Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 40, No. 14, Ed. 1 Friday, April 3, 1959 Page: 2 of 6
This newspaper is part of the collection entitled: Cechoslovak and Westke Noviny and was provided to The Portal to Texas History by the UT San Antonio Libraries Special Collections.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
SsCHOfjL0y i g — WBST, TEXAS
Penelopská besídka
Pořádá
Pí. Marie Bartosh, Rt. 1,
PENELOPE, TEXAS
Dnes máme Velikonoční pondé
1 , to měli kluci časy, kdy s ží-
- a to je upletené z několika vr-
Vých pcutků r*a kuna svaza-
- -u s pěknou červenou pentlič-
• u, chodili po mrskačce a někte
i. bez rozumu, proto jsem se rá-
c.a schovala před takovými. Od-
i ledne chodila celá družina stár
• u a jiných mladíků, kteří cho-
t i po vesnici dům od domu s
i lou tak se jmenovala mrskačka
l ochu zlehka pošlehat hospody
- é domu a děvčata též daly zav
i t rosolky aneb jiné sladké ko
i ky z láhve ověnčenou též pen
i i obyčejné byli obdařeni ne-
zlými penězi, které se jim ho-
t ly při večerní první velké žába
■\ é po postní době. Sestra z Mi-
ovic mně psala, že tam dopo-
; d mají ty stárky a že mě po-
šl.m z nich nějaké obrázky.
Pak v úterý po svátcích byla
mrskačka zas pro děvčata no ty
větší již se trochu styděly, tak
.i n ty malé chodily a to jen po
f i. ýčkách a kmotříčkách, to u
j s už se šetřily ty vajíčka dlou
! o před Velikonocemi a měli
’ me je nachystanou malou sla-
rcěnku, však si z vlasti přijetí
v e co to jsou slaměnky.
Nevím, jestli je to ještě tam
zvykem anebo to vše zahynuje,
':o jiné zvyky. Mládež tam mě
Ir hodně více zábavy než tady.
Svátky velikonoční jsme zde
1 ěli velice hezké, pěkně sluneč-
ná, ale trochu chladnoučko, což
?’•'vadilo na všecku tu slavnostní
jvrní parádu zvláště děvčátka
1 řásné kloboučky a šatičky jak
" cukru, že každá vypadala jak
k ásná živá panenka, kde kdo
re hleděl obléci do něčeho nové-
ho jarního hávu v tyto krásné
jarní svátky.
Minulou středu večer jsme zde
měli více elektrickou bouři, bles
) y šlehaly na vše strany, ale to-
ho deště kterého by jsme více
potřebovali nebylo moc. místy do
: láli více a misty méně, ty za-
hrádky vypadají uboze, korný
lezou pomalu, jednoduše potře-
Luejme dobrý deštík.
Na Boží hod: velikonoční jsem
viděla v kostele hodně cizího
lidu, kteří zajisté přijeli sem kt
své rodině.
U p. a pí. Anton Galliových
měli ve svátky všecky své děti
doma, jak z Dallas, tak z Ennis
a pro tu drobotinu udělali ten
Easter Egg Hunt.
U. p. a pi. Edd Holubových též
měli všecky své děti doma jak i
Dallas, Waco a West.
U p. a pí. Joe Ondřejových byli
ve svátky manželé Bili Hyklovi
s dětmi a George Ondřej.
Pan a pí. Ben Beseda s dětmi
z Dallas byli zde u rodiny a jeli
navštívit svou maminku pí. An-
nu Besedovou do nemocnice.
U rodičů p. a pí. Charlie Fabia
nových byli na Květnou neděli
manželé George Fabian s dětmi
z Dallas a překvapil je syn Joe
ze státu Colorado, který měl mě-
síční dovolenou, tak doma si
pobyl s tatínkem a maminkou
týden a aby mu nebyla dlouhá
chvíle, tak mamince upravil hez
ký dvě světnice, pak se rozjel
do Houstonu navštívit bratra
Henry a jeho rodinu a pak se roz
jel podívat se na Floridu a do
jiných východních států. No, je
doposud na svobodné noze, tak
si může zajet kde chce a samot-
nému se dobře cestuje, ale ve
dvou ještě lépe, no až podruhé
Dáip u Fabiánů byli p. a pí. A*
dolf Janek z West.
V neděli u nás zastavili man-
želé W. H. Beseda s dětmi z Wa-
co, kteří jeli k rodičům p. a pí
Willie Besedovým, dále tam byl
u nich druhý jejích syn Edvin s
rodinou a p. a pí. John Urbish
všichni z Waco, všichni tam byli
na slavnostním obědě.
