Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 36, No. 45, Ed. 1 Friday, November 7, 1952 Page: 3 of 6
This newspaper is part of the collection entitled: Cechoslovak and Westke Noviny and was provided to The Portal to Texas History by the UT San Antonio Libraries Special Collections.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
V pátek. dne 7. listopadu 1952.
ČECHOSLOVÁK — WEST, TEKA*
ČECHOSLOVÁK
A WKfiŤSI* NOVINY
Published Every Frlday by
Čechoslovák pub. co.
WEST, TEXAS
i Sr^Sa
-!
OFFICERS:
Joa. F. Holásek, President
Jerome Kopecký, Sec’y-Treas.
DIRECTORS:
íos. F. Holásek, F. J. Čoček, J. A.
Orbanovský, Jos. Pavlíček,
lérome Kopecký, Geo. E. Kacíř,
Frank Marák, ml.
REDAKTOR — EDITOR:
.Tns R Anton
912 Pizer, Houston 9, Texas.
Matka mu vysvětlila, že za-
nedbávám učení čtením pobu-
sozeči těžko se dcstati. Otec, kte-1 Studenti, pocházející většinou
rý sloužil v městské radě jako [ ze zámožných rodin, mne měli
řujicich knih, ktere "hodila do!zástupce katolické strany, ua-jrádl, poněvadž když potřebovali
vysokých porculánových kamen | psal dopis do pražského sekreta- i peníze, věděli, na koho se obrá
předplatné — $3.00 Subscrlptlon
Osobní útoky a dopisy urážlivého
obsahu nebudou uveřejněny.
.Ceny oznámek sdělí se na
požádáni
Advertlslng rates upon
Application
POPIS BEZ PODPISU
“Dostali jste kdy v životě
nepodepsaný dopis?”
Samozřejmě byl .to lživý,
urážlivý hanopis.
Jen zbabělec, bídná sketa ,
také psaní posílá,
karakter a dobré jméno
dobrých lidí podrývá.
Nejbídnější tvor na světě
tím způsobem napadá,
jako pavouk pavučinu,
ze lží past’ svou upřádá.
Vzbudí hněv a vzudí sváry
a Jak často žárlivost,
šťastná manželství rozbije
ten proklatý čertův host.
Pravda nemusí se skrývat,
netřeba ji obrany,
ale lež a vše co zlé jest,
ve tmě hledá ochrany.
v parádním pokoji. Tatínek
mnoho nemluvil. Vzal mne levou
rukou zžP rameno a pravou mně
vsadil ve tvář několik políčků,
až se mně v očích zajiskřilo. U-
tekl jsem do pokoje, kde sem
zrcadle spatřil svoji
tvář. I ten císař pán, jehož o-
braz, ozdobený šikovateiským
třapcem, visel nad tatínkovo po-
stelí, se na mne díval, jako by
mně litoval.
Při mé příští návštěvě klubu
j-setll Rtuiuuáiium vyoVČtUl, CG
se mně přihodilo. Poradili mně,
abych žádné knihy více domů
nenosil.
Karel měl doma stejné obtíže.
Na našich procházkách lesem
jsme spřádali sny o změněn stá-
vajícího .řádu. Oba jsme se roz-
hodli, že vystoupíme ze školy a
zasvětíme naše životy revoluci,
i Vymyslil jsem si pian. Začal
jsem profesorům úmyslně při
zkouškách dávat chybné odpo-
vědi.
Několik špatných známek na
vysvědčení přesvědčilo mého ot-
ce, že ze mne žádný profesor ani
doktor nebude a proto svolil, a-
bych se šel učit do tiskárny sa-
zečem.
V tiskárně se mně otevřela
nová cesta do života. Hltal jsem
přímo každé slovo sk lišených
sazečů, kteři cba byli národní-
mi socialisty. Stroj mistr patřil
k sociáině-demokratické straně.
Tehdy všechna sazba byla pro-
váděna ručně. Z různých přihrá-
dek v dřevěné kase vybírali jsme
písmenka jedno po druhém,
vkládali do sazítka, jemuž jsme
říkali “vinklhák”. Když bylo sa-
riátu, který mně vymohl od Ty-
pcgrafické Besedy povoleni k
nastoupení práce v tiskárně Ve-
ritas (pozdější Československá
Akciová Tiskárna ve Spálené u-
Kar-
V| liči), která se nacházela v
červenou lově ulici na Starém městě.
tjt. Několik dní v každém měsí-
ci, když obdrželi z domova pra-
videlný příspěvek, kavárnou se
rozléhaly hymny “Šumí Marica”
a “Onam onamo". Mnohému
jsem se od nich přiučil o domá-
cích poměrech a smýšlení slo-
vanského lidu.
’e' J Na Prahu začalo se usmivati
sady, slunko ceiým žárem. Nadešla do
Střela- ! \ Pn />rlÍP7.fin st.ll
Zlata Praha, koupající
záplavě kostelních báni .
třinská stráň, Kinského
koncerty na Žolíně a na oireiu-j ^ prázdnin. Po odjezdu stu-
ku, romantické jízdy parníkem, dentu flákal jsem se Prahou dá-
kavárenské ozvduší a všechny je štráda kluk se v kruhu bo-
mcžnč slasti, o nichž jsem dosud drých Fluiaku netratí. Pčtiko
jenom četl/ byly nyní v mém|runy cinkaly v kapse neustále,
náručí. Dejte v roce 1912 samo- j obzvlášté když do Prahy přijel
na flám nějaký venkovský
statnému mladíku v Praze kaž
dý týden 50 korun do kapsy, a
roztočí vám celé město. Praha
se krátce měla dobře a já s ni.
