, je
jichž peruť ztuhla setkáním s vodou.
Čarovný, do skla zakletý svět. Františ-
ka v podivném rozpolcení vnímá každou
plošku ledu a dává ji podobu a tvar. A
lenost, která se krátí každým úderem.
Na skleněný svět padl už jeho stiň. Na
úzkém chodníčku stanula Františka před
svým osudem.
"VitaJ, Františo.”
“Pochválen buď Pán Ježíš Kristus, ví-
tám vás též, pane Podešvo.”
pero, když není ná sůl?
nad Jeho bystrýma modrozelenýma oči- $o? Jak sa máš?”
“Až na věky amen. Zodky ldeš, Franti-^na revír, rozpačitá a nesvá, zřejmě na
naléhání matky Plesnlčky.
Potraviny v Evro-
Při organisaci Spojených náro-
dů je také několik odboček pro
různé problémy, a jednou z nich
je organisace pro potraviny a ze-
mědělství, která nedávno měla
schůzi v Ženevé ve Švýcarsku, a
pak vydala tuto zprávu:
Evropské farmy vydávají hoj-
nější úrody — ale to zlepšení se
neodráží na evropských jídelních
stolech, poněvadž doprava je do-
sud nedostatečná. To je všeobec-
ný obraz té nynější potravní si-
tuace, ačkoliv v některém ohle-
du — jako je oddělování chleba,
které většinou bylo ukončeno —
roztrhání zemědělci a chudobou
trpící průmysloví dělníci jsou na
tom trochu lépe než před rokem.
Podle nejlepších odhadů, bude
to pozdě v létech 1951 nebo 1952
než bude obnoveno něco co by se
podobalo předválečné hojnosti.
To nej lepší co může být očeká-
váno v tomto roce je dostatek
potravin pod obvyklou výživnou
hodnotou. A v některých obla-
stech, jako v okupovaném Něme-
cku a v Rakousku, a také v Ře-
cku, ani to nebude docíleno.
Nynější překážkou v cestě ku
lepším obědům je většinou ten
fakt, že je těžko dostat produkty
potravní tam kde máji být jede-
ny. Ku příkladu, rychlá doprava
spojující potraviny pěstující o-
blasti ve střední a východní Ev-
ropě s průmyslovými oblastmi v
západním Německu a v Belgii,
není dosud tím co bývala. Jak si
ty věci stojí nyní, většina potra-
vin by se na cestě zkazila, i kdy-
by mohly být překonány různé
politické překážky.
To co si většina lidí neuvědo-J.
muje, řekl jeden úředník z té
UNO organisace pro potraviny a
zemědělství, je to že “pouhé pě-
stování potravních produktů ne-
uspokojuje jedlíka. On musí na-
před tu potravu dostat’.’
Ne *jen že doprava se shroutila
od války, ale také stoupnul po-
čet konsumentů. Ekonomický vý-
bor pro Evropu odhaduje, že Ev-
ropa bude mít v roce 1951 o osm
procent více obyvatelů než v ro-
ce 1937.
Ta nej potřebnější oblast hra-
ničí se Středozemním mořem,
kde průměrná denní dieta je do-
sud hluboko pod potřebným nor-
málem, ačkoliv ohromné hrnce
spaghetti ukojují hlad. *
Ve východní Evropě, kde jsou
v provozu veliké industralisační
programy, jak je očekáváno,
předválečné potravní úrovně jsou
docilovány a nebo překročovány
v počtu zemi. (Pozn. r.: Tohle
stojí za povšimnutí.)
V porovnání vyšších standar-
dů v severní a západní Evropě,
dnešní úroveň je považována za
dosud nízkou. Ale, jestli informa-
ce z pozadí Železné opony jsou
spolehlivé, ony ukazují více po-
kroku než jiné oblasti.
S výjimkou masa a ovoce,
množství potravin bude lepší než
v roce 1939.
V celku, podle společné zprá-
vy od té ekonomické organisace
a od té organisace pro potraviny
a zemědělství, produkce potra-
vin zůstává pozadu za produkcí
průmyslovou v celé Evropě, ačko-
liv produkce v obou těchto obo-
rech stoupala rychleji než po
první světové válce.
Ta zpráva také ukázala, že
kdyby západní Evropa měla více
úspěchu v jejích pokusech o roz-
šíření vývozů do zámoří, že byla
by v lepši posici pro importování
potravin z blízkých zemí.”
Ta zpráva byla ale zakončena
tím už starým otřepaným způ-
sobem. Snížením výloh v produk-
ci potravin v zemědělství zlevně-
no by bylo živobytí, a snížením
výloh v průmyslu byly by zlevně-
ny ty průmyslové produkty a kon
kurence s jinými zeměmi ve svě-
tových trzích byla by úspěšnější.