Pan a pí. Frank Vašek byli v
neděli velikonoční v Ennis u své
sestry pí. Henry Drozdové s ni-
ma byl dp. Bohumil Hrubý. Za-
jisté se měli tam dobře.
Tak ta olejová studně co jsem
o ní psala je po této straně od
nás na Wasburg farmě za Kopec
kých farmou kousek od nich, tak
mají naději na zbohatnutí, stud-
ně vydává přes 60 beček čistého
oleje denně a budou tam vrtat
ještě dvě studně, no někdo má
štěstí.
U nás jsme měli též návštěvu
našeho syna Johnnie s rodinou
z Corpus Christi. dovezl nám do-
bré čerstvé ryby a dva pytle pě-
kného hlávkového zeli, tak má-
me po starosti, jestli uděláme
nebo ne. tak budeme dnes strou
hat zelí a dělat ten dobrý sour-
kraut který dobře chutná s ve-
přovinou.
Velice smutné svátky veliko-
noční měla pí. Scott Digby se sy-
nem když ztratila svého dobrého
manžela a svn tatínka právě na
Velký Pátek večer říkal jim
jděte večer do kostela, kdy byla
křížová cesta v naší mateřštině.
rozumím jeho manželka je na-
šinka rozená Grmelová všecko
zatím poklidím, než přijedete a
seorai Dunět na dojem, a sei K
bárné, která je dosti vzdálená
od domu a oni zas odjeli do ko-
stela, umyl krávě vemeno, chy-
stal se dojit a v tom padl, tak
zemřel zrovna za chvíli jak oni
odjeli jak přijeli za půl druhé
hodiny, hledali jej a našli ho v
pěné, tele dosud, uvázané. Ano
jak se říká, člověk nikdy nevi
kdy ta smrt na né čeká neví kdy
kde a jak, je to hrozná rana pro
ně. Pan Digby byl velice hodný
člověk, dobré, veselé povahy a ka
ždý kdo jej znal, si ho oblíbil
pro jeho dobré vlastnosti. Pohřeb
měl v pondělí ráno za velké ú-
časti lidu. přátel a rodiny ze
všech okolních osad, což ukazu
je jaké vážnosti se těšil z kato-
lického kostela v penelope za
služeb dp. Svrčka a našeho dp.
Bohumila Hrubého. Byl pocho-
ván ve West na katolickém hřbi
tově. Zanechává bolem zdrcenou
manželku a syna Winthrop při
Birome, dvě sestry pí. Georgia
Lullinger v Hereford a pí. Thel-
ma Woolley ve Waco a dva brat-
ry p. Charlie Digby a Barney Di-
gby v Hereford, Texas. Přijměte
naší upřímně cítěnou soust-
rast a Bůh Vás potěš a posiluj
ve Vašem velkém bolu. Zemřelý
byl stár pouhých 51 roků ,totiž v
nej lepších letech a náležel do
spolku KJT ve West. Nechť od-
počívá v pokoji po boji.
Dostala jsem minulý měsíc dvě
čísla najednou. Z knížečky to na
še zahrádka vydávané v Ciceru,
111. myslela jsem, že jsem to do
stala na ukázku, ale minulý tý-
den jsme dostali velikonoční přá
ní od našich přátel Kuželových
z Buckholts v němž dobrá pří-
telka mně připisuje, že mě to
předplatila na celý rok, když
mám tak ráda kvítečka, tak mě
opravdu s tím překvapila a po-
těšila. Srdečné díky. Ani ne-
vím jak jsme tak k sobě přilnu-
ly. Velice ráda jsem měla její
sestru již zemřelou pí. Bartko-
vou v Temple tam jsem poznala
pí. Kuželovou a máme se rády a
když se sejdeme což není často,
obyčejně v Temple na těch pohř
bech anebo slavnostech. Doufám
že Vás ti nás brzy uvidíme než
začneme jinde ty pikniky.
Pan a pí. E. J. Černoškovi též
měli návštěvu svých dětí z Dal-
las. Každý rád spěchá v ty vel-
ké svátky domů ke svým rodi-
čům.
Nevím jestli jsem toho polovic
nezapoměla, neb jsem si nic ne-
poznačila a má mysl po těch
svátcích je celá rozháraná.
Všem naším přátelům srdečně
děkujem za ty hezké velikonoční
přání.
Na Čechoslovák mně dala pí.
Mary Bruggrová za což ji děku-
ji.
Zprávy
z Dallas
Píše Karla Kraftová
Telefon DA-73183
Roztomilou pomlásku na Veli-
konoce dostali manželé Geo wko
tákovi v podobě maličké vnučky
která se narUulia, v úterý. Vážila i neveselá a konečně došlo ke vz
se přijme, ale já tomu nevěřím.