Bydlil jsem v Liliové ulici, kte-
rá spojovala Karlovu ulici s Be-
tlémským náměstím. Byla v ní
vinárna, kavárna, hospsda, ho-
lič, uzenář, pekař a jeden dům
s červeným světlem — všechno
na dosah ruky. V hospodě “U za-
jíce” scházeli se členové staro-
městské Čeehie, všichni dobří
futbalisti a mazavkové. Denně
přicházeli tam též sazeči z ně-, . . ,, , , , .
mecke Haaaovy tiskárny, Prahp zaíU se Ět sjiždětl
mela zadm vchod pravé haprot. ^
hospodě. 1
Sazeči byli vesměs bedř-í Pra-
žáci a upřímní Češi, kteří se svo-
strejda. Po několika sklenkách
jsme jej pozvali k přátelské hře
v karty, v níž jsme mu sebrali
všechno, co měl. Jenom oči jsme
mu nechali, aby měl s čim pla-
kat.
My jsme mu vlastně prokáza-
li dobro, protože jsme mu sken-
fiskovali kapitál, který ho mohl
přivésti do pokušeni, za něž by
potom třeba pykal celý život.
Při stálém bunžírováni léto
jí nenávistí Rakouska nikterak
netajili. Přinášeli mně někdy
čerstvé obtahy VůsJných taj-
ných cirkulářů určených pro
četnické stanice, které jsem do-
ručoval hned za tepla do ústře-
dí národně-sociální strany.
Většina rakouských úředních
zítko naplněno, dali jsme vysa- ,dok“”c!’t“; pražským
, ,, místodržitelstvím v Nerudovo u-
zene radky na nakloněnou lod -115„, „„
ku.
jeden měsíc volnosti, který jsem
ztávil v Písku s rodiči. A pak
černý kufříček a hajdy do slu-
žeb císařského a královského
veličenstva. O tom však až ně-
kdy požději.
Zapomněl jsem poznamenati,
co se stalo s Karlem. Jeho re-
volucionářská činnost skončila
rovněž řádným výpraskem. Ta-
tínek jej poslal do Prahy, kde
za dva roky stal se magistrem
farmacie.
Soudce postrčil židli a v úžasu
pohlížel na Alexandra, který se
zanícením dokončoval:
“ . . . a aby tato vláda lidu li-
dem a pro lid nikdy se země ne-
vymizela.”
V soudnici zavládlo hrobové ti-
cho. Vládní úředník odkašlal a
stisknul Alexandrovi ruku. Soud-
ce povstal se židle a chvějícím se
hlasem pravil: .
“Jsem vaší znalostí příjemně
překvapen. Snad ani Lincoln ne-
přednesl svoji řeč s větším zápa-
lem. Přál bych si, aby vás více
příštích občanu následovalo.”
Alexander s radostným pomě-
děni a s úsměvem štěstí na tváři
vyšel ze soudní budovy a hlu-
bokým dechem začal do sebe vde
chovati svobodný vzduch svobod-
né země.
Persona non grata
• Problém amerických zaměst-
nanců v organisaci Spojených
Národů, kteři odepřeli výpověď,
KUKÁTKO
Farm Bureau. — 19. výroční
schůze Sdruženi texaských rolni-
ckých kancelářú bude konatl
—mmmmm , svoji schůzi od 10 .do 12. iistůpa-
Žvýkací guma. — Vysoká želez- ; du v San Antoniu. Na programu
ná věž na “Grote Kerk” (velký1 bude jednání o vodních záko-
kostel) v Haagu v Holandsku, nech, venkovských cestách a ji-
datujíci se z 15. století, byla za
poslední války poškozena a stá-
valo nebezpečí, že se sřití. Byla
proto odstraněna. Jistá americká
firma se nabídla, že vystaví zno-
vu věž, bude-li moci na ni neo-
novými světly oznamovat! svoji
ných otázkách týkajících se ze-
mědělství. Řečníky budou sená-
tor George D. Aiken ze státu Ver
mont, Romeo E. Short, mistopřed
sedá amerického sdružení rolni-
ckých kanceláří, kongresnik
Clark W. Thompson z Galvesto-
žvýkací gumu. Městský úřad žá- nu, a Harry L. Bryson, ředitel ob-
dost zamítnul a zahájil k posta-j děláváni půdy národního rolni-
veni nové věže mezi občany do - i ckého srdužení.
brovolnou sbírku.
Nový film. — Hollywoodský fil-
mový podnikatel Cecil de Mille se
rozhodnul, že jeho příští film,
“Desatero přikázáni”, bude natá-
čen v Egyptě. Mimo fotografo-
váni několika přírodních scén v
Hawaii a v severní Africe “De-
satero přikázání” bude v De Md-
lého kariéře prvním filmem na-
táčeným za mořem.
Chiang Protestuje. — Naciona •
zda jsou anebo byli členy komu- I ^stická vláda Chiang Kai-sheka,
nistické strany, má dalekosáh - S1dhci na ostrove Formosa a po-
lejší význam nežil se na první
pohled zdá. Přináší na mysl o-
tázku: Mají Spojené Národy na-
jimati jenom takové příslušníky
važující se za svrchované těleso
čínského národa, protestovala v
sobotu v organisaci Spojených
Národů proti užití slov “Čínská
v
různých národů, kteři jsou při- hdová republika v resoluci 21
jatelni jejich dotyčným vládám? j naroc,ú zaslané rudé Čině. Zahra -
... . , ...... nicni ministr George K. C. Yeh
Dle teto teorie žádny Cecho-. varoval též pfed jakýmkoU uza.
Slovák, kteiy nepatn ku víránlm přiměří s korejskými ko-] cku nachází se přes 20,000 osob,
nisUcke straně by nemohl byt ponivadž _ die jeho ú- j které utekly z komunistických
zaměstnán v teto organisaci. A sudku _ 'nebud(! pravoplatné. I-------... - -..............
