Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 10, No. 6, Ed. 1 Thursday, February 21, 1895 Page: 3 of 8
This newspaper is part of the collection entitled: Fayette County Area Newspaper Collection and was provided to The Portal to Texas History by the Fayette Public Library, Museum and Archives.
Extracted Text
The following text was automatically extracted from the image on this page using optical character recognition software:
■nAbový*
poněkud
. H
—=
ame bee
KAPITOLA.
Ameridký román, napsata
Dej mi ten list, Tome."pravila zenf, obrátilase obličejem k-nčm.
Obol obol Dobrá Jitro, Kapíto-
éé
(Pokračování.)
XVI.
Krutá zima.
upadlo se strom dolft.
Jeden italský prodávač pomeras-
také
apitolu anje hnal před "cb00 * pM<ahal.. že
oba pošle k ďasu, aby ei hledali jiná
— udržovat, abych nepřijeta poz.d8 TNuže,když to chcete vědět—by
místa.
jit pantKondimnentová istarýHuri: kánem. Přistoupil k ní a pravil la-
sedlovou
mýtinu a
hodiny, Když paní Konlimentová
vyšla z knihovny a s úsměvem na
hý břeh, kdež spatřila svou služku
Pitapatu čekajtof na ni.
Její k
Cizincův
brý večer, drahoušku," pravil velm
vlídni.
Kapitola ustala ve svém přeché-
vedle stesky.
Pak sejmul červenou
■ houni, donesl ji na malou
počal ji tu rozprostírali.
Nyní byl Kapitolin čas
se zotavil z umdlenosti.
rtech a slzu v oku pravila:
“Well, Miss Kapitolo, jsem
vyplacena a propuštěna?’
“Proč?
kou.
Kapitola, ujíždějíc k řece, obrátila
se a — (lituji, že to musím povědě-
ti) — přiložila palec své pravé ruky
k nosu, roztihía ostatní prsty a uči
nila nimi polokruh, a poaufikem aioe
významným ale ne elegatním.
Měsíc svítil jasně na řeku r dm
za ní, když Kapitola vjela do vody a
nedbajíc stříkání a-pntf,ndl
pomstila umíněněji net kdy dříve.
Padnouc tedy do náručí starého Hu-
říkána svolala: L—
neudělala, kdvbych byla tebou, Tot
ms!" řekla Kapitola.
lyela Kapitola sáhla po pohanko-
vém lívanci, namazal* jej a jedla s
opět rozvzteklili.“
Kam šel?“
řeči položil na stůl před K_..
malé zlaté holínky s řetízkem. Ka-
kán u sídlu. Hurikán vyspal Se za*
tím ze své zběsilosti. Obrátil se a
vítal laskavě svou nhovanku řka:
“Dobré jitro, Kap.”
Aniž by si dost málo pověiula je*
ho pozdravu, Kapitola zasedla na
své místo.
“Ono! slyíela jsi mne říci “dobré
JitroKep"--osmmimm-sg
. “Do Tip Top; a sá«n; rozhněval
se tak na ubohého Torna, že mu ani
nedovolil, aby šel s ním.“
“Sám? šel sám? Počkej, až se
vrátíš, já ti to oplatím!“ myslila si
Kapitola.
Zatím hnal se starý Hurikán do
Tip Top odháněje a bije holí ubohé
psy, kteří vyběhli z domu a chtěli za
ním běžet. Běžel do Tip Top, aby
tam dal natiaknouti plakáty s vypsá-
ním větší odměny na polapení lupi-
če a psance Černého Donalda. Pak
chtěl najmouti muže, který by je
roznesl a nalepil po celé okolní kra*
jiné. Toho dne obědval v temněj-
ším hotelu u pana Merry a přel, há-
dal a vadil se s každým, s kým vů-
bec toho dne do styku přišel.
K večeru vydal se na cestu k dc*
movu. Bylo mnohem později než
jindy se vracíval; byl unaven, a vy*
sílen a ve špatné náladě, proto ne-
spěchal do svého dom, kde zpftsobil
takové neštěstí. Následovně, veder
hové bouře byla přerušena železniční
doprava, na mnoha dráhách. Pe
celé česko moravské vysočině zuří
prudká sněhová vánice a poluí zvěř
a ptactvo vniká k obydlím.