Většinou s čím nejvíc si hraji a
opatruji to živoří a nakonec to
umře. Co ledabyle strčím do ze
mě, tak to roste. Je to jako s dét
ma, když je jich v rodině hodně,
matka se nemá čas s nima hrát,
musí dávat ty starší na ty mlád
ší, pozor, jsou otužilejší a zdra-
vější. Je-li ale v rodině jedno
nebo dvě děti mají všechnu opatr
nost jsou náchylnější onemoc-
nět. Tak je to i s květinami.
Tráva, rostliny, křoví, stromy,
vseenny mají svoji určitou in
dividualitu, jenž si zachovají,
nechť jsou zasazeny kdekoliv.
Když mi nyní někdo dá nějakou
rostlinu, vždy se mi ozve v my-
sli otázka, zda se jí bude zamlou
vat naše půda v zahrádce. Každá
rostlina má určité požadavky a
zahrádkář, který jim rozumí, má
neustálý zdar ve své práci. To
ale vyžaduje trpělivost, trochu
četby a proštudování půdy. Těž
ko se hospodyní pozná zda-li
je zem kyselá nebo sladká zda-li
potřebuje vápno, hnojivo, nebo
sůl. Tak jsem letos koupila vá-
pno, hnojivo a 1 sůl, smíchala
jsem to dohromady se zemí čer-
nicí a s pískem a rozházela po
záhonech a zaryla. A vše roste!
Máme veliký keř bezu, který zde
byl 4 roky než-li jsme se sem
přistěhovali, prý je to bez (šeřík)
mě řekli, ještě prý nekvetl a my
jsme zde také 4 roky to je již
8 roků a letos jsem ho chtěla
vykopat, a víte že má jeden je-
diný květ. Myslím si, že je to
asi proto že dostal tu mícha-
ninu ke kořenům. Vím jistě, že
je to šeřík. Nyní ho nechám a
uvidím co bude na rok. Budu dě
lat s ním experimenty. Jeden
když ae všímá a posiocna, svét
v němž žije přijde k poznání, že
je svět opravdu krásný.
Dostala jsem k vypůjčení kni-
hu z dallaské knihovny spojené
Státy v barvách (The USA in
Color). Opravdu krásná kniha.
To teprve jeden vidí jak veliká
je Amerika. Je tam všech 48
států a i jsou tam obrazy z Al-
jašky.
Nový York to ohromné město
které je největší na světě.
Četla jsem v sešitách Zlatá
Praha z roku 1927 článek poje-
dnávající o Novým Yorku jak
vzniklo.
Henry Hudson: Řeka Hudson,
záliv Hudson a úžina Hudson,
připomínají každému výborného
cestovatele Henry Hudsona. Ob-
jevení těchto končin, stalo se
v letech od roku 1607 až 1611
Podle všeobecného mínění nebyl
Hudson ani rodem ani sídlem
Holanďan. Ani nemluvil holand
sky. Vlastně o Hudsonovl se mno
ho neví a zdá se být sám tento
muž jaksi záhadou. Nezůstalo
po něm nic než právě výsledky je
ho tří cest. Jen v některých mí-
stech se soudí, že pocházel z rodí
ny anglické, která založila pro-
slulou společnost zvanou Musco-
vy. Soudí se, že právě ta společ-
nost cesty Hudsonovy financo-
vala. Měl najít nejkratší cestu
k východním asijským břehům
a hlavně k Číně. To ovšem nešlo
a společnost se zle durdila, že
nevykonal to co bylo od něj žá-
dáno. Ale Hudson vykonal mno
ho, sebral mnoho dat tykajících
se podnebí, květeny, hospodář-
ských zdrojů a j. Companie ne-
věřila, že by mohl být nějaký
průjezd k východním břehům A-
sie, Hudson trval na tom, že po-
lární moře musí být otevřeno k
východnímu moři a na základě
toho s ním uzavřela smlouvu
Dutch East India Co. která fi-
nancovala jeho třetí a nej důleži-
tější cestu roku 1609 společnost
mu dala k disposici asi 160 tu-
novou loď, která byla potom muž
stvem přezvána Haif Moon. Byli
to Holanďané a Angličané asi
16 jich bylo. Cesta byla vyměře-
na k severu a kolem nové Zem-
lje. Zima byla prudká, plavba
Jarmila Šlmanová:—
Vzpomínka do Daleka
Vzpomínat na demov stále cos mne svádí,
zalétati do dnů přešťastného mládí — ___
v duchu dlíti v lyaji, kde se mlha snáší,
kouř stoupá s chaloupek spolu s Otčenáši,_
kde do malých oken sám Pán Bůh se dívá
a země s obzorem v dál za lesy splývá.