Úmrtí herečky. —- Manželka
známého filmového herce Bing
Crosbyho, Dixie Lee, matka čtyř
synů, zemřela v sobotu v Holly-
wood. Před svým provdánim by-
la známou zpěvačkou a herečkou.
Ačkoliv se jí dostalo nej lepší lé-
kařské pomoci, zákeřná rakovina
učinila konec jejímu životu v po-
měrně mladém věku 40 let.
Příjezd uprchlíků. — Do New
Yorku přiletěla minulého týdne
z Břemen další skupina 18 česko-
slovenských uprchlíků. Mezi ni-
mi jest bývalý zaměstnanec v u-
ránových dolech v Jáchymově,
pražský žurnalista, rolník z Do-
mažlic, textilák z moravského
Slovácká a jeden slovácký stu-
dent z Bratislavy. Jejich dopra-
va byla obstarána vládou Spoje-
ných Států. V západním Něme-
Dr. P.
V
Z redaktorovy
stolní zásuvky
# Při nedávném rozhovoru
jeden z mých kamarádů proho-
dil, že si náramně libuji v popi-
sování politických událostí. Od-
pověděl jsem mu, že jsem se ji-
mi zabýval již od mladých let.
Ve skutečnosti první zájem o ně
probudil se ve mně na piseckém
gymnasiu. Můj přítel Karel Ba-
ron, syn lékárníka “U svaté An-
ny”, který byl již v septimě, pa-
třil k Sokolu a k národně-soci-
ální straně, která konala své
schůze v hostinci “U tří ostio-
střeicu”, zkráceně nazivané “U
iří šicú”. Projevil jsem přání, že
|rch se také rád dal zapsat do
zpiíněnýjph organizací, což on
cchotně zařídil.
Rakouské zákony však zaka-
zovaly studentům členství v po-
litických stranách i v Sokole,
proto jsme chodili do obou mí-
stností na zapřenou.
Byly to pro mne skutečně no-
vé zážitky. Pátrající zrak pro-
cesorů a přísný pohled otcův
změnily se náhle v srdečný hled
miťidých můžu a dívek?, kteří
mne do svého středu přijali s
otevřenou náručí. Zapsali mne
za člena do klubu mládeže Roz-
květ pod přijatým jménem.
Naslouchal jsem zajímavým
přednáškám, po nichž se vždy
rozvinula debata. Byl jsem pře-
kvapen znalostí některých uč-
ňů, kteří mohli vyjmenovati po-
slance všech politických stran,
zatím co já, ačkoliv jsem mohl
přednášeti v řečtině Homérovu
/“Illiadu”, ve znalosti' vládního
* složení jsem byl ubohým jeli-
mánkem.
Uvědomil jsem si svojí zpozdi-
lost a začal jsem si vypújcovati
z knihovny různé brožury a kni
hy, které jsem však musil doma
ně
Při sázení jsme obyčejně zpi-
[ váli Často se stalo, že do sazár-
I ny přišel některý obchodník žá-
; dající změnu textu v inserátu,
i anebo jiný zákazník, kteří dle
ustáleného zvyku dali nám na
jeden nebo dva tupláky piva.
Úkol přinášení piva a zákus-
ků připadnul na mne jako nej-
mladšího učedníka. V odměnu
bylo mně dovoleno si také tro-
chu cucnout. Po několika řád-
ných doušcích sazeči zahájili se
strojmistrem politickou debatu.
Napínal jsem slughy, aby mně
ani jedno slovo neušlo. Z jejich
argumentu počal jsem chápat
rozdíly v názorech, které se zvět-
šovaly při sazbě čtením rukopi-
su pro dva místní týdeníky.
Majitel tiskárny, Jan Htuška,
vydával “Písecké Listy,” v nichž
jako příslušník mladočeské stra-
ny obhajoval její zásady. Socia-I
listům nemohl ani přijití na jmé
no. Tiskli jsme též časopis ná-
rodně-sociální strany, “Písecký
Kraj”, v němž byly často uve-
řejněny prudké výpady na “Pi-
secké Listy” a jejich vydavate-
le. ,
Zprvu mně vzájemné potyčky
tří příslušníků různých stran
byly španělskou vesnici. Pomalu
jsem se však vpravoval do poli-
tických tajností a netrvalo dlou-
ho, když jsem sazečům přispě-
chal na pomoc.
Používal jsem historické citáty
Lincolnova řeč
líci byla tisknuta ve vládni tis- J
kárné na Male Straně, ale k vy- | liettVSDlirffSKíÁ
pomoci byla neúředně zjednána j * ®
Haasova tiskárna, která 27. čer-
vence 1914 v noci též tiskla mo-
bilizačni vyhlášky.
“U zajíce” přemílali jsme sa-
mozřejmě politiku. Praha, jako
máť vlasti, určovala národu
směrnici. V průjezdních výče-
pech, v hostincích a v kavárnách
převládal hovor o politických
událostech. Žije-li člověk chvíli
v podobném prostředí a má chá-
pavou mysl, hromadí pomalu
jednu zkušenost na druhé. Mno
hokráte seděli jsme v kavárně
při šálku černé kávy až do rá-
na, probírajíce obstrukci ná
rodních socialistů ve vídeňském
parlamentu a zrazováni slovan-
ských zájmů polským ministrem
krajanem při jednáni o povo-
lení kontingentu nováčků.
mne odvodní komise a shledala,
že jsem kluk urostlý jako svíč-
ka. Někteří hoši, postiženi stej-
ným osudem, ozdobili své klo-
bouky květinami. Já jsem si
však na znamení - smutku dal
na rukáv černou pásku.