V Jihlavě vlezlo jednomu občana
několik zajíců a koroptví do .obydlí,
aby si zde vyhledali útulek a potra-
vu. Všechny vídeská noclehárny
a ohřívány jsou přeplněny lidem
bez přístřeší a bez potravy. V Ty-
rolsku jest několik vesnic docela
pod sněhem.
pitqla pohlížela na ně, jak se leskly
ve světle lampy, pak se náhle obrá-
tila a odcházela.
“Oho! tak to dělají ďáblové vždyc
ky! Prchnou, nemohouli obstá-
ti.” ___________________
Kapitola si to rozmyslila, vrátila
se, položila na hodinky papír, jakoby
chtěla přikrýti jejich lesk a řekla:
"Strýče, vaše štědrost jest velká
a váš dar krásný; ale chudá Kapito-
la cení něco výše než—”
Zamlčela se a sklopila hlavu; obli*
čei její aplál a z očí kanuly jí slze;
zakryla obličej oběma rukama a setr
vavše tak chvilku ; okračovola:
“Strýče! vysvobodil jste mne z
nouze a snad i od předčasné smrtí,
pbdařil jste mne štědře! uvedl jste
mne do domu dostatku, cti a bez-
pečnosti! . Kdybych vám za toto
všecko neměla býti vděčnou, neza-
sluhovala bych nic méně než smrt!
Ale, strýče, stává hříchu, který jest
horší než nevděkI A ten jest, uči-
nit! chudého tvora od sebe závislým
a sobě zavázaným a pak s ním za
cházeti s nezaslouženým opovržením
a hrubým nevděkem!” To řkouc
dala se opět do pláče.
Slze Kapiloliny, snad že byly tak
zřídké, pohnuly vždy starým ‘Hari-
dependence, Cal. Některé-pozemky-
tyto nabyly hodnoty po odejiti voj
ska. Během letošního roku budou
pozemky tyto otevřené, ale o lom po
dána bude zpfáva až později, neb
vláda o tom doposud nerozhodia.
* Victoria, 11. února. Parník
Warrimoo přivezl z Ilavajska S. úns
ra datovanou zprávu, která sni: Zda
est klid, který potrvá as tři týdny,
do kteréž doby vojenský soud skonči
své práce. Dosud rozhodl 34 žalob.
Dva obžalovaní propuštění, Šest ná
čelníků odsoizeno k smrti, ostatní k
růeným trestům,, z nichž nejmenší
est odsouzen k pokutě <6.000 a uvěc
něnf na dobu pěti let. Z od sou za
ných jen čtyři jsou oprávněni k a*
chráně Soustátí, které ale sotva z*
kručí, neboť vina jesl určitě dokáži
na. To uznávají i vyslanci Soustátí .
a Anglie, kteří zprvu jevili chuť k
vyhrožování, nyní ale obmezují s*
na skromné) požádání o odložení p*
pravý. Největší pozornost vzbuza
je pře bývalé královny Liliuokalani,
na níž vznešený dvě hlavní Žaloby
rozpadajfcí se v šest odstavců.' Buř
de bývalá královna odsouzena k
smrti, či jen k věčnému vyhnanstvi?
* Londýn, 10. února. Depeš*
“Standardu“ z Vídně zaslaná praví,
že některé stanice dráhy do Rjeky
vedoucí zasněženy jsou u výší 30
stop. Sněhových pluhů nemožno zda
použiti. Doprava je přerušena jM
po celých deset_dní.
___k&fi stál před ní na cestě. Když muž
byl k pt zády obrácen,pozvedla svěj
L,jdecký bič a s výkřikem švihla
P ostře předního koně, který se dal
ftne<T do běhu. Současně švihla též
avého koně a rychlým tryskem ujfž
děla pryč.
Uslšev výkřik, švihnuti a odběhnu-
tí kuní, podvedený surovec se obrá-
til a spatřil svou kořiať ujížděli! Byl
přelstěn jako diiě. Skřípal zuby a
zaťatou pěstí hrozil za ujíždějící dív.