Hlava má se v stesku níže k zemi svěsí,__
to když vzpomenu si na ty krásné lesy —
na nšrihorní J;iťu iuáiii tak svěží,_
tu vždy pohnutí se ubráním jen stěží,
ba, i krůpěj slzy y oku mém se leskne___
a to srdce časem sobě pozasteskne.
Zachváceno náhle prudkou, žhavou touhou,
jak pták rozletět se bílou cestou dlouhou —
pohlédnout! vzhůru na nebeskou pláni,
u kapličky kleknout, když se soumrak sklání
a pak zrychlit kroky, neb se připozdívá,
zachytit svým sluchem jak si chřástal zpívá.
Jak přes cestu napříč střevlík rudý chvátá____
a jak oddychuje Země — matka svátá.
Procítám ze snění, je už pozdě k ránu,_ ____
ještě cítím vůni těch pšeničných lánů, ______
v nichž se k sobě tulí družně zlaté klasy .. .
Opěvat chci věčně, země české, krásy!
se Hudsona a jeho syna a jemu myslila Eva, pozorujíc se strany
přátelského mužstva vsadili je
na opuštěnou loď a zahnali na
moře. Od té doby nikdo o nich
více neslyšel. Patrně zahynuli
na moři.
Toto je opis aby si někdo ne-
myslel že jsou to paměti z mé
hlavy, vím, že hodně našich čte-
nářů to zná, a myslím, že je zá-
hodno připomenouti si ty histo-
rické momenty naší země ve kte
ré nyní žijeme. Dovedeme se na
to dívat na TV a ta kniha Spoje
né státy Americké (v obrazech)
mně k tomu dohnala. Vím, že to
bude mnohé z vás zajímat neb
vím jak mně zajímal životopis
Augustina Heřmana. — Zatím
zdar!
Mařence Toběrné přejem vese
lé narozeniny. Ona, která pama-
tuje na své družky pro moje
zprávy k narozeninám, hnedle
bych na ní zapoměla. Snad mě
to promine.
fmá
M. Fricova
Skleněný Vrch
61b. a 2 unce. Její maminka pí.
Jarmilka Champion má nyní tři
dcerušky všechny hezké jak pa-
nenky. Bude se mít paní Jarmi-
la co ohánět až budou dorůstat
to bude šatíček. Budou-li ale tak
šikovné jako jejích maminka kte
rá si vše na děvčátka ušije, stři-
hy nakreslí, tak to bude snadné.
Přejeme babičce a dědečkovi Sko
tákovi a mladým manželům
Champion by se na malých sle-
činkách dočkali hodně radosti.
Paní M. Převratilová chtěla' nů.
stonat že není o co stát, byla ho Když půlměsíc
pouře.
Hudson byl donucen buď se
vrátit do Holandska a porušit
smlouvu se svou společností, a-
nebo podrobit se horší věci. Te-
dy z opatrnosti plul k jihu, ale
nehodlal se vrátit do Holandska.
A tak se všichni dostali k ústi
řeky, která se později nazvala
podle Hudsona. Holandsku bylo
tím umožněno, že si mohlo v Se
věrní Americe založit osadu, kte
rá později přešla v ruce Angliča-
dně nemocná, dostala tu asijskou
chřipku a ležela s tím 3 týdny.
Věřím tomu. ta dovede člověka
potrápit, k tomu ještě dostala
zprávu, že její maminka v Če-
chách zemřela, to ji v její nemo
ci ke zdraví nepřidalo. Je nám
líto, že maminku ztratila, doč-
kala se krásného věku a je má
lo těch šťastných, kteří se toho
dočkají. Vyslovujeme s manže-
lem, paní Převratilová naší u-
přímnou soustrast nad ztrátou
maminky.
Byl to pěkný den o Velikono-
cích a dnes? ještě krásnější. U
nás se to vše zelená kosatce kve
tou, modré, bílé, žlutě, o překot
Jen by Jsme potřebovali více de-
ště, to dostaneme jen trošičku za
vlažit. Dostala jsem z Čech revíz,
držte mně palec ať se mě příj-
me. Říkají mně moji známí, že
(jméno lodi)
připlul do Hudsonu, Indiáni se
domnívali, že je to něco nadpři-
rozeného a padali na kolena a
skláněli se před nikdy před tím
neviděným zjevem, a tvrdili Hud
sonovi že nikdy předtím o jiném
národu nevěděli a neslyšeli. Me
zi mužstvem a Indiány dochá-
zelo ke srážkám, jedině Hudson
si je dovedl naklonit a získat je
jich důvěru.