Viděli a také jsme plně zažili jak
to vlastně je s tím “snížením”, v
době Hooverovy prosperity za ro-
hem. Všeho byly veliké nadbytky,
neny nízké, ale miliony lidi ne-
mohli kupovat, neměli za co, to-
várny stály, a bankrotů bylo na
statisíce, a také mnoho sebe-
vražd. I zde je hodně žehráno na
vysoké mzdy dělníků, které veli-
ce zdražují produkty. Ale to se
nepřipomíná, že průmysloví děl-
níci platí dnes z bytů více než
kdysi vydělali za celý měsíc.
-o- —
NÁROD MNOHO JÍ
Washington, 6. května. — Po-
dle zprávy zemědělského depart-
mentu, mnoho lidí ve Spoj. stá-
tech jí příliš mnoho a nad potře-
bu kalorií. Některé osoby potře-
bují více kalorií jestli konají
těžké práce a vydávají mnoho
energie, ale pro osoby konající
lehkou práci a v sedě postačí
mnohem méně, k uvarování sc
tučněni a také různým nepří-
jemnostem a neduhům, jak ten
department řekl.
---—O. ...--
STAVEBNÍ PROGRAM
Austin, 8. května. — Státní vý-
bor pro nemocnice a speciální
státní školy nařídil jeho štábu
aby hned pracoval na plánech
pro stavební program na dobu
sedmi iet.
Ta konstrukce těch budov má
státi pět. milionu dolarů ročně,
celkem asi 35 milionů dolarů v
sedmi létech, jak to bylo auto-
risováno v posledním mimoíód-
nem zasedání legislatury.
--o-
Zdeněk Vavřich z Pellhřimo-
va dostal patent na zdokonale-
ný vyoravač brambor. Je sestro-
jen na principu rotačního zaří-
zeni s příčnou osou. Nový vyora-
vač podle druhu konstrukce hro-
madí brambory buď v souvislém
řádku za strojem, takže jejich
sbírání je značně usnadněno,
no, nebo je shromáždě’uje pří-
mo do jímky (koše) připevněné
na stroji. Mechanismus vyoravr-
če odděluje vyoraní brambory
dokonale od hlíny, aniž je poš-
kozuje. _
Doskočilovy
zlepšené ničitelé
\
trávy
C. H. Chernoský
PRÁVNÍK
Vyřizuje vešker,é soudní zále-
žitosti.
úřadovna: 936 Bankers Mort
Buílding, přes ulici naproti
Kress budově.
Houston, Texas
Kacíř & Lešikar
právníci
Temple, Texas
Toto jednoduché zařízení dá
se připevnit na kultivátory v
několika minutách.
Těmito ničitely zhubíte vše-
chnu trávu a plevel, který ebo-
ráváním nedá se zahrnout.
Jestli jste si tyto ničitele kou-
pili již minulého roku, kupte sl
letos cd vašeho obchodníka ješ-
tě nová držadla (brackets),
která jsou neobyčejně silná a
snadno k upevnění. Též s nimi
dostanete šrouby s vinty do le-
vé strany s držadly na levou
stranu.
Jeden pár ničitelů trávy s
držadly za $2.25, k dostání u
vašeho obchodníka a neb objed-
nejte přímo od —
Ed Doskočil
Office Located at Cyclone
Burlington, Texas, Rt. 1.
Značná
GEO. E. KACÍŘ
právník
WEST, TEXAS
Úspora na pojištění proti ohni
bouři, krupobití, automobilové
všeho druhu, atd.
WALLA INSURANCE AGENCI
zástunce
WEST, TEXAS
Ernest J. Hanka
Právník
Houston, Texas
•>»«
V NEDĚLI, DNE 21. KVĚTNA
bude vyhrávati v síni
řádu Pokrok Dallas, 2625 Floyd
Nová hudba
“Dlabaj’s “Hillbillies”
4
Zveme vás každého tímto ku tomuto mimořádnému
pobavení.
V neděli dne 4. června “výročí” hraje osvědčená kapela
Frank J. Kubin.
V neděli dne 18. června “Father’s Day”. 15ti liberní šun-
ka od Cyrilla zdarma tomu otci který bude míti šťastné
číslo. Lístky se vstupným zdarma. Hrají “Starlighters.”
(P)
Sl^P
S DII11
%
UNIT AIR-CONDITIONERS
Like to také a Summer-Iong vacation froni
hot weather? Install a unit air-conditioner
and enjoy a cool resort climate no matter hov/
high the mercury soars!
A new unit air-conditioner does more thai*
cool a room. It lowers humidity, absorbs mois-
ture in the air on muggy days. It filters tho
air... removes dirt, dust and pollen particlea
... bringing welcome relicf to hay fever su£*
ferers. It circulates healthfully clean. air
without drafts, without noise.
Whaťs aore, these compact units are quickly,
OKeasily installed ... simple to maintain.,.
íVv -» z* o a I
IvWWttWtltiVM* kW VSfsw*
Everybody talks about the weather... the
wise do something about it! See the new unit
air-conditioners at your clcctrical dcalers.
TEXAS POWER & LIGHT COMPANY
\*
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Bažant, E. Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 34, No. 20, Ed. 1 Friday, May 19, 1950, newspaper, May 19, 1950; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth782977/m1/2/: accessed April 26, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.