XVIII.
Starý Hurikán n l stezce válečné.
Starý Hurikán vehnal provinilce
do své knihovny, aby tam vyplatil
dozoro!sloiné za poalednictvrueti
aTomovi doručil listinu, by si mohl
vyhledali-nového pána. ' '
Letěl kolem Kapitoly na chodbě
a potkav paní Kondimentovou ve
dveřích knihovny nařídil jí, by mu
ihned přinesla účetní knihu, neboť
prý se nechce déle a tou chasou zlo-
bit a vyžene všecky líné a nepoctivé
služebníky z domu.
“Co se stalo?" tázala seji Kapito-
trpělivě.
“Má spanilá Kap, jinak nedostanu
houni dolfi,” pravil muž počínaje
odepínati řemen držící sedlo.
“I můžete; vždyť ji můžete vy-
táhnout,” dí zase Kapitola.
. “Nejde to, můj anděli," pravil
muž zvedaje sedlo a klade je opatrně
* Není ještě rozhodnuto, jak nalo
ži vláda a účastěmi pozemků, které
získala zrušením vojenských reserv*
cl, zdali je bude prodávapo akrech,
neb dávat: je za domoviny osadní,
khm. Úhrnem obnášejí vojenské
reservace nyní opuštěné asi 750,000.
akrii. Největší z nich je F. Critten
don v Utahu 174 000 akrů. Óstatní
jsouv Arizoně,VCalifornii,Floridě,
Idabu, Kansasu, Louisianě, Michiga
nu, Montaně, Novém Mexiku, Na
brasce, Otiu, Utahu, Washingtonu,
a Wyomingu. Jiné pěkné části jsou
720 akrů krásného lesa u Fort Whip
“ó. Miss Katerpiller, čekám na
vást Starý marster strašně Fádf;
kleje až šindele se střelby lítají!
Přicházím vás varovat, abyste ne-
chodila předními dveřmi, nýbrž sad-
ními a on bnde myslel, že jste již
dávno doma. Já vám přinesu veče-
ři do vašeho pokoje a řeknu Torno-
vi, aby odvedl vašeho koně do stáje
Já psk řeknn starému, že máte bo-
lení hlavy a proto nepřijdete dolů.
Do rána ho to přejde.”
“Děkuji li, Patty. Divím se, jak
lehca a hezky dovedeš lháti. Ty
skutečně zasluhuješ, aby jsi se byl*
narodila v hadrářské uličce. Já však
nechci, aby ti k v Mi mne zapisující
anděl připsal nový hřích na tvůj
účet.”
“Yes, Miss,” pravil* Pitapat do-
mnívajíc se, že jí Její velitelka li-
chotí.
“A nyní, Patty, jdi z cesty, já po
jedu pfmo ke stourpátku a předsta-
vím se majoru Warfieldovi!" pravila
Kapitola vjíždějíc do vrat. ‘
"Ó,Miss Katerpiller, nečiňte to!
ou vás zabije!”
“Proč bych se ho bála?” tázala se
Kapitola sama sebe slézajíc na stu
pátko; pak uvázala svého Gypa ke
kůlu, sebrala svůj dlouhý šat a jako
nějaká princezna kráčeln k přední
ver.ndě, po které běhal starý Huri-
kán vzhůru a dolů strašně láteře.
XVII.
Noaá bouře v Hurikán Hallu.
Dobrý večer, ujče!" pravila Kápi
tola vstupujte na verandu, po které
starý Hurikán běhal vzhůru a dolů
strašně láteře.
Stařec se zastavil a pohlížel ostře
nádivku. .
Kapitola snesla ohnivého pohledu
jeho a podotkla pouze:
"Nepochybuji, že za válečných
dnů vašich pohled takový naháněl
nepříteli strachu, mne však neděsí.”
, “Miss!” **hřměl stařec a udeřil
při lom mocně bolí sveu o podlahu.
“Ty jsi tak nemoudrá, smělá—opo-
vážlivá mluvili takto se mnou!”