Potom podnikal další cesty a
tak dal vznik malé kolonii, která
se dnes jmenuje New York a
je největší metropoli na světě.
V roce 1610 podnikl Hudson
čtvrtou cestu se třemi prominen
tními Agliěany a v té době obje-
vil záliv dnes Hudson Bay a
Hudson Strait zvaný. Tato ces-
ta stála Hudsona i Jeho syna a
loyálních jeho plavců život. Do-
šlo ke vzpouře mezi mužstvem.
Já zůstanu doma když tomu na- mám aelený palec, co vsadím, ie buřiči byli v převaze, zmocnili
přes malý stolek. “Kam pojedete
o divadelních prázdninách?”
“Tož přijďte Holane! Musíme
se o tom revíru duhodnout! My
už teď pospícháme k poslednímu
vlaku!”
“Bylo mi potěšením, slečno;”
pohnula panička načesanou hla
vou. “Jelenka mi taky pc.řád blou
zní o divadle, o opeře, ano, ano,
je to krásná věc, ale ty okolnosti
při tom bývají všelijaké! A ona
přece nemá zapotřebí, aby za pár
krejcarů hrála lidem komedii!
To si zazpívá jen tomu, koho si
pozve.
Vyrazila poslední větu, jako by
k ní po celou tu dobu, co zde
stála, sbírala sílu. Odcházela dů-
stojně, zavěšena do ramene své-
ho muže, pokývala ještě hla-
vou na Holana. Evy si však liž
ani nepovšimla a její pyšně pro-
hnutá ráda říkala: “Tím jsme
spolu hotovy!”
Když odešli, vrátil se Holan kli
dně k své kávě.
“Přerušili nás,” promluvil. —
“Chtěl jsem vám učinit malý ná-
vrh o vaší dovolené. Nechtěla
byste si se mnou vyjet trochu od
světa? Mohla byste si myslet, že
jedete se strýčkem, nebo tak s
M ň Aí w* -1 «- ”
iiUUUU JJUJVUH V Jil.
Hleděla na něho potupně při-
mhouřenýma očima v pobledlé,
unavené tváři.
“Ta — Jelenka — to je taky
nabídnutá kořist?
Nadzdvihl obočí. “I kdepak! to
už je připravené růžové masíčko,
obložené, cukrovým hráškem. Do
provodím vás!” řekl, když pov-
stala.
“Nechci! Půjdu s Valdekovýrni.
Máme stejnou cestu ”
“Dobrá! Doprovodím tedy Vel-
dekovy. Vidíte, právě se louči.”
Uhasil zbytek doutníku a volal
na tragéda, usmívaje se při tom
hněvivému posuňku Evinu: “Ha-
lo, počkat, jdeme a vámi!”
Krejzová přitiskla Evu k pud
rované a liliovým mlékem natře-
né dekoltáži.
“Buďte k němu hodná, Evič-
ko!” pošeptala jí “On si to zašlou
ží!”
Eva se jí vytrhla a všecka se
otřásla odporem. “Kuplířkv. ku-
plířky*’' křičelo to v ní a nahá
hruď Kreizové připomněla jí
tlustou advokátku i prsty stařec
ka žabího krále.
Vyběhla a přitiskla se pevně
k rameni pani Valdekové. která
ji vzala za ruku. Holan s Val-
dekem šli za nimi a bylo zřejmo
že mladá žena, mezitím co hovo-
řila s Evou, naslouchala součas
ně hlasu svého muže a že my na
slouchala s rozkoší.
fPokračování)
“Ano, uvidíme!” pokývl. “Chtěl
bych, aby se vám u mne líbilo. Za řenů do větvi, do nej vzdálenější
leží mf na tom.” Náhííůl še;k lístečku a pozdvihli hláVu.
její bílou a klidnou tvář. “Položi-
la se mu na srdce jako květ, kte
irý spadl když on šel kolem a pí i-
čiňovala se, aby příliš1 netížila.”
Ačkoliv se neohlédla ani je-
denkrát, cítila pohled Holanův
na sebe upřený a bezděky stále
zrychlovala krok. A jeho hlas, ne
změněně klidný, jímž hovořil s
Valdekein, k ní mluvil: “Neutečeš
mi! Neutečeš!”
U domu.jí stiskl ruku
“Myslete trochu na to, o čem
jsme dnes hovořili!” řekl. A na-
kloniv se k ní, pošeptal jí, aby
Valdiekovi neslyšeli: “Já vím, že
na to budete myslet!”
A opět mluvily jeho oči, jeho
úsměv, jeho silácká postava: —
“Neutečeš mi1 Neutečeš!