K zahájeni vojenské služby
zbývalo šest měsíců. Rozhodmjl
jsem se proto ohlédnouti se tro-
chu světem, než na* mě nastrčí
vojenskou uniformu. S pracovní
knížkou a typografickou legiti-
mací odebral jsem se do Němec-
ka. Po stravovnách jsem nech-o-
různých řeckých a římských'clil, poněvadž evropská typogra-
klasiku, jež mému žvanění do-, fická unie měla ve všech větších
dávaly jakéhosi lesku. Sazeči j městech výplatní stanice, na
mne začli respektovat, obzvláště! nichž byla cestujícím dána pou-
* Známý americký básník Jo-
sef Auslander rozhovořil se při
hostině pořádané na jeho počest
o přistěhovalcích a sdělil poslu-
chačům tuto zajímavou příhodu,
která byla uveřejněna v neděl-
ním “Houston Chronicle”:
Mladému Rusu Michaelu Ale-
xandrovi podařilo se šťastně u-
prchnouti z komunistického jař-
ma a po dlouhých svízelích při-
stál konečně v zaslíbené zemi —
v New Yorku.
Prvním jeho činem bylo vypl-
nění úředního oznámení o úmy-
slu státi se americkým občanem.
Potom začal ihned pilně studo-
vati americkou historii a za krát-
__ .. dobu znal jména a životní
V březnu roku i9U prohlédla déjiny všech větších státniku a
když jsem měl v Rozkvětu prv
ní přednášku. Naučil jsem se jí
nazpaměť a kdyby mne býval
někdo v proudu řeči přerušil,
bylo po přednášce. Na štěstí
však k tomu nedošle a moje na-
biflovaná řeč byla odměněna
potleskem 23 posluchačů.
Starý uzenář Říha, jemuž vi-
selo břicho až na zemi, sáhnul
po přednášce do kapsy, vylovil
z ní umaštěnou stříbrnou koru-
nu a nabízeje mně ji povídal:
“Jen se toho drž, synku, jednou
to možná dotáhneš na poslan-
opatrně uschovati, aby na
otec nepřišel. Tatínek byl stát-1 ce.”
ním úředníkem a ačkoliv již byii Měsíce pomalu- míjely a leta
na odpočinku, rakouská vláda I kráčela želvím pochodem. Po
byla mu stale nejiepší zárukou ctyřeeii letech, bčhcrr. nichž
jsem se stále oddával studiu po-
litické vědy a pivovarských vý-
robků, jsem dostal za vyučenou.
V tu dobu pan Hruška objed-
nal z Berlina sázecí stroj a zkou-
mal personál, koho k němu při-
děliti. Poněvadž montér byl Ně-
mec jako poleno a já jediný v
tiskárně, kdo se mohl v němčině
obstojně dohovořiti, volba pa-
dla na mne. Němec mne zaučo-
val šest týdnů. Po jeho odchodu
stal jsem se prvním strojovým
operátorem v Písku. Natiskl
jsem si navštívenky s novope-
čeným titulem a strkal je kaž-
dému na potkání do ruky.
Zpěvu v tiskárně nemohl jsem
se však zúčastňovat, poněvadž!
jsem při sázení musil více pře- |
\ by
'Ntpořádanosti státu. Všechny so-
cialisty zásadně nenáviděl a
kdyby mne býval přistihnul s
rebelskou knihou v ruce, byl by
býval oheň na střeše.
Jednou jsem se však nepozor-
né sám prozradil. Naše služka
Anna, která si až dosud halila
hlavu v hedvábný šátek, přišla
jednoho jarního dne z nákupu
s novým kloboučkem na hlavě.
To matku samozřejmě popudilo.
Ihned ji začla číst levity o sta-
vovském rozdílu. Přispěchal
jsem Anně, jejíž vnady jsem
tajně obdivoval, na pomoc.
"Ale, maminko, proč pak by si
ho nemohla koupit, když má na
něj peníze? Vždyť jsme si vši-
chni rovni.”
“Já ti dám rovni!” odpovědě-
la matka a přetáhla mne koště-
tem. “To máš asi z těch sociali-
stických knih, které jsem našla
v almaře, viď? Však počkej, on
tě tatínek spraví.” Pak se pu-
stila znovu do Anny, které dala
důrazně na jevo, že se nesluší,
aby služebné děvče se chtělo
rovnat úřednické dcerce.
Anna se dala do pláče, složila
si své věci do proutěného koší-
ku a s kloboukem v ruce ode-
61a. Její rodiče bydlili v Zátaví,
asi hodinu vzdálené vesničce, a
zajisté byla již doma, když se
můj otec vrátil z procházky.
kázka na nocleh, tři jídla a dvě
marky denně.
(To může potvrdit br. Bohu-
mil Živec, který byl též členem
dotyčné organizace a který jest
přítomně zaměstnán jako stro-
jový sazeč v tiskárně “Čechoslo-
váka.”)
Mimo toho byl jsem oprávněn
předložit v každé tiskárně ce-
stovní legitimaci, po jejímž pro-
hlédnutí důvěrník závodu učinil
mezi personálem sbírku, k níž
pan šéf obyčejně také přispěl ně-
jakou markou.
Polypony v hospodách vyhrá-
valy vesele a já, přepočítávaje
denní sbírku, jsem se blaženě
uculoval. Někdy sj ku mně oři-
sedla svůdná dámička, která
mně mojí kolekci pomohla ry-
chle rozfofrovat. Navštívil jsem
v Berlíně provdanou sestru, ale
její muž, pravý Němčour, se mně
příliš nezamlouval. Dal jsem jim
za hodinu pac a pusu a odebí-
ral jsem se dále do širého světa,
což v tomto případě znamenalo
do nej bližší hospody.