“Well,” pravila Kapitola klidně
odvazujíc svůj klobouk, “slyším po-
prvé, že je to nemoudré, přáti svému
strýci dobrý večer.”
I Stařec rozběhl se opět po verandě,
přeběhl ji asi třikráte, pak se zasta-
vil před provinilkou, udeřil holí o
podlahu a zahřměl:
“Děvče! pověz mi hned a bez vy-
táčky. kde jsi byla?”-
“Zajisté, pane; podnikla jsem od-
polední v/jlžďku.”
“Blesky a hromy, to není žádná
odpověď! Kde jsi byla!” řval starý
Hurikán třese se rozčilením.
"Strýče, budete-li si takto počínali,
raní vás mrtvice!” pravila Kapitola
klidně.
“Kde jsi byla!” hulákal starý Hu-
rikán dále.
fal, že věickri budou spáti než vkro-
čí do domu. Měsíc svítil jasně,
když vjel do vrat a po štěrkované
cestě k stupátku. Zle slezl a krá-
čel k verandě, kde jej očekával no-
vý výjev, který jej demálo překva-
■pil.
Byl. to Kapitola chodící vahru a
dolů rychlými, skoro mužskými kro-
ky zdánlivě ve velikém, rozčilení.
• "Ó, jsi to ty, má malá Kap? Do.
Paní Kondimentová vystoupila za
dveří přeinfho pokoje.
“Ó, dítě, on jest opět ve své straš
né ráži! Upadá do ní často, když
padne tele, neb ovce se ztratí nebo
když vůbec něco jest ukradeno; pak
nám nadává těch nejhorších jmen,
vyhání nás to lenochy a vyplatí nám
hned naše služné, bychom okamžitě
odtáhli! My ovšem nejdeme, neboť
vline, že to tak nemyslí; ale jest vel-
mi neradno a ním v takové náladě
mluviti. Ó, dítě, ýá bych šla, ale
vzdor tomu že je medvědem, máme
jj yšickni rádi ” ------
Sotva domluvila, vystoupil a kni-
hovny Will Esy vzlykaje a Tom za
ním strašně naříkaje.
"Co se ti stalo, ty ťulpase?” tázala
ne Torna.
"Ól Bú—húú—vúúl Starý pán je
rozhněván a dal mi tento liet, abych
ei našel — jiného—bá—hůú—váů,”
hořekoval Tom' jako by mu srdce
žalem puknvuti chtělo.
“Dal ti list, aby jsi sobě našel ji-
“Pro podněcování zbůjníků; slo-
vem, že jsem se pokusila potěšil Esu
a Tuma2
“A půjdete?” '
-"Ani mi nenapadne! Ani se ne-
hnul Nechci starce tak potfestat,
abych jej vzala za slovo!”
•To řkouc odkvapila paní Kondi-
mentová s divným úsměvem právě
v čas, aby se vyhnula starému Huri-
káuovi, který vyletěl divoce z-kni-
hovny.
“Jdi mi z cesty, ty žebračko!"
zvolal odstrkuje Kapiiolu a spěcha-
je z domu.
“To bylo krásné!“ pravila Kapi-
tola v stupujfe do předního fikaje
“Paní Kondimentová, co řekne až
se vrátí a nalezne vás všichni zde?“
tázala se.
“Co řekne? — nic. Až jej tento
vztek přejde, bude tak unaven, že
aspoň do tří dnů nebude se moci
skavě:
“No, no, má drahá—mé drahé dí-
tě—má malá Kap —vždyť víš, že to
vše bylo jen k tvému dobru! Věř
mi, má drahá, že dotud ani jednou
nelitoval jsem, že jsem tě uvedl do
svého domu a nevzdal bych ze tě ani
sa celé království! Pojď, mé dítě,
pojď k srdci svého strýce.”