Na domě pod křížem hořelo
červené světýlko a za řekou o-
bloha bledla časným letním sví
táním.
♦ ♦
Národní slavnosti, které připa
dly na poslední dny měsíce čer
vna, byly dny horoucího nadše-
ní a silného, krásného slovans-
kého vzdoru. Červenobílé pra-
pory vlály se všech domů, okna
byla ověšena guirlandami kvítí,
lidé zřekli se na chvilku svých
malých, sobeckých zájmů, vyšli
ze svých plůtků, ucíttili se částí
velikého celku, živou ratolestí
na živém stromě, ucítili v svých
žilách probíhá ti jeho mízu, od ko
Svět. zjasněl, omládl jim před o-
éima, všecko kolem bylo tak do-
bré, bratrské a laskavé, sladké
nadšení stoupalo jim do hlav,
srdce zavlála jako ty orapory,
zapomněli na svou denní klopotu
na své krčení u kancelářských
stolků, u obchodních pultů na
své ubohé, pečtářské opatmictví.
Chtčlo se jim věčně již žiti tak,
jak žili těchto několik hodin, —
chtělo se jim jít, jít, něco velké
ho vykonat, nějakou velikou o-
běť přinést, zachtělo se jim veli-
ké doby, velikých činů, hranice
Husovy, meče Žižkcva. Proudy li
dí přicházely k starým, zasmu-
šilým Hradčanům, procházely
zpustlými síněmi, vcházely tepa
nou branou do královské zahra
dy s němá fontánou. Dostály nad
Jelením příkopem, hlubokou pro
pastí vlhké zeleně, postály před
čarovným shlukem věži, v nichž
nachytaly se ozvěny mrtvých
staletí, a vracely se s čímsi smut-
ným a posvátným v srdci. Ulice
byla nadšení, volání, prapory, ná
rodní písně, průvodv a květinové
pršky a nikdo nechtěl mysliti na
to, že tyto slavnostní dny minou,
hosté sc rozjedou, květy zvad-
nou, písně umlknou, prapory ze
mdlí, že se za.-c vrátí stoly a pul
ty, počtářstvi a nřikrěená rame-
na. starý, šedivý život, staré ot
roctví. —
I pro Evu Hoda.šovu znamena-
ly tyto dny úplné vybočení z do
savadní dráhy. Její cesta na .skle
něný vrch počala stoupati vzhů
ru.
O slavnostním večeru v Ná-
rodním divadle zahrála kněžnu
Libuši v proverbu mladého dra-
matika, roli, kterou jí přišel au-
tor po “Solnessovi” nabídneuti.
Horoucí slova básníkova nemo-
hla nalézti horoucnějěího procí
tění nad Evu. Bylo to jako očist
ná lázeň, jako návrat db dnů
mladosti.
Proverb měl úspěch největší,
jaký jen bylo lze očekávat. Au-
tor i herci bvli zahrnuti ovace-
mi. Fotografie básníka i Evy, 1a-
ko představitelky Libuše, prošiv
všemi časopisy a vyslaveny by-
ly ve výkladních skříních obcho
dů. Jejich jména stala se rázem
známa.'
Kritika rozepsala se pocvalré
o proverbu i o Evě. Obávaný kri
tik, staromládenecký mrzout, ma
lý, nevzhledly zarostlý vlasy a
vousy jako lvi hřívou, s chvtrác
kýma oěkama za zlatými brýle-
mi, člověk neobyčejně bystrozra
ký, jemuž jeho vtipné a nemi-
losrdné umělecké couserie získaly
popularity u čtenářů a hrůzu me
zi herci a literáty, ramal o E-
“Ne, ji nikdy láska nebolela!” vě, že “její hra není nic, než tečeš mi!”
úžasná poctivost, boj s vlastní ďu
ší, aby vydala pravdu.”
Byla to věta, která v divadle
způsobila pravou paniku
Dobrák Valdek chytal se za
hlavu a křičel: “Kriste Ježíši, co
to měl ten dědek k večeři, pověz
te mi, co jen to měl tenkrát k
večeři!”
Obě heroiny, Krejzová a Kali-
nová, prostě užasly. O kritikovi
bylo známo, že nenávidí hereček,
že je přezírá n «rnntcv.je Kr.-jzo
vou měl od let na mušce, mstil se
prý za jakýsi starý, dávný zapad
lý román, o Kalinové zmiňoval se
vždy jen jaksi mezi řádky úmysl-
ným tonem modního referenta.