Při sklence pěnivého moku vy-
táhl jsem z kapsy “Národní/Po-
litiku," kterou mně tam sestra
vložila. Mojí pozornost upouta-
la zprávička o omamné vůni še-
říku v Kinské zahradě. Spoči-
tál jsem zbylou cinkáními a
rozhodl jsem se dáti Německu
okamžité vale.
Pc návratu do Prahy jsem se
mýšlet. Ale po práci a zvláště v po zaměstnání již neohlížel.
sobotu a v neděli zpíval jsem
“U tří šiců” jako Caruso. a pě-
tikoruny létaly jako holubi na
střeše. V pondělí obsah mé peně-
ženky rovnal se obyčejně nule a
proto jsem se vždycky uchylo-
val k panu šéfovi c foršús.
Jednou mně však odřeknul,
což mojí žiznivou duši náramné
zarmoutilo. Abych se mu pom-
stil, požádal jsem o pracovní
knížku. Dal mně ji s poznámkou,
že někdy skončím na šibenici.
Byl jsem připraven jit do svě-
ta. Ale kam? Do Prahy, sídla čes-
ké kultury, bylo venkovskému
Vědomí, i.e za několik měsíců
ztratím nadobro svobodu, hnalo
mne z výčepů do hospod, z hos-
pod do vináren a z vináren do
kaváren.
Peněz bylo stále dosti. Kupoval
jsem v kavárnách za pakatel cd
srbských a bulharských univer-
sitních studentů, kteři peníze
buďto proflámovali anebo pro-
hráli v kartách, hodinky a pr-
steny, které jsem druhého dne
vlastenců. Naučil se chápati my-
šlenky, které ovlivnily Jefferso-
na a Hamiltona, Frariklina a Ma-
disona, Lincolna a Theodora Roo
sevelta. Mohl citovat určité pa-
sáže z řečí slavných mužů, a
kdykoliv tak učinil, v jeho očích
bylo možno pozorovati záblesk
obdivu a úcty.
Konečně se přiblížil den, kdy
měl v soudní síni obdržeti z ru-
kou vládního úředníka nejcen-
nější dosažitelnou odměnu — a-
merické občanství, plné členství
ve svobodné republice se všemi
právy i povinnostmi volného mu-
že.
V předvečer slavného dne Ale-
xander byl nervosní jako stu-
dent před hlavní zkouškou. Na
spánek nebylo ani pomyšlení, ale
namísto počítání ovčí opakoval
si v duchu všechny možné leto-
počty a ústavní pravidla, z nichž
očekával že bude zkoušen.
Po bezesné noci chvátal ráno
do budovy vládního soudu a u-
dýchán vkročil do soudní síně.
Spatřil za stolem seděti nějaké-
ho ctihodného starce a po jeho
boku muže s haldou papírů v ru-
ce. Po vyvolání jména jeden kan
didát po druhém došel ku kate-
dře. Soudce tichým hlasem před-
ložil mu nějakou tichou otázku a
po jejím těžko slyšitelném zodpo-
vědění podepsal úřední doku-
ment, který pak viozu uchazeči
do ruky.
Konečně přišla řada na Ale-
xandra. Se zatajeným dechem
postavil se před soudcem do po-
zoru a očekával celou řadu otá-
zek.
“Jméno?”
“Michael Alexander.”
Úředník podal soudci listinu,
který ji prohlédl, bez rozpaků po
depsal a na Alexandra ani nepo-
hlédnuv řekl krátce: “To je vše-
chno. Další.”
“To není možné,” pomyslil si
mladý Rus. “Tento den je nejdú-
ležitější v mém životě. Stávám
se občanem bohatýrské a šle-
chetné země a vy zde pokynem
ruky chcete mne odbýt! slovy ‘To
je vše’? Ne! To nemůže být.”
Jeho oči zajistkřily a z úst se
mu hnul příval slov:
“Před 67 lety naši oteové zalo-
žili nový národ, prosycený svo-
bodou a zasvěcený myšlence, že
všichni lidé jsou zrozeni sobě
rovni. Ocitli jsme se nyní ve vel-
ké občanské válce, hledajíce od-
povědi, zda tento nebo jakýkoli
jiný národ -se stejnými ideály mú
že na dlouho vytrvatl ..."
Jeho barltonový čistý hlas.
přece když československá ko-,
munistická vláda požádala v ro-
ce 1948, aby protikomunisté byli
z československého oddělení pro-
puštěni, obdržela odpověď, že
dotyční zaměstnanci byli najati
jako jednotlivci, kteří za svou ú-
řední činnost jsou zodpovědní je-
dině Spojeným Národům a nikoli
pražské vládě.
K tomuto výkladu by se mohlo
mnoho přičiní ti. Jestliže Spojené
Národy zaměstnávají osoby, je-
jichž politická činnost není v sou
ladu s jejich vládami, ztrácejí
možnost nabyti důvěry těchto
států.
Tento názor sdílel zajisté je-
nerální tajemník Lie, když trva-
le a dočasné propustil 12 ameri-
ckých zaměstnanců, jejichž ná-
zory se příčily zájmům Spoje-
ných Států.
Můžeme vžiti za přiklad diplo-
matickou službu. Je-li některý
vyslanec nazván státem, u něhož
svojí zemi representuje, “perso-
na non grata” (nežádoucí oso-
ba), jest svojí vládou okamžitě
odvolán bez ohledu na svou
schopnost a oblibu doma.
Zaměstnanci Spojených Náro-
dů samozřejmě slouží především
zájmům této organisacc a nikoli
jejich vládě. Nebylo by však na
škodu, kdyby jako projev zdvoři-
losti a přátelství Spojené Náro-
dy nenajímaly nikoho, kdo jest
jeho příslušnou vládou prohlá-
šen za “persona non grata”.