Kapitola nenáviděla sentimental-
nost. Pak li že ae někdy podrobila
důrazem. Tváříc se jako by jsi ne- jedné a té samé osoby penězi * ko-
panci—a to vám povídám. Já nejsem
“Có zďe tak pozdě děláš, Patty!" ____. ._________, ______
thzala se Kapitotarjakmitevyjet, tra tot" pravil starý Hurikán * patrným “Sířýče,nechci býti častováni
břeh. důrazem. Tváříc se jako by jej ne- jedné a té samé osoby penězi a ko-
pe*, abych byla krmena masem a
bita holí, aniž—aniž—aniž tureokvu
otrokyní, abych byla celována a tý-
rána dle libosti jejího velitele! Ta-
kové urážky, jakou Jste vy mne po-
ctil, nedostalo se mi ari v hadrář
ské uličce,”
"Ó, má drahá, má- drahá! Pro
vlečko na Světě zapomeň na hadrář-
akou uličku!”
“Nezapomenu! Přísahám, že při
opětné urážce vrátím ae do hadrář
ské uličky! Svoboda a pokoj jsou
mi milejší než bohatství a vyzname-
nání I”
“Ale já bych tě nepuatil, má malá
Kap.”
“Pak bych ai vás dala zavolat k
nejbližšfmu soudci, byste dosvědčil,
jaké právo máte mne zde zadržovat.
Aha! však já nebyla nadarmo vy
chována v New Yorku!"
“Oho! A to vše proto, Že jsem mé
malé schovance pro její dobro dal
malé a laskavé ponaučení.”
"Laskavé ponaučení! Nazýváte
to laskavým ponoučením? Víte-li
pak strýče, že svým řáděním jste s
to polekali člověka tak, že z toho
může míti smrt? Když jste v ráži,
jste hotovým drakem! okřídleným
Ivem! ruským medvědem! bengál-
ským tigrem! nubianským Ivem! My-
slím, že učiním dobře, dopišu-li ně-
kterému majiteli menažerie, aby
sem přijel a najal vás. Věřte, že
byste velmi dobře táhl.”
“Ano! hlavně kdybys byla ty
mým hlídačem a častěji mne podpi-
chovala dlouhou tyčkou.” 1
“A co a hodinkami, Kap?”
“Vraťte je, chcete li.”
“Nevezmou je zpět! Jsou na nich
vyryta začáteční písmena tvého jmé-
na—podívej se,’ pravil stařec drže
jí hodinky před očima.
“K. L. N. To přece nejsou moje
začáteční písmena,” pravila Kapito-
la vzhlednouc překvapena.
“Pravda, nejsou! Ten zpropade-
ný ťulpas se zmýlil, ale musíš si je
podržet, Kapitolo.”
“Ne, strýče, podržte je prozatím,”
pravila Kapitola, jsouc příliš pocti-
va přijmout dar, který nezasluhova-
la, ale příliš hrdou, aby se k tomu
přiznala.
Mír byl prohlášen—aspoň pro ny-
nějšek.
Bohužel, jak krátkého trvání něl!
Za tyto dva dny nuceného mlčení a
chladnosti, v starém Hurikánu na-
hromadilo se tolik výbušné látky, že
výbuch na sebe nedal dlouho čekati-
Hned druhého dne událo ae něco
nepravého na farmě a starý Hurikán
přicházel rozkácen domů žene před
sebou ubohého starého dozorce Wil-
la Ezu a svého sluhu Torna.
Will Ezy kňoural; Tom vzlykal
hlasitě. Starý Hurikán řval na oba,
chutí.
“Oho! obol oho! well, vždyť jsi
sama pravila, že ‘němý ďábel jest
lepší aež mluvicí!'"zvolal starý Hu-
rikán sedaje a upadaje v mlčení.
Snad by se byl stařec dal znova
do řádění, kdyby to bylo vůbec mož
né bývalo; avšak promrhav mnoho
svěsily v prvním vzteku, nezbývalo
mu ji ku vzteku druhému. Ostatně
věděl, že ještě toho dne musí se po-
vadit ae svým líným dozorcem, Will
Ezym, a protož šetřil sil svých k to-
muto výkonu. Nasnídal se v ticho-
sti a pak odešel.
Kapitola odebrala se po snídani
do svého pokoje a zde přemýšlela,
čím by je] překvapila a čím by při-
spěla k jeho pohodlí. Brzy nalezla
zaměstnání lemováním jeho teplých
pantofli a podšívántm rukávů jeho
županu.