Krejzová se před Evou o kriti-
kovi ani nezmínila, zdála se vše
cka zaujata přípravami pro za-
hradní'slavnost Matiční, při níž
měla účinkovati spolu i Evou a
Kalinovou a k níž měl přijeti ja-
kýsi cizí diplomat, který se před
lety Krejzové v Bělehradě dvo-
řil a nyní jí poslal kytici s nav-
štívenkou.
Kalinová neuznala Evu za ho-
dnou pohledu, přešustila kolem
ní ve své robě z hedvábí a valen-
cinských krajek s nedotčeným ú-
směvem v dětské tvářičce, večer
před představením chodila po ná
vštěvách ze šatny do šatny, oble
ěena div ne jen v tureckých
pantoflíčkách obutých naboso a
prohlašovala, že bude-lí chtít
deset takových “kritických"
koupí a rozhrnovala při tom před
zrcadlem hedvábnou košilku.
Než Eva žila v těchto dnech
jako v horečném snu a nic ne-
mohlo ji vyrušiti. Vítězství, vítěz
štvi, sláva, konečně byly tu a
bylo třeba je uchcpit a na vlast
ni hrudi nésti kupředu a výš,
výš, až na samý vrchol, kde lze
uslyšet “harfy tam nahoře.”
V jejím pokojíku nad řekou
zvolna vadlv růže před obrazem
otcovým, růže, které jí naházeli
k nohám o slavnostním předsta-
vení, růže, které přinesla v ná-
ručí a rozestavila je tu, zadýchá
na štěstím,
“Tu máš tatínku, tu máš* ho-
vořila k drahým rysům na podo-
bizně. “To jsou moje první rů-
ěe a já nemám nikoho, kdo by se
z nich se mnou radoval, nežli te-
be, vybledlý obrázek, vybledlou
vzpomínku! Bdi nade mnou, ta-
tínku, bdi nade mnou. neboť mé
srdce je schopno každé pošetilo-
sti!”
V divadle nemluvilo se o jiném
nežli o chystané slavnosti Ma-
tiční, která měla být! jakous*
representaci pražské společnos-
ti, kruhů měšťanských a umělec
kých, několika zástupců české
šlechty a která byla pořádána na
počest cizích hostí.
Gardcrabierka lítala po chod -
bách a všude rozhlašovala, jakou
toíleieu bude miti na recitaci Ka
linová, to že bude pravý zázrak
když stála kolik tisíc a klobouk
že k tomu bude široký “vzduš-
ňoučký”, celý pokrytý rajčím pe-
řím.
Krejzová hodila před Evu vzor
nik hedvábí Liberty, v odstínech
žlutých a hnědých
“Z toho jsem si jedno vybrala,
našla jsem si nóbl švadlenu, co
šije v šlechtických domech. A o-
na se mi teď rozjela k vévodo-
vi Nedošila všeho nechala a je-
la Teď musím shánět jinou,
která by to na rychlo došila.”
Eva se usmála. “Nezlobte se
na ni, já se jí nedivím. Já bych
také jela k vévodovi, do zlata a
vůně, jen kdybych o nějakém
věděla!”
“Nu a — co vy’ Nic se nechy-
státe?” obrátila pojednou Krej-
zová.
“Nač? Na slavnost?” opáčila E-
va, “Moje recitace jsou staré,
známé véci a šaty musí mi sta-
čit moje modré. Však je znáte.
Už jsem nad nimi uvažovala s
Helenou Klementovou.”
“Ty chcete vzít?” spráskla ru-
kama Krejzová.
Eva pohodila nazlobeně hla-
vou. “Nemám na jiné! A na dluh !!
mi nedají!”
Krejzová přešla k ní a objalt
ji svým mateřským způsobem kv.
lem ramen.
“Jaké štěstí, že za vás myslí ji
ní! Poslouchejte, já jsem u di-
vadla dvacet let a mám své zku
šenosti. Tady jde flanc ne cl věc
a šaty nad duši. Chcotc-ii pro-
niknout. musíte být krásná, e*c-
gantní, musíte dělat dojem Čím
budete efektnější, tím lip pro
vás. Věřte, obecenstvo to chce
divadlo to chce. Nikdo se vás
nezeptá, kde na to vejmete. Tc
je vaše starost Však víte, jak lo
chodí.”
‘Ano”, l,srrá!a se tipce Evu
vím. Měla bych mít za muže
Libertvho ? peníze.”
Příští týden po slavnostech,
smlouvíme výlet do 71"I-nova zá-
mečku. On na mne pořad pospí
chá. Uvidíte, všeecko se samo
urovná, nač si předem hlavu lá
mat?”
Umlkly, inspicient zavolal Evu
na scénu, bylo však zřMno. že
Krejzová dosud nepověděla vše-
cko, co povědět! chtěla. Zachytí
la Evu za loket: ‘Počkejme na
mne po divadle, ano?”