To by ovšem znamenalo, že by
Američané musili se smířit s my-
šlenkou, že v sekretariátu Spoje-
ných Národů jsou zaměstnáni
komunisté ze zemí za “železnou
oponou”. Současně však by byla
dána záruka, že žádný známý a-
merický komunista by nemohl u
této organisace najiti zaměstná-
ní.
Ideálně i abstraktně, tato me-
zinárodní organisace má právo
vyvolit si svůj vlastní personál z
příslušníků různých národností
dle uznáni jejích stálých úřední-
ků. Ale v souvislosti se “stude-
nou válkou” mělo by též býti pl-
ně respektováno přání vlád, kte-
ré svým členstvím ve Spojených
Národech této organisaci napo-
máhají k úspěchu.
Po přečtení" tohoto článku se
bude mnohý čtenář zajisté do-
mnívati, že zaváníme komunisti-
ckou propagandou. Na vysvětle-
ní oznamujeme, že jsme jej pře-
vzali z protikomunistického de-
níku "The Christian Science Mo-
nitor”, vydávaného v Bostoně a
datovanéhu 28. října 1952. člá-
nek dokazuje, že ve Spojených
Státech porozumění p™ “fair
play” nachází stále dosti příz-
nivců.
Rybářské štěstí. — Anglický
rybář Vivian Gall zpozoroval v ú-
terý v Pevensey zálivu obrovské -
ho žraloka pronásledujícího hej -
no okounů. Uchopil těžkou ko-
tvu, upevněnou na 50-střevíco-
vém provaze a když spatřil z vo-
dy se vynařující hřbetní ploutec,
vhodil ji na mořského netvora,
kterýž byl okamžitě usmrcen.
Žralok vážil dvě tuny. Méně šťa-
stnějšími bylo šest rybářů v
Trentonu ve státu New Jersey,
kteří dvě mile od břehu spatřili
ve vodě plovati obrovskou moř-
skou obludu s vyčnívajícími rohy.
Chytili ji do lasa a k velkému své
mu překvapení shledali, že jejich
obětí jest jelen dvanácterák, kte
rý bezpochybně uniknul z blízké
pobřežní ohrady pro zvěř.
Stavba silnic. — Odbor obcho-
du oznámil, že vládni příspěvek
zemí a těší se na cestu do Ameri
ky.
Osvobození šerifové. — John
Francklow, šerif okresu Grimes,
a T .A. Cauthen, šerif okresu
Wal^er, byli ve středu osvoboze-
ni federální porotou v Houstonu
z obžaloby, že stloukli Henry
Isaaka, černocha z Huntsville, u-
vězněného pro krádež bavlny.
Rmid trval celé tři dny.
Komunista Zátopek. — Praž-
ské rádio hrdě oznámilo, že spor-
tovec Emil Zátopek, vítěz tří cen
při posledních olympijských
hrách, vyplnil přihlášku o člen-
ství v komunistické straně. Za
svoje úspěchy byl povýšen z ka-
pitána na majora v českosloven-
ské armádě. Byl též jmenován
delegátem do Světového Mírové-
ho kongresu, který bude konán v
prosinci ve Vídni.
Přerušené námluvy. — Mezi
státům na stavbu silnic a jejich příslušníky naší armády v Ně-
opravu pro příští rok, počínající mecku a civilisty docházelo často
1. července, obnáší $575,000,000.
Tento obnos, který bude státy
zdvojnásoben, byl schválen v po-
sledním zasedání .kongresu. Na
stát Texas z povolené podpory
připadá $23,493,576.
Becf steak. — Kdo si chce po-
chutnat! na levné hovězí pečínce,
měl by zajeti na ostrov Jamaiku,
kde libra prvotřídního masa sto-
jí jenom 24 centů. Cena skotské
k půtkám, obzvláště po půlnoci,
když ležák se vráží do hlavy a
dívčí ručky tak příjemné hřejí.
Aby tomu bylo zabráněno, vojen-
ské velitelství zavedlo policejní
půlnoční hodinu. Vojenská poli-
cie má přísný rozkaz zatknout!
každého příslušníka branné mo-
cí od rekruta až k piukovníkovi,
nacházejícího se po úderu hodiny
duchů na ulici nebo v kavárnách
whisky jest $3.50 za pětinu galo- a nočních klubech. Hochům v u-
nu. Nejlepšími zákazníky jsou a-l nlformě se nové nařízení mnoho
meričtí turisté, protože anglický
šiling, mající kdysi cenu 24 ame-
rických centu, klesnul na 14 cen-
tů. Mimo toho všechno zboží ná-
sledkem znehodnocení sterlingu
prodáváno jest o 40 procent lev-
něji.
odnesl do zastavárny, kde mně j přednášející nesmrtelná slova
na ně půjčili dvakrát tolik, co, pronesená Lincolnem na gettys-
jsem studentům za né dal. Zá-' burgském bojišti, nesla se soudní
tavní lístky jsem pak prodal. síní jako hlas s hůry.
Jednání o
v / v v/
pnmen....
• Odpověď sovětského zahra-
ničního ministra Andrei Y. Vi-
šinskýho státnímu sekretáři
Dean Achesonovi v politickém
výboru Spojených Národů pone-
chává otázku uzavření míru v
Koreji na tom samém bodu, na
němž se nalézala před tím.
Jednání o příměří v Panmun-
jomu ztroskotalo následkem ne-
dohody ohledně válečných za-
jatců.