“Jak se máš. Kap?” tázal se starý
Hurikán sedaje ke stolu.
Kapitol* nalil* ai sklenici vody,
pila aniž by na něho pohledla,
“Ó! velmi dobře! ‘Němý ďábel,'
atd.,” zvolal starý Hurikán! Po obě
dě se opět rozešli. Stařec odebral
*e do knihovny, kdež prohlížel své
hospodářské knihy a Kapitol* do
svého pokoje, kdež pokračovala v
započaté práci.
U večeře se opět sešli.
“Well, Kap, není ten ‘němý ďá-
bel’ dosud vymeten?” pravil stařec
sedaje.
Kapitola přijala koflík čaje od
paní Kondimentovy a podala mu ho
mlčky.
“Oho! Dosud není vymeten? Ubo-
hé děvče! Jaká to „si zkouška pro
tebe!” pravil starý Hurikán.
Po večeři nalezl stařec svůj župan
a pantofle před krbem pohotově k
upotřebení.
“Kap, ty opičko! učini<a’s ty to?”
pravil obraceje se, ale Kapitola byla
již pryč. »
Druhého jitra při snídani opako-
val se ten samý výjev Před poled-
nem nechal major Warfield zapřá-
hnouti koně do pryčky a jel sTo
mem do Tip Top. Nevrátil se k
obědu ani k večeři, ale poněvadž to
nebylo nic neobyčejného, neměli o
něho žádnou starost. Paní Kondi-
mentová méla teplou večeři pro ně-
ho pohotově a Kapitola pantofle a
župan.
Ohřívala je právě u ohně, an sta-
rý Hurikán vesele vstoupil a pra
vil:
“Nuže, Kapitolo, myslím, že jsem
nalezl kouzlo k vymetení toho ‘ně-
mého ďábla? Onehdy přála jsi si
hodinky. Nuže, jelikož ďábel nále-
ží věčosti, a nemá co dělat s časo
měrem, rozumí se, že pohled na tyto
malé hodinky Jej zažene!” Pfí této
a přijal* koflík kávy od paní Kondi-
mentovy.
la jsem za řekou v lese a nyní -jsm
zpět.”
“A nezapověděl jsem ti, abys tam
nechodila? Proč jsi se opovážila
neposlechnouti mne? Ty, tvor závi-
slý na mé dobročinnosti! ty, bilná,
malá tuíaČka, kterou jsem sebral v
uličce v New Yorku a pokusil se
vychovat z ni mladou .dámu! Proč
ae opovažuješ, ty malá žebračko, ne-
poslouchali svého dobrodince!—mu-
že mého věku, karakteru a postave-
ní! Já—já—” Starý Hurikán ne-
domluvil. ale obrátiv se, běhal čpět
po verandě._____________
Po celý tento výjev stála Kapisela
tiše držíc v jedné ruce vlečku svého
fzdeckého šalu a v druhé klobouk.
Při této poslední urážce pozvedl*
svých tmavošedých očí k jeho obli-
čeji s dlouhým, opovržlivým a truch-
lým pohledem, pak vstoupila tiše do
domu, zanechajíc starého Hurikán*
řáditi až do úplného jeho vysílení.—
Následujícího jitra šia Kapitola do
jídelny s úmyslem, který uzrál v je-
jí hlavě a jenž zněl asi takto:
‘ Jakkoli ai vážím a clím tohoto
starce, on ei nesmí dovolili zacháze-
li se mnou takto neslušně * hned to
musí zvěděti." ,
Když vstoupila do jídelny, seděla
postavil* se zpřim*, založil* ruce,
nahnal* hlavu zpět, zaťal* zuby »
hleděla upřeně na něho.
“U všech ďAbl6,co tím míníš?”
zvolat starý Huri.
"Pane," zvolala dupnoue při tom
nohou— “pane jak ae můžete opová-
žit přicházel mi n* oči—tím -tiq
méně oslorovati mnef
“U všech rarauh, cd tm mínily
děvče?“ svolal starý Hurikán pobM
leje na ni překvapeně.