Po divadle šly tedy spolu. Eva
byla zamyšlena, cítila na sobě
stále upřené oči Holanovy. kte-
ré říkaly “Neutečeš mí, ne, neu-
Bylo v tom cosi mrazivého, ja
ko hrůza před osuaem, cosi po-
nižujícího, jako strach zvěře
před lovcem a současně něco, co
dráždilo zvědavost, slibovalo ja-
kési nové děni a ona byla nyní
plna nedočkavosti, plna kvapem
rašících poupat jako jabloň z ja-
la. Neměla kdy domýšlet! věci
do jejich nej krásnějších dúsled
ků. Všecko, co se k ni nyni blížilo,
bylo samý slib, otevřená ce^ta,
která fcčžeJa vzhůru. Byla pře
dem připravena odstrčiti všecko,
co by jí mohlo překážeti a přij-
mouti všecko, co by ji cestu us-
píšilo.
Její nenadálý úspěch ji vskut-
ku poněkud pomátl hlavu. Osle-
pil ji ctižádostí. Všecko ostatní
před ní ustoupilo do pozadí, vše
cko ostatní pozbylo důležitosti.
Polgar byl o slavnostním před
stavení v divadle, řekli o tom
Evě. Byl tam se ženců a spolskou
dámou, viděl Evinu Libuši, Evy
však nevyhledal, neozval se ani
slůvkem od večera, kdy s e všatně
rozešli. Zůstalo to v hrudi Evině
jako kámen, na nějž vlny naráže
jí: rozbíjeji se oň, kámen však
proudu nezadrží.
Krejzová dlouhou chvíli pone
chala Evu jejím myšlenkám a u
V pátek, dne 3. dubna 1958
smivala se k tomu tiše Věděla, že
Její slova nakapala do srdce div
čina jako lučavka a pomalu roz
leptávají odpor, ať již skutečny
či více předstíraný.
Blížili se Již k domu Krejzo-
vé na Riegrově nábřeží, když se
herečka rozhodla mlčení přeru-
šit!.
Vzala Evu důvěrně pod paži u
začala bez úvodu sladkým, licho
tivým hláskem.
“Až přijdete domů. Evičko, na-
leznete na svém stole krabici —
Velikou, lepenkovou krabici. Až
ji otevřete, užasnete radosti. Vy
budete miti radost, Evičko, jaká
byste to byla žena, abyste ne-
měla?”
Eva se zastavila.
“Co bude v té krabici, paní
Krejzová?” optala se nezvučné.
“Vy to víte?”
“Jakž bych nevěděla, když
jsem to sama vybírala! A já ne
mám přece špatný vkus, že ne?
Opakuji* budete miti radost a
není nikterak potřebí tohoto po-
hřebního hlasu, ujišťuji vás*”
Zasmála se drobně jako hrdli-
čka.
(Pokračováni.)
LISE BETTER
BRAND NEW CAR
A new car adds a lot to living . . .
and iťs easy to own one, with the help of
an Auto Loan from this bank. Rates are
low . . . repayment is easy, in monthly in-
stallments to suit your needs. Talk it over
vlili us!
Ti!! STATE NATIONAL RANK
MEMBER OF FEDF.RAL DEPOSIT INSURANCE CORP.
WEST. TEXAS
FIELDSEEDS
SETB CORN RED TOP CANE CLOVERS
HYBRID MAIZE SORGHUM ALMUM ALFALFA
GRASS SEEDS HEGARI SUDAN
Anil Many Other Field Planting Seeds
Sec Us for Seed Needs Under the
C jnservation Rcserve Program
International Fertilizer
AND
West Brand and Kimbell Feed
We are in the Markét for
EAR CORN and MILO
IZighest ůfarket Prices Paid Always
WE DO CUSTOM GRINDING
FARMFRS GRAIN GO.
C. W. TALLEY and JOE SULAK, Props.
Phone HI 6-5491 WEST, TEXAS
(dzc)
“That New Car Sure Rates
- Our Low Financing Rates”
Buy it, drive it, enjoy it —
BUT FINANCE IT HERE ! ^
Our low auto loan interest
rates will savé you money.
And saving money “rates” with ^
everyone.
West National
WEST, TEXAS
Member Federal Deposit Insurance Corporation
i
f
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Čechoslovák and Westske Noviny (West, Tex.), Vol. 40, No. 14, Ed. 1 Friday, April 3, 1959, newspaper, April 3, 1959; West, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth783199/m1/2/: accessed April 26, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting UT San Antonio Libraries Special Collections.