Spojené Státy trvají důsledně
na požadavku, aby žádný zaja-
tec nebyl donucován k návratu
proti své vůli. činí tak z důvodů
Žádost Spojených Států byla
podepsána 20 druhými členy
Spojených Národů. Komunisté
staví se rozhodně proti dobro-
volnému návratu zajatců a žá-
dají, aby do dvou měsíců po po-
depsání příměří všechna cizí voj-
ska byla z Koreje odvolána. Ten-
to požadavek byl Spojenými Stá-
ty již před tím zamítnut.
Meži oběma stranami rozkládá
se hluboká propast, která bude
asi sotva v tomto sezení Spoje-
ných Národů překlenuta.
Spojené Státy jsou si toho vě-
domy a připravují se k dalším
nutným krokům. Prvním z nich
je nátlak na druhé členy Spoje-
ných Národů, aby na společném
boji proti komunismu projevily
větší účast zasláním vojska do
Koreje. Druhým krokem bude
bezpochyby biokada čínského po-
břeží, která však může rozdmý-
cnan třeli svěluvou válku. Čína
— aspoň na oko — jest dosud
neutrální. Její vojíni v severo-
korejské armádě Jsou pouhými
dobrovolníky. Zahájíme-li bloká-
du, Čína se bude bránit a v na-
stalé válce požádá o pomoc Ru-
sko, s nímž má vzájemnou Ot
chrannou smlouvu.
Dosud však stává naděje na
odvrácení světové pohromy. Me-
xický delegát do organisace Spo-
jených Národů Luis Padilla Ner-
vo podal návrh, aby protikomu-
nističtí zajatci byli posláni do
některých cizích zemí. Arabsko-
asijští delegáti,, mající 12—15
hlasů, Jej podporují. Delegáti z
Indonésie a Peru souhlasí s Vi-
šlnským, aby byla jmenována
zvláštní komise, která by prová-
děla třídění zajatců.
Z Tokia přišla v neděli zpráva,
že v Koreji sešil se k narychlo
lidskosti, poněvadž mnozí severo-! svolané schůzce velitel spojene-
korejští vojíni, do komunistické j ckého vojska v Korei Jenerál
armády násilné odvedení, se v. Mark W. Clark, vyslanec do Spo-
zajetí vyslovili proti komunisti-
ckému učení a v případě nucené-
ho návratu ku svým dřívějším
plukům byli by okamžitě popra-
veni.
Jestliže tento požadavek bude
splněn, Spojené Státy jsou o-
chotny přijati každé jiné rozum-
né doporučení komunistů týkají-' náno o rozřešení problému vo-
cí sc zajatců. jenských zajatců.
Jených Států do Japonska Ro-
bert D. Murphy, velitel kanad-
ských vojsk brigádník R. E. A.
Morton a vojenský přldélenec in-
dického vyslanectví brigádník
Protip L. Sen. Vzdor úředním po-
j pírání kolující zprávy nasvědču-
(Jí, že ve zmíněné schůzi bylo Jed-
nezamlouvá a roztrpčeně si pro-
zpěvují písničku diváků při soud-
ním přelíčení v operetě ^Rozve-
dená paní”: “Zahřát se v náručí
děvčím, toť radost, jemine. Teď
právě, když jsme v nejlepším, nás
výhost nemine."
“O dolare mlo!” — Jugoslávský
banitonista Jovan Gligor uzavřel
na jaře s vídeňskou státní ope-
rou smlouvu, dle níž měl v letoš-
ní sezóně několikráte vystoupitl.
Správa opery však smlouvu ná-
hle zrušila. Gligor zažaloval a po
rota při projednávání jeho pří-
padu zavolala do soudní sině o-
perní znalce, jimž Gligor zapěl
několik arlí. Hudební odborníci
uznali, že Gligorův hlas jest cen-
nější než mnohých druhých só-
lových zpěváků. Porota po krát-
ké poradě odsoudila správu ope-
ry k náhradě $2000 pro bezpří-
činné zrušení smlouvy.
Texaská vendeta. — Mezi kon-
gresníkem Martinem Dlesem a
a mluvčím domu zástupců Sam
Rayburnem vypuklo nepřátelství.
Dles by rád zaujal své staré mí-
sto jako předseda výboru na vy-
šetřování protiamerické činno-
sti. Rayburn, rozmrzen na Diese
pro jeho neúčast v presidentské
kampani, cličč tOuiu za každou
cenu zabránlti. Nepřátelství jest
zatím omezeno na slovní potyčky
a novinářská prohlášení, ale oče
kává se, že bude náležitě zostře-
no.
Němci v Egyptě. — Dobře In-
formované kruhy sdělují, že e-
gyptský premiér Naguib způsobil
nedávný státní převrat na radu
500 bývalých německých důstoj-
níků, kteří budou míti od nyněj-
ška značný vliv no další vývm
středovýchodních událostí. Na-
guib povolal z Německa též ce-
lou řadu průmyslníků, aby zlep-
šili egyptskou výrobu. Německá
Focke-Wulf továrna na letadla
byla přestěhována do údolí řeky
Nilu, kde začne vyrábět ve vel-
kém letouny pro egyptskou vzduš
nou moc. Němci považují Egypt
za vhodné místo k započetí ná-
boru o znovuvybudování svého
průmyslu. Předseda vlády Naguib
se zdá býti tichým společníkem
jejich záměrů.
Nové státy. — Naším državám,
Hawaii a Alašce, naskýtá se nová
příležitost k připuštění do Sou-
státí jako 49. a 50. stát. Nejza-
rytější odpůrce prohlášeni těchto
držav za státy, republikánský se-
nátor ,Htugh Butler z Nebrasky,
po zjištěni, že republikáni získali
v alašské zákonodárně většinu,
změnil své smýšleni a prohlásil,
že p.dá svoji vlastní.
j by Alaška byla zahrnuta
ce Spojených Států. Jestliže
slib uskuteční, panuje
ka, že Hawaii bude též
no.