Kapitol* se otočila, přeběhla ry*
hle vzhru a dolů po verandě, pak
se náhle před ním zastavila, pohledl*
na něho, dupl* silně a zvolala:
(Pekračování.)
k ' Hrozní dobrodruistoi Kvpitolino.
I “Nechápu, co tím míníte. Ale to
1 vám povídám, že ei nesednu na tyto
I -ostré kameny. Budete-li tak zdvo-
t řilý * pojedete se mnou až na úpatí
pahorku, okážu vám to pěkné místo,
• i kdež se můžeme sednout a já vám
K i budu vypravovat o mých cestách a
[ • vy mně o vašich.”
I t “Ano—a kde je to krásné místo?”
I 4 “V údolí na úpatí tohoto vrchu?’
I a “Pojeďte tedy!"
“Zvolna! svolná!” pravil* Kapito-
jl», “nechci uhnali svého koně.”
i Jeli s vrchu dolů a dále do pro-
.stted údolí.
Nyní byli pouze čtvrt míle od ře
ky, ti* jejiž protější straně stál Hu
1 rikan Halí a—bezpečnost! Cizinec
] 1 zastavil řka:
I -H- “Peďte,mk kukačko! jsme v údo
J lf. Nyní nebo nikdy!”
I . “Ó, nyní, ovšem! Vidíte, že držím
svůj slib,” odpověděl* Kapitola za
stavujíesvého koně:
Muž seskočil s koně a přistoupil k
i' ní.
} “Prosím, buďie nyní opatrným;
b3 ať má jízdecká sukně nezůstane vr
P” set ve třemenu,” pravila Kapitola
opatrně sbírajíc své draperie, vstá-
vajíc v sedle a podávajíc cizinci ru-
ku. Ale když měla skočit dolů se-
' hnul, se a hledíc dolu svolala:
‘ “Ach Bože! jak vlhká jest zde
pda!"
“Zase nové námitky! ale ty vám
déle neprospějí. . Chci si s vámi
hezky pohovořit zrovna na tomtn
. drnu!” pravil cizinec ukazuje na ma-
lé místo mezi stromy * stezkou.
I “Jen nebuďte hrubým; jen ae po-
| dívejte, jak vlhko je tam; zkazilo by
a můj jízdecký šat a ulovila byoh si
smrtící nastuzení.”
L “Oho,” pravil cizinec pohlížeje na
| ní s kruteu odhodlaností.
E “Ano,” zrovna tak tomu jest,”
I pravila Kapitola; “nedovedu žerte
I vat ani bavit, a nestálo by vám za to
I sedět se mnou v noci venku a po-
I slouchati mne; ale když lomu chcete
| * že jste byl tak laskav a doprovodil
I mne přes les a já vám to slíbila, tře
I ba byl drn vlhký, slezu a pohovo
| Vím s vámi.” 1
I “To rád slyším, můj ptáčku!”
| “Ale počkejte minutku. Nerí zdě
I nic, nač byoh ei mohla sednonti?—
I žádný pabejl neb suchý kámen?”
I - “Ne, drahoušku; nevidím nij.”
I “Nemohl byste mi půjčit svůj klo-
I bouk, abych si naň sedla?”
I "Hahaha! vždyť byste ho rozmáč-
I kla jako lívanec!”
I “O, nyní vím!” zvolala Kapitola
7 radostně. “Prostřete tam houni, již
I máte pod sedlem a já si tam pak
| sednu a budu vám tak krásně vy-
I pravovat, jenom nesmíte mne dlou
Londýn,7. února.—
glii panuje nesmírná zima,
mi vánicemi jen chvílemi
mírněná. Moře v Southamptonskýob
dokách jest pokryto tenkým ledem,
ponejprv od 14. let: V Markét Hae
boro ukazoval dnes teploměr 4 stup-
ně pod nulou (Fahrenheit). Z vee- —
ková došly zprávy o několik* zmr-
zlých lidech. —
Ve Skotsku • ve Walesu jest že
lezniční doprava sněhovými návjem
na mnoze přerušena. Několik vla-
ků uvázlo v závějích a nemohou an
do předu, ani zpět.
Také na pevnině evropské jsou
kruté mrazy. V Paříži zmrlo včera
pěl osob. V severní Evropě panuj*
hrozná zima. V Dundee ve Skot-
sku tvrdí, že už 60 let neměli tak
velké mrazy'. - V Itálii leží spousty
sněhu, v němž také několik vlaků
uvázlo. Oranžové * olivové háj*
jsou spustošeny, ježto stromy zmr-
zly,ie--—----- 2"—-
Vídeň, 8. Zima jest zde ukrutná.
Teploměr ukazuje v poledne 40 ztup
ůzimy. Mnoho ptáků pomrzlo *
domů a nebyla plísněna.”
“Zkrze mne nenastydnete aniž bu-
jdete plísněna, má krásotinko,” pra-
vil muž jde ke svému koni pro se-
dlovou houni.
“Ó, nesundávejte sedlo dolů; to
Vta Illuwbo pravil* KFp~gě-
pan! Kondimentová a vytrhl* mu ho
■ ruky * trhajíc ho na malé kousky
dodala: —--.
“Tak! Nyní jdi do své komory a
neshoď svému starému naoČi, dokud
jej to nepřejde • pak, však ho dobře
znáš, bude zase dobře. Nuže, kliď
se už!”
Tom uklidil se co nejrychleji •
uSinil místo přu dozorce, který fu‛
kal jako vypráskané školák a jejž
hospodyně oslovila:
“Myslila jsem, Že jste moudřejší,
než abyste si to bral takto k srdci,
Mr. Ezy.”
"Ó, mum! co byste mohl* očeká-
vat? Starý služebník, který věrně
sloužil majorovi čtyřicet roků a jest
vyhnín v šedesátém pátém roku vě-
ku svého! Ó, húi—úú—ú!" bědo-
val dozorce.
“Ale, ale, vždyť jat* byl už tak
často propuštěn, že byste tomu mohl
být už zvyklým. Byl jste zrovna
tak často propuštěn jako Tom pro-
dán—asi jednou za měsíc. Ale pů-
jdetelir"
“Ó, mum, tenkrát to mysif do
opravdy: Opravdu, mum. Hrozně
do opravdy. A to vše pro to mizer-
né hříbě, že bylo ukradeno. Vím do-
bře, že je ukradl někdo s té roty Čer
něho Donalda. O kéž bych mohl
býti stále na stráži proti těm ďá-
blům! Ale on to myslí dnes do
opravdy, mum!”
“Pravda, to činí vždy pokud je v
ráži. Jděte domů ke své rodině a
ráno jděte po svém zaměstnání jako
obyčejně." .
V tom býlo v knihovně prudce za-
zvoněno a starý Hurikán volal:
“Mra. Kondimentová? Mrs. Kondi-
mentová!” i X -
“Ó, Bože! on přichází! zvolal
Will Ezy utíkaje a chodby co mu
nohy stačily.
“Mra. Kondimentová! Mra. Kon-
dimentová!” volal opět hlas.
“Ano, pane!” odpověděla hospo-
dině pospíchajíc do knihovny.
ple, Arizona, 200 akrů u Fort Treď
Steele, Wyo., 2500 akrů u Camp In
-■ ■ m
Upcoming Pages
Here’s what’s next.
Search Inside
This issue can be searched. Note: Results may vary based on the legibility of text within the document.
Tools / Downloads
Get a copy of this page or view the extracted text.
Citing and Sharing
Basic information for referencing this web page. We also provide extended guidance on usage rights, references, copying or embedding.
Reference the current page of this Newspaper.
Haidusek, A. Svoboda. (La Grange, Tex.), Vol. 10, No. 6, Ed. 1 Thursday, February 21, 1895, newspaper, February 21, 1895; La Grange, Texas. (https://texashistory.unt.edu/ark:/67531/metapth1458250/m1/3/?q=%22Business%2C+Economics+and+Finance+-+Journalism%22: accessed July 9, 2024), University of North Texas Libraries, The Portal to Texas History, https://texashistory.unt.edu; crediting Fayette Public Library, Museum and Archives.