Židle na prodej. — Členorě
kabinetu presidenta Trumana
hoví si při sezeních v kůži pota-
žených židlích, z nichž každá jest
opatřena jménem svého dočas-
ného držitele. Šestihranný stůl
byl zhotoven na přáni presiden-
ta F. D. Roosevelta, aby kabinet-
ní členové měli volný přehled.
Každý sekretář po resignaci z ú-
řadu jest oprávněn k zakoupení
jeho židle za $25
Banket v Moskvě. — Náhradní
zahraniční ministr sovětského
Ruska Jacob A. Malik uspořádal
v neděli v Moskvě pro zahranič-
ní diplomaty skvělý banket. Pří-
ležitostí k hostině byla oslava
351etého výročí ruské revoluce.
Malik se nedávno vrátil ze Spo-
jených Států, v nichž dlel po čty-
ři roky jako delegát organisace
Spojených Národů. Při hostině
zastupoval zahraničního mini-
stra Andrei Y. Višinskýho, který
přítomné navštěvuje sezení v
“kapitolu míru” v New Yorku.
Mladý král. — 171etý král Ira-
qua Feisal navrátil se po pětile-
tém navštěvování školy v Anglii
do sídelního města Bagdadu. K
jeho poctě byla vystřelena salva
z 21 děl a jásajícíci diváci zapla-
vili královský automobil při jíz-
dě zletiště do paláce mořem kvě
tin. Mladý král nastoupí trůn v
měsíci květnu. Neodvlslé králov-
ství Iraq, mající necelé čtyři mi-
liony obyvatelů, jest vklíněno me
zi tureckým Kurdistanem, Per-
sií, Arabském, Palestinou a Sý-
rií.
Propaganda. — Ministerstvo
vnitro Dolního Saska oznámilo,
že hanoverská policie objevila ve
čtyřech skladištích tři tuny ko-
munistických letáků určených k
rozdávání v severním Německu.
Letáky byly vytisknuty ve vý-
chodním Německu a zaslány čle-
nům nedávno rozpuštěné orga-
nlsace svobodné komunistické
mládeže.
Hitlerův duch. — Časopisy v
západním Německu libuji si
poslední dobou v přinášeni zpráv
o Hitlerovi, maršálku Rommelo-
vi a jiných nacistických vůd-
cích,. Obrázkový týdeník “Re-
vue” v Mnichově zapččal právě
s uveřejňováním serlální .povíd-
ky o životě Hitlera. “Wclt der
Ar bell V* (Svěít práce) otisknul
na první straně obrázek, na
němž Hitler dává pozdrav fašis-
tickým zvednutím ruky. Tímto
zvětšováním nacistických veli-
kánů dávají Němci Spojencům
na vědomí, že Hitlerův duch v
nich dosud nevymřel.
Zvětšení armády. — Japonská
vláda hodlá v .příštích 12 mě-
sících zvětšlti armádu ze čtyř
na osm dlvisí a ustavitl letec-
ký oddíl s 500 bombovaelmi le-
touny. Japonská ústava zaka-
zuje zřizování pravidelné ar-
mády, proto stávající zamýšlené
dívise, které budou čítat 110,000
mužů, budou nazývány “bezpeč-
nostní moci."
Sepíše životopis. — Obrovský
boháč Aga Khan, duševní vůdce
pěti milionů ismailských mosle-
mů, prohlásil ve středu v Paříži,
že napíše svůj životopis, poně-
vadž o jeho esobě a životním
způsobu panuje mnoho mylných
domének. Jeho syn, princ Aly
Khan, jest rozveden od americ-
ké filmové herečky Rity Hay-
Worth.
Vyslanec podá resignaci. —
Bývalý policejní strážník WilUam
0’Dwyer, který se pomocí chy-
tré politiky stal starostou mě-
sta New Yorku a během vyšetřo-
vání různých městských skan-
dálů byli jmenován vyslancem
do Mexika, oznámil, že se v led-
nu vzdá svého místa a přijme
zaměstnání jako rádce velké
mexické .právnické kanceláře.
0’Dwyer byl před třemi měsíci
nařčen, že se míní vzdát ame-
rického občanství, což uu roz-
hodně popřel.
VM(ciií Ve W Sí^ImSÍvSíí. —
K čištění ve Washlngtqnu ko-
nečně došlo a to na pravém mí-
stě — ve vládním kapitolu. Stě-
ny byly přebarveny, podlahy vy-
leštěny a koberce vyčištěny, a-
by se při nastoleni presidenta
všechno řádně lesklo. Architekt
David Lynn, pod jehož dozorem
jsou opravy prováděny, doufá
skončlti práci I. prosince. Ačko-
li se o politiku nestará, sdělil
novinářům někplik bystrých
postřehů. President Franklln D.
Roosevelt prý se nikdy při oká-
zalých slavnostech neodivál
fraku. Jeho syn, Elliott, byl
tomen třem nastolením
otce a pokaždé g jinou manžel-
kou. President Třuman prý si
rád zapěje písničku “Washing-
tonské počasí jest jako mexic-1
ké jidlo — dneska čili a zítra
hot tamale.”
Domorodci se bouří. — V
gllcké kolonii Kenya, naci
cl se ve výohodní části Ai
způsobují domorodci svým
ditelům velké obtíže. Členové
natlckého kultu Mau Mau,
ci po samostatnosti své
né vidi nadvládu bělochů,
některé JIŽ zavraždili.
Sir Evelyn Barlag dal
800 povstale ckýqh
hlásil, že rebelii učiní za
cenu konec.
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Anton, Jos. R. Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 36, No. 45, Ed. 1 Friday, November 7, 1952, newspaper, November 7, 1952; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth783135/m1/3/: accessed April 26, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.